Záruka pro mladé Stručný průvodce Strany Evropských Socialistů 1) Představujeme záruky pro mladé lidi z pohledu národních úrovní, pár čísel na úvod: V současné době je v Evropě více než 5,5 milionu nezaměstnaných mladých lidí, což činí 22,4% z celkového počtu nezaměstnaných. Mezi členskými státy evropské 28 existují značné regionální rozdíly. Zatímco v Řecku a Španělsku se pohybuje počet nezaměstnaných mladých lidí okolo 50%, tak v Německu a Rakousku je míra nezaměstnanosti mladých lidí výrazně nižší: 7,9% resp. 8,9%. Nezaměstnanost má devastující účinky nejen na mladé lidi, ale také na evropskou ekonomiku, kterou boj s tímto jevem stojí ročně více než 100 mld. eur. PES se zavázala snížit nezaměstnanost mladých lidí do roku 2020. Hlavní nástroje ke snížení nezaměstnanosti mladých lidí: Zavedení záruk pro mládež v celé Evropě. Možnost mít zaručeno další vzdělání, garantovanou práci, nebo určitou formu stáže, nejpozději 4 měsíce po absolvování, nebo od chvíle, kdy se člověk stane nezaměstnaným. Tato forma záruk funguje od roku 2008 v Rakousku a také ve Finsku a vykazuje velmi dobré výsledky. Rakouský systém praxí snížil míru nezaměstnaných mladých lidí a zvýšil jejich šance na získání odpovídající práce. Dva pilotní regionální projekty ve Finsku zase vedly ke zvýšení počtu absolventů a snížení počtu lidí, kteří studií zanechali.
Úspěch na regionální úrovni vedl k rozšíření těchto projektů a záruk napříč celým Finskem. Lucembursko se po těchto úspěších rozhodlo zavést záruky pro mladé lidi od konce roku 2012. Prostředky k dosažení záruk: Na evropské rovině může dojit k podpoře zavádění těchto záruk, ale hlavní iniciativou je implementace na úrovni národních států. Evropská legislativa je pouze prostředkem, jak toho docílit. Skupina PES podporuje své členské strany, aby zahrnuly tyto požadavky do svých programů a aktivně je na vládní úrovni prosazovaly. Každý stát má jinou výchozí pozici a úspěšné programy z Finska, nebo Rakouska se musí přizpůsobit aktuální situaci v daném státě, včetně té na trhu práce. Musí dojít k větší kooperaci mezi zaměstnanci, zaměstnavateli, vzdělávacími institucemi, zástupci různých sociálních fondů a také občanské společnosti a to jak na národní, tak i na regionální a komunální úrovni. 4 hlavní pilíře záruk pro mladé lidi: Komplexní balíček opatření zaměřených na vytvoření nových, důstojných pracovních míst. Primární zaměření na odborné vzdělávání a vytvoření systému na jeho podporu. Posílení aktivní politiky na trhu práce. Zlepšení vzdělávacích systémů. Zavádění záruk pro mladé lidi národní specifika: Určitá forma ochrany by se měla týkat mladých lidí do 25 let resp. do 30 let, pokud studují např. doktorskou formu studia. Měla by zde být také určitá genderová vyváženost podpořená výše popsanými 4 pilíři. Není také ihned možné, aby mladí lidé dostali práci do 4 měsíců po absolvování, nebo po ztrátě zaměstnání, zvláště ve státech s vysokou mírou nezaměstnanosti. Daná lhůta se může např. prodloužit ze 4 měsíců na 1 rok. Mladí lidé musí mít záruky, že dostanou práci. Investice do této problematiky se totiž několikanásobně vrátí. Zásadní je hlavně debata všech zúčastněných stran. Je možné vytvořit poradní sbory, které budou sbírat informace o pracovních místech a pomáhat se zprostředkováním práce. 2) Čtyři hlavní body vedoucí k vytvoření nových pracovních míst: Zejména v regionech s velkou mírou nezaměstnanosti je nejdůležitějším předpokladem záruk pro mladé lidi vytvoření důstojných pracovních míst a důraz na genderovou vyváženost. Konzervativní a neoliberální přesvědčení, že zlepšení rámcových podmínek pro jednotlivé podniky znamená automatické vytvoření pracovních míst, se ukázalo jako chybné. Zlepšení celkové výkonnosti ekonomiky v Evropě. Podpora společností a podniků vedoucí k většímu zaměstnávání mladých mužů a žen. Vytváření pracovních míst pro mladé lidi ve veřejném sektoru. Cílená podpora odvětví, jež mají vysoký potenciál tvorby nových pracovních míst.
Podpora ekonomického růstu: Důležitou se proto jeví podpora ekonomického růstu. Je potřeba investovat do reálné ekonomiky a zvýšit zaměstnanost mladých lidí v soukromém sektoru. Teoretickou možností je také zavedení kvót pro mladé lidi, tento druh opatření se ale zatím nikdy úspěšně neosvědčil. Lepším řešením se zdá být zaměstnávání mladých lidí, pokud dosáhne daná společnost určitého počtu zaměstnanců (např. při počtu 10 zaměstnanců zaměstnat jednoho mladého člověka). Podmínky zaměstnávání by měly být takto formulovány především pro společnosti, jež získávají veřejnou finanční podporu. Dobrou motivací k zaměstnávání mladých lidí jsou pro firmy daňové úlevy, nebo jiné formy finanční pomoci, ať už přímé, nebo nepřímé. Některé státy např. platí za mladé zaměstnance sociální pojištění. Rakousko, Finsko, Portugalsko a Španělsko také spolufinancují jejich mzdy. Speciální ochranu při práci by měly požívat ženy, minority, lidé ze sociálně znevýhodněného prostředí, přistěhovalci a v neposlední řadě mládež. Zároveň je třeba zabránit neoprávněnému nakládání s dotacemi, kdy firmy budou zaměstnávat mladé lidi pouze kvůli finančnímu zvýhodnění. Mladý člověk by měl být v této firmě zaměstnán dlouhodobě a měl by přinést také zvýšení konkurenceschopnosti dané firmy a podpořit růst společnosti. Zaměstnávání mladých lidí by mělo probíhat především v odvětvích, jež slibují v blízké budoucnosti slibný růst, ať už se jedná o IT, komunikace, zdravotnictví, nebo tzv. zelenou ekonomiku pracující s konceptem trvale udržitelného rozvoje, kde se do roku 2020 počítá s vytvořením až 2,8 mil. pracovních míst. Mladší lidé by měli být také zaměstnáni na úřadech práce, aby lépe chápali specifické potřeby mladších žadatelů o práci. 3) Reforma odborného vzdělávání a přípravy: Klíčem k reformě odborného vzdělávání a přípravy je vytvoření systému na jeho podporu. Přechod mezi školou a praxí totiž velmi závisí na kvalitě vytvořeného systému. Tzv. duální vzdělání kombinující odbornou i teoretickou průpravu se ukázalo jako nejlepší recept na snížení míry nezaměstnanosti mladých lidí, kdy je tato kvalitní průprava oceněna vyšším platem. Vyšší platy dostávají lidé, kteří se zúčastnili nějaké formy praxe v dané firmě, což platí bez ohledu na sociální podmínky toho či onoho studenta. Absolvování studia (délka 2 až 4 roky dle oboru) by mělo přinést mladým lidem formální titul, kterým by se prokázali v případě, že by nemohli zůstat ve společnosti, kde vykonávali svou praxi. Tento titul by byl vlastně odrazovým můstkem k rychlému získání jiného zaměstnání odpovídající kvalifikaci dotyčného. Student se prací pro jednoho zaměstnavatele po dobu několika let stává po skončení studia mnohem atraktivnějším. Např. v Německu se 57% studentů uplatní v dané firmě hned po absolvování. Celý plán si žádá velkou míru kooperace mezi vzdělávacími institucemi, zaměstnavateli, vládami apod. Vlády jednotlivých zemí se musí snažit zabezpečit místa pro studenty a také zajistit kvalitní a vzdělané učitele. Je třeba také sladit učební osnovy, aby v nich byla zastoupena jak praktická část, tak také teoretická průprava.
Dánský model poukazuje na to, že studenti, kteří prošli duálním systémem, by měli v rámci flexibility na trhu práce obstát také v případech, kdy by se chtěli pustit do dalšího studia a zvýšit tak svou hodnotu na trhu práce. V neposlední řadě by se měly odbourat bariéry, které v některých odvětvích panují vůči ženám a pokud to bude nutné, tak tyto bariéry odbourat pomocí subvencí, jako to dělají v Rakousku. 4) Proaktivnější politika na trhu práce: Garance záruk pro mladé lidi, 4 hlavní kritéria: Pracovní agentury musí mít odpovídající vybavení a proškolený a kvalifikovaný personál. Pracovní agentury musí mít k dispozici takové nástroje, aby mohly účinně a efektivně rozvíjet dovednosti mladých lidí. Všechny nabídky práce a profily jednotlivých uchazečů musí být soustředěny v jedné centrální databázi. Profily jednotlivých adeptů musí být průběžně aktualizovány a doplňovány a musí mapovat jejich profesní život. Příklady z členských států: Je důležité mít k dispozici proškolené pracovníky, kteří budou chápat potřeby mladých lidí, kteří nemají tolik zkušeností s trhem práce. Pracovníci by také měli lépe odhadnout, zda jsou uchazeči připravení na trh práce, nebo je potřeba další studium, či odstranění specifických nedostatků a překážek. Příklad Německa ukázal, že je důležité přizpůsobit potenciální zaměstnance potřebám zaměstnavatelů. Je také důležité, aby se celoevropská databáze EURES, která zaznamenává např. volná pracovní místa, rozšířila a byla lépe financovaná. Zlepšit se musí také spolupráce jednotlivých národních pracovních agentur. V rámci lepší kooperace by měla EU také podpořit výuku jazyků. Ve Francii neziskové organizace pořádají osvětové akce, kdy otázky zaměstnanosti probírají s migranty, sociálně znevýhodněnými skupinami, nebo v mládežnických spolcích. Švédsko zase zřídilo speciální facebookové účet pro otázku zaměstnanosti. 5) Zvýšení úrovně vzdělanosti: Je třeba zvýšit kvalitu primárního, sekundárního a terciárního vzdělávání a zvýšit tak počet vysoce specializovaných pracovních míst a naopak snížit počet těch nekvalifikovaných. Vysoce kvalitní vzdělání je třeba poskytnout pomocí dostatečné finanční podpory a umožnění přístupu ke vzdělání všem lidem bez rozdílu. Je třeba také zvýšit výdaje na vzdělávání. Skupina PES navrhuje, aby se výdaje na vzdělávání pohybovaly okolo 6% HDP, jako je tomu ve Finsku, které zvýšilo výdaje na vzdělávání z 6,01% v roce 2000 na 6,81% v roce 2009. Pro ilustraci Česká republika vydává na vzdělávání 4,38% HDP. Peníze plynoucí navíc do vzdělávání je třeba využít k zaplacení kvalitních pracovníků, zlepšení infrastruktury, pravidelné aktualizace učebních osnov apod.
Zároveň je potřeba citlivě pracovat s mladými lidmi pocházejícími ze znevýhodněného sociálního prostředí. Průzkumy ukázaly, že pro jejich integraci je lepší celodenní vyučování. Zároveň je také třeba, aby se věnovala zvláštní pozornost výuce jazyků imigrantů, která by je snáze začlenila do společnosti. Ve Švýcarsku se systém výuky jazyků praktikuje už v mateřských školách. Ve Francii zase existuje určitý mezistupeň mezi školou a prací pro lidi mezi 18 a 25 lety, který slouží k lepší orientaci a vytyčení cílů, kterých chce mladý člověk dosáhnout. V Dánsku zase funguje poradenská služba úzce napojená na veřejnou sféru, která mladému člověku umožní lepší připravenost na přechod mezi školou a prací. 6) Genderový aspekt záruk pro mladé lidi Ve všech členských státech EU se musí ženy vyrovnávat s faktem hůře placené a méně jisté práce. Rovný přístup mezi muži a ženami se musí budovat již od útlého věku, protože v pozdějším věku se rozdíly mezi oběma pohlavími pouze prohloubí. Zlepšení situace je možné docílit vzděláváním učitelů a jejich kvalitnější podporou mladých žen, začleněním rovnosti mužů a žen do školních osnov, či lepším přístupem k pracovnímu a rodinnému životu, který musí žena skloubit (mateřství apod). 7) Podpora národních záruk pro mladé lidi v rámci Evropy Podpora při řešení problémů nezaměstnanosti v rámci členských států i EU jako celku je testem celého evropského projektu, který by byl, pokud by tato podpora byla neúspěšná, vážně ohrožený. Vytváření pracovních míst, posílení vzdělávání a odborné přípravy a proaktivní politika na trhu práce jsou především v pravomoci členských států, EU jim však můžu pomoci s přípravou. V této otázce už byly aktivní Komise a EP, jež se podílely na analýze systémů, jež dokážou snížit míru nezaměstnanosti mladých lidí. Balíček evropských opatření na podporu záruk ve 4 krocích: Přijetí evropského rámce záruk pro mladé lidi, jejich implementace na úrovni národních států a záruky, že mladému člověku bude nabídnuto pracovní místo, další vzdělávání, nebo pracovní náplň se zaměřením na vzdělávání nejpozději 4 měsíce po ukončení studia, nebo ztrátě zaměstnání. Přijetí minimálních kritérií záruk pro mladé, aby jejich věk nebyl zneužíván zaměstnavateli a aby měli určité jistoty a nebyli vystaveni svévoli okolí. Finanční podpora při zavádění projektů podpory mladých v jednotlivých státech s ohledem na aktuální situaci a finanční potřeby daných zemí. Snížení nezaměstnanosti mladých lidí udělat jedním z cílů všech programů a politik EU. Otázka financování národních záruk pro mladé lidi: V rámci strategie Evropa 2020 by mělo dojít k určitému sladění evropských politik v otázce záruk pro mladé. V doporučení Komise také stojí, že státy, které tato opatření vedoucí ke zlepšení situace odmítnou, by měly být sankcionovány.
Mělo by se také zabránit zneužívání záruk pro mladé, proto Komise pracuje na připomínkách Rady ohledně minimálních norem, které by byly sjednocené v rámci celé EU. Politika úsporných opatření konzervativních vlád v Evropě by měla být nahrazena politikou prorůstovou. Politikou, která vytváří místa pro mladé muže a ženy a reaguje tak na reformy a Evropskou investiční strategii. V rámci evropských norem by se neměla pozornost zaměřit pouze na pracovní místa, ale také na stáže, které by měly být maximálně na 6 měsíců, s jasně definovanou pracovní dobou a to vše v souladu s platnou legislativou EU. Na konci stáže potom dotyčný člověk dostal závěrečnou zprávu přesně v souladu s podepsanou smlouvou o stáži. V evropských sociálních fondech je v současnosti 23 mld. eur. Skupina PES navrhuje přerozdělit 10 mld. z této částky na podporu mladých lidí. Pro úspěch tohoto návrhu skupiny PES je třeba znovu otevřít otázku všech 28 implementačních záměrů pro Evropský sociální fond mezi Komisí a členskými státy. Celá záležitost je po stránce byrokracie velmi obtížná. Je třeba dohlédnout na správné využívání peněz a také zlepšit efektivitu místní správy, která jednotlivé projekty bude uvádět do praxe. Program by měl být zahrnut do Víceletého finančního rámce (VFR), a to buď jako samostatná rozpočtová položka nebo jako součást komplexnějšího Evropského sociálního fondu. Tyto prostředky by měly sloužit na financování evropských, národních, regionálních a místních programů, které se soustředí na vytváření pracovních míst pro mladé lidi v soukromém a veřejném sektoru. Kromě toho by měly být k dispozici prostředky na posílení odborného vzdělávání a školství, stejně jako na modernizaci pracovních agentur. Země s nejvyšší mírou nezaměstnanosti mladých lidí obdrží v rámci tohoto programu největší finanční podporu. Kromě Evropského sociálního fondu by se na podporu mladých měly použít také prostředky ze strukturálních fondů, ale také prostředky ze zemědělských fondů, či fondů určených pro zahraniční politiku. Vytváření pracovních míst pro mladé lidi by mělo být prioritou EU. 8) Financování implementace záruk pro mladé lidi Financování záruk pro mladé lidi je mnohem levnější, než nechat tuto problematiku bez povšimnutí. Podle odhadů evropské agentury Eurofound stála 21 členských států nezaměstnanost mladých lidí okolo 100 mld. eur. Zde ovšem nejsou započítány otázky jako kriminalita, zdraví, nebo ušlý zisk na nezaplacených daních. Skutečné náklady jsou tedy mnohem vyšší. Eurofound odhaduje, že reintegrací 10% mladých lidí v Evropě by se dosáhlo roční úspory ve výši 10 miliard eur. Reintegrací 20% by se ušetřilo 21 miliard eur. Rakouské ministerstvo práce odhaduje, že jeho investice do záruk pro mladé lidi se mu vyplatí po pěti letech. V roce 2011 Rakousko vydalo 0,2% HDP na podporu zaměstnanosti mladých lidí a na učňovské dotace. 382 mil. eur na veřejné služby a zaměstnanost a 200 mil. eur na dotace pro firmy využívající učňovského školství. Investice do budoucnosti mladého člověka zvyšuje daňové příjmy, snižuje částku vyplacenou na sociálních dávkách a posiluje národní hospodářství. Náklady na implementaci záruk pro mladé lidi jsou ovšem značné. Přesné částky pro jednotlivé státy nelze odhadnou, protože záleží na volbě konkrétních nástrojů a aktuální
situaci v dané zemi. V době krize je ovšem pro některé státy velmi obtížné tyto záruky zavést, proto je zavedení evropského programu na podporu mladých lidí zcela zásadní. Je třeba zajistit zlepšení integrace mladých žen, podporu v rámci evropských a vnitrostátních rozpočtů v otázce vytváření pracovních míst, či podporu odborného vzdělávání. Zároveň je třeba usilovat o genderovou vyváženost a aktivně jí podporovat. Pro financování celoevropské podpory mládeže je nutné hledat další příjmy např. zavedením daně z finančních transakcí, zelené daně, snížením daňových úniků, či zavedením daňové progrese. EU i jednotlivé členské státy proto musí aktivně hledat cesty, jak podpořit záruky pro mladé lidi a tento cíl by měl být jednou z hlavních priorit EU i v budoucnu.