UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Přírodovědecká fakulta. Katedra rozvojových studií DIPLOMOVÁ PRÁCE

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií DIPLOMOVÁ PRÁCE Olomouc 2014 Pavla VÍTOVÁ

Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií Role ropy a perspektivy vývoje v ropných ekonomikách států Perského zálivu Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jaromír Harmáček, Ph.D. Autor: Pavla Vítová Olomouc 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedla v seznamu zdrojů a literatury. V Olomouci, dne 19. 3. 2014...

Poděkování Velice děkuji panu Ing. Mgr. Jaromíru Harmáčkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi věnoval, a za čas, který strávil nad prací během jejího vzniku. Jeho trpělivé a zodpovědné vedení mě povzbuzovalo zvláště při zpracovávání ekonomicky laděných kapitol. Také děkuji svým nejbližším, kteří mě neustále podporují.

ABSTRAKT Státy Perského zálivu byly až do konce 19. století považovány za chudé země pokryté pouští, kde se lidé živili rybolovem, sbíráním perel, pastevectvím a ti bohatší obchodováním. Jejich život se změnil v okamžiku, kdy bylo v Íránu nalezeno černé zlato. Vidina rychlého zbohatnutí inspirovala státy stejné oblasti Saúdskou Arábii, Kuvajt a Spojené arabské emiráty a hon za nalezením ropy započal. Cestu od prvního neúspěšného vrtu, přes první tanker vypuštěný na moře, až po znárodnění ropného sektoru mapuje tato diplomová práce, konkrétně třetí kapitola. Cílem práce je komparace dosavadního vývoje a perspektiv dalšího rozvoje ekonomik výše zmíněných států (Kuvajtu, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů). První teoretická kapitola představuje modely strukturální změny, které jsou aplikovatelné na vybrané státy. Tradiční rurální sektor, který je v případě vybraných států zastoupen např. lovem perel, je nahrazen moderním sektorem, tedy ropným průmyslem. Podobou současného ropného průmyslu se zabývá pátá kapitola, která se též zaměřuje na komparaci těžby, spotřeby a zásoby ropy v daných zemích. Tři ekonomicky laděné kapitoly (2., 4. a 6.) rozebírají ekonomické aktivity zkoumaných států. Druhá kapitola se zaměřuje na období před objevením ropy, jaká ekonomická situace vládla na daném území, čím se lidé živili, a zjišťuje, z čeho pramenil státní příjem. Čtvrtá kapitola zkoumá ekonomickou situaci zemí po objevení ropy a šestá kapitola pokračuje ekonomickým rozborem států od roku 2000 do současnosti (2013). Závěr každé kapitoly je vyhrazen pro komparaci ekonomik všech tří států mezi sebou. Bylo zjištěno, že struktury ekonomik i jejich vývoj jsou podobné stejně jako míra závislosti na ropě (s výjimkou SAE, jejichž hospodářství je na poměry zkoumaných států relativně diverzifikovanější). Státy Perského zálivu zbohatly během několika let díky těžbě neobnovitelného zdroje. Vláda v každé z vybraných zemí si v poslední době uvědomuje vyčerpatelnost ropného ložiska, proto se snaží omezit závislost na ropných příjmech. Touto snahou se zabývá poslední sedmá kapitola, která přibližuje plány zemí na diverzifikaci ekonomiky a strategie udržitelného rozvoje států. Klíčová slova: Blízký východ, strukturální transformace, ropa, ropné příjmy, Perský záliv, ropný průmysl

ABSTRACT Until the 19th century, the Persian Gulf states were considered to be poor sandy states where fishing, pearl fishing, farming and sometimes trading were the only economic activities. When the black gold was found in Iran, everything changed. This moment was a turning point for the whole region. The governments of the Persian Gulf states, Saudi Arabia, Kuwait and the United Arab Emirates (UAE), were keen to get rich, so the chase for the oil began. The history of the first dry oil well, the first oil tanker and the nationalization of the oil industry is documented in this master thesis (especially in the third chapter). The aim of this master thesis is to compare the development of the economies of Kuwait, Saudi Arabia and UAE and their prospects for future progress. The first theoretic chapter presents different models of the structural change. The traditional rural sector (i.e. pearl fishing in Kuwait) is substituted for the modern sector (oil mining). The contemporary oil industry in the above mentioned countries is the topic of the fifth chapter. This chapter also analyses the oil production, oil consumption and oil reserves in those countries. The economic activities of the selected countries are described in chapters 2, 4 and 6. The second chapter, which is focused on the pre-oil era, presents the states main economic activities and the type of government revenue at that time. The fourth chapter explores the economy of the countries during the oil era and the sixth chapter presents the economic situation from 2000 until the present time (2013). In the end of each chapter there is a comparison of all three economies. It turns out that economic structures, their development and the reliance on oil are very similar in all states (except the UAE economy which is in comparison to Kuwait and Saudi Arabia quite diversified). The Persian Gulf states got rich due to mining non-renewable resources. The governments of the chosen states are aware of the depletion of oil and for that reason they are trying to diversify their economies. The economic strategies for the next ten to twenty years are mentioned in the seventh and last chapter. Key words: Middle East, structural change, oil, oil revenue, Persian Gulf, oil industry

الملخص كانت دول الخليج العربي فقيرة حتى نهاية القرن التاسع عشر. لم يكن االقتصاد قويا لذلك كان الناس يعملون في البحر في صيد السمك أو جمع اللؤلؤ وبعض الناس يعملون في التجارة. كل شيء تغي ر عندما اكتشف النفط في ايران. في هذه الفترة أرادت دول من نفس المنطقة )الكويت, المملكة العربية السعودية واإلمارات العربية المت حدة( النفط ايضا وبدأ البحث. النفط و بئر النفط و صناعة النفط في الكويت ولسعودية واالمارات هذا موضوع األطروحة )خصوصا الفصل الثالث(. هدف األطروحة هو مقارنة االقتصاد في الماضي والحاضر والمستقبل بين دول الكويت والسعودية واإلمارات. يقدم الفصل األول التغيير الهيكلي في الدول النفطية كما يتحدث عن االقتصاد الحديث )صناعة النفط( الذي استبدل االقتصاد القروي )مثل صيد السمك(. يتحدث الفصل الخامس عن صناعة النفط الحالي و يقارن االستخالص و االستهالك و موارد النفط في هذه الدول. تبحث الفصول الثالثة )6-4-2( االقتصاد في كل دولة من هذه الدول. أما الفصل الثاني فيركز الحديث عن الحالة االقتصادية قبل النفط. يتحدث الفصل الرابع عن االقتصاد بعد اكتشاف النفط والفصل السادس يتحدث عن االقتصاد من سنة 2222 حتى اال ن )2202(. في نهاية كل فصل توجد مقارنة اقتصادية بين كل هذه الدول. تقدم األطروحة أن االقتصاد في كل من دول الكويت والسعودية واإلمارات متماثل تقريبا وكذلك االعتماد على النفط ودخله )لكن اإلمارات مختلفة قليال ألن اقتصادها متنوع ومتعدد(. االن دول الخليج غنيين جدا بسبب النفط. لكن تعرف الحكومات أن النفط ليس ولذلك يحاولون التغيير في االقتصاد وتنوعه وهذا ما يتكلم عنه الفصل األخير. موردا قابل للتجديد كلمات مهمة: الشرق االوسط, االقتصاد, نفط, الخليج العربي, دخل النفط, الصناعة النفط

OBSAH SEZNAM GRAFŮ, SCHÉMAT A TABULEK... 1 SEZNAM ZKRATEK... 3 ÚVOD... 5 1 STRUKTURÁLNÍ ZMĚNY V EKONOMICKÉM ROZVOJI ZEMÍ... 8 2 EKONOMICKÉ AKTIVITY VYBRANÝCH ZEMÍ PERSKÉHO ZÁLIVU PŘED OBJEVENÍM ROPY...11 2.1 Ekonomická situace Kuvajtu před objevením ropy... 11 2.2 Ekonomická situace na území dnešní Saúdské Arábie před objevením ropy 13 2.3 Ekonomika Spojených arabských emirátů před objevením ropy... 15 2.4 Srovnání ekonomik vybraných států před objevením ropy... 17 3 POČÁTKY TĚŽBY ROPY NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ... 21 3.1 Počátky těžby ropy v Kuvajtu... 21 3.2 Počátky těžby ropy v Saúdské Arábii... 23 3.3 Počátky těžby ropy ve Spojených arabských emirátech... 27 3.4 Komparace objevení ropy ve vybraných zemích... 29 4 STRUKTURÁLNÍ ZMĚNY EKONOMIK VYBRANÝCH STÁTŮ S PŘÍCHODEM ZISKŮ Z PRODUKCE ROPY...31 4.1 Ekonomická situace Kuvajtu po objevení ropy... 31 4.2 Ekonomická situace Saúdské Arábie po objevení ropy... 34 4.3 Ekonomická situace Spojených arabských emirátů po objevení ropy... 36 4.4 Srovnání podílů sektorů na HDP ve vybraných zemích... 39 5 ROPA V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH... 43 5.1 Zásoby ropy ve vybraných zemích... 43 5.2 Ropný průmysl v Kuvajtu... 45 5.2.1 Ropné společnosti v Kuvajtu... 46 5.2.2 Ropná pole v Kuvajtu... 47 5.2.3 Ropné rafinérie v Kuvajtu... 48 5.3 Ropný průmysl v Saúdské Arábii... 49 5.3.1 Ropná společnost v Saúdské Arábii... 50 5.3.2 Ropná pole v Saúdské Arábii... 51 5.3.3 Ropné rafinérie v Saúdské Arábii... 53 5.4 Ropný průmysl ve Spojených arabských emirátech... 54 5.4.1 Ropné společnosti v SAE... 54 5.4.2 Ropná pole v SAE... 56 5.4.3 Ropné rafinérie SAE... 58

5.5 Těžba a spotřeba ropy... 59 5.6 Srovnání vývoje světových cen ropy s produkcí... 63 5.7 Ropný zlom... 64 6 EKONOMICKÁ SITUACE STÁTŮ OD ROKU 2000... 66 6.1 Ekonomika Kuvajtu po roce 2000... 66 6.2 Ekonomika Saúdské Arábie po roce 2000... 71 6.3 Ekonomika Spojených arabských emirátů po roce 2000... 74 6.4 Srovnání ekonomik vybraných států po roce 2000... 78 7 BUDOUCNOST BEZ ROPY PLÁNY ROZVOJE ANALYZOVANÝCH ZEMÍ... 84 7.1 Kuvajtská Vize 2035... 84 7.2 Dlouhodobá strategie Saúdské Arábie... 86 7.3 Vize 2021 Spojených arabských emirátů... 88 ZÁVĚR... 91 SEZNAM LITERATURY... 94

SEZNAM GRAFŮ, SCHÉMAT A TABULEK Seznam grafů Graf 1 Celkový export perel ze států Zálivu str. 18 Graf 2 HDP na obyvatele v PPP str. 19 Graf 3 Vývoj HDP a podíl sektorů na HDP Kuvajtu str. 33 Graf 4 Výše importu zboží KSA str. 35 Graf 5 Vývoj HDP a podíl sektorů na HDP KSA str. 36 Graf 6 Vývoj HDP a podíl sektorů na HDP SAE str. 39 Graf 7 Podíly jednotlivých sektorů na HDP v Kuvajtu, SAE a KSA str. 41 Graf 8 Podíl ropy na celkovém exportu Kuvajtu, KSA a SAE str. 42 Graf 9 Podíl zásob ropy ve světě str. 43 Graf 10 Ropné zásoby na Blízkém východě str. 44 Graf 11 Podíl jednotlivých regionů na světových zásobách ropy str. 45 Graf 12 Akcionáři ADMA-OPCO str. 56 Graf 13 Produkce ropy v regionech a světová spotřeba ropy str. 60 Graf 14 Produkce a spotřeba ropy v Kuvajtu, KSA a SAE str. 62 Graf 15 Porovnání spotřeby ropy a spotřeby ropy přepočítané na osobu str. 62 Graf 16 Vývoj světových cen ropy a její produkce str. 64 Graf 17 Vývoj objevů ropných nalezišť ve světě str. 65 Graf 18 Závislost na ropě, 1990 2009 str. 66 Graf 19 Vývoj ceny ropy a HDP na obyvatele v Kuvajtu str. 67 Graf 20 HDP na obyvatele a růst HDP v Kuvajtu str. 68 Graf 21 Podíl sektorů na HDP v Kuvajtu str. 69 Graf 22 Celkové příjmy a výdaje Kuvajtu str. 70 Graf 23 Vývoj ceny ropy a HDP na obyvatele v Saúdské Arábii str. 72 Graf 24 Podíl sektorů na HDP v KSA str. 73 Graf 25 Celkové příjmy a výdaje KSA str. 74 Graf 26 Ovlivnění HDP na obyvatele v SAE cenou ropy str. 75 1

Graf 27 Podíl sektorů na HDP v SAE str. 76 Graf 28 Podíl jednotlivých emirátů na celkovém HDP str. 77 Graf 29 Celkové příjmy a výdaje státu str. 78 Graf 30 Reálné ropné příjmy států str. 80 Graf 31 Ropné příjmy v přepočtu na obyvatele str. 81 Seznam schémat Obrázek 1 Trasa trans-arabského ropovodu Tapline str. 26 Obrázek 2 Časová osa str. 30 Obrázek 3 Dceřiné ropné společnosti KPC str. 47 Obrázek 4 Ropná pole v Kuvajtu str. 48 Obrázek 5 Ropná pole v Saúdské Arábii str. 52 Obrázek 6 Dceřiné společnosti ADNOC str. 56 Obrázek 7 Ropná pole Spojených arabských emirátů str. 58 Seznam tabulek Tabulka 1 Procento mužské pracovní síly zaměstnané v perlovém průmyslu str. 16 Tabulka 2 Produkce ropy a zisky z ní pramenící pro Kuvajt str. 32 Tabulka 3 HDP Spojených arabských emirátů podle sektorů str. 38 Tabulka 4 Současná a plánovaná kapacita rafinérií v Kuvajtu str. 49 Tabulka 5 Podíl Saudi Aramco v mezinárodních společnostech str. 51 Tabulka 6 Dotace v GCC zemích za rok 2010; v miliónech USD str. 70 2

SEZNAM ZKRATEK ADMA Abu Dhabi Marine Areas Limited ropná společnost Francie a Velké Británie v Abu Dhabi ADMA-OPCO Abu Dhabi Marine Operating Company producent ropy a zemního plynu v Abu Dhabi ADNOC Abu Dhabi National Oil Company ropná společnost v SAE ADPC Abu Dhabi Petroleum Company ropná společnost v SAE BP British Petroleum ropná společnost ve Velké Británii BV Blízký východ CDSI Central Department of statistický úřad v KSA Statistics & Information CIA Central Intelligence Agency Ústřední zpravodajská služba Dh Dirham měna SAE EIA U. S. Energy Information Administration Americká energetická informativní administrativa GCC Gulf Cooperation Council of Rada pro spolupráci the Arab States of the Gulf arabských států Zálivu HDP hrubý domácí produkt IMF International Monetary Fund Mezinárodní měnový fond IPC Iraq Petroleum Company ropná společnost v Iráku IPIC International Petroleum Invest Company investiční společnost v SAE KD Kuwaiti dinar měna Kuvajtu KOC Kuwait Oil Company ropná společnost v Kuvajtu KPC Kuwait Petroleum Corporation ropná společnost v Kuvajtu KSA Království Saúdské Arábie OPEC Organization of the Petroleum Organizace zemí Exporting Countries vyvážejících ropu PDTC Petroleum Development Trucial Coast dceřiná společnost IPC v SAE PPP parita kupní síly SAE Spojené arabské emiráty SASREF Saudi Aramco Shell Refinery rafinérie v KSA 3

SATORP Saudi Aramco Total Refining rafinérie v KSA and Petrochemical Co. SOCAL Standard Oil of California ropná společnost v USA SR Saudi riyal měna KSA UNCTAD United Nationas Conference on Trade Konference OSN o obchodu and Development a rozvoji USA United States of America Spojené státy americké USD United States dollar měna USA WB World Bank Světová banka WTI West Texas Intermediate druh ropy YASREF Yanbu Aramco Sinopec Refinery rafinérie v KSA 4

ÚVOD Lidstvo se nachází v době, kdy ke svému každodennímu životu potřebuje energii. Dosud nebyl objeven způsob, jak zcela nahradit užívání neobnovitelných zdrojů těmi obnovitelnými. Každým novým vrtem či vyhloubeným dolem se ztenčují světové zásoby uhlí, zemního plynu nebo ropy. Prozatím nejvíce nenahraditelných zdrojů spotřebují rozvinuté státy Severní Ameriky a Evropy, které ale na druhou stranu také vynakládají úsilí na hledání nových způsobů, jak nahradit neobnovitelné zdroje. Avšak je vysoce pravděpodobné, že tyto státy budou brzy překonány ve spotřebě energie zeměmi z rychle rostoucích rozvojových regionů, jejichž sociální a ekonomické podmínky se pomalu zlepšují (například země BRIC). Namísto snižování spotřeby neobnovitelných zdrojů tak bude podle EIA (2013) míra jejich užívání a celkový význam v budoucnu stoupat. V rozvojových regionech Blízkého východu, Asie a Oceánie roste dle dat EIA (2013) spotřeba surovin, konkrétně ropy, již dnes. Na Blízkém východě se však nezvyšuje pouze spotřeba ropy, ale také její produkce. Tento region představuje oblast s největší zásobou a zároveň největší produkcí ropy na světě. Díky ní se z chudých států Perského zálivu staly během několika málo desítek let jedny z nejbohatších zemí světa. Existuje mnoho odborných zdrojů a databází, které uvádějí informace a data o současném stavu ekonomik ropných států Arabského poloostrova. Avšak daleko méně autorů či organizací se zajímá o stav národních ekonomik před objevením ropy. Mimo jiné i touto problematikou se bude předkládaná práce zabývat. Cílem diplomové práce je komparace dosavadního vývoje a perspektiv dalšího rozvoje ekonomik tří vybraných států Perského zálivu Kuvajtu, Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie. Výběr států neprobíhal náhodně. Patřičný důraz byl kladen na odlišnosti mezi nimi, jako například velikost populace, rozloha území nebo snahy vlády o diverzifikaci státních příjmů. Stát Kuvajt byl do skupiny analyzovaných zemí vybrán z důvodu vysoké produkce těžby, jejíž příjmy jsou rozdělovány mezi nízký počet obyvatel. Naopak druhá vybraná země, Království Saúdské Arábie (KSA), obrovské příjmy pramenící z ropného průmyslu distribuuje přibližně desetkrát většímu počtu obyvatel. Třetí vybranou zemi představují Spojené arabské emiráty (SAE), jejichž populace ani rozloha území nejsou nikterak vysoké, zato je však tato země známá svojí snahou omezit závislost na ropném průmyslu podporou ne-ropných sektorů, například cestovního ruchu či finančních služeb (Dubaj jako ekonomický hub pro regiony Blízkého východu, východní Afriky i Zadní Indie). Všechny tři země jsou v práci analyzovány spíše z ekonomického pohledu. Pomocí dostupných dat a metod popisné statistiky jsou rozebírány ekonomiky jednotlivých států v době před objevením ropy, v období jejich transformace v důsledku 5

expanze těžby, v současnosti a také z hlediska perspektiv budoucího vývoje, zejména s ohledem na dlouhodobé strategie příprav na budoucnost bez ropných příjmů a zisků. Historický pohled na počátek 20. století (období před ropou, její objevy a zahájení těžby) ve zkoumaných zemích byl umožněný analýzou dat (Gapminder (2013)) a zdrojů (Carter (2009), Crystal (1998), Monroe (1954), Sabri (2001), Sorkhabi (2008)). Je zřejmé, že tuto část práce je nutné brát z hlediska použitých dat a vcelku dávné historie jako indikativní. Přesto má svůj význam, vzhledem k tomu, že se jí dosud příliš prostoru nevěnovalo. Analýza období následujících je již mnohem přesnější, neboť v ní byla aplikována data z veřejně dostupných databází organizací OPEC, EIA, UNCTAD či Světové banky. Použité údaje se týkají zejména produkce, spotřeby, exportu a zásob ropy ve zkoumaných státech. V práci je použita analyticko-komparativní metoda, kdy jsou trendy a situace v jednotlivých ekonomikách nejdříve analyzovány (metodami popisné statistiky a analýzou existujících odborných článků) a následně srovnávány. Tato struktura je v podstatě společná pro všechny části práce. V rámci hlavního cíle práce (komparace dosavadního vývoje a perspektiv dalšího rozvoje ekonomik vybraných států Perského zálivu) si autorka položila následující výzkumné otázky, které budou zodpovězeny v příslušných kapitolách práce: Lze na vybrané státy aplikovat model strukturální přeměny? Jaké ekonomické aktivity převažovaly ve vybraných zemích před objevením ropy? (kapitola 2) Kdy a jak v jednotlivých státech dochází k ropné transformaci? (kapitoly 3 a 4) Jaká je aktuální podoba ropných sektorů v jednotlivých zemích? (kapitola 5) Jak vysoká je závislost států na ropných sektorech a příjmech? (kapitola 6) Jak se státy staví k budoucnosti bez ropy, uvažují vůbec o ní? (kapitola 7) První, teoretická, kapitola seznamuje čtenáře s modely strukturální změny. Zaměřuje se na Lewisův model a přibližuje šest odvětvových skupin, do kterých lze zařadit rozvojové či rozvinuté země. Snaží se vysvětlit, proč některé země dospěly do stupně rozvinutosti a jiné ne. Druhá kapitola zkoumá ekonomické aktivity vybraných států před objevením ropy v regionu, resp. na území analyzovaných států. Dle dostupných zdrojů je porovnáván HDP na obyvatele (v paritě kupní síly) v období 6

1866 1930, export nejdůležitějších komodit v 19. století (zejména perel) a v závěru se kapitola stručně zmiňuje také o zemědělské produkci všech tří států. Třetí kapitola je zaměřena na objevení ropy na Blízkém východě, zkoumá, jaké ropné společnosti se angažovaly v hledání této nerostné suroviny na území srovnávaných států, jak velký objem finančních prostředků získaly vlády těchto států za prodeje ropných koncesí a kdy a v jakém množství se začalo s těžbou ropy. Ekonomické změny, tj. změny ve výši vládních příjmů, vládních výdajů, vývoji HDP a podílech sektorů na HDP, související se zahájením těžby ropy a expanzí ropného sektoru v rámci jednotlivých ekonomik, jsou analyzovány a komparovány ve čtvrté kapitole. Pátá kapitola je koncipována spíše jako analyticko-deskriptivní, neboť přibližuje ropný průmysl v Kuvajtu, KSA a SAE. Uvedeny jsou ropné společnosti států, jejich vlastníci a instituce, které vykonávají dozor nad ropným průmyslem. Komparovány jsou též těžba, spotřeba a zásoby ropy v těchto zemích. Kapitola je doplněna o informace týkající se ropných rafinérií a mapky znázorňující naleziště ropy. Šestá kapitola analyzuje a srovnává aktuální ekonomickou situaci států v novém tisíciletí zejména z hlediska vývoje a trendů v ekonomické struktuře, vývoji HDP a státních příjmech. Také porovnává, jak se liší reálné ropné příjmy zemí a reálné ropné příjmy přepočtené na obyvatele. Závěr kapitoly se věnuje analýze socio-ekonomických reportů zemí, které vypracoval Mezinárodní měnový fond. Poslední sedmá kapitola rozebírá plány a strategie rozvoje ekonomik do budoucna, zejména s ohledem na předpokládané snižování ropných příjmů. Podklady pro tuto kapitolu byly čerpány přímo z programů a vizí vytvořených vládou či pověřenými ministerstvy, jako například Ministerstvo ekonomie a plánování v Saúdské Arábii. 7

1 STRUKTURÁLNÍ ZMĚNY V EKONOMICKÉM ROZVOJI ZEMÍ Všechny státy světa lze rozdělit do skupin podle nejrůznějších kritérií, např. dle polohy na vnitrozemské a přímořské, podle počtu etnik na homogenní a nehomogenní, díky indexu svobody na svobodné, částečně svobodné a nesvobodné, nebo podle ekonomické vyspělosti jednotlivých zemí. Světová banka klasifikuje země dle ukazatele HDP na osobu do čtyř kategorií: země s nízkými příjmy, země s nižšími středními příjmy, země s vyššími středními příjmy a země s vysokými příjmy, přičemž země patřící do prvních tří skupin jsou označovány jako rozvojové. Rozdělení zemí do jednotlivých skupin není statické, to znamená, že stát s nižším HDP na osobu může v budoucnu svoje ekonomické postavení vylepšit a zařadit se do ekonomicky lepší skupiny či naopak. Je známo, že země, které dnes náleží do poslední skupiny (země s vysokými příjmy), měly v minulosti podobnou strukturu ekonomiky, jako dnes mají země rozvojové. V průběhu času u nich docházelo k transformaci ekonomické struktury: státy se tak stávaly ekonomicky vyspělejšími. Spolu s růstem ekonomiky se měnil podíl sektorů 1 na HDP státu. Zpočátku, kdy byl příjem na osobu nízký, zemědělství zabíralo největší podíl na složení ekonomiky a zaměstnanosti státu. Jak ekonomika rostla směrem k střednímu příjmu na osobu, zemědělství snižovalo podíl na HDP na úkor průmyslu a služeb. Tento postup je znakem ekonomického rozvoje a současně podmínkou a výsledkem ekonomického růstu. V rozvinutých ekonomikách je podíl zemědělců na celkové zaměstnanosti relativně nízký. Proces strukturální přeměny, tedy pokles míry zemědělství doprovázený vzestupem průmyslu a služeb, s sebou přináší výraznou migraci pracovní síly z rurálního do městského ekonomického sektoru. Strukturální transformace je také charakteristická demografickou přeměnou, kdy je vysoká míra porodnosti a úmrtnosti v tradičních společnostech nahrazena nižší mírou porodnosti a úmrtnosti (Perkins, Radelet, Lindauer, Block, 2013: 587). 1 Existuje několik definic ekonomických sektorů: 1. Primární, sekundární a terciární sektor, přičemž primární sektor zahrnuje produkci potravin a ostatních plodin, lov, rybolov, lesnictví a těžbu. Sekundární sektor sestává ze zpracovatelského a stavebního průmyslu, a přitom využívá primárních produktů. Terciární sektor v sobě zahrnuje nejrůznější typy služeb, od telekomunikací, přes hotelnictví až po služby osobního charakteru. Tuto definici lze také vysvětlit tak, že primární a sekundární sektory produkují zboží, terciární sektor produkuje nehmotné statky (např. informace). 2. Zemědělství versus průmysl. Tento model zahrnuje pouze dva sektory primární, kam spadá zemědělství, a sekundární, do kterého náleží průmysl a těžba. Služby v této definici ekonomických sektorů zmíněny nejsou. Sekundární sektor (průmysl) je v porovnání se zemědělstvím investičně náročnější (capital intensive). 3. Tradiční sektor versus moderní komerční sektor. Mezi tradiční sektor patří samozásobitelské zemědělství, tradiční řemeslná výroba a neformální činnosti, které se nepodílejí na vytváření HDP. Moderní sektor je charakteristický vyšší produktivitou, větší technologickou propracovaností a komodity zde vyprodukované jsou určeny převážně na trh. 4. Rurální versus městský sektor. Rozdíl mezi oběma sektory je prostorový. Venkovský sektor zahrnuje takové aktivity, které se hodí na venkov, například zemědělství (samozásobitelské i komerční), venkovská řemeslná výroba, někdy i těžba. Naopak do městského sektoru se řadí technicky a kapitálově náročnější průmysl či formální služby (Szirmai, 2005: 258 259). 8

Navzdory všeobecnému trendu snižování podílu zemědělství na HDP, je podle Szirmai (2005) podstatné zmínit, že neexistuje standardní cesta strukturální přeměny, kterou by se všechny země ubíraly. Současné rozvojové země nemohou jít ve stopách rozvoje dnešních rozvinutých zemí, protože podmínky rozvoje jsou dnes zcela odlišné. Rozvinuté země nastartovaly industrializací proces rozvoje v době, kdy neexistoval konkurenční trh. Dnešní rozvojové země se musejí prosadit ve světě gigantických průmyslových korporací a silných rozvinutých ekonomik. A dalším rozdílem v procesu rozvoje u rozvojových zemí jsou služby, které se rozvíjejí současně s průmyslem a ne až následně, jak tomu bylo v historii (Szirmai, 2005: 261). Jeden z nejznámějších modelů rozvoje, který se soustřeďuje na strukturální změnu, formuloval v polovině 50. let 20. století nositel Nobelovy ceny W. Arthur Lewis. Lewisův dvou-sektorový model se stal v 60. a na počátku 70. let 20. století základní teorií rozvoje rozvojových zemí s nadbytkem pracovní síly (Todaro, Smith, 2011: 115). Model pracuje s dvěma sektory, tradičním venkovským sektorem a moderním městským sektorem. Tradiční rurální sektor Lewis charakterizuje jako přelidněný, s minimální produktivitou, kde se nachází nadbytek pracovní síly (surplus labor). Tuto sílu, tedy pracovníky, lze kdykoliv odvolat z tradičního zemědělského sektoru, aniž by to způsobilo ztrátu na produkci. Moderní městský sektor, charakteristický vyšší produktivitou, přijímá pracovní sílu transferovanou ze sektoru rurálního (Todaro, Smith, 2011: 115). Model se primárně zaměřuje na proces přesunu pracovní síly a růst produkce a zaměstnanosti v moderním sektoru. Jak transfer pracovníků, tak růst zaměstnanosti moderního sektoru má pozitivní vliv na zvyšování výkonu tohoto sektoru. Ovšem rychlost zvyšování produktivity je závislá na míře průmyslových investic a akumulaci kapitálu v moderním sektoru (Todaro, Smith, 2011: 115). Analýza vzorů rozvoje strukturální změny se zaměřuje, stejně jako Lewisův model, na postupný proces, kterým prochází industriální a institucionální struktura rozvojových ekonomik. Hybnou silou ekonomického růstu se stává průmysl, který nahrazuje tradiční zemědělství. Oproti Lewisově modelu, tato analýza nepovažuje míru průmyslových investic a akumulaci kapitálu v moderním sektoru za jediné podmínky k ekonomickému růstu. Dalšími významnými podmínkami růstu jsou strukturální změny napříč ekonomikou, jako například změna produkce, změna složení poptávky konzumentů, mezinárodní obchod, a také socioekonomické změny, které zahrnují změny v míře urbanizace, růstu populace a jejich rozmístění (Todaro, Smith, 2011: 120). Vědci, kteří zkoumali strukturální změny, se pokoušeli objasnit domácí i mezinárodní překážky, které brání rozvoji. Mezi domácí překážky zařadili (ne)vybavení země přírodními zdroji včetně nerostných surovin (resource endowment), 9

velikost území, počet obyvatel a institucionální překážky daného státu (vládní politika). Jako mezinárodní překážky, které brání rozvoji, označili vědci přístup státu k zahraničnímu kapitálu, technologiím a zahraničnímu obchodu. Rozdílnosti v úrovni rozvoje mezi rozvojovými zeměmi jsou většinou připisovány vyjmenovaným domácím a zahraničním překážkám. A jsou to právě zahraniční překážky, které způsobují odlišnosti v rozvojovém procesu dnešních rozvojových zemí a současných již rozvinutých zemí (Harmáček, 2013: 158). Zmíněné domácí a zahraniční překážky zapříčinily rozdílnou úroveň rozvoje mezi jednotlivými rozvojovými zeměmi. Tuto úroveň lze přiblížit pomocí typů odvětvových skupin, které uvádějí podíl tří základních sektorů (zemědělství, průmysl a služby) na celkové produkci země (Addamcová, Němečková, 2009: 160 161): tradiční struktura (nižší a vyšší) vykazuje se nejnižším stupněm ekonomického rozvoje. Na celkové produkci země převládá zemědělství (někde i více jak 50 %), které je zaostalé a málo produktivní. Průmysl a služby nejsou příliš rozvinuté. Nízká ekonomika země dovoluje obyvatelům, aby svoji poptávku zaměřovali na základní komodity, jako jsou potraviny nebo oděvy. Do této struktury se dnes řadí některé nejméně rozvinuté země (LDCs), například Burundi, Eritrea, Haiti, Afghánistán nebo Kambodža. industrializační struktura (nižší a vyšší) sektor průmyslu zaujímá největší podíl na celkovém produktu země. Touto fází prošly v průběhu 19. a na počátku 20. století dnes již rozvinuté země (Německo, Francie či Velká Británie) a v průběhu 60. 80. let 20. století řada centrálně plánovaných ekonomik. Avšak většina současných rozvojových zemí do této fáze zatím nedospěla, což může být způsobeno odlišným procesem strukturální přeměn. Přesto některé rozvojové země tuto fázi vykazují, a to zejména státy orientované na těžební průmysl, například Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Omán, nebo země s výrazným podílem zpracovatelského průmyslu, jako například Honduras, Nikaragua, Indonésie, Malajsie nebo Thajsko. přechodná fáze charakteristická sektorem služeb, který zaujímá největší podíl na celkovém produktu země. V této fázi se nachází například Malawi, Guyana nebo Východní Timor. moderní, resp. relativně pokročilá struktura tuto fázi vývoje dostihly všechny rozvinuté země a některé rozvojové a transformující se země. V případě rozvinutých zemí se uvádí moderní struktura a v souvislosti s ostatními zeměmi se jedná o relativně pokročilou strukturu. Nejčastěji uváděnou příčinou rozdílu v názvosloví je rozvinutost služeb. Zatímco v rozvinutých státech se jedná o bankovnictví, pojišťovnictví nebo telekomunikace, v rozvojových a transformujících se zemích se sektor služeb opírá o tradiční nebo státní služby. Navíc podíl sektoru služeb se u zmíněných skupin zemí velmi liší. V rozvinutých zemích mohou služby dosahovat až 73 % na celkovém HDP, v rozvojových zemích stěží přesáhne 50% podíl. 10

2 EKONOMICKÉ AKTIVITY VYBRANÝCH ZEMÍ PERSKÉHO ZÁLIVU PŘED OBJEVENÍM ROPY Je možné se domnívat, že za dnešním bohatstvím států Zálivu může ropa. Její výskyt, těžba a prodej učinila ze zemí jako je Kuvajt, Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty pohádkově bohaté monarchie, jejichž vladaři uskutečňují megalomanské projekty typu nejvyšších budov světa nebo umělých ostrovů a jejichž obyvatelé mohou žít bez daňového zatížení (což však nemusí být vždy jen pozitivní). Ještě před necelými sto lety však o jejich ropném obdaření nikdo nevěděl. Ekonomické bohatství těchto zemí bylo výrazně nižší, ekonomická struktura značně odlišná. Místní obyvatelé se nejčastěji živili tradičním obchodem, rybolovem a lovem perel, a daně, které museli odevzdávat do státní pokladny, sloužily ve většině případů k rozvoji daného území. Díky kumulování bohatství v období před objevením nerostných surovin, státy započaly období pokroku, který příchod ropy urychlil. 2.1 Ekonomická situace Kuvajtu před objevením ropy Kuvajtskou ekonomiku v období před objevením ropy lze charakterizovat několika rysy. Podle autorů analýzy kuvajtské ekonomiky (El-Katiri, Fattouh a Segal, 2011) se jedná v první řadě o akumulaci raného kapitálu v Kuvajtu během 18. a 19. století prostřednictvím obchodu a činností závislých na obchodu. Důležitým znakem je také politická stabilita emirátu, kterou zajistila vládnoucí rodina Al-Sabah a která je předpokladem k úspěšnému obchodování v rámci kontinentu i mimo něj. A jako třetí rys kuvajtské rané ekonomiky autoři uvádějí absenci bohatství, kterým je stát charakteristický dnes (El-Katiri, Fattouh a Segal, 2011: 2). Stát Kuvajt byl založen na počátku 18. století skupinou několika velkých rodinných klanů, kteří na toto území dorazily ze Saúdské Arábie, z oblasti Nadždu. Výhodná poloha, kterou zajišťoval snadný přístup k moři a blízkost velkých tradičních obchodních měst, jako například Bagdád nebo syrský Halab, předurčila Kuvajtu významné obchodní postavení mezi západem a východem. Hlavní složku ekonomiky proto tvořil obchod jak na souši, tak po moři, rybolov, lov perel, stavba lodí a dokonce lze nalézt zmínky i o pašování (El-Katiri, Fattouh a Segal, 2011: 3). Perly představovaly až do objevení ropy ve 30. letech 20. století jediné přírodní bohatství, jímž Kuvajt oplýval. Za nadvlády šejka Mubaraka na počátku 20. století stát prosperoval díky stovkám lidí zapojených do perlového průmyslu. Více než 800 lodí vyplouvalo lovit perly a posádka plavidel tvořila většinu ekonomicky aktivního obyvatelstva státu (Middle East Reservoir Review, nedatováno). Koncem 20. let 20. století však perlový průmysl zaznamenal pokles a s ním klesly i státní zisky. 11

Částečně to bylo způsobeno klesajícím zájmem Evropy a Ameriky o luxusní zboží na počátku světové ekonomické krize a nástupem levnější konkurence na trh s touto komoditou. Konkrétně se jednalo o japonské perly, které byly pěstovány uměle, čímž se snížily náklady na jejich produkci a cena mohla být nižší, než u perel sbíraných ručně. Uvádí se, že v roce 1921 existovalo více než 700 lodí, jejichž posádky se zabývaly lovem perel. V roce 1933 jich bylo 320, o šest let později 100 150 a na počátku 40. let 20. století na moře vyplouvalo pouze 40 lodí (Crystal, 1999: 39). Trh s perlami v Kuvajtu se už nikdy nevrátil do podoby 20. let 20. století, proto se lovci perel museli adaptovat na nový způsob obživy, práci v dálkovém obchodě nebo v začínajícím ropném průmyslu. Nejenom lov perel zajišťoval státní příjmy, ale také obchodování pomáhalo kumulovat kapitál emirátu. Obchodníci ve většině případů byli příslušníky městského sunitského obyvatelstva, kteří zaujímali nejvyšší postavení ve společnosti. Tito lidé kumulovali majetek v rámci rodiny, rozšiřovali ho ekonomicky výhodnými sňatky se sobě rovnými a dominovali ekonomickému životu státu. Také představovali důležitý prvek na politickém poli, kde vyvažovali moc mezi kuvajtským emírem a ovládaným obyvatelstvem. Mnozí z nich si díky svému bohatství mohli dovolit posílat své syny získat vzdělání v zahraničí, čímž podle Crystal (1999: 37 38) vynikali mezi ostatními Araby v Zálivu. Cestovatelé ze Západu, kteří tehdy navštívili Kuvajt, byli překvapeni rozvinutostí místních obyvatel. Často se setkávali s dokumenty psanými na psacích strojích a nejednou byli svědky znaků své vlastní evropské kultury, kterou místní elita následovala. Mnoho obchodníků se živilo dovozem a prodejem datlí z irácké Basry do Indie nebo východní Afriky a zpět odtud přiváželi do Kuvajtu materiál vhodný ke stavbě lodí. Takový typ obchodu přinášel nejvyšší zisky do kuvajtské ekonomiky do doby, než se začala těžit a komerčně prodávat ropa (Monroe, 1954: 271). Kuvajtští obchodníci se museli během první poloviny 20. století vyrovnat s řadou překážek, které jim způsobily nižší příjmy. Jednou z nich byla již zmíněná konkurence levnějších perel z Japonska, jež výrazně oslabila zisky státní pokladny. K další, mnohem závažnější překážce obchodu, došlo na počátku 20. let 20. století ze strany Saúdské Arábie. V důsledku neúspěšného jednání mezi kuvajtským šejkem Ahmadem a saúdským sultánem Nadždu Ibn Saúdem o přepravě a clu importovaného zboží, došlo k uvalení embarga na Kuvajt, které trvalo až do konce 30. let 20. století. Podle šejka Ahmada došlo k výraznému snížení zisků z obchodu mezi Nadždem a Kuvajtem až o 70 % (Crystal, 1999: 39). Obchodníci se s nepřízní trhu vyrovnávali různě. Někteří se rozhodli dovážet na svých lodích pitnou vodu z Šat al-arab v Iráku, jiní se stali realitními makléři a prodávali 12

především půdu vhodnou k pěstování palmových datlí opět v blízkosti Šat al-arab. Dokonce se i našli takoví obchodníci, kteří se společně s iráckými partnery pokusili konkurovat Velké Británii ve výrobě parníků, kterých byl v oblasti Perského zálivu za druhé světové války nedostatek. Větší spolupráce s Irákem přilákala i nečestné Kuvajťany, kteří si snažili přivydělat pašováním zboží do Iráku (Monroe, 1954: 273). Přechod od obchodu k zemědělství neřešil ztíženou ekonomickou situaci. Plodinou, která se zde mohla pěstovat, byla pšenice. Avšak kvůli nepříznivým podmínkám se podařilo sklidit úrodu přibližně jednou za šest let. I když deštivá zima předurčovala slibnou sklizeň, nálety kobylek dokázaly zničit celou úrodu. Lidé se proto věnovali pěstování plodin velmi málo, ale chov hospodářských zvířat ojedinělý nebyl. Téměř každá rodina vlastnila kozy, které se krmily převážně dovezeným krmivem z Basry (Monroe, 1954: 273). 2.2 Ekonomická situace na území dnešní Saúdské Arábie před objevením ropy Ekonomická situace na území dnešní Saúdské Arábie se výrazně podobala ekonomice Kuvajtu. Ve stejném období, tedy před tím, než ekonomikám dominovaly příjmy z produkce ropy, výnosy státu pramenily z podobných ekonomických aktivit, mezi něž patřil lov a prodej perel, dálkový obchod a stavba lodí. Podobně jako v Kuvajtu, i v Saúdské Arábii zastávali významné postavení obchodníci. Obchodníci pocházeli z tradičních rodin 2 a po staletí se těšili vážnosti ve společnosti. Cílem obchodování v Saúdské Arábii nebylo primárně vydělávat peníze, spíše se obchodníci snažili udržet rodinnou a národní tradici. Již Prorok Muhammad byl spjatý s podnikáním. Svojí první ženě Khadije, která patřila mezi nejbohatší obchodnice v Mekce, spravoval účty. V Prorokově době k obchodníkům patřili lidé z vyšších kruhů společnosti, což vydrželo i třináct století po jeho smrti. Důležitost a četnost obchodování lze doložit i několika verši, které se objevují v Koránu a o obchodování pojednávají. Například súra Pátek praví: Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Boha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. (Hrbek, 2000: 483). Podle tohoto verše lze soudit, že podnikáním se zabývalo mnoho lidí a bylo tedy nutné na ně pamatovat i ve svaté knize muslimů. 2 Obchodníci přicházeli do Saúdské Arábie z různých koutů Blízkého východu, usadili se zde a spolu s rodinou se stali významnými členy společnosti. Některé rodiny pocházely z Basry a Bagdádu, Bahrajnu, Kuvajtu, Egypta, Sýrie, Palestiny nebo dokonce Indie. Jiné rodiny, jako například Bin Laden, přišly z údolí Hadramaut v Jemenu (Sabri, 2001: 6). 13

Díky svojí poloze, křižovatce obchodních cest vedoucích do Sýrie, Egypta, Gazy nebo Íránu, zastávalo poutní město Mekka důležité postavení v obchodu. Mecký trh Okaz znali obchodníci z celého světa a díky zásobování rozličným zbožím se oblast Mekky a blízkého Taifu stala důležitým producentem například vína nebo kožených výrobků. Avšak na počátku 16. století se centrum obchodu přestěhovalo do nedaleké Džiddy. Přístavní město získalo svoji důležitost především díky tisícům poutníků, kteří sem každoročně připlouvali, aby se odtud vydali na hadždž 3, a objemnému dovozu zboží z Egypta, Jemenu, Etiopie nebo Indie. Majetek dvou nejmocnějších obchodníků v Džiddě byl na počátku 19. století odhadován na 150 000 200 000 liber (Sabri, 2001: 3). S příchodem Východoindické společnosti do Saúdské Arábie v polovině 19. století obchodníci získali konkurenci, která jim snížila zisky (Sabri, 2001: 2 3). Kromě obchodu se ekonomika státu skládala především z aktivit místních kočovných pastevců (například chov velbloudů), pěstování obilnin, rybolovu a stavby lodí. O průmyslu před objevením ropy lze nalézt pouze omezené informace. Většinou se uvádí tradiční lov perel, hrnčířství, nábytkářství, vydělávání kůží a barvení látek (Sabri, 2001: 3). Mezi nejvýznamnější vývozní komodity z území dnešní Saúdské Arábie patřily datle, koně a perly. Lov perel představoval podobně jako v sousedním Kuvajtu nejdůležitější průmyslové odvětví, i když v porovnání s Kuvajtem zde byl výrazně slabší (Sabri, 2001: 3). Výrazné příspěvky do rozpočtu státu představovaly výběr daní od jednotlivých rodinných klanů, daně z obchodních aktivit, zakát, 4 vymáhání nejrůznějších pokut na obyvatelstvu či zabavování půdy politickým oponentům nebo rebelům. Do státní pokladny významně přispěly i zisky od poutníků mířících každoročně do Mekky. Koncem 19. století emír Faisal bin Saúd dokázal ročně vybrat až 800 000 dolarů, z čehož 60 70 % pocházelo od místních obyvatel (Sabri, 2001: 4). Uvádí se, že důležité obchodní město Džidda mělo v polovině 19. století celkový obrat 1 264 360 liber, z nichž 833 510 liber tvořil dovoz zboží a naopak 430 850 liber vývoz (Sabri, 2001: 4). Kvůli první světové válce se však ekonomické výnosy státu snížily a na konci roku 1916 stát vydělal pouze 133 322 liber, což sotva pokrylo jeho chod. Mezi hlavní zdroj státních příjmů patřil obchod s velbloudy ze Sýrie, který se však kvůli válce ocitl v krizi (Sabri, 2001: 4). 3 Jedním z pěti pilířů islámu je i pouť neboli hadždž do svatého města Mekky. Alespoň jednou za život by měl každý muslim tuto pouť podniknout. Ti, kteří ji absolvují, se mohou oslovovat hadži a zaznamenat událost na své domovní dveře. 4 Zakát neboli almužna představuje náboženskou daň z majetku nebo příjmu, která je určena k charitativním účelům. Výběr zakátu je zahrnut mezi pět pilířů islámu. 14

S příchodem Velké Británie se ekonomická situace země výrazně zlepšila. Britové platili saúdské vládě výměnou za přátelství téměř 300 000 dolarů ročně a navíc jim poskytli zbraně a munici. Dotace saúdské vládě a králi Abd Al-Azizovi však byly pravidelně vypláceny jen do roku 1923, od té doby byly poskytovány nepravidelně. Podle dostupných informací se král potýkal ve 20. letech 20. století s finanční krizí (Sabri, 2001: 4). Neměl prostředky na zaplacení svých vojenských aktivit, pomocí nichž chtěl dobýt a sjednotit území Arábie. Připojením přístavního města Džidda získal král nemalé finance do státní pokladny, údajně až čtyři nebo pět milionů liber ročně 5 (Sabri, 2001: 4). Bohaté období krále Abd Al-Azize však netrvalo dlouho, protože světová ekonomická krize 30. let dostihla i Saúdskou Arábii. Počet poutníků do Mekky, jejichž útraty představovaly vysoký přínos do státní pokladny, se významně snížil: z původních asi 100 000 poutníků za rok jich v roce 1931 navštívilo Mekku asi 20 000 a o dva roky později dokonce jen 10 000 (Sabri, 2001: 5). S poklesem poutníků, klesly i příjmy do státní pokladny a král se musel spolehnout na výběr daní především od obchodníků. 2.3 Ekonomika Spojených arabských emirátů před objevením ropy Charakteristika ekonomických aktivit Spojených arabských emirátů se výrazně podobá aktivitám předchozích dvou zkoumaných států. Na území Trucial Coast, později přejmenovaných na SAE, patřil lov perel k nejdůležitějším ekonomickým činnostem, kterými se lidé zabývali. Z výnosů prodeje perel a později i výběrem daní byl akumulován majetek státu, řízen chod emirátu, a díky perlám se oblast Perského zálivu začala rychle rozvíjet. První výraznější známka rozvoje SAE nastala v první polovině 19. století, kdy na pobřeží Zálivu hojně přicházeli místní obyvatelé z vnitrozemí a usazovali se zde. Díky obrovskému výskytu perlotvorek sem byli přitahováni i dělníci ze zahraničí a svojí přítomností zvyšovali počet obyvatel a míru vybraných daní. Perlový průmysl se stal v této době dominantním odvětvím ekonomiky v celém regionu a byl zásadním téměř do poloviny 20. století, kdy byl nahrazen produkcí ropy. Význam lovu perel demonstruje Robert Carter na příkladu zaměstnanosti. V roce 1835 většina pracující populace, s výjimkou žen, dětí a starých mužů v oblasti Pirate Coast (dnešní SAE a s největší pravděpodobností i Katar), byla zaměstnána v perlovém průmyslu (Carter, 2009: 276). 5 Sharaf Sabri ve své knize pro srovnání uvádí, že před první světovou válkou státní příjmy činily asi 100 000 liber ročně a na počátku 30. let až pět milionů ročně (Sabri, 2001: 4). 15

Svoje tvrzení dokládá procentem zaměstnaných mužů v tomto odvětví. Celých 78 % mužské populace emirátu Abu Dhabi bylo zapojeno do perlového průmyslu (viz tabulka 1) a potápění se stalo hlavním zaměstnáním dokonce i pro beduíny. Potápěči neměli práci lehkou, museli se umět potopit do hloubky 30 40 metrů, protože zde se ústřice vyskytují nejčastěji. Tabulka 1 Procento mužské pracovní síly zaměstnané v perlovém průmyslu Abu Dhabi Dubaj Sharjah Umm al- Qaiwain Ajman Trucial States Bahrajn Katar Kuvajt Počet obyvatel 14 300 10 000 35 550 5 000 750 80 000 100 000 27 000 37 000 Muži v perlovém průmyslu 5 570 6 936 6 999 1 759 781 22 000 17 633 12 890 9 200 % mužské pracovní síly v perlovém průmyslu 78 139 39 70 208 55 35 95 50 Zdroj: Zpracováno autorkou podle Carter (2009: 280). Za vlády šejka Zayida, město Abu Dhabi neustále posilovalo pozici v perlovém průmyslu, což se projevilo i ve zvýšení příjmů jednotlivců a celého území. Participace na lovu a obchodu s perlami nepřinášela prospěch pouze lidem zapojeným do odvětví přímo, ale měla kladný vliv na všechny obyvatele. Podle Rabiho (2006: 40) příjem vládce, který pramenil právě z perlového průmyslu, byl odhadován v roce 1909 na 62 000 USD (Rabi, 2006: 40). Avšak Robert Carter (2009: 278) odhaduje dokonce vyšší příjem vládce v daném období. Podle něho se částka výdělku vládce, tudíž i emirátu, pohybovala okolo 75 000 USD, přičemž 57 000 USD pocházelo mimo jiné z daně uvalené na lodě a ostatních daní souvisejících s rybolovem a lovem perel; dalších 5 000 USD pak mělo pocházet z prodeje perel na ostrově Dalma, jenž náležel SAE. Takže celých 83 % příjmů emirátu pocházelo z činností souvisejících s obchodem perel (Carter, 2009: 278). Výnosy z prodeje perel byly obrovské díky poptávce z Evropy, Indie a Dálného východu. Avšak průmysl v SAE postihl stejný útlum jako v Saúdské Arábii a Kuvajtu. Kvůli světové ekonomické krizi na počátku 30. let a v důsledku přílivu mnohem levnějších japonských perel na světový trh se zisky SAE z perlového průmyslu výrazně snížily. I když prodej perel představoval v Emirátech hlavní příjem státu, ekonomika sestávala i z dalších odvětví. Kromě lovu perel se na pobřeží dlouhém přibližně 600 km 16

významně rozvíjel i rybolov. Menší ryby sloužily ke konzumaci místním lidem, větší ryby (jako například žraloci) byly exportovány do zahraničí, hlavně do Číny. Místní rybáři si osvojili několik speciálních metod, jak nejlépe chytat ryby. Buď používali zvláštní oplocení ve tvaru písmene V, které zachytilo ryby při odlivu moře, nebo dvě sítě natažené do pravého úhlu (Heard-Bey, 2001: 105). Dalším důležitým odvětvím místní ekonomiky bylo zemědělství. Přestože většinu území Spojených arabských emirátů pokrývá poušť, lidé se v drsném kraji byli schopni adaptovat. V oázách s důmyslným zavlažovacím systémem falaj 6 pěstovali palmy datlové, fíky, mango, pomeranče, banány, batáty nebo cibuli. Často se také v oázách sel ječmen, pšenice a proso (Heard-Bey, 2001: 109). Lidé žijící v horách převážně chovali pro obživu hospodářská zvířata. Ovce a kozy sloužily jako zdroj masa, mléka a kožešin a velbloud se cenil jako nosič, který dopravoval zboží na trh a do přístavů a jeho prodejem nebo výměnou lidé získali zboží, které by si jinak nemohli opatřit (Heard-Bey, 2001: 104). Vypěstované plodiny, které lidé sami nespotřebovali, putovaly na trhy a do přístavů, odkud je obchodníci vyváželi na jih Perského zálivu, Indie, východní Afriky a Číny, aby je zde prodali. 2.4 Srovnání ekonomik vybraných států před objevením ropy Státy Kuvajt, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty mají v současné době mnoho společného z ekonomického hlediska. Jejich fiskální politika je založena na příjmech z těžby nerostných surovin. Díky nalezištím ropy a zemního plynu státy zbohatly v relativně krátké době. Avšak i před objevením nerostných surovin země vykazovaly podobnou ekonomickou činnost. Obchodníci na území všech vybraných států přispívali daněmi značnou měrou do rozpočtu zemí. Ve společnosti se řadili mezi nejvlivnější osoby a často také mezi nejbohatší obyvatele daného státu. Obchodní činnosti kraloval dálkový obchod zaměřený na východní pobřeží Afriky, Indie, Dálného východu a Evropy. Vyvážely se nejrůznější komodity, od ryb, citrusů, datlí, až po perly, které představovaly nejvýnosnější artikl v Kuvajtu a Spojených arabských emirátech. Výnosy z lovu perel stoupaly s výjimkami již od 17. století (viz graf 1). 6 Falaj označuje zavlažovací systém. Jedná se o tunel, který zavlažuje zahrady a záhony vodou vzdálenou i několik kilometrů. Zdroj vody musí být položen výše než zavlažovaná pole (Heard-Bey, 2001: 109). 17

Graf 1 Celkový export perel ze států Zálivu Zdroj: Zpracováno autorkou podle Carter (2009: 279). Nicméně, jak ukazují hodnoty grafu, v posledním pozorovaném období (1925 1926) došlo k výraznému poklesu hodnoty exportu perel. Perlový průmysl v Perském zálivu poznamenala světová ekonomická krize a silná konkurence z Japonska. Podle ukazatele HDP vybraných států však nelze zcela jasně dokázat, že snížením exportu perel státy ekonomicky utrpěly. Podle dostupných hodnot HDP v daném období, čili na přelomu 19. a 20. století, ekonomiky všech pozorovaných států rostly. Jak je patrné v grafu 2, vybrané státy ekonomicky prosperovaly. Spojené arabské emiráty měly v roce 1866 nejvyšší HDP na obyvatele (v PPP) ze všech zkoumaných států, emiráty následoval Kuvajt a v nejhorší ekonomické situaci se nacházela Saúdská Arábie, která měla pouze 597 USD. Nejhorší postavení Saúdské Arábie se však změnilo ve 30. letech 20. století, kdy hodnoty HDP byly nejvyšší ze všech tří států. Saúdská Arábie od roku 1900, kdy HDP na obyvatele činilo 716 USD, zaznamenala největší ekonomický pokrok. Již v roce 1930 HDP monarchie překročilo hranici 3000 USD. Nejpomalejší ekonomický růst od roku 1900 naopak zaznamenal stát Kuvajt, jehož hodnoty HDP na obyvatele se v roce 1930 zvýšily pouze o 187 USD (viz graf 2). 18

Graf 2 HDP na obyvatele v PPP Zdroj: Zpracováno autorkou na základě dat Gapminder.org (2013). Vysoký ekonomický nárůst Saúdské Arábie mezi lety 1920 a 1930 způsobila řada faktorů. Saúdská ekonomika nebyla významně závislá na těžbě a exportu perel, proto ji dramatický úbytek výnosu z perlového průmyslu v Perském zálivu téměř nezasáhl. Naopak v Saúdské Arábii začala jako v první ze všech pozorovaných zemí honba za nalezením černého zlata. Již v roce 1923 byla udělena první ropná koncese králem Ibn Saúdem za cenu 2500 liber ročně. Hledání ropy vydrželo pouze do roku 1927, avšak ve 30. letech 20. století se rozběhlo nanovo. Ve Spojených arabských emirátech a Kuvajtu byly první ropné koncese prodány až ve 30. letech, proto ekonomický skok nastává později. Důležitou položku v národní pokladně Saúdské Arábie také tvořily platby evropské mocnosti, Velké Británie. Ta hledala na počátku 20. století spojence na Blízkém východě a Saúdská Arábie se jevila jako vhodný kandidát. Výměnou za přátelství a podporu Velká Británie vyplácela zemi (resp. králi Abd Al-Azizovi) pravidelně až do roku 1923 téměř 300 000 dolarů ročně. Také situace v zemědělské oblasti, i z hlediska zemědělské produkce, byla (a je) v Kuvajtu, Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech obdobná. Tropický podnebný pás a pouštní suché klima vytváří podmínky obtížné pro pěstování plodin a chov hospodářských zvířat. Existují však výjimky v podobě podzemních vod nebo oáz, které jsou příhodné pro pěstování citrusů, palmy datlové, fíků a obilnin. Pro Arábii je typickým hospodářským zvířetem velbloud, kterého se zde daří chovat, a který představuje výnosný obchodní artikl. Kromě velbloudů patřili ke známým arabským chovatelským produktům také koně, zvláště ze Saúdské Arábie. Chovatelé z celého světa neváhali za čistokrevného Arabského plnokrevníka platit vysoké sumy peněz. Navzdory několika zmíněným exportním a obchodním komoditám mělo zemědělství v oblasti Perského zálivu spíše samozásobitelský charakter. Protože tehdejší ekonomické aktivity nemohly pokrýt chod státu, museli panovníci vyvinout 19

systém získávání peněz do státní pokladny výběr daní. Na rozdíl od dnešní praxe, daně a další vybrané finance od obyvatel tvořily v Saúdské Arábii na konci 19. století 60 70 % státního rozpočtu (Sabri, 2001: 4). 20

3 POČÁTKY TĚŽBY ROPY NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ Ke vzniku ropného ložiska, ve kterém dochází k nahromadění a zakonzervování organické hmoty, je důležité správné načasování a nezbytný je výskyt horniny bohaté na organický materiál a vhodná teplota, díky níž nastává migrace utvořené ropy a zemního plynu. Zásadní součást ropného systému představuje porézní hornina, jež vytvoří tzv. ropnou past, ve které je ropa zachycena až do jejího extrahování. Pro vznik současných nalezišť je potřeba správná časová sekvence celého ropného procesu, k čemuž došlo, podle Rasoula Sorkhabiho (Sorkhabi, 2010), právě v regionu Blízkého východu. Oblast Perského zálivu, tedy území, kde se nacházejí státy Írán, Irák, Kuvajt, Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty a Omán zaujímá jen asi 3,4 % zemského povrchu, avšak téměř 60 % známých světových ropných nalezišť se nachází právě zde (Sorkhabi, 2010). První zemí, kde se v roce 1908 poprvé začala těžit ropa, byl Írán. Až po dlouhých devatenácti letech došlo k objevení druhého naleziště v sousedním státě, v iráckém Kirkuku. Ovšem až nalezení ropy v Bahrajnu, Saúdské Arábii a Kuvajtu ve 30. letech 20. století zařadilo část arabského světa mezi největší světová ropná naleziště a přilákalo americké ropné společnosti do tohoto strategického regionu. Důležitou postavou, která hrála hlavní roli při prozkoumávání oblasti a hledání ropných důkazů, byl major Frank Holmes 7 (Sorkhabi, 2008). 3.1 Počátky těžby ropy v Kuvajtu Přítomnost ropy v Kuvajtu byla potvrzena o několik let později než v Saúdské Arábii a Bahrajnu. Stalo se tak za vlády šejka Ahmada Al-Jabera Al-Sabaha, který se stal roku 1921 emírem Kuvajtu. Do objevení ropy hlavní položku příjmů státu tvořil vývoz perel. Avšak ve 30. letech začala kuvajtská ekonomika oslabovat kvůli levnějším perlám, které se vyskytly na trhu. Japonský podnikatel Kokichi Mikimoto si totiž vybudoval úspěšný obchod s uměle vypěstovanými perlami, jejichž množství a prodejní cena směle konkurovala perlám z Perského zálivu. Kuvajt se v důsledku snížení exportních cen nejdůležitější komodity začal ve 30. letech 20. století obracet k černému zlatu, které se zvláště po objevení v Bahrajnu stalo lukrativní příležitostí, jak zbohatnout (Sorkhabi, 2008). 7 Major Frank Holmes, ukazujíc si na nos, údajně prohlásil: This was my geologist! když jako negeolog vysvětloval svoji víru ve výskyt ropných nalezišť (Sorkhabi, 2008). 21

Kuvajt se nacházel mimo území zahrnující Red Line Agreement 8, proto v dané oblasti mohla výhradně operovat americká ropná společnost Gulf Oil (dnešní Chevron Oil). Avšak ani Velká Británie, která zde měla výrazný vliv, nechtěla přijít o možnosti zisku z kuvajtské ropy. Mezi lety 1930 1932 oba hráči vyjednávali se šejkem Ahmadem Al-Jaber Al-Jaberem Al-Sabahem nejvýhodnější podmínky koncese na těžbu ropy. Nakonec 23. prosince 1934 kuvajtský emír podepsal první státní ropnou koncesi firmě Kuwait Oil Company (KOC), která měla zvýšit bohatství a mezinárodní prestiž státu. Tato nově vzniklá ropná společnost KOC byla zformována americkou společností Gulf Oil Corporation a britskou Anglo-Persian Oil Company (dnešní British Petroleum). Koncese umožňovala těžbu ropy na 75 let a zahrnovala území o rozloze 15 800 km 2. Emír Al-Sabah obdržel za udělení koncese 47 000 indických rupií a stanovil roční nájem území na 95 000 indických rupií, navíc ještě požadoval 3 indické rupie za každou vyprodukovanou tunu ropy, přičemž minimální roční platba za tuny činila 250 000 indických rupií 9 (Sorkhabi, 2008). Rok po podepsání ropné koncese, tedy v roce 1935, začal geologický průzkum Kuvajtu a 31. května 1936 byl vyvrtán první vrt v lokalitě Bahrah. Tato oblast však nebyla zvolena vhodně, protože ani v hloubce 2 442 metrů se nepodařilo ropu objevit. Proto se společnost vedoucí geologický průzkum rozhodla prozkoumat novou lokalitu Burgan, která se nachází asi 40 km jižně od hlavního města Kuwait City. Vrtné práce započaly 16. října 1937 a již 22. února 1938 geologové zaznamenali úspěch. V hloubce 1 120 m narazili na mohutné ropné ložisko, které bylo pod takovým tlakem, že ropa překonala ventily vrtné soupravy a vyprýštila až na povrch. 10 První ropný vrt v Kuvajtu byl dokončen 14. května 1938 a pozdější zkušební vrty prokázaly, že burganské ropné pole patří k největším nalezištím ropy na Blízkém východě (Sorkhabi, 2008). 8 V roce 1928 uzavřely západní ropné společnosti partnerství o rozdělení podílu z ropy na stanoveném území Blízkého východu, které vešlo ve známost jako Red Line Agreement. Krátce po objevení ropy v Iráku podepsali zástupci Anglo-Perské ropné společnosti (později přejmenovaná na British Petroleum), Royal Dutch/Shell, Compagnie Francaise des Pétroles (dnes známá jako Total) a Near East Development Corporation Red Line dohodu, která zajišťovala všem stranám rovný podíl (23,75 %) z ropy vytěžené Tureckou ropnou společností (TPC), jež operovala na území mezi Suezským průplavem a Íránem, kromě oblasti Kuvajtu. Zbývající 5% podíl připadl arménskému obchodníkovi Calouste Gulbenkianovi, akcionáři TPC, který při vyjednávání nakreslil na mapu červenou barvou linku znázorňující hranici Osmanské říše. Díky tomuto aktu se dohodě začalo říkat Red Line Agreement (U.S. Department of State, nedatováno). 9 Rasoul Sorkhabi, autor článku The Emergence of the Arabian Oil Industry, uvádí cenu koncese v indických rupiích, avšak pensylvánská univerzita uvádí ve svém dokumentu The Arabian Concession The World that Frank Holmes Made cenu v britských librách následovně: emír Al-Sabah udělil koncesi na hledání a těžbu ropy na 75 let. Za koncesi obdržel 35 700 liber plus 7 150 liber ročně dokud ropa nebude nalezena a minimální obnos 18 800 liber ročně jakmile bude ropa objevena (PennState, Department of Energy and Mineral Engineering, 2014). 10 Podle historických zpráv bylo obtížné tryskající ropu zastavit. Na místě se nacházelo pouze malé množství bahna vhodného k utěsnění vrtu, proto se musel vymyslet jiný způsob, jak zabránit úniku drahocenné ropy. Nelehký úkol údajně vyřešil Donald Campbell, hlavní účetní společnosti KOC, jenž na městském bazaru objevil 18,5 metrů dlouhou tyč, která dočasně posloužila k utěsnění vrtu (Sorkhabi, 2008). 22

V roce 1938 bylo vyvrtáno ještě několik ropných vrtů v oblasti Burganu, ale s příchodem druhé světové války byly práce pozastaveny. K dalšímu prozkoumávání území a novým zkušebním vrtům se přistoupilo v roce 1945, jakmile válka skončila. Rozvoj ropné společnosti KOC byl obnoven dne 30. června 1946 přesně v 7 hodin ráno, kdy šejk Ahmad Al-Jaber Al-Sabah slavnostně otočil stříbrným uzávěrem ropovodu a nechal naplnit britský tanker Fusilier 10 567 tunami surové ropy. Tímto činem emír odstartoval export ropy do zahraničí lodní přepravou (KOC, 2012). Kuvajt, stejně jako okolní ropné státy, znárodnil 6. prosince 1975 svůj těžební průmysl. 11 Na počátku 70. let 20. století začal vyjednávat podmínky k převzetí kontroly nad státními ropnými zásobami. Po vzájemných dohodách vlády s oběma partnery KOC, se začal státní podíl ve společnosti zvyšovat, až bylo dosaženo úplného vlastnictví. V březnu 1975 kuvajtská vláda podepsala dohodu s Gulf Oil a British Petroleum 12 o převzetí správy nad ropnými zásobami (KOC, 2012). 3.2 Počátky těžby ropy v Saúdské Arábii Nález ropy v Íránu, Iráku a Bahrajnu představoval pro sousední Saúdskou Arábii impuls k hledání ropných nalezišť i na svém území. S hledáním ropy pomohl tehdejšímu saúdskému králi major Frank Holmes. Abu Naft, jak se Holmesovi přezdívalo, přijel do Arábie v roce 1922, aby mohl vyjednávat s králem Abd Al-Aziz Ibn Saúdem podmínky udělení koncese k těžbě ropy. U vyjednávání se však také objevil vysoký britský komisař pro Irák Sir Percy Cox, který doufal v získání koncese britskou ropnou společností Anglo-Persian Oil Company. Nakonec roku 1923 Ibn Saúd udělil koncesi k hledání ropy v regionu Al-Hasa majoru Holmesovi za cenu 2 500 britských liber ročně. Britská společnost Eastern and General Syndicate 13 se ihned pustila do objevování ropy v povoleném regionu. Na hledání ropy se také podílel švýcarský geolog Arnold Albert Heim, kterého společnost najala. Ten však v roce 1926 ohlásil, že v regionu Al-Hasa se žádná ropa nenachází. O rok později Holmes ukončil snahu společnosti nalézt ropu a zastavil vyplácení ročního poplatku králi Ibn Saudovi. V tomto roce, 1927, skončily pokusy objevit ropu v Saúdské Arábii (Sorkhabi, 2008). 11 K znárodňování ropného průmyslu nedocházelo pouze v 70. letech 20. století. Například Írán znárodnil průmysl již roku 1951. Hlavním důvodem zestátnění těžby ropy byl zájem o rozhodování na státní úrovni. Ropa většiny členů organizace OPEC byla kontrolována mezinárodními ropnými společnostmi, které rozhodovaly, kolik ropy se bude těžit nebo kolik peněz se investuje zpět do posílení národního průmyslu hostitelské země. Toto uspořádání se rozhodly ropné velmoci změnit (Tétreault, nedatováno). 12 Jak již bylo uvedeno, ropnou společnost Kuwait Oil Company formovala americká společnost Gulf Oil a britská společnost Anglo-Persian Oil Company. Události z 50. let 20. století v Íránu donutily britskou společnost opustit území. Následně se vrátila v roce 1954 jako British Petroleum (BP, 2013). 13 Major Frank Holmes, narozený na Novém Zélandě, pracoval jako těžař v Jihoafrické republice a dalších nalezištích po celém světě. První zmínky o ropě v Arábii a Perském pobřeží uslyšel v roce 1918 na expedici v Etiopii. Po konci první světové války byla založena za přispění majora Franka Holmese roku 1920 společnost Eastern and General Syndicate. Společnost vznikla za účelem obchodování s ropou na Blízkém východě (Department of Energy and Mineral Engineering, 2014). 23

Netrvalo dlouho a na počátku 30. let 20. století se snahy o nalezení ropy rozhořely nanovo. Tentokrát v boji o získání ropné koncese zvítězili Američané nad Brity. 29. května 1933 ujednal saúdský ministr financí 14 s právníkem americké ropné společnosti Standard Oil of California 15 (SOCAL) Lloydem Hamiltonem podmínky a cenu za udělení koncese. SOCAL se zavázala zaplatit počáteční půjčku 35 000 liber ve zlatě, druhou půjčku po 18 měsících ve výši 20 000 liber, od druhého roku nájemné 5 000 liber ročně za území stanovené v koncesi a pokud firma bude úspěšná a nalezne obchodovatelné množství ropy, tak zaplatí ve zlatě 50 000 liber první a stejnou částku i druhý rok. Udělená koncese zahrnovala výsadní právo na průzkum a případně těžbu ropy na území o rozloze 830 000 km 2 po dobu 60 let. V listopadu 1933 vznikla dceřiná společnost California Arabian Standard Oil Company (CASOC), aby převzala povinnosti SOCAL a spravovala koncesi (Sorkhabi, 2008). CASOC vyslala hned na podzim téhož roku několik geologů do Saúdské Arábie, aby zmapovali východní část území. V doprovodu saúdských vojáků a průvodců 16, geologové identifikovali tzv. Dammam Dome 17, kde se poprvé začala těžit ropa. První vrt Dammam No. 1 na území Saúdské Arábie byl vyhlouben 30. dubna 1935. V prosinci stejného roku se těžaři dostali až do hloubky 976 m, kde se objevilo pouze malé množství ropy a plynu, a proto se rozhodli první vrt uzavřít. Nové naděje se rozhořely s prací na druhém vrtu Dammam No. 2 v únoru 1936, avšak místo ropy těžaři narazili pouze na slanou vodu. Ropu objevili při vrtání vrtu číslo 3, ta se ale svojí kvalitou hodila pouze na budování silnic v poušti. Následující dva zkušební vrty v hloubce 707 m a 630 m byly suché a vrt číslo 6 nikdy nebyl vyhlouben, protože Max Steineke 18 objevil lepší lokalitu, Dammam No. 7, pro těžbu ropy (Sorkhabi, 2008). V prosinci 1936 začalo hloubení vrtu číslo 7. Práce probíhaly bez větších problémů a všichni optimisticky očekávali náznak přítomnosti ropy. Dokonce se na jaře 1937 začaly do Dhahranu sjíždět manželky a děti pracovníků a začaly zde žít první americké rodiny v klimatizovaných domcích. Idylu však v prosinci 1937 narušil výbuch plynu v podzemí, který vyhodil vrtnou soupravu do povětří. 14 Téměř měsíc před podepsáním ropné koncese saúdský ministr financí Abdullah Al-Sulaiman Al- Hamadan žádal svého krále o radu, zdali udělit koncesi. Saúdský král Abd Al-Aziz Ibn Saúd odpověděl: Put your trust in God and sign (Grutz, 1999). 15 Americká ropná společnost Standard Oil of California vznikla roku 1911 po rozdělení multinárodní korporace Standard Oil. Stalo se tak po rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických, který označil Standard Oil za nelegální monopol (Chevron, 2013). 16 První američtí geologové R.P. Miller, S.B. Henry, J.W. Hoover, Thomas Koch, Art Brown a Hugh Burchfield byli odkázáni na místní beduíny, kteří je provázeli po kraji. Nejslavnějším průvodcem byl Khamis Ibn Rimthan z kmene Ujman, který měl znát poušť dokonale (Saudiaramco, 2013a). 17 Dammam Dome představuje lokalitu oválného tvaru, která zaujímá území o rozloze 500 km 2 a pokrývá města Al-Khobar, Al-Dhahran a část Al-Dammam na východě Saúdské Arábie (Hariri, nedatováno: 2). 18 Geolog Max Steinke přijel do KSA v roce 1934, v roce 1936 se stal vedoucím geologem v CASOC (Saudiaramco, 2013a). 24

Nehoda Maxe Steinekeho neodradila a rozhodl se vrtat dál. Konečně 4. března 1938 se hlavní geolog, společnost CASOC a Saúdové dočkali. V hloubce téměř 1 500 m vrt Dammam No. 7 začínal produkovat 1 585 barelů ropy denně. Po třech dnech se tok ropy zvýšil na 3 690 barelů denně a navíc se ukázalo, že tato ropa je velmi kvalitní (Saudiaramco, 2013a). Vysoká produkce ropy si vyžádala stavbu 63 km dlouhého ropovodu, který byl položen v roce 1939 a vedl z ropného pole Dammam do přístavu Ras Tanura. V květnu 1939 král Abd Al-Aziz Ibn Saúd zavítal na slavnostní ceremoniál do přístavu, který zahajoval export ropy ze Saúdské Arábie do světa. První tanker, pojmenovaný po jednom ze zakladatelů společnosti SOCAL D.G. Scofieldovi, měl nosnost pouze jedné dvacetiny nosnosti dnešních moderních tankerů. Společnost za celý rok 1939 vyvezla asi 521 000 tun ropy, což se rovná 3,9 miliónům barelů, čili 10 700 barelů saúdské ropy denně (Saudiaramco, 2013a). Na východním území Saúdské Arábie společnost CASOC neoperovala sama. Ještě před vyvrtáním Dammam No. 7 ucítila možnost zisku ropná společnost Texas Company (později se přejmenovala na Chevron Corporation) a odkoupila 50% podíl z koncese SOCAL. V květnu 1939 vyjednal zástupce společnosti CASOC s králem dodatek ke koncesi, takže původních 830 000 km 2 se rozrostlo na více jak milión km 2 rozlohy oblasti, kde firma mohla hledat nová naleziště a těžit ropu. Dodatek ovšem nebyl zdarma. CASOC musel zaplatit saúdské vládě 140 000 liber ve zlatě, poplatek za nájem se zvýšil na 25 000 liber ročně a navíc v případě nálezu nového ropného pole se společnost zavázala zaplatit vládě 100 000 liber. Na počátku 40. let 20. století se podařilo Maxi Steinekemu a jeho kolegům objevit nové ropné pole v oblasti Abqaiq, avšak druhá světová válka pozastavila další bádání a hledání nových ropných nalezišť v království (Sorkhabi, 2008). Společnost CASOC reflektovala fakt, že Saúdská Arábie se pomalu stávala ropnou velmocí, proto si 31. ledna 1944 změnila jméno na Arabian American Oil Company, které se vžilo do paměti lidí jako Aramco. V roce 1948 se ke stávajícím dvěma majitelům Aramco (SOCAL a Texas Company) přidaly další dvě ropné společnosti: Standard Oil of New Jersey a Socony-Vacuum (dnes známé jako ExxonMobil). Společnosti se dařilo postupně zvyšovat produkci ropy, až na konci 40. let 20. století dosáhla 500 000 barelů ropy denně (Sorkhabi, 2008). Také dostupnost saúdské ropy se stala snadnější. V roce 1950 byla dokončena stavba 1 212 km dlouhého trans-arabského ropovodu vedoucího do Libanonu na pobřeží Středozemního moře (viz obrázek 1). Díky ropovodu se snížil čas i náklady 25

dopravy ropy do Evropy. Tapline, 19 jak se ropovod také nazýval, sloužil až do roku 1983, kdy ho vystřídaly moderní tankery. V 50. letech společnost zvyšovala produkci ropy a v květnu 1954 těžba ropy poprvé přesáhla 1 milión barelů denně (Saudiaramco, 2013a). Rok 1959 znamenal předzvěst budoucí saúdské nadvlády nad společností Aramco. V tomto roce byli poprvé do vedení zvoleni dva Saúdové Abdullah H. Al- Turayqi a Hafiz Wahbah, v 60. letech se pak stal Zafer H. Husseini prvním saúdským manažerem oddělení distribuce v Dhahranu. Větší moc ve firmě získalo království až v letech 1973 a 1974, kdy nejdříve koupilo 25% podíl firmy, který zvýšilo na 60% podíl následující rok. Úplným vlastníkem firmy se Saúdská Arábie stala až v roce 1980, kdy dokoupila zbývající 40% podíl. A konečně 8. listopadu 1988 Rada ministrů schválila vznik nové státní společnosti Saudi Arabian Oil Company, která převzala veškerou agendu Aramco (Saudiaramco, 2013a). Obrázek 1 Trasa trans-arabského ropovodu Tapline Zdroj: Almashriq (2013). 19 Trasa ropovodu byla původně naplánovaná ze saúdských ropných polí Abqaiq do přístavu Haifa na území Britského mandátu Palestina, avšak kvůli neshodám britské mandátní správy s izraelským hnutím za nezávislost, musela být trasa změněna. Ropovod nakonec vedl přes Jordánsko, syrské Golanské výšiny do Sidonu v Libanonu, odkud byla ropa rozvážena tankery do světa (Tapline, 1998). 26

3.3 Počátky těžby ropy ve Spojených arabských emirátech Stejně jako ostatní státy Zálivu, Spojené arabské emiráty (SAE) představovaly chudou oblast jihozápadní části Arabského poloostrova, kde lidé z hlediska obživy spoléhali především na moře. V současnosti patří SAE k nejbohatším státům na světě, stejně jako město Abu Dhabi ve stejnojmenném emirátu. Tento emirát je z hlediska energetiky nejdůležitější ze všech sedmi emirátů, které společně tvoří federaci. Nachází se zde totiž 95 % zdrojů veškeré ropy a 92 % zemního plynu v rámci celé federace SAE (Morton, 2011). V porovnání se světovým měřítkem zásob ropy se emiráty pyšní šestými největšími zásobami na světě. Ropným státem se však SAE staly až v 50. let 20. století. Na počátku 30. let 20 století toužil místní vládce, šejk Shakhbut bin Sultan Al- Nahyan, nalézt především podzemní zásoby vody, ale s příchodem objevů ropy v nedalekém Bahrajnu, Kuvajtu a sousední Saúdské Arábii, si začal uvědomovat také potenciál a důležitost této suroviny. 20 Šejk Shakhbut byl velmi dobře informován, kolik obdrželi ostatní vládci za prodej koncese pro hledání a těžbu ropy a také on byl ochotný vyjednávat podmínky koncese. V lednu 1939 získal Willam Williamson, 21 zástupce Iraqi Petroleum Company (IPC), koncesi udělující výsadní právo na hledání a těžbu ropy v Abu Dhabi na dobu 75 let. IPC pro tento účel založila dceřinou společnost Petroleum Development Trucial Coast (PDTC). Šejk prodal koncesi za 38 000 liber (Morton, 2011). Společnost PDTC začala s prozkoumáváním území emirátu tentýž rok, avšak všudypřítomný písek pokrývající většinu území ztěžoval geologům práci (Morton, 2011). Obdobně jako v okolních státech, druhá světová válka pozastavila většinu výzkumných prací z důvodu nedostatku kvalifikované pracovní síly. Jakmile válka skončila, pozemní práce se rozhořely nanovo, avšak obtížný terén komplikoval geologický průzkum. Nákup speciálního vybavení vhodného do této oblasti (helikoptéry nebo automobily s pohonem na všechna kola) obstál i ve vysokých písečných dunách. Ani nejmodernější zařízení však nezajistí úspěch při hledání ropy, a tak první pokusné ropné vrty na počátku 50. let 20. století v Ras Sadr a Jebel Ali skončily nezdarem. Společnost PDTC se z těchto oblastí rozhodla přesunout na západ emirátu, do lokality zvané Buraimi, kde však hledání ropy nebylo možné kvůli sporům Saúdské Arábie a Abú Dhabi právě o tuto oázu. PDTC tak musela hledat jinou vhodnou oblast, kde by mohla začít těžit. Jako správný krok se zpočátku jevilo zahájení vrtu Murban 20 Britský geolog Peter Cox, který přijel do Abu Dhabi hledat podzemní zdroj vody, byl velmi překvapen, když zjistil, že šejk přehodnotil svůj záměr a požadoval prozkoumat podloží kvůli ropě (Morton, 2011). 21 Brit William Haji Williamson byl znalcem Arábie. Žil zde mnoho let a získal si přízeň a uznání řady šejků z Perského zálivu. Ve společnosti Petroleum Development Trucial Coast zastával funkci tlumočníka a průvodce (Morton, 2011). 27

No. 1, kde se v hloubce okolo 3 km vyskytla ropa. Zde však kvůli nešťastné nehodě byly vrtné práce zastaveny. Když se dělníci dostali do hloubky téměř 4 km, narazili na plynovou kapsu, která explodovala a výbuch zabil několik těžařů a ropného inženýra (Morton, 2011). Kvůli nehodě musel být ropný vrt uzavřen a opět se začala hledat nová vhodná lokalita. Po několika neúspěšných vrtech, které se ukázaly suché, se konečně společnosti PDTC podařilo roku 1959 objevit ropu. Ropné pole Murban No. 3, též známé jako Murban-Bab, o celkové rozloze 450 km 2, odhalilo ropu na několika místech vápencového podloží. Komerčně se na tomto ropném poli začalo těžit roku 1964 a průměrná denní produkce ropy koncem 70. let 20. století se pohybovala okolo 60 270 barelů denně (ADCO, 2013). V roce 1962 společnost PDTC úspěšně objevila nové ropné pole Bu Hasa, z kterého se brzy začalo těžit komerčně. V témže roce se PDTC rozhodla svoje operace soustředit pouze na jeden z emirátů, Abu Dhabi, proto se společnost přejmenovala na Abu Dhabi Petroleum Company (ADPC). O rok později vyplul na moře první tanker s nákladem ropy vytěžené z ropného pole Murban. Předzvěst zisků přiměla šejka Shakhbut bin Sultan al-nahyana převzít 50% podíl vlastnictví ve společnosti (ADCO, 2013). V srpnu 1966 vystřídal šejka Shakhbuta ve funkci jeho mladší bratr Zayed, který se stal v roce 1971 prezidentem nově vzniklé federace Spojených arabských emirátů. Nový prezident pokračoval v ropné politice svého předchůdce a v roce 1974 zvýšil podíl emirátu Abu Dhabi v ADPC na 60 % a založil Abu Dhabi National Oil Company (ADNOC), která spravovala zájmy státu. V říjnu 1978 vláda ustanovila dceřinou ropnou společnost Abu Dhabi Company for Onshore Oil Operation (ADCO), která od té doby zodpovídá za správu území stanoveného koncesní smlouvou, jenž dnes pokrývá více než 21 000 km 2 (Morton, 2011). Zatímco na pevnině operovala až do 60. let 20. století společnost PDTC, koncesi pro hledání ropy v pobřežních vodách spravovala společnost Abu Dhabi Marine Areas Limited (ADMA), která za tímto účelem vznikla v roce 1954. Zahraniční společnost ADMA společně vlastnily dvě státní firmy Velké Británie a Francie, British Petroleum a Compagnie Française des Pétroles (dnes známá jako Total). V roce 1958 ADMA poprvé zahájila zkušební vrt na poli Umm Shaif a přibližně v hloubce 2 668 m těžaři zaznamenali přítomnost ropy. Obrovské ropné pole o rozloze 300 km 2 začalo sloužit komerčním účelům v roce 1962. Na počátku 70. let prodala britská společnost BP 45% podíl ve firmě ADMA japonskému konsorciu, které později vešlo ve známost jako Japan Oil Development Corporation (JODCO) (Morton, 2011). V roce 1974 se většinovým akcionářem firmy ADMA stala vláda Abu Dhabi, která úspěšně získala 60% podíl, a kontrolu nad těžbou ropy a plynu přebrala státní společnost ADNOC. 28

Společnost ADMA byla nahrazena v roce 1977 nově utvořenou vládní společností Abu Dhabi Marine Operating Company (ADMA-OPCO), jež operovala na území stanoveném koncesí udělené roku 1953 (ADMA-OPCO, 2012). 3.4 Komparace objevení ropy ve vybraných zemích Všechny tři zkoumané země se nechaly inspirovat objevením ropy v Íránu, Iráku a Bahrajnu a po jejich vzoru se také rozhodly zpeněžit své nerostné bohatství. I když i před objevením ropy zde existovaly ekonomické příjmy států, s výnosy z produkce ropy se lov perel nebo obchod s datlemi nedaly srovnat. Vládci Kuvajtu, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů jasně viděli, kolik financí získali sousední panovníci prodejem ropných koncesí a sami se pokusili utržit nejvyšší možnou částku. První zemí, která prodala ropnou koncesi, byla Saúdská Arábie. Stalo se tak již v roce 1923, kdy Ibn Saúd udělil koncesi britské společnosti Eastern and General Syndicate. Avšak hledání ropy v rámci této koncese nebylo úspěšné, proto britská společnost od svého záměru ustoupila a přenechala místo jiným. Toho využila americká ropná společnost Standard Oil of California, která získala novou koncesi v roce 1933 na dobu 60 let. Zatímco saúdský král prodal už druhou koncesi, Kuvajt a Spojené arabské emiráty tento krok teprve čekal. V roce 1934 udělil koncesi emír Al- Sabah a v roce 1939 koncesi prodal i šejk SAE Al-Nahyan. Všechny tři státy udělily první koncesi ropným společnostem vlastněným Velkou Británií, USA a v případě SAE i dalšími evropskými mocnostmi. Druhá saúdská koncese však mířila pouze do rukou Američanů. Délka udělených koncesí se shodovala v případě Kuvajtu a Spojených arabských emirátů (75 let), Ibn Saúd prodal druhou koncesi na 60 let. Panovníci jednotlivých států si vydělali prodejem koncesí přibližně podobnou částku. Vzhledem k různým doplatkům a nájmům a splátkám nelze přesně určit, kdo vydělal díky udělení koncese nejvíce peněz. Pokud by se ovšem porovnávala první částka zaplacená bezprostředně po udělení koncese, zvítězily by SAE se sumou 38 000 liber, na druhém místě Kuvajt s 35 700 librami, a těsně za ním Saúdská Arábie s 35 000 librami. První vrty, které státy vyhloubily, byly ve všech případech neúspěšné. Buď byly shledány suché, nebo se kvůli nehodě uzavřely. V saúdském království a Kuvajtu byl první vrt vyhlouben v rozmezí jednoho roku v polovině 30. let 20. století. V SAE došlo k vyhloubení prvního vrtu až v 50. letech 20. století. Příčinou zpoždění však nebylo pozdní udělení koncese, nýbrž obtížný terén, který podle zdrojů výrazně brzdil práci geologů a těžařů. 29

Všechny uvedené informace, jako např. cena koncesí nebo rok jejich udělení, jsou podobné ve všech státech, pouze vyhloubení prvního vrtu se liší o dvacet let. Avšak lze nalézt jeden zásadní rozdíl mezi SAE a Saúdskou Arábií s Kuvajtem. Zatímco Saúdská Arábie a Kuvajt převzaly dříve či později veškerou moc nad ropným průmyslem (1975 Kuvajt, 1980 Saúdská Arábie), Spojené arabské emiráty nikdy nechtěly ropný průmysl zestátnit. Stát ponechal 40 % podílu ropné společnosti ADNOC cizincům, aby tak získával nové technologie a postupy zvenčí. Obrázek 2 Časová osa Zdroj: Vytvořeno autorkou na základě kapitoly 3. 30

4 STRUKTURÁLNÍ ZMĚNY EKONOMIK VYBRANÝCH STÁTŮ S PŘÍCHODEM ZISKŮ Z PRODUKCE ROPY Rok 1973 se stal zlomovým bodem v ekonomice regionu Blízkého východu 20. století. Na počátku října tohoto roku se cena za barel lehké ropy, jež tvořila největší část ropného exportu zemí Perského zálivu, pohybovala okolo 3,01 USD. 16. října se cena vlivem arabsko-izraelské války zvýšila na 5,12 USD za barel a 1. ledna 1974 cena vyšplhala na 11,65 USD za barel (Barlow, 1982: 129). V důsledku téměř čtyřnásobného zvýšení ceny za barel se zvýšily přímé zisky ropných exportérů a nepřímo profitovaly i ostatní země regionu. S příchodem obrovských ropných příjmů státy Zálivu pocítily vyšší potřebu pracovní síly, takže mnoho obyvatel z Egypta nebo Levanty zde nacházelo pracovní uplatnění. Zvýšila se i poptávka po importu zboží ze zemí Blízkého Východu a ropné státy také zintenzívnily finanční pomoc méně obdařeným zemím stejného regionu (Barlow, 1982: 129). Ačkoliv ropa výrazně formovala ekonomiky ropných států ve 30., 40., 50. a 60. letech, až 70. léta definitivně rozhodla o absolutním zaměření Saúdské Arábie, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů na těžbu a export ropy. 4.1 Ekonomická situace Kuvajtu po objevení ropy Kuvajt se dočkal objevení ropy v roce 1938, o 10 let později ji začal produkovat a od té doby se ropné příjmy státu výrazně zvýšily (tabulka 2). Před objevením ropy ve 20. letech se státní příjmy pohybovaly okolo 50 000 liber ročně, někdy i méně (Monroe, 1954: 273). Již v roce 1946 však výnosy z ropy činily 760 000 USD, v polovině 60. let se vyšplhaly na 567,5 miliónů USD a v roce 1976 stát získal až 9,8 miliard USD z ropy, tedy 70 % celkového HDP země (El-Katiri, Fattouh, Segal, 2011: 4). Do poloviny 70. let zahraniční ropné společnosti vyplácely státu podíl z těžby a produkce tak, jak bylo stanoveno v koncesní smlouvě (viz tabulka 2). V roce 1975 stát znárodnil svůj ropný průmysl a veškeré příjmy z ropy šly pouze Kuvajtu. 22 S nabytým bohatstvím vláda modifikovala svoji ekonomickou politiku. Výrazně omezila výběr daní, takže se vztah státu k občanům změnil ze vzájemné finanční závislosti na jednostrannou distribuci financí obyvatelům země. Výsledkem byla nižší angažovanost lidí v politice nebo neexistence nesouhlasu vůči krokům vlády (El-Katiri, Fattouh, Segal, 2011: 4). 22 Vládce Kuvajtu měl právo podle ústavy pobírat veškeré ropné příjmy. Až s příchodem psané ústavy roku 1962 se příjemce zisků z přírodních zdrojů změnil na celý stát (El-Katiri, Fattouh, Segal, 2011: 4). 31

Tabulka 2 Produkce ropy a zisky z ní pramenící pro Kuvajt Rok Produkce surové ropy v mil. metrických tun Vyplácení podílu zahraničních ropných firem Kuvajtu (v mil. USD) 1946 0,8 0,8 1948 6,4 13,7 1950 17,2 12,4 1952 37,6 139 1953 43 158,9 Zdroj: Vytvořeno autorkou podle Monroe (1954: 274). S rostoucími příjmy se vláda musela naučit hospodařit. Proto v roce 1967 přijala první pětiletý plán, který definoval dlouhodobé cíle: diverzifikace státní ekonomiky (tak, aby ekonomický růst nebyl závislý pouze na ropných příjmech); spravedlivé přerozdělování státního bohatství všem Kuvajťanům; a proškolování obyvatelstva za účelem získání specializované pracovní síly (El-Katiri, Fattouh, Segal, 2011: 4). Obrovský růst příjmu státu byl patrný již v 50. letech, kdy vláda směřovala státní finance na rozvoj země. V roce 1952 putovalo ze státního rozpočtu 14 miliónů liber do školství (budování škol a zajištění školní stravy všem dětem), 15 miliónů liber na vybudování vládních budov, 10 miliónů liber na zlepšení výroby a rozvodu elektrické energie, 13 miliónů liber na stavbu odsolovacího zařízení a distribuci vody a 8 miliónů na opravy přístavu (Monroe, 1954: 276). Díky financím z ropného průmyslu se podařilo zvýšit počet lidí používajících elektrickou energii z přibližně 2000 v roce 1952 na 10 000 lidí následujícího roku. Státní výdaje lze rozdělit do tří kategorií: běžné výdaje, výdaje na rozvoj, a ostatní. Většina běžných státních výdajů je alokována na platy státních zaměstnanců, jejichž výše roste či klesá se změnami ropných příjmů státu. Výdaje na rozvoj směřují k budování průmyslu a ostatní výdaje přispívají například do fondu budoucích generací (Reserve Fund for Future Generations) 23, popř. slouží k poskytování finanční pomoci cizím vládám a organizacím a v neposlední řadě jsou rozdávány ve formě nejrůznějších dotací a subvencí Kuvajťanům (Kaboudan, 1988: 47). 23 V roce 1976 vláda založila fond budoucím generacím, kam každoročně přispívá 15 % ročního ropného zisku. Hlavním cílem fondu je shromáždit finanční prostředky generacím, které budou žít v době bez nerostných surovin, aby i ony měly zajištěný vysoký životní standard (Kaboudan, 1988: 64). 32

Na ropný průmysl, respektive na příjmy z ropného průmyslu, je silně navázán státní rozpočet. Proto bylo plánování státního rozpočtu omezeno očekávaným současným a budoucím ziskem z exportu ropy a přijatelným rozpočtovým deficitem, nebo naopak vítaným rozpočtovým přebytkem. I když příjmy z ropy představují většinovou část státních příjmů, nejsou jediným zdrojem státního rozpočtu. Například výnosy z kuvajtských státních investic v zahraničí, které nejsou součástí příjmové stránky státního rozpočtu, představovaly v 80. letech významné příjmy státu (5 miliard USD v roce 1980; 6,1 miliard USD v roce 1982) (Kaboudan,1988: 47). Průmysl se také největší měrou podílel na tvorbě státního produktu. Od 50. let tvořil každým rokem až na výjimky více jak 50 % HDP (graf 3). Vedle rafinace, chemického a petrochemického průmyslu také další ekonomické sektory jako doprava nebo logistika výrazně závisely na ropném sektoru. Navíc sektory služeb typu bankovnictví, finančnictví a realit těžily z dostupnosti obrovského kapitálu, který se kvůli ropným ziskům v Kuvajtu kumuloval (El-Katiri, Fattouh, Segal, 2011: 5). Graf 3 Vývoj HDP a podíl sektorů na HDP Kuvajtu Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). Na HDP se významně podílí také sektor služeb, který se v roce 1991 vyšplhal na téměř 80 % (viz graf 3). Počátek 90. let byl poznamenán vpádem iráckých vojsk na území Kuvajtu, kvůli nimž se rapidně snížila těžba a produkce ropy. V ostatních letech v rozmezí 1965 2000 podíl služeb na HDP převýšil podíl průmyslu ještě čtyřikrát, v roce 1986, 1988, 1992 a 1998. Sektor zemědělství je z hlediska tvorby HDP v Kuvajtu naprosto nevýznamný, ve zmiňovaném období nepřekročil hranici 1% podílu na HDP. 33

4.2 Ekonomická situace Saúdské Arábie po objevení ropy Na počátku 20. století Saúdská Arábie představovala jednu z nejizolovanějších zemí světa. První král, Abdul Aziz, který sjednotil zemi, záměrně omezoval vstup západních cestovatelů do země z obavy narušení řádu království. Hlavní město Rijád, stejně jako Mekka a Medína, byly pro cizince zapovězeny. Dokonce i diplomaté byli odkázáni žít na pobřeží Rudého moře ve městě Džidda 24 a situace se téměř nezměnila ani s příchodem mezinárodních ropných společností. Zaměstnanci společnosti Aramco žili od místních lidí izolovaně na své základně ve městě Dhahran. Jedinými vítanými hosty byli muslimští poutníci vykonávající posvátnou pouť do Mekky. Díky zlepšující se kvalitě ubytování, stravy a dopravy se počet poutníků každým rokem zvyšoval, a tím rostl i příjem státu (mj. z vybraných daní). Avšak příchod světové hospodářské krize počátkem 30. let množství poutníků snížil na pouhou třetinu ve srovnání s koncem 20. let, což znamenalo i pokles státních příjmů (McHale, 1980: 627). Finanční situace země byla v období 1931 1932 natolik závažná, že státní zaměstnanci nedostávali plat, královská rodina se zadlužovala a půjčky, které vláda sjednala v Indii, nemohly být spláceny. Ačkoli se Abdul Aziz zdráhal svoji zemi otevřít světu, nezbývala mu jiná možnost, jak se vymanit z dluhů. V roce 1932 pozval západní ropné společnosti do Saúdské Arábie, aby se zde pokusily nalézt ropu, popř. ji následně těžit a exportovat. Příchodem společnosti SOCAL (později Aramco) došlo v KSA k zásadní změně fiskální situace. Již v roce 1949 Aramco vyprodukovalo půl miliónu barelů ropy denně, v roce 1955 se produkce blížila k miliónu barelů ropy denně a v roce 1960 saúdská produkce ropy přesáhla 3,5 miliónu barelů za den (McHale, 1980: 629). Z hlediska financí se tak situace království výrazně zlepšila. Platby ropné společnosti Aramco do státní poklady se zvyšováním produkce ropy rostly, čímž původní důležité příjmy státu, jako například výběr daní od poutníků, export datlí, velbloudů a ovcí, výrazně ustupovaly do pozadí. V roce 1947 výnosy z ropy převýšily ostatní vládní příjmy a v roce 1955 ropný průmysl představoval dokonce tři čtvrtiny celkového příjmu vlády a dvě třetiny hrubého národního produktu. Navzdory saúdským plánům na diverzifikaci ekonomiky se státní příjmy staly zcela závislými na ropném průmyslu (McHale, 1980: 629). Díky zvýšení ceny ropy v roce 1973 se Saúdská Arábie stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. S výrazným nárůstem ropných příjmů došlo 24 Cizinci, kteří dostali v 50. letech povolení navštívit hlavní město, byli nuceni se před vstupem do Rijádu převléknout do arabského oblečení (McHale, 1980: 622). 34

k podstatnému zvýšení vládních výdajů na rozvoj státu, obranu, pomoc ostatním arabským a islámským zemím a také k výraznému zvýšení importu zboží (graf 4). V roce 1973 činil import ve finančním vyjádření pouze 3,2 miliardy USD, o rok později 5,9 miliard USD a v roce 1975 objem importu vyšplhal na 10,2 miliardy USD (World Bank, 2013). Nabyté bohatství státu bylo přerozdělováno obyvatelům země několika způsoby: přímým zvýšením platů státních zaměstnanců, poskytováním bezplatného vzdělání a bezplatné zdravotní péče či obrovskými dotacemi na vodu, elektřinu a další komodity (Global Edge, 2014). Graf 4 Výše importu zboží KSA Zdroj: Vytvořeno autorkou na základě World Bank (2013). Příliv peněz do státní pokladny vytvořil fiskální prostor pro provedení ekonomických reforem. Prostřednictvím pětiletých rozvojových plánů chtěla vláda KSA přeměnit stát na moderní průmyslovou zemi, která i nadále bude ctít tradiční islámské hodnoty. První dva rozvojové plány v 70. letech výrazně zlepšily infrastrukturu země. Celková délka silnic se ztrojnásobila, kapacita přístavů se zvětšila až desetkrát a mnohonásobně se zvýšila i produkce elektřiny. Během naplňování třetího plánu (1980 1985) se výdaje na infrastrukturu snížily a naopak se zvýšily investice do vzdělání, zdravotnictví a sociálních služeb. Čtvrtý plán (1985 1990) pokračoval ve zlepšování školství a navíc se soustředil na přilákání soukromého kapitálu, zejména ze zahraničí. Zahraniční investice v zemi byly vítány především v průmyslu, zemědělství, bankovnictví, stavebnictví v roce 1987 soukromý sektor vytvářel 70 % ne-ropného HDP země. Pátý a šestý plán (1990 2000) se mimo jiné zabývaly tzv. saudizací, tedy snížením závislosti země na zahraničních pracovnících a na ropném průmyslu (Global Edge, 2014). Vládě se podle 35

dat Světové banky nepodařilo snížit závislost ekonomiky na ropě, alespoň ji však do roku 2000 příliš nezvyšovala (viz podíl průmyslu na tvorbě HDP země v grafu 5). Z hlediska tvorby HDP je nejvýznamnějším sektorem ekonomiky průmysl. Celkem 24 let v období 1968 2000 tvořil průmysl více jak 50 % HDP. Největší podíl dosáhl průmysl v Saúdské Arábii v roce 1974, kdy tvořil téměř 84 % HDP. Příčinu lze hledat v prudkém zvýšení ceny ropy na světovém trhu, které následovalo po arabskoizraelské válce v roce 1973. Saúdská Arábie se v té době stala zemí s jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Hodnota HDP se během jednoho roku zvýšila o více než 200 %, z původních 14,44 miliard USD v roce 1973 na 44,99 miliard USD v následujícím roce (World Bank, 2013). Na rozdíl od průmyslu, zemědělství zaujímá nízký podíl na celkovém HDP země. Z grafu lze vyčíst trend, kdy podíl zemědělství na HDP stoupá se snižujícím se podílem průmyslu na HDP (tedy s poklesem těžby ropy), a naopak klesá se zvyšujícím se podílem průmyslu. Podíly zemědělství na HDP se tak po roce 1985 pohybují okolo 5 6 %, zatímco hodnoty průmyslu kolem 40 % z celkového HDP. Graf 5 Vývoj HDP a podíl sektorů na HDP KSA Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). 4.3 Ekonomická situace Spojených arabských emirátů po objevení ropy Do 50. let 20. století ekonomika území, na kterém se dnes rozkládají Spojené arabské emiráty, závisela především na lovu a obchodu s perlami, rybolovu, samozásobitelském zemědělství, chovu hospodářských zvířat a jednoduchých ručních výrobcích, které se prodávaly na trhu. S výjimkou staveb dřevěných lodí zde neexistoval žádný průmysl. S objevení ropy v roce 1958 se ekonomická situace území 36

začala zlepšovat. Díky změnám struktury ekonomiky, které se týkaly transformace zemědělství, industrializace, demografického složení obyvatelstva, zahraničního obchodu nebo financí, se ze zaostalé a chudé země stala podle HDP na obyvatele patnáctá nejbohatší země světa (CIA, 2013). Svého současného ekonomického stavu země dosáhla díky čtyřem základním faktorům. Elhiraika a Hamed (2002) jako první faktor uvádějí obrovské vládní výdaje na zlepšení sociální a fyzické infrastruktury, které následně pomohly nastartovat další státní a především soukromé investice do ekonomiky země. Stabilní makroekonomické prostředí, které je charakterizováno nízkou mírou inflace a vhodnými vládními politikami, zmiňují autoři jako druhý faktor ekonomického růstu SAE. Třetím prvkem je otevřenost státu vůči zahraničnímu obchodu a jako poslední faktor uvedli levnou pracovní sílu ze sousedních arabských států a indického subkontinentu (Elhiraika, Hamed, 2002: 3). Období 70. a počátek 80. let je charakteristické vysokým hospodářským růstem. Díky vysoké ceně ropy na světovém trhu vláda SAE dosahovala obrovských ropných příjmů a tím i rozpočtových přebytků, které směřovala do budování fyzické a sociální infrastruktury. Státní výdaje na vzdělání byly orientovány do všech čtyř stupňů školství (včetně mateřských škol) a vzdělání bylo zdarma zpřístupněno všem obyvatelům SAE, nejenom lidem s emirátskou státní příslušností. Také byla významně pozvednuta úroveň zdravotnického systému (Shihab, 2001: 256). Období ekonomické prosperity vystřídalo v polovině 80. let období snižování HDP země (graf 6) kvůli markantnímu snížení ceny ropy. V roce 1982 podíl ne-ropného průmyslu na HDP převýšil ropný průmysl. Podíl ropných příjmů státu se snížil o 40 %, z téměř 70 % v 70. letech na méně než 30 % v roce 1998 (tabulka 3). Klesající ropné příjmy přiměly vládu SAE diverzifikovat ekonomiku. Od poloviny 80. let vláda učinila řadu kroků k povzbuzení domácích investic, zvláště těch soukromých, a zvýšení exportu zboží z ne-ropného sektoru (Elhiraika, Hamed, 2002: 5). Počet druhů exportovaného zboží v roce 1990 přesahoval 184 a objem vývozu se zvýšil z 11 miliónů Dh v roce 1975 na 539 miliónů Dh v roce 1980, v roce 1985 se exportovalo zboží v hodnotě téměř 5 miliard Dh a v roce 1990 za 8 miliard Dh 25 (Shihab, 2001: 255). 25 V roce 1975 byl měnový kurz emirátského dirhamu k americkému dolaru 3,961 za 1 USD. V roce 1980 3,707USD/Dh a v roce 1990 3,671USD/Dh (World Bank, 2014). 37

Tabulka 3 HDP Spojených arabských emirátů podle sektorů Sektor 1975 1980 1985 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 Zemědělství, 0,8 0,7 1,4 1,6 2 2,2 2,4 2,9 2,9 2,9 3 3,4 chov a rybolov 0,9 3,8 9,1 7,7 7,7 8 8,4 10,1 10,4 10,3 11,2 11,9 Voda a 0,5 1,2 2,1 2 2,1 2,2 2,1 2,1 2,1 2 2,1 2,4 elektřina Stavebnictví 10,9 8,8 8,7 7,7 8,2 8,4 9,2 8,7 8,7 8,3 7,9 9,6 Celkový neropný 13,1 14,5 21,3 19,1 20,1 20,8 22 23,9 24 23,5 24,1 27,3 sektor služeb Těžba a ropa 66,8 63,5 44,1 46,3 43,2 41,1 35,8 31,7 30,9 33 30,7 22,1 Obchod 8,2 8,2 8,5 9 9,5 10,1 11,8 12,2 11,7 11,3 11,9 14 Doprava a 3,2 3,3 4,1 5 5,3 5,5 5,9 6 6,7 6,4 6,6 7,2 spoje Finance a 1,6 1,9 5,1 4,1 4,3 4,3 5 5,4 5,6 5,6 5,9 6,5 pojišťovnictví Nemovitosti a 4 3,6 5,1 5,5 5,9 6,2 7,7 9,9 10 9,7 9,3 10,7 podnikatelské služby Ostatní služby 1 0,7 1,6 2 2,1 2,2 1,2 1,7 1,6 1,6 1,6 2 Státní správa 3,4 5,4 10,8 10,4 10,8 10,9 11,7 11,2 10,6 10,2 11,6 11,6 Domácí 0,1 0,2 0,4 0,4 0,4 0,5 0,7 0,8 0,8 0,7 0,8 0,9 (household) služby Bankovní -1,4-1,3-1 -1,6-1,7-1,7-1,8-2 -2-2 -2-2,3 služby Celkový sektor 20,1 22 34,6 34,7 36,6 38,1 42,2 44,4 45,1 43,5 45,1 50,6 služeb Hrubý národní 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 produkt Celkový neropný sektor 33,2 36,5 55,9 53,7 56,8 58,9 64,2 68,3 69,1 67 69,3 77,9 Zdroj: Vytvořeno autorkou podle Elhiraika, Hamed (2002: 29). Podíl jednotlivých sektorů na HDP koreluje se snahou vlády diverzifikovat státní ekonomiku. SAE, podobně jako okolní ropné státy regionu, byly zcela odkázány na příjmy z exportované ropy. Jejich výše kolísala v závislosti na poptávce a ceně ropy. Pomocí strategie industrializace chtěla vláda omezit závislost ekonomiky na ropě. V této souvislosti označuje Shihab (2001) rok 1977 za zlatý rok v rozvoji průmyslu. Bylo založeno celkem 84 nových průmyslových podniků. Snahu diverzifikovat státní příjmy směrem od těžby ropy lze sledovat v grafu 6, kde téměř polovinu období 1975 2000 sektor služeb přispíval více jak 47 % při tvorbě HDP země. V roce 1998 sektor služeb představoval téměř 58% podíl na HDP. Ačkoliv došlo ke snížení podílu průmyslu (zejména tedy ropného) na tvorbě HDP, zůstal ropný sektor pro ekonomiku SAE naprosto zásadní. Data EIA ukazují, že export ropy v období 1986 1994 kolísal, ale od roku 1995 vzrostl z 216 000 barelů denně na 490 000 barelů ropy denně v roce 2000. Prudký nárůst těžby a exportu ropy se odrazil i na celkovém růstu HDP (viz graf), který z 65 miliard USD v roce 1995 vystoupal na 104 miliard v roce 2000. 38

Graf 6 Vývoj HDP a podíl sektorů na HDP SAE Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). 4.4 Srovnání podílů sektorů na HDP ve vybraných zemích Průmysl v ropných zemích v Kuvajtu, SAE a KSA představuje největší část ekonomik. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v těchto zemích je pochopitelně ropný průmysl, na který bývá zpravidla navázána celá řada dalších aktivit, například chemický a petrochemický průmysl. Největší podíl průmyslu na HDP ze všech tří států má Kuvajt. Vysoká závislost na jednom sektoru znamená nízkou diverzifikaci ekonomiky. Je zřejmé, že podíl průmyslu na HDP Kuvajtu je závislý na objemu těžby ropy. Platí, že čím méně ropy se těží, tím klesá podíl průmyslu na HDP. Objem těžby byl v případě Kuvajtu ovlivněn válkou s Irákem a cenou ropy na světovém trhu (druhý faktor ovlivňuje všechny zkoumané země). Jak už bylo zmíněno, v 80. letech došlo k poklesu těžby ropy v regionu Blízkého východu, takže KSA a Kuvajt zaznamenaly výraznější pokles podílu průmyslu na HDP, zatímco SAE se díky diverzifikovanější ekonomice podařilo udržet téměř po celou dobu 80. let nejvyšší podíl průmyslu na HDP z vybraných států (graf 7). Dle dat dostupných z UNCTAD, těžba v SAE činí méně než 50 % průmyslu, na rozdíl od ostatních dvou států. Pouze v 70. letech 20. století a v roce 1980 podíl těžby přesahoval 50 %, někdy dokonce i 55 % na celkovém průmyslu země. Od poloviny 80. let však význam těžby klesá. V roce 1998 představoval těžební průmysl pouze 18,4 % z celého sektoru průmyslu. V současné době (2011) se těžba podílí na průmyslu 38,9 % (UNCTAD, 2013). 39

Nejvyšší podíl těžby na průmyslu má Kuvajt. Pouze v roce 1991 byl předstižen oběma státy, které vykazovaly mnohem vyšší podíly z těžebního průmyslu. V tomto roce (1991) Saddám Husajn napadl Kuvajt a celá invaze způsobila skokové snížení těžby, která činila pouze 8,5 % na celkovém průmyslu. V následujících letech význam těžby opět prudce stoupal a v současnosti (2011) se těžební průmysl podílí na celkovém průmyslu 61,3 % (UNCTAD, 2013). Saúdská Arábie si mezi analyzovanými zeměmi drží druhé místo. Podíl těžebního průmyslu na celkovém průmyslu se vyšplhal v 70. letech 20. století z 41,7 % (rok 1970) na 50,7 % (1979) a v roce 1980 těžba tvořila již 59,6 %. Po zbytek 80. let 20. století se podíl těžby snižoval (25,7 % v roce 1989), v 90. letech si udržoval 30% úroveň a v novém tisíciletí opět překročil hranici 50 % (53,8 % v roce 2011). Podíl služeb na HDP jednotlivých států v období 1965 2000 znázorňuje prostřední část grafu 7. Rozdílný počátek datových řad je způsoben absencí údajů, přesto však lze určit, že podíl sektoru služeb v Kuvajtu a KSA se pohybuje přibližně na stejné úrovni. Tyto dvě země mají společnou historii, zvyky, tradice, náboženství a také podobnou fiskální politiku, která je závislá na příjmech z exportu ropy. Fiskální závislost na ropě se projevuje i v SAE, i když se tato země snaží o diverzifikaci ekonomiky. Její snahy jsou patrné už od 70. let, kdy podíl služeb na HDP převyšuje podíly ostatních dvou zemí. I když hodnoty podílu služeb na HDP SAE převyšují zbylé země i v 90. letech (s výjimkou let 1991 a 1992 v Kuvajtu), KSA a Kuvajt posilují význam tohoto sektoru a přibližují se údajům z Emirátů. Poslední sektor zemědělství nepředstavuje v žádné z porovnávaných zemí významného přispěvatele k tvorbě HDP. Pouze KSA vykazuje podstatnější zemědělské aktivity, které v některých letech přesahují 6 % podíl na HDP. Se vzrůstající cenou ropy stoupá i objem těžby ropy v 70. letech, tedy stoupá podíl průmyslu na HDP. Avšak produkce v zemědělství absolutně neklesá, jak by se z grafu 7 mohlo zdát, klesá pouze podíl zemědělství na tvorbě HDP (tj. objem zemědělské produkce roste pomaleji než produkce v sektoru průmyslu a služeb). Naopak v SAE se díky vysokým zemědělským dotacím a dalším druhům pomoci ze strany státu zemědělství rozrůstá, vznikají nové plochy k setí a pěstování a tím roste dokonce i podíl tohoto sektoru na HDP státu. 40

Graf 7 Podíly jednotlivých sektorů na HDP v Kuvajtu, SAE a KSA Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). Vysoký podíl těžebního průmyslu (zejména ropného) na celkovém průmyslovém sektoru ve státech Kuvajt a Saúdská Arábie se odráží na složení exportu obou zemí. I když Spojené arabské emiráty vykazují nižší podíl těžby na průmyslu, složení celkového exportu země se podobá oběma analyzovaným státům. Celkovému vývozu u všech zemí dominuje ropa. Podíl ropy na exportu je ukázán v grafu 8, který znázorňuje hodnoty v období 1995 2012. Za tuto dobu ropa tvořila každoročně až na jedinou výjimku více jak 50 % z veškerého vývozu ve všech jmenovaných zemích. Kuvajt je zemí, kde ropa představuje největší procento na celkovém exportu. Během zkoumaného období podíl ropných exportů ani jednou neklesl pod 80 %. V roce 1995 tvořila ropa 84,8 % na celkovém vývozu země. O rok později (1996) ropa činila dokonce až 88,4 % z celkového exportu. Nejmenší podíl ropy na vývozu země 41

byl zaznamenán v roce 1998, kdy tato hodnota dosahovala pouze 81,8 %. Druhou zemí s nejvyšším ropným podílem na celkovém vývozu je království Saúdské Arábie. Nejnižší hodnoty podílu ropy na exportu země nepadají pod 70 %, přičemž úplně nejnižší podíl byl zaznamenán v roce 1997 (71,6 %). Naopak nejvyššího podílu ropy na exportu bylo dosaženo v roce 2008 (85,2 %). Ze statistik UNCTAD nelze zjistit žádný zřejmý trend, např. snižování závislosti na ropě diversifikací celkového exportu země (UNCTAD, 2013). Při porovnání exportu všech tří zemí lze pouze o jediném z nich hovořit jako o více diversifikovaném jedná se o export Spojených arabských emirátů. Ačkoli je jeho podstatná část tvořena ropou, významný prostor zaujímá i vývoz ostatních komodit. Nejnižší podíl ropy na vývozu byl zaznamenán v roce 2009, kdy export ropy činil pouze 44,8 %. Naopak podíl ropných exportů v roce 1996 přesáhl 68 %. V posledním roce zkoumaného období (2012) tvořila ropa 53,5 % vývozu země. V porovnání s Kuvajtem a Saúdskou Arábií byl podíl ropy na celkovém exportu země menší až o 30 procentních bodů (UNCTAD, 2013). Graf 8 Podíl ropy na celkovém exportu Kuvajtu, KSA a SAE Zdroj: Vytvořeno autorkou podle UNCTAD (2013). 42

5 ROPA V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH 5.1 Zásoby ropy ve vybraných zemích Podle odhadů organizace OPEC, více než 81 % světových zásob ropy si mezi sebou dělí členské státy této organizace (graf 10). A v rámci zásob OPEC, celých 66 % ropných rezerv patří členským zemím z Blízkého východu. Podle OPEC mohou samy státy výrazně ovlivňovat vlastní zásoby pomocí osvojení nejnovějších technologií a metod používaných v ropném průmyslu. Díky novým technikám se daří nalézat nová ropná pole a zvyšovat tím zásoby ropy (OPEC, 2014b). Graf 9 Podíl zásob ropy ve světě Zdroj: Vytvořeno autorkou podle OPEC (2014b). V červenci 2013 KOC zveřejnila zprávu o objevu nového ropného pole v Kuvajtu. Podle Saudi Gazette se nachází v blízkosti již existujícího ropného pole Minagish. Kapacita nového pole zatím ještě není známá (Saudi Gazette, 2013). Podobně jako v Kuvajtu, i v dalších vybraných zemích dochází k občasným objevům nových ropných nalezišť. Například v roce 2010 dubajská vláda oznámila nález nového mořského ropného pole Al-Jalila východně od naleziště Rashid, které zvýší denní produkci ropy v SAE. Objevy nových ropných polí zvyšují prokázané ropné zásoby na Blízkém východě (graf 11). Avšak porovnání ropných zásob mezi světovými regiony 43

(BV, Eurasie, Severní Amerika, Střední a Jižní Amerika a Afrika) ukazuje, že podíl BV na světových zásobách v čase klesá (viz graf 12). I když celkový objem prokázaných zásob ropy na Blízkém východě stoupá, v jiných regionech se ropné zásoby objevují rychleji. Graf 10 Ropné zásoby na Blízkém východě Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013c). Největší rozdíl mezi prokázanými ropnými zásobami v roce 1980 a 2013 zažila Saúdská Arábie. Zatímco v roce 1980 bylo na území království asi 166 miliard barelů prokázaných zásob ropy, v roce 2013 se tato hodnota zvýšila o 61 %, tedy na 268 miliard barelů. K největšímu skoku došlo na přelomu 80. a 90. let, kdy se prokázané zásoby zvýšily z téměř 173 miliard barelů na 257 miliard barelů ropy (EIA, 2013c). Zvýšení ropných zásob lze vysvětlit objevením dvou nových ropných polí jižně od Rijádu, v Hawtah a Dilam. Také došlo ke zvýšení počtu vrtů v největším ropném poli na světě, Ghawar. V roce 1990 si Saúdská Arábie přivlastnila jedno z největších podmořských ropných nalezišť na světě, As-Saffaniyah, které se nachází poblíž břehů Kuvajtu a neutrální zóny mezi oběma zeměmi (Mongabay, 2013). Nejnižší zásoby ropy v 80. letech se nalézaly ve Spojených arabských emirátech, v roce 1980 podle EIA pouze 29 miliard barelů. Prokázané zásoby rostly pomalu, vždy o maximálně 1 2 miliardy barelů ročně až do roku 1988, kdy se objem zásob ropy v SAE rovnal 98 miliardám barelů. Stejně jako v KSA byl nárůst vysvětlen objevením nových ropných polí. Nyní Spojené arabské emiráty spoléhají na téměř 98 miliard barelů prokázaných zásob ropy (EIA, 2013c). Kuvajt dosáhl boomu v hodnotách ropných zásob jako první ze tří států. Již v 80. letech, mezi lety 1984 a 1985, došlo k nárůstu prokázaných zásob o více než 44

40 %. Téměř 67 miliard barelů v roce 1984 vzrostlo na 93 miliard barelů ropy. Zásluhu na zvýšení mají hlavně aktivity geologů, kteří objevili podmořská naleziště. Hranici 100 miliard barelů překročil Kuvajt v roce 2005. Dnes zdroje ukazují, že se na území státu nacházejí zásoby ve výši 104 miliard barelů ropy (EIA, 2013c). Graf 11 Podíl jednotlivých regionů na světových zásobách ropy 26 Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013c). 5.2 Ropný průmysl v Kuvajtu Všechna vytěžená ropa v Kuvajtu a zisky z ní patří výhradně kuvajtskému státu již od roku 1975, kdy šejk Al-Sabah zestátnil ropný průmysl a pro správu nerostných surovin oddělil ministerstvo ropy od ministerstva financí. Vznikla tak zastřešující instituce, která podle ministerstva ropy už od počátku svého působení formovala jasnou ropnou politiku, jejímž cílem bylo dosáhnout co nejvyšších příjmů pro stát. Jedním z nejdůležitějších důvodů zestátnění ropného průmyslu byla podle ministerstva touha po úplné kontrole produkce ropy, cenové politice a vlastním objevování ropy v souladu se státními zájmy (Ministry of Oil, 2012a). Důležitým hlasem pro ministerstvo ropy se stala nejvyšší rada Supreme Petroleum Council 27, jejíž kroky mají směřovat 26 Organizace OPEC zařazuje do Blízkého východu i země severní Afriky (Alžírsko a Libyi). EIA chápe region Blízkého východu bez afrických zemí, proto se procenta liší. 27 V rámci Rady ministrů byla v 70. letech 20. století vytvořena nejvyšší rada Supreme Petroleum Council, jejímiž členy jsou: ministr financí a ropy (později samostatný ministr ropy), ministr zahraničních věcí, ministr obchodu a průmyslu, státní ministr pro záležitosti vlády a sekretariát Rady (Ministry of Oil, 2012b). 45

k rozvoji těžebního průmyslu a jemu přidružených odvětví v souladu se stanoveným hospodářským a sociálním rozvojem země 28 (Ministry of Oil, 2012a). 5.2.1 Ropné společnosti v Kuvajtu Pro lepší řízení ropného průmyslu vláda vytvořila v lednu 1980 organizaci Kuwait Petroleum Corporation (KPC), která převzala kontrolu nad všemi ropnými společnostmi v zemi a vytvořila jednotný ropný průmysl v Kuvajtu, přičemž každá ze státních společností pokračuje ve své činnosti. KPC, která podléhá rozhodování vlády, se tak stala nadřízenou organizací několika dceřiným společnostem: KOC (Kuwait Oil Company): řídí veškeré průzkumné operace a těžbu ropy KNPC (Kuwait National Petroleum Company): společnost vede tři největší rafinérie v zemi PIC (Petrochemical Industries Company): produkce petrochemických výrobků a hnojiv KPI (Q8) (Kuwait Petroleum International): společnost známá pod obchodní značkou Q8 prodává ropu a další ropné výrobky do Evropy a na Dálný východ KOTC (Kuwait Oil Tanker Company): úkolem společnosti je vyvážet kuvajtskou ropu do celého světa KUFPEC (Kuwait Foreign Petroleum Exploration Company): dozoruje těžbu ropy a zemního plynu v zahraničí (Afrika, Blízký východ mimo Kuvajt, Asie, Velká Británie, Norsko a Austrálie) KGOC (Kuwait Gulf Oil Company): reprezentuje Kuvajt v oblasti saudskokuvajtské neutrální zóny a usiluje o zlepšení spolupráce obou zemí v této oblasti KAFCO (Kuwait Aviation Fuelling Company): úkolem společnosti je budování nádrží a skladování ropy v nich; zajišťuje tankování paliva do letadel ODC (Oil Development Company): hlavní náplň společnosti spočívá v hledání nových moderních technologií v těžbě ropy, rozvoji a školení Kuvajťanů a minimalizovat risk kapitálu 28 Přesné znění úkolů rady stanovené v článku číslo 2 z dekretu o ustanovení Supreme Petroleum Council zní: Supreme Petroleum Council undertakes the duty of drawing the general policy of petroleum wealth to maintain, exploit it properly and develop its associated and derivative industries for the purpose of securing the better investment of such wealth and realizing the highest gains thereof and complete national petroleum integral industry. All of the foregoing shall be within the frame of the policy drawn for the economic and social development of the country. (Ministry of Oil, 2012b). 46

OSSC (Oil Sector Services Company): společnost poskytující služby, které mají pozitivní vliv na ropný průmysl (např. poskytuje bydlení zaměstnancům v Ahmadi, zdravotní a sociální pojištění zaměstnaným v ropném sektoru) (KPC, 2009). Obrázek 3 Dceřiné ropné společnosti KPC Zdroj: Vytvořenou autorkou dle KPC (2009). 5.2.2 Ropná pole v Kuvajtu V Kuvajtu se nacházejí ropná naleziště dvojího druhu: mělká ložiska s nízkým tlakem a mnohem hlouběji uložená ložiska s vyšším tlakem. Produkce ropy je rozdělena rovnoměrně, čili asi 50 % ropy se vyprodukuje z mělkých ropných polí, kterých je ovšem na počet více. Zbytek produkované ropy pochází z přirozeně natlakovaných ložisek, přičemž každé ložisko může vyprodukovat až 100 000 barelů ropy denně (WEO, 2005: 421). Mnoho kuvajtských ropných polí bylo objeveno před více než 40 lety a po stejnou dobu produkují státu největší bohatství. Největší kuvajtské ropné pole Burgan bylo objeveno v únoru 1938 (Sorkhabi, 2012). V hloubce 1 120 m těžaři narazili na známky ropy a objevili tak druhé největší ropné pole na světě. Těžaři vyvrtali do roku 1942 osm nových vrtů a do konce roku 1950 se zde nacházelo 99 vrtů produkujících až 344 000 barelů ropy denně. Ropné pole Burgan není ovšem jediným důležitým nalezištěm ropy, další takové je například Raudhatain, Sabriyah a Minagish (obrázek 4). 47

Na území státu Kuvajt se však také nachází neutrální oblast, kde se veškerá ropa dělí mezi sousední státy (Kuvajt a Saúdskou Arábii). K úspěšnému objevení ropy došlo roku 1954 na poli Wafra. Od té doby se prozkoumalo velké území a nalezla se další čtyři ropná pole: South Fawaris, South Umm-Gudair, Humma a Arq (KGOC, 2014). Obrázek 4 Ropná pole v Kuvajtu Zdroj: Ministry of Oil (2012c). 5.2.3 Ropné rafinérie v Kuvajtu Asi 45 km jižně od hlavního města Kuwait City se nachází největší kuvajtská rafinérie zpracovávající surovou ropu Mina Al-Ahmadi. Se stavbou celého komplexu se začalo koncem 40. let 20. století a dnes pokrývá území 10 534 000 m 2. Na počátku svého vzniku Mina Al-Ahmadi produkovala maximálně 25 000 barelů ropy denně. V 50. letech se produkce zvýšila na 190 000 barelů/den a v roce 1963 se kapacita rafinérie zvýšila na 250 000 barelů/den (KNPC, 2011a). Od té doby se produkce ropy zvýšila téměř dvakrát na dnešních 466 000 barelů ropy za den, avšak podle údajů žurnálu Oil & Gas Journal (OGJ, 2013a) stát chystá kapacitu rafinérie snížit na 346 000 barelů/den (tabulka 4) (KNPC, 2011a). 48

Druhá největší kuvajtská rafinérie, Mina Abdullah, byla postavena v roce 1958 americkou firmou American Independent Oil Company na území o rozloze 7 935 000 m 2. Tato rafinérie produkovala ve svých začátcích průměrně 30 000 barelů ropy za den. Během pěti let, 1962 1967, se kapacita zvýšila až na 145 000 barelů/den. Dnešní produkce ropy se vyšplhala na 270 000 barelů/den, ale vláda plánuje do roku 2017 produkci rozšířit na 454 000 barelů ropy denně (KNPC, 2011b). Obdobně jako předchozí dvě i třetí rafinérie Al-Shuaiba se nachází asi 50 km jižně od hlavního města. Jedná se o nejmenší areál, který pokrývá pouze 1 332 000 m 2 plochy. Tato rafinérie má také nejnižší kapacitu v Kuvajtu. Od svého vzniku v roce 1966 produkovala denně asi 95 000 barelů ropy a po zvýšení produkce v polovině 70. let se počet barelů zvýšil na dvojnásobek. Dnes se kapacita rafinérie ustálila na 200 000 barelech ropy za den. Rafinérie Al-Shuaiba byla postavena poprvé kuvajtskou firmou bez přispění cizí pomoci a podle KNPC byla postavena v nejmodernějším technologickém designu (KNPC, 2011c). Produkuje tedy výrobky vysokých standardů, které jsou určené na export. Rafinérie byla postavena se speciální technologií, která dokáže vyčistit vytěženou ropu od síry, dusíku a dalších látek, které ropu znehodnocují (KNPC, 2011c). Tabulka 4 Současná a plánovaná kapacita rafinérií v Kuvajtu Rafinérie Současná produkce ropy (barel/den) Plánovaná produkce ropy (barel/den) Mina Al-Ahmadi 466 000 346 000 Mina Abdullah 270 000 454 000 Al-Shuaiba 200 000 - Al-Zour 29-615 000 Celková kapacita 936 000 1 415 000 Zdroj: Vytvořeno autorkou podle OGJ, (2013a). 5.3 Ropný průmysl v Saúdské Arábii Představa o Saúdské Arábii jako ropné velmoci se zrodila s prvním objevením ropy ve 30. letech 20. století. Tato představa se prohloubila v letech 40., kdy mezinárodní společnosti začaly komerčně těžit ropu z ropného pole Abqaiq. Až do 70. let ropnému průmyslu v KSA zcela dominovaly mezinárodní ropné společnosti: 29 Podle Oil and Gas Journal se očekává naplnění plánované produkce ropy jednotlivých rafinérií v prosinci 2017. V tomto roce je také plánována dostavba nové rafinérie Al-Zour a naopak uzavření rafinérie Al-Shuaiba. Jedná se o tzv. Clean Fuels Project (OGJ, 2013a). 49

SOCAL, Texaco, Exxon a Mobil, které společně vlastnily firmu Aramco. V roce 1973 poprvé Saúdové získali 25% podíl na vlastnictví společnosti Aramco, který o rok později zvýšili na 60 %, a celou společnost království získalo v roce 1980. 30 Poslední mezinárodní účast na ropném průmyslu v Saúdské Arábii zůstala společnosti Chevron, která získala koncesi k těžbě ropy v saúdsko-kuvajtské neutrální zóně (WEO,2005: 503). Dohoda mezi vládou KSA a společností byla podepsána 9. září 2008 (MOPM, nedatováno,a). Na počátku 60. let vydal král Abd Al-Aziz Ibn Saúd dekret o rozdělení ministerstva financí a generálního ředitelství ropných záležitostí a vznikla tak dvě samostatná ministerstva. Ministerstvo, které se dnes nazývá Ministry of Petroleum and Mineral Resources, již od svého zřízení zajišťuje rozvoj ropného průmyslu, zaměřuje se na zvyšování ropných zisků a usiluje o zlepšení vztahů mezi královstvím a celosvětovými ropnými producenty a konzumenty (MOPM, nedatováno,a). Podobně jako v Kuvajtu, i zde strategii ropného průmyslu formuluje Supreme Council of Petroleum and Mineral Affairs 31, ale přijetí konečného rozhodnutí zůstává v kompetenci ministerstva. Ministerstvo dohlíží nad státní ropnou společností Saudi Aramco, která ovládá monopolní postavení v zemi (kromě neutrální zóny) v tzv. upstream oil sector a dominantní postavení v downstream oil sector 32 (WEO,2005: 504). 5.3.1 Ropná společnost v Saúdské Arábii Společnost Saudi Aramco ovládá ropný průmysl ve své zemi a dokonce vlastní podíl i v jiných společnostech (tabulka 5). Na mezinárodním poli operuje s pomocí několika poboček a dceřiných společností: 1. Severní Amerika: Saudi Petroleum International Inc (SPII): podporuje prodej ropy a ropných výrobků na Západě, zvláště v USA a Kanadě, a zajišťuje skladování a dovoz ropy Aramco Service Company (ASC): mezi mnoho aktivit patří najímání nových odborníků na práci v Saúdské Arábii, vysílání saúdských studentů na studijní pobyty a pracovní stáže do Severní Ameriky, vydávání firemních časopisů a mnoho dalšího. Pod ASC spadá několik 30 USA udržují vřelý vztah k Izraeli již od jeho vzniku v roce 1948. Na počátku 70. let, kdy se rozhořel konflikt (Jomkippurská vláda) mezi arabskými státy a Izraelem, stály Spojené státy na straně židovského státu. Tato událost se stala hlavním důvodem pro KSA získat podíl na ropné společnosti Aramco. Saúdská Arábie, vědoma si důležitosti přátelských vztahů s USA, se nesnažila nacionalizovat ropný průmysl bez jakékoli kompenzace (Ottaway, 2009). 31 Nejvyšší radě, zřízené v lednu 2000, předsedá král Abdullah a členové jsou jmenováni jak z vládního, tak i soukromého sektoru (WEO, 2005: 504). 32 Ropný průmysl se rozděluje na tři části: upstream oil sector zahrnuje průzkumné práce a těžbu ropy, midstream oil sector se stará o přepravu, skladování a prodej ropy a označení downstream oil sector většinou uvádí rafinaci ropy a prodej a distribuci ropných výrobků (Trencome, 2013). 50

2. Evropa: společností: Aramco Training Services Company, Aramco Financial Service Company, Aramco Associated Company a Saudi Refining. 3. Asie: Aramco Overseas Company (AOC): společnost sídlící v Nizozemsku má pobočky v Itálii, Velké Británii, Indii a v Singapuru. Zajišťuje logistiku, financování, výzkum, IT,.. Saudi Petroleum Overseas Ltd. (SPOL): podporuje obchod ropy v Evropě a pronajímá ropné tankery 4. Blízký východ: Aramco Far East Business Services Company (ABS): podle informací společnosti se jedná o intelligence hub v Asii. ABS je nadřazená společnostem, které se starají o účetnictví, administrativu, inspekce nebo vztahy s veřejností. Pobočky v Asii se nacházejí v Šanghaji, Pekingu, Tokiu, Soulu a v Novém Dillí. Vela International Marine Limited: šestý největší lodní dopravce ropy, společnost se sídlem v Dubaji vlastní čtyři lodě (Saudiaramco, 2013b). Tabulka 5 Podíl Saudi Aramco v mezinárodních společnostech Název společnosti Stát Podíl Saudi Aramco ve spol. Produkce ropy (barel/den) S-oil Jižní Korea 35 % 565 000 Choi Shell SQU (Showa Shell) Japonsko 15 % (rafinace a - Fujian Petrochemical Corporation Sinopec Petroleum marketing) Čína 25 % 240 000 Čína 22,5 % Co. (marketing) Motiva Refinery USA 50 % (rafinace a marketing) Zdroj: Vytvořeno autorkou dle MOPM (nedatováno,b). - 740 000 5.3.2 Ropná pole v Saúdské Arábii V Saúdské Arábii se nacházejí dva typy ropných polí, pevninská a hlubokomořská, kde se těží lehká (light), středně těžká (intermediate) a těžká (heavy) ropa. Přibližně 65 70 % veškeré vytěžené saúdské ropy je lehké, asi 25 % středně těžké a zbytek těžké. 33 Většina lehké ropy se těží na pevninských ropných 33 Lehká neboli sladká ropa obsahuje relativně málo síry (do 0,5 %) a nevyžaduje náročné zpracování rafinérií (Ropa, 2013). 51

polích, zbylé dvě skupiny v mořských (Eoearth, 2008). Přes 50 % ropných zásob země je uloženo v devíti gigantických ropných polích, mezi něž patří i největší pole na světě Ghawar (WEO, 2005: 505). Pole Ghawar bylo objeveno v roce 1948 a produkovat začalo o tři roky později. Nachází se na východě země a je rozděleno do šesti geografických oblastí. Ghawar měří na délku 280 km a na šířku 25 km. Denně se z tohoto pole vytěží 5 miliónů barelů lehké ropy (EIA, 2013a). Další gigantická ropná pole se nacházejí také na východě země (obrázek 5) a patří mezi ně jak pevninská, tak mořská ropná pole. Nejvýznamnější pevninská ropná pole jsou Khurais (produkce 1,2 miliónů barel/den; lehká ropa), Shaybah (750 000 barel/den; extra lehká ropa), Qatif (500 000 barel/den; lehká ropa), Khursaniyah (500 000 barel/den; lehká ropa) a Abqaiq (400 000 barel/den; extra lehká ropa). V seznamu devíti největších ropných polí jsou uváděna i tři mořská: Safaniya (1,5 miliónu barel/den; těžká ropa), Manifa (plánovaná produkce v prosinci 2014; 900 000 barel/ropa; těžká ropa), Zuluf (450 000 barel/den; středně těžká) (EIA, 2013a). Obrázek 5 Ropná pole v Saúdské Arábii Zdroj: Libertarian neocon (2012). 52

5.3.3 Ropné rafinérie v Saúdské Arábii Saúdská společnost Saudi Aramco vlastní čtyři ropné rafinérie, jejichž kapacita se pohybuje v okolí 1 miliónu barelů ropy denně. Největší ropná rafinérie se nachází na pobřeží Perského zálivu a nazývá se Ras Tanura. Denně se zde vyprodukuje až 550 000 barelů ropy, z nichž většina putuje na domácí trh, do nedalekých továren ve městě Dhahran. V areálu rafinérie se také nachází 75 nádrží o celkovém objemu 5,8 miliónů barelů na uskladnění ropy a produktů z ní vyrobených (Saudiaramco, 2013c). Kapacitou druhá největší rafinérie se nachází na opačné straně země. Rafinérie Yanbu, která dokáže rafinovat až 240 000 barelů ropy denně, slouží již od roku 1983 převážně pro domácí trh. Výrazně menší rafinérie Riyadh Refinery, jejíž kapacita je 124 000 barel/den ropy, se nalézá v Centrálním regionu království. Poslední nejmenší rafinérií je Jiddah Refinery. Kapacita je v porovnání s ostatními rafinériemi velmi malá, jen 90 000 barelů ropy za den. Přístaviště v komplexu Jiddah Refinery je schopno pojmout několik lodí do 40 000 dwt a dokonce dvě lodě s maximální váhou 100 000 dwt. Tato rafinérie je podle Saudi Aramco velmi významná z důvodu zásobování domácího trhu během energeticky náročných měsíců, tedy v období Ramadánu nebo Hadždže. V roce 2016 je naplánováno zahájení provozu nově vybudované rafinérie Jazan, která bude zpracovávat 400 000 barelů těžké a středně těžké ropy denně (Saudiaramco, 2013c). Na území království se také nacházejí rafinérie, které nevlastní exkluzivně stát. Takovou rafinérií je například Saudi Aramco Mobil Company Ltd. (SAMREF). Saudi Aramco a Exxon Mobil společně rovným dílem vlastní tuto společnost v průmyslovém městě Yanbu. Rafinérie byla vybudována v roce 1984 o celkové kapacitě 402 000 barelů lehké ropy denně. Na opačné straně země byla v 90. letech vybudována Saudi Aramco Shell Refinery Company (SASREF), kterou saúdská ropná společnost vybudovala s partnerem Shell Saudi Arabia Ltd. Obě společnosti vlastní 50% podíl. SASREF jako jedna ze světově největších a nejvíce technologicky vyspělých rafinérií dokáže zpracovat až 305 000 barelů ropy denně (Saudiaramco, 2013d). Saúdská Arábie zprovoznila v roce 2012 společně s čínskou petrochemickou společností Sinopec rafinérii s výrobní kapacitou 400 000 bare/den těžké ropy. Yanbu Aramco Sinopec Refining Company (YASREF) nabídne v rámci programu saudizace pro obyvatele KSA v průběhu příštích let až 6000 pracovních míst na poli technickém či administrativním. Předpokládá se, že přibližně 60 % veškerých nákladů na úplné dokončení rafinérie bude pocházet z domovské země. Stavitelé využijí místní dodavatele, zhotovitele nebo designéry (Saudiaramco, 2013d). 53

Nejnovější rafinérie v KSA, Saudi Aramco Total Refinery & Petrochemicals Co. (SATORP) vzešla ze spojení Saudi Aramco a francouzské ropné společnosti Total. Saúdská společnost vlastní 62,5 % akcií, tedy většinový podíl. Podle ředitele projektu, Mohammed J. Al-Hammada, se předpokládá zprovoznění rafinérie koncem roku 2013. První dodávky surové ropy dorazily do rafinérie v září 2013, kde bude zpracována na naftu, benzín a těžkou ropu. SATORP zvládne zpracovat 400 000 barelů ropy denně (OGJ, 2013b). 5.4 Ropný průmysl ve Spojených arabských emirátech Člen organizace OPEC, 34 Spojené arabské emiráty, představuje jednoho z nejdůležitějších producentů ropy na světě. Podle EIA zprávy z roku 2013, SAE vlastní sedmé největší zásoby ropy na světě, z nichž téměř 94 % je uloženo v emirátu Abu Dhabi (EIA, 2013b). Ostatních šest emirátů, v čele s Dubají, si mezi sebou dělí zbylých 6 % zásob ropy (EIA, 2013b). Každý ze sedmi emirátů je zodpovědný za svoji vlastní ropnou politiku, ale existuje zde nadřízený orgán, který je hlavním hráčem ropného průmyslu SAE. Supreme Petroleum Council, jejímž předsedou je prezident SAE a zároveň vládce emirátu Abu Dhabi šejk Khalifa bin Zayed Al-Nahyan, formuluje a dohlíží nad státní ropnou politikou. Nejvyšší rada dozoruje státem vlastněné ropné společnosti, která spolu s mezinárodními partnery produkuje ropu a ropné výrobky na území SAE (ADNOC, 2014a). 5.4.1 Ropné společnosti v SAE Abu Dhabi National Oil Company (ADNOC), založená roku 1971, operuje ve všech sférách ropného průmyslu. Společně s 15 dceřinými společnostmi (obrázek 6) tvoří hlavního akcionáře v téměř všech aktivitách spadajících do upstream ropného sektoru. Dceřiné společnosti ADNOC jsou (ADNOC, 2014a): Abu Dhabi Company for Onshore Oil Operations (ADCO): společnost operuje na pevnině a v mělkých pobřežních vodách emirátu Abu Dhabi. Zpracovává ropu z šesti ropných polí, které pokrývají celkem 21 000 km 2 území. Abu Dhabi Marine Operating Company (ADMA-OPCO): společnost produkující ropu z hlavních dvou mořských ropných polí: Umm Shaif a Zakum. ADNOC je držitelem majoritního 60% podílu v ADMA-OPCO, zbývajících 40 % si mezi sebou dělí společnosti BP, Total a japonská JODCO (graf 9) (ADNOC, 2014b). 34 Organizace OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries) byla založena v roce 1960 pěti státy, mezi nimiž byla také Saúdská Arábie a Kuvajt. Spojené arabské emiráty se členem organizace staly v roce 1967 (OPEC, 2014a). 54

Abu Dhabi Gas Industries Limited (GASCO): vyrábí produkty ze zkapalněného zemního plynu Abu Dhabi Gas Liquefaction Company Limited (ADGAS): obchodování se zemním plynem Zakum Development Company (ZADCO): v roce 1977 byla zřízena společnost ZADCO za účelem správy ropného pole Zakum. Podílníky společnosti je se 60 % ADNOC, 28 % ExxonMobil a 12 % Japan Oil Development Company (JODCO). Abu Dhabi Oil Refining Company (TAKREER): rafinování surové ropy a zásobování ropnými produkty National Drilling Company (NDC): těžba v pevninských i mořských ropných polích ESNAAD: společnost podporující aktivity v ropném průmyslu, např. půjčovna vybavení, najímání pracovní síly nebo přístavní služby Abu Dhabi Petroleum Ports Operating Company (IRSHAD): operuje v Ruwais, Jebel Dhanna a dalších v ropných přístavech Ruwais Fertilizer Industries (FERTIL): výroba a prodej čpavku Abu Dhabi Polymers Company Limited (BOROUGE): vyrábí etylen a polyetylen Abu Dhabi National Tanker Company (ADNATCO): společnost zajišťující dopravu surové ropy National Gas Shipping Company (NGSCO): dopravuje zkapalněný zemní plyn z ostrova Das ADNOC Distribution: distribuce, uskladnění a doprava rafinovaných produktů ADNOC Linde Industrial Gases Company Ltd. (ELIXIER): zásobuje průmyslovými plyny petrochemické společnosti v Ruwais a dalších ropných oblastech Abu Dhabi Gas Development Co. Ltd. (Al Hosn Gas): uskladňování, transfer a výroba zemního plynu. 55

Obrázek 6 Dceřiné společnosti ADNOC Zdroj: Vytvořeno autorkou podle ADNOC (2014a). Graf 12 Akcionáři ADMA-OPCO Zdroj: Vytvořeno podle ADMA-OPCO (2012). 5.4.2 Ropná pole v SAE Podobně jako v KSA i ve Spojených arabských emirátech se ropa těží ze dvou typů ropných polí: pevninských a mořských (obrázek 7). Nachází se zde třetí největší ropný systém na Blízkém východě a čtvrtý největší na světě. Jedná se o Zakum systém, z kterého bylo v roce 2010 vyprodukováno téměř 30 % veškeré zpracované 56

ropy v SAE (EIA, 2013b). Ropné pole Upper Zakum pokrývá 1200 km 2 Perského zálivu severozápadně od ostrovů Abu Dhabi. Operuje zde společnost ZADCO, která vytěží 500 000 barelů ropy denně. Vytěžená surová ropa z Upper Zakum je posílána na úpravu, uskladnění a následný export na 60 km vzdálený ostrov Zirku. Vláda plánuje zvýšení denní produkce ropy na 750 000 barelů do roku 2015. Toto množství by mělo vydržet neměnné příštích 25 let (Offshore-technology, 2013). Ropné pole Lower Zakum, které spravuje společnost ADMA-OPCO, produkuje méně ropy než Upper Zakum. Denně se zde vytěží 300 000 barelů ropy, ale v plánu je rozšířit těžbu ropy na 425 000 barelů (EIA, 2013b). Pevninská ropná pole překonají svojí kapacitou mořská ropná naleziště. Největší ropné pole Bu Hasa se nachází v poušti 200 km jižně od hlavního města Abu Dhabi. Operuje zde společnost ADCO, jejíž 40 % denní produkce pochází právě z tohoto ropného pole. Na rozloze téměř 600 km 2 se denně vytěží 600 000 barelů ropy (ADCO, 2014). Další významná pevninská ropná pole na pevnině jsou: Ghasa-Butini (až 300 000 barelů ropy denně), Murban Bab (320 000 barel/den) a Sahil,Asab a Shah (SAS) s ropnou produkcí 385 000 barel/den. Všechna zmíněná ropná pole se nacházejí na území Abu Dhabi. Emiráty Dubaj a Sharjah také operují na vlastních ropných polích, avšak průměrně za den vytěží okolo 80 000 barelů ropy (Eoearth, 2007). Vláda SAE plánuje v nejbližších letech investovat 80 miliard dolarů do ropného průmyslu, aby v roce 2018 dosáhla kapacity 3,5 miliónu barelů vyprodukované ropy denně. 35 ADCO chce navýšit v roce 2014 produkci na ropných polích Bu Hasa, Bab a SAS o 200 000 barel/den (EIA, 2013b). 35 Podle EIA Spojené arabské emiráty vytěžily v průměru 2,8 miliónu barelů surové ropy denně (EIA, 2013b). 57

Obrázek 7 Ropná pole Spojených arabských emirátů Zdroj: Watts (2013). 5.4.3 Ropné rafinérie SAE Rafinace ropy v Abu Dhabi je již od roku 1999 plně v rukách dceřiné společnosti ADNOC, Abu Dhabi Oil Refining Company (TAKREER). První rafinérie začala zpracovávat ropu v roce 1976. Stavba celého komplexu trvala tři roky a náklady se vyšplhaly na 45 miliónů dolarů. Až do roku 1983 denně zpracovala 15 000 barelů ropy, pak byla kapacita rozšířena na 60 000 barelů ropy a rozšiřování pokračovalo i nadále. V 90. letech rafinérie produkovala 85 000 barel/den a hodnota vyprodukovaných barelů ropy za den se ustálila na 90 000 (TAKREER, 2012). Téměř 240 km západně od města Abu Dhabi se nachází největší ropná rafinérie země. Komplex Ruwais byl otevřen v roce 1982 za přítomnosti šejka Zayed bin Sultan Al-Nahyana. Na počátku rafinérie zpracovávala 120 000 barelů ropy denně. V roce 1995 byl oznámen záměr investovat do celého komplexu přes miliardu dolarů na zvýšení kapacity (o 135 000 barel/den). V roce 2000 celková kapacita rafinace společnosti TAKREER dosahovala 500 000 barelů ropy za den (Butt, 2001: 235). Podle EIA je dnešní celková kapacita zpracované ropy ve Spojených arabských emirátech 620 000 barel/den, přičemž rafinérie Ruwais přispívá přes 64 % 58

(400 000 barel/den) a rafinérie Jebel Ali zbývajících 36 % (120 000 barel/den) (EIA, 2013b). Investiční společnost IPIC 36 plánuje vložit 3 miliardy dolarů na výstavbu nové rafinérie v emirátu Fujairah. Komplex bude navržen tak, aby zpracovával ropu hlavně z ropných polí Murban, Upper Zakum a Dubai. Plánovaná kapacita rafinérie bude okolo 200 000 barelů ropy denně. Ropné výrobky poputují převážně do severních emirátů SAE, obzvláště do emirátu Fujairah, který plní roli regionálního zásobníku a po Singapuru i druhého největšího zásobovacího přístavu na světě. Podle předběžných informací má být projekt finalizován na konci roku 2016 (IPIC, 2014). Také emirát Dubaj ohlásil v červnu 2012 rozšíření kapacity rafinérie Jebel Ali o 20 000 barelů zpracované ropy denně (OGJ, 2000). SAE dokonce plánují spolupracovat v rafinování ropy se sousedním Ománem. Oba státy chtějí vybudovat společnou rafinérii o kapacitě 200 000 barel/den, ale zatím zůstává pouze u plánování (EIA, 2013b). 5.5 Těžba a spotřeba ropy Světová spotřeba ropy a ropných výrobků stoupá už od poloviny 80. let 20. století (viz graf 13). Poptávku trhu se snaží uspokojit producenti ropy, proto i těžba ropy v čase průměrně stoupá. Tradičně se na prvním místě v produkci ropy umístil region Blízkého východu. Od roku 1980 kraluje ropnému průmyslu na BV Saúdská Arábie. Její ropná produkce (10 250 000 barelů ropy denně) několikanásobně převyšuje ostatní blízkovýchodní státy (druhým největším producentem v témže roce byl Irák se 2 526 000 barely). Stabilně přes 10 miliónů barelů ropy denně vytěží Saúdská Arábie od roku 2003 a hodnoty z roku 2012 se pohybují kolem 11 726 000 barel/den ropy (EIA, 2013d). Spojené arabské emiráty a Kuvajt v 80. letech vyprodukovaly denně v průměru stejné množství. Až v roce 1990 se podle dat EIA objevuje výrazný nárůst produkce SAE (2 252 000 barel/den) a naopak stagnace Kuvajtu (1 234 000 barel/den). Následující rok se Kuvajt propadl až na pouhých 191 000 barelů ropy za den. Za výrazně nižší těžbou ropy na počátku 90. let stojí konflikt mezi Kuvajtem a sousedním Irákem. Zatímco Kuvajt se v následujícím roce, tedy v roce 1992, vrátil zpět k předválečným hodnotám, sousední Irák se k předválečným hodnotám vrátil až v roce 1998. Dnes Kuvajt vytěží 2 797 000 barelů ropy denně (EIA, 2013d). 36 Společnost International Petroleum Investment Company (IPIC) byla vytvořena vládou Abu Dhabi v roce 1984 za účelem investic do energií na celém světě. Od svého vzniku IPIC investovala do více než 18 společností (IPIC, 2014). 59

Spojené arabské emiráty nezaznamenaly od 80. let žádné významné výkyvy v těžbě. Až do roku 1989 se množství vytěžené ropy pohybovalo pod hranicí 2 miliónů barelů denně, kterou SAE překročily v roce 2008. Současná produkce ropy je 3 213 000 barelů denně (EIA, 2013d). Graf 13 Produkce ropy v regionech a světová spotřeba ropy Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013d,f). Celosvětová spotřeba ropy stoupá ve všech regionech. Podle odhadů EIA, zveřejněných v International Energy Outlook 2013, spotřeba energetických zdrojů (ropa, zemní plyn, uhlí, jaderná energie, energie obnovitelných zdrojů) se do roku 2040 zvýší téměř o 60 %, přičemž k největšímu růstu spotřeby dojde u rozvojových zemí. Už dnes je však světová poptávka po ropě tažena do značné míry rychle se rozvíjejícími zeměmi Asie a Latinské Ameriky (zejména zeměmi BRICS 37 ) (EIA, 2013e). Pokud jde o spotřebu ropy ve srovnávaných zemích, jejich podíl na globální spotřebě není (vzhledem k velikosti ekonomik, zejména SAE a Kuvajtu) nikterak velký. Nicméně od roku 1980 se spotřeba ropy zvyšuje až na výjimky každým rokem (graf 14). Stejně jako produkce ropy, i její spotřeba byla citelně zasažena válkou v Zálivu na počátku 90. let. Kuvajt spotřeboval v roce 1980 téměř 106 000 barelů ropy denně. 37 Akronym BRICS označuje pět velkých rozvíjejících se ekonomik Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky. Je chápán jako symbol posunu na poli globálních ekonomických hráčů z rozvinutých G7 ekonomik k rozvojovým státům (Brics Forum, 2014). 60

V roce 1990 celková spotřeba ropy klesla vlivem konfliktu na 85 000 barelů, avšak již v roce 1992 se Kuvajt vrátil ke své předválečné spotřebě. Dnes spotřeba země činí 383 000 barelů ropy denně (EIA, 2013f). Podobný objem spotřeby ropy mají i Spojené arabské emiráty. Ačkoli v roce 1980 začínaly na hodnotě 75 000 barelů denně, další rok to bylo již 137 000 barelů. Od roku 1986 SAE spotřebovaly denně o něco více než 200 000 barelů ropy. V roce 1991 se spotřeba vyšplhala na 302 000 barelů. Nejstrměji stoupala denní ropná spotřeba v letech 2007 a 2008, kdy data ukazují nárůst o 142 000 barelů na 620 000. Spotřeba ropy za loňský rok (2012) se pohybuje okolo 618 000 barelů za den (EIA, 2013f). Království Saúdské Arábie, vzhledem k počtu obyvatel, ve své spotřebě vysoce převyšuje předešlé dvě země (viz graf 14). V roce 1980 spotřeba království činila 610 000 barelů ropy, tento objem se však časem zvyšoval a roku 1990 přesáhl 1 milion barelů. V roce 2006 objem denní spotřeby ropy překročil hranici 2 miliónů a dnes (v roce 2012) je spotřeba vykazována na 2 861 000 barelů denně (EIA, 2013f). Hodnoty spotřeby ropy jsou uvedené pro celou zemi, avšak v přepočtu na obyvatele se pořadí zemí změní (graf 15). Jednoznačně nejvyšší objem ropy na osobu spotřebuje Kuvajt. Ve státě žije téměř 2,7 miliónů obyvatel (CIA, 2013), z nichž každý v roce 2012 spotřeboval v průměru téměř 142 000 barelů ropy denně. Spojené arabské emiráty, v pořadí druhá země s nejvyšší spotřebou ropy na obyvatele, čítají 5,5 miliónů lidí (CIA, 2013). Po přepočtu na jednoho obyvatele každý jedinec v SAE spotřeboval v roce 2012 v průměru okolo 112 000 barelů ropy za den. Zemí s nejnižší denní spotřebou ropy na obyvatele za rok 2012 je Saúdská Arábie. Ačkoli celkové hodnoty spotřeby ropy jsou z analyzovaných zemí nejvyšší, přepočítáním na obyvatele (v Saúdské Arábii žije podle CIA (2013) 27 miliónů obyvatel) KSA spotřebuje pouze 106 000 barelů ropy denně. Zajímavé je srovnání spotřeby k produkci ropy v jednotlivých zemích, tj. kolik procent vyprodukované ropy státy spotřebovaly na domácím trhu. Na počátku 80. let SAE spotřebovaly pouze 4,2 % z celkového vytěženého množství za den. Kuvajt i Saúdská Arábie doma využily 6 %, přičemž KSA vytěžila téměř šestkrát více barelů ropy denně než Kuvajt. V 90. letech, kdy došlo k rapidnímu poklesu těžby ropy v Kuvajtu, stát spotřeboval celých 50 % denní produkce. Tento extrémní stav spotřeby k produkci trval pouze jeden rok (vlivem války v Perském zálivu). U všech tří států došlo od 80. let k zvýšení podílu domácí spotřeby vůči produkci. Největší skok zaznamenala Saúdská Arábie, jejíž spotřeba dnes činí 24 % z denního vyprodukovaného množství ropy. Naopak nejmenší nárůst proběhl 61

v Kuvajtu, který se údaji od roku 1980 do současnosti liší pouze o 7 % (tedy dnes 13 %). SAE zvýšily podíl spotřeby na denní produkci o více než 14 %, tedy v roce 2012 stát spotřeboval 19 % veškeré vytěžené a zpracované ropy. Podle prognostik EIA budou státy Perského zálivu zvyšovat svoji energetickou spotřebu i v budoucnu, a proto podíl doma spotřebované ropy na celkové ropné produkci nadále poroste. Graf 14 Produkce a spotřeba ropy v Kuvajtu, KSA a SAE Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013d,f). Graf 15 Porovnání spotřeby ropy a spotřeby ropy přepočítané na osobu Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013f) a CIA (2013). 62

5.6 Srovnání vývoje světových cen ropy s produkcí Volatilita cen nerostných surovin, respektive všech komodit, je výsledkem jejich nedostatku či naopak nadbytku na světových trzích. Stejný princip je platný i pro cenu ropy. Změny v poptávce nebo nabídce na trhu s ropou vedou ke změnám světové ceny ropy (WTRG, 2011). Vliv na změnu poptávky a nabídky může mít mnoho faktorů, například organizace ovládající trh s ropou, omezení vládou, ekologické havárie, logistické problémy nebo geopolitické události. Vývoj světové ceny ropy je ze všech uvedených faktorů nejvíce ovlivňován politickou situací ve světě, především na Blízkém východě. Vybrané státy Perského zálivu patří k celosvětově největším producentům ropy. Mohlo by se tedy zdát, že právě tyto země budou mít největší vliv na stanovování ceny. A opravdu některé politické události, které hýbaly oblastí Perského zálivu, se odrazily na vývoji ceny ropy. Přelom 70. a 80. let 20. století zaznamenal islámskou revoluci v Íránu, svržení tamějšího šáha a nastolení islámské republiky, následně pak vypuknutí irácko-íránské války. Tyto události výrazně zvýšily cenu barelu ropy z 24,1 USD v roce 1978 přes 49,9 USD v roce 1979 až na 54,5 USD v roce 1980 (World Bank, 2013). Během dvou let, kdy rostla cena ropy, saúdský ministr ropy Ahmed Yamani opakovaně varoval členy OPECu, že vysoké ceny povedou k snížení světové poptávky po ropě. Konzumenti reagovali na vysoké ceny podle Yamaniho předpokladu, čili efektivněji využívali energie v průmyslu i dopravě, zateplovali nové a staré domy a všeobecně se začalo s ropou šetřit. Výsledkem těchto aktivit byla nižší poptávka po nerostné surovině, která vedla k snižování ceny (WTRG, 2011). Nečlenské státy organizace OPEC reagovaly na skokový růst ceny na konci 70. let zvýšením těžby a produkce ropy. V období 1980 1986 vzrostla produkce ropy nečlenských států o 6 miliónů barelů ropy denně. Takový nárůst ještě více umocňoval pokles ceny za ropu. Tuto situaci začala řešit Saúdská Arábie, která se snažila snížením produkce ropy zmenšit nadbytek komodity a posílit cenu (WTRG, 2011). Kroky království jsou zřetelné v grafu 16, kde červená linka znázorňující produkci ropy Saúdské Arábie prudce klesá. Svoje úsilí o stabilizaci ropy vzdala země v roce 1985, kdy produkovala pouze 3,8 miliónů barelů ropy denně. Napřesrok (1986) se denní produkce ropy zvýšila na 5,3 miliónů barelů (World Bank, 2013). Druhé výrazné ovlivnění ceny ropy a její produkce se dotýká událostí z počátku 90. let 20. století. Irácká invaze do Kuvajtu zapříčinila náhlý pokles ropné produkce obou států (EIA, 2013d). Výrazně nižší množství komodity na trhu posílilo její cenu z 19,6 USD za barel (1989) na 24,6 (1990). Příští rok však cena ropy vlivem nestabilní situace v Perském zálivu opět začala klesat až na nejnižší hodnotu 17,3 USD/barel v roce 1993 (World Bank, 2013). 63

V roce 1998 cena ropy výrazně poklesla, a to téměř o 6 USD za barel na 14,8 USD. Tentokrát za propad ceny nemohl Blízký východ, ale asijská ekonomická krize, která, jak se podle grafu zdá, neměla výraznější vliv na produkci ropy vybraných států (WTRG, 2011). V novém tisíciletí nastala řada nečekaných událostí ovlivňujících cenu ropy, které však také výrazněji nepostihly produkci Kuvajtu, Saúdské Arábie ani SAE. Jedná se například o teroristický útok na World Trade Center (2001), invazi do Iráku (2003) nebo ekonomickou recesi USA a EU v roce 2008 (WTRG, 2011). Graf 16 Vývoj světových cen ropy a její produkce Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013d), World Bank (2013). 5.7 Ropný zlom Rostoucí spotřeba ropy vede k vyšší poptávce na trhu a tím tlačí na růst ceny ropy, což motivuje producenty k vyšší těžbě, zpracování a exportu. S rostoucími objemy vytěžené ropy, které se pohybují ročně v miliónech barelů, vyvstává pochopitelná otázka, jestli a kdy svět přijde o tento neobnovitelný zdroj energie. Úplnému vyčerpání ložiska nebo národních či světových nalezišť předchází fáze, která naznačuje postupné ztenčování zásob (graf 17). Tato fáze je zahájena tzv. ropným zlomem, kdy produkce ropy dosáhne maxima, poté začne těžba klesat a skončí úplným vyčerpáním zásob (Geoterra, 2008). Sami vědci se nemohou shodnout na roku ropného zlomu. Podle některých se těžba nachází již ve fázi poklesu, jiní předpovídají vzdálenější roky. Například americká organizace EIA vidí dosažení úbytku celosvětové produkce ropy v roce 2016, společnost Shell až v roce 2025 nebo později a naopak britský expert na ropný průmysl Chris Skrebowski označil rok 2007 za dobu ropného zlomu (Hirsh, Bezdek, Wendling, 2005: 8). 64

Asi nejznámějším odborníkem, který se zabýval zkoumáním ropného zlomu, byl americký geolog M. King Hubbert. V roce 1956 předpověděl, že produkce ropy v USA se dostane na vrchol mezi lety 1965 a 1970, a v roce 1970 se tak opravdu stalo. Podle jeho výpočtů se dnes zkoumá příchod ropného zlomu u ostatních zemí. Vědci se domnívají, že ropný zlom již postihl 65 % států produkujících ropu, mezi nimiž je například Indonésie (ropný zlom nastal v roce 1997), Velká Británie (1999), Austrálie (2000), Norsko (2001) a Mexiko (2004) (Resilience, 2011). Dokonce i země Perského zálivu, kterých se problematika ropného zlomu týká nejvíce, jelikož exportují nejvíce ropy na světě, si začaly uvědomovat vážnost situace. K řešení této otázky svolaly státy GCC 38 historicky první konferenci, která se konala v dubnu 2013 v Kataru. Kromě skupiny GCC států se jí účastnily i další státy z regionu Blízkého východu. Účastníci se shodli, že potřebují radikální změnu, ať už na poli politickém, ekonomickém, kulturním nebo ve vzdělání. Dále se shodli na tom, že svoje bohatství v podobě ropy dosud spíše promarnili. Ropný zlom je podle blízkovýchodních států nejdůležitější otázkou právě v této části světa (Fabius Maximus, 2013). Graf 17 Vývoj objevů ropných nalezišť ve světě Zdroj: Resilience (2011). 38 GCC státy jsou členské státy Gulf Cooperation Council. Organizace byla založena 25. 5. 1981 a sdružuje státy: Kuvajt, Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty a Omán (GCC-SG, 2012). 65

6 EKONOMICKÁ SITUACE STÁTŮ OD ROKU 2000 Nové tisíciletí se nese ve znamení změn. Palčivá otázka ropného zlomu dolehla i na region Blízkého východu a představitelé ropných velmocí musí zaujmout jasné stanovisko k budoucím příjmům země. Kroky, které chce podniknout Kuvajt, Saúdská Arábie i Spojené arabské emiráty, musí směřovat k diverzifikaci ekonomiky. Jednotlivé státy se shodly na důležitosti diverzifikace ve svých národních rozvojových plánech. Diverzifikace ekonomiky povede ke snížení závislosti na ropném sektoru a ropných příjmech, jejichž volatilita (v důsledky výkyvů světových cen ropy) negativně ovlivňuje ekonomické, sociální a politické prostředí daných států. Diverzifikace ekonomiky by také země měla připravit na období, kdy zásoby ropy budou spět k vyčerpání. Státy se přiklánějí k cestě diverzifikace nejčastěji ve chvíli, kdy spolu s klesající cenou ropy klesají i ropné příjmy země. Prozatím však ani Kuvajt, ani Saúdská Arábie nemohou podle IMF slavit úspěch. Produkce ropy představuje pro oba státy vysoké procento příjmů do státní pokladny a téměř 80 % veškerého exportu. Pouze Spojeným arabským emirátům se podařilo snížit zastoupení ropy v celkovém vývozu komodit pod 60 %, ale podíl ropných příjmů na celkových příjmech zůstává stále vysoký (graf 18). Těžba ropy tedy stále zůstává hlavní ekonomickou aktivitou ve všech zkoumaných státech Perského zálivu. Graf 18 Závislost na ropě, 1990 2009 Zdroj: IMF (2011: 2). 6.1 Ekonomika Kuvajtu po roce 2000 Počátek nového tisíciletí byl v Kuvajtu ovlivněn snížením ceny ropy, ke kterému došlo koncem 90. let (z větší části v důsledku asijské finanční krize z roku 1998). 66

V roce 1997 se barel ropy prodával za 21,1 USD 39, o rok později za 14,8 USD. Cena se opět zvýšila na 21,3 USD v roce 1999 (World Bank, 2013). Výrazné snížení ceny ropy negativně ovlivnilo příjmy Kuvajtu, viz graf 19. Tento graf také ukazuje na velmi významnou souvislost mezi vývojem cen ropy a ukazatelem ekonomické úrovně (HDP na obyvatele). Nejnižší HDP na obyvatele v období 1997 2011 zaznamenal Kuvajt v roce 1998, kdy cena ropy spadla na 14,8 USD za barel. V tomto roce výše HDP dosahovala 15 065 USD na obyvatele, tedy o 3 486 USD na obyvatele méně než v předchozím roce. V roce 1999 se cena ropy zvýšila na 21,3 USD (na vyšší než předkrizovou úroveň) a s ní došlo také ke zvýšení HDP na obyvatele. Od roku 2001 do roku 2008 cena ropy stoupala a stejný trend zaznamenal i HDP na obyvatele. V roce 2009 však vlivem finanční krize, a tedy snížené světové poptávky po komoditách, cena za barel klesla (i přes rozhodnutí organizace OPEC o snížení produkce ropy) v porovnání s rokem 2008 téměř o 30 % na 64 USD. Spolu s poklesem ceny výrazně klesla i výše HDP na obyvatele, z 54 548 USD/obyv. v roce 2008 na 37 160 USD/obyv. v následujícím roce. V tomto období se poprvé roční míra růstu HDP dostala do záporných hodnot (viz graf 20). Graf 19 Vývoj ceny ropy a HDP na obyvatele v Kuvajtu Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). 39 Zveřejněné ceny ropy za barel jsou uvedeny v měřítku Dubai Crude, které se používá převážně pro cenění ropy z Perského zálivu. Světovou cenu ropy lze dále udávat v měřítku West Texas Intermediate (WTI) nebo Brent Crude, ropy ze Severního moře (BBC News, 2007). 67

Graf 20 HDP na obyvatele a růst HDP v Kuvajtu Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). Cíle plánu na diverzifikaci národní ekonomiky se Kuvajtu zatím nedaří dosáhnout. Průmysl je stále nejsilnější složkou HDP, z něj více jak 50 % tvoří těžba (ropy), která se navíc v čase zvyšuje (graf 21). V roce 2000 se jednotlivé sektory podílely na HDP takto: průmysl 57,2 %; služby 42,5 % a zemědělství 0,3 %, přičemž sektor průmyslu lze rozdělit podle dat UNCTAD na těžbu 48,4 %, stavebnictví 2,1 % a zpracovatelský průmysl 6,7 % (celkového HDP). Nejvýraznější změny během pěti let (do roku 2005) byly zaznamenány ve zpracovatelském průmyslu a stavebnictví. Stavebnictví se v roce 2005 podílelo na celkovém HDP 7 % (došlo ke zvýšení o 2,8 procentního bodu), naopak podíl zpracovatelského průmyslu klesl na 1,8 % (pokles o 4,9 procentního bodu). Těžební průmysl zvýšil svůj podíl na 51,4 %. Celkově se podíl sektoru průmyslu na HDP v roce 2005 zvýšil na 60,2 %. Zastoupení služeb na celkovém HDP se snížilo na 39,5 % a výše zemědělství zůstala stejná, tedy 0,3 %. Do roku 2011 se podíl služeb na HDP dále snížil na 32,4 %, podíl průmyslu naopak vzrostl na 67,43 %, přičemž významného nárůstu dosáhl těžební průmysl (tedy hlavně těžba ropy), jeho podíl na HDP se zvýšil téměř o 10 procentních bodů na 61,3 %. 68

Graf 21 Podíl sektorů na HDP v Kuvajtu Zdroj: Vytvořeno autorkou podle UNCTAD (2013). Příjmy z ropy představují od roku 2000 více než 70 % státních příjmů. Celkové příjmy Kuvajtu v roce 2000 činily 6,5 miliard KD 40, z nichž 4,8 miliard KD pocházelo z ropného sektoru. V roce 2004 příjmy státu Kuvajt poprvé přesáhly 10 miliard KD (10,7 miliard KD). Přes 75 % těchto příjmů pocházelo z ropného sektoru. O rok později (2005) státní příjem skokově vzrostl na 16,4 miliard KD, z čehož téměř 80 % získal Kuvajt z ropy. V roce 2007 hodnota státních příjmů překonala 20 miliardovou hranici (21,3 miliardy KD). Ropné příjmy v daném roce činily 17,7 miliard KD, neboli 83,1 % veškerých státních příjmů. Od roku 2007 se příjmy z ropy podílejí stále větší měrou na celkovém příjmu státu. V roce 2009 a 2011 to bylo přes 85 % a v loňském roce (2012) dokonce 88,7 % (viz graf 22) (CBS, 2013). Ačkoliv roste podíl ropných příjmů na celkových příjmech státu v čase (a tedy adekvátně tomu se snižuje podíl ne-ropných příjmů viz snížení z 27,3 % v roce 2000 na 11,3 % v roce 2012), dochází k růstu ne-ropných příjmů v absolutní hodnotě. V roce 2000 činily ne-ropné příjmy státu asi 1,8 miliardy KD, o tři roky později se zvýšily na 2,4 miliardy KD a v roce 2005 dokonce na 3,4 miliardy KD. V roce 2012 stát vydělal 3,6 miliard KD v ne-ropných ekonomických aktivitách (CBS, 2013). 40 Dne 26.1.2014 kurz měny byl 0,2822 USD/KD (Currency, 2014a). 69

Graf 22 Celkové příjmy a výdaje Kuvajtu Zdroj: Vytvořeno autorkou podle CBS (2013). Stejně jako celkové příjmy státu, i celkové výdaje v čase rostou, ale pomaleji, jak je vidět v grafu 22. V roce 2000 státní výdaje činily 3,5 miliardy KD, o dva roky později 4,2 miliardy KD a v roce 2005 to bylo 6,1 miliard KD. Hranici deseti miliard stát překročil v roce 2009, kdy výdaje státu tvořily 11,7 miliard KD. Díky celkovým příjmům státu, které dlouhodobě významně převyšují státní výdaje, na konci každého roku Kuvajt zaznamenává vysoké přebytky. V loňském roce (2012) přebytky činily přes 18 miliard KD. Díky vysokým státním příjmům může vláda poskytovat rozsáhlé dotace obyvatelům země, které jsou však ve státech Perského zálivu zcela běžné. Tabulka 6 Dotace v GCC zemích za rok 2010; v miliónech USD Kuvajt Saúdská Arábie Spojené arabské emiráty Bahrajn Katar Omán Energie 7 620 4 3520 18 150 NA 4 150 1 334 Elektřina a voda 8 260 NA 3 370 543 495 503 Potraviny 481 1 100 111 114 82 NA Dotace celkem jako % HDP 15,3 IMF (2013a) 1,3 IMF (2013b) 3,9 IMF (2013c) Zdroj: Vytvořeno autorkou dle Espinoza (2012: 9), IMF (2013). - - - 70

6.2 Ekonomika Saúdské Arábie po roce 2000 Podobně jako v Kuvajtu, i saúdská ekonomika je založena primárně na příjmech z ropy. Lze i v tomto případě vysledovat trend, kdy klesající cena ropy negativně ovlivní HDP na obyvatele a naopak rostoucí cena ropy se na HDP na obyvatele projeví pozitivně (viz graf 23). Nejnižší cena ropy v období 1997 2012 byla zaznamenána, jak už bylo uvedeno, v roce 1998 (v důsledku asijské finanční krize). V tomto roce se barel ropy prodával v průměru za 14,8 USD. Kvůli obrovskému propadu ceny ropy došlo ke snížení HDP/obyvatele v Saúdské Arábii z 8 656 USD v roce 1997 na 7 559 USD v roce 1998. Téměř 30% snížení ceny ropy znamenalo pro saúdskou ekonomiku snížení HDP/obyv. o 13 %. V ten samý rok klesl podíl ropného sektoru na celkovém HDP země o 9 procentních bodů, tedy z 36,94 % v roce 1997 na 27,96 % v následujícím roce (CDSI, nedatováno). Obdobná situace se odehrála podruhé (jako v Kuvajtu) v roce 2009. Cena ropy spadla v porovnání s předchozím rokem na 70 % a vysoké snížení znovu znamenalo pokles HDP na obyvatele přibližně o 19 %. V číselném vyjádření výše HDP/obyv. v roce 2008 představovala 19 714,4 USD a o rok později 16 013,28 USD, přičemž cena ropy klesla z 91,2 USD za barel na 64 USD/barel v roce 2009. Samotné HDP na obyvatele má kromě menších výkyvů na počátku tisíciletí v roce 2002 a většího propadu v roce 2009 rostoucí trend. Jedná-li se o začátek milénia, hodnota HDP/obyv. v letech 2001 a 2002 byla dle údajů Světové banky 8 760 USD a 8 639 USD. Ačkoli saúdský statistický úřad nevykazuje v tomto roce snížení produkce ropy (ani jiného sektoru), HDP na obyvatele se zmenšilo. Příčinou může být při nevysokém růstu HDP výrazný roční přírůstek obyvatel, který z 3,6 % v roce 2001 vzrostl na 4,4 % roku 2002 (World Bank, 2013). Velikost HDP na obyvatele překonala v roce 2011 hranici 20 000 USD. Toho roku HDP/obyv. činilo 24 116,17 USD a v loňském roce (2012) se zvýšilo na 25 136,21 USD na obyvatele. 71

Graf 23 Vývoj ceny ropy a HDP na obyvatele v Saúdské Arábii Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). Průmysl i v novém tisíciletí představuje nejsilnější sektor HDP. V roce 2000 činil jeho podíl na tvorbě HDP 53,6 %, sektor služeb se podílel na celkovém produktu 41,5 % a zemědělství 4,9 %. Průmysl lze podle dat UNCTAD dále rozdělit na těžbu, jež se podílela 38,1 % na HDP, stavebnictví (5,9 %) a zpracovatelský průmysl (9,6 %). Saúdský statistický úřad (CDSI) uvádí detailnější rozdělení podílů různých ekonomických aktivit na HDP. Například v rámci sektoru služeb se finance, pojišťovnictví a nemovitosti podílely na tvorbě HDP 10 %, prodej, restaurace a hotely 6,77 %. I když se data UNCTAD a CDSI lehce liší, i podle údajů ze statistického úřadu největší zastoupení na HDP zaujímá těžba (37,13 %), z čehož většinu tvoří ropa a zemní plyn. Také v roce 2005, jenž je znázorněn v grafu 24, se pořadí podílů na HDP nemění. Dále dominuje sektor průmyslu, který oproti roku 2000 posílil o 9,3 procentního bodu. Dva zbývající sektory snížily v porovnání s rokem 2000 své podíly na HDP služby na 33,9 % (v roce 2000 se podílely 41,5 % na HDP) a zemědělství na 3,2 % (4,9 % v roce 2000). Zvýšení podílu průmyslu na HDP se projevilo i zvýšením těžby, která v roce 2005 tvořila 48,9% podíl HDP (došlo tedy k 10,8% navýšení podílu těžby na HDP). Srovnání podílů jednotlivých aktivit na HDP v letech 2000 a 2005 ukazuje, že na počátku tisíciletí byl podíl těžby na celkovém produktu ekonomiky menší. Ani do roku 2011 se žádná zásadní změna ve struktuře saúdské ekonomiky nestala. Nejmenší podíl na HDP tvoří opět zemědělství, jehož podíl se dále snížil na 2 %. Od roku 2000, kdy zemědělský sektor vytvářel 4,9 % HDP, jeho význam pro HDP klesl o 2,9 procentní body. Sektor služeb také zmenšil svůj podíl na HDP: v roce 2011 (poslední pole grafu 24) služby vytvářely 30,1 % HDP. Průmysl, jehož podíl vzrostl 72

o 5,1 procentních bodů, se v roce 2011 podílel 68 % na HDP. V rámci průmyslového sektoru opět posílila těžba (na 53,8 % HDP), naopak podíl stavebnictví se oproti roku 2005 (4,6 %) snížil na 4 %, zatímco podíl zpracovatelského průmyslu vzrostl na 10,1 %. Graf 24 Podíl sektorů na HDP v KSA Zdroj: Vytvořeno autorkou podle UNCTAD (2013). Vysoký podíl průmyslu a těžby na HDP implikuje závislost země na ropných příjmech. Nalezená data pro období 2004 2008 ukazují, že příjmy království jsou tvořeny z více jak 80 % ropnými příjmy (graf 25). V roce 2004 celkové příjmy vlády činily přes 392 miliard SR 41, přičemž ropa se na výsledné částce podílela 84,12 %, tedy 330 miliardami SR. Celkové výdaje státu nepřesáhly příjem, takže fiskální rok 2004 skončil přebytkem 107 miliard SR. Zvýšením produkce ropy se zvýšily i státní příjmy v následujícím roce. Ropné příjmy se vyšplhaly na 504,5 miliard SR z celkových příjmů 564 miliard SR. Procentuální vyjádření ropných příjmů z celkových příjmů ukazuje v porovnání s předchozím rokem navýšení o více jak 5 procentních bodů. V roce 2006 příjmy z ropy obohatily státní pokladnu o 604 miliard SR a tvořily 89,73 % veškerých státních příjmů (673 miliard SR). Celkové výdaje státu se zastavily na 393 miliardách SR, takže fiskální rok skončil přebytkem ve výši téměř 290 miliard SR. Také rok 2007 skončil kladným saldem, ale nižším o 80 miliard SR. Nižší přebytek zapříčinily jednak vyšší státní výdaje (přibližně o 60 miliard SR, tedy 41 Dne 26.1.2014 kurz měny byl 3,7477 USD/SR (Currency, 2014b). 73

zhruba stejný nárůst, jako po předchozí roky), a jednak pokles státních příjmů v porovnání s předchozím rokem (na 642 miliard SR), způsobený poklesem podílu příjmů z ropy na 87,5 %. Tento výpadek ve státních příjmech však netrval ani rok. Díky obrovskému zvýšení ceny ropy (91,2 USD/barel v roce 2008 oproti 71,6 USD/barel v roce 2007), celkový příjem vlády (tvořen 89,3 % podílem z příjmu ropy) činil v roce 2008 přes 1,1 biliónu SR. Tento rok se podařilo vládě vytvořit přebytek téměř 600 miliard SR. Graf 25 Celkové příjmy a výdaje KSA Zdroj: Vytvořeno autorkou podle CDSI (nedatováno). 6.3 Ekonomika Spojených arabských emirátů po roce 2000 Ačkoli jsou Spojené arabské emiráty ze všech analyzovaných zemí nejméně závislé na nerostných surovinách, ropa zde hraje stále velmi zásadní roli. Platí to jak pro celé SAE, tak zvláště pro emirát Abu Dhabi, kde je uloženo 95 % ropných zásob celých Emirátů (EIA, 2013b). Spojitost mezi vývojem cen ropy a ukazatelem HDP na obyvatele zde není jednoznačná jako u předešlých států, ale jistou korelaci graf 26 naznačuje i v případě SAE. Velký propad světové ceny ropy v roce 1998 poznamenal i výši HDP na obyvatele Emirátů. V roce 1997, kdy barel ropy stál 21,1 USD, se HDP/obyv. vyšplhal na 30 218 USD, avšak o rok později se snížil vlivem přibližně 30% propadu ceny ropy za barel o téměř 10 %, na hodnotu 27 482 USD. Zvyšování ceny ropy v období 2001 2007 se promítá do zvyšování HDP na obyvatele, ale jak je v grafu patrné, strmé zvýšení ceny ropy není doprovázeno podobně strmým zvýšením HDP/obyv. Zřetelně je tato situace vidět v roce 2008. I když cena ropy poskočila v tomto roce na 91,2 USD/barel (71,6 USD/barel v roce 2007), výše HDP/obyv. oproti předchozímu 74

roku vzrostla pouze o 1 780 USD, čili na 46 309 USD. V procentním vyjádření došlo ke zvýšení ceny ropy přibližně o 41 %, zatímco výše HDP/obyv. vrostla pouze o 4 %. Patrně nejsilněji ovlivnila cena ropy HDP/obyv. v roce 2009. Obrovské snížení ceny na 64 USD/barel (vlivem ekonomické krize) se projevilo výrazným snížením HDP/obyv. Emirátů. Výše HDP/obyv. v roce 2009 se propadla o 25 % na 35 025 USD. Tedy v porovnání s rokem 2008 došlo ke snížení hrubého domácího produktu v přepočtu na obyvatele o 11 284 USD. Obrovská změna světové ceny ropy postihla ekonomiku SAE natolik, že pokles HDP/obyv. pokračoval dokonce i v roce 2010. Při finanční a ekonomické krizi v roce 2008 paradoxně diverzifikovanější ekonomika Emirátům spíše uškodila. Finanční centrum Dubaj bylo, obdobně jako jiná finanční centra v západní Evropě a USA, výrazně zasaženo krizí. Neschopnost splácet pohledávky věřitelům dohnala emirát na pokraj bankrotu, situaci však uklidnil sousední emirát Abu Dhabi, když Dubaji podal pomocnou ruku. Na podstatné snížení HDP/obyv. mohl mít také vliv vysoký roční procentní nárůst obyvatel (9 %; v důsledku přistěhovalectví), který je sice menší než v roce 2009 (12,7 %), ale v porovnání s okolními zeměmi je obrovský (World Bank, 2013). Graf 26 Ovlivnění HDP na obyvatele v SAE cenou ropy Zdroj: Vytvořeno autorkou podle World Bank (2013). Menší závislost SAE na ropném průmyslu lze nejlépe dokázat pomocí grafu 27, kde je znázorněn podíl sektorů na celkovém HDP země. Ačkoli se průmysl ve všech znázorněných obdobích podílí na HDP více jak 50 %, je tento sektor diverzifikovanější a na rozdíl od Kuvajtu a Saúdské Arábie má menší podíl na HDP. Jednotlivé složky průmyslu, stavebnictví a zpracovatelský průmysl, mají podle UNCTAD silnější váhu než v Kuvajtu nebo KSA. První pole v grafu 27 (rok 2000) zachycuje téměř vyrovnaný podíl sektoru služeb a průmyslu na HDP. Ten byl tvořen z více jak 46 % službami, přes 51 % průmyslem a 2,2% podílem zemědělství. 75

Podíly sektorů v roce 2005 se změnily pouze minimálně. Podíl zemědělství se zmenšil z 2,2 % na 1 %, služby se zmenšily o 1,4 procentního bodu na 45 %, zatímco sektor průmyslu zaznamenal zvýšení podílu na HDP na 54 %. Poslední pole zachycující rok 2011 znázorňuje pokračující trend v pomalém snižování podílu služeb a naopak navyšování podílu průmyslu na HDP. Služby v roce 2011 tvořily HDP ze 42 %, průmysl posílil na 57 % a zemědělství nezměnilo svůj 1% podíl. Pomocí dat z UNCTAD (2013) je možné detailněji prozkoumat sektor průmyslu a zjistit tak, jakou část HDP vytvářejí jednotlivé průmyslové aktivity. V roce 2000 těžba tvořila pouze 29,7 % HDP (což bylo nejméně ze srovnávaných let 2000, 2005 a 2011). Zpracovatelský průmysl se na tvorbě HDP v roce 2000 podílel 12,8 % a nejmenší částí se na HDP podílelo stavebnictví (9 %). V roce 2005 došlo k posílení podílu těžby o 5,3 procentního bodu, tedy na 35 %, podíl stavebnictví zůstal nezměněn a podíl zpracovatelského průmyslu klesl na 10 % HDP. V roce 2011 podíl zpracovatelského průmyslu na tvorbě HDP klesl na 8 %, podíl těžby se opět zvýšil (na 39 %) a podíl stavebnictví zaznamenal nepatrný nárůst (na 10 %). Graf 27 Podíl sektorů na HDP v SAE Zdroj: Vytvořeno autorkou podle UNCTAD (2013). Uvedené podíly sektorů na HDP platí pro Spojené arabské emiráty jako celek. Lze však také vyjádřit podíly sektorů na HDP v jednotlivých emirátech, které se výrazně odlišují od státních podílů. Příkladem může být podíl těžby v emirátu Abu Dhabi. Jak již bylo zmíněno, ropa je pro tento emirát velmi důležitá, proto také podíl těžby na HDP Abu Dhabi bude vyšší než na státním HDP. V roce 2005 představovala těžba 35 % HDP SAE, zatímco podíl těžby na HDP v Abu Dhabi se vyšplhal 56,2 %. 76

Hodnoty jsou rozdílné i pro rok 2011, kdy byl podíl těžebního průmyslu na státním HDP 39 %, přičemž v Abu Dhabi stejný ukazatel činil 56,5 % (SCAD, 2014). Jednotlivé emiráty se také velmi rozdílně podílejí na celkovém státním HDP. Rozlohou nejmenší emiráty s nejnižším počtem obyvatel vytvářejí (podle očekávání) nejmenší podíl na státním HDP. V roce 2001 se na celkovém HDP nejméně podílel emirát Umm Al-Quwain (pouze 0,6 %). Naopak nejvíce k celkovému HDP přispěl s 58,4% podílem emirát Abu Dhabi. V roce 2011 se pořadí podílu jednotlivých emirátů nezměnilo, takže podíl Abu Dhabi byl opět nejvyšší, zatímco podíl Umm Al-Quwain nejménší (viz graf 28) (UAE National Bureau of Statistics, 2014). Graf 28 Podíl jednotlivých emirátů na celkovém HDP Zdroj: Vytvořeno autorkou podle UAE National Bureau of Statistics (2014). Příčinou největšího podílu emirátu Abu Dhabi na státním HDP je bezesporu ropa. Abu Dhabi, coby největší producent ropy ze všech emirátů, zajišťuje více jak 50 % ropných příjmů do celkového státního příjmu. V roce 2001 ropné příjmy činily 75,25 % z celkových vládních příjmů (52 miliard Dh 42 z celkem 68 miliard Dh). Vlivem snížené ceny ropy poklesl v roce 2002 ropný příjem na 71,53 % z celkového příjmu státu. Ovšem již v roce 2003 došlo v porovnání s předchozím rokem ke zvýšení ropných příjmů na 57 miliard Dh (73,67 % celkového příjmu státu). Až do roku 2008 (včetně) se státní příjmy SAE zvyšovaly, obzvlášť rok 2008 se vyznačuje obrovským skokovým růstem. Příjem státu, který v roce 2007 činil 228 miliard Dh, se během jednoho roku zvýšil na 384 miliard Dh. Obrovské zvýšení příjmu, které je v období 2001 2010 ojedinělé, lze vysvětlit náhlým zvýšením ceny ropy. Ta však v následujícím roce 2009 vlivem světové krize výrazně klesla a s ní se také propadl příjem státu o 150 miliard Dh (na 234 miliard Dh). Poslední rok 42 Dne 26.1.2014 kurz měny byl 3,6699 USD/Dh (Currency, 2014c). 77

zkoumaného období (2010) vykazuje mírné zvýšení státního příjmu na 282 miliard Dh, přičemž ropné příjmy se na celkové sumě v tomto roce podílely 60,2 %. Jako v jediném ze srovnávaných států dochází v SAE k tomu, že státní výdaje přesahují v určitých letech státní příjmy, a fiskální rok tak končí deficitem. Jedná se o roky 2001, 2002, 2003, 2009 a 2010, z nichž rok 2009 skončil největším deficitem 156 miliard Dh. Rokem s nejnižším deficitem (tedy záporným saldem) byl rok 2004, kdy celkové výdaje přesáhly celkové příjmy o 1,5 miliard Dh. Rok 2001 skončil záporným saldem téměř 27 miliard Dh, následující rok došlo k mírnému navýšení deficitu na 29 miliard Dh a v roce 2010 se deficit dostal na 62 miliard Dh. Naopak léta 2005, 2006, 2007 a 2008 ze zkoumaného období skončila přebytkem, který byl nejvyšší v již zmíněném roce 2008 (činil přibližně 108 miliard Dh). Graf 29 Celkové příjmy a výdaje státu Zdroj: Vytvořeno autorkou podle UAE National Bureau of Statistics (2014). 6.4 Srovnání ekonomik vybraných států po roce 2000 Ekonomiky Státu Kuvajt, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů jsou do značné míry závislé na příjmech z ropy. Závislost těchto ekonomik lze mezi sebou komparovat pomocí několika ukazatelů, například prostřednictvím podílu ropných příjmů na celkových příjmech státu, podílu těžby na HDP nebo míry ovlivnění HDP na obyvatele cenou ropy. Fluktuace světové ceny ropy způsobuje větší či menší změny HDP/obyv. u všech vybraných států. Výše HDP na obyvatele v Kuvajtu a Saúdské Arábii kopíruje vývoj ceny ropy za barel těsněji než v SAE. Grafy 20, 23 a 26, zkoumající tuto souvislost v období 1997-2011/2012, ukazují první významné ovlivnění HDP/obyv. cenou za barel ropy všech států poprvé v roce 1998. V tomto roce se barel ropy prodával za 14,8 USD, oproti 21,1 USD v roce 1997, a výrazný pokles ceny negativně ovlivnil HDP na obyvatele. Stát Kuvajt byl nejvíce zasažen snížením ceny ropy, neboť 78

jeho HDP/obyv. kleslo v roce 1998 o 3 486 USD, což představuje největší absolutní i relativní (19%) pokles z analyzovaných zemí. Druhou nejvíce zasaženou zemí byly SAE, jež zaznamenaly absolutní pokles o 2 736 USD (v relativním vyjádření o 9 %) a v absolutním vyjádření nejméně se snížení ceny ropy/barel dotklo KSA, jehož HDP kleslo o 1 097 USD na obyvatele (relativní pokles o 13 % byl však vyšší než u SAE). V roce 2000 cena za barel stoupla v porovnání s předchozím rokem o 11,5 procentního bodu, tedy z 21,3 USD na 32,8 USD. Zvýšení ceny ropy se projevilo zvýšením HDP na obyvatele u všech států. Období 2002 až 2008 je charakteristické zvyšováním ceny ropy, s níž stoupalo i HDP na obyvatele. 27% nárůst ceny ropy v roce 2008 se markantně projevil v případě Kuvajtu a Saúdské Arábie, kde v porovnání s předchozím rokem HDP/obyv. vrostlo o 21 % a 22 %. V případě SAE se HDP na obyvatele zvýšilo pouze o 3 %. Ovlivnění HDP/obyv. cenou ropy je velmi významné v roce 2009, a to u všech tří států. Snížení ceny ropy o 30 % znamenalo téměř čtvrtinové snížení HDP na obyvatele ve Spojených arabských emirátech, 19% snížení v KSA a největší, 32 % snížení HDP/obyv. v Kuvajtu. HDP na obyvatele v Kuvajtu je jednoznačně nejvíce ovlivněno změnami cen ropy. Jakmile cena za barel roste, posiluje i HDP, a naopak, jakmile klesá, HDP ji následuje. 43 Ukazatel procentuálního vyjádření ropných příjmů na celkových příjmech státu je dalším ukazatelem, kterým je možné porovnat závislost států Perského zálivu na těžbě ropy. Data ze Saúdské Arábie jsou k dohledání za období 2004-2008, proto budou s ostatními zeměmi porovnávána pouze v tomto období. Nejnižší podíl příjmu z ropy na celkovém příjmu státu mají Spojené arabské emiráty. V porovnání s Kuvajtem, kde ropný podíl dosahuje i 88,7 %, podíl příjmu z ropy SAE přesahuje hranici 80 % pouze jednou, a to hodnotou 81,91 % v roce 2006. Běžně se ropný podíl na celkovém příjmu státu od roku 2001 pohybuje mezi 70 75 %. V roce 2009 příjem z ropy činil pouze 52,2 % podíl z celkového příjmu SAE. Na rozdíl od relativně diverzifikovanější ekonomiky SAE, kuvajtská vláda výrazně spoléhá na ropný příjem, který od roku 2007 stabilně tvoří více než 80 % celkového příjmu. Nejvyšší podíl příjmu z ropy byl v Kuvajtu zaznamenán v roce 2012, kdy jeho hodnota dosahovala 88,7 %. V období 2004 2008 lze porovnávat podíly ropných příjmů na celkových příjmech všech tří zemí. Jednoznačně nejvyššího podílu ropných příjmů v tomto období dosahuje KSA. Hodnoty v těchto letech překračují 80% hranici, s maximální hodnotou 89,73 % v roce 2006. 43 Pro tento typ analýzy a komparace by byla nejvhodnější metoda korelační analýzy pro časové řady. Po konzultaci s vedoucím práce však tato metoda nakonec aplikována nebyla. 79

Saúdská Arábie zaujímá ve srovnání s Kuvajtem a SAE prvenství v podílu ropných příjmů na celkových příjmech státu, a pochopitelně vítězí i v ropných příjmech v absolutním vyjádření. Reálný příjem z ropy KSA tvoří podle EIA (2013) téměř 32 % veškerých ropných příjmů organizace OPEC. V grafu 30 je patrné, že saúdské ropné příjmy výrazně převyšují příjmy z ropy Kuvajtu a SAE. V období 2004 2012 nepřekročily ropné příjmy obou států (Kuvajt a SAE) hranici 100 miliard USD. Nejvyšší kuvajtské ropné příjmy jsou zaznamenány v roce 2012, kdy stát obdržel 75 miliard USD. Také Spojené arabské emiráty vykazují tento rok (2012) a rok předchozí (2011) nejvyšší ropné příjmy, jelikož v obou letech SAE vydělaly na ropě shodně 85 miliard USD. Jak ukazuje graf 30, SAE v celém období převyšovaly reálnými ropnými příjmy Kuvajt. Nejvyšší ropný příjem obdržela Saúdská Arábie v roce 2008, jehož hodnota činila 271 miliard USD. Ve zkoumaném období ropné výdělky KSA nikdy nespadly pod hranici 100 miliard USD, těsně se k této hranici přiblížil ropný příjem za rok 2004, kdy království vydělalo 109 miliard USD. V roce 2009, kdy cena ropy klesla o 30 %, zažila KSA obrovský meziroční propad výše příjmu z ropy. Ve srovnání s rokem 2008 se ropný příjem v roce 2009 snížil téměř o 45 % na 151 miliard USD. Loňský rok (2012) i rok předchozí ropné příjmy činily shodně 265 miliard USD. Graf 30 Reálné ropné příjmy států Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013g). I když ropné příjmy Saúdské Arábie každoročně převyšují ropné příjmy Kuvajtu a SAE, v přepočtu částky na obyvatele se pořadí zemí mění. Kuvajt, jehož reálné ropné příjmy byly nejnižší ze všech tří států, se po přepočtu na obyvatele dostává na 80

první místo a naopak KSA, vydělávající nejvyšší reálné ropné příjmy, se po převedení částky na obyvatele propadá na poslední místo. Spojené arabské emiráty zůstávají po přepočtu ropných příjmů na obyvatele na druhém místě. Rozdíl v pořadí je způsoben počtem obyvatel v jednotlivých zemích, který je v případě Kuvajtu a KSA velmi odlišný. Celkové ropné příjmy se v Kuvajtu dělí mezi 2,6 miliónů lidí (CIA, 2013), zatímco v Saúdské Arábii mezi 26,9 miliónů obyvatel (CIA, 2013). Proto hodnoty ropných příjmů v přepočtu na obyvatele v Kuvajtu několikanásobně převyšují saúdské výsledky. V roce 2012 činil ropný příjem na jednoho obyvatele v Kuvajtu 25 037 USD, v Saúdské Arábii 8 773 USD a v SAE 15 949 USD. Ropný příjem v KSA nepřekročil ve sledovaném období 2004 2012 hranici 10 000 USD na obyvatele. Tato hranice byla například v Kuvajtu překonána již před rokem 2004. Vlivem propadu ceny ropy se v roce 2009 snížily i ropné příjmy ve všech zemích. Největší rozdíl příjmů zaznamenal Kuvajt, který v roce 2008 vydělal 27 936 USD na obyvatele, a o rok později na každého člověka žijícího v Kuvajtu připadlo 15 809 USD ropného příjmu. Velké snížení příjmu oproti předchozímu roku (2008) postihlo i Spojené arabské emiráty, jež získaly z ropy o 7 453 USD na obyvatele méně, tedy 9 754 USD. Snížení ceny ropy nejméně (v absolutním vyjádření) poznamenalo Saúdskou Arábii, jejíž meziroční pokles činil 4 336 USD. Graf 31 Ropné příjmy v přepočtu na obyvatele Zdroj: Vytvořeno autorkou podle EIA (2013g). 81