STUDIJNÍ PODKLADY K TECHNICKÉMU KRESLENÍ Druhy norem Podnikové normy (PN) závazné v rámci firem. Oborové normy (ON) závazné pro organizace začleněné v určitém oboru. Státní normy (ČSN) závazné pro území státu. Státní normy (ČSN) platí na území státu. Tvorbu a vydávání řídí Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Tyto státní normy mohou být zpracovány v jednotlivých oborech na oborové normy (ON) a ve firmách na podnikové normy (PN). Všechny tyto normy ON, PN však nesmějí být v rozporu s platnými normami ČSN. Nadřazené: Celoevropské normy (EN) platí především na území států EU. Vydavatelem je Evropská komise pro normalizaci. Mezinárodní normy (ISO) mají celosvětovou platnost. Vydavatelem je Mezinárodní organizace pro normalizaci. Převzaté normy: ČSN EN, ČSN EN ISO Obrázek 1: Ukázka normy
Druhy technických výkresů Podle oboru: strojírenství, elektrotechnika, stavebnictví apod. Výkresy mohou být zhotoveny ručně nebo výpočetní technikou - CAD softwary a vykresleny tiskárnou nebo plotterem. Podle vzniku: a) skica - náčrt vytvořený od ruky. b) originál - výkres zhotovený pomůckami ručně nebo na počítači, musí být kompletní, slouží ke zhotovení kopií, je archivován. c) kopie - z originálu, podklad pro výrobu, montáž, kontrolu. Podle určení: a) Výkresy návrhové - slouží jako podklad pro konečné řešení b) Výkresy součástí - podklad pro výrobu = výrobní, údaje nutné pro výrobu (zobrazení, rozměry, tolerance povrchu, geometrické tolerance, tepelné zpracování, popisové pole apd.) 2
c) Výkresy sestav, podsestav využívají se pro montáž výrobku. Obsahují pouze hlavní rozměry a popis jednotlivých součástí pomocí pozic. Soupis všech dílů je uspořádán v tzv. v kusovníku, seznamu položek. Ten může být součástí výkresu nebo na odděleném soupisu položek na formátu A4. Formáty výkresů Norma ČSN ISO 5457 určuje rozměry výkresových listů a předloh všech technických výkresů pro klasické kreslení po reprodukce. Norma předepisuje 3 základní typy formátů: a) ISO-A nejpoužívanější b) prodloužený formát násobky A 4 na výšku či šířku c) zvlášť prodloužený ad a) Na formátu A4 se popisové pole umísťuje dolů na kratší stranu. Vzhledem k tomu, že délka popisového pole je menší než šířka A4, jedná se opět o pravý dolní roh. Toto pravidlo platí i pro ostatní formáty. ad b) jsou to 3,4 a 5 násobky šířky 210 mm a 3,4 násobky výšky (A3). Příklad: A4 x 3 (297x630), A3 x 3 (420x891) mm. 3
ad c) jsou to opět násobky formátu A4, používají se výjimečné. Př.: A4 x 6 (297x1261) Formáty výkresů se navrhují s ohledem na přehlednost objektu a čitelnost detailů. Kombinují se i s možností přerušování obrazů, např. délka 6 m tyče Ø 50 mm na formátu A4 v měřítku 1:1. Materiál výkresu může být průhledný, neprůhledný nebo průsvitný. Úprava výkresového listu V praxi se používá předtisků výkresových listů, které obsahují: popisové pole středící znaky rámec ostatní prvky jsou doporučené lem (20 mm zleva, 10 mm ostatní strany) značky pro oříznutí orientační značky souřadnicová síť Obrázek 3: Úprava výkresového listu 4
Levý okraj lze použít pro vazbu výkresů do složky. Kreslící plocha je orámována souvislou čarou o tloušťce 0,7 mm. 1 značka pro oříznutí 2 oříznutý formát 3 souřadnicová síť 4 orámování kreslící plochy 5 kreslící plocha 6 kreslící list Údaje výkresového listu: Popisové pole obsahuje každý technický výkres. Popisové pole se umísťuje do pravého dolního rohu kreslicí plochy a jeho délka je maximálně 170 mm. Oříznutý formát je zobrazen souvislou tenkou čarou. Tato čára společně se značkami pro oříznutí určuje velikost formátu výkresového listu. (známý: A4 297 x 210 mm) Kreslicí plocha je zobrazena souvislou tlustou čarou a umístěna tak, aby po oříznutí formátu vznikl okraj o šířce 20 mm vlevo a 10 mm vpravo, nahoře a dole. Souřadnicová síť usnadňuje orientaci. Rozděluje kreslicí plochu na sektory, které je vymezují jako v křížovce. Síť se umísťuje po všech stranách kreslicí plochy kromě formátu A4 pouze vpravo a nahoře. Středicí značky slouží snadnějšímu umístění výkresu při kopírování. Zobrazují se uprostřed délky každé strany. 5
Princip skládání kopii výkresů Výkresy se skládají nejdříve zprava do leva (na délku) a potom zdola nahoru (na výšku). Výsledkem je vždy formát A4 s popisovým polem na horní straně složeného výkresu. Obrázek 5: Skládání výkresů Druhy čar na technických výkresech Každá čára je typická svým uspořádáním, kterým je tvořena a tloušťkou.tloušťky čar se dělí podle vzájemného poměru na čáry tenké, tlusté a velmi tlusté. poměr: tenká čára: tlustá čára: velmi tlustá = 1 : 2 : 4 př. 0.25 : 0,5 : 1 Tloušťka [mm]: 0,13 0,18 0,25 0,35 0,5 0,7 1,0 1,4 2,0 6
Nejpoužívanější druhy: Obrázek 6: Druhy čar Obrázek 7: Použití čar Měřítko Používají se z důvodu čitelného umístění předmětu na výkrese (např. mapa zmenšuje krajinu, ozubené kolo hodinek musíme na výkrese zvětšit). 7
Zvětšení 2:1 5:1 10:1 20:1 50:1 Skutečná velikost 1:1 1:2 1:5 1:10 1:20 1:50 1:100 1:200 1:500 1:1000 Zmenšení 1:2000 1:5000 1:10000 Na výkresech má své místo měřítko hlavního obrazu v popisovém poli. Obrázek 8: Hlavní měřítko 8
Technické písmo Po zobrazování je z pohledu důležitosti technické písmo základním prostředkem pro komunikaci. Tvar a velikost technického písma se volí s přihlédnutím na zaručenou čitelnost, včetně požití při tvorbě kopii. Tvoří se těmito způsoby: - volně od ruky - šablonou - pomocí počítače Písmo může být kolmé na základní čáru nebo šikmé se sklonem 75. Pro popis technické dokumentace lze použít písmo ve třech provedeních. Přednostně se používá kolmé písmo typu B. Obrázek 9: Parametry písma Ostatní parametry písma jsou odvozeny podle velikosti písma. Výška písma v [mm] : 1,8 2,5 3,5 5 7 10 14 20. O ostatních parametrech pojednává podrobně norma. Některé mezery a nebo šířky g lze změnit. 9
Ukázka dalších znaků: Obrázek 10: Další znaky 10
Způsoby zobrazování Zobrazování je nakreslení obrazu předmětu nebo útvaru na obvykle na rovinnou plochu. Podle směru a polohy promítacích přímek (paprsků) dělíme promítání: Rovnoběžné - promítací paprsky jsou rovnoběžné a jsou kolmé k průmětnám. Tomuto promítání říkáme pravoúhlé. Kosoúhlé Středové - také rovnoběžné promítání, promítací paprsky nejsou Kolmé k průmětnám. - promítací paprsky vycházejí ze společného středu promítání, který leží mimo průmětnu. Obraz předmětu je proto větší. Pravoúhlé promítání Je to nejrozšířenější způsob promítání v technickém kreslení. Předmět se promítá na 3 až 6 navzájem kolmých průměten. Hlavní pohled A obsahuje nejvíce údajů. A..pohled zepředu B..pohled shora C..pohled zleva D..pohled zprava E..pohled zdola F..pohled zezadu Obrázek 1: Pravoúhlé promítání 11
Obrázek 2: Průmětny Metody pravoúhlého promítání K promítání se používá 1 a 3 kvadrant. V Evropě se používá 1 kvadrant, promítání ve 3 kvadrantu je promítání "americké ". Promítání v prvním kvadrantu Tento typ promítání se nazývá ISO E. Předmět leží mezi pozorovatelem a průmětnou, sklopením zbývajících průměten do nárysny vznikne sdružená soustava obrazů. Značka metody promítání Nejčastěji se používá pohled zepředu (A), shora (B) a zleva (C), avšak lze použít i jediný průmět. Promítání do pomocné průmětny: Některé šikmé předměty by se zobrazily v hlavních průmětnách zkresleně a nepřehledně, a proto kreslíme obraz posunutý nebo pootočený. 12
Axonometrické promítání Tyto průměty jsou velmi názorné. Některé metody používané v technické praxi: technická izometrie - osy x,y,z, svírají 120 technická dimetrie - osa x : 7, osa y: 41 vzhledem k vodorovnému směru kabinetní axonometire - šikmá osa pod úhlem 45 Obrázek 4: Metody názorného zobrazování Zásady zobrazování na technických výkresech volíme nejmenší nutný počet průmětů předmětu pohled zepředu je nejvíce výstižný předmět zobrazíme ve výrobní nebo funkční poloze volíme průčelnou polohu rovnoběžné osy nebo hrany s nárysnou Řezy a průřezy Řez je obraz pomyslně rozříznutého předmětu několika rovinami. Místo řezu šrafujeme. V řezu zobrazujeme předmět i za řeznou rovinou. 13
Obrázek 5: Podstata řezu Průřez - pouze jednou řeznou rovinou, předmět za řeznou plochou nekreslíme. Obrázek 6: Rozdíl mezi řezem a průřezem 14
Velikost písma volíme min. o 1 řadu větší než kóty. Je-li řez v rovině souměrnosti, nemusíme jej označovat. Šrafování je pod úhlem 45 O vzhledem k osám nebo obrysu. Čáry jsou tenké, hustota závisí na velikosti plochy. Stýká-li se několik šrafovaných součástí, rozlišení je ve sklonu nebo hustotě. Plochy do 2 mm jsou černé. Sousedící plochy se šrafují s opačným sklonem nebo s jinou hustotou. Velké plochy se mohou šrafovat jen kolem okrajů. Řezy podle druhu materiálu Příčný řez Rovina řezu prochází kolmo k podélné ose. 15
Podélný řez Řezná rovina prochází podélnou osou předmětu (např. rovinou souměrnosti). V podélném řezu nekreslíme: normalizované součásti z tyčí (šrouby, kolíky, pera ), součásti z plechů nebo pásů, žebra, ramena, výztuhy apod. Příklady: Obrázek 7: Ukázky řezů Částečný řez Pro zobrazení určitého detailu, obraz je ohraničen tenkou čarou od ruky nebo čarou se zlomy. Obrázek 8: Detail částečného řezu 16
Poloviční řez Jedna polovina souměrné součásti je nakreslena v řezu. Rozvinutý řez Průmět je napřímen do roviny. Obrázek 9: Rozvinutí řezu do nárysny Průřezy a) pootočený a vkreslený tenkou čarou b) vynesený 17
Zjednodušování obrazů Tvarová podrobnost lze ji kreslit obvykle zvětšeně na jiném místě výkresu, obsahuje detaily, může být např. i v řezu. Přerušení obrazu Používá se z úsporných důvodů při kreslení dlouhých předmětů nebo plynule se zužujících. Kreslí se tenkou čarou od ruky nebo souvislou se zlomy. 18
Zobrazování opakujících se prvků Kreslíme 1 až 2 prvky, ostatní znázorníme osami nebo tenkými čarami. Zobrazování rovinných ploch Tyto plochy zvýrazňujeme tenkými souvislými úhlopříčkami. Obrázek 11: Šikmá plocha pod úhlem 45 19
Výchozí a konečný tvar Kreslí se tenkou čerchovanou čarou se 2 tečkami. Obrázek 12: Čerchovaně po ohybu 20
Kreslení průniků a přechodů Průniky jsou společné křivky těles nebo ploch. Kreslí se přesně nebo zjednodušeně. průniky např. u potrubí prokreslujeme přesnými geometrickými metodami ostatní kreslíme zjednodušeně např. tenkým obloukem a) souosá rotační tělesa b) válec a koule c) válce stejných průměrů 3D elipsy 21
Kótování Po technickém písmu je to nejdůležitější část výkresů. Řídí se příslušnými normami. Pravidla a základní názvosloví Kóta - je to číselný údaj vyjadřující velikost nebo polohu předmětu, nesmí být ovlivněn měřítkem, je to vždy skutečný údaj. Délkové rozměry jsou nejčastěji v [ mm ], symbol jednotek se neuvádí. Značky rovinných úhlů, úhlových minut a vteřin se připisují i k nulovým hodnotám. Př.: 0 45 30 Jiné jednotky je také možné použít, např. [ m ]. Prvek se kótuje pouze jednou. Základním pravidlem kótování je, že uvádíme takové kóty, které můžeme bez dopočítávání v praxi zkontrolovat měřením. Provedení Kótovací čáry - rovnoběžně s hranami nebo obloukem, nemají se protínat ani splynou s jinou čarou. 22
Vynášecí čáry - kolmo k hranám nebo směřují do vrcholu úhlu, výjimečně lze použít šikmých čar. Odkazové čáry - kreslí se jako lomené, ukončené tečkou nebo šipkou, údaje se zapisují rovnoběžně s okrajem výkresu. Některé zásady používání hraničních značek: a) obvyklé rozevření hraničních šipek je 15 b) v řetězci kót kratších rozměrů se mohou užívat hraniční úsečky c) šipky nesmí být ničím proťaty Zápis kót Velikost písma je obvykle mezi 3,5 až 5 mm. rovnoběžně s kótovací nebo odkazovou čarou cca 1 mm nad, čitelnost zdola a zprava Kóta nesmí být ničím proťata 23
Způsoby kótování řetězcové kótování kótování od základny smíšené souřadnicové Řetězcové kótování Tehdy, kde součet mezních úchylek nenaruší funkci výrobku. Pomocí součinu Kótování od základny Poloha prvků se vztahuje ke společné technologické nebo funkční základně (obrys nebo osa). 24
Smíšené Kombinace předešlých způsobů. Souřadnicové Vhodné např. pro CNC stroje. Kótování konstrukčních prvků Kótování oblouků Jedná se o kombinaci poloměru R s těmito rozměry: a) středový úhel b) tětiva c) délkou oblouku 25
Kótování poloměru Před kótu píšeme symbol R (rádius) Př. provedení: Zaoblení hran: Kótování průměru Kóta je tvořena značkou Ø a číslicí. Příklady: 26
Malé průměry Kótování koule Značce R, Φ předchází písmeno S ( sphere koule). a) pomocí Φ, je-li zobrazena větší polovina b) pomocí R, je-li zobrazena menší polovina Kótování úhlů Kótovací čáry kreslíme jako oblouky, vynášecí vycházejí z vrcholu úhlu. Desetinným číslem vyjadřujeme pouze úhlové vteřiny. 27
Kótování zkosených hran Kótují se délkovou a úhlovou kótou. Úhly 45 zapisujeme jako součin, př. 1 x 45. Malá zkosení lze zapsat na odkazovou čáru. Hrany s jiným úhlem než 45 kótujeme délkovou a úhlovou kótou. U plochých předmětů používáme kóty délkové. Při neoznačeném kótování nebo poznámce " ostrá hrana " srazíme nebo zaoblíme hrany 0,4 x 45 ( R 0,4 ) Kótování otvorů U průchozích otvorů kótujeme polohu osy a průměr. U neprůchozích ( slepých děr ) navíc hloubku. 28
ót Kótování sklonu a kuželů Sklon nebo úkos kótujeme: dvěma výškami a délka výškou, délkou a úhlem dvěma rozměry a značkou sklonu Sklon zapisujeme : - poměrem - procenty Výpočet sklonu: Kuželovitost je poměr mezi rozdílem Ø a délkou kužele. Kótuje se těmito způsoby: průměry a délkou pomocí úhlů kuželovitostí "C" 29
Možnosti kótování Výpočet některého ze tří parametrů řešíme z rovnice: 30
Kótování jehlanu a hranolu Analogicky jako kuželovitost. Parametry : Kótování přechodů Zaoblené přechody a šikmé hrany se kótují k pomyslným průsečíkům obrysových čar. Kótování hranolů Pravidelné víceboké hranoly kótujeme vzdáleností rovnoběžných bočních ploch a značkou. 31
Kótování tloušťky materiálu Tloušťka desek (plechů) při jednom průmětu se kótuje na odkazové čáře za značkou T. 32
Spoje rozebíratelné Jejich kreslení vychází z rozebíratelných či nerozebíratelných spojů a jejich částí. Velkou výhodou je, že drtivá většina se kreslí zjednodušeným způsobem. Šroubové spoje Jsou to nejpoužívanější rozebíratelné spoje, nejčastěji kombinované s podložkou a maticí. Nejdůležitější částí těchto spojů je závit. Je ohraničen 2 šroubovitými drážkami. Jeho hlavními parametry jsou: malý, velký, střední ø a stoupání. Zobrazování závitů Normalizované závity zobrazujeme zjednodušeně. 33
Vícechodé závity Kótování závitů Obvyklý výběh se nekótuje, viz ukázky Výjimku tvoří v kótování délky závitů závrtného šroubu. (L = 30 mm včetně výběhu) 34
Čepy spojovací Tvoří kloub např. mezi vidlicí a táhlem, v článcích článkových řetězů, pístní čep apod. Většina je normalizována. Proti osovému posunutí se zajišťují : - závlačkou - pojistným kroužkem - podložkou a maticí 35
Kolíky Zajišťují vzájemnou polohu 2 součástí. Jsou to normalizované součástí různých tvarů. Druhy: válcové kuželové pružné rýhované 36
Závlačky, pojistné kroužky, stavěcí kroužky Slouží k zafixování strojních součástí. Jsou normalizovány. Stavěcí kroužek 37
Pera Slouží k přenosu M k (krouticího momentu) mezi hřídelem a nábojem (kolo) svými boky. Nezpůsobují nesouosost. Druhy : a) pera těsná b) pera výměnná c) pera Woodrufova (kotoučová) Všechny rozměry, včetně drážek jsou normalizovány. Klíny Krouticí moment M k se přenáší třecí silou mezi hřídelí a nábojem, u drážkových i mezi boky jako u per. Naražením klínu dojde k "nadzvednutí" kola a tím k vyosení. Při vyšších otáčkách proto excentricita (výstřednost) způsobuje chvění. Náboj se však nemusí jistit proti osovému posunutí. Rozměry jsou opět normalizovány. Druhy : a) Příčné - kolmo k ose b) Podélné - rovnoběžné s osou hřídele - třecí - ploské - drážkové - tangenciální 38
Společným znakem klínů ( podélných ) je normalizovaný sklon 1 : 100. Hloubka drážky se určuje na nižším konci (h). Pružiny Stojní součásti mající mnoho funkcí: hromadění energie, odpružení vozidel, udržení rovnováhy sil. Jejich výhodou je také, že v provozních podmínkách spojují částí s proměnlivou vzájemnou polohou. Zobrazování se provádí v pohledu, v řezu, schematický. Výrobní výkres pružiny je ve volném stavu a obsahuje pracovní diagram. 39
Součásti k přenosu otáčivého pohybu Hřídele Slouží k přenosu M k a otáčivého pohybu pohybové nebo se neotáčejí (osy) nosné. Obsahují spoustu normalizovaných konstrukčních prvků, např. zápichy, středící důlky, závity, drážky apd. 40
Zobrazení zápichů Rýhování, vroubkování Jsou to tvarové úpravy válcových ploch povrchů, např. hlavy šroubů rukojeti apd. pro lepší uchopování. 41
Ložiska Ložiska jsou strojní součástí, jenž nese a umožňují otáčení čepů a hřídelů v rámech nebo strojích. Podle druhu tření se dělí : a) kluzná b) válivá Kluzná ložiska Pouzdro je celistvé (nedělené) nebo dělené na 2 pánve. Pouzdra s výstelkou mají na ocelovém podkladu několik desetin [mm] tlustou vrstvu kluzného materiálu. Pouzdra mají různé tvary (válec, kužel, koule,... ). 42
Podle směru zatěžující síly se dělí kluzná ložiska na : a) radiální ( F kolmá k ose) b) axiální ( F // s osou ) c) radiálně axiální ( obojí ) Válivá ložiska Umožňují čepům odvalování se přes válivá tělíska ( kuličky, válečky, soudečky, jehly, kuželíky ) umístěna mezi kroužky. Zobrazování ložisek na výkresech válivých zjednodušeně schematicky schematický (s počtem řad, tvarem válivých drah...) kombinací 43
Zajištění na hřídeli Těsnění ložiskového prostoru Je nutné k zamezení uniku maziva z ložiska a vnikání vlhkosti a nečistot. Na výkresech se těsnění označuje podrobně nebo schematicky. Způsoby: plstěným kroužkem hřídelovým těsnícím kroužkem( provedení GUFERO ) 44
Spojky Jsou to strojní součásti sloužící k přenosu M k z hnacího na hnaný hřídel, jejichž polohy os jsou většinou totožné, mírně nesouosé nebo omezeně různoběžné. Hřídelové spojky se dělí na: mechanicky ovládané či neovládané magnetické, elektrické a hydraulické Pružná spojka 45
Přesnost výroby Technický výkres předepisuje pouze teoretické údaje, které se snažíme převést do skutečného produktu. Při výrobě vzniká mnoho nepřesností a chyb, jež způsobuje úroveň vlastní zvolené výrobní technologie, samotný člověk a konkrétní výrobní proces. Přesnost výroby je charakterizována nejen přesností rozměrů, jakostí povrchu, ale také Přesností tvarů funkčních ploch ( např. osa hřídele neleží v ose náboje kola ). 46
Způsob zapisování geometrické tolerance Označování základny Základny se označují plným nebo prázdným trojúhelníkem na konci odkazové čáry. K rozlišení se používá písmen velké abecedy umístěných v rámečku. 47
Předepisování rozměrové přesnosti Při výrobě nelze dodržet absolutní přesnost, a proto se k rozměrům připisují tolerance. Tolerování je předepsání rozměrů s určitými mezními úchylkami. Úzké tolerance nebo tolerance nefunkčních ploch výrobu neúnosně prodražují. Zapisování rozměrových tolerancí Netolerované rozměry na výkrese se přesto vyrábějí v určitých mezích, které jsou normou rozděleny do 4 tříd přesnosti třída název mezní úchylky rozměrů f m c v jemná střední hrubá velmi hrubá uvedeno v normě nebo strojnických tabulkách platí pro délkové rozměry, zkosení a zaoblení hran a úhlové rozměry. Tolerance lze zapsat těmito způsoby: a) mezními úchylkami b) mezními rozměry c) tolerančními značkami... Toleranční značka Zápis toleranční značky ISO 48
Soustava tolerancí a uložení stanoví 28 poloh tolerančních polí vzhledem k nulové čáře. Tato políčka vymezují horní a dolní mezní úchylku. Písmena velké abecedy označují tolerance děr, malá abeceda tolerance hřídelů. Doporučená přiřazení stupňů přesnosti ve strojírenské praxi Základní názvosloví Jmenovitý rozměr ( JR ) - teoretický rozměr určený kótou, odpovídá nulové čáře. Horní mezní rozměr ( HMR ) - největší dovolený rozměr. Dolní mezní rozměr ( DMR ) - nejmenší dovolený rozměr. Mezní úchylky: horní mezní úchylka dolní mezní úchylka DÍRA ES EI hřídel es ei 49
Tolerance ( T, t ) - je to výrobní nepřesnost, určená algebraickým rozdílem mezi mezními úchylkami nebo mezními rozměry. T = HMR - DMR = hmr - dmr = ES - EI = es - ei Uložení Je to vzájemný vztah dvou strojních součástí určený vůlí nebo přesahem. Druhy uložení: a) uložení s vůlí - skutečný ø díry > skutečný ø hřídele (vzájemný pohyb) b) uložení s přesahem - skutečný ø díry < skutečný ø hřídele (nehybnost) c) uložení přechodná - může nastat vůle nebo přesah.... uložení s vůlí uložení přechodné uložení s přesahem Vzájemných uložení lze dosáhnout: a) v soustavě jednotné díry - tolerance hřídelů jsou vztaženy k poloze díry H b) v soustavě jednotného hřídele - tolerance děr jsou vztaženy k poloze hřídele h Obě soustavy si jsou rovnocenné, nejvýhodnější je požití vybraných (doporučených) uložení. Stupeň přesnosti hřídele je většinou o 1 přesnější např. ø 30 H 7 / j 6. 50
Rozbor uložení: př.: ø 30 H 7 / k 6, včetně grafu polohy tolerančních polí. díra hřídel Toleranční značka H 7 k 6 ES 0,021 EI 0 es 0,015 ei 0,002 HMR 30,021 DMR 30 hmr 30,015 dmr 30,002... Shrnutí: V technické praxi je rozhodující výsledek skutečné rozměry. Ve vztahu díry a hřídele se s vůlí setkáme např. dveřního pantu či kluzného ložiska, kde musí být zaručena minimální vůle z důvodu pohyblivosti. Opakem je uložení s přesahem, kdy skutečný průměr hřídele je větší než skutečný průměr díry, např. náprava je nalisována do železničního kola. V současné době se například válce spalovacích motorů vyrábějí s přesností 0,0005 mm. 51
možné varianty: v mim = DMR hmr p mim = dmr HMR v max = HMR dmr p max = hmr DMR Předepisování drsnosti povrchu Při výrobě vznikají na součástech různě hladké povrchy, např. litím, obráběním, tvářením. Dále je lze opětovně upravovat. Odlišit malé změny např. jiným leskem nebo je měřit je obtížné. Nejméně přesný a subjektivní je způsob porovnávání se vzorky - etalony se známými drsnostmi povrchů. Měří se profilometry. Na součástech jsou 2 typy ploch: a) funkční - např. povrh pístu b) volné - např. kryt kompresoru Hodnocení drsnosti základní aritmetická úchylka profilu Ra výška nerovnosti profilu určená z 10 bodů R z největší výška nerovnosti profilu Ry střední rozteč nerovností profilu Sm Drsnost povrchu se nejčastěji vyhodnocuje podle R a. R a [ μm ] příklady 0,012 0,025 0,05 0,1 0,2 0,4 0,8 dokončovací operace 1,6 3,2 6,3 12,5 běžné obrábění 25 50 100 200 400 povrchy polotovarů 52
Předepisování na výkresech Praporek se nekreslí, neobsahuje-li předpis drsnosti údaj o způsobu zpracování nebo konečné úpravě. Značka a parametry jsou normalizovány. Polohy značek drsnosti na výkresech 53
Výkresy sestavení, výkresy součástí a seznam položek Uspořádání popisového pole Soupis položek a) na výkrese - vyplňujeme směrem nahoru, záhlaví je pod 1 řádkem. Rámeček splývá s popisovým polem (tlustá čára souvislá). Vhodné pro menší sestavy. b) odděleně - na samostatném listu, vyplňování směrem dolů, záhlaví nad 1 řádkem. Mezi skupinami položek lze vynechávat řádky pro dodatečná doplnění. 54
55