3. Kábele, F.: Rozvíjení hybnosti a řeči u děti postižených DMO. In: Přfl. Otázky defektologle, 13, 1971, č. 2 10, SPN Praha 1971, 76 s. 4. Kol. prac. HMO: Návod pro pozorovatele meteorologických stanic. In: Sborník předpisů, sv. 7. SPN Praha 1982. 5. Květoň, V., Matoušek, J., Medícínsko-ineleorologická předpovědi a možnosti uplatněni v lázeňské léčbě. 6, 1978, suppl. sv. 1., 193 s. 6. Novák, ].: Vliv atmosférického prostředí na lidský organismus a psychiku. In: Diplomová práce. Pedagogická fakulta UP v Olomouci, 1981, 136 s. 7. T. K. K. psychological and physlological apparatus. Edit. TAKEI and Coinpany, LTD TOKIO, 1980, 142 s. 8. Woodworth, R. S., Schlosberg, H.: Experimentálna psychológia. SAV Bratislava, 1957, s. 22 57. Pro praxi našich škol ŠKOLY PRO MLÁDEŽ MENTÁLNĚ RETARDOVANOU Příklady uplatňování rozumové výchovy v českém jazyce ve 3. ročníku zvláštní školy Jaroslava Bělinová Základnou pro uskutečňování systematické rozumové výchovy je získání zájmu a tím i aktivity žáků. To bude v nižších ročnících zvláštní školy o to obtížnější, že jde o činnosti, které jsou zatím pro žáky nepříjemné, ke kterým získali většinou odpor a ve snaze vyhýbat se nezdarům se ani nechtějí zprvu v těchto činnostech prosazovat. Vždyť žádný člověk se nevyžívá v těch oblastech, pro které nemá schopnosti. Proto se právě v rozumové výchově musíme zamýšlet nad účinnou motivací, zbavit se drilu a jednotvárnosti, ale na druhé straně udržet v hodinách ustálený pořádek, jako předpoklad vytvoření a upevnění školských návyků. Nestačí vyhovět požadavkům osnov a zásobit žáky požadovanými vědomostmi, i když i toto je v některých třídních kolektivech pro učitele tvrdý oříšek. Ve 3. ročníku zvláštní školy se zaměřuji na tvoření pojmů, třídění (předmětů, obrázků, jevů, pojmů), vyhledávání shod a rozdílů, vyhledávání pojmů nadřazených, souřadných, hledání slov stejného, opačného, podobného významu a zadávání přiměřených problémových otázek a úkolů. Z hlediska úspěšné socializace je 111
velmi důležité naučit žáky používat v řeči slova, jejichž významu opravdu rozumějí a znají jejich přesné znění. Uvedeme jen některé příklady a ukázky práce s pojmy, řešení přiměřených problémů a samostatné práce schopnějších žáků v českém jazyce. U žáků základní školy může učitel stavět na jejich zvídavosti, my se spolehneme spíše na přitažlivou motivaci. Používám tzv. zábavné úkoly, které jsou připraveny na tabuli a které mají žáci ve velké oblibě. Někdy je řešíme za odměnu", když děti v hodině pozorně pracovaly, jindy jich používám jako motivace k určitému tématu, jako nenásilné navození výchovného cíle nebo k procvičování určitého jevu při čtení. Jednou ze základních myšlenkových operací je kategorizace třídění představ a pojmů. V nižších ročnících se dítě setkává s několika okruhy představ a později pojmů, které se kvantitativně a kvalitativně rozšiřují a prohlubují po spirále. Děti by měly být soustavně a systematicky seznamovány s podstatnými znaky a vlastnostmi poznávaných jevů, které budou rozhodující pro jejich třídění a kategorizaci. Zásadu přiměřenosti a individuálního přístupu se snažím respektovat tím způsobem, že pro každého žáka připravuji přiměřený úkol. To znamená, že cvičení jsou velmi rozdílné obtížnosti. Diagnosticky cenné je pak i zjištění, že některé žáky přitahují ty těžké úkoly", jiné naopak nepřitahují vůbec a jsou zcela spokojeni, že vyřešili lehčí úkol, který jim byl přidělen. To souvisí s úrovní aspirace. Ani v našich podmínkách není tedy zbytečné se trochu zamyslet nad teorií L. S. Vygotského o vztahu mezi úrovní aktuálního vývoje a zónou nejbližšího vývoje dítěte. To, co dítě zvládne několikrát pod promyšleným vedením učitele, může zvládnout v nejbližší době samostatně. Proto zařazuji někdy cvičení se slovy (pojmy}, které se mohou zdát a jsou velmi obtížné. Nepředpokládám ovšem, že je vyřeší celá třída, připravuji tato cvičení pro jednoho až tři žáky z celého kolektivu. Nejčastějším cvičením na kategorizaci pojmů jsou na tabuli připravené řady nebo sloupce slov, z nichž jedno ze skupiny sem významově nepatří. Některé řady slov, které používám ve 3. ročníku ZvŠ, jsou uvedeny v příloze. Jde o určité okruhy představ a pojmů z těchto oblastí. Orientace v čase: dny, týdny, měsíce, roční období, hodiny, části dne. Rodina a škola: školní potřeby, potřeby pro chod a vybavení domácnosti, členové rodiny a příbuzní, žádoucí a nežádoucí chování nebo vlastnosti žáka (člověka). Lidská činnost: zaměstnání, co je z čeho, domácí práce, činnosti člověka, dopravní výchova. jiné 112
Příroda: třídění rostlin, zvířat a jejich částí, lidské tělo a jeho části (smysly), hygiena, zdravotnictví. Ostatní skupiny pojmů jsou takové, které vyplývají z momentální potřeby, situace nebo jsou zařazovány s diagnostickým záměrem. K čemu tato cvičení slouží? 1. Jde o rozumovou výchovu, tzn., že se žáci učí základním myšlenkovým operacím. 2. Používám je v úzké návaznosti na čítanku, to jest k procvičování probíraných, čtenářsky obtížnějších jevů (slon, hroch, čmelák, lev). 3. Slouží k získávání vědomostí *o světě kolem nás v návaznosti na věcné učení. 4. Cvičení se uplatňují jako velmi účinná motivace. 5. Zařazování úkolů různé obtížnosti přispívá k pedagogické diagnostice. Pozoruji např. u některých žáků sklon k ulpívání na předešlém hledisku třídění, proto toto hledisko měním. Např. v jedné řadě třídíme zvířata na domácí a volně žijící, v další na savce a hmyz nebo zvířata žijící u nás Q exotická apod. Někdy naleznou žáci i dvě hlediska třídění logicky správná. Porovnávání možností jednotlivých žáků je vodítkem pro přidělování úkolů. Pokud ve 2. pololetí třetího ročníku třídí téměř bez chyb a se zdůvodněním tři žáci, je to vlastně čtvrtina třídy. Ostatní třídí pojmy s větší frekvencí výskytu, někdy se slovní formulací jindy bez ní. I když na řešení sami nepřijdou, často si ho zapamatují a i v tom vidím přínos. Tuto práci s řadami pojmů obměňuji. Například: ukaž na prstech, kolikáté slovo do řady nepatří, připrav si potichu, přečti nahlas, utvoř větu se slovem, které na řádek nepatří apod. Samozřejmě nemůže jí vždy o frontální práci. V kolektivu, kde jeden žák vyřeší výše uvedený úkol, druhý nedokáže vyřešit úkol podstatně jednodušší. Příklad: Utvoř větu na výraz do zobáčku". Odpověď žáka: Slepice snědla žížalu". Dalším typem cvičení je hledání nadřazeného pojmu pro souřadná slova (skříň, židle, stůl, lavice nábytek) a opačně: řekni, co patří mezi nábytek. Přiřazování slov opačného významu provádíme také několika způsoby: ústně, spojování čarou mezi dvěma sloupci, soutěž skupin, vyrobený program do hry Elektrotest. Nejoblíbenějši jsou však jednoduché křížovky s tajenkou. Kladu dětem otázky nebo děti slovo doplňují do neukončené věty SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C. 3, noc. 199U/91 113
Příklady cvičení na vylučování slov Čítanka pro 3. roč. ZvŠ str. čaj ocet voda olej (sýr) 14 (sova) myš koza jelen pes 15 pes zajíc myš (husa) jelen 27 husa čáp (osel) kuře kanár 27 jelen zajíc ježek (koza) 27 (jelen) koza beran pes 28 orel (husa) sova čáp 28 ruka ucho oko noha (rukavice) 29 dub (dřevo) buk bříza 33 špaček vrabec (králík) vrána 34 stůl plot lavice (zvon) 37 leden (zima) únor březen.42 kočka liška myška (muška) 44 Správné slovo diktuje celá třída po hláskách a vybraný žák (nebo já) zapisuje do křížovky. Ve vyznačené (nebo nevyznačené) tajence se nalézá slovo, které souvisí s probíranou látkou, s výchovným cílem, s tajným" námětem výkresu. Význam tohoto způsobu spočívá v opravdu účinné motivaci podněcující zvídavost dětí. Křížovka je odměna dobré práce nebo může být zařazena na počátku hodiny či v relaxační chvilce. Děti v ní procvičují analýzu a syntézu slova, hledají vhodný pojem, který odpovídá zadaným vlastnostem určitého předmětu nebo děje. Obohacují svou slovní zásobu, zamýšlejí se nad významem slov a nalézají slova podobného významu. Podobnou metodou je řešení jednoduchých hádanek. Co je to? Kdo je to?" Hledáme určitý předmět, osobu ve třídě i mimo ni. Zpočátku se děti chytí první vyslechnuté vlastnosti má to čtyři rohy a nemá no nohy" zaujme je jen slovo rohy, proto zní odpověď koza, kráva". Později se naučí vyslechnout popis předmětu až do konce a uvažují o řešení. Podle úrovně žáků ve třídě uvádím vlastnosti vnější (tvar, barva, velikost, umístění, oblek dětí), nebo vnitřní (funkce, způsob použití, vlastnosti dítěte). Se zjišťováním schopností sledovat text souvisí metoda obměn v textu. Používám ji při opakovaném čtení textu a občas zařadím i prvky jednoduchého humoru. V textu změním slovo a žáci, kteří to postřehnou, mají tlesknout a říci slovo správné. Tak sledují obsah textu, cvičí si postřeh, pozornost, orientaci v textu. 114
do- Diagnostický význam tkví ve zjišťování stupně čtenářských vedností a paměti. Pro rychlejší a schopnější žáky používám hru Elektrotest jako samostatnou práci. Připravené programy" mají rozvíjet myšlení, vést k sebekontrole a přiměřenému vytížení schopnějších žáků. Podstata hry je v tom, že když žák spojí správně otázku a odpověď, rozsvítí se světélko. Na kartách jsou tato cvičení: Co je z čeho, co k čemu patří, slova opačného významu, domácí zvířata a jejich mládata, co kdo dělá apod. Tato hra se dá úspěšně použít i v matematice. Mám připravená i jednoduchá cvičení pro nečtenáře. Práce se slovy (a pojmy), která je zaměřena na rozšiřování slovní zásoby formou seznamování se se slovy příbuznými, se dá jednoduše obměňovat. Například tak, že na pruh papíru napíšeme víceslabičné slovo a postupně se odkrývají a zakrývají předpony a přípony (ne/ po/ zná/ mej. Žáci slova čtou a tvoří na ně věty. Problémové otázky. Děti hledají řešení určitých smyšlených či reálných situací. (Jak by ses zachoval ty? Co se může stát? Jak bude chlapec potrestán odměněn?). Mohou vyprávět buď zcela smyšlený příběh nebo příhodu, kterou i zažily, či viděly. Přihlížím samozřejmě k úrovni žáků, zařazuji problémy různé obtížnosti a sleduji, které dítě je schopno je řešit. Z několika řešení můžeme společně vybírat to nejoptimálnější. Řešení přiměřených problémů je žádoucí ve všech předmětech. Chceme-li naučit děti myslet, nemůžeme jim stále podkládat pouze hotové informace. Problémy musejí být takové, aby je děti mohly řešit na podkladě dosavadních zkušeností nebo znalostí. Možnosti ovplyvňovania výkonu pracovnej u zverencov v ÚSS činnosti Ivan Jakubčic, Ján Škott Pracovná činnosť ako specificky ľudská aktivita je nevyhnutnou podmienkou pre pracovnú a sociálnu integráciu mentálne postihnutých jedincov. Pre formovanie ich osobnosti má nesporne výchovný a rehabilitačný význam. Nezanedbateľný je však aj ekonomický efekt, i keď doposiaľ pretrváva v laickej, ale aj odbornej verejnosti názor, že pre mentálne postihnutých má predovšetkým sociálny zmysel. Na základe tohto názoru v mnohých ústavoch sociálnej starostlivosti vykonávajú zverenci ekonomic- SPFClAlNl PEDAGOGIKA C 3, ROC. 1993/91 115