Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Devizové obchody a zajištění proti kurzovému riziku ve společnosti Kirchmann s. r. o. Bakalářská práce Autor: Jana Lišková, DiS. bankovní management Vedoucí práce: Ing. Martin Kohel Praha květen 2010
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Přimdě dne 28. 05. 2010 Jana Lišková
Poděkování Děkuji Ing. Martinu Kohelovi za vedení při psaní této práce a za jeho připomínky a náměty, které mi pomohly při jejím zpracování. Dále děkuji Ing. Davidu Beňovi, jednateli společnosti Kirchmann s. r. o., za poskytnuté interní informace.
Anotace Předmětem bakalářské práce Devizové obchody a zajištění proti kurzovému riziku ve firmě Kirchmann s. r. o. je charakteristika obchodů na devizovém trhu s cílem navrhnout řešení k eliminaci kurzového rizika pro společnost obchodující se zahraničím. První a druhá část práce analyzuje devizový trh a jednotlivé typy devizových obchodů. Ve třetí části je popsán vznik kurzového rizika a způsoby jeho zajištění. Čtvrtá část je prakticky zaměřena na konkrétní firmu s doporučením minimalizace měnového rizika pomocí vhodného produktu. Annotation The subject of the Bachelor thesis Exchange dealings and exchange rate hedging in Kirchmann s. r. o. company. is a characteristic of transactions in the foreign-exchange market with the aim of suggesting solutions to eliminate exchange rate risk for a company dealing with foreign countries. The first and second part of the thesis analyse the foreignexchange market and individual types of foreign exchange transactions. The third part provides a description of the occurrence of an exchange rate risk and methods how to hedge against it. The fourth part is practically focused on the particular firm with a recommendation of minimisation of the currency risk by means of a suitable product.
Obsah Úvod... 6 1. Devizový trh... 8 1.1. Historie... 8 1.2. Charakteristika devizového trhu... 9 1.3. Subjekty devizového trhu. 10 1.4. Kotace kurzů... 11 1.5. Devizová pozice... 12 2. Devizové obchody... 13 2.1. Promptní obchody. 14 2.2. Termínové devizové obchody... 15 2.2.1. Forward.. 16 2.2.2. Futures... 18 2.2.3. Opce... 19 2.2.4. Swap... 21 2.3. Dev. obchody z hlediska účelu jejich provádění... 22 3. Kurzové riziko... 23 3.1. Vznik kurzového rizika... 23 3.2. Opatření proti kurzovému riziku.. 24 4. Zajištění proti kurzovému riziku ve firmě Kirchmann s. r. o.. 26 4.1. Informace o firmě 26 4.2. Vznik kurzových rizik.. 30 4.3. Zajišťování kurz. rizik ve firmě... 32 4.3.1. Nezajištěné devizové obchody... 32 4.3.2. Promptní devizová transakce. 35 4.3.3. Hedging pomocí forwardu. 37 4.3.4. Hedging pomocí futures... 40 4.3.5. Hedging pomocí swapu..40 4.3.6. Hedging pomocí opce 42 4.3.7. Interní metody hedgingu... 43 4.4. Dílčí závěry a doporučení... 44 Závěr... 46 Seznam použité literatury... 48 Seznam tabulek a grafů... 50 5
Úvod Cílem bakalářské práce je popis typů obchodů na devizovém trhu a navržení řešení eliminace kurzového rizika ve vybrané firmě obchodující se zahraničím. Počátky obchodování s cizími měnami sahají už do středověku. Devizový trh, jaký známe dnes, utvářely ovšem významné změny ve 20. století. Hlavní světovou měnou byla v první polovině tohoto století britská libra, která nahradila původní obchodování se zlatem. Druhá světová válka oslabila britskou ekonomiku natolik, že se hlavní obchodní měnou stal americký dolar. Od poloviny 70. let se jednotlivé měny začaly obchodovat při volně plovoucích kurzech, protože centrální měnové instituce neudržely stanovené fixní měnové kurzy. Trh s devizami se tvoří od této doby pouze na základě devizové nabídky a poptávky. V roce 1998 ustanovila Evropská Unie jednotnou měnu euro, která neustále zvyšuje svůj význam na devizovém trhu. Právě zde probíhá největší počet finančních obchodů. Obsahem první kapitoly této práce je seznámení se s devizovým trhem, jeho historií, charakteristikou a rozdělením. Druhá část práce je zaměřena na popis devizových obchodů a to jak promptních, tak termínových transakcí. Lze pomocí nich zajistit transakce se zahraničím tak, aby bylo co nejvíce minimalizováno kurzové riziko. To je možné ošetřit pomocí různých doložek v obchodních smlouvách a přenést je na zahraniční partnery. Další možností je využít služeb finančních institucí, které nabízejí celou řadu produktů, mezi které patří především zajištění pomocí finančních derivátů, jako jsou forwardy, futures, opce a swapy. Ve třetí části práce se zabývám možností vzniku kurzového rizika při obchodování se zahraničím. Vývoj kurzu koruny v loňském roce činil problémy českým exportérům, a proto se obrana proti kurzovému riziku stala jednou z nutných potřeb firem, aby předešly hospodářským ztrátám a existenčním problémům. Rizika spojená s výkyvy měny se týkají i podniků zaměřených importně, ovšem v případě loňského posilování koruny je zajištění významnější pro firmy exportní. 6
Ve čtvrté kapitole aplikuji použití jednotlivých zajišťovacích instrumentů na konkrétní firmu Kirchmann s. r. o.. Tuto společnost jsem si vybrala z toho důvodu, že mezi její hlavní předmět podnikání patří obchodování se státy Evropské Unie, příležitostně i se třetími zeměmi. Od roku 2008 její množství produkce určené pro vývoz významně narůstá a s vyšším podílem exportu na hospodářské činnosti společnosti se zvyšuje i význam kurzového rizika vyplývajícího z transakcí se zahraničními odběrateli. Vycházela jsem z dostupných interních informací o této firmě, které mi poskytl jednatel společnosti. Seznámil mě podrobně s dosavadními opatřeními, která jsou doposud ve firmě proti kurzovému riziku realizována. V současné době, kdy jsou finanční deriváty dostupné i menším podnikům, by měla možnost i tato firma jejich prostřednictvím zajistit své obchody. Těmto operacím se podrobně věnuji v praktické části práce, kde aplikuji dosažitelnost těchto produktů na konkrétní situace. V závěru práce shrnuji vývoj na devizovém trhu, kdy v důsledku kolísavosti měn dochází k měnovému riziku v hospodaření firem. Z důvodu významného podílu exportu na HDP a především kvůli předcházení ztrátám ve firmách by mělo být cílem každého podniku se proti kurzovému riziku zajistit a účinně se mu bránit. 7
1. DEVIZOVÝ TRH 1.1. Historie Obchodování s cizí měnou má dlouholetou historii. Lidé pomocí ní už ve středověku platili za zboží nebo služby, ale také ji získávali při jejich prodeji. Různé měnové systémy byly používány už v dávných dobách. Nejznámější z nich je tzv. zlatý měnový standard z let 1871 1914. Měna byla vždy fixována k určitému množství zlata a měla za sebou pevný směnný kurz. Každá nová emise peněz musela být podložena zlatem. Cílem bylo předejít inflačnímu zvyšování peněz v oběhu. V historii byly uplatněny dvě varianty zlatého standardu: standard zlaté mince ze zlata byly raženy mince, které se poté používaly při placení, a standard zlatého slitku, kdy musely být vyšší částky peněz směněny za zlato v podobě prutů. Významný boom na devizovém trhu nastal ve 20. století. V první polovině tohoto století dominovala na trhu britská libra. Centrem měnových obchodů se stal Londýn. Po druhé světové válce byla ovšem britská ekonomika natolik oslabena, že libra ztratila svoji pozici na trhu a hlavní obchodní a rezervní měnou se stal americký dolar. 1 Dohoda zástupců USA, Francie a Velké Británie z r. 1944 ve městě Bretton Woods ve Spojených státech rozhodla o tom, že všechny ostatní světové měny budou odvozeny od dolaru, jehož hodnota byla založena na zlatě. Kurz měn byl zafixován a nesměl kolísat o více než jedno procento v obou směrech. Pokud tuto hranici překročil, vstoupila na trh příslušná centrální banka a intervencemi vrátila kurz zpět. Byl zde položen základ systému pevných směnných kurzů. V roce 1944 zároveň vzniká Mezinárodní měnový fond. Důležitým cílem této organizace byla stabilizace nákupu a prodeje cizích měn včetně plynulosti měnových transakcí. První finanční operace Fond zahájil v roce 1947. Centrální banky ovšem neudržely stanovené fixní měnové kurzy a v roce 1971 skončila platnost dohody z Bretton Woodu. Byl vytvořen nový systém, tzv. floating /volně plovoucí 1 Pozn.: dále v textu uváděn pouze jako dolar 8
měnové kurzy/, kdy hodnotu kurzu dané měny tvoří nabídka a poptávka po devizách. Na konci 70. let dochází k obrovskému rozmachu devizového trhu a jeho význam narůstá. Probíhá na něm největší počet finančních obchodů. V roce 1998 byla ustanovena jednotná měna Evropské Unie euro. Od počátku se euro stalo důležitou světovou měnou a dnes zaujímá druhé místo za dolarem. Počty obchodů na devizovém trhu Forexu od konce 70. let prudce vzrostly z několika miliard dolarů denního obratu k jednotkám bilionů dolarů. 1.2. Charakteristika devizového trhu Devizový trh je trh, na kterém se soustřeďuje nabídka a poptávka po devizách. 2 Také ho můžeme charakterizovat jako trh, na kterém dochází k bezhotovostní konverzi jedné měny za jinou a to za cenu, kterou nazýváme devizový kurz. Lze ho členit podle různých hledisek, např. dle formy na: - neorganizovaný - organizovaný Neorganizovaný trh označujeme jako OTC trh /over-the-counter/ - přes přepážku. Kupující a prodávající mezi sebou uzavřou smlouvu, ve které si sjednají podmínky obchodu. Hlavním pozitivem těchto kontraktů je to, že si lze libovolně dohodnout jak výši, tak splatnost obchodu. Organizovaný trh je takový, kdy obchod probíhá na burze. Zde je nutné dodržet principy burzovního obchodování, jako jsou místo, čas, účastníci obchodu, jeho předmět, stanovení ceny. Kritéria obchodování na burze jsou taxativně vymezena v burzovních pravidlech a burzovním řádu každé burzy. Členění dle objemu obchodovaných částek na : - maloobchodní - velkoobchodní 2 J. KODERA, J. MARKOVÁ: Devizové obchody, str. 30 9
Maloobchodní trh je charakteristický tím, že se zde obchoduje v malých částkách o různých nominálních hodnotách při kurzech kotovaných bankou, nebo jednotlivci. Velkoobchodní trh provádí transakce v minimálně desetitisícových částkách a kurz je kotován tzv. tvůrcem trhu market maker, jímž může být banka, velká firma, vláda, nebo centrální banka. Současně mohou tyto subjekty být i příjemcem a pak je označujeme jako tzv. market taker. Důležitou součástí velkoobchodního trhu je mezibankovní trh, který obchoduje nepřetržitě 24 hodin denně. Je tedy neustále v kontaktu s devizovým trhem, aby riziko pohybu kurzů měn bylo minimalizováno. Členění podle techniky prováděných obchodů na: - promptní /spotový/ - termínový Promtní trh je takový, kdy jsou kontrakty mezi subjekty vyrovnány do dvou pracovních dnů od jejich uzavření. Termínový trh realizuje obchody k určitému datu, které si účastníci transakce dohodnou při jejím uzavření. Zároveň si sjednají všechny podmínky obchodu. Mezi termínové obchody patří forward, futures, opce a swap. 1.3. Subjekty devizového trhu Mezi hlavní účastníky devizového trhu patří: - obchodní banky - centrální banky - nebankovní finanční instituce /pojišťovny, investiční fondy atd./ a firmy Obchodní banky nakupují a prodávají cizí měnu pro své klienty a účastní se devizových obchodů s cílem dosáhnout zisk z úrokových a kurzových rozdílů. Pro tyto účely mají zřízené dealingy /specializovaná pracoviště/, kde dealeři uzavírají obchody mezi sebou, anebo přes brokery /ti obchodují svým jménem/, aby zůstali v anonymitě. Dealer vydělává především na kurzovém rozpětí, tzv. spreadu, což je rozdíl mezi nákupním /bid/ a prodejním /ask/ kurzem a na poplatcích za provedené konverze. Velikost 10
spreadu záleží především na velikosti transakce, konkurenci na trhu, ale také na riziku měny, kdy se u méně obvyklých a rizikových měn obchoduje s vyšším spreadem. Broker obchoduje pouze na účet klienta, sám tedy nenese měnové riziko. Svým klientům účtuje poplatky, jeho spread bývá většinou nižší, než dealerův. V současnosti se můžeme setkat s tzv. elektronickými brokery, což jsou elektronické terminály v podobě počítačových informačních systémů, které zpracovávají příkazy automaticky. Centrální banka intervenuje do devizových obchodů s cílem zajistit stabilitu domácí měny a udržet kurz na stanovené úrovni. Nebankovní instituce a firmy vyrovnávají na devizovém trhu své mezinárodní závazky a pohledávky, provádí zajištění svých obchodů pomocí finančních derivátů. 1.4. Kotace kurzů Na devizovém trhu probíhají obchody tak, že určitou měnu klient nakupuje za určitou jinou měnu /např. nákup dolaru za euro/. Pokud tento obchod proběhne, hovoříme o prodeji měnového páru, v tomto případě zkratka tohoto bude EUR/USD. Měna, která je uvedena jako první, je měnou základní neboli bazickou. Měna, která je uvededna jako druhá, je označována jako denominační. V tomto případě zkratka říká, kolik jednotek dolaru zaplatíme za jednotku eura. Měnový kurz /= cena obchodu/ se vyjadřuje tzv. kotací. Ta vypadá např. EUR/USD 1,5432 1,5435. Investor základní měnu nakupuje vždy za druhý vyšší ask kurz, nebo ji prodává za první nižší bid kurz. Zápisu kurzů bid/ask říkáme dvoucestná kotace. Dealeři stanovují kurzy nákup a prodej a tím ovlivňují tvorbu devizových kurzů. Vždy musí být schopni zajistit likviditu trhu, jestliže tedy dostanou dotaz od klienta, musí kotovat oba kurzy. Obvykle to probíhá tak, že se neuvádějí celé kurzy, ale pouze poslední dvě desetinná místa. Aritmetický průměr mezi kurzem nákupu a prodeje představuje kurz střed /viz příklad v tabulce č. 1/. 11
Tabulka č. 1: Příklad kurzovního lístku Stát: EMU EURO Měna: euro Banky a směnárny Jednotka: Kč / 1 EUR Dělení měny: 100 centů Devizy Valuty Nákup Prodej Střed Nákup Prodej Střed Počáteční seřazení Banco Popolare v 25.090 25.754 24.605 26.240 Česká spořitelna v 25.041 25.959 25.500 24.860 26.140 25.500 ČSOB v 24.965 25.881 25.423 24.910 25.930 25.420 Evropsko-ruská banka v 25.281 25.791 24.898 26.174 GE Money Bank v 25.052 26.048 25.550 24.890 26.210 Komerční banka v 25.024 25.936 25.480 24.870 26.090 mbank v 24.816 26.089 25.453 Poštovní spořitelna v 24.965 25.881 25.423 24.910 25.930 25.420 Raiffeisenbank v 25.054 25.946 24.608 26.265 UniCredit Bank v 25.054 25.946 25.500 24.429 26.265 25.500 Volksbank CZ v 25.043 25.935 25.489 24.720 26.250 25.490 Deviza.cz-Divišek v 25.200 25.700 Exchange v 25.350 25.510 25.000 25.650 Exchange VIP v 25.300 25.550 Zdroj: http://www.kurzy.cz/kurzy-men/nejlepsi-kurzy/nr/eur-euro/d-30.4.2010-ordb--ord--z--s-/ Většina obchodů na mezibankovních trzích bývá realizována v dolarech, dolar je nejobchodovanější měnou. Z tohoto důvodu se kurz stanovuje jako počet jednotek národní měny za jeden dolar. 3 Vzájemné kurzy všech dalších měn odvozujeme pomocí křížového pravidla. To znamená, že jestliže chceme např. směnit české koruny 4 za britskou libru, nejprve prodáme koruny za dolary, a poté dolary za britskou libru. Během krátkého časového intervalu může na trhu dojít ke značné změně kurzu. Příčinou může být jak ekonomická situace států, tak změny v politickém vývoji, živelné pohromy, změny úrokových sazeb atd. Na tyto nečekané události trh reaguje kolísavostí kurzu. 1.5. Devizová pozice Devizová pozice je vztah mezi devizovými aktivy a pasivy, a to z hlediska měny, množství, úročení a doby splatnosti. Jestliže se tato shodují ve všech znacích, hovoříme o tzv. uzavřené devizové pozici. V případě, že se v některém měřítku liší, zůstává devizová 3 Pozn.: výjimku tvoří pouze anglická libra, kde kurz vyjadřujeme jako tzv. nepřímou kotaci, tj. hodnota libry v dolarech. 4 Pozn.: dále v textu uváděny pouze jako koruny 12
pozice otevřená. Ta může být dlouhá /long/ - aktiva převyšují pasiva, nebo krátká /short/ - aktiva jsou nižší než pasiva. Otevřenou devizovou pozici preferují většinou banky, protože jejich hlavním cílem je zisk z obchodů. Naopak firmy svoji devizovou pozici uzavírají, protože chtějí mít své obchody zajištěné a nerizikové. 2. Devizové obchody Devizovými obchody se nazývají nákupy a prodeje zahraničních měn na devizovém trhu. Pokud dojde k vypořádání těchto obchodů do dvou pracovních dnů od jejich uzavření, pak mluvíme o promptních obchodech, které jsou realizovány při promptních kurzech. Dojde-li k vypořádání devizových obchodů v pozdějším termínu, který je dohodnut v okamžiku jejich uzavírání, jde o obchody termínové, které jsou realizovány za termínové kurzy dohodnuté při uzavření obchodu. 5 Před tím, než banka podepíše s klientem rámcovou smlouvu o devizových obchodech, je povinna klasifikovat je v jedné z kategorií stanovených zákonem o podnikání na kapitálovém trhu dle směrnice MiFID. 6 Jednotlivé kategorie jsou specifikovány takto: 1) standardní /neprofesionální/ klient: - nesplňuje uvedené podmínky stanovené zákonem o podnikání na kap. trhu - požívá nejvyšší míru ochrany při investování 5 J. KODERA, J. MARKOVÁ: Devizové obchody, str. 39 6 MiFID (The Markets in Financial Instruments Directive - Směrnice o trzích finančních instrumentů) je směrnice, která zavádí společný tržní a regulatorní režim pro poskytování investičních služeb ve všech 30 členských státech Evropského hospodářského prostoru. 13
2) profesionální klient: - banky a instituce elektronických peněz, spořitelní a úvěrní družstvo, obchodník s cennými papíry, pojišťovna, zajišťovna, investiční společnost, investiční fond, penzijní fond, osoba obchodující na vlastní účet s investičními nástroji, stát, Česká národní banka, Mezinárodní měnový fond a další - právnická osoba založená za účelem podnikání, která podle poslední účetní závěrky splňuje alespoň 2 ze 3 kritérií, kterými jsou celková výše aktiv ve výši min. 20 mil. EUR, dále čistý roční obrat min. 40 mil. EUR a základní kapitál min. 2 mil. EUR - profesionální klient na žádost je osoba, která banku požádá, aby s ní jako s profesionálním klientem zacházela a splňuje alespoň 2 ze 3 kritérií a to že za každé z posledních čtyř po sobě jdoucích čtvrtletí provedla na regulovaném trhu obchody ve významném objemu a v průměrném počtu min. 10 obchodů za čtvrtletí, dále musí velikost jejího majetku odpovídat min. 500 tis. EUR a po dobu nejméně jednoho roku vykonávala funkci v oblasti finančního trhu činnost, která vyžaduje znalost obchodů, jichž se žádost týká. Banka provede před sepsáním smlouvy tzv. test vhodnosti. Jedná se o vyplnění investičního dotazníku, který se týká investičních cílů, současné finanční situace a znalostí a zkušeností s investičními nástroji. 2.1. Promptní obchody Promptní neboli spotové obchody jsou takové, k jejichž plnění dochází nejdéle do dvou pracovních dnů od uzavření obchodu. Tyto kontrakty se obchodují za tzv. spotové kurzy /spot rate/. Spotový kurz může být kotován buď přímo, nebo nepřímo. Přímá kotace vyjadřuje kurz jako počet jednotek domácí měny za jednu jednotku zahraniční měny. vyjádření spot. kurzu v přímé kotaci: příklad: čti: SR (CZK/USD) 19,58 CZK/USD (19,58 českých korun za 1 americký dolar) 14
Nepřímá kotace vyjadřuje kurz jako počet jednotek zahraniční měny za jednu jednotku domácí měny. vyjádření spot. kurzu v nepřímé kotaci: příklad: čti: SR (USD/CZK) 0,051 USD/CZK (0,051 amerických dolarů za 1 českou korunu) Finanční instituce obchodující s devizami kotují zvlášť kurz deviz a zvlášť kurz valut. Tím, že vystupují na trhu jako jeho tvůrci tzv. market maker kotují kurz pro nákup /bid price/ označený B (CZK/USD) a kurz pro prodej /ask price/ označený A (CZK/USD). Průměr nákupního a prodejního kurzu nazýváme střední devizový kurz. vyjádření stř. dev. kurzu: S (CZK/USD) = A (CZK/USD) + B (CZK/USD) / 2 příklad: A (CZK/USD) = 18,95 B (CZK/USD) = 18,70 S (CZK/USD) = (18,95 + 18,70) / 2 = 18,825 Rozdíl mezi kurzem nákup x prodej vyjadřuje tzv. rozpětí /spread/, čili rozpětí nákup/prodej. vyjádření rozpětí: D (CZK/USD) = A (CZK/USD) B (CZK/USD) příklad: D (CZK/USD) = 18,95 18,70 = 0,25 2.2. Termínové devizové obchody Termínové devizové obchody vznikly na trhu z toho důvodu, že firmy obchodující se zahraničím potřebovaly minimalizovat rizika, která vyplývala z rozdílů kurzu měny v průběhu času. Každý podnik je povinnen účtovat o transakci v době vzniku účetního případu, tzn. že jestliže je faktura vystavena k určitému datu plnění v cizí měně, ovšem k platbě za tento obchod dojde až později, vzniká v důsledku změn kurzu buď kurzová 15
ztráta /u exportéra v případě, že koruna posiluje/, nebo kurzový zisk /v případě, že koruna oslabuje/. U importních firem je tomu naopak. Tyto finanční kontrakty jinak nazýváme jako tzv. finanční deriváty. V jednodušším pojetí je lze charakterizovat jako obchody, při kterých je předem pevně dohodnutá hodnota, měna a kurz transakce, k jejich vypořádání ale dochází v budoucnu v předem stanovené době. Mezi tyto zajišťovací instrumenty patří obchody typu forward, futures, swap a opce. Tabulka č. 2: Příklad cen zajištění proti kurzovému riziku Banka Min. výše kontr. Přibližné náklady Nutnost b. účtu Komerční banka 20 000 EUR 0,25 % Ano Českosl. obch. banka 20 000 EUR 0,25 % Ano Česká spořitelna 20 000 EUR 0,2 0,3 % Ano UniCredit Bank 50 000 USD 0,2 % nutné složit depositum Volksbank 1 000 000 Kč nepublikováno Ano Raiffeisenbank 10 000 EUR 0,2 % Ano Pozn.: náklady jsou vyjádřeny procentem z hodnoty kontraktu v případě, že je jeho výše sjednána na jeho min. možné úrovni v dané bance. Podmínky se mohou značně lišit podle klienta, jsou pouze orientační. Zdroj: www.mesec.cz 2.2.1. Forward Forward je obchod, z něhož pro kupujícího vyplývá závazek převzít a pro prodávajícího závazek dodat předem dohodnuté množství zahraniční měny ve stanovené lhůtě a kurzu dohodnutém při uzavírání transakce. Forwardový kurz je kurz, ve kterém bude obchod ve stanovené lhůtě vypořádán. 7 Tento typ devizového obchodu je výhodný zejména pro menší firmy, které nechtějí na změně kurzu profitovat, ale potřebují si zejména zajistit své pohledávky nebo závazky. Využívají ho ale také banky, aby omezily rizika, ovšem i další subjekty, které disponují zahraniční měnou. Vznikají zde vztahy mezi bankou a jiným nebankovním subjektem, ale i mezi dvěma finančními institucemi. 7 J. KODERA, J. MARKOVÁ: Devizové obchody, str. 44, 45 16
Forwardy patří mezi tzv. OTC obchody, to znamená, že se neobchodují na burze a jsou uzavírány na základě dohody prodávajícího a kupujícího. Ti si společně dohodnou množství, druh měny, kurz a splatnost obchodu, který je vypořádán za forwardový kurz. Výhodou těchto obchodů je to, že daný subjekt může hodnotu pohledávky, nebo závazku zahrnout do svého finančního plánu, protože zná jeho přesnou hodnotu. Nevýhodou je naopak to, že tyto typy obchodů nejsou nijak a ničím garantovány. Jestliže tedy jedna ze stran nebude schopna provést plnění transakce k datu vypořádání, nemusí k němu vůbec dojít. Tím, že je obchod uzavřen přesně dle požadavků stran, je zároveň nepravděpodobné, že by v takovém případě převzal tento závazek třetí subjekt. Mezi další podstatnou nevýhodu forwardového obchodu patří u exportních firem to, že je obchodován za forwardový kurz. Jestliže je v době jeho splatnosti spotový kurz vyšší, nemůže exportér inkasovat vyšší částku, ale pouze tu, které byla sjednána ve smlouvě a která je ekvivalentem forwardového kurzu. Lhůta splatnosti forwardů se běžně pohybuje v čase od jednoho měsíce do jednoho roku. Kotace forwardového kurzu a) přímá /outright/: je vyznačena hodnota nákupního a prodejního kurzu a lhůta /1, 3, 6 měsíců, 1 rok atd./ podobně jako u spotového kurzu. Běžně dealeři používají zkrácený zápis a to tak, že uvedou pouze dvě, nebo tři poslední desetinná místa např. 45/53, protože ostatní hodnoty se nemění tak často a jsou všem dealerům známé. Čím vyšší je doba splatnosti, tím je vyšší i rozpětí mezi nákupním a prodejním kurzem. To je způsobeno riziky, které vyplývá z uzavření forwardu pro obě strany. Banka tedy uzavírá kontrakt s opačným plněním, aby riziko snížila. b) kotace v bodech: jestliže provedeme rozdíl mezi forwardovým a promptním kurzem, získáme tímto odečtem tzv. swapové body. V případě, že je tento rozdíl kladný, vzniká forwardová prémie na termínovém trhu získáváme nebo zaplatíme za zahraniční měnu více než na spotovém trhu. V případě, že je tento rozdíl záporný, je situace opačná a vzniká forwardový diskont. 17
c) kotace v procentech: zde vycházíme ze změny forwardového kurzu vůči spotovému kurzu v procentech. Pokud je tato relativní změna kladná, vzniká forwardová prémie, pokud záporná, vzniká forwardový diskont. 2.2.2. Futures Kontrakty typu futures lze sjednat pouze na termínové burze. Vždy se jedná o obchod, ve kterém je standardizovaná měna, její množství a též standardizované datum splatnosti. Tato standardizovaná množství stanovuje termínová burza a jsou individuální pro každou měnu. Totéž platí i pro termíny, které jsou určeny obvykle několikrát do roka. Cena obchodu se nazývá futures price. Kupujícímu vzniká závazek nákupu stanoveného množství měny ve lhůtě splatnosti, prodávajícímu vzniká závazek toto množství prodat. Vypořádání obchodů typu futures musí být do dvou dnů po dni splatnosti. Výhodou těchto typů devizových obchodů oproti forwardovým obchodům je to, že účastníci kontraktu mohou kdykoliv ukončit své pozice, aniž by výrazně ztráceli. Každý zákazník, který chce obchodovat na burze s futures, obchoduje přes brokerské firmy tzv. komisionáře. Ten mu vede účet, na který musí složit zálohu margin. Je to pouze část z objemu uzavřeného obchodu, ta je ovšem předmětem rizika. Toto nazýváme pákovým efektem. Mezi prodávajícím a kupujícím, kteří spolu uzavřou futures obchod, musí denně být zúčtovány výnosy a ztráty. Lhůta do doby splatnosti může být totiž delší, a proto se v určitém okamžiku do uplynutí této lhůty cena platná v daném okamžiku může výrazně lišit od ceny v době splatnosti. To by mohlo účastníkům obchodu způsobovat potíže s plněním jejich závazků. Denním zúčtováním se předchází případným problémům. Jestliže má účastník denní ztrátu, je hrazena z deponované zálohy, která musí být okamžitě doplňována do výše původně stanovené zálohy. Jestliže je naopak v zisku, může si ho z účtu vybrat. Jestliže účastník obchodu futures vypořádá kontrakt k datu jeho splatnosti, je jeho pozice ukončena. Většina těchto kontraktů ovšem končí zaujetím tzv. protipozice. Ta probíhá tak, že když chce účastník svoji pozici v daném okamžiku ukončit a prodal daný počet 18
kontraktů, které budou splatné v čase v budoucnu, musí opačně daný počet kontraktů nakoupit v čase, ve kterém chce svoji pozici ukončit. Může se stát, že některý z účastníků nesplní svůj závazek. Proto je zřízen u clearingové ústředny, která vypořádává obchody, garanční fond a ten zaručuje realizaci obchodu na burze. 2.2.3. Opce Devizové obchody s opcemi mohou probíhat jak na burze, tak mimoburzovně jako obchody OTC. Majitel opce získává přednostní právo na budoucí nákup nebo prodej zahraniční měny v daném množství a termínu za tzv. strike price, což je vlastně kupní cena opce. Lze uplatnit kupní opci /call option/, která majiteli dává právo nakoupit cizí měnu, anebo prodejní opci /put option/, která mu umožňuje ji prodat. Výhodou opcí je nesporně to, že majitel své právo uplatnit může, ale v případě, že nemá zájem opci využít, uplatnit ji nemusí. Majitele opce nazýváme holder, subjekt, který ji vypisuje, se nazývá writer ten má povinnost dodat měnu dle sjednaných podmínek v případě vypsání call opce, při vypsání put opce musí stanovené množství odebrat. Jestliže writer vypíše opci např. na měnu euro, tato měna se stává tzv. podkladovou. Protože holder získává oproti writerovi výhodu v tom, že má na rozdíl od něho právo, nikoliv povinnost, opci uplatnit, musí při jejím nákupu uhradit opční prémii stanovenou na jednu jednotku podkladové měny. Výše opční prémie se určí dle vnitřní hodnoty opce. Ta je rozdílem realizační ceny a spotovým kurzem měny, na kterou je opce vypsána. Platí zde přímá úměrnost čím je vyšší vnitřní hodnota opce, tím je vyšší i opční prémie. Na devizovém trhu existují dva druhy opcí evropské a americké. U evropských opcí musí majitel opci uplatnit přesně v den její splatnosti, u amerických ji lze realizovat kdykoliv od data nákupu do data splatnosti. Zisky a ztráty writera a holdera u call a put opce jsou závislé na vývoji spotového kurzu a realizační ceně opce. Tuto závislost charakterizujeme jako výplatní funkci opce. 19
Platí zde tyto vztahy: b) call opce: - ztráta holdera je maximálně ve výši zaplacené opční prémie - zisk holdera je tím vyšší, čím je vyšší spotový kurz - ztráta writera je tím vyšší, čím je vyšší spotový kurz - zisk writera je maximálně ve výši opční prémie c) put opce: - ztráta holdera je maximálně ve výši zaplacené opční prémie - zisk holdera je tím vyšší, čím je nižší spotový kurz - ztráta writera je tím vyšší, čím je menší spotový kurz - zisk writera je maximálně ve výši opční prémie Existuje několik faktorů, které mají vliv na výši opční prémie. Prvním z nich je volatilita, tedy kolísavost spotového kurzu. Při jeho pohybu je writer ohrožen neomezenou ztrátou na rozdíl od holdera, který zaplatí maximálně opční prémie, tyto možné ztráty tedy kompenzuje zvýšením opční prémie. Druhým faktorem je čas. Jestliže je totiž doba do splatnosti opce delší, zvyšuje se pravděpodobnost pohybu spotového kurzu. Holder může zaplatit maximálně opční prémii, za tuto výhodu tedy platí tím vyšší cenu, čím je delší doba splatnosti. Posledním faktorem je tzv. úrokový diferenciál. Je to rozdíl úrokové míry na domácí měnu a úrokové míry na zahraniční měnu. U call opce se zvyšuje opční prémie tehdy, pokud vzrůstá úrokový diferenciál ve prospěch domácí měny. Pokud vzrůstá ve prospěch zahraniční měny, pak je opční prémie nižší. U put opce je opční prémie vyšší, jestliže je vyšší úrokový diferenciál ve prospěch zahraniční měny. V případě růstu ve prospěch domácí měny se výše opční prémie snižuje. Protože majitel americké opce může tuto uplatnit kdykoli do doby splatnosti, je i zde vyšší opční prémie oproti evropské opci. Jak již bylo řečeno v úvodu kapitoly o opcích, lze je obchodovat na burze, anebo jako OTC obchod. Problematika burzovních devizových opcí je složitější a pro menší firmu obchodující se zahraničím těžko využitelná, proto nejsou předmětem této práce. V případě bankovních opcí, které banky obchodují s klienty, se tyto upravují na přání zákazníka. Ten si s bankou sjedná jak množství podkladové měny, tak i dobu splatnosti. Neobchoduje se 20
zde tedy se standardizovaným množstvím. Obvykle si každá komerční banka stanoví minimální hranici, se kterou lze obchodovat /většinou v řádech milionů korun českých a jejich ekvivalentech v cizí měně/. 2.2.4. Swap Swap je takový OTC devizový obchod, kdy se kombinuje spotová a termínová transakce. Klient se dohodne s bankou na spotovém kurzu, za který klient prodá nebo koupí zahraniční měnu a zároveň se dohodnou na zpětném nákupu nebo prodeji za forwardový kurz. Uplatnit tento typ obchodu lze tehdy, jestliže klient má na jedné straně přebytek likvidity jedné měny a současně nedostatek likvidity jiné měny. Nelze spekulovat na zisku z rozdílných úrokových sazeb měn, protože klient musí počítat s náklady na zajištění kurzového rizika. Výhodou swapu je i to, že jestliže zákazník uzavře s bankou termínový obchod a jeho zahraniční pohledávku dlužník neuhradí včas, může nedostatek finančních prostředků v cizí měně překlenout do doby, než mu budou připsány na jeho účet, uzavřením swapu, tzn. že od banky cizí měnu nakoupí a poté ji opět prodá zpět, nemusí tedy od termínového kontraktu odstupovat. Tomuto typu swapového obchodu říkáme devizový swap. Druhým typem swapu je tzv. měnový swap. Ten je uzavírán obvykle na půl roku, nebo na jeden rok. Obchod probíhá tak, že dva subjekty, které spolu uzavřou swap, si vymění dvě různé měny za stanovený spotový kurz a zároveň si dohodnou úrokovou sazbu na obě měny např. na půl roku. Po uplynutí této doby si zpětně obě měny smění včetně úročení. Důležité je, že v tomto případě na rozdíl od devizového swapu proběhne zpětná výměna opět ve spotovém kurzu a ne ve forwardovém. Úkolem této práce je navrhnout pro danou firmu možnosti zajištění se proti kurzovému riziku. Uzavření swapové transakce s bankou je také jednou z možností. Banka může působit buď jako čistý zprostředkovatel, potom nenese žádné riziko za nesplnění závazku jednoho z partnerů, pouze oba partnery vyhledá a propojí. Nebo banka působí jako 21
zprostředkující partner. V případě nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy přebírá banka povinnost plnění. S každým partnerem swapu uzavře samostatnou smlouvu. Rizika vyplývající ze swapového obchodu lze ošetřit ve smlouvě mezi partnery. Ta mohou vyplynout např. z důvodu platební neschopnosti jednoho z nich, nebo ze změny měnového kurzu, či úrokové sazby. Uzavřít swapovou pozici může účastník transakce tím, že uzavře swap s jiným partnerem a zaujme opačnou pozici, čímž neutralizuje svoji pozici s prvním partnerem. Dále ji může uzavřít tím, že prodá swap na sekundárním trhu. K tomuto kroku ovšem musí získat souhlas od původního partnera. Poslední možností je swap zrušit. Toto je možné pouze za určitých podmínek, které jsou vymezeny ve smlouvě. 2.3. Devizové obchody z hlediska účelu jejich provádění Motivy vstupu jednotlivých investorů na devizový trh mohou být různé. Každý z nich chce ale určitě zhodnotit své prostředky při co nejmenším riziku. Některý investor chce nakoupit, či prodat měnu, jiný se potřebuje zajistit proti výkyvu kurzu, další chce vydělat na jeho pohybu. Mezi tři základní investiční strategie patří spekulace, zajištění a arbitráž. a) Spekulace Spekulace je takový proces, kdy investor nezná budoucí výsledek obchodu. Cena se může pohybovat směrem nahoru, nebo dolů, investor spekulant pouze spekuluje na její vývoj. Jedná se o určitou sázku na průběh ceny podkladového aktiva. Základním předpokladem úspěšného investora je tedy mít pravdu. b) Zajištění Zajištění svého devizového obchodu investor využije tehdy, jestliže se obává nepříznivého vývoje kurzu měny. Svým způsobem tedy také spekuluje, že by se hodnota jeho portfolia mohla snížit. Svůj obchod si zajišťuje pomocí některého z termínových obchodů, aby riziko omezil. V případě, kdy se kurz vyvíjí opačným směrem, než investor předpokládal, vyloučí svůj případný zisk. 22
c) Arbitráž Arbitráž lze charakterizovat jako obchod, při kterém investor i při otevření své devizové pozice ví, že dosáhne zisk. Jeho velikost je schopen stanovit ještě před realizováním obchodu. Tuto situaci vyhledávají hlavně velké instituce, pro drobného investora bývají arbitráže nedosažitelné z důvodu vysokých nákladů na obchodování. Problematika arbitrážních obchodů je obsáhlá a není předmětem této práce, nebudu ji tedy dále specifikovat. 3. Kurzové riziko 3.1. Vznik kurzového rizika Každá firma, která obchoduje se zahraničním partnerem v cizí měně, je vystavena kurzovému riziku. Toto riziko vzniká z toho důvodu, že ke skutečnému vzniku pohledávky nebo závazku dochází v jiném časovém období, než k jejich realizaci, tedy platbě. Míra rizika je závislá na otevřené devizové pozici subjektu a na míře odchýlení kurzu od očekávaného vývoje. Obrana proti kurzovému riziku je jedinou šancí, jak se ubránit ztrátám, které mohou vést až k existenčním problémům firmy. V České republice jsou ohroženi především exportéři, protože koruna vůči euru v poslední době spíše posiluje, ale v žádném případě nemohou riziko ztrát vyloučit ani importéři. V období apreciace koruny vykazují kurzové ztráty exportní firmy a importní firmy oproti tomu vykazují kurzové zisky, v období depreciace je to naopak. Příklad: Český podnik, který vyveze své zboží do zahraničí, vystaví fakturu v eurech, které poté smění na koruny. Jestliže kurz koruny vůči euru oslabuje, bude tato firma inkasovat větší částku v době skutečné platby, než by dostala v době vystavení faktury. Samozřejmě v případě posilování české měny bude situace opačná a pro firmu velmi nevýhodná, protože za své zboží obdrží méně. Situace může v případě dlouhodobějšího nepříznivého vývoje vyústit ve zvyšování cen za toto zboží u dané firmy, ovšem ta se poté stane méně konkurenceschopnou na trhu. 23
Výkyvy kurzů neohrožují jenom vývozce a dovozce zboží a služeb, ale mohou potrápit i investory, kteří mají své finanční prostředky uložené například v zahraničních cenných papírech, podílových listech a dalších aktivech. Jestliže cenný papír posílí například o 2 %, ale koruna ve stejném období posílí o 3 %, pak je investor celkově ve ztrátě 1 %. Nikdo s jistotou nemůže vědět, zda bude měna v budoucnosti posilovat, či oslabovat. Kurz je ovlivňován neustále vnějšími faktory, jako například různými ekonomickými, či politickými vlivy, poptávkou a nabídkou po dané měně, pohyby kapitálu, makroekonomickými veličinami a dalšími. Proto je žádoucí, aby každá firma s kurzovým rizikem počítala a byla na něj připravena. Buď ho lze odstranit zcela, anebo alespoň částečně eliminovat, druhou možností je negativní důsledky tohoto rizika snížit. 3.2. Opatření proti kurzovému riziku Hlavním cílem této práce je navrhnout konkrétní firmě, jak eliminovat kurzové riziko v zahraničním obchodě, čili tzv. hedging, neboli zajištění. Provedením hedgeového obchodu subjekt neutralizuje svoji otevřenou devizovou pozici a to tak, že provede opačný obchod na spotovém nebo termínovém trhu, aby kurzové riziko eliminoval. Otevřenou devizovou pozici může subjekt uzavřít tak, že provede některou z termínových operací tj. forward, futures, swap, opce, nebo může využít některou z úvěrových, či depozitních operací tj. využití rozdílů ve výši úroků u domácí a zahraniční měny. Mezi opatření snižující kurzové riziko patří například to, že si firma může se zahraničním partnerem dohodnout přenesení tohoto rizika právě na něj smluvně. Většina z těchto zákazníků by ale při dlouhodobějším obchodování z takovéto nevýhody odstoupila a neakceptovala by obchody dále. Další možností je výběr subdodavatelů z oblasti, do které podnik vyváží. Když se stane, že koruna posílí, tak firma sice bude ztrátová na daném obchodě, ale zároveň bude mít nižší náklady, protože nakupuje od svých dodavatelů v cizině levněji. Ne všechny náklady souvisí ovšem s pořízením materiálu, patří sem spoustu dalších, které už se do celkového zúčtování nepromítnou kladně. Mezi další efektivní možnosti lze zařadit i zřízení devizového účtu, nebo fakturaci v domácí měně. Mezi vhodné produkty, které dokáží kurzové riziko eliminovat, či vyloučit, patří tzv. finanční deriváty. Jejich princip využití spočívá v tom, že se k určitému datu dohodnou 24
podmínky obchodu včetně ceny, ale skutečný obchod proběhne až v budoucnu. Výhodou je, že tyto transakce jsou už dostupné i s menšími kapitálovými požadavky. Dříve byl přístup k finančním derivátům pro malé firmy ztížen, dnes jsou v nabídce téměř každé banky, či jiné finanční instituce, která se těmito obchody retailově zabývá. 25
4. Zajištění proti kurzovému riziku ve firmě Kirchmann s. r. o. 4.1. Informace o firmě Kirchmann s.r.o. Společnost Kirchmann s. r. o. vznikla dne 22. 12. 2004. Na českém trhu se pohybuje ovšem už od roku 1994, kdy zde majitel obchodoval jako fyzická osoba. Z důvodu vysokého nárůstu výroby se rozhodl založit společnost s ručením omezeným. Logo společnosti Kirchmann s. r. o. Předmětem podnikání této firmy je výroba plastových a pryžových výrobků a velkoobchod s nimi. Statutární orgán tvoří tři jednatelé, z nichž každý může za společnost jednat samostatně. Společníci jsou dva, oba s trvalým bydlištěm ve Spolkové republice Německo, jejich obchodní podíl je 60 a 40 %. Základní kapitál je splacen ve výši 2 mil. Kč. Firma Kirchmann s. r. o. má pouze sedm zaměstnanců. Je to z toho důvodu, že úzce spolupracuje s jinou českou společností s ručením omezeným, která ji zajišťuje jak zaměstnance pro výrobu v počtu cca 30 lidí, tak jí pronajímá výrobní budovy a administrativní prostory. Každý měsíc firmě Kirchmann s. r. o. přefakturuje práci ve mzdě, včetně nájmů a režijních nákladů. Skladové prostory na nakoupený a zpracovaný materiál má firma ve svém vlastnictví. 26
Ve firmě se rozlišuje materiál nakoupený a materiál k zušlechtění. Materiál nakupuje z cca 80 % v České republice, zbytek dováží ze států Evropské Unie. Velmi podstatnou část výroby tvoří materiál, který je určený ke zušlechtění. Firma Kirchmann s. r. o. má uzavřeny smlouvy se svými zákazníky v Německu, pro které zpracovává tzv. zušlechťuje jejich vlastní materiál a poté jim účtuje cenu za tuto službu. Zušlechťovací styk znamená v tomto případě úpravu plastů v primární formě, např. jejich obohacení o aditiva, barvu, plnidla, semletí na plastovou drť atd.. Dále firma materiál prodává a to jak do zemí Společenství, tak do ČR. Pro plynulý chod výroby potřebuje neustále zajišťovat opravu různých strojů na zpracování, proto nakupuje náhradní díly, anebo přímo nové stroje a to téměř výhradně v Německu. Protože si firma zajišťuje cca z 50 % rozvoz výrobků svými nákladními automobily, platí i opravy za servis vozidel prováděný v Německu. Českým dodavatelům platí v korunách za různé služby, materiál a věci technické povahy. Společnosti Kirchmann s. r. o. vznikají tedy jak závazky v korunách i v eurech, tak pohledávky převážně v eurech. Měsíčně musí firma uhradit faktury českým dodavatelům zboží a služeb v průměrné výši cca 5 mil. Kč. Zároveň každý měsíc obdrží na svůj účet cca 300 tis. euro. Společnost má zřízený devizový účet u české banky, který přestala využívat v r. 2007 z důvodů poplatků, které musela hradit za přijaté a odeslané platby. Pro transakce v eurech disponuje účtem zřízeným ve Spolkové republice Německo. Na tento účet si nechává zasílat všechny úhrady od odběratelů platících v eurech a poté si z něho převádí eura prostřednictvím spotových transakcí s finanční firmou AKCENTA CZ, a. s. na svůj korunový účet vedený v české bance. Důležité je poznamenat, že společníci firmy vlastní kromě firmy Kirchmann s. r. o. ještě jednu firmu s ručením omezeným sídlící v Německu, a to firmu Kirchmann GmbH. V této firmě je určena zaměstnankyně, která má přístup k účtu společnosti Kirchmann s. r. o. v německé bance a na pokyny jednatele české firmy provádí převody plateb v měně euro prostřednictvím internetbankingu. V následující tabulce č. 3 jsou uvedeny vybrané finanční ukazatele společnosti. Dle porovnání nákladového účtu kurzových ztrát a výnosového účtu kurzových zisků lze zjisit, že firma během pěti let své existence nevyužívala žádné zajištění při svých zahraničních eurových transakcích. Tím, že své obchody nezajistila proti riziku kolísání kurzu koruny, dosáhly kurzové ztráty za toto období 5.935 tis. Kč a kurzové zisky 3.741 tis. Kč. 27
Firma tak přišla v důsledku změn kurzu za pět let o 2.194 tis. Kč. Jestliže uvážíme, že roční tržby činí téměř 60 mil. Kč, tak se průměrná roční ztráta pohybuje okolo 0,75 % z celkových tržeb za rok. Největší rozdíl se projevil v r. 2008 příčinou byly značné výkyvy kurzu koruny oběma směry v důsledku počínající celosvětové finanční krize. Tabulka č. 3: Vybrané finanční ukazatele společnosti Kirchmann s. r. o. v tis. Kč vybrané ukazatele 2005 2006 2007 2008 2009 aktiva celkem 9.538 11.707 22.918 15.449 20.467 DHM 2.167 5.718 8.115 10.373 15.557 dlouh. fin. majetek 784 784 784 784 784 zásoby 943 981 1.885 1.536 933 materiál 943 981 1.885 1.536 933 krátk. pohledávky 5.197 4.521 11.675 5.500 4.773 krátk. fin. majetek 1.228 477 1.235-1.972-1.580 pasiva celkem 9.538 11.707 22.918 15.449 13.891 vlastní kapitál 497 857 3.978 5.819 5.515 cizí zdroje 9.041 10.850 18.940 9.630 8.376 dlouh. závazky 5.624 4.453 4.312 4.732 4.715 krátk. závazky 3.417 6.397 14.628 4.498 3.661 tržby za vl. výrobky 4.552 9.729 30.188 38.483 40.796 tržby z prodeje služeb 7.954 20.738 20.761 18.465 16.764 tržby za prodej majetku 3.730 1.860 726 467 551 kurzové zisky 496 495 1.073 994 683 výkonová spotřeba 10.960 26.356 43.027 49.891 48.581 osobní náklady 909 2.219 2.384 2.696 2.548 daně a poplatky 38 331 411 466 592 odpisy 121 433 1.444 1.996 2.143 kurzové ztráty 570 1.188 870 2.455 852 ost. finanční náklady 604 1.250 942 2.547 ost. finanční výnosy 495 495 1.072 1.000 HV za úč. období 297 360 3.121 41 *2688 * jedná se o HV před zdaněním údaje z r. 2009 jsou pouze předběžné a nekompletní Zdroj: vlastní konstrukce dle účetních výkazů společnosti Kirchmann s. r. o. 28
V další tabulce č. 4 jsou porovnány zahraniční a tuzemské tržby. V r. 2005 v počátcích existence firmy mírně převažovaly dodávky na český trh. Od r. 2006 už firma stabilizovala své portfolio odběratelů a expandovala na německý trh. V souvislosti s vývozem výrobků a služeb /v tomto případě je za službu považováno zušlechtění materiálu/ významně vzrostlo riziko ztrát z prodeje v důsledku kolísavosti kurzu měny. Tabulka č. 4: Porovnání výše tuzemských a zahraničních tržeb společnosti Kirchmann s. r. o. v tis. Kč tržby za vl. výrobky tržby z prodeje služeb tržby za prodej materiálu ZAHRANIČÍ 2005 2006 2007 2008 2009* 4 552 9 729 30 188 39 483 40 589 3 359 20 718 20 745 18 140 16 649 0 0 3 80 0 Celkem 7 911 30 447 50 936 57 703 57 238 204 235 TUZEMSKO 2005 2006 2007 2008 2009* tržby za vl. výrobky 0 0 0 0 0 tržby z prodeje služeb 4 596 20 16 326 115 tržby za prodej materiálu 3 730 1 859 723 387 551 Celkem 8 326 1 879 739 713 666 12 323 * údaje z r. 2009 jsou pouze předběžné a nekompletní Zdroj: vlastní konstrukce dle účetních výkazů firmy Kirchmann s. r. o. 29
4.2. Vznik kurzových rizik Hlavním důvodem vystavení Kirchmann s. r. o. kurzovým dopadům je to, že firma inkasuje své pohledávky v eurech, své závazky ale musí hradit převážně v korunách. Několikrát za měsíc si eura vyměňuje na promptním trhu ve větších objemech. Jestliže vezmeme v úvahu splatnost vystavených faktur třicet dní od uskutečnění zdanitelného plnění, pak je nutné již při samotném jednání o ceně obchodu kalkulovat s možnými výkyvy kurzu koruny vůči euru a zahrnout tuto skutečnost do ceny. V opačném případě se může lehce stát, že firma nakonec na celém obchodu nerealizuje zisk, nebo dokonce prodělá. Pohyblivost kurzu koruny komplikuje firmě v postavení exportéra uzavírání dlouhodobých kontraktů /viz graf č. 1/. Naplánování objemu výroby a uzavírání obchodů je ovšem nezbytné ve strategickém konceptu každé firmy. Pro plánování je vždy výhodnější, když je kurz stabilní. Rok 2009 byl ekonomicky složitý pro většinu firem. Hospodářská krize z roku 2008, která narušila ekonomiku a toky financí napříč všemi kontinenty, měla pokračující tendenci i v loňském roce a podepsala se na krachu mnoha společností. I v roce 2010 není krize u konce a jen málokdo si odváží předvídat budoucnost. Graf č. 1: Kurzy měn CZK/EUR dle ČNB v období 1 roku Zdroj: http://www.kurzy.cz/kurzy-men/grafy/eur-czk/t-0/ 30
Osud koruny je v rukou eurozóny je pravděpodobné, že když se bude dařit euru, bude i koruna posilovat. A naopak. Česká republika je se zeměmi Evropské Unie příliš spjata, než aby byla vůči otřesům v ní imunní, protože do šestnácti zemí platících eurem směřuje cca 65 % našeho exportu. Negativa dotýkající se eurozemí se pak u nás násobí. Střední Evropa je totiž vnímána investory jako rizikovější než země eurozóny. Zatímco pro euro a potažmo korunu bude klíčový vývoj na světových trzích, růst české ekonomiky může měnu jen lehce podpořit. Česká národní banka v té souvislosti počítá s tím, že bude v příštích dvou letech pozvolna zhodnocovat až lehce pod 25 korun za euro. Příčinou posilování koruny by mělo být zvýšení chuti riskovat na trzích a pozitivní čísla z domácí ekonomiky. 8 V současné době analytici předpovídají, že euro nebude v České republice přijato dříve než v roce 2017. Jestliže bude koruna oslabovat, získá firma Kirchmann s. r. o. jako exportér lepší konkurenceschopnost v zahraničí a i její obchody nebudou ohrožené. Pravděpodobnější variantou se jeví předpovědi České národní banky, že koruna mírně posílí /viz graf č. 2/. Proto by se firma měla zajistit proti výkyvům kurzu a pojistit tak svoji stabilitu. V další části této práce se budu zabývat možnostmi, jak kurzová rizika ve firmě Kirchmann s. r. o. ošetřit. 8 Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/problemy-eura-stahuji-i-korunu-posili-az-se-trhy-uklidni-pez- /ekonomika.asp?c=a100510_204615_ekonomika_vel 31
Graf č. 2: Prognóza kurzu CZK/EUR dle ČNB ukazatel rok ve výši kurz CZK/EUR 2010 25,3 2011 24,9 Vějířový graf zachycuje nejistotu budoucího vývoje kurzu. Nejtmavší pásmo kolem středu prognózy odpovídá vývoji, který nastane s 30% pravděpodobností. Rozšiřující se pásma zobrazují postupně vývoj s pravděpodobností 50 %, 70 % a 90 %. Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/index.html#kurz 4.3. Zajišťování kurz. rizik ve firmě Kirchmann s. r. o. 4.3.1. Nezajištěné devizové obchody Každá firma, která uvažuje o zajištění svých devizových transakcí, vždy vztahuje své úvahy o budoucích obchodech k aktuálnímu kurzu na trhu. Záleží tedy na tom, jak volatilní bude koruna. Je ale také nutné přihlédnout k riziku, že pokud firma počítá s určitým objemem obchodů, tyto se vůbec nemusí uskutečnit v souvislosti s poklesem zakázek. Proto je velmi těžké se rozhodnout, zda své obchody hedgeovat, nebo nikoliv. 32
Příklad: Firma Kirchmann s. r. o. uskuteční obchod s německým odběratelem ve výši 40 000 EUR. Hodnota transakce je stanovena na základě aktuálního kurzu, který je 26,38 CZK/EUR. Obě strany si dohodnou vzájemnou splatnost dva měsíce, protože se jedná o větší zakázku a dodavatel má zajištěny pravidelné kontrakty do budoucna. V době realizace zakázky tedy firma prodává své výrobky za 1 055 200 CZK. Předpokládáme-li, že odběratelská firma zaplatí za odběr až k datu splatnosti, koruna za dobu dvou měsíců může výrazně změnit svoji hodnotu vůči euru. Jestliže bychom aplikovali tento příklad na skutečnost z roku 2010, tak v polovině měsíce března se pohyboval kurz okolo hodnoty 25,28 CZK/EUR. Ale co kdyby odběratel nezaplatil včas a platba by na účet dodavatele přišla až o měsíc později? Tehdy se kurz pohyboval dokonce na hodnotách okolo 25,05 CZK/EUR. V obou případech došlo k apreciaci koruny o více než 1 CZK /viz graf č. 3/. Rozdíl mezi předpokládanou částkou za transakci a skutečně inkasovanou částkou je v době splatnosti 44 000 CZK v neprospěch firmy Kirchmann s. r. o.. Společnost by tuto ztrátu zaúčtovala na účet kurzových ztrát. Jestliže by se situace vyvíjela opačně a koruna by depreciovala, firma by z tohoto oslabování získala finanční prostředky navíc a ty by zúčtovala na účet kurzových zisků. Firma Kirchmann s. r. o. své výrobky a služby pravidelně exportuje, a proto je její riziko ztrát z obchodů přímo úměrné počtu vývozů čím vyšší je objem vývozu, tím je i větší riziko. A protože předpokládá další navýšení výroby, měla by se rozhodně proti kolísavosti koruny zajistit. Minimálně u kontraktů s delší dobou splatnosti. Možností je několik, lze využít služeb bank, nebo finančních společností, které hedging nabízejí. 33