Zámek Veltrusy historick interiér jako neobyãejná cesta do minulosti

Zámek Veltrusy historick interiér jako neobyãejná cesta do minulosti Ke koncepci zpfiístupnûní historick ch interiérû chotkovského zámku ve Veltrusích Eva LUKÁ OVÁ 1 Chotkovsk zámek Veltrusy nepatfiil v pfiedchozích staletích k místûm, která jako pûvabné, av ak ponûkud odlehlé destinace, vzdálené od sídelního mûsta, hostila své majitele jen zfiídka. Zámek s parkem zvan Ostrov, pohodlnû dosaïiteln z Prahy po cestû rovinatou krajinou, byl ãast m místem pobytû ãlenû hrabûcí rodiny i jejich hostû, pro které byly v zámku i parku pofiádány vybrané slavnosti. Majitelé nezapomínali na tento dûm vytvofien pro radost ani v dobách, kdy je státní úfiady vázaly ve Vídni ãi na jin ch místech monarchie. I po mnoha staletích je moïné sledovat, jak uskuteãnili právû v tomto sídle nûkteré své inspirace a pfiedstavy, ovlivnûné jejich zájmy, vzdûláním a rozhledem získan m cestami po Evropû i pûsobením ve v znamn ch státních funkcích. Kancléfi Rudolf Chotek (1706 1771) obohatil pûvodní Alliprandiho stavbu svého otce Václava Antonína pfiedev ím nev edními a nákladn mi dekoracemi interiérû, jeho synovec Jan Rudolf Chotek (1749 1824), ministr financí a nejvy í pukrabí, dal ím roz ífiením a rozsáhl m krajinn m parkem. RovnûÏ nechal na poãátku 19. století vybudovat nové reprezentativní sídlo, zámek Kaãinu, podle plánû saského dvorního inspektora staveb a architekta Christiana Friedricha Schurichta. Po jeho smrti finanãní situace rodiny vyïadovala konsolidaci fideikomisního i alodiálního majetku. Jeho dûdic, vnuk Jindfiich Chotek (1802 1864), se záleïitostem velkostatkû zcela vûnoval, na Jindfiichova syna Rudolfa Karla (1832 1894) v ak byla pozdûji uvalena sekvestrace vnucená úfiední správa majetku. Jedin m dal ím velk m soukrom m stavebním poãinem rodu v 19. století v âechách byla v stavba paláce v Praze na Malé Stranû v dne ní Hellichovû ulici pro Karla Chotka, nejvy ího purkrabího, mlad ího ze synû Jana Rudolfa, jenï se stal zakladatelem velkobfiezenské vûtve rodu. 1 Palác v pozdním empírovém stylu ze 40. let 19. století postavil pro hrabûte Chotka architekt Jan Filip Jöndl. Na venkovû se ve vût í mífie stavûlo také pouze pro velkobfiezenskou vûtev. Tyto finanãní okolnosti, zahrnutí zámku Veltrusy do fideikomisního majetku roku 1770 stejnû jako skuteãnost, Ïe Ïádn z bratrû Rudolfa Karla Chotka, ktefií fideikomis dûdili, nemûl potomky a Veltrusy ve 20. letech 20. století pfiipadly velkobfiezenské vûtvi, zpûsobily, Ïe se interiéry veltruského zámku zachovaly ve vzácnû autentickém stavu, v centrální ãásti od poãátku druhé poloviny 18. století témûfi nezmûnûném. Studium historick ch pramenû a pûvodního mobiliáfie doloïilo, Ïe kromû takfika nedotãené dispozice a dekorací interiérû je zde dochováno mnoho pfiedmûtû, jimiï 2 Obr. 1. Jan Ranzmayer, Pohled do ãestného dvora zámku Veltrusy, 1861, lavírovaná kresba. (Mobiliární fond zámku Veltrusy, foto Ladislav Bezdûk) Obr. 2. Veltrusy (okres Mûlník), hrobka Rudolfa Chotka s erbem rodu ve veltruském kostele Narození sv. Jana Kfititele. Krypta hrobky je pod podlahou kostela. (Foto Eva Luká- ová) 1 Zrestaurovan palác je dnes sídlem ambasády Finska a Norského království. 2 Viz E. LUKÁ OVÁ: Historické interiéry a historick textil chotkovského zámku ve Veltrusích, in: Zprávy památkové péãe 65, 2005, ã. 2, s. 126 137. 26

3 byl zámek zafiízen v dobû vzniku nejstar ího inventárního soupisu z roku 1776. 2 V prûbûhu 19. století se zafiízení zámku rozrûstalo o dal í nábytkové soubory, portréty a rodinné památky i o pfiedmûty svázané s kaïdodenním Ïivotem sídla. PÛvodní mobiliární fond veltruského zámku dodnes zahrnuje nûkolik tisíc pfiedmûtû. Podle historick ch pramenû z pfielomu 19. a 20. století byl byt hrabûte v této dobû situován do patra severov chodního kfiídla, kam byla pfienesena i nûkterá plátna barokní obrazárny a kde byla vybudována také koupelna, vloïená do enfilády, jako souãást hrabûcího apartmánu. Tato prostora s dlaïbou je dodnes identifikovatelná. Obdobnû byl zafiízen prostor v jednom z barokních apartmánû s loïnicí zdobenou krajkovou tapetou s kvûty; v pfiedpokoji k loïnici se nalézá stejná dlaïba. Po 2. svûtové válce, kdy se zámek stal vlastnictvím státu, byly na Veltrusy pfiiváïeny i sbírky a mobiliáfi z jin ch zámeck ch objektû, pfiednost byla dávána pfiedmûtûm svázan m s módou ãínského importu a chinoiserie, jeï ovlivnila architekturu, interiéry i Ïivotní styl zejména na konci 17. a v 18. století. Podobnû jako na vût inû ãesk ch a moravsk ch hradû a zámkû byly na poãátku 50. let 20. století v rámci zpfiístupnûní pro vefiejnost historické interiéry Veltrus upraveny jako sled prostor urãen ch spí e k prezentaci urãitého umûleckého stylu v zafiízení lechtického sídla, pfiípadnû jednotliv ch, nezfiídka velice kvalitních solitérû ãi souborû. PÛvodním veltrusk m pfiedmûtûm ãasto nebyla dávána pfiednost, coï bylo umoïnûno také svezením ãástí sbírek a mobiliáfiû ze zámkû, které nebyly urãeny ke zpfiístupnûní. V následujících dekádách nebyla preferována prezentace zámkû zdûrazàující historii, zejména novodobûj í, pfiíslu n ch lechtick ch rodû a zamûfiení na samotn zámek jako lechtické obydlí se v emi jeho funkcemi. Historické interiéry se ve své pûvodní dispozici zachovaly v jimeãnû pouze tam, kde do nich shodou okolností vûbec nebylo zasahováno, nebo tam, kde zûstaly po léta nezpfiístupnûny. Na Veltrusích do lo pfii tvorbû interiérové instalace zejména v pianu nobile také k pfiemûnûní funkcí pûvodních prostor, z nichï byly vytváfieny rûzné salony, napfiíklad kufiáck, pfiijímací, v místech, kde v rámci uspofiádání barokních apartmánû nemohly existovat, a ani v 19. století ãi pozdûji tuto funkci nemûly. 3 Pfiesto byl osud Veltrus odli n od mnoha jin ch zámkû, v nichï byly sice zachovávány a restaurovány interiérové nástûnné malby, ale dal í dekorace, napfiíklad tapety, táflování i jiné detaily vnitfiní v zdoby nebo starého funkãního zafiízení, jako zvonkové rozvody pro sluïebnictvo, úloïné prostory pro stolní náãiní, zafiízení kuchyní a podobnû, byly odstraàovány jakoïto nehodnotné pfiedmûty z 19. a 20. století, 3 Studium historického interiéru, zamûfiené na poznání funkcí a zafiízení jednotliv ch prostor, Ïivotního stylu vlastníkû i dal ích obyvatel lechtick ch sídel, opfiené o v zkum písemn ch i ikonografick ch pramenû, bylo v 50. a 60. letech 20. století ve sv ch poãátcích i v zemích, které byly pozdûji na pfiedních místech v tomto v zkumu, jako je Anglie, Itálie, Francie. V jimku tvofiily samozfiejmû interiéry panovnick ch domû, které k sobû poutaly pozornost po staletí. 4 Obr. 3. Veltrusy (okres Mûlník), zámek, místnost s ãínsk mi tapetami byla podle inventáfiû uïívána také jako loïnice ãi garderoba. (Foto archiv NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze) Obr. 4. Veltrusy (okres Mûlník), zámek, salon s císafisk mi podobiznami slouïil jako spoleãenská místnost i jídelna. U zrcadel z druhé tfietiny 18. století v tomto sále i dal ích místnostech je zachována pûvodní zrcadlovina. (Foto archiv NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze) 27

5 6 Obr. 5. Veltrusy (okres Mûlník), zámek, retiráda toaletní místnost, obloïená holandsk mi kachli popsan mi v inventáfii z roku 1776, poãátek druhé poloviny 18. století. (Foto Eva Luká ová) Obr. 6. Veltrusy (okres Mûlník), zámek, jedno ze esti dochovan ch zastavení kfiíïové cesty s erbem rodu ChotkÛ ze zámecké kaple Pov ení sv. KfiíÏe, porcelán, Mí eà. (Mobiliární fond zámku Veltrusy, foto Eva Luká ová) a to nûkdy i v pfiípadech, kdy byly daleko star ího pûvodu. Mimofiádn soubor hedvábn ch a papírov ch tapet interiérû piana nobile z druhé tfietiny 18. století se na Veltrusích zachoval nepochybnû i díky postoji generací chotkovské rodiny, jejíï ãlenové nepfiistoupili k odstranûní a náhradû soudobûj í v zdobou, a také díky po staletí zachovávanému reïimu domu, kdy se hedvábné látky a dal í cenné pfiedmûty chránily závûsy a obaly i pravideln m zavíráním okenic. Skuteãnost, Ïe se zachovaly i dal í prostory, které byly v 18. století kompletnû dekorovány táflováním, císafisk mi podobiznami a zabudovan mi nástûnn mi zrcadly s konzolov mi stolky, krby a kamny, ãiní z veltruského piana nobile jeden z nejcennûj ích zámeck ch interiérû v na í zemi. Tapety, pokr vající celé místnosti a zahrnující ruãnû malované pékiny, zcela unikátní jemné chiné s kvûty a papou ky tkané technikou osnovního ikatu a ãínské malované papírové tapety na chinoiserních panneaux, byly v 60. a 70. letech 20. století v rámci tehdej ích moïností restaurovány a v echny ponechány in situ, vãetnû Ïlutého hedvábného dama ku, kter pokr vá stûny jedné z loïnic a nebyl v uvedené dobû restaurován. Vzhledem k tomu, Ïe v âeské republice nelze nalézt k vût inû z tûchto tapet srovnávací materiál, kter je i v rámci Evropy vzácností, bylo v minulosti obtíïné urãení jejich datace i provenience. Zejména u chiné s kvûty a papou ky byla kladena datace na poãátek 19. a dokonce i 20. století. Také Ïlut dama ek z 30. 50. let 18. století s proslul m janovsk m vzorem damasco della palma, jenï je dodnes napodobován, dosáhl ocenûní aï v souãasnosti, kdy studium pfiineslo nové poznatky o pûvodu a dobû vzniku tûchto tapet. 4 Jedním z mála u nás srovnateln ch, podobnû dekorovan ch interiérû jsou dva protilehlé kabinety enfilády piana nobile Arcibiskupského paláce v Praze s hedvábn m pékinem a ãtyfibarevn m stfiíhan m hedvábn m sametem. Toto reprezentaãní patro nechal novû vytvofiit a vyzdobit v 60. letech 18. století pro sbírku tapiserií Nová Indie z královské pafiíïské manufaktury arcibiskup Petr Pfiíchovsk, blízk pfiítel rodiny ChotkÛ. Podle tradice zajíïdûl na Veltrusy na ãiïbu a Ïlutá loïnice, ve které mûl pob vat a z níï se kromû tapet zachovala i dama ková nebesa a dal í souãásti loïe z 18. století, nese dodnes název arcibiskupská. V zdoba veltrusk ch interiérû byla nesmírnû nákladná a Rudolf Chotek do zkrá lení svého vcelku komorního zámku investoval nepochybnû závratné finance. Vzácn m hedvábím byly dekorovány stûny i sedací nábytek a byla z nûho zhotovena párová loïe v ech tfií barokních apartmánû. Jak opût potvrdila nedávná v stava historického interiérového textilu v Abegg-Stiftung v Riggisbergu Fürstliche Interieurs. Dekorationstextilien des 18. Jahrhunderts, takovéto akvizice byly pofiizovány v naprosté vût inû pouze panovnick mi ãi kníïecími domy. 5 Nejvy í ãesk a první rakousk kancléfi Rudolf Chotek, pohfiben v hrobce ve veltruském kostele Narození sv. Jana Kfititele, v ak rozhodnû patfiil k nejv znamnûj ím osobnostem habsburské monarchie tereziánské doby. Pozdûj í rakouská historiografie, upfiednostàující osobu státního kancléfie Václava Antonína Kaunice, Rudolfova oponenta, nepfiispûla ke zhodnocení v znamu politické ãinnosti Rudolfa Chotka a teprve nyní pfiiná ejí historické studie nové poznatky. 6 Pfii identifikaci zafiízení zámku byla fiada pfiedmûtû z 18. století nalezena v zámeck ch depozitáfiích, a to vãetnû ãásti barokní obrazárny, portrétní rodové galerie, nábytku i sbírky plastik z vídeàské porcelánky z doby, kdy se Rudolf Chotek zaslouïil o její rozkvût. Nûkteré z pûvodních pfiedmûtû byly i v pfiedchozích dobách souãástí prohlídkové trasy. Tato skuteãnost umoïàuje práci na pfiípravû interiérové instalace, která náv tûvníkûm pfiedstaví ve své první prohlídkové trase historické interiéry a spoleãnû s nimi styl Ïivota na lechtickém sídle v polovinû 18. století, barokní apartmány zdobené tapetami, s loïnicemi, které byly v této dobû jednou z hlavních, ale také zcela nesoukromou ãástí vzne eného domu, s kabinety, kam se uchylovali majitelé sami pro chvilku soukromí ãi s nebliï ími pfiáteli pro privátní schûzky. Na Veltrusích je rovnûï dochována jedna z nejstar ích retirád toaletní místnost z poloviny 18. století, obloïená holandsk mi kachli. Apartmány i reprezentaãní místnosti piana nobile, jako jsou obrazárna, jídelna, salon s panovnick mi portréty ãi velk sál, jenï byl uïíván pro hostiny a zábavy, se dodnes nalézají na stejném patfie jako prostory, které zaji Èovaly praktickou stránku pobytu a fungování velkého domu pfiedpokoje, prostory pro ukládání stolního textilu z lnûného dama ku, pokoj pro komornou se skfiíní na loïní prádlo a pokoj komorníka se samostatn m v chodem. 4 Více k dataci a provenienci veltrusk ch tapet viz E. LUKÁ OVÁ, cit. v pozn. 2. 5 Anna JOLLY: Fürstliche Interieurs. Dekorationstextilien des 18. Jahrhunderts, Abegg-Stiftung, 2005. 6 Osobnosti Rudolfa Chotka i dal ím v znamn m státníkûm z hrabûcího rodu ChotkÛ se vûnuje ve sv ch studiích historik dr. Ivo Cerman, viz napfiíklad jeho staè Vzdûlání a socializace kancléfie Rudolfa Chotka, in: âesk ãasopis historick, 2003, ã. 4, s. 818 853, a dal í. 28

Souãástí zámeck ch interiérû 18. století byl i kuleãníkov sál v pravém kfiídle, do nûhoï se mohlo vcházet po spojovací terase. Zde byly rovnûï pokoje pro hosty, kdysi dekorované tapetami z kvûtované bavlny, z nichï do nûkolika bude moïné pfii prohlídkách nahlédnout, a kaple Pov ení sv. KfiíÏe. Souãástí této prohlídkové trasy budou rovnûï dochované prostory zámecké cukrárny s kamny na peãení a místnost naproti cukrárnû, kde byli hned v sousedství pohostinsk ch pokojû ubytováni zámeãtí cukráfii, ktefií pro hrabûte a jeho hosty vyrábûli sladkosti ornamentálních tvarû, servírované pak, jak dokládají inventáfie, na zrcadlov ch podnosech a v soupravách porcelánu z proslul ch manufaktur. 7 V pfiízemí centrální budovy je kromû sally terreny a takzvaného Mu lového pokoje dochována místnost s francouzsk m oknem, vedoucím kdysi pfiímo do ornamentální zahrady, jeï byla urãena k podávání obãerstvení, napfiíklad pokud spoleãnost trávila ãas venku. Tato prostora, zvaná kdysi zrcadlov kabinet ãi Gardenzimmer, byla pozdûji uïívána pro podávání kávy. V boãním kabinetu jsou zachována i malá ozdobná zdûná kamínka pro pfiípravu tohoto drahého nápoje a nepochybnû i ãokolády. Kamínka jsou o nûco mlad í, pfiipomínají nejspí e hrabûnku Marii Sidonii Chotkovou, manïelku Jana Rudolfa Chotka. Sidonie si i na zámku Kaãina pofiídila u svého apartmánu zvlá È zafiízené místnosti pro pfiípravu kávy, která zde byla pfiipravována a servírována spoleãnosti. V této prohlídkové ãásti bude kromû zmínûn ch místností vãetnû takzvan ch Kafféküche a Kaffézimmer Sidonie Chotkové moïné zhlédnout také interiéry, jeï byly v pûvodních prostorách novû vytvofieny ãi dekorovány v 19. století, jako chotkovské divadlo, loveck sál na místû pfiedpokoje a kabinetu Ïlutého apartmá, ãi místnosti pozdûji novû zafiízené a vyuïité, jako archiv, knihovna a kanceláfi v pfiízemí zámku. Vzácné interiérové dekorace s hedvábn mi tapetami a malovan m jemn m ãínsk m papírem si vyïádají zvlá tní klimatick reïim v prostorách, kam se po svém souãasném restaurování a obnovû zámku vrátí zpût. Z tohoto dûvodu nebude moïné ponechat v e popsanou první prohlídkovou trasu otevfienou po celou dobu náv tûvnické sezony, zejména v klimaticky kritick ch mûsících dubnu a fiíjnu. Vzhledem k této skuteãnosti a k zachování mnoha chotkovsk ch památek z pozdûj ích období, z nichï jen nûkteré naleznou své uplatnûní i v první prohlídkové trase, je zároveà pfiipravována druhá prohlídková trasa v dal í ãásti pravého, tedy severozápadního kfiídla zámku, jeï bude pfiístupná po celou sezonu a na objednávku i mimo ni. V období, kdy nebude první trasa pfiístupná, plánuje správa zámku Veltrusy spojit prohlídku této ãásti zámku se v emi prostory kfiídla, tedy i s biliárem, pohostinsk mi pokoji, cukrárnou a kaplí. 8 Kromû rodov ch portrétû a nábytkov ch souborû z 19. století i mnoha rodinn ch památek na v znamné ãleny ãeského politického i kulturního Ïivota z rodu ChotkÛ budou naznaãené historické interiéry doplnûny o soubor zachovan ch vedut pohledû na chotkovské zámky, zahrady a parky, vzniklé péãí hrabûte Jana Rudolfa Chotka, jeho potomkû a dal ích ãlenû rodiny. Zámecká knihovna v Kaãinû obsahuje mnoho dokladû o váïném zájmu osvíceneckého politika a státníka Jana Rudolfa Chotka o zahradní umûní spojené v tomto období téï s filozofií, literaturou i poezií, jako jsou napfiíklad básnick svazek Williama Masona English Garden ve vydání z roku 1783, Der Hausvater Otty von Münchhausena z let 1770 1776, Die neue Muse oder der Nationalgarten Wilhelma Beyera z roku 1784, Lettres on the Beauties of Hagley, Envil, and the Leasowes Josepha Heelyho z roku 1777, Essay on Modern Gardening Horace Walpola z roku 1785 ãi Neue Garten- und Landschafts- Gebäude W. H. Beckera z let 1798 1799 a mnohé dal í. 9 Kaãinská sbírka kreseb a rytin, popsaná v pozûstalostním inventáfii Jana Rudolfa z roku 1824, zahrnovala obsáhlé soubory pohledû na evropské zahrady a zámecké parky. 10 Jan Rudolf realizoval rozsáhlé parkové projekty na obou sv ch nejv znamnûj ích venkovsk ch sídlech, Kaãinû i Veltrusích; veltrusk park v ak zûstal lépe zachován. Oba parky s mnoha stavbami jsou zachyceny v rytinách podle kreseb pfiipisovan ch dcefii Jana Rudolfa, Luise Chotkové, provdané Clary Aldringen, v akvarelech Jana Ranzmayera i v dílech dal ích autorû. Dal í z dûtí Jana Rudolfa, Ferdinand Chotek, arcibiskup olomouck, se podílel na vybudování krajinného parku na arcibiskupském zámku v KromûfiíÏi. Chotkové Jan Rudolf a Karel ve státních sluïbách podnikali mnohé úpravy ve mûstech i v krajinû, v Praze napfiíklad v okolí místodrïitelského letohrádku v Bubenãi, v oblasti Malé Strany i Hradãan, dále v lázeàsk ch mûstech Teplice, Karlovy Vary, Mariánské a Franti kovy Láznû. Znaãná ãást zachované ikonografie k zámkûm a parkûm rodiny ChotkÛ byla jiï na Veltrusích krátce prezentována na v stavû Pohledy na zámky a parky rodu ChotkÛ, jeï musela b t uzavfiena, neboè se konala v roce 2002, v roce povodní. 11 Tyto veduty spolu s pfiedmûty dokumentujícími zastoupení oboru zahradního umûní v kaãinské knihovnû a sbírce rytin budou souãástí expozice. 7 Obr. 7. Gräfin Chotek, popínavá rûïe Hermana Kieseho, vy lechtûná roku 1911. (Foto archiv autorky) Druhá prohlídková trasa také pfiipomene Marii Henriettu Chotkovou (1863 1946), vnuãku nejmlad ího syna Jana Rudolfa Chotka Hefimana, jenï se oïenil s dûdiãkou panství Brunswick de Corompa (Dolní Krupá) v Horních Uhrách. Marie Henrietta byla jednou z nejv znamnûj ích pûstitelek rûïí v celé nûmecky mluvící oblasti a vytvofiila v Dolní Krupé slavné rozárium. Odkoupila z pozûstalosti sbírku rûïí v znamného pûstitele Rudolfa Geschwinda. Ve svém rozáriu mûla evidováno nûkolik tisíc sort rûïí vãetnû kompletní sbírky historick ch rûïí, jeï se kdysi nalézaly v rozáriu císafiovny Josefiny v zámku Malmaison a jeï byly 7 Z nûkolika generací hrabûcích chotkovsk ch cukráfiû známe jen jediného jménem. V cukrárnû hrabûte Rudolfa Chotka se vyuãil a pracoval veltrusk rodák Johann Georg Popp, jenï v roce 1760 jako mlad muï odjel do Karlov ch VarÛ, v této dobû obnovovan ch po rozsáhlém poïáru. OÏenil se zde s dcerou karlovarského cukráfie Franciscou Mitterbachovou, získal znaãné jmûní, zmûnil si jméno na Pupp a stal se zakladatelem a praotcem hoteliérského rodu PuppÛ, vlastníkû svûtovû známého Grandhotelu. 8 Za spolupráci na pfiípravû prohlídkov ch tras veltruského zámku dûkuji dr. Evû Hájkové, vedoucí správy zámku Veltrusy. 9 Knihovnou se zab vala dr. Stejskalová z knihovny Národního muzea, viz E. STEJSKALOVÁ: Knihy o anglick ch zahradách na zámku Kaãinû, in: Kamenná kniha. Sborník k romantickému historismu novogotice, zámek Sychrov 1997, s. 222 235. 10 SOA Praha, RA Chotek, kart. 35, inv. ã. 507. 11 Veltrusk m vedutám ze sbírek Ústavu dûjin umûní (z pozûstalosti Z. Wirtha) byla vûnována také v stava Nádherná krajina. Grafika, malby, kresby a plány Veltrus zlet 1785 1896 ze sbírky Ústavu dûjin umûní AV, Kralupy nad Vltavou 1997, viz také J. LENCOVÁ, M. HALATA: Veltruské veduty Jana Ranzmayera ze sbírky Ústavu dûjin umûní AV, in: Umûní, 1998, ã. 5, s. 565 571. 29

8 Obr. 8. Veltrusy (okres Mûlník), zámek, tableau s portrétními miniaturami synû Jana Rudolfa Chotka a Isabelly z Rothenhamu, manïelky Jana Nepomuka. (Foto Ladislav Bezdûk) pozoruhodnû zachyceny v kresbách Pierra-Josepha Redoutého a jeho svazcích Les Roses. 12 SvÛj obdiv k Marii Henriettû Chotkové vyjádfiili evrop tí pûstitelé rûïí tím, Ïe po ní pojmenovali nûkolik kultivarû rûïí. Dodnes je moïné zakoupit si v nûkter ch v znamn ch zahradnick ch domech rûïi pûstitele Petera Lamberta Marie Henriette Gräfin Chotek ãi Gräfin Chotek Hermana Kieseho. Zámek ve Veltrusích patfií k souboru pfiibliïnû sto dvaceti zpfiístupnûn ch státních i soukrom ch hradû a zámkû, které na rozdíl od stovek dal ích hradních a zámeck ch budov mají díky historick m okolnostem zachovány své umûlecké a rodové sbírky a historick mobiliáfi. Je to soubor nevelk, uváïíme-li, Ïe v âechách a na Moravû je zachováno kolem ãtyfi set hradû a hradních zfiícenin a tisíce esti set zámeck ch objektû. Je to soubor skuteãnû vzácn, neboè v okolních zemích, které po 2. svûtové válce jakoïto socialistické také zestátàovaly soukromé vlastnictví, se aï na nûkteré v jimky mobiliární fondy lechtick ch sídel nezachovaly. I mnohé zámky v zemích na západ od na í hranice jsou dnes jiï dávno bez zafiízení kvûli jeho rozprodání, váleãn m kodám ãi dûdick m fiízením. Procházka historick mi interiéry, prostfiedím, které mûïe neobyãejn m zpûsobem zprostfiedkovat cestu do dob minul ch a b t zábavou, poznáním i odli n m estetick m záïitkem, je moïná pouze tam, kde jsou tyto památky minulosti zachovány. Hrady a zámky se sv mi dochovan mi mobiliáfii a sbírkami patfií v oblasti kultury, ale i zábavy k tûm místûm, která jsou jednoznaãnû a trvale mezi vefiejností oblíbená. Svûdãí o tom i prûmûrná roãní pûtimilionová náv tûvnost hradû a zámkû v na í zemi s deseti miliony obyvatel. 13 V souãasnosti jsou prohlídky hradû a zámkû spojovány s mnoha kulturními a na historii zamûfien mi aktivitami, které se na objektech pofiádají. 14 Zpfiístupnûné hrady a zámky patfií jednoznaãnû mezi hlavní fenomény tvofiící v porovnání s ostatními zemûmi konkurenãní v hodu âeské republiky, jeï je dána na í kulturou a jeï i v budoucnosti mûïe mít znaãn ekonomick v znam, jak dokládají nejnovûj í studie. 15 Také opûtovné zpfiístupnûní interiérû zámku Veltrusy mûïe pfiispût k oïivení zdej ího regionu, mûïe b t podnûtem pro zajímavé aktivity v dobû volného ãasu, pro poznání historie i slavn ch osobností, které pro ly dûjinami stfiedoãesk ch Veltrus. 12 Pierre-Joseph REDOUTÉ: Les Roses, 3 sv., 1817 1824, PafiíÏ. 13 Údaj za rok 2007 pro objekty ve správû NPÚ viz dokumentaci NPÚ; celkové ãíslo zahrnující i soukromé a muzejní objekty je vy í. 14 Na Veltrusích napfiíklad kaïdoroãní v stava rûïí ve spolupráci s ROSA KLUBEM Kralupy nad Vltavou. 15 Tereza TICHÁ: Kultura a cestovní ruch hlavní konkurenãní v hody âeské republiky, V E, Praha 2006. 30