VLIV MATEMATIKY NA ÚSPĚŠNOST INTEGRACE ŢÁKŦ S LEHKÝM MENTÁLNÍM POSTIŢENÍM

VLIV MATEMATIKY NA ÚSPĚŠNOST INTEGRACE ŢÁKŦ S LEHKÝM MENTÁLNÍM POSTIŢENÍM Impact of mathematics on successful integration of pupils with mild mental disability Martina HUBIŃTOVÁ 1, Olga KREJČÍŘOVÁ 2 Abstrakt Příspěvek je orientován na oblast speciální pedagogiky, konkrétně psychopedie a zabývá se vlivem matematiky na úspěšnost integrace ţáků s lehkým mentálním postiţením. Popisuje specifika, která jsou spojena s lehkým mentálním postiţením a na základě těchto informací se zaměřuje na matematiku jako jeden z předmětů, který ţákům s lehkým mentálním postiţením pomáhá v integraci. Význam matematiky v celém ţivotě kaţdého člověka je nesporný. Poznatky této vědy pouţíváme i v běţném ţivotě a to i přes to, ţe matematika není jedním z oblíbených předmětů na školách. V matematice si ţáci spojují nejrůznější poznatky, dovednosti a zkušenosti z výuky i osobního ţivota a postupně se tak formuje jejich osobnost. Část příspěvku je věnována motivaci ţáků s lehkým mentálním postiţením. Jednou z moţností, jak motivovat cílovou skupinu, jsou i didaktické hry, které ţákům předkládají k řešení zajímavé úlohy z běţného ţivota. Cílem příspěvku je přiblíţit plánovaný výzkum a zdůraznit vliv motivace v matematice na integraci ţáků s lehkým mentálním postiţením. Klíčová slova Lehké mentální postiţení. Matematika. Integrace. Motivace. Abstract The paper is focused on the area of special education, namely special education of persons with intellectual disability, and deals with the impact of mathematics on successful integration of pupils with mild mental disability. It outlines the specifics relating mild mental disability and on the basis of this information presents mathematics as a one of the subjects which helps pupils with mild intellectual disability in his integration. The importance of mathematics throughout the life of every man is undeniable. The findings of this science are used in everyday of life, and despite the fact that mathematics is not one of the favorite subjects at school. In mathematics, pupils connect a variety of knowledge, skills and experience of teaching and personal life, and gradually form their personality. Part of the paper is devoted to motivation of pupils with mild mental disability. One of the ways to motivate the target group is also didactic games that offer pupils solving interesting tasks of everyday life. The aim of this paper is to approach the planned research and emphasize the influence of motivation in mathematics on the integration of pupils with mild intellectual disability. Keywords Mild mental disability. Mathematics. Integration. Motivation. 1 Mgr. Martina Hubińtová, Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Ņiņkovo nám. 5, Olomouc, Česká republika. E-mail: Hubistova.M@seznam.cz. 2 doc. PhDr. PaedDr. Olga Krejčířová, Ph.D., Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Ņiņkovo nám. 5, Olomouc, Česká republika. E-mail: KrejcirovaO@seznam.cz. 97

TEORETICKÁ VÝCHODISKA Předmět matematiky je tak váţný, ţe by se nemělo zapomínat na ţádnou příleţitost, jak jej udělat zajímavým. B. Pascal Zhorńování výsledkŧ ņákŧ s lehkým mentálním postiņením a samotná neoblíbenost matematiky naznačují, ņe je na místě přehodnotit a změnit dosavadní vzdělávací metody a postupy. Základní ńkoly praktické by se měly zaměřit na zvýńení kvality matematické gramotnosti a zavést opatření, která povedou k odstraņování extrémně vysoké neoblíbenosti tohoto předmětu. Pro řadu učitelŧ je vńak velmi obtíņné opustit známé, pro ně jiņ osvědčené metody a postupy, které jsou vńak v dneńní době nedostačující. Základním cílem matematického vzdělání ņákŧ s lehkým mentálním postiņením je vychovat jedince, který bude schopen provázat předmět s praktickým ņivotem v nejrŧznějńích situacích, ve kterých bude schopen poznatkŧ z matematiky vyuņít (dalńí studium, budoucí zaměstnání, osobní ņivot, volný čas atd.). Jednou z dŧleņitých, ne-li základních, podmínek ve výchovně-vzdělávacím procesu je motivace. Ta velmi zásadním zpŧsobem ovlivņuje efektivnost vyučovacího procesu u ņákŧ s lehkým mentálním postiņením. Je třeba je motivovat pro jakoukoliv činnost. Motivace má pozitivní dopad i na pozornost ņákŧ s lehkým mentálním postiņením, paměťové pochody, sníņení únavy při učení apod. Díky tomu se řadí mezi základní zákony učení. Ņáky s lehkým mentálním postiņením je třeba motivovat pro jakoukoliv činnost a rozvíjet u nich poņadované dovednosti, schopnosti a znalosti. Skupina ņákŧ s lehkým mentálním postiņením je velmi rŧznorodá, přesto lze u nich nalézt společné znaky, které je třeba brát v úvahu pro správnou motivaci v hodinách matematiky. Mezi tyto znaky patří (Hubińtová, 2012): zpomalené smyslové vnímání, sníņený rozsah zrakového vnímání, inaktivita vnímání (tzn. neschopnost prohlédnout si předmět podrobně se vńemi detaily), nediferencovanost počitkŧ a vjemŧ, nedostatečné prostorové vnímání, sníņená schopnost aņ neschopnost komparace, analýzy, syntézy, generalizace a logického usuzování, nedŧsledné myńlení (zatíņené značnou konkrétností), sníņená mechanická a zejména logická paměť, těkavá pozornost, 98

rychlá unavitelnost, rychlé zapomínání a zdlouhavé osvojování si nových poznatkŧ aņ po mnohačetném opakování, malá slovní zásoba a neschopnost slovního vyjadřování. Při správné motivaci a navození kladného vztahu k předmětu matematika lze tato specifika eliminovat a rozvíjet u ņákŧ dalńí schopnosti potřebné k integraci. Novotná (in Budíková a kol., 2009, s. 96) charakterizuje motivaci jako souhrn činitelů, který jedince podněcuje, podporuje, aktivizuje, nebo naopak utlumuje a brzdí, tak i psychický proces, který aktivuje naše chování a dává mu účel a směr. Je to interní hnací síla ţenoucí nás k uspokojení našich nenaplněných potřeb. Je to hnací síla, která nás vede k dosaţení osobních a organizačních cílů. Langer (1984, s. 22) zdŧrazņuje, ņe právě motivace určuje, jak a čemu se ţáci učí, je předpokladem energetizace, regulace i cílového zaměření. K dosaņení nejvyńńího výkonu ve výchovně-vzdělávacím procesu je dŧleņitá optimální míra motivace. Ņáky s lehkým mentálním postiņením je třeba motivovat neustále. Nestačí je motivovat pouze a jen na začátku vzdělávacího procesu. Hrabal a kol. (1984, s. 26) chápou motivaci ve výchovně vzdělávacím procesu ve dvojím smyslu: a) jako prostředek zvyńování efektivity učební činnosti ņákŧ motivování ņákŧ ve vyučování, b) jako jeden z významných cílŧ výchovně vzdělávacího pŧsobení ńkoly rozvoj motivační sféry ņákŧ. Rozlińujeme motivaci krátkodobou (bývá intenzivnějńí, silnějńí, typická pro ņáky s lehkým mentálním postiņením) a dlouhodobou (vyņaduje cílevědomost), dále motivaci počáteční (úkolem je vzbudit zájem a aktivitu jedince a nasměrovat ho k cíli), prŧběņnou (udrņuje počáteční aktivitu) a výslednou (objevuje se po dosaņení cíle). Správně nadchnout a motivovat ņáky k učení je nesnadný úkol. Je to dovednost, kterou by měl ovládat kaņdý učitel, který pracuje s ņáky s lehkým mentálním postiņením. Pokud učitel dokáņe ņáky nadchnout a správně motivovat, zvyńuje tak jejich výsledky učení. Na motivaci pŧsobí řada faktorŧ, které nelze nijak ovlivnit. Mezi tyto faktory patří rodiny ņákŧ, prostředí, ve kterém ņáci ņijí, předchozí učitelé a zkuńenost se stejným učivem. Pŧsobení těchto vlivŧ učitel změnit nemŧņe. Musí se soustředit pouze na ņákovu přítomnost a nikoliv minulost, kterou změnit nemŧņe. Novotná (in Budíková, 2009) zdŧrazņuje, ņe pro tvořivost ņákŧ ve vzdělávacím procesu je dŧleņité, aby učitel uměl ņáky správně motivovat, podporoval jejich 99

rozvoj samostatnosti, odpovědnosti, sebehodnocení, sebejistoty, sebevědomí, individuálních vloh a zejména ņáky podněcoval k produkci myńlenek, nápadŧ a kladení otázek. Kvalitně učit matematiku dokáņou pouze učitelé, kteří mají kladný vztah ke svému předmětu, rozumí podstatě úloh, umí dobře vysvětlovat, motivovat a povzbuzovat ņáky v jejich vlastním objevování. Matematika je v ņivotě člověka dŧleņitá. Její poznatky vyuņíváme v běņném ņivotě (finanční gramotnost) a ņákŧm s lehkým mentálním postiņením pomáhá v integraci. V matematice se ņáci učí spojovat veńkeré poznatky, dovednosti a zkuńenosti získané jak během výuky ve ńkole, tak během osobního ņivota, a díky tomu se postupně formuje jejich osobnost. Moņností, jak motivovat ņáky s lehkým mentálním postiņením v hodinách matematiky, a tím zvýńit jejich zájem o probíraná témata, je spousta. Pro ukázku mŧņeme jmenovat např. zajímavé úlohy, samostatnou, tvŧrčí a objevitelskou činnost ņákŧ, soutěņe, didaktické hry, mnemotechnické pomŧcky, rébusy, kvízy, říkadla, aktuálnost a matematizace reálné situace a v neposlední řadě i humor učitelŧ. Didaktická hra Hry mohou zapojovat ţáky velmi intenzivně do výuky a přimět je k takovému soustředění, jakého nelze dosáhnout pomocí ţádné jiné metody. Geoffrey Petty Jednou z moņností, jak motivovat ņáky, je právě didaktická hra. Didaktické hry jsou zaměřeny na rozvíjení rozumových schopností, upevňování poznatků, dovedností jejich uplatnění, rozvíjení smyslového vnímání a myšlenkových procesů. Zvyšují aktivitu a motivaci ţáků. Přinášejí zábavu, radost ze hry, podporují soutěţivost, spolupráci, rozvíjí i sociální vztahy mezi ţáky, komunikaci apod. (Neleńovská, Spáčilová, 2005, s. 32). Jankovcová a kol. (1988) upozorņují, ņe při včleņování didaktických her do výuky je třeba postupovat uváņlivě a vņdy s ohledem na konkrétní pedagogický cíl, aby nehrozilo nebezpečí samoúčelnosti a ztráty času. Je potřeba zdŧraznit, ņe právě zájem o daný vyučovací předmět je jedním z dŧleņitých faktorŧ, které rozhodují o úspěńnosti ņákŧ v daném předmětu a o trvalosti vědomostí získaných v tomto předmětu. Didaktické hry patří k těm prostředkŧm, které v nejvyńńí míře podněcují zájem ņákŧ o sdělované učivo. Didaktická hra má řadu aspektŧ (Neleńovská, 2001) poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, fantazijní, sociální, rekreační, diagnostický a terapeutický. Před vlastním pouņitím hry ve výuce je dŧleņité se na kaņdou takovou hodinu dŧkladně připravit a svědomitě ji naplánovat. Celá metodická příprava vychází ze sledovaného didaktického cíle, 100

kterému se vńe ostatní podřídí. Pravidla by měla být jasně formulovaná, jednoduchá, srozumitelná a měla by určovat chování hráčŧ v rŧzných situacích. Didaktickou hrou mŧņeme rozumět jakoukoliv činnost, která je organizovaná učitelem, má jasně daná a neměnná pravidla a je podřízena didaktickému cíli. Díky tomu vzdělávací proces přispívá k rozvoji sociálních, kognitivních, tělesných, volních, estetických a kreativních kompetencí ņákŧ, dále rozvíjí jejich spolupráci, soutěņivost, spontaneitu, a nutí tak ņáky zapojovat jejich poznatky a dovednosti ze svého ņivota do hry. Hra se mŧņe uskutečņovat kdekoliv, např. v učebně, v tělocvičně, na hřińti, v přírodě atd. je určena pro jednotlivce a skupiny ņákŧ (Neleńovská, 2005). U ņákŧ s lehkým mentálním postiņením by se kaņdá hra měla vyuņívat opakovaně v rŧzných časových intervalech. Některé ņáky daná hra zaujme aņ po několikerém opakování, kdy si osvojí pravidla a zaměří se tak na samotný obsah hry. Měli bychom také sledovat, aby se do hry zapojil celý kolektiv a kaņdý ņák byl alespoņ jedenkrát ve hře úspěńný. Upřednostņujeme u nich hry, které zapojí co největńí počet smyslŧ. Je dŧleņité si uvědomit, ņe vytvoření matematických pojmŧ a osvojování poznatkŧ je nepřenosné, kaņdý ņák s lehkým mentálním postiņením by se měl vlastní myńlenkovou činností dopracovat k pochopení matematických pojmŧ. Manipulace s konkrétními činnostmi a pomŧckami vytváří předpoklady pro myńlenkovou činnost. Pokud se ņáci na hodiny matematiky těńí, naučí se více, také si získané poznatky déle zapamatují a dokáņou je pouņít v běņném ņivotě bez nutnosti pomoci jiných lidí. Během výuky by se v matematice nemělo zapomínat zejména na matematizaci reálných situací, ve kterých si ņáci procvičí nejen matematické operace, ale vyzkouńí si, co dělat v běņném ņivotě. CÍL VÝZKUMU Výzkum se bude orientovat na úspěńnost sociální integrace ņákŧ s lehkým mentálním postiņením ve vztahu k jejich matematickým schopnostem a k jejich aplikaci v rámci praktických dovedností v běņném ņivotě. Pomocí metodických postupŧ se bude sledovat finanční gramotnost u ņákŧ s lehkým mentálním postiņením. METODY VÝZKUMU V rámci výzkumu bude zpracováno dotazníkové ńetření na základě stratifikovaného výběru, dále bude zpracován metodický materiál, který poslouņí k podpoře integrace ņákŧ s lehkým mentálním postiņením a ke zvýńení jejich finanční gramotnosti. Veńkerý metodický materiál bude vyzkouńen ve třídách na 2. stupni základních ńkol praktických v rámci Olomouckého kraje. Jednotlivé ńkoly budou vybírány dle počtu ņákŧ a jejich lokalizace (město, vesnice). 101

VÝSLEDKY VÝZKUMU Výsledkem výzkumu budou didaktické materiály, které respektují deficity poznávacích schopností ņákŧ s lehkým mentálním postiņením. Formou výstupu budou pracovní listy a pracovní karty s obsahem netradičních cvičení jako jsou rébusy, přesmyčky, ale i didaktické hry s matematickým obsahem apod. Metodický materiál bude zpracovávat řeńitel, efektivnost integrace se bude posuzovat na základě vyuņití v praxi pomocí baterie testŧ a ověření výsledkŧ u stejné skupiny po roce práce s metodickým materiálem se stejnou testovou baterií. i skupinově). Metodické pomŧcky získají vńichni ņáci a kaņdý s nimi bude pracovat (individuálně DISKUZE Vzhledem ke specifikŧm ņákŧ s lehkým mentálním postiņením a mnohdy i negativními postoji k matematice se ukázalo, ņe je potřeba hledat motivační faktory, které budou tento negativní vztah k matematice eliminovat. Jedním z nich je vyuņívání netradičních pomŧcek, které formou hry a zábavy zpřístupní ņákŧm poznání a upevní jim vědomosti o základních matematických operacích. Matematická pomŧcka zaměřená na řeńení matematických příkladŧ pomocí rŧzných jednoduchých logických kvízŧ, rébusŧ, přesmyček, didaktických her apod. se ukázala jako didakticky nosná. Dŧkazem je přístup ņákŧ k práci s pomŧckou a zároveņ jejich poņadavky pomŧcku vyuņívat co nejčastěji. SHRNUTÍ Význam matematiky v ņivotě kaņdého člověka je jistě nesporný. Mohli bychom si poloņit otázku: Co bychom dělali bez matematiky? Nedokázali bychom zjistit míru, cenu peněz apod. Denně bychom se dostávali do velmi náročných situací, které bychom nedokázali sami řeńit (nákup, prodej, a i.). Ņáci s lehkým mentálním postiņením potřebují neustálou motivaci v hodinách matematiky. Nestačí je motivovat jen na začátku vzdělávacího procesu. Vytvořit u těchto ņákŧ pozitivní vztah k tomuto předmětu je velmi náročný, ale nikoliv nesnadný úkol. Díky motivaci a navození kladného vztahu k předmětu se u ņákŧ vytváří trvalejńí poznatky a dovednosti, které jsou snadněji aplikovatelné v běņném ņivotě a zvyńuje se tak u ņákŧ s lehkým mentálním postiņením úspěńnost jejich integrace. Učitelé by se měli naučit vyuņívat zajímavých úloh, rébusŧ, kvízŧ, didaktických her apod. ke zvýńení úrovně matematických schopností ņákŧ na základních ńkolách praktických. Právě tyto rébusy, kvízy, hry, soutěņe atd. bývají neprávem povaņovány za ztrátu času. Proto jsou do 102

vyučování zařazovány málo. Dále neexistuje ani dostatek literatury s uvedenou tématikou, nejsou propracovány metodické listy apod. To vńe vede k tomu, ņe se učitelé podobným experimentŧm vyhýbají a zŧstávají u svých zavedených postupŧ, které ņákŧm moc nevyhovují a nerozvíjí u nich dovednosti potřebné k jejich úspěńné integraci. PODĚKOVÁNÍ Uvedená problematika je řeńena v rámci projektu Iniciační analýza podmínek inkluze u osob se specifickými potřebami v rámci studentské grantové soutěņe na Univerzitě Palackého, pod číslem PdF_2013_016. SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŦ BARTOŅOVÁ, M. 2005. Současné trendy v edukaci dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. 1. vyd. Brno : MSD, 2005. ISBN 80-866-3337-3. BLAŅKOVÁ, R.; MATOUŃOVÁ, K.; VAŅUROVÁ, M. 2007. Kapitoly z didaktiky matematiky (slovní úlohy, projekty). 4. vyd. Brno : Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2007. ISBN 20-210-3022-4. BLAŅKOVÁ, R. a kol. 2000. Poruchy učení v matematice a moţnosti jejich nápravy. 1. vyd. Brno : Paido, 2000. ISBN 80-85931-89-3. BUDÍNOVÁ, I. a kol. 2009. Setkání učitelů matematiky II. Matematika a hry. Seminář určený učitelům a studentům. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-210-4969-7. GRECMANOVÁ, H.; URBANOVSKÁ, E. 2007. Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. 2. vyd. Olomouc : Hanex, 2007. ISBN 978-8085783-73-5. HOUŃKA, T. 1993. Škola je hra. 1. vyd. Praha : SPN, 1993. ISBN 80-900704-9-3. HRABAL, V. a kol. 1984. Psychologické otázky motivace ve škole. 1. vyd. Praha : SPN, 1984. HUBIŃTOVÁ, M. 2012. Specifika matematického vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením na ZŠ. Olomouc : Univerzita Palackého, 2012. Diplomová práce. KÁROVÁ, V. 2004. Didaktické hry ve vyučování matematice v 1. 5. Ročníku základní a obecné školy: část geometrická. 1.vyd. Plzeņ : Západočeská univerzita, 2004. ISBN 8070433035. KOZÁKOVÁ, Z. 2005. Psychopedie. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-0991-7. KREJČÍŘOVÁ, O., VALENTA, M. 1997. Psychopedie didaktika mentálně retardovaných. 1. vyd. Olomouc : Rektorát Univerzity Palackého, 1997. ISBN 80-706-7211-0. 103

KREJČOVÁ, E. 2009. Hry a matematika na 1. stupni základní školy. 1. vyd. Praha : SPN, 2009. ISBN 978-80-7235-417-7. KREJČOVÁ, E., VOLFOVÁ M. 2001. Didaktické hry v matematice. 1. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2001. ISBN 80-7041-423-5. LANGR, L. 1984. Úloha motivace ve vyučování na základní škole. 1. vyd. Praha : SPN, 1984. LOKŃOVÁ, I., LOKŃA, J. 1999. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. 1. vyd. Praha : SPN, 1999. ISBN 80-7178-205-X. NELEŃOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. 2005. Didaktika primární školy. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 209 s. ISBN 80-244-123-5. NELEŃOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. 2001. Didaktika II. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. ISBN 80-7067-528-1. NELEŃOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. 2003. Didaktika III. 2. vyd. Olomouc : Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0598-9. NELEŃOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. 1999. Didaktika IV. 1. vyd. Olomouc : Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 1999. ISBN 80-244-0037-5. NOVÁK, B. 2000. Matematika III několik kapitol z didaktiky matematiky. 1. vyd. Olomouc : Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2000. ISBN 80-7067-979-4. PRŦCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŃ J. 2003. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8. SITNÁ, D. 2009. Metody aktivního vyučování: spolupráce ţáků ve skupinách. 1. vyd. Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-246-1. ŃVARCOVÁ, I. 2003. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. 2. přeprac. vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-717-8821-X. VALENTA, M., MÜLLER, O. 2007. Psychopedie. 3. aktual. a rozń. vyd. Praha : Parta, 2007. ISBN 978-80-732-0099-2. VALIŃOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. 2007. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1734-0. 104