Globální procesy změn v ocelářství a transformace středoevropského hutnictví

Globální procesy změn v ocelářství a transformace středoevropského hutnictví Ing. František Chowaniec Mittal Steel Company Anotace: Světové hutnictví hledá už dlouhou dobu cestu k dlouhodobé stabilizaci a profitabilitě odvětví a ke snížení vývojové cykličnosti. Jednou z cest k cíli je konsolidace dosud velmi fragmentovaného odvětví v globálním měřítku. Tento proces v čase poslední konjunktury akceleroval, zatím však příliš nepokročil a jeho důsledky nejsou reprezentativní. Jedinou globální skupinou je Mittal Steel Company, dynamicky se rozvíjející napříč kontinenty. Středoevropské hutnictví dospělo k ukončení restrukturalizace prováděné se státní pomocí. Její výsledky jsou na jedné straně pozitivní, pokud jde o privatizaci a stabilizaci odvětví, na druhé straně ale nestačí na rostoucí požadavky zákazníků a nezachycují rozvoj ostatního průmyslu a infrastruktury. Další transformační procesy musí být prováděny více s přihlédnutím ke geografické poloze s ohledem na dostupnost surovin, k rozvoji automobilového průmyslu v regionu a využití konsolidačních efektu v globálním měřítku. V posledních několika létech, po zatm poslední depresi v hutním sektoru v roce 2001 se znovu začaly hledat nástroje ke zmírnění dopadu cyklických změn nepoměru mezi nabídkou a poptávkou. Vedle snah o dobrovolné nebo nedobrovolné omezování výrobních kapacit se stále více začalo mluvit o konsolidaci hutnictví železa, sektoru značně fragmentovaného ve srovnání s jinými technologicky podobnými průmyslovými odvětvími. Konsolidace začala být najednou jakoby univerzálním lékem na cyklické neduhy, konsolidační úsilí a aktivity začaly akcelerovat. Je nesporné, že toto snažení má racionální základ, během posledních více jak 30 let byl konsolidační trend totiž přes už dříve projevované snahy o spojovaní menších hutí ve větší celky nepřesvědčivý, ne-li opačný. Rok Součet ročních produkcí oceli deseti největších výrobců mil. t/rok 1973 203 1993 150 2005 300 V tabulkách seřazujících výrobce oceli na celém světě vidíme v roce 1973 zajímavé údaje: 4 společnosti z roční produkcí oceli vyšší než 20 mil. T, o 32 let později bylo těchto společností jen o dvě více, a to roční světová výroby oceli vzrostla mezi těmi léty o 65,3 % z 683278 t v roce 1973 na 1129400 t v roce 2005. 1

Pořadí Společnost 2005 mil. t/rok 1 Mittal Steel 49,89 2 Arcelor 46,65 3 Nippon Steel 32,91 4 Posco 31,42 5 JFE Steel 29,57 6 Baosteel 22,73 7 US Steel 19,26 8 Nucor 18,45 9 Corus 18,18 10 Riva 17,53 Pořadí Společnost 1973 mil.t/rok 1 Nippon Steel 41,10 2 US Steel 31,70 3 British Steel 24,00 4 Bethlehem 23,70 Steel 5 Nippon 16,10 6 Sumitomo 14,50 7 Kawasaki 14,40 8 ATH 14,20 9 Arbed Group 11,80 10 Estel 12,60 Navíc tabulky z roku 1973 neobsahují údaje ze střední Evropy a SSSR, takže není vyloučeno, že počet těchto velkých společností byl ještě vyšší. Zajímavé je i srovnání tabulek mezi léty 1973 a 2005 jen dvě společnosti z tabulky v roce 1973 jsou mezi deseti největšími společnostmi v roce 2005 v obou však je dnes výroba o více jak 25% nižší než tenkrát. Toto poslední srovnání svědčí o tom, že ke strukturálním a vlastnickým změnám v hutnictví železa docházelo a to docela čile na dlouhodobou udržitelnost profitability a stability celého sektoru to však nemělo podstatný vliv. Pořadí Společnost 2005 mil. t/rok 1973 pořadí/mil.t/rok 1 Mittal Steel 49,9 není v tabulce 2 Arcelor 46.65 není v tabulce 3 Nippon Steel 32.91 1/41,70 4 Posco 31.42 není v tabulce 5 JFE Steel 29.57 není v tabulce 6 Baosteel 22.73 není v tabulce 7 US Steel 19.26 2/31,70 8 Nucor 18.45 není v tabulce 9 Corus 18.18 není v tabulce 10 Riva 17.53 není v tabulce V té době také docházelo k významným technologickým změnám ty posunuly dopředu společnosti nově postavené a vybavené moderní technologií, se kterou staré závody nemohly konkurovat. Je ovšem nutné se vrátit k dříve uvedenému tvrzení, že konsolidace je cestou ke stabilizaci a dát mu za pravdu. Samotná konsolidace však není úplným a dostatečným lékem. Kritickým článkem ve výrobním řetězci se čím dále tím více ukazují suroviny. Proto 2

registrujeme snahy ocelářů o vertikální integraci a získání kontroly nad zdroji surovin. V regionálním měřítku je konsolidační proces cestou k využití synergií namísto zničující konkurence. Hutní výrobky jsou z velké části komoditou obchodovanou bez ohledu na místo původu a to je základ synergických aktivit, které mohou pokrýt značnou část podobných válcovacích tratí a příbuzného sortimentu. O úsporách daných prodloužením kampaní a uspořádáním logistiky zde není nutné hovořit. Rovněž společné působení na trzích, ať jsou to trhy surovin nebo ocelových výrobků přináší hmatatelné efekty pro fúzované společnosti. Získání kontroly nad celým řetězcem tvorby hodnoty ocelového výrobku je atributem, jehož klady už odhalilo mnoho společností. Realizace této myšlenky je možná různými způsoby, vždy je však nutné mít na paměti, že v řetězci hutní výroby s postupnými kroky k hotovému, často už značně zpracovanému válcovanému výrobku nebo trubce investiční náklady vztažené na měrnou jednotku výrobku klesají a přidaná hodnota stoupá. Toto vše pravděpodobně minimálně v minulém desetiletí probíhalo, na stabilitu a udržení životaschopnosti oboru to však nemělo valný vliv vzpomeňme potíže gigantů jako US Steel nebo Corus v nedávné minulosti. Cestou ke kvalitativní změně se ukazuje globalizace konsolidace v globální měřítku. Hutní společností k ní vzhlížejí jako k dalšímu nástroji pro potlačení cykličnosti a stabilizaci. Je nasnadě, že v globálním měřítku je snazší cesta vertikální integrace a získání zdrojů surovin. Ale nejen to pokud začneme na hutní polotovar pohlížet jako na surovinu, pak význam vertikální integrace v globálním měřítku získá zcela jiné dimenze. Není nutné snad opakovat, že jedinou společností uplatňující cestu konsolidace v globální měřítku je skupina ovládána L.N.Mittalem. Od roku 1977 jsou expanzní aktivity této skupiny pojímány globálně, s důrazem na přístup k surovinám. Jen zběžný chronologický výčet akvizic pokrývá všechny kontinenty mimo Austrálie: o Indonésie o Trinidad o Mexiko o Kazachstán o Kanada o Německo o USA o Alžírsko o Střední Evropa o Jižní Afrika o Ukrajina Z expanze skupiny je také zřejmý zřetel na získání určité nezávislosti na zdrojích koksovatelného uhlí a koksu skupina je dnes největším světovým výrobcem DRI vyráběným za použití alternativních nosičů energie. Inventor a majitel skupiny Lakshmi N-. Mittal však konsolidaci, byť v globálním měřítku nepovažuje za univerzální všelék na neduhy hutnictví. V polovině loňského roku v Chicagu prohlásil: Konsolidace je klíčem k vytvoření udržitelného modelu pro hutnictví, ale sama o sobě nevyřeší historické problémy I některá fakta uvedena výše potvrzují správnost tohoto tvrzení. V období nebývalého růstu odvětví, které trvá už více jak dva roky si můžeme dovolit poněkud jiný úhel pohledu. Především při konstatování, že strukturálně se zatím moc nezměnilo vidíme na druhé straně výrobní a finanční stabilizaci většiny společností. To nemůžeme připsat konsolidačním krokům, ale jen ocelářskému boomu. Nemůžeme však nevidět, že některé regiony už jsou pokročile konsolidovány: o v severní Americe pět největších výrobců dodává 60% na trhy o podobně je tomu v Evropě 3

Tržně je přitom Evropa podstatně stabilnější než ostatní regiony, zdá se však, že je to na úkor značných výkyvů ve výrobě, byť jsou tyto zásahy naprosto promyšlené a vědomé. Poslední konjunktura na trzích ocelových výrobků je však provázena velkým růstem cen surovin především rud a koksovatelného uhlí. Růst výrob a dočasný momentální nedostatek některých surovin vyhnal jejich ceny do nebývalých výšin. A růst přidané hodnoty ve výrobním řetězci zmiňovaný výše se přesunul na počátek procesu do těžby a zpracování surovin, maximálně tak do primárních výrob. Proto je pochopitelné zvýšené úsilí o vertikální integraci snahu dostat pod kontrolu celý řetězec tvorby přidané hodnoty těžko můžeme někomu zazlívat. Zvýšená poptávka po oceli rychle vyčerpala předchozí noční můru hutníků a vlád a to nadbytek kapacit který byl ještě před několika léty hlavním tématem konferencí pojednávajících o strategii hutnictví. Začaly se rychle budovat nové závody a rozšiřovat staré, oživení v odvětví investičního strojírenství pro metalurgii je také po několika hubených létech nebývalé. Staví se především v Číně, ale i v dalších zemích s očekáváním, že hutnický boom bude pokračovat. Odborníci však varují před opětovným pádem do obdobné situace jako dříve, kdy nadbytečné kapacity rychle plnily sklady a pak na delší či kratší dobu musely být odstaveny z provozu. Dle některých odborníků z IISI (International Iron and Steel Institute) taková situace nastane už koncem toho desetiletí. Rychlý růst poptávky před dvěma roky a následný růst výroby zneklidnil trhy surovin a způsobil nebývalý nárůst poptávky po dopravě rud a koksu. To mělo samozřejmě odraz v růstu cen komodit i přepravních služeb, ale nedostupnost pro nízké zásoby nebo těžební kapacity je už překonána, taktéž reakce loďařů na požadavky transoceanické dopravy velkých objemů byla poměrně rychlá. Ceny surovin, které v tomto období vzrostly, však až na výjimky zachovaly svoji úroveň se soustavným tlakem na další zvyšování. Srovnáme li dnes např. marže dodavatelů železné rudy, které jsou 30 % a více s průměrnou marží v ocelářství, tj. as 15% vidíme nepoměr mezi těmito hodnotami a už zmíněný přesun tvorby vyšší přidané hodnoty a zisku k hot-end, primární výrobě. Hutní společnosti se snaží různými způsoby získat kontrolu nad rozhodujícími surovinami, tj. provést proces, který nazýváme vertikální integrací. Cesty k ní jsou různé: o akvizice surovinových zdrojů jak ji už delší dobu ve velkém rozsahu provádí skupina Mittal o aliance hutníků s dodavateli rud a výstavba společných podniků (Arcelor, Corus, Thyssen) anebo o výstavba nových závodů v blízkosti zdrojů surovin (ruské hutě) Cíl všech těchto snažení je však stejný, tak jak už bylo uvedeno dříve. Ale s postupem času a větší dostupností moderních ocelářských technologií dovolujících vyrábět vysoce kvalitní polotovary se přece jen něco změnilo surovinovou komoditou pro výrobce plechů se dnes ve stále větším měřítku stává plynule litá brama. Pokračující výstavba moderních oceláren v blízkostí zdrojů rud vytvořila, byť zatím spíše v lokálním než v globálním měřítku ale přece jenom přebytek bram v blízkostí surovinových zdrojů a jejich nedostatek v blízkosti trhů, tj. tam kde jsou válcovací tratě a zpracování teplých svitků. Už delší dobu se diskutuje i o teplém svitků jako o burzovní komoditě, zdá se však, že tuto úlohu v blízké budoucnosti převezme brama. Logistické náklady na měrnou jednotku bramy před válcovnou ve většině případů a zvláště u vnitrozemských provozů zákonitě poklesnou. To už vytváří a bude stupňovat nákladový tlak na vnitrozemské primární provozy. Snadněji se také mezikontinentálně přepraví místní nadprodukce bram a logistický řetězec se může stát pružnější a levnější. Hrozba dovozu válcovaného materiálu z oblastí jeho levnější výroby a nadbytku tak bude umocněna snadnou přístupností polotovarů se zvládnutím jejich dokonalé logistiky. I když procesy výroby plechů v jednom žáru se budou i nadále rozvíjet a mají také nespornou 4

nákladovou výhodu, zdá se, že srovnání různých postupů výroby plechů si zaslouží podrobný rozbor, s přihlédnutím k různým cenovým hladinám a poměrům cen všech surovin i výrobků. Jako pozici má v tomto turbulentním prostředí hutnictví ve střední Evropě především se zde uzavírá důležitá etapa restrukturalizace. Ta byla zahájena v obdobích recesí a přebytku kapacit a proto její parametry musely být touto dobou poznamenány. Tlak na snižování kapacit se zdál tím rozhodujícím, čím byla podmiňována státní pomoc společnostem, které jí v té době nutně potřebovaly. Restrukturalizační plány sice obsahovaly i nalezení cesty k životaschopnosti modernizací provozů a technologického vybavení, podstatné však byly především kapacity a produktivita práce dosahována při předepsaném snižování výroby redukcí počtu pracovníků. Součástí restrukturalizace byla privatizace společností nikoli však bohužel jeho konsolidace. Přitom státy jako jediní vlastníci celého sektoru mohly mít ty nejlepší možnosti ke konsolidaci. Bohužel k ní až na jednu výjimku nedošlo. Státní orgány bohužel konsolidační trendy ve světovém hutnictví nepřenesly na domácí půdu a svou úlohu majitele nezvládly. Dlužno ovšem poznamenat, že s jednou výjimkou, a tou bylo vytvoření PHS (Polskie Huty Stali) v prosinci roku 2002. A tak došlo během restrukturalizace sice k privatizaci hutí, což vzhledem k uvedenému je k prospěchu odvětví, ale namísto vývoje ve směru, kterým už v té době šel svět, se vlastnické vztahy ve střední Evropě fragmentovaly: Výrobní kapacity v rozsahu cca 20 mil. t/rok tak dnes vlastní: o 2 globální společnosti z toho Mittal Steel 10 mil.t o 4(5?) mezinárodní společnosti o významní domácí podnikatelé v ocelářství o řada drobných vlastníků Restrukturalizace polského hutnictví Rok 1992 Rok 2003 Výrobní kapacity (mil. t/rok) Zaměstnanost Podíl plynulého odlévání Podíl výroby v martinských púecích Podíl plochých výrobků Počet hutí v programu restrukturalizace Počet zkonsolidovaných hutí 21 147 000 30% 16,6% 35% 26 0-11,5 (likvidace výrobních kapacit) 37 000 90 % 0 % 45% 11 4 (70% polského hutnictví) Není to jediný negativní průvodní jev restrukturalizace středoevropského hutnictví. Druhým jsou stále rostoucí dovozy válcovaného materiálu a trubek do České republiky a Polska a změna těchto států z tradičních vývozců oceli v čisté dovozce. Konec letošního roku je konečným datem pro restrukturalizační programy prováděné se schválenou státní pomocí. Pro objektivnost hodnocení jejich úspěšností je nutno uvést, že v průběhu jejich realizace došlo ke změně podmínek, především těch okolních, které se týkají hutnictví na celém světě. Celosvětový tlak na likvidaci kapacit pominul, začaly se stavět nové závody. V Evropě však problém kapacit zůstal citlivým tématem a západoevropští oceláři s obavami sledují každou novou investice ve východní části Evropy. 5

Podstatnou změnou okolních podmínek ve srovnáním z rokem 2002 je strmý rozvoj výroby automobilů v regionu střední Evropy. To dává dodavatelům oceli pro automobilový průmysl nové možnosti odbytu, na druhé straně však vyžaduje kvalitu dodávek pro automobilový průmysl obvyklou. V regionu znovu ožívá strojírenství a jeho produkce roste z roku na rok v násobcích další spotřebitel ocelových výrobků je zde. A v neposlední řadě zde jsou potřeby rychle investovat do infrastruktury, která se stala brzdou rozvoje celého regionu a její stav je v některých oblastech kritický Vlastnické změny ve společnosti OKD a poslední vývoj tamtéž, spolu s pohledem na největší polskou těžební společnost pro koksovatelné uhlí, kde výrazně chybějí investice do nových těžebních prostor stavějí otazník nad budoucí dostupností koksovatelného uhlí ve vnitrozemí střední Evropy. Zmíněná restrukturalizace hutnictví však většinou tyto změny prostředí nezachytila. Jedinou významnou investicí ve směru potřeb automobilového průmyslu je nová širokopásová válcovna v krakovském závodě Mittal Steel Poland. Při srovnání výsledků restrukturalizace, které jsem se pokusil označit kladným nebo záporným znaménkem vidíme tento obraz: - kladně můžeme hodnotit tyto procesy: o konsolidace a privatizace o zvýšení produktivity práce o finanční stabilizace společností o udržení hutnictví jako významné součásti hospodářství i dodavatele materiálu pro ostatní pilířové sektory - oproti tomu záporné znaménku mají zcela jistě následující fakta: o redukce válcovacích kapacit namísto jejich soustředěné modernizace o opětovně vysoké investiční výdaje na primární výroby o stále vysoká volatilita společností pro vysokou úroveň nákladů o absence vlastních servisních a distribučních center Zvýšený zájem o hutní výrobky s vyšší přidanou hodnotou a jejich trvale se zvyšující dovozy nás nemohou nechat klidnými. Kde tedy hledat budoucnost středoevropského hutnictví, chceme-li zachovat význam a rozsah tohoto průmyslového odvětví: - nesporně v další konsolidaci se začleněním do globálních struktur. Tomuto procesu se nelze a ani není důvod se bránit, musíme mít přitom totiž na paměti důležitost přístupu ke zdrojům surovin a to osamocené vnitrozemské hutě prostě už svoji polohou nemají - s vědomím toho, že sortimentní skladba výrobku našich hutí se nezmění ze dne na den ani z roku na rok je nutné pro výrobky na tzv. low-end budovat vlastní distribuční sítě a servisní centra. I tak vysoké nebezpečí přesycení místních trhů levnými výrobky této kategorie z dovozu (např. Čína) zde stále zůstává - rozvíjející se automobilový průmysl je v regionu přirozeným partnerem místních hutí, jeho potřeby je nutné identifikovat, připravit potřebný sortiment, což pro globální společnosti není až tak velký problém a vytvořit s automobilkami dlouhodobé strategické vztahy; když to nevytvoří místní hutě, určitě se rychle najde někdo jiný, pokud se už nenašel - výzkumná a vývojová činnost se musí především zaměřit na rozvoj výrobků a nových značek, stejně jako na nové tvary a vlastnosti válcovaného materiálu nebo trubek. Zde má své zatím nezaplněné místo marketingová činnost hutí, která dalece zaostává i za tím, co je dnes ve světě obvyklé. Uvedený pohled na restrukturalizační procesy ve středoevropských hutí postrádá jednoznačné znaky kladného hodnocení na druhé straně musíme vidět, že stabilizoval a posílil odvětví snad dostatečně k tomu, aby i v nových podmínkách transformační proces pokračoval a hutní odvětví zachovalo svůj význam a místo v transformujícím se středoevropském průmyslu. 6