FJFI Emoce a jak je zvládat
Emoce jsou když emoce (e-motio, pohnutí) jsou psychicky a sociálně konstruované procesy zahrnují subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené: fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání) motorickými projevy (mimika, gesta) změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností subjektivně podle stavu a vztahu k hodnocenému; souvisí s utvářením postojů
Emoce a city Emoce vyvolávají a ovlivňují řadu psychických procesů; Charakterizuje je: přibližování, vzdalování, intenzita a trvání. Vývojově předcházejí rozumové jednání. Projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné. Snadno se přenášejí. Silné nebo dlouhodobé emoce mohou poškodit zdraví, vedou ke změnám zdravotního stavu. Cit - užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek
Vlastnosti emocí subjektivita různí jedinci odpovídat různými a různě intenzivními emocemi na tutéž situaci (hněv x strach). Výrazně odlišná emoce je dána specifickou situací (poškození mozku, otrava, choroba). Chybějící emoce - apatie, lhostejnost, alexythymie; také léky. spontálnost emoce se spouštějí samovolně, malá možnost ovlivnění rozumem, předmětnost emoce se vztahují ke konkrétnímu zážitku (x nálada je obecnější, nezacílená), aktuálnost emoce probíhají teď hned, bezprostředně, okamžitě, polarita emoce lze zpravidla umístit na dimenzi libost nelibost, někdy jsou nevyhraněné (ambivalentní) vliv na paměť údaj spojený s určitou emocí (pozitivní i negativní) je snáze zapamatovatelný; extrémně silná emoce může paměť zablokovat
Funkce emocí Původní smysl emocí je příprava k adekvátní reakci na konkrétní zážitek; vede ke vštípení zážitku. Například strach připravuje na nebezpečí a ukládá situaci do paměti jako nebezpečnou. Emoce vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, ev. vytvoření schopnosti seberegulace.
Teorie emocí Psychoevoluční (Roberta Plutchika) teorie emocí vrozené funkce důležité pro přežití. Vyvolávají je podněty subjektivně významné. Osm základních emocí - radost, souhlas, strach, překvapení, smutek, odpor, vztek a očekávání - se mění se v závislosti na intenzitě. (Izardova) Teorie diskrétních emocí základní motivací lidského chování. Každá emoce má svou funkci, například funkcí radosti je pohoda a připravenost k přátelským jednáním, funkcí strachu vyhýbání se ohrožení, bolesti Teorie (Roberta Lazaruse) kognitivního zhodnocení regulační systém, který podle potřeby tlumí nebo aktivuje Periferní (James-Langova) teorie emocí Jsme smutní, protože pláčeme William James (19.st.), Christian Lange; tělesná předchází (zapříčiňuje jej) vzniku emoce Thalamická (Cannonova) teorie emocí zdrojem emocí je thalamus (thalamus je ta část mezimozku, která umožňuje převod nervových vzruchů do mozkové kůry). Za pláč, křik a jiné emoční chování je pak odpovědný hypothalamus ( ústředna emočních, endokrinních aj. funkcí; část mezimozku).
Dělení emocí Rozdělení emocí podle intenzity a délky trvání: afekt velmi intenzivní, krátkodobá emoce, nálada méně intenzivní, dlouhodobější emoce, vášeň (citové vztahy) intenzivní, dlouhodobá emoce. Rozdělení emocí podle charakteru: Emoce lze vývojově rozdělit na základní a vyšší. Základní napříč kulturami, lze najít i u živočichů; související jednání a mimika jsou zčásti vrozené (smích, pláč). Přesné vymezení základních emocí se u různých autorů liší.
emoce podnět reakce strach nebezpečí útěk (únik), boj hněv překážka, nepřítel útok, agrese radost zisk, úspěch uvolnění, úsměv smutek důvěra znechucení očekávání ztráta hodnoty, neúspěch přátelství, přímé jednání nepříjemná věc nebo situace neznámá, nejistá situace pláč, apatie spolehnutí se na druhého odstranění zdroje znechucení, únik orientace, získávání informací překvapení nečekaná situace nástup další emoce podle situace (strach, radost, očekávání aj.)
Vyšší emoce intelektuální zaměřené na překonávání překážek a problémů: cit pro pravdu a hodnotu pravdy zvědavost frustrace z nepochopení morální vystupují ve vztahu k morálce společnosti: stud altruismus empatie estetické hodnotí a vyjadřují vkus člověka
Citové vztahy Kombinace emocí, vytváří složitější vazby na ostatní Příklady: láska, přátelství, nenávist, nepřátelství, závist, žárlivost, pohrdání, opovržení, odpor a štítivost
Zvládání emocí Identifikace (porozumění) Označení a pochopení Kontrola formy a intenzity projevu Specifické techniky a postupy (zejména pro negativní emoce) stop, vyblokování pozitivem, zástupný předmět
Emoce moje a druhých Vlastní = norma, základ očekávání Druzí = jiní, zvažuji jejich jinakost Obdobně u odlišných kultur
Emoční inteligence Zvládání vlastních emocí, vcítění se do emocí druhých: intrapersonální: znalost vlastních emocí, ovládání vlastních emocí, schopnost sebemotivace, Interpersonální (sociální inteligence) empatie, schopnost vcítění se do emocí jiných lidí schopnost přizpůsobit své jednání na základě (znalostí, pochopení) emocí jiných
Literatura HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000.