Osnova přednášky volitelného předmětu Evoluční vývoj a rozmanitost lidských populací, letní semestr

Podobné dokumenty
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Zesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

Populační genetika II

World of Plants Sources for Botanical Courses

Hardy-Weinbergův zákon - cvičení

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

Důsledky selekce v populaci - cvičení

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Epigenetická paměť v ekologii a evoluci rostlin. Vítek Latzel

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Genetika populací. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

Selekce v populaci a její důsledky

Metody studia historie populací

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Základní genetické pojmy

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Genetika zvířat - MENDELU

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Cvičeníč. 9: Dědičnost kvantitativních znaků; Genetika populací. KBI/GENE: Mgr. Zbyněk Houdek

Základní pojmy I. EVOLUCE

Evoluce fenotypu II.

Paleogenetika člověka

Nové směry v evoluční biologii. Jaroslav Flegr Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecká Fakulta UK Praha

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Jak se matematika poučila v biologii

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Konzervační genetika INBREEDING. Dana Šafářová Katedra buněčné biologie a genetiky Univerzita Palackého, Olomouc OPVK (CZ.1.07/2.2.00/28.

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Tematický plán učiva BIOLOGIE

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Vztah genotyp fenotyp

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Populační genetika III. Radka Reifová

Genetika vzácných druhů zuzmun

Deoxyribonukleová kyselina (DNA)

Drift nejen v malých populacích (nebo při bottlenecku resp. efektu zakladatele)

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

Úvod (1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie. (1/1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie.

Degenerace genetického kódu

Genetický polymorfismus

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU

Fisher M. & al. (2000): RAPD variation among and within small and large populations of the rare clonal plant Ranunculus reptans (Ranunculaceae).

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

Obecná charakteristika živých soustav

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Ekologické a evoluční aspekty genetiky

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

Základní pojmy II. ONTOGENEZE. Ontogeneze = individuální vývin jedince během jeho života

Učební osnovy předmětu Biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Genotypy absolutní frekvence relativní frekvence

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky s různými názory a teoriemi o vzniku života na Zemi.

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Chromosomy a karyotyp člověka

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací. 1) Metody studiagenetickérozmanitosti komplexní fenotypové znaky, molekulární znaky.

Základy genetiky populací

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky

1. Úvod do genetických algoritmů (GA)

Ekologie Ing. Vladimír Hula, PhD.

Evoluce fenotypu I. web.natur.cuni.cz/~kratoch1/

Cvičení č. 8. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Základy biologické antropologie 6. Doc. Václav Vančata katedra biologie a ekologické Ped F UK

INTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/


Digitální učební materiál

Genetika populací. Doposud genetika na úrovni buňky, organizmu

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Mendelistická genetika

GENETIKA. zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Genetika kvantitativních znaků

Příklady z populační genetiky volně žijících živočichů

Průřezová témata, souvislosti, metody Environmentální výchova Výchova ke zdraví. Výstupy Učivo téma Konkretizace

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

INTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST

Nauka o dědičnosti a proměnlivosti

Působení genů. Gen. Znak

GENETIKA Monogenní dědičnost (Mendelovská) Polygenní dědičnost Multifaktoriální dědičnost

Genetická variabilita. rostlinných populací

Tomimatsu H. &OharaM. (2003): Genetic diversity and local population structure of fragmented populations of Trillium camschatcense (Trilliaceae).

Pojem plemeno je používán pro rasy, které vznikly záměrnou činností člověka, např. plemena hospodářských zvířat.

Transkript:

Osnova přednášky volitelného předmětu Evoluční vývoj a rozmanitost lidských populací, letní semestr Evoluční teorie Základy evoluce, adaptace na životní podmínky - poskytuje řadu unifikujících principů pro celou biologii - vysvětluje: - diverzitu organismů - podobnosti a rozdíly mezi skupinami - vzory chování - adaptace na prostředí - vystavěná na poznatcích a zpětně aplikovaná do řady vědních oborů: genetika, morfologie, embryologie, paleontologie, systematika, fyziologie, etologie, ekologie, biogeografie a další - vědecké porozumění evoluci se datuje do 2. pol. 19. stol. a k pracím Charlese Darwina a Alfreda Russel Wallace - 1858 - "On the Tendency of Varieties to Depart Indefinitely From the Original Type" A. R. Wallace - 1859 On the Origin of Species Ch. Darwin - navrhli koncept přírodního (přirozeného) výběru jako hlavní evoluční sílu (dnes víme, že jsou i další evoluční mechanismy) - mechanismus přírodního výběru nebyl vědeckou komunitou úplně akceptován až do neoevoluční syntézy 30. let 20. st. Darwinovy propozice a dedukce: P1: Organismy produkují mnohem větší množství pohlavních buněk a potomků než kolik jich přežije do dospělosti. P2: Velikost populací zůstává více méně konstantní v dlouhodobém časovém horizontu. D1: Mezi pohlavními buňkami a nedospělými potomky musí proto být vysoká míra úmrtnosti. P3: Biologická variabilita je všudypřítomná. Jedinci, kteří přežijí a reprodukují se, nesou určitý soubor znaků a vlastností, které nejsou reprezentativní pro jejich populaci jako celek. 1

D2: Znaky a vlastnosti přeživších je proto dělají lépe adaptovanými na přežití a reprodukci v podmínkách daných jejich prostředím. P4: Jedinci, kteří přežívají se stávají rodiči další generace, která se podobá svým rodičům. D3: Následné generace budou proto vykazovat a zlepšovat danou míru adaptace. Takovéto vylepšování je realizováno postupnými změnami v každé další generaci. - Darwinova evoluční teorie nevzešla sama ze sebe, ale měla několik hlavních zdrojů inspirace Thomas Robert Malthus - 18. stol. - ekonom - 1798 - An Essay On the Principle of Population - tvrdil, že lidé mají více potomků než může přežít a že lidské populace byly historicky omezovány skrze hladomory, nemoci, války atd. - Darwin četl jeho esej a odvodil, že každý druh má více potomků než kolik může očekávat, že přežije Lyell a uniformismus - jak stará je země? - z pohledu vědy neznámo až do 19. století - křesťanská teologie max. několik tisíc let (genealogie od původního stvoření) - Arcibiskup James Usher spočítal stvoření země na 4000 BC ne zrovna moc času pro pomalou evoluci - James Hutton anglický geolog - navrhl, že vznik geologických útvarů lze vysvětlit procesy, které působily pomalu po dlouhou dobu a působí i dnes (např. eroze, sedimentace atd.) - gradualismus - tato myšlenka byla rozvinuta Charlesem Lyellem v tzv. Uniformismus - 1830 Principles of Geology - Uniformismus geologické procesy operující v přítomnosti operovaly stejně a přibližně stejnou rychlostí i v minulosti - uniformní pohled na přírodu vyžaduje obrovské množství času k vysvětlení současného stavu země - inspirace pro Darwina historie země je velmi dlouhá a evoluce tudíž mohla působit po milióny let 2

Jean Baptiste Lamarck - francouzský zoolog, kurátor sbírky bezobratlých v Muséum national d'histoire Naturelle - 2. polovina 18. stol. - viděl linie příbuznosti ve sbírkách bezobratlých - navrhl, že organismy se stávají komplexnějšími v čase skrze vrozenou tendenci - interakce organismu s jeho prostředím je hnací silou evoluce - charakteristiky získané během života jedince mohou být předány potomkům - princip užitku se uplatňuje v adaptaci jedince, příklad žirafy Adaptace (genetická adaptace) - obvykle se používá pro celou škálu procesů, které mají společný jmenovatel, tj. přizpůsobení vnějším podmínkám adaptace sensu lato - adaptace sensu stricto - proces, kterým se populace přizpůsobuje vnějším podmínkám skrze přirozený výběr - jedinci v populaci s genetickou výbavou vhodnou pro expresi fenotypu zajišťujícího přežití jedince a jeho reprodukci jsou adaptováni na dané prostředí - adaptace sensu stricto je jediný adaptační proces kódovaný do genotypu - variabilita je projevem adaptace Adjustace - přizpůsobení vnějším podmínkám, které se neváže na genotyp a) ontogenetická adjustace přizpůsobení se během vývoje jedince b) fyziologická adjustace - krátkodobá aklimace (v řádech dnů) - dlouhodobá aklimatizace (v řádech týdnů, měsíců) c) behaviorální adjustace - kultura Plasticita - vlastnost organismů; stupeň, kterým je fenotyp ovlivňován genotypem a prostředím - schopnost organismu se měnit - člověk je druh s vysokou plasticitou - biologická plasticita není jedinou složkou celkové plasticity člověka 3

behaviorální plasticita (extrasomatická) Jaký je rozdíl mezi plasticitou a adaptací? plasticita stupeň schopnosti se měnit adaptace proces, kterým se populace přizpůsobuje prostředí Evoluční teorie/mechanismy Evoluční síly/procesy - způsobují změny v genetických charakteristikách populace v průběhu času 1) Výběr 1) (přírodní) Výběr 2) Mutace 3) Genetický drift 4) Genový tok - výsledek konzistentních rozdílů v míře reprodukčního úspěchu - míra reprodukčního úspěchu fitness (kolik potomků za sebou jedinec zanechá) - přírodní výběr může mít několik forem: a) stabilizující selekce b) směrová selekce c) disruptivní selekce a) stabilizující selekce - odstraňuje extrémní jedince z populace b) směrová selekce - odbourává jedince pouze na jednom konci škály - př. pepřové vs. černé můry (Anglie) pepřové nejsou vidět na lišejníku, ale na černé kůře ano, zatímco černé jsou relativně méně viditelné na obou podkladech c) disruptivní selekce - zvýhodňuje extrémy a odstraňuje jedince kolem průměru 2) Mutace - mutace se obecně vyskytují ve velmi nízkých frekvencích - většina z nich je neutrální (vyskytující se v intronech nebo kódující stejnou 4

aminokyselinu) nebo letální - malá část je zvýhodňující zdroj genetické variability - replikace DNA 1 chyba na 10 tisíc až 10 miliónů bazí - reparační enzymy 3) Genetický drift - náhodná fluktuace ve frekvenci alel - má velký vliv u malých populací a malý vliv u velkých populací (přesný opak selekce) - náhodný proces, nemá vazbu k selekci Efekt zakladatele - příklad genetického driftu malá subpopulace s nereprezentativním zastoupením alel se oddělí od zbytku populace - může dát základ novému druhu pokud se jedinci nebudou zpětně křížit s původní populací a podmínky budou odlišné - př. Búrové (Afrikánci) v Jižní Africe - holandští přistěhovalci, původně velmi malá populace - populační exploze - výskyt specifických nemocí: - Huntingtonova chorea neurodegenerativní onemocnění vázané na jeden gen - Porphyria variegata porucha tvorby enzymů v biosyntéze hemové skupiny - všichni jedinci s porphyrií jsou potomci jednoho jediného manželského páru 4) Genový tok - homogenizující síla - transfer alel z jedné skupiny do druhé, který se uskutečňuje křížením přes hranice populací - často skrze migrace - vztah k velikosti populace čím větší influx, tím větší efekt homogenizace Genový tok skrze migraci Migrace bez genového toku 5