Topografické mapování KMA/TOMA ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI Fakulta aplikovaných věd - KMA oddělení geomatiky Ing. Martina Vichrová, Ph.D. vichrova@kma.zcu.cz Vytvoření materiálů bylo podpořeno prostředky z projektu FRVŠ č. 584/2011. Morfologie terénních tvarů. TISK 1
Základní pojmy http://www.vugtk.cz/slovnik/ Terénní kostra prostorové čáry, na kterých se stýkají dílčí terénní plochy + body!!!v mapě se nezobrazují!!! spádnice je čára vybíhající na obě strany ze hřbetnice ve směru největšího spádu na úbočích čáry vedené po zemském povrchu, které jsou v každém svém bodě kolmé k vrstevnicím těmito body procházejícími udává směr největšího spádu, směr tekoucí vody měříme na nich rozestupy vrstevnic na mapě se zobrazují pouze spádovky hřbetnice spojnice průmětů relativně nejvyšších bodů vypuklé terénní plochy čára na styku dvou přilehlých svahů téhož hřbetu nebo hřebene tvoří vodní předěl (rozvodnici) mezi dvěma úbočími vyvýšeniny má ze všech spádnic v oblasti hřbetu nejmenší sklon ostatní spádnice se od ní rozbíhají 2
Terénní kostra údolnice plynulá čára ve směru spádu čára spojující průměty nejníže položených bodů terénních útvarů určuje směr vodního toku mají vždy menší spád než přilehlé svahy sousední spádnice se k ní sbíhají terénní hrany představují styk dvou různě skloněných dílčích částí terénní plochy spojují místa, kde se výrazně mění sklonové poměry čára nespojitosti dvou terénních ploch vrstevnice se na hranách lomí mohou být: přirozené (terénní zlomy) umělé (náspy a zářezy) vodorovné skloněné např: břehová čára, okraj terénního stupně, Terénní kostra tvarové čáry prostorové křivky ohraničující vodorovnou nebo mírně skloněnou část některého terénního tvaru průsečnice jednotlivých dílčích ploch rozdílného sklonu v celkové ploše tvaru probíhají buď ve směru vodorovném (u sedel, kup, spočinků),ve spádnici (u svahových hřbetů, úžlabí, zářezů) nebo v obecném směru (u šikmých svahů, úpatí) významná pomůcka při zobrazování terénních tvarů pomocí vrstevnic např. tvarová čára vrcholu, spočinku, sedla body terénní kostry nejnižší místa prohlubní, nejvyšší místa vypuklých ploch např. vrchol kupy, střed sedla, styk údolnic, rozdvojení svahových hřbetů 3
Terénní kostra úpatnice zřetelná terénní čára procházející místy, kde svah přechází do roviny a nebo do mírně skloněného dna údolí pomocná čára horizontála pomocná čára, která představuje průsečnici hladiny, tj. vrstevné roviny s terénem má vodorovný průběh, ale neudává výšku v metrech její nadmořská výška není dělitelná vrstevnicovým intervalem stanoveným pro vznikající mapu zakreslují se hned při měření na základě pozorování zaměřovaného terénu v náčrtu se zobrazují jako krátké úseky křivek vrstevnic kolmo na spádnice, hřbetnice a údolnice slouží k vyjádření terénu v náčrtu nezobrazují se v mapách!!! Terénní tvary terénní tvary je možné dělit do dvou základních skupin: vyvýšené vhloubené terénní tvary je možné dělit podle umístění na tvary: ve vrcholové části vyvýšeniny na úbočí na úpatí údolní 4
Tvary na vrcholové části vyvýšeniny podle charakteru se rozlišují tři základní vrcholové tvary: kupa (bod) vrcholový hřbet (čára) plošina (plocha) kupa vypuklý, výrazně zaoblený tvar povrch terénu klesá od vrcholu směrem na všechny strany vrchol může mít tvar kužele, homole, hrotu nebo plošiny tvarovou čárou je uzavřená křivka (kružnice, elipsa, nepravidelný tvar), ohraničující vrchol kupy průběh tvarové čáry je směrodatný pro tvar přilehlých vrstevnic zaměřuje se i vrchol kupy, který se v mapě kótuje svahy - konvexní (vydutý, vypouklý, vypuklý, klenutý) - konkávní (vyhloubený, dutý) -nepravidelné Tvary na vrcholové části vyvýšeniny kupa často se nepodaří zaměřit pozvolný přechod svažitého terénu z vrcholu kupy do úbočí znázornění pomocí vrstevnic získaných lineární interpolací není výstižné morfologická interpolace vrstevnic (při nedostatku výškově určených bodů se sklon terénu vyjádří plynulým zmenšováním rozestupu vrstevnic) v ČR se moc nevyskytuje, např. Říp pozn: kupa se stejnosměrným nebo ubývajícím spádem v dolní části úbočí vytváří občas kužel Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 5
Tvary na vrcholové části vyvýšeniny kupa často se nepodaří zaměřit pozvolný přechod svažitého terénu z vrcholu kupy do úbočí znázornění pomocí vrstevnic získaných lineární interpolací není výstižné morfologická interpolace vrstevnic (při nedostatku výškově určených bodů se sklon terénu vyjádří plynulým zmenšováním rozestupu vrstevnic) v ČR se moc nevyskytuje, např. Říp pozn: kupa se stejnosměrným nebo ubývajícím spádem v dolní části úbočí vytváří občas kužel Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Tvary na vrcholové části vyvýšeniny kužel kupa se stejnosměrným nebo ubývajícím spádem u nás ojediněle např. v Českém středohoří - sopky roh útvar, na jedné straně má úbočí vyduté, na opačné straně vypuklé bizardní tvar štít mohutný vyvýšený tvar s členitým skalnatým vrcholem, s příkrými svahy a ostrými hranami Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 6
Tvary na vrcholové části vyvýšeniny osamělé skály přírodní tvary nápadné a významné pro orientaci zaměřují se obvodem a zobrazují v mapách vrcholová plošina temeno tvoří rovina či mírně skloněná plocha přechod temene do úbočí náhlá změna na ostré nebo zaoblené hraně tvarová čára ohraničující temeno je obecná uzavřená křivka terénní nerovnosti na temeni se vyjadřují kótami Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Tvary na vrcholové části vyvýšeniny vodorovný (vrcholový) hřbet srnčí hřbet protáhlý vypuklý terénní tvar se zaoblenou vrcholovou částí vodorovný hřbet klenutý dílčí plochy podél stykové čáry jsou mírně skloněny tvarová čára ohraničující plochu mírného sklonu podél hřbetnice je uzavřená křivka na hřbetnici jsou výškové poměry upřesněné kótami a doplňkovými vrstevnicemi hřeben skalnatý hřbet s ostrými hranami Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 7
Tvary na vrcholové části vyvýšeniny spočinek vodorovná nebo mírně skloněná část svršku vyvýšeniny část hřbetu vyvýšeniny, kde hřbetnice přechází do značně mírnějšího sklonu hřbetnice má před a po ukončení spočinku větší spád plocha spočinku je v porovnání s celkovým průběhem svahového hřbetu podstatně méně skloněná až vodorovná tvarová čára je složena ze dvou křivek větší spočinky se zaměřují, menší se zobrazují pomocí doplňkových vrstevnic Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Tvary na vrcholové části vyvýšeniny sedlo nejnižší plocha mezi dvěma terénními tvary (např. kupami na vrcholové části vyvýšeniny) stýkají se v něm dvě hřbetnice a dvě údolnice nejnižší bod vrchol sedla tvarovou čárou je čtyřúhelník s obloukovitě vypuklými stranami k vrcholu (poduškovitý tvar) rozestupy vrstevnic se musí ve směru spádu na vypuklých plochách plynule zvětšovat, na vhloubených plochách plynule zmenšovat typy sedel: - podélné sedlo protažené ve směru hřbetnice - příčné sedlo protažené ve směru přibližně kolmém na hřbetnici - nepravidelné ze sedla se rozbíhá více než 2 hřbetnice a 2 údolnice 8
Tvary na vrcholové části vyvýšeniny sedlo vrchol sedla se kótuje v okolí vrcholu zpravidla doplňkové vrstevnice nebo spádovky proluka široké a mělké ploché sedlo s nevýraznými svahy vyvýšenin soutěska hluboké a úzké sedlo se strmými svahy vyvýšenin průsmyk široké a hluboké sedlo v souvislém pásmu vyvýšenin Kupy, spočinky a sedla se vyskytují na vrcholových částech vyvýšenin i na úbočích!!! Tvary na vrcholové části vyvýšeniny 9
Vypuklé tvary na úbočích (na svahu vyvýšeniny) úbočí se stejnorodým povrchem klidné profily ve směru spádnic tvary jsou vlivem eroze rozčleněny na vyvýšené a vhloubené typ morfologicky klidné krajiny přes značnou členitost není nutné měřit velké množství bodů poměrně snadno se zobrazuje úbočí s nestejnorodým povrchem neklidné profily ve směru spádnic, často lomené a přerušované terénní tvary vyvýšené a vhloubené mají neklidný průběh i ve směru vodorovném typ morfologicky neklidné krajiny i přes malou členitost je nutné měřit velké množství bodů zobrazuje se obtížně Vypuklé tvary na úbočích lazy mírné svahy stráň svah s výrazným sklonem stěny téměř svislé svahy převis svah se sklonem větším než 90 srázy pruhy úbočí, které jsou nápadně více skloněné než přilehlé svahové plochy příkré, obtížně schůdné části úbočí vodorovný sráz pruh srázu probíhající vodorovně s vrstevnicí šikmý sráz pruh srázu probíhající šikmo na vrstevnice 10
Vypuklé tvary na úbočích svahový hřbet vedlejší tvar odbočující z hlavního hřbetu protáhlý vyvýšený útvar na úbočí probíhající obvykle ve směru spádu úbočí mezi dvěma údolími po jeho nejvyšší části probíhá skloněná hřbetnice, která je předělovou čárou mezi dvěma úbočími (spádnice se od ní rozbíhají na obě strany) podle tvaru hřbetní plochy se rozeznává: svahový hřbet: široký mírně skloněná plocha, neznatelná hřbetnice normální na hřbetnici lze zaměřovat podrobné body úzký výrazný vyvýšený tvar ostrý hřbetnice tvoří hranu Vypuklé tvary na úbočích Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 11
Vypuklé tvary na úbočích svahový hřbet vrstevnice znázorňující hřbety jsou křivky ve směru spádu vypuklé a na hřbetnicích nejdále vybíhající vrstevnice protínají hřbetnici vždy kolmo a jsou v těch místech nejvíce zakřivené vrstevnice se v případě ostrého hřbetu na hřbetnici lomí podle směrového průběhu hřbetnice rozlišujeme: svahový hřbet přímý zakřivený svahový hřbet bývá často přerušen plochou spočinku či svahovou kupou tyto tvary svou velikostí nenarušují celkový ráz svahového hřbetu Vypuklé tvary na úbočích ostroh zvláštní druh svahového hřbetu úzký svahový hřbet vybíhající hluboko napříč do údolí, které částečně přehrazuje Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 12
Vypuklé tvary na úbočích žebro úzký nevysoký výstupek (obvykle skalnatý), protáhlý většinou ve směru sklonu úbočí příkré svahy styk s celkovou plochou úbočí výrazná hrana pokud nelze zobrazit vrstevnicemi, použijí se šrafy výčnělek vodorovná nebo málo skloněná plocha malého rozsahu, která přerušuje úbočí tvarová čára měsíčkovitý obrazec Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Vypuklé tvary na úbočích terasa dlouhý výčnělek protažený ve směru vrstevnic (napříč úbočím) tvarová čára je složena ze dvou křivek Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 13
Vypuklé tvary na úbočích terénní stupeň příkrý ostře ohraničený sráz na úbočí mírnějšího sklonu probíhá buď vodorovně nebo šikmo tvarovými čárami jsou hrany, na kterých se prudce mění sklon vrstevnice se na tvarových čárách lomí nízký terénní stupeň (do několika m) se znázorňuje šrafami Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Vhloubené tvary na úbočích úžlabí mušlovitá prohlubeň mezi dvěma svahovými hřbety, kde obvykle pramení horské bystřiny v nejvyšších polohách je často široké, směrem k údolnici se postupně zužuje na rozdíl od úžlabiny se úžlabí nachází vysoko ve svahu tvarovou čárou je údolnice, která je zpravidla menšího sklonu než přilehlá úbočí probíhá v nejnižším místě vhloubené plochy a je spádnicí, ke které se všechny ostatní spádnice sbíhají Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 14
Vhloubené tvary na úbočích úžlabí rozlišujeme úžlabí: mělké (1) s téměř neznatelnou údolnicí normální (2) úzké (3) ve směru údolnice rovné (1,4) nebo zakřivené (2,3) vrstevnice znázorňující úžlabí mají být obráceny proti svahu a mají vbíhat nejdále na údolnici (porušením tohoto pravidla se zobrazení zkreslí - 5) v úžlabí mohou vznikat mírně skloněné části podobné spočinkům (4) Vhloubené tvary na úbočích zářez vhloubený terénní tvar, jehož úbočí se stýkají na hraně velmi úzké dno tvarovou čárou je rovná nebo zakřivená údolnice vrstevnice se na údolnici lomí Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 15
Vhloubené tvary na úbočích rýha vhloubený protáhlý terénní tvar na mírně skloněných úbočích dno rýhy je tvořeno ostrou hranou na rozdíl od zářezu má rýha malou hloubku a velmi výrazné horní hrany tvarové čáry údolnice a ostré horní hrany vrstevnice se na tvarových čarách lomí Tvary na úpatí vyvýšenin vyvýšenina končí v údolní části úpatím svahy přechází do roviny v místech, kde probíhá tvarová čára úpatnice pozvolný přechod do roviny úpatnice neznatelná a vrstevnice plynule mění svůj směr náhlý přechod do roviny úpatnice dobře znatelná, vrstevnice se na ní prudce ohýbají nánosový suťový kužel vzniká usazováním písku, kamenů a zeminy naplavenina připomíná plášť kužele vrstevnice se na tvarových čárách lámou nebo ohýbají 16
Tvary na úpatí vyvýšenin výmoly příkopy na strmých úbočích vymleté vodou ve směru spádnic dno se u údolnice rozšiřuje strž vhloubený, protáhlý terénní útvar erozivního původu s příkrými svahy, které jsou ohraničeny ostrými často křivolakými terénními hranami ve srovnání s rýhou je hlubší a má širší dno zobrazuje se šrafami, relativními kótami a vrstevnicemi (závislost na měřítku) rokle jiný název pro strž, která je hluboká a široce rozvětvená probíhá ve směru spádu i rovnoběžně s vrstevnicemi Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Tvary na úpatí vyvýšenin propadlina (proláklina) uzavřená vhloubená část terénního reliéfu vzniká působením přírodních sil nebo lidskou činností jámy uzavřené prohloubeniny, tvarová čára horní hrana, úpatní hrana propast značně hluboká jáma s svislými stěnami závrty uzavřené nálevkovité prohloubeniny krasového původu (tvar podmíněný horninou) 17
Tvary na úpatí vyvýšenin Tvary údolní údolí je protáhlý vhloubený terénní tvar vytvořený okolními svahy rozlišujeme: hlavní mívá vyšší svahy vedlejší připojuje se k hlavnímu údolí obvykle pod ostrým úhlem tvoří sběrnou srážkovou oblast okolí charakteristické znaky: velká délka, relativně malý spád dna vzhledem ke spádu jeho bočních svahů rozeznáváme údolí s: rovným dnem (plochým) přímé vrstevnice na ploše dna, lámou se vypuklým dnem (jazykovité) vrstevnice vypuklé ve směru spádu, na úpatnicích se lámou nebo ohýbají vhloubeným dnem (úžlabina) dno má žlabovitý tvar vrstevnice jsou vhloubené ve směru stoupání dna a do bočních svahů přecházejí pozvolně úpatnice chybí 18
Tvary údolní Tvary údolní!!!pozor!!! Nezaměňovat úžlabinu a úžlabí! Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 19
Tvary údolní údolní zářez podobný tvar jako zářez na úbočí údolí s úzkým dnem, jehož úbočí se stýkají na dně vrstevnice nejvíce vybíhají na údolnici a lámou se Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Tvary údolní soutěska zvláštní případ údolí úzké a značně hluboké údolí se strmými stěnami na jejím počátku bývá zpravidla úzké sedlo na dně tohoto údolí se může vyskytnout zaříznuté koryto vodního toku - kaňon raveny rozsáhlé mělké prohloubeniny s protáhlým plochým a strmými nízkými svahy s ostrými břehovými hranami členitá, široká koryta bývalých vodních toků tvarové čáry břehová čára, úpatnice pokud nelze znázornit vrstevnicemi, kreslí se jako terénní stupně 20
Skalní útvary v závislosti na měřítku se menší skalní útvary zobrazují mapovými značkami větší skalní útvary se zobrazují podle krajinného obrazu s použitím šikmého osvětlení Uměle vytvořené terénní tvary vznikají lidským zásahem plochy převážně stejnosměrného spádu např. při výstavbě komunikací, vodních děl, sídlišť, při terasovitých úpravách zemědělské půdy v mapách se zobrazují vrstevnicemi nebo technickými šrafami plochy s velmi nepravidelným průběhem spádu rozsáhlé tvary vzniklé povrchovou těžební činností např. povrchové doly, haldy, kamenolomy, pískovny povrchová těžba v provozu čárkovaně (pomocné vrstevnice bez nadmořské výšky pro vrstevnicový interval mapy) na nedokončených staveništích a skládkách se výškopis neměří v mapách velkých měřítek se uvede informace terén v úpravě 21
Prameny a literatura Terminologický slovník zeměměřictví a KN http://www.vugtk.cz/slovnik/ Veverka, B. Topografická a tématická kartografie. Vydavatelství ČVUT Praha, 2001. ISBN: 80-01-02381-8. Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. Děkuji za pozornost Ing. Martina Vichrová Ph.D. vichrova@kma.zcu.cz 22