3 Narušený vývoj řeči Vývoj řeči je velmi složitý proces, který je ovlivněn mnoha faktory. Dělíme je na faktory v n i t ř n í související se schopnostmi dítěte a se stavem jeho organismu. Jde o vrozené předpoklady jako nadání pro řeč, zdravý vývoj sluchového a zrakového analyzátoru, nepoškozena centrální nervová soustava a mluvní orgány a celkově dobrý fyzický a duševní stav. Za v n ě j š í faktory ovlivňující vývoj řeči označujeme především celkový vliv prostředí a výchovy na dítě. Problematika narušeného vývoje řeči je velmi složitá a existuje mnoho různých názorů odborníků, došlo také určitému vývoji v této problematice, rozdílná může být i terminologie. Mikulajová (2005) chápe narušený vývoj řeči jako systémové narušení jedné, více anebo všech oblastí vývoje řeči (osvojování mateřského jazyka, rozvíjení jazykových schopností) u dítěte s ohledem na jeho věk. Deficity se pak mohou projevovat v rovině morfologicko syntaktické, lexikálně sémantické, foneticko fonologické a pragmatické. 3.1 Klasifikace narušeného vývoje řeči Narušený vývoj řeči lze klasifikovat z více hledisek. Velmi přehledná klasifikace podle Sováka (1974), kterou ve svých pracích užívá i Lechta (1990). lze ji nazvat klasifikací z h l e d i s k a p r ů b ě h u narušeného vývoje řeči: O p o ž d ě n ý vývoj řeči (způsobený např. dědičností, opožděným vývojem centrální nervové soustavy, negativní výchovné vlivy,lehká nedoslýchavost). Je to retardace, při které ( v případě příznivých vnějších vlivů) v průběhu dalšího vývoje je možné dosáhnout tzv. normu. O m e z e n ý vývoj řeči (při mentálním postižení, těžších poruchách sluchu, extrémních případech patologie sociálního prostředí dlouhodobé absence podmětů z prostředí apod.). V těchto nejtěžších případech je prognóza velmi nepříznivá, křivka vývoje řeči nedosáhne úroveň normy. P ř e r u š e n ý vývoj řeči. Při úrazech, vážných duševních onemocněních, těžkých psychických traumatech atd. může dojít k přerušení vývoje řeči. Po tomto přerušení existují dvě možnosti dalšího průběhu ontogeneze řeči. V příznivých případech (např. po vyléčení, odstranění příčiny) je to opožděný typ vývoje s možností dostihnout normu. V nepříznivých 30
případech (např. při demenci) má další průběh charakter omezeného vývoje řeči. O d c h y l n ý vývoj řeči se projevuje odchylkou od normy jen v některé z jazykových rovin, takže vývojová křivka jakoby oscilovala okolo normy. Takto probíhá vývoj řeči např. u dětí s těžkým rozštěpem patra nebo u dětí, které jsou pod vlivem nesprávného řečového vzoru. Klasifikace z h l e d i s k a v ě k u : Fy z i o l o g i c k á n e m l u v n o s t do 1. roku života prochází dítě přípravnými stadii vývoje řeči. Jak uvádí Holmanová (2003) vyjadřuje se tvorbou reflexních zvuků, žvatláním, smíchem, začíná broukat, vokalizuje jako výraz potěšení a rozladění, hraje si s hlasem, napodobuje řečové vzorce jiných osob, křičí, gestikuluje. Okolo 1. roku života začíná u dítěte vlastní vývoj řeči a objevují se první slova. P r o d l o u ž e n á f y z i o l o g i c k á n e m l u v n o s t pokud dítě nemluví do 3. let života nemusí ještě nutně jít o narušený vývoj řeči. O prodloužené fyziologické nemluvnosti hovoříme v případě, že se vývoj řeči opozdí, ale není narušen duševní vývoj, motorika, řečové orgány,dochází k přiměřené pozitivní stimulaci prostředím a lze dostihnout úroveň normy. V ý v o j o v á n e m l u v n o s t jde o skutečné případy narušeného vývoje řeči. Nejedná se většinou o úplnou, totální němotu. Je nutné provést diferenciální diagnostiku, abychom odlišili vývojovou nemluvnost od získané nemluvnosti (např. na neurotickém či organickém podkladě). Klasifikace z h l e d i s k a e t i o l o g i e : Narušený vývoj řeči jako dominantní příznak je považován za samostatnou nozologickou jednotku tkz. specifický narušený vývoj řeči nebo-li v ý v o j o v o u d y s f á z i i. Narušený vývoj řeči jako symptom jiných vývojových poruch s y m p t o m a t i c k é p o r u c h y ř e č i. Klasifikace z hl e d i s k a s t u p n ě : Lechta (1990) uvádí, že jde o různé případy zřídka se vyskytující úplná nemluvnost (tzv. mutitas idiotica), až po lehké odchylky od normy. 31
3.2 Symptomy narušeného vývoje řeči Narušený vývoj řeči se projevuje ve všech jazykových rovinách, jednotlivé symptomy se navzájem prolínají. Morfologicko syntaktická rovina Podle této jazykové roviny lze zjistit nejpřesněji narušený vývoj řeči. Nejnápadnějším projevem je d y s g r a m a t i s m u s (někdy vývojový agramatismus) vývojová odchylka, neúplně a nepřesně vyvinutá schopnost (až neschopnost) užívat v mateřské řeči správně gramatických pravidel (Dvořák, 1998, s. 46). V dysgramatickém projevu výrazně převládají podstatná jména nad ostatními slovními druhy, objevuje se problém se slovosledem. Děti kladou nejdůležitější slovo na první místo. Lechta (1990) rozlišuje dvě formy dysgramarizmu : - i m p r e s i v n í kdy dítě neovládá systém gramatických pravidel mateřského jazyka kvůli narušení funkcí zúčastňujících se na příjímání řeči. - e x p r e s i v n í dítě nedokáže správně realizovat syntakticko morfologická pravidla kvůli narušení funkcí zúčastňujících se na verbální produkci. Dvořák (1998) ve svém Logopedickém slovníku uvádí následující stupně dysgramatizmu: 1. - porucha morfologická (paradigmatiky), tj. na úrovni slov V řeči se objevují chyby (agramatizmy) ve slovních tvarech časování, skloňování; 2. - porucha syntaktická (syntagmaticky), tj. na úrovni vět jde o poruchu větné skladby, jedinec má obtíže ve tvoření vět, ve vyjadřování myšlenek; mluva je fragmentární, neúplná (chybí např. zvratná zájmena, předložky aj.) s charakteristickým příznakem tzv. telegrafického stylu; 3. -jedinec se vyjadřuje víceméně onomatopoickými zvuky, zkratkovitě, nedokáže vyslovit větu; 2. a 3. stupeň d. se označuje též dysfrázie; v. t. agramatizmus, dyspraxie větná, paragramatismus. Lexikálně sémantická Narušení této jazykové roviny je velmi výrazné a jde o tzv. symptomatické poruchy řeči. Nápadné projevy jsou především u narušeného vývoje řeči u dětí s mentální retardací, sluchovým postižením nebo dětskou mozkovou obrnou. 32
Nejnápadnější je především chudá slovní zásoba, převažuje pasivní slovní zásoba nad aktivní. Foneticko fonologická rovina Příznaky narušeného vývoje řeči se v této oblasti projevují poměrně dlouho a na úroveň normy se dostávají až mezi posledními. Nejnápadnější jsou symptomy této roviny u dysfázie. 3.3 Opožděný vývoj řeči Dvořák (1998) charakterizuje tento pojem následovně : 1. stav rozvoje řeči, kdy struktura řeči má fyziologický profil, ale vývoj je časově posunut (opožděn); - předpokládá se, že vývoj bude trvat déle, ale bude úplný; 2. opožděný vývoj řeči obvykle zjednodušené hodnocení podle počátečních mezníků vývoje řeči (1. slovo, 1. věta); jako symptomatická porucha mentální retardace, poruch sluchu, DMO, rozštěpových vad mluvidel aj., kdy se první slovo (věta) objevují později než je obvyklé věkové kritérium. Škodová (2003) hovoří o opožděném vývoji řeči jako buď o dominujícím příznaku klinického obrazu, nebo se může vyskytovat jako součást jiných vývojových poruch. Opožděný vývoj řeči se pokládá za samostatnou nozologickou jednotku jen tehdy, je-li hlavním příznakem poruch, jež dítě má. Za opožděný vývoj řeči lze pokládat stav, kdy dítě kolem třetího roku života trpí těžkou patlavostí a má velmi malou slovní zásobu, i přesto že celkové vyšetření neprokázalo žádný patologický a neurologický nález ve smyslu DMO a nemá poruchu jemné motoriky ani oromotoriky, nebyla prokázána porucha sluchu ani intelektu. Etiologie opožděného vývoje řeči je ne vždy zcela jasná. Za hlavní příčiny lze pokládat možné poškození centrální nervové soustavy již v intrauternním vývoji, dále potom dědičnost (projevuje se více u chlapců), patologii sociálního prostředí a biologické příčiny jako různá lehká prenatální a perinatální neložisková poškození centrální nervové soustavy, změny mozkového biochemismu, opožděné vyzrávání centrální nervové soustavy, lehkou mozkovou dysfunkci a citovou deprivaci. U diagnostiky opožděného vývoje řeči je nutné podle Škodové (2003) provést následující vyšetření : vyšetření intelektu, vyšetření motoriky, vyšetření sluchu a sluchového vnímání, vyšetření zraku a zrakového vnímání, vyšetření 33
laterality vyšetření vlastní řeči (expresivní řeči, impresivní řeči, vyšetření všech jazykových rovin ), vyšetření vlivu prostředí. Jak uvádí Klenková (2006) je vhodné provést i diferenciální diagnostiku, která vyloučí sluchovou vadu (nedoslýchavost), která může mít za následek opožděný vývoj řeči; vadu zraku nedostatky ve zrakové percepci mohou ovlivňovat vývoj řeči; poruchu intelektu, která je dle stupně postižení provázena opožděným vývojem řeči; vady mluvních orgánů, orofaciální rozštěpy mohou být (i když ne vždy) příčinou opožděného vývoje řeči; akustickou dysgnozii (neschopnost zapamatovat si slova, porozumět smyslu slov); autismus, autistické rysy vývoj řeči se opožďuje, často se projevuje neschopnost komunikovat. U dětí s opožděným vývojem řeči se doporučují následující formy terapie : poskytování správného mluvního vzoru, dostatek přiměřených řečových podmětů, stimulace dítěte k řečovému projevu, rozvoj komunikačních schopností, a to rozumění řeči, ale i vlastní řečová produkce, rozvoj aktivní i pasivní slovní zásoby, rozvoj sluchové a zrakové percepce a schopnosti sluchové diferenciace,rozvoj jemné, hrubé motoriky a oromotoriky, klíčový význam hraje opakování zvuků, slabik, slov, vět a větných celků ale i melodie, rozvíjení formální stránky řeči - výslovnosti následuje, až když má dítě dostatečnou slovní zásobu. 3.4 Vývojová dysfázie Vývojovou dysfázie, dysphasia - specificky narušený vývoj řeči projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené sociální prostředí, emocionální vazby, kvalita a četnost podnětů, smysly, přiměřená (neverbální ) inteligence, zpětná vazba, negativní neurologické vyšetření (Dvořák, 1998, s. 44). Současná klinická logopedie označuje termínem vývojová dysfázie specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. Dítě s vývojovou dysfázií řeč slyší, ale nedostatečně a nepřesně ji rozumí. Špatné rozumění pak dává vznik i špatné tvorbě vlastní řeči. Dítě se snaží v řeči reprodukovat vše tak, jak rozumí a proto rozumí chybně, a to především v oblasti fonologie a segmentace řeči, musí být i vývoj řeči dítěte opožděný a defektní. Nejvíce se podle něj symptomy vývojové dysfázie projevují v následujících 34
oblastech : poruchy fonetické i fonologické realizace hlásek, porucha syntaktického spojování slov do větných celků,porucha v pořadí řazení slabik přehazuje, vynechává, opakuje apod., řeč je agramatická a nesrozumitelná, vázne percepce distinktivních rysů, fonematická percepce je postižena, neschopnost udržet dějovou linii, přeskoky, nedokáže využít redundance k doplnění (tzn. nedokáže kombinovat symboly), nerozezná klíčová slova k pochopení smyslu, porucha krátkodobé paměti, malá aktivní slovní zásoba, dyslexie, dyspraxie, nepoměr mezi řečovými a neřečovými schopnostmi,porucha kresby, porucha percepce zrakových, hmatových a rytmických signálů,porušena j jemná i hrubá motorika, lateralizace. Zásadním příznakem je vždy opožděný vývoj řeči. Kromě výše uvedených symptomů lze dále uvést : nerovnoměrný vývoj, narušení orientace v čase i prostoru. Etiologie vývojové dysfázie K příčinám vývojové dysfázie řadíme difůzní poškození centrální nervové soustavy, v jehož důsledku je zasažena celá centrální korová oblast. Další příčinou je narušena maturace mozku, často je positivní rodinná i osobní anamnéza, kde významnou roli hraje porodní hmotnost dítěte. U vývojové dysfázie je kortikální léze bilaterální. Za další příčinu považujeme poruchu zpracování řečového signálu, která je způsobena deficity v ranném senzomotorickém vývoji. Vývoj dítěte je celkově aberantní. Symptomy vývojové dysfázie Vývojová dysfázie má řadu příznaků k nimž v prvé řadě řadíme specifický vývoj řeči, který je časově opožděný a celkově aberantní. Různým stupněm je postižena řečová percepce. Potíže v oblasti percepce následně navozují charakteristické rysy v expresivní řeči a se projevují ve všech jazykových rovinách. V popředí se objevuje i obecná porucha poznávacích funkcí, což je příčina poruch percepce i exprese. Existence poruch kognitivních funkcí hraje u dysfatických dětí dokonce důležitější roli, než porucha vlastní řečové produkce. Narušena je dynamika řeči - dysrytmie a objevují se problémy při opakování rytmicky složitých slov. K dalším narušeným oblastem patří nerovnoměrné rozložení rozumových schopností, nález EEG se pohybuje v oblasti abnormality, může mít až epileptické projevy. Poruchy se objevují v oblasti krátkodobé paměti, sluchového vnímání, narušena je sluchová analýza a syntéza a akusticko verbální paměť. Častým projevem je i přítomnost poruchy učení, porucha pozornosti a 35
soustředění, projevuje se lehká unavitelnost, narušena je sféra motivační, emocionální i zájmová. Lateralita u dysfatických dětí je velmi dlouho nevyhraněná, opožďuje se vývoj jemné i hrubé motoriky, koordinace pohybů. Narušena je pravolevá, prostorová orientace a orientace v čase, optická paměť. Kresba nese známky organicity, což se projevuje neadekvátními zobrazeními, roztřesenou čarou, přetahováním při vymalovávání, nerovnoměrnostmi při kresbě postavy. Diagnostika vývojové dysfázie Diagnostika představuje základ pro terapeutický plán a měla by být vždy zpracovávána týmem odborníků (logoped, foniatr, neurolog, psycholog, speciální pedagog). Diagnostika vývojové dysfázie musí být zaměřena kromě vyšetření řečových schopností na celkový vývoj dítěte, tedy na kognici, hru a sociální interakci s okolím. Jak uvádí mnoho autorů nezbytnou nutností je také provedení diferenciální diagnostiky. Diferenciální diagnostika (diferenciační) určité vyšetřovací metody, kterými se na základě porovnávání přítomnosti příznaků (symptomů) příznačných pro určité odchylky dospívá ke konkrétní diagnóze s cílem vyloučit diagnostický omyl (Dvořák, 1998, s. 38). Je nutné vývojovou dysfázii odlišit od následujících poruch : těžká dyslalie, sluchové vady, prostého opoždění vývoje řeči, mentální retardace, artismu, mutismu, syndromu Landau Kleffnera (epileptické afázie). Jednou z diagnostických metod, kterou lze použít je tkz. Heidelberský test vývoje řeči, který upravila Mikulajová. Jak uvádí Klenková (2006) jde o test, který obsahuje řadu subtestů, které jsou zaměřeny na zjištění odpovídajícího vývoje řeči u dětí ve věku od 5 do 9 let. K práci s testem je nutné projít speciálním proškolením, které provádí odborníci v Dialógu v Bratislavě, některé kurzy uspořádali již i v České republice. U nás V České republice se diagnostikou a intervencí narušeného vývoje řeči zabývájí specializovaná Foniatrická klinika VFN a 1. LF v Praze. Součástí diagnostiky vývojové dysfázie by mělo být foniatrické vyšetření, neurologické vyšetření, psychologické vyšetření a speciálněpedagogická logopedická diagnostika, která se zaměřuje na následující deficity : Vyšetření motorických funkcí a to jak celkové motoriky, koordinace pohybů končetin, tak jemné motoriky, motoriky mluvidel, koordinace pohybu mluvidel, vyšetření mimické psychomotoriky. 36
vyšetření laterality vyšetřuje se standardním Testem laterality autorů Žlaba a Matějíčka; vyšetření orientace v prostoru a čase je narušeno postihování prostorových vztahů i pravolevá orientace, chápání časových vztahů; vyšetření zrakové používají se různé testové metody zaměřené na stav zrakové percepce, zkoušky verbální i neverbální inteligence; sluchové percepce používají se standardní testy, které hodnotí fonematický sluch, sluchová diferenciace a sluchovou analýzu a syntézu; vyšetření vnímání a porozumění řeči porucha řeči má systémový charakter a zasahuje v různé míře percepční i expresivní oblasti řeči ve všech jazykových rovinách; vyšetření řečové produkce; vyšetření grafomotoriky (kresby) kresba dysfatických dětí je zcela typická a představuje jeden ze základních prvků diagnostiky a terapie; vyšetření paměti (krátkodobé paměti), aktivity a koncentrace pozornosti dysfatické děti nezvládají opakování delších slov, nedodržují slovosled věty, nezvládnou jednoduchou říkanku, nedokáží napodobit rytmickou řadu, neumí nakreslit jednoduchý obrázek podle vzoru, nepamatují si pořadí činností, nedovedou určitý úkon analogicky použít při podobné činnosti, nedokáží si zapamatovat stále se opakující pohyb. Co se týká pozornosti, zde dochází k výkyvům koncentrace pozornosti, což je pro vývojovou dysfázii typické, zjišťují se orientačními i standardními testy; čtení, psaní a počítání nástup rozvoje symbolických funkcí je vždy opožděný, vyšetřit je lze pomocí standardních i nestandardních testů. Terapie vývojové dysfázie Terapie u dětí s vývojovou dysfázií musí být podmíněna týmovou spoluprací a je založena na komplexní diagnostice. Velmi důležitou roli zde sehrává rodina a její spolupráce s odborníky. Škodová (2003) uvádí, že v dnešní době je podstatou rozvoje komunikačních dovedností a schopností u vývojové dysfázie oproti jiným poruchám řeči zaměření na c e l k o v o u o s o b n o s t d í t ě t e, aniž by byla zdůrazňována složka řeči. Celková terapie tedy musí zahrnovat rozvíjení zrakové percepce, sluchového vnímání, myšlení, paměti a pozornosti, motoriky, schopnosti orientace, grafomotoriky a řeči. Rozvíjení jednotlivých schopností a dovedností 37
nelze nacvičit izolovaně. Protože vývoj schopností dítěte s dysfázií je velmi nerovnoměrný a individuální, je třeba všechny rehabilitační a edukační i reedukační postupy kombinovat tak, aby dítě mohlo co nejvíce využít toho, co již umí. Od samého začátku je nutné rozvíjet z r a k o v o u p e r c e p c i, u niž dozrává nejdříve schopnost rozlišení detailu směrem nahoru a dolu, později vpravo vlevo. Tyto schopnosti jsou podmínkou pro výuku psaní a čtení. Při terapii se nacvičuje rozpoznávání barev, tvarů, koordinace zpracování jednotlivých vjemů v souvislosti s motorikou ruky. S l u c h o v é v n í m á n í je u dětí s vývojovou dysfázií výrazně narušeno. Jde především o schopnost sluchem rozlišit jednotlivé zvuky, nedokáží totiž rozlišit jednotlivé hlásky a pořadí hlásek a slabik. Dále mají problém s rozpoznáním klíčových slov pro pochopení celkového obsahu řeči. Často se vyskytující porucha krátkodobé paměti je příčinou nedokonalé fixace řečových vzorů, nedokáží si zapamatovat říkanku, vyskytují se poruchy rytmu tempa řeči. Při terapii využíváme sluchová cvičení, která se využívají při reedukaci dětí s vadami sluchu, ale i speciální cvičení například pro zlepšení fonematického sluchu. Škodová (2003) uvádí, že základní sluchová percepce mluvené řeči se nacvičuje pomocí jednoduchých zvukových vzorců, kdy záměna hlásky znamená záměnu významu slova. Zvuk musí být spojen s vyhledáváním příslušného obrázku. Vývoj fonematického sluchu byla měla být ukončena kolem 5. roku života, pokud tomu tak není, je nutné provádět systematický nácvik fonematického sluchu včetně nácviku zpětné vazby při vlastní řečové produkci. U dětí s vývojovou dysfázii jsou verbální schopnosti výrazně opožděny vzhledem k ostatním složkám intelektu. Jednotlivé rozložení schopností je výrazně nerovnoměrné. Je nutné tedy dostatečně a správně stimulovat vývoj řeči. Rozvoj obsahové stránky řeči umožňuje i r o z v o j m y š l e n í, tedy intelektu. Cvičení na r o z v o j p a m ě t i a p o z o r n o s t i je nutné zařazovat v průběhu všech terapeutických metod. Opakování všech nacvičovaných činností a pracovních postupů je důležité pro dysfatické děti z hlediska jejich dalšího rozvoje a vzdělávání. U dětí s vývojovou dysfázii jsou kromě poruch řeči nejnápadnější poruchy m o t o r i k y, jako motorický neklid a špatná koordinace pohybů. Neobratnost a nešikovnost se často projevují ve všech činnostech a hrách. Nápadná je i chůze 38
ze schodů a do schodů nebo potíže při jízdě na kole, při nácviku plavání a míčových her. Při rozvoji jemné a hrubé motoriky se využívá stavebnic s různou velikostí, tvarem a povrchem, s nimiž se učí děti manipulovat. Pro koordinaci pohybů, která bývá narušena nejnápadněji využíváme různé rytmické a pohybové hry. Pro nácvik prostorové orientace se doporučuje nápodoba přímého vzoru. Dále je nutné se věnovat nácviku cílených, přesných pohybů jako například zavazování tkaniček. Tyto pohyby je nutné přesně opakovat a dodržovat i jejich časový sled. Co se týká motoriky mluvidel oromotoriky specifická motorika, která koordinuje a řídí pohyblivost orgánů dutina ústní (např. při kousání, mluvení) (Dvořák, 1998, s. 117). Dysfatické děti mají problém s celkovou koordinací pohybů. Při terapii se u malých dětí využívá situací při jídle např. olizování, špulení rtů, foukání. Tato cvičení probíhají nenásilně a přirozeně a dítě při nich může zažít úspěch. S c h o p n o s t o r i e n t a c e v čase, prostoru i v osobních údajích dále pravo levá orientace je u dětí s vývojovou dysfázii narušena. Pro její rozvoj se doporučují Škodová (2003) spojení kresby jednoduchého obrázku ze 2 4 prvků a jejího následujícího zobrazení v prostoru pomocí špejlí, provázků a papírových prvku. Rozvoj g r a f o m o t o r i k y specifická motorika, koordinovaná pohybová aktivita při grafických projevech (kreslení, psaní apod.) (Dvořák, 1998, s. 62). Kreslení je činnost, která je součástí rehabilitace komunikačních dovedností. Kreslení je pro děti přitažlivé, baví je, poskytuje uvolnění. Při terapii je nutné začít nácvikem obkreslování jednoduchých prvků jako je například klubíčko, čára, kolečko. Je nutné nácvik kresby provádět v jednotlivých krocích. Dále následuje kombinace nacvičených prvků například sněhulák. Další krok představuje kombinace prvků tak, aby tvořily obrázek například sluníčko. Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí dvě formy dysfázie. Dvořák (1998) v jeho logopedickém slovníku definuje dysfázii motorickou (dg. F 80.1 Expresivní porucha řeči) převažují obtíže v logomotorické oblasti aktivní slovník je výrazně nižší (oligofrázie) než úroveň rozumění slovům a větám, výrazná je diskrepance mezi vývojem verbální komunikace a neverbálním intelektem (v neprospěch řeči); mezi charakteristické znaky obvykle patří opoždění vývoje řeči (pokud bereme věkové kriterium pro první slova, resp. věty); dítě spíše spoléhá na neverbální způsoby komunikace (ukazování, pohybové předvedení 39
aj.), v nejtěžších případech se naučí jen několik slov; řeč je těžkopádně tvořena ( verbální dyspraxie motorická), dítě si uvědomuje svoje nedostatky y obvykle ztrácí zájem o dorozumívání mluvenou řečí. Dysfázie senzorická (dg. F 80.2 receptivní porucha řeči) převažuje narušení v receptivní oblasti (poruchy fonematického sluchu, sluchového paměťového rozpětí, obtíže v chápání a rozumění slovům aj.); vývoj řeči (první slovo, věta) nemusí být opožděn, ani slovník není chudý, ale často prakticky nesrozumitelný; mluvní projev je výrazně deformován verbální dyspraxií, dysgramatizmem; pro cizí osoby je řeč často nesrozumitelná, přičemž mluvní apetit může být přiměřený. Logopedická intervence u dětí s vývojovou dysfázii probíhá většinou individuálně a ambulatně. Skupinová terapie je záležitostí klinické logopedie a probíhá na specializovaných pracovištích. Při terapie je nutné vycházet vždy s dosaženého stupně vývoje řeči a vycházet z nejjednodušších prvků řeči. Přístup k dysfatickým dětem musí být vysoce individuální, protože schopnosti těchto dětí se velmi liší. Při terapii je nutné dodržovat Velmi důležitou roli zde hraje i rodina, neboť stimulující prostředí a správný mluvní vzor přispívají k rozvoji řeči. Logoped musí pro dítě připravit individuální terapeutický plán. Dále je důležité nenutit dítě do mluvního projevu, nácvik musí probíhat nenásilnou přirozenou formou. Při nácviku se zaměřuje nejprve na rozumění řeči (percepci). Využíváme stereotypů, které jsou provázeny stejnými slovy nebo i pohyby, čímž dojede ke spojení mluveného zvuku s osobou či předmětem. Rozvoj expresivní stránky řeči je velmi dlouhodobou záležitostí. Třetí kapitola analyzuje narušený vývoj řeči, což je velmi složitý proces, který je ovlivněn mnoha faktory. Problematikou narušeného vývoje řeči se zabývá mnoho odborníků, proto existuje také řada názorů a někdy i nejednotná terminologie. Součástí této problematiky je i vývojová dysfázie jako specificky narušený vývoj řeči. Kapitole je nastíněna etiologie, symptomatika a hlavně diagnostika a terapie této poruchy. 40
41