PRVOTINY STVOENÍ JIÍ KOTRLA. (Praha, ervenec 2005)

PRVOTINY STVOENÍ JIÍ KOTRLA (Praha, ervenec 2005) Brati a sestry, bume v tuto chvíli pozorní a mjme na mysli, že i pi kázání komunikujeme s Bohem a že Bh komunikuje s námi a reaguje na nás. Pokud máme otázku ve svém srdci, mžeme ji okamžit adresovat Jemu. Kdykoli máme potebu Mu nco íct, piblížit se k Nmu, pivinout se k Nmu, tak to mžeme udlat. Když studujeme Slovo, není to pouhé kázání, máme vztah s Pánem Bohem, máme veei s Hospodinem. Není to studium, jak ho známe ze školy, je to vztah s Bohem, je to veee s Ním. Pi tom jsme obživováni, protože Boží slovo, které vychází z Jeho úst, je více než chleba, je životem vným. Budu íst jako základ 18. verš z první kapitoly Jakuba. Je to hluboký verš, který nestaí jenom peíst, ale je poteba se nad ním zamýšlet: On (Bh) proto, že chtl, zplodil nás (tebe i m) slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny njaké stvoení jeho. Bh nás zplodil. ím nás zplodil? Slovem pravdy. A za jakým úelem, k emu máme dospt? K tomu, abychom byli prvotiny Jeho stvoení. Pojme si rozebrat slova, která zde teme. Zanu prvotinou, prvotinami. Co je prvotina? Prvotina je to, co je první hotové, co je první dokonené, nco, co nkam dospje jako první. Nco, co je první zralé, uzrálé, nebo co jako první vstoupí do dosplosti a mže být použito v jakémkoli smyslu. Nevím, jestli se dneska v praktickém život toto slovo používá, ale díve se používalo dost. Ve Starém zákon asto v souvislosti s úrodou. Prvotina obilí bylo první uzrálé obilí, které bylo možné sklidit. A jako takové si ho ve Starém zákon nárokoval Bh nebo bylo darováno, obtováno Bohu jako to, co je první a nejlepší. Te otázka: Bylo všechno obilí prvotinami? Existovaly prvotiny pi setb v tom smyslu, že by rozséva ml dv nádoby, jednu malikou, to byla semínka prvotin, a pak druhou velkou pro zbytek? Ne! Pi setb nebylo jasné, co bude prvotina. Byla jedna hromada semen a všechna byla 1

stejným zpsobem zaseta do zem. Prvotina byla zjevná až v dob žn. Takže nemžeme mluvit o prvotinách, dokud není zralost. Dokud jsou semínka semínky, tak nemžeme mluvit o prvotinách, ty ješt zdaleka nejsou známé. Mjme toto na mysli. Z toho vyplývá ješt jedna vc, totiž že prvotiny se nesází, prvotiny nemžete zasévat; prvotiny vyrstají, dorstají, dozrávají. V Novém zákon se píše o prvotinách nejenom jako o úrod, ale také jako o lidech. Konkrétn tam najdeme dv místa, kde Pavel ve svých dopisech píše o lidech, že jsou prvotiny njakého místa, teba prvotiny Acháje Štpánv dm je prvotina Acháje a že se vydali služb svatým. (1Kor 16:15, NBK) Jinými slovy, Pavel sloužil mezi nevícími lidmi v Acháji a prvotinou se v tomto smyslu stali ti, kdo první udlali zralé rozhodnutí, že se vydávají služb Pánu. Nevydali se snad i další lidé v Acháji služb Pánu? Vydali, ale už nebyli prvotinami, byli druzí, tetí, byli nkolikátí, už nebyli první. První byl Štpán a jeho rodina, ti byli prvotinami. Jako první dorostli do zralého rozhodnutí, že budou sloužit Hospodinu. Jinými slovy, stali se prkopníky. Prvotina je prkopník jako první vstoupí do njaké oblasti po cest, po které potom vstoupí mnozí další. Ale nkdo je první, nkdo je prkopníkem, nkdo je prvním lánkem etzu, na který navazují další. Jenom jeden je první. Takže se dá íct, že prvotiny jsou v tomto smyslu pedchu, ukázka i inspirace pro ty ostatní, nco jako spouštcí vlna, která spouští ostatní, strhuje ostatní. Takže nakonec nezstal Štpán sám, ale byl první mezi mnohými, kteí se v Acháji vydali stejným zpsobem jako on. A nyní dál, pojme spojit tato slova dohromady: prvotiny stvoení Božího. To je velmi zvláštní spojení, které, když se zamyslíme, co tím Bh chce íct, nám hodn odkryje. Prvotiny Božího stvoení co to je? Nemusíme snad íkat, co je stvoení, ale strun: stvoení je všechno, co Bh stvoil. Korunou stvoení je co? lovk. Adam byl stvoený naposledy a je korunou nebo tím hlavním, co Bh stvoil. lovk Adam je souást stvoení jako teba zemkoule, píroda...; ale je korunou stvoení, protože je rozdíl napíklad mezi lovkem a žijícím stromem. Obojí však stvoil Bh. A te uvažujme: Pokud Bh íká, že mže existovat prvotina stvo- ení, tak to znamená, že to, co Bh na poátku stvoil, nebylo dozrálé, ale že to mže dozrát a že nco z toho mže jako první vstoupit do zralosti. 2

Vnímáme to? Možná to chce trošku zapemýšlet. Ale jestliže mže existovat prvotina obilí, znamená to, že musí být njaký proces rstu, než obilí dozraje. A stejn tak stvoení. Pokud se mže stát prvotinou, tak to znamená, že stvoení nkam spje; že není hotové, ale že roste, že má rst, a až doroste, tak budou prvotiny stvoení. Stejn jako farmá eká, dokud nevyrostou prvotiny jeho úrody, obilí, tak Bh eká, že nastane chvíle, kdy stvoení dojde do cíle, nebo aspo jeho ást jako první vstoupí do cíle, do zralosti, dosplosti, plnosti. Že bude njaký prkopník, nkdo bude první jako ukázka toho, co se stane se zbytkem. Haleluja. Jak jsme ekli, tím vrcholem stvoení je lovk, Adam. To znamená, že když Bh na zaátku stvoil Adama a ekl, že je to dobré, tak vdl, že to ješt není prvotina stvoení. Protože na zaátku jsme si ekli, že prvotinou se lovk nenarodí ani není stvoen, ale aby nkdo byl prvotinou, tak musí rst a dorst. To znamená, že když Bh ekl o Adamovi: Je to dobré, tak vdl, že to je dobré jako miminko a že bude rst tohoto stvo- ení na místo, kdy Bh ekne: To je prvotina stvoení. ekne: Toto je ješt lepší. Chci upozornit na to, že toto není rozšíený pohled, protože se ví tomu, že Bh udlal Adama dobrého, a lepšího ho už udlat nemže. Ale Bh ekal, že to, co stvoil, nkam poroste. A ten cíl je prvotina stvoení. Je to naprosto stejné: farmá neseje semeno obilí, aby zstalo semenem, stejn tak Pavel nesloužil v Acháji, aby ml u Boha árku, že splnil svoje povolání. Urit ekal nco víc, ekal njakou prvotinu, a nejenom prvotinu. Stejn tak nám, rodim, se nerodí dti proto, aby zstaly dtmi. ekáme, že bude nco víc. U farmáe je to hotové, zralé obilí, které se dá dále zpracovat, u Pavlovy služby to byli Bohu vydaní lidé, kteí se odevzdali služb Pánu, u našich dtí to jsou zralí, dosplí samostatní lidé, kteí jsou schopní žít v tomto svt. A co s námi, co s tím Adamem? Když Bh stvoil Adama, co ekal, že bude na konci? Nyní budeme hledat odpov na otázku: Když Bh stvoil na poátku Adama, co ekal, že z nho bude, až se stane prvotinou? Te nemyslím nutn za života Adama, ale on se stal reprezentantem lidské rasy, nás, lidí, kteí rosteme v Bohu. Když Bh stvoil Adama na zaátku, bylo to dobré. Co o nm Písmo íká? Byl uinn v duši živou. 1. Korintským 15:45: Tak i psáno jest: Uinn jest první lovk Adam v duši živou, Takže první Adam živá duše nebo možná i jinak 3

obživená duše. A dále verš pokrauje: ale ten poslední Adam v ducha obživujícího. Vidíte tedy, že Bh má také proces, nco je první a na konci je to, co vyroste. Poslední Adam není duše, ale je duch, je duch dávající život. Na zaátku je obživen, je živý, žije, ale na konci nejenom žije, je o rovinu výš, on ten život dává. Bh nechtl, abychom se stali a zstali živou duší, jinými slovy Bh nechtl, abychom se jenom znovuzrodili. Ne, že by to Bh nechtl jako jeden z krok, ale nebylo Jeho zámrem, abychom u toho zstali. Pokud se tam nkdo rozhodne zstat, tak mže, a pijme tolik Božího požehnání, kolik mže. Takže dva Adamové se stali ukázkou toho, co je na zaátku, a co na konci. První Adam, lovk, byl živou duší. Poslední Adam je duchem dávajícím život. Nkdo ekne: Dobe, ale to se mluví jenom o Ježíši Kristu, že byl uinn duchem obživujícím. Mluví se o Ježíši Kristu, ale také o nás, o tob a o mn, protože když teme dál, tak to tady Pavel íká. Verš 48: Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští. Kdo to je? Andlé? Verš 49: A jakož jsme nesli obraz zemského (to znamená prvního Adama), tak poneseme obraz nebeského. Haleluja. Poneseme obraz toho posledního Adama. Pokud budeme chtít. Mžeme nést. Je to Boží cíl a Boží touha, abychom nesli obraz toho Adama, který dává život. Haleluja. Takže souhlasíte se mnou, že se mluví o nás? Dobrá. Pojme kousek dál. Jakým zpsobem rosteme? Jakým zpsobem se z prvního stane poslední Adam? Jakým zpsobem se z duše živé stane duch dávající život? Už sám první Adam malinko naznauje, jaký je první (ale ne poslední) krok. Ten první krok je pád. První krok je pád. Víte, s Adamem to nebylo tak, že Bh udlal dobré stvoení, ale pak se mu to vymklo z rukou, protože Adam udlal chybu. A Bh proto musel ekat a vymyslel nový zpsob, kterým byl zákon a Izrael. A když ani tato dispenzace nevyšla, tak se rozhodl pivést Ježíše Krista, a to se povedlo. Teprve tehdy se to podailo. Toto uení je velmi rozšíené v kesanském svt. Rzné dispenzace eší neúspch té pedešlé. Ale bylo to jinak. Bh vdl od zaátku, že první Adam padne. A dokonce to využil a uinil to souástí jeho rstu do posledního Adama. Takže se dá íct, že zpsobem rstu je pád a povstání. Adam musel padnout, respektive padl, a Bh vdl, že padne. A protože padl, Bh našel zpsob, jak ho dostat nahoru, a to skrze povstání. Tady parafrázuji verš z Písloví, který íká, že 4

spravedlivý je ten, kdo sedmkrát padne a tam nesmíme skonit sedmkrát povstane. Spravedlnost není v tom, že nikdy nepadne. Je v tom, že kdykoliv padne, tak tam nezstane, ale povstane. V tom je tajemství, které Bh uril, že v pádu je potenciál pro ješt vyšší povstání. Tak to u Boha je. Ale pozor na to. Verš z Písloví pokrauje bezbožník jedinkrát klopýtne, a to ho znií. 1 Ano, tak to pokrauje. To znamená, že spravedlivý není ten, kdo jedinkrát padne, ale ten, kdo padne sedmkrát, což je více než ten bezbožník, ale sedmkrát povstane, takže na konci stojí. Bezbožník jednou padne a zstane v tom. A to ho znií. Zstat v pádu znamená zstat ve smrti. Ale na druhou stranu, Bh skrze pády a povstání je schopen lovka vyvést výš. Sedmkrát padne a sedmkrát povstane. V pádu je tajemství vzrstu. Víte, bez pádu není cesta k vyššímu povstání. Napíklad bez pádu semínka do zem nevzejde kvtina. Ježíš íká v Janovi, že jestliže semínko nepadne do zem a nezeme, tak zstane samo. A nikdy nevydá život. Stejn tak, jestliže my, rodie, budeme tak hloupí, že se budeme bát jakéhokoliv pádu svého batolete, takže mu nikdy nedovolíme, aby zkoušelo chodit a padat, jestliže mu nevytvoíme podmínky pro pád, tak to dít navždy zstane batoletem. To dít navždy zstane batoletem. Nikdy se nenauí chodit. Jako rodie mu musíme dovolit párkrát padnout a nechat ho, a se vyškrábe nahoru a znova to zkouší. Padne, ale vždycky znova povstává. Tím si vycvií svaly, aby jednoho dne chodilo dokonale. Víte, to dít nebude padat ješt v šesti letech. Nebo v deseti nebo ve dvaceti letech. Už nebude padat, protože ten proces pád povstání, pád povstání ho nauí chodit. A toto vdl Bh, je to Jeho princip, a tak nezabránil Adamovi v pádu. Bh mu nezabránil, i když mohl vytvoit takové podmínky, aby nikdy padnout nemohl. Takže o em tady mluvím? O pádu a povstání, respektive chození. Bh našel zpsob, jak nás dovést do posledního Adama, a to je chození. Jak je ten verš? Duchem chote, a žádosti tla nevykonáte. 2 Neboli budete zralí. Budete dosplí, budete v tu chvíli dokonalí, protože Duch je dokonalý. Když íkám: Duchem chote, tak to znamená, nezstávejte nikdy v pádu. Jestliže klopýtneš, tak nikdy nezsta v pádu, protože tam 1 Písloví 24:16 Spravedlivý vstane, i když sedmkrát padl, jediné klopýtnutí však znií niemu. (NBK) 2 Galatským 5:16 5

není napsáno Duchem ležte v pádu, ale chote. To znamená, že vždycky, když se nám stane, že klopýtneme, tak okamžit potebujeme vstát. Duchem chome. Duchem vstávejme, Duchem chome. Duchem umrtvujme skutky tla nebo žádosti tla. ekl bych takové heslo: Chozením k dokonalosti. Dokonalými se nestaneme automaticky nebo zniehonic, ale tak, že do dokonalosti dojdeme že budeme chodit. Tak jako naše starší dti se chozením dostaly do dokonalosti chození, takže dneska chodí perfektn. Víte, naše Verunka je z našich tí dtí taková nejvíc vrávoravá. Ona prost spadne úpln na všem. My se tomu smjeme, ale v ní je nco, co ji vždycky vynese zase nahoru. Nezstává v pádu, nezstává v nechození. Pestože padá hodn, vždycky jde nahoru. A my víme, že toho padání bude mí a mí a na konci bude chodit dokonale. Pestože te zakopne i o trávu. Takže pád, povstání a chození v povstání je cesta do zralosti. Já bych tady nakreslil ti schody. Trojka je plnost. Ty schody ukáží proces, kterým jdeme do ducha, který dává život. To je na samostatné kázání, ale chtl bych vám to nakreslit. 3. DUCH DÁVAJÍCÍ ŽIVOT (1Kor 15:45b) 2. OBŽIVENÁ DUŠE CHODÍCÍ DUCHEM (Gal 5:25b) 1. DUŠE OBŽIVENÁ DUCHEM (Ef 2:1; Gal 5:25a; 1Kor 15:45a) Vrchní schod je duch dávající život. To je trojka. Jak se tam však dostat? Na zaátku jsme mrtví. Ve 2. kapitole Efezským teme, že jsme byli mrtví ve vinách a híších. Proto musel pijít Bh a život, aby nás obživil. Muselo se nco narodit, nco obživit. Takže na zaátku nestojí nic jiného, než to, kde byl Adam, že se z nás stane živá duše. Obživení. To je první krok, první schod; obživení. Co je druhý krok, co je ten mezi- lánek, než se staneme duchem dávajícím život? To druhé, co nás vede do dokonalosti, do stavu prvotin stvoení, je chození chození Duchem. Verš, který toto ukazuje, je v Galatským 5:25: Jsme-li Duchem živi, 6

to je první krok. Jsme-li obživeni Duchem, tak co? Duchem i chome. Když budeme chodit Duchem, nebudeme vykonávat žádosti tla a staneme se duchem dávajícím život. Na zaátku je obživení. Mohou nevící chodit Duchem? Nemohou, protože to je až dvojka. Nemohou peskoit jedniku. Takže na zaátku je obživení Duchem. A jsme-li obživeni Duchem, mžeme chodit tlem? Mžeme. Proto Pavel íká, že jste-li Duchem živi, tak není dvod chodit tlem. Neexistuje zákonitost, která by nás v tom mla držet. Chote Duchem. Když budeme chodit Duchem, tak se tím chozením dostaneme na místo, kde jsme duchem dávajícím život. Tomuto svtu. íkali jsme, že Bh nás zplodil slovem pravdy, abychom nezstali na poátku, jako nemluv ata, ale abychom byli prvotinami Jeho stvoení. Pojme si k tomu povdt ješt pár slov jako doplnní, nebo objasnní. Kolossenským 1:15 íká o Ježíši, že v Nm máme vykoupení skrze Jeho krev, totiž odpuštní hích. V tuto chvíli každý z nás mže pijmout odpuštní hích, protože je zde Jeho krev. Jestliže má nkdo výitky svdomí a neodpuštný hích, tak v Ježíši je odpuštní tvého híchu. A dále je napsáno, že Ježíš je obraz Boha neviditelného a prvorozený všeho stvoení. Zde je jiný termín pro prvotiny: prvorozený. Ježíš je prvorozený stvoení. Když se nad tím zamyslíme, tak tento verš vyluuje jednu nauku, která je rozšíena v nkterých kruzích, a to, že když byl Ježíš na zemi, byl se vším všudy jako Bh. íkají: To se Mu to trplo, když byl Bh. To se Mu to uzdravovalo, když byl Bh. Já nechci tvrdit, že Ježíš není Bh, ale musíme íct jednu vc: Ježíš trpl jako lovk, Ježíš umíral jako lovk, Ježíš uzdravoval jako lovk. Pro? Jeden z dkaz je to, že Bh nemže být pokoušen. Znáte ten verš z Jakuba. 3 Boha nikdo nemže pokoušet, to je skutenost, která platí. Byl Ježíš pokoušen? Byl. V epištole Židm je napsáno, že byl pokoušen úpln ve všem, v em mže být pokoušeno lidské tlo. Všechny žádosti, všechny touhy, všechny poteby lovka pes všechny smysly, které má, pišly na Nj. To znamená, že Ježíš se vzdal svého božství. Ježíš se stal lovkem. Ve Filipenským 2:6 je napsáno: Kterýž jsa ve zpsobu Božím, nepoložil sob toho za loupež (nebo za výhodu) rovný býti Bohu. On ml 3 Jakub 1:13 nebo Bh nemže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší. 7

všechny Boží vlastnosti a atributy k dispozici. Ale nevyužil toho, aby nebyl ve výhodnjší pozici, než je lovk. Co tam je psáno dál? Sedmý verš: ale samého sebe zmail, zpsob služebníka pijav, podobný lidem uinn. A v zpsobu nalezen jako lovk (stal se lovkem), ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kíže. Takže Ježíš se na dobu, kdy byl na zemi, vzdal svého božství. Vzdal se svých výhod, výhod, které má Bh. Stal se lovkem se vším všudy, a to vetn smrti. Víte, Boha nemžete zabít, a pesto se Ježíš rozhodl pro smrt. To je Filipenským 2:6-8. Satan Ježíše pokoušel tmi nejsilnjšími argumenty, a Ježíš zvítzil. Zvítzil v lidském tle, které ml, které pijal, a jaké máme i my. Tím nám ukázal, že je možné zvítzit v lidském tle. Tím nám ukázal, že lovk nemusí zemít a odejít ze svého tla, aby se nkam dostal. Ale už v tomto tle mže v síle Ježíše Krista dospt do stavu, kdy vítzí. V tomto tle. Nejastji se uí, že v tomto tle budeme stejn vždycky hešit. A tak musíme ekat na smrt a pak budeme v nebi. Tam budeme okamžit takoví, jací máme být. Protože se Ježíš vzdal božství, tak ukázal cestu pro každého z nás. Ukázal, že v lidském tle je možné zvítzit nad každým pokušením, které ábel vymyslí. A pak teme, jak o sob Ježíš íká, že je prvorozený stvoení. Co tím chce íct? On je prvorozený Božího stvoení. Klí je zde ve slov prvorozený. Chvála Pánu, že tam není napsáno, že je jednorozený stvoení. To by nám totiž zavelo cestu. V Písmu máme nkolik verš, které íkají, že Ježíš je jednorozený. To znamená, že v té dané vci se k Nmu nemžeme pipojit. Napíklad Jan 3:16, znáte ten verš: Nebo tak Bh miloval svt, že Syna svého jednorozeného (ne prvorozeného) dal, aby a znáte to dál. Ješt jiný verš v Janovi 1:18 íká: Boha žádný nikdy nevidl; jednorozený ten Syn, kterýž je v lnu Otce, on vypravil. To znamená, že maximálním zjevením Boha se stal ten jednorozený syn. Jediný. Jestliže je však nkde napsáno o Ježíši, že je prvorozený, tak to znamená, že je první, ale ne poslední. Je první a jsou další, kteí se k nmu pipojují. Haleluja. ímanm 8:29: Nebo kteréž pezvdl, ty i pedzídil, aby byli pipodobnni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými brat- ími. Brati, my mžeme být spolu s Ním prvorození stvoení. Mžeme se stát reprezentanty stvoení, které je obnovené, které je zralé, které je nesmrtelné. Protože není jediný, ale je první. A tady jsme etli, že ti, kteí 8

se pipodobní Jeho obrazu, se k Nmu pipojí a budou s Ním v ad. S tím prvorozeným a to byl Ježíš. Toto je to zjevení Božích syn. V 8. kapitole ímanm, což je jedna z nejhlubších kapitol Bible, teme, že stvo- ení, o kterém tady mluvíme, vyhlíží, že se zjeví Boží synové. Co to znamená? Znamená to, že porušené stvoení vyhlíží, že se zjeví dokonalé stvoení, aby i to porušené stvoení bylo pivedeno k dokonalosti. Je to tak? ímanm 8:18-19: Nebo tak za to mám, íká Pavel, že nejsou rovná utrpení nynjší (ta, která prožíváme), oné budoucí sláv, kteráž se zjeviti má na nás. Víte tomu, že utrpení, která prožíváme, nejsou srovnatelná se slávou, která se má na nás zjevit? A nemli bychom jim dát moc prostoru ani v naší ei, ani v našich myšlenkách. Víc se vnujme sláv, která pichází po nich. Pavel íká, že tato utrpení, soužení, nejsou rovna sláv, která se má na nás zjevit. A te motivace k tomu: Nebo stvoení peliv jako vyhlídaje, oekává zjevení syn Božích. Boží synové jsou také stvoení. Takže stvoení eká na stvoení. To porušené stvoení, které je poddané zániku a smrti, eká na nkoho ze stejného stvoení, kdo vstoupí do života a pinese vysvobození všem. Haleluja. tme dál 20. verš: Marnosti zajisté poddáno jest stvoení, necht (nebo nechtn), ale pro toho, kterýž je poddal, v nadji (to poddání bylo v nadji), že i to stvoení vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy syn Božích. Takže Bh, když stvoil toto stvoení, už to vdl a dopustil poddanost porušenosti a zkáze, ve které se stvoení nachází. V tomto svt všecko spje k zániku a zkáze. Navzdory tomu, co íkají evolucionisté, všechno spje k zániku. A stvoení tuší, že se zjeví nkdo, kdo to stvoení pivede do svobody, do slávy. Sláva znamená, že strom, který vidíte z okna, nezeme. Že bude žít, že neuschne, ale že bude mít život v sob. A stejn tak my, lidé. Naše tlo spje k zániku. Ale ekáme netrpliv na nkoho, kdo jako první ukáže, že v tomto tle je možné žít. Navky. Amen? Verš 22: Nebo víme, že všechno stvoení spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až dosavad. Lká a eká, že pijde prvotina stvoení. Že se nkde na zemi zjeví nkdo z toho stvoení, které už bude mít vný život a žádná smrt ho nebude moci pekonat. To je Boží zámr. Bh nás stvoil v poddanosti zániku. Ale dal možnost, aby nkteí jako první vstoupili do života, stále ješt jako nevzkíšené stvoení. Stále v tle. A celé stvoení eká, že se tady tito lidé zjeví. A víme, že se zjeví ped 9

píchodem Ježíše Krista, že se zjeví ped vzkíšením spravedlivých. Boží slovo ve Skutcích 3:21 íká, že nebesa musí udržet Ježíše v nebesích. Nebesa ho nemohou pustit fyzicky na tuto zem do doby, než dojde k obnovení všech vcí. Takže než pijde Ježíš, v tomto stvoení musí být nco obnoveno, nco musí vstoupit do dokonalosti, zralosti, do Boží svobody a slávy. A to jsou ty prvotiny, které spustí etzovou reakci, a celé stvoení, celá zem bude obnovena a Boží lidé budou vzkíšeni. Chtl bych zakonit dvma místy z Písma, ze 4. kapitoly Efezským od 11. verše dál. Možná bych toto místo nazval programem pro církev. Víte, jsou rzné programy, existuje mnoho knížek o tom, jaký program má mít církev na této zemi. Je mnoho program. Ale já vím pouze v jeden program. A vím, že se uskutení za našeho života, ped našima oima. A chtl bych být toho souástí. Efezským 4:11: A on (Bh) dal nkteré zajisté apoštoly, nkteré pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýe a uitele. To znamená, že Bh dal dary ve form lidí. Dvanáctý verš íká, za jakým úelem. Abychom mli v církvi vedení? Aby ml kdo vést shromáždní? Ne. Pro spoádání svatých, k dílu služebnosti, Aby byli pipraveni k dílu služebnosti. To znamená, že v církvi má probíhat njaká píprava. Dále: pro vzdlání (vybudování) tla Kristova. Znamená to, že Tlo Kristovo ješt není zbudované. Ale pomocí tchto dar mže být zbudováno. Tináctý verš, to je cíl: Až bychom se sbhli všickni (ne jenom duchovenstvo) v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, Nebo-li v posledního Adama. Až bychom se všichni sbhli v posledního Adama, který je duchem dávajícím život. A dále: v míru postavy plného vku Kristova. Neboli do vku ticeti let Krista. Ve ticeti letech se Ježíš nacházel ve svém tle, které bolelo, když si teba nkde skípl prsty, které muselo spát, když bylo unaveno, a pesto byl dokonalý muž. Pro? Protože chodil Duchem. Chodil dokonale Duchem. To je program pro církev abychom dobhli do tohoto stavu. Je to cesta. I když cesta je dlouhá, dvru smlou mám, že jednou budu jako Pán, jak zpíváme. Amen? Jestliže má církev jiný program, tak podle mého názoru míjí zámr, pro který Bh církev stvoil. Nejastjší reakcí na to je, že se to stane až v nebi. Otázka potom je, pro by Bh dával takové dary lidi, apoštoly a tak dále už na zemi, když je naplnní až v nebi. Tato teorie je rozbita 14. veršem. Ten íká, že toto se musí stát, abychom již více nebyli dti 10

zmítající se a toící se každým vtrem uení v neustavinosti lidské, v chytrosti k oklamání lstivému. V nebi nebudou rzná uení. V nebi nebudeme muset elit rozliným vtrm uení, protože už tam nebudou. Nebudou tam vlivy, které by nás zmátly a odvedly, ty jsou jenom na zemi. Proto se toto slovo musí naplnit na zemi. A nám to pijde jakkoliv vzdálené realit, víme tomu z úcty k Bohu a Jeho slovu. Jinými slovy íká Pavel totéž v 1. kapitole Kolossenským, kde mluví o tajemství, které bylo skryté. Tajemství skryté od vk a národ, je nyní zjevené svatým. Co to je? To je totiž Kristus ve vás, ta nadje slávy. 4 Bh na to vyzrál. A to tím, že vložil svj život dovnit do lovka. Jako pátou kolonu. Bh ho vložil dovnit a vdl, že ve svj as prorazí ven. Bh se nerozhodl zmnit lovka zvenku, ale zevnit. Tím, že do nj vložil Krista. To se stalo pedchutí, nadjí té slávy, která má být na nás teprve zjevena. Tohle by mlo být evangelium církve. Kristus ve vás, ta nadje slávy. A te dál, 28. verš: tohoto Krista my zvstujeme, napomínajíce všelikého lovka, a uíce všelikého lovka ve vší moudrosti a te ten zámr a cíl: abychom postavili každého lovka dokonalého v Kristu Ježíši. To je poslední Adam, život dávající lid. To má být náš program, náš cíl. O ež i pracuji (na tomhle já dlám, íká Pavel), bojuje podle té jeho mocnosti (v etin slovo energeia energie), kteráž dlá (pracuje) ve mn mocn. Bh do nás vloží njakou energii ze svého Ducha, která umožní pracovat, umožní pracovat na tomto cíli. Na tomto já pracuji, íká Pavel, a bojuji podle síly, kterou mi dává Bh. Haleluja. Bh nás zplodil slovem pravdy, abychom se stali prvotinami stvoení. Ne jenom pro nás. Ale hlavn proto, aby ml Bh pátele, aby prvorozený ml další bratry, mnohé syny ve sláv, kteí pijdou na tento svt a zjeví slávu tomuto svtu, který na to eká. Tento svt ví, že ume, jestliže nepijde nkdo takový, jestliže se nezjeví prvotiny stvoení. Jestli se nezjeví nkdo, kdo v porušeném tle bude mít neporušitelnost a život. A já bych rád, abychom toho byli všichni souástí. Abychom netoužili po niem mén, než je toto. Abychom se stali 144 000, protože o nich je napsáno, že následují Beránka, kamkoliv by šel. A jsou prvotiny, prvotiny Bohu a Beránkovi. Není to o tom, že jsme lepší a schopnjší než nkdo jiný, možná jsme si to nkdy mysleli. Dnes víme jedno: Že je to o tom, kdo je ochotný, kdo je 4 Kolossenským 1:27 11

ochotnjší jít za Beránkem, kamkoliv by šel. To jsou prvotiny. Ti jsou ochotni jít celou cestu s Ním a za Ním. Kéž nám Bh dá milost, abychom to byli také my. Amen. OTÁZKY A ODPOVDI OTÁZKA: Když jsi mluvil o tom, že se píše, že celé stvoení lká a pracuje a oekává zjevení Božích syn, co se tím zjevením stane se stvoením? Na co oekává, co se s tím stvoením stane? ODPOV Jirka K.: Oekávají na obživení a na nesmrtelnost. Stejn jako my. Nedoetl jsem to až do konce, ale tam je napsáno, že nejenom stvoení lká, ale také my, kteí máme prvotiny Ducha, lkáme. To je na samostatné kázání, že máme závdavek Ducha. I my sami v sob lkáme, pestože jsme znovuzrození, zvolení syn oekávajíce, a tak vykoupení tla svého (ím 8:23). Máme Boha vevnit, ve svém nitru, a On mní naši duši, ale ten konený zámr je, že Bh vykoupí naše tlo. Vykoupení tla znamená, že pejde ze smrtelnosti do nesmrtelnosti. ODPOV Martin K.: Já bych k tomu chtl dodat, že když jsou prvotiny, znamená to, že picházejí vci poté. Prvotiny nejsou o tom, že budou jenom ty prvotiny. Prvotiny jsou o tom, že máte závdavek sklizn a potom pichází celá sklize. Takže Boží zámr je, aby všichni došli do stejného vysvobození. Odpov je ásten v tom 20. verši, kde se píše, že marnosti zajisté poddáno jest stvoení, necht, ale pro toho, kterýž je poddal. V té bíd jsme na tom podobn. eká se, kdy pijdou prvotiny, kdy se objeví že, ten poátek, protože v tom je nadje i pro zbytek. V nadji, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a pivedeno bude ve svobodu slávy syn Božích. Takže když projdeme, bude to nadje pro ty, kteí jdou za námi v závsu, asov eeno. OTÁZKA: Z nich se také stanou synové Boží? ODPOV Martin K.: Z nich se také stanou synové Boží. Pi sklizni už se také nerozliší, jestli je chleba z prvotin nebo z druhotin. Jakmile dojdou, tak i oni budou synové Boží, kteí tím pochopiteln nepohrdnou. Pijdou o to být prvotinami a o to, co se týká prvotin, o nkteré z tch vcí, ale cíl je stejný. 12

ODPOV Jirka K.: Praktický píklad toho, co íkal Martin, je teba vzkíšení. Víte, že vzkíšení nebude jenom jednorázové, všichni najednou, ale že je ve dvou krocích. Když si budete dobe studovat 11. kapitolu Zjevení, tak tam se ukazuje, že dva svdkové, kteí reprezentují prvotiny, budou zabiti a budou vzkíšeni do nesmrtelnosti ješt ped vzkíšením, které pichází za zvuku poslední trubky. Za hlasu šesté trubky, ješt než zazní sedmá, poslední Boží trubka, pi které pichází Kristus a mrtví vstávají z hrobu, zemou a z mrtvých vstanou do nesmrtelnosti prvotiny. Takže co se týe vzkíšení, vzkíšení nastane následkem toho, že pišly prvotiny. Smrt dvou svdk a jejich vzkíšení po tech a pl dnech zpsobí etzovou reakci nebo rozjede vzkíšení ve velkém pro ostatní Boží dti, které zesnuly ped námi. Sami si to v Písmu pette. Když vstanou dva svdkové z mrtvých, tak je psáno, že v tu dobu koní šestá trubka, druhá bída, a krátce nato pichází poslední trubka. Pi sedmé trubce je vzkíšení tch ostatních. Prvotiny uvádí to, co se stane s tím zbytkem. Spouští lavinu, lavinu vzkíšení pro ostatní. Je to srozumitelné? OTÁZKA: Už je as prvotin? Už jsou prvotiny na zemi, nebo ješt ne? ODPOV Jirka K.: Dozrávají. OTÁZKA: A ješt nevyšly? ODPOV Jirka K.: Oficiáln ješt ne. Je to proces. Dozrávání. Ješt máme milost. OTÁZKA: Já bych si chtla ujasnit, kdo rozhoduje o tom, že prvotiny dozrají. To je vlastn hodn vc toho obilí, že? Všichni jsou zaseti stejn a nco z toho dozraje jako prvotina. Ale o tom pece nerozhoduje samo obilí, vlastn naopak Stvoitel On urí, co bude první, že? ODPOV Jirka K.: Z obrazu obilí nelze úpln všechno odvodit. Já si myslím, že to záleží na nás. Jenom na nás. Je to hodn prosté, protože my rozhodujeme o tom, jestli pjdeme za Beránkem, kamkoliv se vydá, nebo ne. To je rozhodující faktor. Vím moc dobe, že se mžu rozhodnout jít za Bohem pln, jít na 80% nebo na 60%, a je to opravdu na mn. Bh k tomu dává všechny potebné nástroje a On dlá zmny. Pavel v Kolossenským píše, že pracuje podle mocnosti, která pracuje v nm. Není na mn se zmnit, ale musím k tomu dát Bohu svolení, prostor a ochotu. Vydat se Mu k tomu. Je to jenom na nás. Vezmi si podobenství 13

s povolanými a vyvolenými. Když nkdo ekne vyvolený, v našem porozumní to znamená, že jsi byla vyvolená a nic moc jsi s tím neudlala. Ale všechna podobenství, která o tom mluví, ukazují, že vyvolení si to vybrali sami. Povolání je pozvánka. Všichni byli povoláni. Ale kdo byl vyvolený? No ten, kdo nakonec pišel. Jeden nepišel, protože dostal nové voly, druhý se oženil, proto nemohl, omluvil se. Jestliže tedy nkdo nebude v prvotinách, tak jenom proto, že se omluvil. Že nepišel. Takhle tomu vím. Uspokojil jsem t trošku odpovdí, nebo chceš ješt njaké upesnní? OTÁZKA: Je to dobré. Jenom vlastn ta sláva patí Stvoiteli, že? Ne nám, že jsme prvotinou. Ale mžeme vzdát chválu Stvoiteli, že hodn a hodn je Jeho dílo v nás, že jsme vbec ochotní. ODPOV Martin K.: Jsou dva extrémy, které jsou nebiblické. Jeden extrém je skutkaení. To znamená, že nepotebuji Boha a iním nco pro své spasení. Druhý extrém je, že íkáme: je to takzvaná milost. Schváln íkám takzvaná, nemyslím tu správnou milost. A ta takzvaná milost znamená, že na mn nezáleží. Obas se cituje verš, že všechno je na Bohu. To znamená, že já mžu žít, jak chci, ale ono se to stane, protože já vlastn stejn nemžu a je to jenom skrze milost. Ale pravda je nkde uprosted. A to v tom, že Bh nám každému dává, abychom se pro Nj rozhodli. Jestli pijmeme Jeho povolání, nebo nepijmeme, jestli vstoupíme, nebo nevstoupíme. Je to jako pozvání na svatbu. Bh nám dává pozvánku a volba, jestli na tu svatbu pijdeme, je naše. My tu svatbu nemusíme vytvoit. Nemáme sílu a schopnost ji udlat nebo se k tomu uschopnit. Byli jsme pozváni a je na nás, jestli pozvání pijmeme a ten krok udláme. To znamená, jestli se necháme vysvobodit, když to tak eknu. Když jsme na lodi, která se potápí, tak jediné, co dláme, je, že se topíme. Ale pokud je tam njaká lo a íkají nám, pojte sem, tak je na nás, kdo pjde. A Boží slovo zcela jasn, možná pro nás nepochopiteln, íká, že jsou lidé, kteí se tak nerozhodnou a nebudou úastni prvotin. Takže to je jen na nás. Pavel íká, že všichni bží, ale jenom první obdrží cenu. A nabádá nás a íká: bžte! Konejte svj bh v trplivosti. To znamená, mluví o tom, že to jsou také prvotiny, budou první. A íká, že když bžíme v nadji a v trplivosti, tak potom býváme od Nho uchváceni a Bh v nás dokoná to, že mžeme být prvotiny. On nás spasí, On nás z té lodi zachrání, On udlá to dílo, ale na nás je, abychom to pijali 14

a abychom, tak jako jsme Duchem živi, Duchem i chodili. Je to jako se znovuzrozením mžeme se rozhodnout se neznovuzrodit a jít do pekla. Svojí svobodnou vlí, je to vlastn naše rozhodnutí. ODPOV Eva K.: A taky je pravda, že nás Bh do správného rozhodnutí všemožn tlaí. Jak jsme si etli v sobotu ve Stánku, toho býka na nádvoí pivedli násilím. Bh nás skrze rzné vci poád nkam tlaí a na nás vlastn záleží, jestli to pijmeme a jestli se rozhodneme, nebo ne. OTÁZKA: Mže se stát, že se rozhodnu být prvotinou a že na to nemám? Já se rozhodnu, ale to rozhodnutí se pak musí projevit ve všech záležitostech života, na které už teba nemáme. ODPOV Martin K.: Ješt k tomu verši z ímanm 8:29: Nebo kteréž pedzvdl, ty i pedzídil. Lidé to špatn vykládají, jako kdyby je Bh na zaátku zvolil ty, ty a ty dojdeš. Ale to je spíš o tom, že On se podíval na konec a ped-zvdl, vdl pedem, jak to dopadne. Takže ty, kteréž pedzvdl, ty i pedzídil, to znamená, že uinil všechno pro to, aby mohli dojít. Dal jim všechnu moc a všechnu schopnost. Aby byli pipodobnni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratími. To znamená, že Bh to zaídil. Bh to zaídil pro všechny, kteí se tak rozhodli. Jako kdyby vdl, že se na té lodi ticet lidí rozhodne, a tak zaídil všechno pro to, aby záchranná lo mla plnou kapacitu a plnou schopnost je pojmout. Takže ty, které pedzvdl, ty i pedzídil. Kteréž pak pedzídil, tch i povolal. To znamená, že pro ty, pro které to pipravil, zajistil i to, že je oslovil, když to eknu jinými slovy. Dostalo se jim to slovo, dostalo se jim to povolání, Bh je nkde našel. Dostali pozvání, pesn tak. A ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil. To znamená, že jim vlastn dal tu slávu, dal jim schopnost povstat. Slávu prvotin, pochopiteln. Což tedy díme k tomu? Když jest Bh s námi, i kdo proti nám? A 38. verš: Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andlé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající vci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvo- ení, nebude moci nás odlouiti od lásky Boží, která jest v Kristu Ježíši, Pánu našem. A láska Boží je práv to, o em jsme hovoili, že skrze tu lásku nás pedzvdl a tyhle vci pipravil. Takže není možné, pokud jsme se rozhodli jít, tak není možné, že bychom nedošli. A jediný zpsob, jak z toho vystoupit, je naše dobrovolné rozhodnutí to se ale kupodivu dlá na každý den že toho nechceme být úastni. Ale pokud Bohu 15

vyznáváme: Bože vím, ale pomoz mé nedove, tak to je poád dostatené k tomu, abychom byli pedzízeni a aby nám ty vci byly dány, abychom mohli dojít. A není nic, co by tomu mohlo zabránit. Krom nás samých. Roman S. Chtl bych k tomu jen íct, že slovo milost by se dalo zamnit za slovo píležitost. Že to má ten smysl. Amen. 16