Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Exportní financování Diplomová práce Autor: Petra Vorlíčková Finance, finanční obchody Vedoucí práce: Ing. Olga Šeflová Praha Duben 2009
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Exportní financování zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 14. dubna 2009 Petra Vorlíčková
Poděkování: Děkuji vedoucí mé diplomové práce, Ing. Olze Šeflové, která svými zkušenostmi významně přispěla, odborně vedla a pomohla mi svými znalostmi a zkušenostmi k napsání této práce. Děkuji také mojí rodině a přátelům za podporu a motivaci při studiu.
Anotace Diplomová práce s názvem Exportní financování se v první části zaměřuje na teoretické vymezení problematiky exportního financování a charakteristiku jednotlivých produktů exportního financování. Dále je vysvětlen systém státní podpory exportu a význam existence státem podporovaných společností - České exportní banky, a.s. a Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a.s. Ve druhé části práce je analyzována nabídka LBBW Bank CZ a.s., dále jsou pak uvedena rizika, se kterými je možné se oblasti exportního financování setkat a způsoby jeho odstranění, nebo alespoň omezení. Třetí část podrobně analyzuje praktický příklad použití dvou produktů exportního financování předexportního financování a odběratelského úvěru. V závěrečné části práce jsou formulována doporučení pro zdokonalení systému exportního financování v České republice. Diplomová práce je napsána v celkové délce 67 stran, obsahuje 1 přílohu, 8 schémat a 3 tabulky. Klíčová slova této diplomové práce jsou: exportní financování, vývozce, dovozce, obchodní financování, financující banka, odběratelský úvěr, dodavatelský úvěr, bankovní záruka, akreditiv. Annotation Master's thesis entitled Export financing in the first part focuses on the theoretical definition of the issue of export financing and the characteristics of individual products of export financing. It is also explained the system of state support for exports and the importance of the existence of officially supported by - Czech Export Bank, a.s. and the Export Guarantee and Insurance Company, a.s. In the second part of the work the offer of LBBW Bank CZ a.s. is analyzed, and there are then given the risks that can occur in the area of export financing and ways to eliminace them, or limit at least. The third part analyzes in detail a practical example of the use of two products of export financing pre-export financing and buyer s credit. In the final part of the work recommendations for improving the system of export financing in the Czech Republic are formulated. Master's thesis is written in a total of 67 pages, includes 1 annex, 8 diagrams and 3 tables. Keywords of this thesis are: export financing, exporter, importer, trade finance, financing bank, buyer s credit, supplier s credit, bank guarantee, letter of credit.
OBSAH ÚVOD... 5 1 TEORETICKÉ VYMEZENÍ PROBLEMATIKY EXPORTNÍHO FINANCOVÁNÍ... 7 1.1 Podmínky exportního financování... 7 1.2 Modely národního bilaterálního financování... 8 1.3 Česká exportní banka, a.s.... 10 1.4 Typy exportního financování... 11 1.4.1 Přímý vývozní odběratelský úvěr... 11 1.4.2 Nepřímý vývozní odběratelský úvěr (příjemcem úvěru je banka zahraničního dovozce)... 13 1.4.3 Přímý vývozní dodavatelský úvěr... 14 1.4.4 Úvěr na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr)... 15 1.4.5 Odkup pohledávek (bez postihu/s postihem)... 16 1.4.6 Dokumentární obchody... 19 1.4.7 Bankovní záruky... 25 2 METODOLOGIE... 34 3 ANALÝZA NABÍDKY EXPORTNÍHO FINANCOVÁNÍ LBBW BANK CZ A.S.... 35 3.1 Rizika exportních úvěrů... 36 3.2 Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.... 42 4 NÁVRH OPTIMÁLNÍ STRUKTURY EXPORTNÍHO FINANCOVÁNÍ PRO DVA KONKRÉTNÍ TYPY KLIENTŮ... 49 4.1 Příklad použití předexportního financování... 49 4.2 Příklad použití přímého odběratelského úvěru... 55 5 VÝSLEDKY, ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ PRO ZDOKONALENÍ SYSTÉMU EXPORTNÍHO FINANCOVÁNÍ V ČR... 59 5.1 Doporučení vývozcům... 61 5.2 Doporučení komerčním bankám... 62 5.3 Doporučení České exportní bance, a.s. a Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a.s.... 63 4
Úvod Ekonomika České republiky je malá a řadí se mezi ekonomiky zaměřené na export. O české ekonomice se hovoří jako o ekonomice otevřené - podíl exportu dosahuje zhruba 60% hrubého domácího produktu. Nejvýznamnější část vývozu směřuje do Spolkové republiky Německo, dále pak na Slovensko a do Polska. Z výše uvedeného vyplývá, že vývoz je hnacím motorem naší ekonomiky. Vývoz českého zboží nebo služeb na zahraniční trhy však přináší spoustu rizik, se kterými se v případě prodeje výrobků nebo služeb na tuzemském trhu nesetkáme. V době hospodářské krize, se kterou se v současnosti setkáváme, jsou rizika umocněna tím, že vývozce nezná do detailu aktuální hospodářskou a ekonomickou situaci v zemi, do které vyváží. Navíc, situace se může změnit každým okamžikem, čehož jsme nyní také svědky. Například bankrot velkých bank působících na mezinárodním trhu nebo státní bankrot by v době před dvěma lety hádal málokdo a v současné době to není nic překvapivého. Jedním z problémů, se kterým se exportéři při vývozu zboží nebo služeb potýkají, je zajištění financování zakázek. Malé zakázky si většinou jsou schopni vývozci financovat z vlastních zdrojů, nebo využívají k financování výroby klasické provozní úvěry. Problém však nastává, pokud je předmětem dodávky věc investičního charakteru, jejíž výroba je finančně nákladná, trvá řádově měsíce a nebo je obchodním partnerem (odběratelem) firma neznámá nebo známá, ale pocházející z rizikové země. V takovém případě jsou už exportéři ostražití, nejsou ani ochotni, ani schopni jednak tak finančně nákladnou výrobu financovat, ani nejsou ochotni nést veškerá z kontraktu vyplývající rizika sami. Většinou vyžadují, aby se na financování výroby alespoň z části podílel i odběratel, nebo strukturují platební podmínky vývozního kontraktu tak, aby rizika alespoň z části přenesli na odběratele, nebo se proti rizikům jednoduše pojistí. Odběratel na druhou stranu většinou není ochoten nebo schopen poskytnout dodavateli zálohu v částce odpovídající nákladům na financování výroby, nebo se, ať oprávněně nebo neoprávněně, obává, že dodavatel nedodá zboží nebo službu v požadované kvalitě, čase, nebo že je nedodá vůbec. 5
Nesoulad potřeb exportéra (zajištění financování výroby a úhrada za dodané zboží nebo služby v co nejkratším možném termínu po dodávce, atd.) a importéra (omezené možnosti při poskytování záloh, schopnost úhrady dodávek okamžitě po expedici zboží, atd.) řeší právě produkty exportního financování. Kombinací jejich použití lze dosáhnout uspokojení potřeb obou zúčastněných. Produkty bankovního trhu, které pomáhají vývozcům prodávat své produkty na zahraničních trzích, se staly běžnou součástí nabídek komerčních bank. Nicméně, vývozcům ve velké míře pomáhá stát různými formami státních podpor, zejména se jedná o podporu exportu formou poskytování úvěrů od České exportní banky, a.s. a podporu formou pojištění produktů, které vývozci používají k financování exportních případů prostřednictvím Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a.s. Cílem práce je na základě analýzy nabídky exportního financování LBBW Bank CZ a.s. navrhnout optimální strukturu exportního financování dle požadavku konkrétních klientů a navrhnout zdokonalení systému exportního financování v ČR. 6
1 Teoretické vymezení problematiky exportního financování V této části práce jsou vymezeny podmínky exportní financování, dále jsou uvedeny modely národního bilaterálního financování a funkce České exportní banky, a.s. 1.1 Podmínky exportního financování Pod pojmem exportní financování se rozumí pohled na exportní případ z hlediska peněžních toků, v užším slova smyslu ho lze chápat jako poskytování úvěrů subjektům, které své zboží nebo služby vyváží do zahraničí. Exportní financování v principu zahrnuje celou škálu služeb od prvního kontaktu se zahraničím v oblasti obchodu, přes hledání optimálních možností pro všechny zúčastněné strany, až po samotné praktické užití produktů exportního financování. Oblast exportního financování je v současné době doménou zejména bankovních institucí, výjimečně je možné se setkat i s jinými institucemi, které poskytují služby stejného charakteru. Speciální postavení na českém bankovním trhu v oblasti financování exportu zaujímá Česká exportní banka, a.s. Její činnost je upravena zákonem a jejím hlavním úkolem je poskytování dlouhodobých vývozních úvěrů za úrokové sazby a v objemech, které jsou pro vývozce na komerčním českém bankovním trhu nedosažitelné. V rámci státní podpory exportu banky zpravidla spolupracují se specializovanými institucemi zabývajícími se pojištěním exportu proti různým typům rizika, a tím minimalizují rizika, která na sebe přebírá věřitel financující konkrétní transakci. Jedná se zejména o Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP). Význam a přínos této instituce v moderním světě exportního financování je vysvětlen v kapitole Analýza nabídky exportního financování LBBW Bank CZ a.s. Specialisté exportního financování, kteří pracují v bankách, se zabývají obchodním případem vždy od začátku až do jeho realizace, jejich úkolem je nejen praktické poskytnutí požadovaného financování, ale zejména strukturování celého obchodního případu po celou dobu až do úplného splnění všech podmínek financovaného kontraktu tak, aby v nejvyšší možné míře vyhovoval všem zúčastněným stranám. Každý případ exportního financování můžeme tedy považovat za jedinečný, nicméně základní souhrn běžně nabízených produktů je 7
uveden ve schématu níže, ke každému z nich je dále pak uvedena charakteristika a příklad použití. Nedílnou a neopomenutelnou součástí exportního financování, bez které by výčet nebyl kompletní, jsou produkty obchodního financování bankovní záruky a akreditivy. V praxi jsou tyto dvě oblasti natolik propojeny, že by bez produktů obchodního financování přehled produktů exportního financování nebyl kompletní. Produkty exportního a obchodního financování Přímý vývozní odběratelský úvěr (příjemcem úvěru je zahraniční dovozce) Nepřímý vývozní odběratelský úvěr (příjemcem úvěru je banka zahraničního dovozce) Přímý vývozní dodavatelský úvěr Úvěr na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr) Odkup pohledávek (s postihem/bez postihu) Dokumentární obchody Bankovní záruky Schéma č. 1: Produkty exportního a obchodního financování Zdroj: Vlastní zpracování 1.2 Modely národního bilaterálního financování Pojem exportní financování je dále svázán s termínem rozvojových zemí a s nimi spojené rozvojové pomoci. Přestože žádný celosvětově uznávaný seznam rozvojových zemí vytvořen není, existují různé definice rozvojových zemí. Výbor pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zveřejňuje seznam méně rozvinutých zemí a dále Generální sekretariát Organizace spojených národů vydává dokonce dva druhy seznamů, a to seznam nejméně rozvinutých zemí a seznam nejvážněji postižených zemí. Z pohledu vývozců rozvojová pomoc představuje další možnost, jak financovat export investičního zboží/investičních celků. Podobně jako u komerčních a oficiálně podporovaných úvěrů dle Konsensu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj jsou exportéři zbavováni finanční zátěže spojené s úvěrováním zahraničního kupujícího. 8
Z pohledu přijímací strany by rozvojová pomoc měla skutečně přispívat rozvoji ekonomiky rozvojové země a minimalizovat porušení principů volné soutěže. V souvislosti s rozvojovou pomocí je rozlišována bilaterální a multilaterální spolupráce. Bilaterální spolupráce představuje souhrn všech výkonů, které jednotlivý stát poskytne rozvojové zemi přímo. Vztahuje se na případy, kdy existuje formální bilaterální dohoda nebo jakékoliv neformální bilaterální ujednání mezi rádcovskou zemí a zemí příjemce. Naproti tomu multilaterální spolupráce je zprostředkovávána ze strany multilaterálních (mezinárodních) organizací, např. Světové banky, jež tvoří své fondy z příspěvků jednotlivých členů. Členská země tak poskytuje rozvojovou pomoc nepřímo. Ujednání o oficiálně podporovaných vývozních úvěrech (Konsensus Participantů při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a Ex Ante Směrnice pro vázanou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj harmonizují podmínky pro poskytování rozvojové pomoci, které definují: formy vázané pomoci půjčky a granty, nikoliv však oficiálně podporované úvěry, které jsou v souladu s Konsensem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj; a tzv. smíšené úvěry, které jsou složeny z oficiálně podporovaného úvěru a komerčního úvěru či akontace ze strany kupujícího. Vázaná pomoc je zcela, nebo zčásti financována z prostředků státního rozpočtu, půjčky jsou poskytovány za podmínek pro příjemce výhodnějších než jsou standardní státem podporované vývozní úvěry; podmínky pro způsobilost země být příjemcem vázané pomoci; podmínky pro způsobilost projektu být financován formou vázané pomoci (nesmí sloužit financování projektů soukromého či veřejného projektu, které by bylo možné financovat za tržních podmínek či za podmínek platných pro oficiálně podporované vývozní úvěry dle Konsensu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj; minimální úroveň zvýhodnění a způsob její kalkulace. 1 1 ZINECKER, Marek. Financování vývozních operací podniku. Brno: AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, s.r.o., 2006. ISBN 80-7204-432-X. s. 184-188. 9
1.3 Česká exportní banka, a.s. Kromě komerčních bank se zabývá exportním financováním i Česká exportní banka, a.s. Byla založena pro účely státní podpory exportu, a právě proto je její úloha na českém bankovním trhu výjimečná. Česká exportní banka, a.s. (ČEB) je specializovaná bankovní instituce pro státní podporu vývozu přímo a nepřímo vlastněná státem. Vznikla v roce 1995 a tvoří nedílnou součást systému státní proexportní politiky. Posláním ČEB je poskytovat státní podporu vývozu, a to poskytováním a financováním vývozních úvěrů a dalších služeb s vývozem souvisejících. ČEB tak doplňuje služby nabízené domácí bankovní soustavou o financování vývozních operací vyžadující dlouhodobé zdroje financování za úrokové sazby a v objemech, které jsou pro vývozce na bankovním trhu ve stávajících tuzemských podmínkách jinak nedosažitelné. Umožňuje tím českým vývozcům vstupovat do soutěže na mezinárodním trhu za podmínek srovnatelných s těmi, které využívá jejich hlavní zahraniční konkurence. V současné době tato podpora funguje na bázi ujednání mezi členskými zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o obchodních referenčních úrokových sazbách (commercial interest reference rate CIRR), což je nejmenší možná úroková sazba pro poskytování státních exportních úvěrů, kterou Česká exportní banka, a.s. může uplatnit u svých proexportních finančních produktů. Jde o to, že kapitálově silné země si mohou dovolit poskytovat úvěry za nižší sazby, kterým by země jako Česká republika nemohly konkurovat. Čeští vývozci by pak měli pro realizaci svých exportů horší finanční podmínky. Podpůrný systém je v České republice nastaven tak, že chce-li komerční banka poskytnout klientovi exportní úvěr s podporou státu, musí si vypůjčit peníze od České exportní banky, a.s. za fixní sazbu CIRR. Česká exportní banka, a.s. si pak půjčuje na mezibankovním trhu od jiných komerčních bank. Banky samotné by ale byly schopné takové půjčky zajišťovat z vlastních zdrojů, což je důvodem pro návrh na změny popsaného systému. Komerční banky proto připravily dokument pro Ministerstvo financí a Ministerstvo průmyslu a obchodu, jenž by mohl sloužit jako základ pro diskusi o změně popsaného systému. Příjemcem podpořeného financování může být vývozce (tj. právnická osoba se sídlem v České republice, výjimečně i fyzická osoba s trvalým pobytem v České republice), či jeho zahraniční odběratel. Příjemcem některých druhů úvěrů může být také výrobce produkující pro vývoz či český subjekt investující v zahraničí. Do těchto transakcí může vstupovat i tuzemská banka 10
vývozce nebo zahraniční banka dovozce. Veškeré aktivity ČEB jsou plně v souladu s pravidly World Trade Organization 2, příslušnými doporučeními Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a směrnicemi Evropské unie. 3 Činnost České exportní banky, a.s. (dále jen ČEB ) se řídí zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími zvláštními předpisy upravujícími bankovnictví. Její specifická činnost, t.j. poskytování podpořeného financování, se řídí zákonem č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 60/1998 Sb., zákona č. 188/1999 Sb., zákona č. 282/2002 Sb., zákona č. 377/2005 Sb. a zákona č. 23/2006 Sb. Podpořené financování poskytuje ČEB v souladu s právem Evropských společenství a Evropské unie, zejm. s mezinárodními pravidly, jež jsou zakotvena v Arrangement on Guidelines for Officially Supported Export Credits (tzv. Konsensus OECD), a s podmínkami vyplývajícími z členství České republiky ve Světové obchodní organizaci (WTO) a s dalšími mezinárodními pravidly, jimiž je Česká republika vázána. 4 1.4 Typy exportního financování V další části této kapitoly jsou popsány jednotlivé produkty exportního a obchodního financování. 1.4.1 Přímý vývozní odběratelský úvěr Přímým vývozním odběratelským úvěrem se rozumí poskytnutí finančních prostředků bankou vývozce zahraničnímu nebankovnímu právnímu subjektu (importérům českého zboží nebo služeb). Příjemcem úvěru je zahraniční dovozce, avšak finanční prostředky obdrží český exportér přímo po dodávce zboží nebo služeb, a to na základě předem dohodnutých předložených dokladů. 2 Světová obchodní organizace 3 http://www.ceb.cz/content/view/92/35/ 2. 3. 2009 21:20 4 http://www.ceb.cz/content/view/5/49/ 2. 3. 2009 21:30 11
Uvedené schéma znázorňuje vztahy mezi všemi zúčastněnými subjekty: český vývozce 1 3 zahraniční dovozce 4 banka vývozce 2 5 legenda: 1. Podepsaná smlouva o vývozu mezi českým vývozcem a zahraničním dovozcem o dodávce zboží nebo služeb 2. Podpis úvěrové smlouvy mezi zahraničním dovozcem a bankou vývozce 3. Dodávka zboží nebo služeb dle uzavřené smlouvy o vývozu 4. Čerpání úvěru přímo ve prospěch českého vývozce 5. Splácení úvěru poskytnutého bankou vývozce dovozcem. Schéma č. 2: Přímý vývozní odběratelský úvěr (příjemce úvěru zahraniční dovozce) Zdroj: Vlastní zpracování Tento způsob financování poskytuje vývozci několik výhod, zejména: z úvěru poskytnutého odběrateli je exportní pohledávka vývozci proplacena bezprostředně po dodávce minimalizuje rizika spojená s neochotou či neschopností odběratele zaplatit za zboží nebo služby nezvyšuje úvěrovou angažovanost banky, která úvěr poskytuje, vůči vývozci (zachování přístupu k úvěrovým zdrojům) nezatěžuje rozvahu vývozce zvyšuje konkurenceschopnost vývozce, který může tuto možnost financování zahrnout do nabídky dovozci. Nejčastěji je tento typ úvěru využíván při vývozech do tzv. rozvíjejících se trhů, v letech 2005 až 2008 se jednalo zejména o Rusko, Ukrajinu a další země. 12
1.4.2 Nepřímý vývozní odběratelský úvěr (příjemcem úvěru je banka zahraničního dovozce) Nepřímý vývozní odběratelský úvěr, kdy je příjemcem úvěru banka zahraničního dovozce má podobný mechanismus jako v případě přímého vývozního odběratelského, avšak s tím rozdílem, že úvěr je poskytnut bance zahraničního dovozce, nikoliv dovozci přímo. Konkrétně vztahy mezi vývozcem, dovozcem a jejich bankami uvádí schéma č. 3: český vývozce 1 4 zahraniční dovozce 7 3 6 8 banka vývozce 2 5 9 banka dovozce 5 legenda: 1. Podepsaná smlouva o vývozu mezi českým vývozcem a zahraničním dovozcem o dodávce zboží nebo služeb 2. Mezibankovní úvěrová smlouva 3. Úvěrová smlouva 4. Dodávka zboží nebo služeb 5. Poskytnutí odběratelského úvěru prostřednictvím banky dovozce 6. Poskytnutí úvěru z prostředků získaných od banky vývozce 7. Čerpání odběratelského úvěru přímo ve prospěch vývozce 8. Splácení úvěru dovozcem jeho bance 9. Splácení úvěru bankou dovozce bance vývozce Schéma č. 3: Nepřímý vývozní odběratelský úvěr (příjemce úvěru banka zahraničního dovozce) Zdroj: Vlastní zpracování 13
1.4.3 Přímý vývozní dodavatelský úvěr Úvěry poskytované exportérem (tzv. dodavatelské úvěry) se používají v mezinárodním obchodě téměř u všech druhů zboží. Krátkodobé úvěry do jednoho roku (např. tři měsíce, šest měsíců apod.) bývají požadovány při dodávkách spotřebního zboží, surovin, potravin i u sériových strojírenských výrobků. Střednědobé a dlouhodobé úvěry nad jeden rok jsou obvyklé pro větší dodávky strojů, zařízení a investičních celků. Dodavatelské úvěry nad jeden rok se poskytují zpravidla pouze na část hodnoty dodaného zboží (80-90%), přičemž úhrada zbývající části se sjednává formou akontace a/nebo v závislosti na dodávce, montáži, uvedení zařízení do provozu apod. 5 Českému vývozci pomůže banka profinancovat pohledávky, které mu vzniknou za zahraničním kupujícím, což znázorňuje schéma č 4: 1 český vývozce 3 5 zahraniční dovozce 2 4 6 banka vývozce legenda: 1. Vývozní smlouva o dodávce zboží nebo služeb 2. Smlouva o úvěru 3. Dodávka předmětu vývozní smlouvy 4. Čerpání úvěru českým vývozcem 5. Platba za dodávku zboží nebo služeb 6. Splácení úvěru českým dovozcem Schéma č. 4: Přímý vývozní dodavatelský úvěr Zdroj: Vlastní zpracování 5 http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/manual-exportera/druhy-plateb-podminek-mezinarodobchode/1001370/43593/ 1. 3 2009 10:10 14
1.4.4 Úvěr na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr) Předexportní úvěr slouží k účelovému financování výrobní fáze vybraného vývozního kontraktu. Úvěr je splacen vzniklou vývozní pohledávkou. Prostřednictvím předexportního úvěru lze v současné době financovat až 85% hodnoty vývozního kontraktu. Banka pomáhá českému vývozci profinancovat veškeré náklady spojené s výrobou a realizací dodávky pro zahraničního dovozce. V praxi to znamená, že banka financuje veškeré náklady českého vývozce, které mu vzniknou ještě před samotnou dodávkou zahraničnímu dovozci. Jedná se zejména o náklady na nákup veškerého materiálu a ostatních surovin, náklady na materiálové předzásobení, režijní náklady, mzdové náklady včetně nákladů na sociální a zdravotní pojištění, náklady vynaložené v souvislosti s pořízením investičního majetku pro realizaci výroby pro vývoz. Výrobce má tak přístup k finančním zdrojům potřebným pro výrobu dodávky jak ve fázi započetí výroby, tak i v jejím průběhu. Vztahy mezi účastníky kontraktu a průběh vývozního kontraktu a financování zobrazuje schéma č. 5: český vývozce 1 4 zahraniční dovozce 2 3 5 banka vývozce legenda: 1. Smlouva o vývozu zboží/služeb 2. Smlouva o úvěru 3. Čerpání úvěru dle předložených dokladů, které prokazatelně potvrzují vynaložení nákladů na výrobu dodávky 4. Dodávka zboží/služeb po ukončení výroby 5. Splátka úvěru buď z neodvolatelného dokumentárního akreditivu vystaveného z příkazu zahraničního dovozce (vysvětlení pojmu dokumentární akreditiv a jeho použití je uvedeno 15
v kapitole Dokumentární obchody) nebo z čerpání vývozního odběratelského úvěru, resp. z čerpání vývozního dodavatelského úvěru Schéma č. 5: Úvěr na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr) Zdroj: Vlastní zpracování 1.4.5 Odkup pohledávek (bez postihu/s postihem) Realizací dodávky pro vývozce však obchodní případ nekončí, zajištění jistoty zaplacení za dodané zboží/služby zahraničním dovozcem je pro dodavatele jedním z klíčových okamžiků v celém obchodním případu. Poměrně jednoduchým řešením, a to jak administrativně, tak i z hlediska nákladů a techniky provedení, je odkup v budoucnu splatných pohledávek bankou. Ta však obvykle vyžaduje, aby odkupovaná pohledávka splňovala několik podmínek: minimální splatnost financované pohledávky 180 dní platební podmínky v kontraktu, ze kterého odkupovaná vznikla, jsou v akceptovatelném znění pro banku postoupení pohledávek ve prospěch financující banky na základě splnění podmínek kontraktu (doloženo například předávacím protokolem) souhlas importéra s postoupením pohledávky na financující banku. Banka si samozřejmě na základě individuálního zvážení může stanovit další podmínky, za kterých pohledávku odkoupí. Odkup pohledávky za zahraničním dovozcem znamená pro věřitele okamžitý přísun peněžních prostředků z pohledávky, jejíž splatnost, resp. doba, než dojde k platbě samotné, je v některých případech pro vývozce značně zatěžující. Čekání na platbu z dodávky může zapříčinit zhoršenou platební morálku, resp. druhotnou platební neschopnost, nebo ukončení spolupráce s dlouhodobým osvědčeným dodavatelem materiálu právě z důvodu nespolehlivosti při platbách. Navíc, z konkurenčních důvodů vývozce sám velmi často poskytuje dovozci odloženou splatnost faktur už ve fázi indikativní nabídky na dodávku zboží/služeb. To vše může ohrožovat podnikatelskou činnost vývozce. V takových případech pak má vývozce možnost obrátit se na finanční instituci, která se odkupem pohledávek zabývá, a nabídnout pohledávku za svým dlužníkem k odkupu. Banka 16
nebo jiná finanční instituce analyzuje bonitu dlužníka a dle jeho důvěryhodnosti odkoupí až 100% hodnoty pohledávky. Čím důvěryhodnější dlužník, tím vyšší procento. Banka pohledávku odkoupí stane se tedy věřitelem ze vzniklé pohledávky a tuzemskému vývozci vyplatí sjednané procento z výše pohledávky. Český vývozce obdrží inkaso z odkupované pohledávky a o platbu z pohledávky samotné se pak již nestará. Nyní už je úkolem banky, která pohledávku odkoupila, aby platbu z pohledávky sledovala a případně na dlužníkovi vymáhala. Riziko, že dlužník nezaplatí, se odráží v procentu z výše pohledávky, které si banka účtuje jako provizi za odkup pohledávky. Čím vyšší procento provize, tím vyšší riziko nezaplacení na sebe přebírá banka odkupující pohledávku. Uvedený způsob odkupu pohledávek se označuje jako odkup pohledávky bez postihu (na původního věřitele), nebo také bezregresní odkup pohledávky. Regresní odkup, neboli odkup pohledávek s postihem znamená stejný postup s tím rozdílem, že při případném nezaplacení pohledávky je banka oprávněna požadovat zaplacení pohledávky na původním věřiteli. Pro banku jako nového věřitele je tedy odkup pohledávky se postihem na původního věřitele méně rizikovější. To se samozřejmě pak odráží ve výši provize, kterou si banka za odkup pohledávky účtuje. Z hlediska doby splatnosti odkupovaných pohledávek se odkupy dělí na: - faktoring odkup krátkodobých pohledávek - forfaiting odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek. Faktoring a forfaiting znamená převzetí a odkup pohledávek specializovanou faktoringovou a forfaitingovou společností od jejich majitelů na základě faktoringové nebo forfaitingové smlouvy, faktoringová a forfaitingová společnost se tak stává vlastníkem těchto pohledávek. Občanský zákoník 6 se o faktoringu a forfaitingu nezmiňuje, ale tyto operace jsou de facto 7 postoupením pohledávky, společnost je jejím postupníkem 8. Věřitel nedostane celou nominální hodnotu pohledávky, od této hodnoty se odečítá poplatek odpovídající rizikovosti pohledávky (delcredere), fixní poplatek za zpracování a úrok. Částka, 6 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 7 ve skutečnosti, v praxi 8 ten, komu se postupuje pohledávka 17
kterou věřitel dostane jako zálohu, se pohybuje mezi 60 až 90 % nominální hodnoty postoupené pohledávky. Po úhradě pohledávky obdrží původní věřitel doplatek do výše postupované pohledávky (po odečtení úroků a poplatků banky). Úhradou doplatku původnímu věřiteli je faktoringová nebo forfaitingová operace ukončena. Faktoring se zpravidla týká menších pohledávek nebo skupin menších pohledávek, proto jsou faktoringové operace standardizované a mezi věřitelem a faktoringovou společností vzniká dlouhodobá spolupráce. Krátkodobá pohledávka má lhůtu splatnosti obvykle do 90 dnů. Výhodami faktoringu je převedení rizika nesplacení a administrativních povinností spojených se správou pohledávek na někoho jiného a snadné získání provozních a investičních prostředků. V případě forfaitingu jde o větší střednědobé a dlouhodobé pohledávky denominované ve volně směnitelné měně se splatností více než 90 dní. K výhodám forfaitingu se tak přidává ještě odstranění rizika pohybu kurzu. Obecně platí, že rizikovost pohledávek z forfaitingu se odráží ve výši forfaitingového poplatku, tedy čím vyšší rizikovost pohledávky, tím vyšší poplatek. Forfaitingová společnost přistupuje ke každé pohledávce zvlášť a vyžaduje jejich zajištění 9. Tabulka č. 1 shrnuje základní rozdíly mezi faktoringem a fortaitingem. Rozdíly mezi faktoringem a forfaitingem Druh pohledávky se splatností za subjektem zajištěné postupované Faktoring krátkou domácím nijak ve skupinách Forfaiting dlouhou zahraničním směnka avalovaná bankou; směnka akceptovaná bankou; bankovní záruka; dokumentární akreditiv samostatně Tabulka č. 1: Rozdíly mezi faktoringem a forfaitingem Zdroj: http://www.mesec.cz/clanky/jak-vam-muze-poslouzit-faktoring-nebo-forfaiting/ 9 http://www.inovace.cz/soukrome-financovani/faktoring-a-forfaiting-v-cesku/ 1. 3. 2009 13:45 18
1.4.6 Dokumentární obchody Dokumentární obchody jsou kompromisem mezi zájmem vývozce, který požaduje úhradu kupní ceny co nejdříve, a dovozce, jehož cílem je naopak zaplatit kupní cenu co nejpozději. V ideálním případě by dovozce platil v hotovosti oproti převzetí zboží, což je zejména v mezinárodním obchodě nerealizovatelné. Proto v průběhu času vznikl na základě zkušeností jiný způsob, který představuje ve své podstatě zaplacení proti zboží, a to oproti dispozičním dokumentům, které toto zboží představují, anebo proti uvolnění zboží ve prospěch dovozce. V praxi se nejčastěji se využívá dokumentární inkaso a dokumentární akreditiv. Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso je charakterizováno jako platební dokumentární bezzávazkový instrument, který představuje z hlediska banky zprostředkovatelskou činnost prováděnou pouze na základě žádosti klienta. Dokumentární inkaso vyjadřuje závazek odběratele, narozdíl od dokumentárního akreditivu, který vyjadřuje závazek banky. Průběh fungování dokumentárního inkasa popisuje schéma č. 6: vývozce 1 2 dovozce 9 3 5 6 7 banka vysílající 8 4 banka inkasní 5 legenda: 1. Smlouva o vývozu zboží/služeb 2. Dodávka zboží dovozci 3. Podpis smlouvy o obstarání dokumentárního inkasa 4. Příkaz k inkasu a zaslání dokumentů bankou vývozce 5. Avízo dokumentů bankou dovozce, výzva ke splnění všech podmínek 6. Zaplacení inkasní částky dovozcem po splnění inkasních podmínek 19
7. Vydání inkasních dokumentů bankou dovozce 8. Převod inkasní částky bance vývozce 9. Převod inkasní částky ve prospěch vývozce Schéma č. 6: Dokumentární inkaso Zdroj: Vlastní zpracování Při využití dokumentárního inkasa jsou příslušné dokumenty a zároveň vydání zboží podmíněno například platbou za zboží, akceptací směnky nebo splněním jiných podmínek. Banka není povinna kontrolovat doklady, provádí to však s ohledem na svého klienta, své dobré jméno a rozumnou péčí. Patří k dobrému jménu banky, kterou si klient zvolil jako svoji banku pro zprostředkování inkasa, že neodešle do zahraničí chybné dokumenty. Oproti akreditivům má pro vývozce dokumentární inkaso nevýhodu v tom, že splnění platební podmínky (placení, akcept směnky) je zajištěno pouze vlastnickým právem ke zboží, bonitou odběratele a uzavřeným kontraktem. Vývozci takovýto způsob přináší větší jistotu než při použití hladké platby, má kontrolu nad zbožím do okamžiku jeho zaplacení, nechrání ho však proti neochotě odběratele kontrahované zboží odebrat, nebo při nezaplacení. Použití dokumentárního inkasa lze tedy doporučit pouze ve styku s dlouhodobějšími odběrateli a s firmami, jejichž dobrá platební morálka je známá a nepochybná. V oblasti dokumentárních inkas lze vymezit dva typy těchto platebních nástrojů, a sice vývozní a dovozní dokumentární inkasa. Vývozní dokumentární inkaso je formou platebního styku se zahraničím, při které je vydání dokumentů, a tedy i zboží, podmíněno zaplacením, akceptací směnky nebo splněním jiných podmínek. V případě, že vývozce není ochoten dodat sjednané zboží oproti hladké platbě a zároveň netrvá na použití zajišťovacího instrumentu, jakým je dokumentární akreditiv, je řešením použití dokumentárního inkasa. Představuje vyšší míru jistoty než hladká platba, protože dovozce nebude vlastnit zboží dříve, než zaplatí, akceptuje směnu nebo splní jiné inkasní podmínky. Při provádění dokumentárních inkas se banky v tuzemsku řídí obchodním zákoníkem a Jednotnými pravidly pro inkasa, vydanými Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, platnými 20
od 1.1.1979. Jejich poslední verze je z roku 1995. Tato pravidla vymezují podmínky upravující předložení, placení, zprávy o stavu dokumentárních inkas, neplacení, protest apod. Pravidla kladou důraz na inkasní instrukce exportéra jeho bance a sledování vývoje inkasa příkazcem. Splnění podmínek inkasa je závislé na rozhodnutí kupujícího. Inkasní pohledávky jsou pohledávkami příkazce (prodávajícího), a nikoliv bank, kterým jsou dokumenty k obstarání inkasa svěřeny, dokumentární inkaso není pro banku závazkový instrument. Vysílající ani předkládající banka nemá možnost kupujícího donutit ke splnění závazku z kontraktu. Hlavními výhodami dokumentárního inkasa jsou relativně nízké poplatky ve srovnání s jinými instrumenty, dále pak menší pracnost a s tím související rychlost vyřízení případu. Na druhé nelze pominout fakt, že inkaso nedává jistotu vývozci, že bude zboží dovozcem skutečně převzato a zaplaceno. Průběh celého obchodního případu při použití dokumentárního inkasa, počínaje prvním krokem v podobě kontaktu vývozce a dovozce, a konče zaplacením dlužné částky v plné výši, se skládá z následujících kroků: - uzavření smlouvy o dodávce zboží/služeb a stanovení inkasních podmínek, - odeslání zboží vývozcem, - předložení dokumentů a inkasní instrukce vývozce, - úhrada, kdy dovozce zaplatí a obdrží dokumenty, - banka, která inkaso předložila dovozci k zaplacení, poukáže inkasovanou částku bance vývozce a ta ji připíše na jeho účet. Dovozní dokumentární inkaso je opakem vývozního dokumentárního inkasa; funguje na stejném principu pouze z úhlu pohledu opačného subjektu. Dokumentární akreditiv Speciální kapitolou v oblasti platebních instrumentů, a to nejen v oblastí exportního financování, je dokumentární akreditiv. Jeho použití v obchodě je považováno za vůbec nejlepší způsob zajištění úhrady kupní ceny. 21
Průběh a vzájemné vztahy mezi zúčastněnými při použití dokumentárního akreditivu naznačuje schéma č. 7: vývozce 1 4 dovozce 5 8a 2 7 8b banka vývozce 3 6 banka dovozce 5 legenda: 1. Smlouva o vývozu zboží/služeb 2. Dovozce předkládá své bance žádost o otevření akreditivu na základě podmínek uzavřené smlouvy o vývozu zboží/služeb 3. Banka dovozce otvírá akreditiv 4. Vývozce odešle zboží 5. Vývozce shromáždí všechny doklady dle podmínek akreditivu, zašle je své bance a požádá jí, aby je prostřednictvím banky dovozce dovozci odeslala 6. Banka vývozce podklady pošle na základě instrukce bance dovozce 7. Banka dovozce dokumenty zkontroluje a v případě splnění podmínek je předá dovozci 8ab Banka dovozce zatíží účet dovozce a proplatí akreditiv na běžný účet vývozci vedený u banky vývozce Schéma č. 7: Dokumentární akreditiv Zdroj: Vlastní zpracování Dokumentární akreditiv 10 je písemný závazek banky dovozce (odběratele) beneficientovi - vývozci, vystavený na základě instrukcí příkazce akreditivu dovozce, že poskytne plnění stanovené akreditivem v rámci určité částky do stanovené doby třetí osobě (nebo na její řad) za dodané zboží, resp. služby oproti předložení dokumentů, které budou odpovídat podmínkám akreditivu, a to pouze při splnění všech akreditivních podmínek. 10 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2005. ISBN 80-7265-072-6. s. 138 22
Dokumentární akreditiv je narozdíl od bankovní záruky platebním instrumentem. Jedná se o způsob zaplacení kupní ceny vzhledem k okamžiku předání plnění kontraktu odběrateli. Po splnění akreditivních podmínek má dodavatel jistotu zaplacení. Platba dokumentárním akreditivem má mezi všemi platebními metodami výjimečné postavení, neboť k platebnímu závazku odběratele, vyplývajícího z kupní smlouvy, přistupuje nový samostatný závazek vystavující, popř. i potvrzující banky (je-li akreditiv potvrzen), který vychází z akreditivu dodavateli vzniká pohledávka k bance místo k odběrateli, zlepšuje se jeho likvidita, závazek banky je mnohem likvidnější než závazek obchodní nebo výrobní firmy. Na základě kvalitního exportního dokumentárního akreditivu může od své banky získat úvěr. Dodavatel, v jehož prospěch je dokumentární akreditiv vystaven, se takto efektivně zajišťuje proti platebnímu riziku odběratele (riziku, že by mu odběratel nezaplatil). Jedinou nevýhodou pro dodavatele je, že realizace platby je až po splnění všech podmínek akreditivu a po předložení požadovaných dokladů. Odběratel je v případě použití dokumentárního akreditivu zajištěn proti bezdůvodnému placení, platí za dokumenty vztahující se k objednanému zboží. 11 Odběratel ve vysoké míře minimalizuje obchodní rizika. Jeho platba dodavateli proběhne teprve až po předložení dokumentů dokazujících odeslání zboží, stanovením doby platnosti akreditivu je zajištěno včasné splnění termínů. Díky zajištění platby dokumentárním akreditivem má možnost odběratel vyjednat s dodavatelem výhodnější cenové podmínky sjednávaného obchodu. Ve většině zemí není použití dokumentárních akreditivů upraveno zákonem. V současnosti uplatňovaná pravidla mezi zúčastněnými stranami se vyvinula v bankovní praxi jako zvyklost. Vzhledem k tomu, že dokumentární akreditiv je používán v nadnárodním měřítku, předpisy, které je upravují, musí být přijaty na mezinárodní úrovni. První pravidla byla vydána v roce 1933, následovaly revize v letech 1951, 1962, 1974, 1983 a 1993. V současné době se úprava dokumentárních akreditivů řídí podle poslední revize Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy 12 z roku 2007 vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži (MOK). 11 ANDERLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247- 0519-2. str. 19 12 Uniform Customs and Practice for Documentary Credits 23
K úspěšnosti těchto zvyklostí přispívá i to, že jejich přepracování a přizpůsobování aktuálním podmínkám není omezováno mezinárodními smlouvami. K jejich aplikaci tak není třeba, aby se staly součástí vnitrostátního práva, naopak jsou MOK doporučována bankám jako všeobecně platná pravidla. Dokumentární akreditiv plní tři funkce: funkci zajišťovací, platební a úvěrovou. Exportér jako oprávněný z dokumentárního akreditivu má záruku, že jemu známá banka jistí splnění jeho nároku. Není vystaven riziku, že bude nucen v cizí zemi žalovat dovozce - dlužníka, kterého často nezná, aby pak podle okolností různě dlouhou dobu čekal na vydání rozhodnutí a jeho výkon. Je tak ochráněn před neochotou a neschopností dovozce - dlužníka platit. Dovozce-odběratel jako příkazce je naproti tomu zajištěn tím, že oprávněný exportér obdrží peníze teprve tehdy, až když bance řádně předloží všechny úplné, předem dohodnuté dokumenty, jako jsou např. dodací list nebo celní doklady. Tím je zajištěno, že je exportérovidodavateli cena za dodané zboží nebo služby zaplacena teprve po splnění jeho dodavatelských povinností. Úvěrovou funkci lze chápat tak, že exportér - dodavatel může snadněji dostat u banky úvěr na financování zboží nebo služeb, které má vyrobit nebo dodat. Na druhé straně dovozce - odběratel obdrží jistoty vzhledem k dodávanému zboží uvedenému v dokumentech, a ty pak může použít vůči bance k zajištění poskytovaného úvěru. Uskutečňovaný převod peněžních prostředků v mezinárodním platebním styku v podstatě plní další funkci akreditivu - funkci platební. Postup při použití dokumentárního akreditivu se skládá ze tří fází: 1. Stanovení akreditivních podmínek v průběhu jednání mezi vývozcem a dovozcem o předmětu kontraktu o dodávce zboží nebo služeb jsou zároveň dohodnuty lhůty a podmínky dokumentárního akreditivu. 2. Otevření akreditivu dovozce odběratel se svou žádostí o vystavení akreditivu požádá svoji banku, aby ujistila exportéra - prodávajícího, že jím dodané zboží nebo služba budou po splnění předepsaných podmínek uvedených v akreditivu zaplaceny. Je zřejmé, že banka 24
vyhoví této žádosti dovozce - odběratele, pouze pokud se může spolehnout, že jí bude poskytnuto odpovídající krytí, ať již hotovostní nebo na bázi úvěru. 3. Výplata akreditivu, neboli čerpání z akreditivu než prodávající předloží dokumenty své bance, musí se přesvědčit, že splnil veškeré požadavky uvedené v akreditivu. Všechny stanovené dokumenty musí být předloženy jako kompletní, nesmí být ve vzájemném rozporu a musí být bezchybné. Rozhodnutí banky, jestli dokumenty akceptuje či nikoliv, je striktně založeno na principu, že dokumenty samy a lhůty pro jejich předložení jsou v souladu se lhůtami a podmínkami akreditivu, které si dohodl vývozce s dovozcem na začátku obchodního případu. Jestliže vystavující banka prověří doklady a shledá je bezchybnými a v souladu s ostatními podmínkami akreditivu, bezodkladně vyplatí akreditivní částku. Nejsou-li předkládané dokumenty v souladu s akreditivními podmínkami, pozdrží banka výplatu do doby, než dovozce - kupující splnění všech podmínek odsouhlasí. 1.4.7 Bankovní záruky Provádění obchodních operací s sebou přináší množství rizik, a to jak na straně prodávajícího tak na straně kupujícího. Intenzita dopadu rizik je dána dvěma faktory, a to spolehlivostí partnera a stupněm právního zajištění daného závazkového vztahu. Rizika lze omezit především vhodným výběrem obchodního partnera, ale také volbou podmínek kontraktu, především platebních. Platební podmínky tvoří jednu ze základních náležitostí kupní smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím. Mezi smluvními partnery může být následně dojednán podpůrný instrument dohodnutých platebních podmínek bankovní záruka. Dle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. 13 vzniká bankovní záruka písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo nebudou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Jedná se o kogentní ustanovení obchodního zákoníku 14. Kogentnost tohoto ustanovení spočívá v tom, že se nelze při vystavení záruky od něho žádným způsobem odchýlit. Z obsahu ustanovení vyplývá, že se 13 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kolektiv. Obchodní zákoník: komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-782-0 14 313 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku 25
jedná o jednostranný právní úkon ručící banky. Je konstruována v poměrně velké nezávislosti na hlavní smlouvě mezi dlužníkem a věřitelem. Příkazcem (dlužníkem) se rozumí osoba povinná plnit, která na základě smlouvy žádá banku, resp. dává příkaz, aby banka vystavila záruku v souladu s kontraktem a na základě smlouvy mezi ním a bankou. Věřitelem je beneficient, subjekt, kterému má dlužník plnit a zároveň ten, v jehož prospěch byla vystavena bankovní záruka. Ručící banka je banka, která vystaví bankovní záruku, resp. záruční listinu. Nezávislost (abstraktní povaha) bankovní záruky na hlavním závazku (kupní smlouvě) zaručuje oprávněnému, že jeho nárok bude na první výzvu a bez námitek v plné výši uspokojen. V praxi je možnost určitých námitek, pokud však jejich uplatnění záruční listina připouští. Věřitel nemusí plnění požadovat nejdříve po dlužníkovi (pokud to však není vyžadováno záruční listinou), ale může se se svým nárokem obrátit přímo na banku. Bankovní zárukou lze nepeněžité plnění pouze zajistit, banka je pak vázána k peněžitému plnění 15. V bankovní praxi jde především o zajištění závazků za včasné splnění dodávek, uvedení díla do provozu (nazývané obvykle záruka za dobré provedení), atd. Bankovní záruka je instrumentem zajišťovacím. K jejímu použití dochází jen tehdy, pokud není závazek splněn dlužníkem. O nesplnění závazku svědčí dokumenty předepsané v bankovní záruce, resp. jejich kopie, což vyplývá z podpůrného charakteru bankovní záruky. Ručitelem u bankovní záruky musí být vždy jen banka a ta je vždy povinna plnit na základě výzvy věřitele, aniž by věřitel předtím vyzval k plnění dlužníka. Dostatečný prostor k úpravě ručitelského vztahu dle konkrétních podmínek dává záruční listina, která musí mít vždy písemnou formu. Dalším charakteristickým znakem bankovní záruky je její univerzálnost. Vystavením bankovní záruky vstupuje ručící banka za svého klienta do závazku a přebírá na sebe riziko nesplnění jakéhokoliv závazku finančního i nefinančního charakteru. S pojmem bankovní záruka se nejčastěji setkáváme v obchodě při zajištění rizik vyplývajících ze závazkových vztahů. Jde zejména o riziko prodávajícího riziko platební neschopnosti nebo platební nevůli 15 314 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku 26
kupujícího. Bankovní záruka nahrazuje např. složení určité peněžní částky nebo věcnou záruku apod. Smyslem bankovní záruky je přinést věřiteli úplnou jistotu řádného splnění závazku. Nemusí se nutně jednat o závazek k úhradě nějaké částky. Jak již bylo zmíněno, bankovní záruka má univerzální povahu, lze použít jako zajištění jakéhokoliv rizika, ne nutně jen finančního. Záruční listina musí obsahovat především: - jméno a adresu věřitele (označovaného též jako příjemce či oprávněný), - jméno a adresu příkazce (dlužníka); příkazcem je dlužník, osoba povinná plnit - ručitele (pouze banka, která záruku vydává), - zaručenou částku a měnu (údaj o určité peněžní částce, do jejíž výše se banka zavazuje ručit), - lhůtu platnosti záruky, - podmínky stanovené pro výplatu ze záruky (dokumenty, které musí příjemce záruky předložit, žádá-li o výplatu zaručené částky), - podmínky pro případné snižování zaručené částky (redukční klauzule). V praxi je možno se nejčastěji setkat s bankovními zárukami znějícími na maximální částku, do jaké je ručící banka zavázána ze záruky plnit. I v případě, že nároky příjemce záruky z příslušného kontraktu byly vyšší, než je částka záruky, může od banky požadovat plnění pouze do výše záruky. Částka záruky neobsahuje úroky, které by banka byla povinna plnit v případě, že by neprovedla při uplatnění výplatu zaručené částky tak, jak se zavázala, ale plnila by opožděně. Při výplatě ze záruky si ručící banka nesmí účtovat na úkor uplatňované částky žádné výlohy, zaručená částka musí být poukázána příjemci v plné výši bez jakýchkoliv srážek. V některých případech není maximální výše plnění banky vyčíslena. Jde zejména o bankovní záruky zajišťující zaplacení úvěru. Závazek banky zní na zaplacení jistiny, úroků a nákladů vyplývajících z příslušné úvěrové smlouvy. U bankovních záruk zajišťujících vrácení platby předem se lze setkat se závazkem banky znějícím na vrácení akontované částky navýšené o úrok, který poběží od data připsání platby předem ve prospěch příkazce k záruce až do dne případného vrácení zaručené částky. Záruční listina by měla obsahovat způsob nabytí její platnosti, resp. účinnosti. Podle instrukcí příkazce může záruka vstoupit v účinnost k určitému dni, nebo podle povahy záruky nastane-li 27
určitá skutečnost, která může spočívat v provedení nějakého úkonu věřitelem, např. zaplacením akontace na účet dlužníka. Ve smyslu 316 obchodního zákoníku banka ručí za splnění zajištěného závazku dlužníka do výše částky a za podmínek stanovených záruční listinou. Banka může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští. Mezinárodní zvyklosti při poskytování bankovních záruk Bankovní záruka je významná zejména v mezinárodním obchodě, kde je vymáhání pohledávek vždy obtížnější, a proto bývá smluvními partnery často vyžadováno zajištění poskytnuté bankou. Hlavním smyslem záruky je přinést věřiteli jistotu řádného splnění závazku. Ovšem abstraktní povaha záruky s sebou nese i nebezpečí jejího zneužití, a proto je vždy důležitá co nejpřesnější úprava práv a povinnost ve smlouvě mezi dlužníkem a bankou. Zejména v zahraničním obchodě jsou často používány mezinárodní zvyklostní úpravy. Mezinárodní obchodní komora v Paříži (MOK) vydala ve snaze sjednotit celosvětovou praxi v oblasti používání záruk v minulosti již několik publikací, které obsahují pravidla pro bankovní záruky. Cílem pravidel je udržení rovnováhy mezi zájmy smluvních stran a zabránění zneužití při uplatňování nároku ze záruk. Nejedná se o závazné právní normy, ale o mezinárodní zvyklosti. Má-li se určitá bankovní záruka řídit těmito pravidly, je nutné, aby se ručící banka v textu záruky na příslušná pravidla MOK odvolala. V oblasti jednotných pravidel do popředí vystupují zejména: - Jednotná pravidla pro kontraktní záruky (publikace MOK č. 325) 16 - Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání (publikace MOK č. 458) 17 - Jednotná pravidla pro záruky za řádné splnění kontraktu (publikace MOK č. 524) 18. Typy bankovních záruk Bankovní záruky mohou být vystaveny v různých formách, mohou zajišťovat různé typy závazků a mohou být vystaveny přímo na beneficienta, nebo mohou být vystaveny prostřednictvím jiné banky. 16 Uniform Rules for Contract Guarantees 17 Uniform Rules for Demand Guarantees 18 Uniform Rules for Contract Bonds 28
Uvedené schéma č. 8 shrnuje všechny formy a typy záruk. Typy bankovních záruk Formy bankovních záruk Typy záruk dle druhu zaručovaného Způsoby vystavení bankovní záruky Záruka akcesorická Záruka abstraktní Platební záruka Neplatební záruka Přímá bankovní záruka Záruka vyplatitelná proti dokumentům Záruka za nabídku do veřejné soutěže Nepřímá bankovní záruka Záruka za vrácení platu předem Záruka za dobré provedení kontraktu Záruka za zádržné Záruka za splnění povinností dodavatele během technické záruky Slib odškodnění - indemnita Záruka za ztracené dokumenty Celní záruka Stand-by akreditiv Schéma č. 8: Typy záruk Zdroj: Vlastní zpracování Neplatební záruky zajišťují splnění jiných závazků, než je závazek dlužníka zaplatit. Slouží obvykle k zajištění povinnosti dodavatele (prodávajícího) dodat zboží v potřebném množství a kvalitě. 29