Monitor je nejběžnější výstupní zařízení, s výjimkou speciálních aplikací jej má každé PC.

1 Výstupní zařízení Výstupní zařízení slouží počítači k informování obsluhy. Na monitoru PC zobrazuje dočasně výsledky své činnosti, na tiskárně je tiskne do trvalé podoby. Pokud byste použili velkoformátovou tiskárnu (pro formáty větší než A3), pak máte takzvaný plotter starší typy plotterů používali k zápisu speciální pera, podobná perům technickým. Monitor Monitor je nejběžnější výstupní zařízení, s výjimkou speciálních aplikací jej má každé PC. Monitory lze rozdělit podle zobrazených barev zobrazuje-li monitor barvu bílou, černou a odstíny šedé, jde o černobílý neboli monochromatický monitor (některé typy místo bílé zobrazují nazelenalou barvu). Běžnější jsou monitory s barevným obrazem. Černobílé monitory kromě naší peněženky jsou šetrnější i k našim očím pokud vám nevadí pro práci černobílý obraz, nezříkejte se monochromatického monitoru. Bohužel tvůrci programů vsadili jednoznačně na barevnost. Jiné rozdělení monitorů lze provést podle velikosti jejich úhlopříčky. Ta se udává v anglických palcích 1 palec je asi 2,54 cm. Nejběžnější velikosti úhlopříček monitorů jsou 14" (asi 35 cm), 15" (asi 38 cm), 17" (asi 43 cm), 19" (asi 48 cm), 22" (asi 55,8 cm) a 24" (asi 60,9 cm). Z uvedených typů se dnes nejčastěji používá 22" a 24". Monitory se vyrábí s různým poměrem stran. Nejčastěji 4:3, 16:9 a 16:10. V neposlední řadě je zajímavý údaj, kolik bodů na řádek a sloupec obrazovky je monitor schopen zobrazit tzv. rozlišení obrazovky. Rozlišení obrazovky udává počet bodů (pixelů) na šířku a na výšku obrazovky. Pixel se skládá ze tří barevných bodů, na něž dopadá světlo jeden je červený, jeden zelený, jeden modrý. Čím vyšší rozlišení má monitor tím víc se na obrazovku vejde ale o to je obraz na monitoru menší. Důležitá je i obnovovací frekvence. Od monitorů s nízkou obnovovací frekvencí můžou bolet oči a hlava. Obnovovací frekvence udává, kolikrát za sekundu se obnoví obraz na obrazovce. Obrazovky typu CRT s katodovým dělem se při ozáření rozsvítí jen na kratičký okamžik a pak pohasnou, proto musí být opět rychle osvíceny. Nejnižší obnovovací frekvence tohoto typu obrazovek je 75krát za sekundu = 75 Hz. Obrazovky typu LCD nepohasínají tak rychle, proto jim postačí obnovovací frekvence 60 Hz. Všechny monitory používají k vytvoření barvy směs tří základních barev červené, modré a zelené. Z nich lze vytvořit až miliony barev, a to za předpokladu, že odstíny každého z nich lze zobrazit s různou světelnou intenzitou a množstvím světla. Aby monitor mohl vytvořit miliony barev, musí umět vytvořit ke každé barvě 256 odstínů. Menší monitory umí zobrazit v dobré kvalitě obvykle 800 600 bodů a nejvíce 1024 768 bodů, 17 palcové monitory zvládnou i 1280 1024 bodů a 19 palcové 1600 1200 bodů. Čím větší je tento údaj, tím kvalitnější zobrazení vám monitor poskytne. Nezapomínejte však, že monitor je připojen k zobrazovací jednotce, a musí si tedy spolu rozumět. Nastavíte-li na grafické kartě vyšší rozlišení, než umí zobrazit monitor, uvidíte jen nesmyslnou změť barev jak potom budete s počítačem komunikovat? Další rozdělení monitorů je podle principu činnosti. Nejběžnější jsou monitory typu CRT a LCD. 1

CRT monitory Na počátku 80. let bychom hledali monitor v domácnosti asi marně, většina domácností počítače vůbec neměla, a pokud náhodou ano, tak to byl jeden z osmibitových počítačových pionýrů, které se v žádném případě nedodávaly s monitorem, ale připojovaly se k anténnímu výstupu na televizi. Monitory, které v té době existovaly, byly většinou černobílé, i když i mezi nimi občas zazářil tu a tam nějaký barevně. Jenže barevné monitory byly tak drahé, že si je mohl dovolit jen málokdo. Základní princip, na němž pracuje klasický monitor CRT (Cathode Ray Tube), se od počátku století, kdy byl objeven, příliš nezměnil. Výrobci monitorů však v této oblasti dosáhli pokroku a vylepšili tuto technologii tak, že ji lze využít pro výrobu větších a plošších obrazovek s vyšším rozlišením, jež lze vyrobit za příznivější cenu. Funkce CRT obrazovek CRT obrazovky pracují tak, že z elektronového děla vystřelují paprsky, ty procházejí skrze vakuovou trubici a dopadají na fosforovou vrstvu, která se rozsvítí, a tak vznikne světelný bod. Celý tento proces ale začíná již uvnitř počítače, konkrétně na jeho grafické kartě. Ta zpracovává data od procesoru a vytváří tak signál, který posílá monitoru. Tento signál je v digitální podobě, a tak ho musíte pomocí RAM digitálně-analogového konvertoru (RAMDAC) převést na signál analogový, kterému již monitor rozumí. Pak cesta analogového signálu pokračuje přes kabel k samotnému monitoru. Koncem každé katodové trubice je elektronové dělo, které slouží k vystřelování elektronů směrem k přednímu konci trubice. Elektronové dělo uvolňuje pomocí tepla elektrony se záporné elektrody, a to je také důvod, proč musíte vždy chvíli počkat po zapnutí monitoru, než obraz naskočí. Na konci trubice není jen jedno dělo ale jsou tam hned tři děla, každé pro jeden typ paprsku elektronů. Poté, co jsou elektrony vystřeleny, procházejí kolem vychylovací cívky. Toto vychylovací zařízení je vlastně silným magnetem, který ohýbá paprsek a směřuje ho k určenému bodu na obrazovce. Cívka je složena z vláken magnetického materiálu, seřazených do určité podoby. Způsob, jakým jsou tato vlákna do sebe zavinuta, určuje i samotnou činnost cívky. Anoda s vysokým napětím je umístěna na horním okraji trubice. Právě z důvodu velice vysokého napětí v této anodě byste neměli snímat kryt monitoru. Kladně nabitá anoda neustále vytahuje elektrony z elektronového děla. Ty pak jsou k ní přitahovány, ale nikdy se k ní nedostanou, jelikož je ze správné cesty svede magnetické pole, které je odklání směrem k fosforům na přední straně trubice. Vychylovací cívka směřuje paprsky po šíři obrazovky a seshora dolů, takže ty v levém horním rohu dojdou na pravý dolní roh, sníží se o jeden řádek a pokračují opět zleva doprava. Když paprsek projde celou obrazovku, přesune z pravého spodního rohu opět na začátek, do levého horního rohu a začne další zobrazovací cyklus. Tento proces musí být tak rychlý, aby rozsvícené fosforové částečky nestačily zhasnout dříve, než k nim opět dojde paprsek. Pokud zhasnou předčasně, vidíte na obrazovce blikání. Počet překreslení obrazovky za jednu sekundu je nám znám jako obnovovací frekvence monitoru, takže pokud má tato frekvence hodnotu 75 Hz, znamená to, že se obraz obnoví přesně 75krát za vteřinu. K přesnému umístění paprsku je třeba přidat zařízení, které zablokuje zběhlé paprsky a usměrňuje je tam, kam patří. Nejběžnějším řešením je stínítko, tedy kovový plát, v němž jsou prostřednictvím kyseliny vypáleny drobné dírky, kterými paprsek prochází. Stínítko se během této operace zahřívá a následně roztahuje, takže paprsky se hůře strefují do správného otvoru. Z tohoto důvodu je také stínítko zahnuté, což také umožňuje předvídat 2

a korigovat pohyb při roztahování. Toto zakulacení stínítka je důvodem, proč muselo být sklo, které je překrývá, vypouklé. Firma Sony pak vyvinula alternativní řešení ke stínítku. Zaměnila kovový plášť za konstrukci z pevně natažených drátků, umístěných ve směru odshora obrazovky dolů. Tímto způsobem může k fosforu proniknout více elektronů, takže jednotlivé body září silněji. Tato technologie byla nazvaná Trinitron a dnes ji používá více výrobců. Tato technologie má však i své nevýhody. K přesnému upevnění drátků je třeba použít dva další vertikální drátky, které udržují mřížku na místě. Zhruba ve třetině obrazovky, jak seshora tak zezdola, jsou slabě viditelné dvě linky. Někdo si jich možná vůbec nevšimne, jinému však můžou vadit tak, že tento typ monitoru na stole prostě nesnese. Další nevýhoda této technologie je ta, že drátky tvořící mřížku jsou velmi náchylné k interferencím elektromagnetického pole, a proto pokud máte po stranách monitoru umístěné reproduktory nebo jiný zdroj elektromagnetického pole, může se obraz mihotat. Firma NEC nabízí další alternativu, kterou je štěrbinová maska. Ta je něčím mezi mřížkou a stínítkem, jelikož má podobu kovového plátu, v němž však nejsou umístěny kulaté otvory, ale oválné mezery. Ty propouštějí více světla než kulaté otvory, avšak stále je u této technologie třeba prohnutého stínítka. Delta Inline Trinitron Jakmile pronikne paprsek skrz masku, naráží na fosfor, který se tím pádem rozsvítí a vydává barvu. Každá barevná obrazovka se skládá ze tří základních barev, které kombinací umožňují vznik miliónů barev. Pokud se na obrazovku monitoru podíváte z dostatečné blízkosti, uvidíte drobné body tří barev, uspořádané do pravidelné struktury. U monitorů s klasickým stínítkem jsou tyto body uspořádány ve tvaru trojúhelníku, známého jako delta (triáda), zatímco u monitorů s mřížkou jsou tyto body umístěny do delších proužků odpovídajícím mezerám mezi dráty. Štěrbinová maska zarovnává červené, zelené a modré pruhy horizontálně, další je pak umístěna o kousek dál. Tato fosforová triáda vytváří dohromady pixel. Jakmile se pixel osvítí, je každá fosforová částečka zasažena jedním ze tří děl. Nejdůležitějším problémem je přinutit paprsek, aby se správně strefoval na masku stínítka. Pokud je toto zaměřování špatné, mohou vzniknout problémy s konvergencí, způsobené tím, že se osvítí špatný barevný element. Také tím vznikají problémy s ostřením obrazu v krajních bodech obrazovky. Paprsek vycházející z trubice putuje k masce pod úhlem 90 stupňů. Na okrajích obrazovky je však tento úhel posunut, takže tvar jednotlivého bodu není tak přesně kulatý, ale spíše oválný. Přitom se také často stane, že je osvícen víc něž jeden bod, a tím se naruší ostrost obrazu. Až donedávna bylo jediným řešením prohnutí masky, které umožňovalo, aby i v nejkratších bodech dopadal paprsek pod úhlem 90 stupňů. Ke zmenšení tohoto problému (například u plochých obrazovek CRT) lze použít lom paprsků (refrakci). Abychom okem postřehli pouze celistvý obraz, musí být vzdálenost mezi jednotlivými částicemi bodu (bodová rozteč) kratší než 0,28 milimetru. Teoreticky platí, že čím je tato 3

vzdálenost menší, tím lepší je obraz, to je také důvod, proč výrobci uvádějí jako jeden z nejdůležitějších parametrů monitoru jeho bodovou rozteč. Menší bodová rozteč sama o sobě neznamená, že monitor je skvělý, musíte vzít v úvahu více faktorů. Bodová rozteč se měří různými způsoby, což muže vést k řadě nedorozumění. Všeobecně platným způsobem v případě klasického stínítka je změření vzdálenosti mezi dvěma body stejné barvy při úhlu 60 stupňů. Někteří výrobci však uvádějí horizontální rozteč, která znamená něco trošku jiného. Měli byste si také uvědomit, že existují rozdíly mezi bodovou roztečí a roztečí masky. Jelikož je maska umístěná až za světlými body, je vzdálenost mezi otvory menší než vzdálenost fosforeskujících bodů na vnější straně obrazovky. Bodová rozteč určuje velikost rozlišení. Pokud je po šířce obrazovky umístěno méně než 1600 barevných triád, nebude monitor schopen pracovat v rozlišení 1600 x 1200 bodů. K vytvoření jednoho pixelu však lze použít více triád, takže rozlišení lze v případě CRT monitoru snižovat a zvyšovat a tato změna nemá význam na kvalitu obrazu. Chcete-li být šetrní ke svým očím, nastavujte jen taková rozlišení, při kterých monitor zvládá obnovovací frekvenci větší než 75 Hz. U konkrétních obrazovek se mohou projevit následující základní poruchy geometrie obrazu. Ideální obraz Rovnoběžníkovitost (Paralleogram) Lichoběžníkovitost (Trapezoid) Poduškovitost (Pincushion) Soudkovitost Posunutí (Shift) Horizontální nelinearita Vertikální nelinearita Otočení (Tilt) 4

Některé z těchto poruch bývá možné napravit pomocí korekcí vyvedených na předním panelu monitoru nebo OSD menu. Pokud tyto korekce monitor nemá nebo jejich rozsah pro nápravu nedostačuje, je nutné provést servisní zásah. LCD monitory LCD je zkratka Liquid Crystal Display, tedy displej z tekutých krystalů. Monitor obsahuje velké množství tekutých krystalů vytvářejících obraz v závislosti působení elektrického napětí. Princip tekutých krystalů byl objeven již v 19. století. Rakouský botanik Frederich Rheinizer je objevil již v roce 1888. Používat se začaly až v 60. letech 20. století. Tehdy především v kalkulačkách a digitálních hodinkách. To byly monochromatické displeje, dnes se však setkáváme zejména s barevnými, třeba v LCD monitorech. Těch existuje větší množství (STN, DSTN, Si-TFT, TFT, Polysilicon TFT). Princip LCD obrazovky: U 1 nepolarizované světlo 5 tekuté krystaly 2 1. polarizační filtr 6 procházející světlo 3 skleněný substrát 7 2. elektroda 4 1. elektroda 8 2. polarizační filtr 5

Nejdůležitější prvky TFT LCD (Thin Film Transistor) displeje: První vrstvou je zdroj světla. Nad ním se nachází polarizační filtr, který má za úkol přesně nasměrovat světlo ke krystalům tak, aby došlo k co nejlepšímu zpracování. Samotné tekuté krystaly jsou uzavřeny mezi dvěmi elektrodami, obyčejně nanesenými na skleněném materiálu. Na ně se přivádí řídící signál, ten definuje, zda bude bod svítit nebo zůstane tmavý. Na spodní elektrodě (resp. systému elektrod) jsou také umístěny tranzistory, mající za úlohu ovládání elektrického potenciálu. Pro každý bod je tu trojice tranzistorů. Horní elektroda je jednodušší, její potenciál je konstantní. Je zde však barevný filtr, který světlo obohatí o barevnou informaci a pás nepropouštějící světlo. Nahoře je ještě další polarizační filtr, je však o 90 pootočený vzhledem ke spodnímu. Je povrchovou úpravou přizpůsobený na ochranu celého LCD displeje. Výroba LCD obrazovek Nejdříve se na skleněný substrát vytvoří systém kovových elektrod. Na horní elektrodu se přidá barevný filtr a tzv. black matrix. Na spodní je však nutno přidat i systém tranzistorů. Obě elektrody se smontují dohromady a pomocí vakua se naplní tekutými krystaly a samozřejmě se to vše hermeticky uzavře. Poté se doplní polarizační filtry a podsvícení. Samotná výroba musí být velmi přesná, protože jen malinká chybička zkazí podstatnou část výroby. Zatímco u procesorů je neúspěšnost téměř 30% a není problém na jednom waferu najít desítky dobrých kousků, samotný LCD monitor je větší než samotný wafer. Je nutné vytvořit absolutně nepoškozenou vrstvu LCD displeje, která má velkou plochu a tu není lehké najít. Vezměte si, že rozlišení 1024 768 obsahuje téměř 800.000 pixelů, které jsou tvořené třemi tranzistory. To máme celkem 2.359.296 tranzistorů. Stačí, aby se jeden nepovedl, a máme tu chybný bod. Dalším problémem je homogenita struktury displeje, ta totiž může velmi zásadně ovlivnit kvalitu celého displeje. Výhody LCD monitorů 6 Nejpatrnější výhoda je asi zřejmá. Jsou malé a lehké. Také mají nižší elektrickou spotřebu (asi 30W proti více než 100W) a oproti CRT monitorům nevyzařují elektromagnetické záření. Obraz je naprosto ostrý a to i na krajích obrazovky, z principu činnosti LCD zde nemůže dojít k rozmazání obrazu vlivem magnetického pole jako u CRT monitorů. U klasických CRT monitorů se obraz neustále překresluje tak, aby obraz neblikal. Aby však rozsvícený bod svítil, než se k němu proud elektronů zase vrátí, je zde nanesena vrstva luminoforu. Ten zajistí ještě chvíli svit bodu, ale nesmí svítit příliš dlouho, jinak by obraz vytvářel tzv. duchy. U LCD monitorů odpadá první problém. Obraz se totiž překreslovat nemusí. Tedy, abych to uvedl na správnou míru, každý bod svítí libovolně dlouhou dobu, dokud nedojde informace, že má přestat svítit. To se hodí především při práci s Windows (resp. v programech), kde je většinu času stabilní obraz. U LCD monitorů se přesto obnovovací frekvence uvádí, ta by měla činit 60Hz, což je u CRT monitorů nemyslitelné, tady je naprosté minimum 75Hz a rozumnou práci naskýtá až 85Hz. Dávejte si při zapojování monitoru pozor, ať nemáte nastavenu obnovovací frekvenci více než 75Hz, LCD monitory ji zpravidla nezvládají. Kladem je také velká zobrazovací plocha, ta totiž narozdíl od CRT modelů činí plný rozměr, tedy 15" monitor má opravdu 15" úhlopříčku. Proto takový monitor má zobrazovací plochu skoro na úrovni 17" CRT monitoru.

Některé monitory disponují i otočným kloubem umožňujícím monitorem skvěle pohybovat a např. se přesvědčit, jak bude stránka (třeba ve Wordu) vypadat, když ji vytisknete. Toho lze také dosáhnout nastavením rozlišení 768 1024. Nevýhody LCD monitorů Mezi horší stránky LCD monitorů patří latence, neboli odezva (jak rychle se dokáže bod zhasnout a znova rozsvítit). To je velmi důležité u rychle měnícího se obrazu, třeba u počítačových her. Pokud je latence dlouhá, vznikají duchové. Zjistěte si proto odezvu vámi vybraného monitoru. Ale pozor, někteří výrobci udávají odezvu zvlášť pro zhasnutí a zvlášť pro rozsvícení. Ještě horší je, když není jasně poznat, o který údaj se jedná. Latence se udává v milisekundách. Pro kancelářskou práci dostačuje 30-40ms, kvalitní monitory mají latenci pod 20ms, a chcete-li hrát i hry nebo pouštět video, poohlédněte se po takovém, kde je latence menší než 8ms. Chybné body. Jak jsme si již vysvětlili, při výrobě je těžké vytvořit souvislou vrstvu stejně kvalitního LCD panelu. Někdy se stane, že nějaký bod zůstane nefunkční, tedy stále rozsvícený nebo zhasnutý. U dřívějších monitorů byla přítomnost chybných bodů velmi častá, dnes se již kvalitativní normy zvyšují. Lze tedy sehnat monitory s garancí absence chybných bodů. Nejlépe uděláte, když si necháte monitor předvést. Pokud neobsahuje chybný bod, máte téměř jistotu, že se v průběhu používání žádný neobjeví. Dalším problémem je takřka nutnost provozovat monitory v přirozeném (tzv. nativním rozlišení). U 15" modelů to činí 1024 768. Lze je sice provozovat i při 800 600 a 640 480, ale dochází k rozmazání obrazu. LCD monitory jsou totiž uzpůsobeny tak, aby v nativních rozlišeních dávaly co nejostřejší obraz. Při rozlišeních jiných se výsledný obraz musí složitě přepočítávat tak, aby se využilo sousedních bodů k vytvoření výsledného efektu jednoho pixelu pomocí částí jiného bodu. Tím dochází k avizovanému rozmazání. Asi nejznámějším problémem je úhel pohledu, ze kterého lze obraz pozorovat. Dnes se již objevují modely s pozorovacím úhlem kolem 160, ale většinou se pohybují kolem 100. Díky sloupcovému uspořádání RGB subpixelů je dokonalá sbíhavost ve směru vertikálním, ale v horizontálním již tak dobrá situace není a rozestupy mohou být někdy patrné. Je to dáno tím, že barvy pro každý pixel jsou uspořádány v trojúhelníku. Z toho důvodu nikdy nebude svislá čára třeba modré barvy navazovat na červenou. Červený subpixel je totiž v jiném vrcholu trojúhelníku a tedy pro daný pixel posunutý o nějakou tu desetinku milimetru (jeden pixel má 0,297-0,3mm). Výhodou LCD monitorů sice je svítivost, která dosahuje i 450cd/m2 oproti 120cd/m2 u modelů CRT. Bohužel to má i trošku negativní stránku. Jas u LCD monitoru je sice na všech místech stejný, ale pouze v kolmém směru. Proto, když se díváte kolmo na displej, prostředek je nejjasnější a kraje již trochu jasu ztrácejí. Dalším minusem je kontrastní poměr. Je to poměr mezi minimální a maximální hodnotou jasu. U CRT modelů činí asi 500:1, ale u LCD jen kolem 300:1. Je to dáno rovnoměrným podsvícením a také mírou uzavření průchodu světla. Začínají se objevovat i LCD monitory s kontrastním poměrem 500-700:1. LCD monitory mají také nevýhodu ve větší zranitelnosti. Lze je snadno poškrábat či dokonce narušit samotný displej. Nelze jej také čistit chemickými přípravky. Připojení LCD monitoru LCD monitor lze připojit analogově nebo digitálně. Poněvadž LCD monitor je plně digitální, doporučuje se připojení digitální DVI (Digital Visual Interface). Pokud grafická karta nemá tento konektor, musíte monitor připojit na analogový výstup (D-sub). D-sub rozhraním disponují snad 7

všechny vyráběné modely. Kvalitnější monitory disponují jak analogovým D-sub, tak digitálním DVI, u nejmodernějších HDMI. HDMI DVI D-sub Rozdíl mezi D-sub a DVI sice není zase až tak propastný, ale uvědomte si, že rozhraním D-sub ztrácíte hlavní výhody LCD monitorů, ty jsou určeny pro digitální zpracování dat. Problém je v tom, že grafická karta musí digitální signál převést na analogový (u CRT monitorů nutnost) a v monitoru jej zase převést na digitální. Je jasné, že analogový signál nám překáží. Výsledkem může být vznik interferencí (tzv. digitální šum) a moiré (špatné načasování signálů). Pokud LCD monitor opravdu chcete, stojí za koupi model s oběma rozhraními, i když kartu s DVI výstupem stále nemáte. Životnost monitoru (morální) je totiž podstatně delší než u počítače, a než vyměníte monitor, budete mít v počítači již třetí grafickou kartu. Doporučené nativní rozlišení k úhlopříčce LCD monitoru: 15" LCD monitor - 1024 x 768 17" LCD monitor - 1280 x 1024 18" LCD monitor - 1280 x 1024 19" LCD monitor - 1280 x 1024 20" LCD monitor - 1600 x 1200 21" LCD monitor - 1600 x 1200 22" LCD monitor - 1680 x 1050 24" LCD monitor - 1920 x 1200 Dotykové monitory Kompaktní sklo kopírující přesně tvar obrazovky, které je velmi čiré, nezhoršuje kvalitu obrázku na obrazovce, ale je citlivé na dotyk. Obrazovku můžete ovládat nejenom prstem, ale prakticky čímkoliv (ukazovátkem, pravítkem, tužkou ). Rozlišujeme dva základní typy. Odporové dotekové obrazovky a Kapacitní dotekové obrazovky. Princip činnosti kapacitní dotykové obrazovky: 1. na čtyři rohy obrazovky se přivede napětí. 2. Vestavěné elektrody využívají přivedené napětí k vytvoření homogenního napěťového pole. 3. Dotek prstu odvádí proud ze všech stran, v závislosti na vzdálenosti prstu od okraje obrazovky. 4. Elektronika vypočte polohu doteku prstu podle průtoku elektrického proudu. 8

Plazmové monitory Díky technologii plazmových obrazovek lze dnes uživatelům nabídnout ploché displeje s úhlopříčkou obrazu 21", 42" a 60". Zobrazený signál je buď počítačový VGA, nebo PAL ve standardním 4:3 formátu nebo širokoúhlém formátu 16:9. Plazmové displeje jsou určeny zejména pro použití ve veřejných informačních systémech - letiště, nádraží, banky, nebo při prezentacích a v multimediální oblasti. Výhodou je jejich malá tloušťka displeje a nízká hmotnost. Monochromatické monitory Monochromatické monitory s vysokým rozlišením a jasem jsou nejčastěji nabízeny v 17" (2048x1536) a 21" (2048x1536) provedení. Monochromatické monitory nachází využití hlavně v medicínských a lékařských aplikacích jako například skenování mozku či zárodku dítěte. Personální monitor Jedná se o barevný monitor pro speciální aplikace, montovatelný na běžné brýle, který vytváří barevný obraz s vysokým kontrastem v zorném poli uživatele. Je vhodný pro celou řadu aplikací, kde se vyžaduje dělení pozornosti. Standardní videosignál je zpracován konvertorem, jehož výstup řídí barevný LCD display s podsvícením. Speciální optická soustava promítá obraz na sítnici oka, vzniká tak dojem sledování barevného monitoru s úhlopříčkou 26" ze vzdálenosti 2 m. Důležitou vlastností této novinky je, že virtuální obraz vytvořený personálním monitorem zakrývá jen malou část zorného pole, umožňuje tak jakoukoliv běžnou činnost při současném sledování displeje. Všeobecně se může používat všude tam, kde se vyžaduje rychlá reakce, trvalá pozornost nebo přesně definovaná poloha obsluhy. Tento monitor nalezne v nejbližší budoucnosti uplatnění především ve zdravotnictví, v letectví, v průmyslu při rychlém zaškolování pracovníků na montážních linkách nebo při kontrole kvality, ve speciálních bojových útvarech armády i u různých bezpečnostních a informačních služeb. 9