OBSAH. Obsah. Citace knihy: ZELENKA, Jiří.: Výživa a krmení drůbeže, 1. vyd. Olomouc: Vydavatelstvi Agriprint, s. ISBN

Obsah OBSAH Citace knihy: ZELENKA, Jiří.: Výživa a krmení drůbeže, 1. vyd. Olomouc: Vydavatelstvi Agriprint, 2014. 160 s. ISBN 978-80-87091-53-1 Copyright text Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc. Copyright ilustrace Jiří Hladík, Eva Hrbková, Eva Mrkvicová, Alena Przywarová, Tomáš Zelenka, Jiří Zelenka Recenzenti: Doc. Ing. Jaroslav Heger, CSc., Prof. Ing. Eva Straková, Ph.D. ISBN 978-80-87091-53-1 1 ÚVOD... 9 2 ZVLÁŠTNOSTI TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ A TRÁVENÍ U DRŮBEŽE... 10 3 ŽIVINY A KRMIVA... 16 3.1 Energie... 17 3.2 Dusíkaté živiny... 22 3.3 Tuky a mastné kyseliny... 29 3.4 Minerální látky... 34 3.5 Krmná aditiva... 36 3.6 Základní komponenty krmných směsí... 51 3.7 Krmné směsi... 58 3.8 Tvarování krmných směsí... 58 3.9 Odběr vzorků a posuzování krmiv... 61 3.10 Jak postupovat při reklamacích krmných směsí... 64 4. KRMENÍ KURA DOMÁCÍHO... 67 4.1 Výkrm kuřat... 67 4.1.1 Výživa kuřat bezprostředně před a po vylíhnutí... 69 4.1.2 Žloutkový vak před a po vylíhnutí... 72 4.1.3 Proč začít s krmením co nejdříve... 74 4.1.4 Čím krmíme... 76 4.1.5 Vztah výživy k ostatním faktorům prostředí... 77 4.1.6 Konverze krmiva během výkrmu... 83 4.1.7 Poměr živin během výkrmu... 85 4.1.8 Tělesný tuk u brojlerů... 91 4.1.9 Oddělený výkrm slepiček a kohoutků... 91 4.1.10 Sortiment vykrmovaných kuřat... 92 4.2 Odchov kuřic nosného typu... 95 4.3 Krmení slepic nosného typu... 98 4.3.1 Krmení v průběhu snášky... 98 4.3.2 Vápník ve výživě nosnic... 103 4.3.3 Barva žloutku... 106 5

Zvláštnosti trávicího ústrojí a trávení u drůbeže 2 4.3.4 Vejce speciální kvality...108 4.3.5 Nucené pelichání... 108 4.4 Krmení rodičů brojlerů... 109 5 KRMENÍ KRŮT... 115 5.1 Výkrm krůt... 115 5.2 Chovné krůty... 122 6 KRMENÍ KACHEN... 123 6.1 Krmení kachen pekingských... 124 6.2 Krmení kachen pižmových... 128 6.3 Výkrm mulardů... 129 7 KRMENÍ HUS... 130 8 KRMENÍ JAPONSKÝCH KŘEPELEK... 133 9 KRMENÍ BAŽANTŮ... 134 10 KRMENÍ PERLIČEK... 135 11 KRMENÍ PŠTROSŮ AFRICKÝCH... 137 12 KRMENÍ HOLUBŮ... 140 12.1 Krmení masných holubů... 140 12.2 Krmení poštovních holubů...140 12.3 Krmení okrasných holubů... 142 13 DOPORUČENÁ LITERATURA...143 Ze všech realizačních faktorů limituje využití produkčních schopností drůbeže nejčastěji výživa. Důsledné využívání poznatků získaných studiem fyziologických a biochemických procesů spojených s přijímáním, trávením, vstřebáváním a intermediárním metabolismem živin při úpravě a podávání krmiv je spolehlivá cesta k ekonomicky efektivní produkci. Problematika spojená s racionální výživou drůbeže je velmi rozsáhlá, vždyť jde o řadu druhů hospodářských zvířat. Jen u kura domácího zahrnuje výživu a techniku krmení podstatně rozdílných nosných a masných hybridních kombinací, krmení odchovávaných kuřic, kohoutků, nosnic a plemenných kohoutů v rodičovských chovech, odchov kuřic a krmení nosnic pro produkci konzumních vajec a výkrm kuřat při odlišných požadavcích na kvalitu jatečného produktu. V této publikaci je věnována pozornost zejména výkrmu kuřecích brojlerů a krůt a krmení kuřic a nosnic. Ostatní problematiku zahrnuje v rozsahu potřebném pro základní orientaci. 6 7

Úvod 1 Ten, kdo horuje pro praxi bez teorie, je jako námořník, jenž vstupuje na loď bez kormidla a bez kompasu; nemůže si být jist, kam dopluje. LEONARDO DA VINCI Správná výživa a technika krmení drůbeže je souhrnem mnoha maličkostí, z nichž ani jednu nelze zanedbat bez podstatného snížení míry zisku 1 ÚVOD Máme-li rozumět vědeckým pokrokům, které se hrnou ze všech stran, musíme se znovu a znovu vracet k tomu, co jsme už zapomněli, ale krom toho se znovu a znovu musíme učit nové abecedě JOSEF CHARVÁT Genofond drůbeže chované v České republice je na světové úrovni. Nevhodné složení krmných směsí nejčastěji limituje užitkovost a omezuje rentabilitu chovu. Vždyť cena krmiv u nás představuje v průměru 58 % z celkových nákladů na výrobu vajec a přibližně 70 % z nákladů na drůbeží maso. Vyplatí se tedy investovat do znalostí o správné výživě. Směsi pro drůbež mají v současné době největší podíl na výrobě všech krmných směsí v ČR, 37 % z 2,3 milionů tun ročně. Práce šlechtitelů drůbeže vede k obdivuhodně rychlému pokroku při zvyšování biologického potenciálu zvířat. Ze změn genofondu pak vyplývají změny v nárocích na realizační faktory, včetně výživy. Další vědecké poznatky zároveň umožňují přesnější hodnocení krmiv a poskytují dokonalejší pohled na využití a funkci živin v organismu. Proto je třeba výživářská doporučení pravidelně novelizovat. Se zaváděním nově vyšlechtěných odrůd krmných plodin a se změnami agrotechniky vedoucími ke zvyšování hektarových výnosů se mění i obsah živin v řadě komponent krmných směsí, a proto je třeba přepracovávat i tabulky složení krmiv. Poslední novelizaci doporučení pro obsah živin v krmných směsích a nové údaje o výživné hodnotě krmiv pro drůbež z roku 2007, předložené Komisí výživy hospodářských zvířat České akademie zemědělských věd, lze získat na adrese http://www.af.mendelu.cz/ustav/222/pages/. Podmínky pro výrobu, používání, balení, označování a dopravu krmiv, doplňkových lá- tek a premixů a jejich uvádění do oběhu stanoví v České republice Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších změn a doplňků a Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR 356/2008 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech, ve znění pozdějších předpisů (http://www.ukzuz. cz; http://www.mvcr.cz). Nelze zapomínat, že ochrana zvířat před hladem a žízní je základním pravidlem pro zabezpečení životní pohody zvířat. Směrnice Rady Evropy 98/58/EC, o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, uvádí, že zvířata musí být živena zdraví prospěšnou dietou vhodnou pro jejich druh a věk, která jim je podávána v dostatečném množství pro zachování zdraví a uspokojení potřeb jejich výživy. Žádnému zvířeti se nesmí podávat krmivo nebo nápoj způsobem, který by vedl ke zbytečnému utrpení nebo zranění. V ČR zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, považuje za týrání omezování výživy a napájení zvířat z jiných než zdravotních nebo pokusných důvodů a překrmování drůbeže ve velkochovech násilným způsobem. 8 9

Zvláštnosti trávicího ústrojí a trávení u drůbeže 2 2 ZVLÁŠTNOSTI TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ A TRÁVENÍ U DRŮBEŽE VÝBĚR KRMIVA Drůbež má minimální počet chuťových pohárků. Jsou citlivé na chuť kyselou, málo však vnímají chuť slanou. Chemorecepční volba krmiva je proto omezená. Výběr je především mechanorecepční a optický, podle tvaru, velikosti, tvrdosti a barvy částic krmiva. Mechanoreceptory jsou umístěny hlavně na špičce horního i dolního zobáku. Při změně krmné dávky zvíře zpočátku krmivo nežere, jen je klováním a zrakem zkoumá. Vtiskne si jeho vlastnosti do paměti, a později je již přijímá bez prodlevy. Negranulovanou směs vnímá jako její jednotlivé částice, ze kterých si pod kontrolou zraku vybírá (např. zrnka kukuřičného šrotu, krystalky soli). Smícháme-li dosud zkrmované granule o malém průměru s granulemi velkými, bude drůbež vybírat granule drobné, protože velké zpočátku nepovažuje za krmivo. Proto je výhodnější přecházet na nové krmivo bez pozvolného přechodu, aby ho zvířata začala z hladu zkoumat dříve; někdy se tak můžeme vyhnout rozsáhlé konzumaci podestýlky. Krmiva některých barev jsou pro zvířata atraktivnější. Této skutečnosti lze využít a barvit ve vodě rozpustnými barvami prestartéry pro kuřata a krůťata. Čerstvě vylíhnutá mláďata se takové krmivo dříve naučí žrát. Krůťata dávají přednost barvě zelené (Cooper, 1971), kuřata zelené a modré (Hurník aj., 1971, Khosravinia, 2007). OCHRANA PŘED KANIBALISMEM V podmínkách intenzivního chovu drůbeže může docházet z různých důvodů ke vzájemnému napadání a vzniku poranění, které může vést až k masivnímu výskytu kanibalismu. Chceme-li takové situaci předejít, můžeme kuřatům nebo krůťatům o jednu čtvrtinu až třetinu zkracovat horní zobák. Zvířata se zkráceným zobákem přijímají zpočátku méně krmiva, nejsou však tak agresivní, hejno je vyrovnanější a je v něm menší úhyn. Slepice si navzájem neozobávají peří, mají vyšší snášku, a díky lepšímu opeření i nižší potřebu energie. Omezí se také ztráty spojené s vyhrnováním krmiva z krmítek. Zobák se zkracuje před dosažením věku 10 dní. Při použití nekrvavé metody pomocí infračerveného záření nelze zabránit občasnému výskytu kanibalismu do doby, než špička zobáku za 5 10 dní odpadne. Sekret slinných žláz je hlenovitý, mucinózní. Ve slinách hrabavé drůbeže je z enzymů obsaženo jen menší množství α-amylázy, která pak působí ve voleti společně s enzymy obsaženými v krmivu. Vodní ptáci vylučují jen velmi omezené množství slin. Husy a kachny nemají vole, jen silně roztažitelný jícen. Kanibalismus výjimečně pokračuje i po zkrácení horního zobáku uprostřed napadené krůtě Zeleně zbarvené napáječky a krmítka mláďata snadněji naleznou 10 11

Zvláštnosti trávicího ústrojí a trávení u drůbeže 2 Žaludek má dva úseky. Ve žláznatém žaludku se krmivo zpracovává chemickou cestou. Vylučuje se zde kyselina chlorovodíková, pepsinogen a mucin. Kyselina přeměňuje pepsinogen na pepsin, který začíná štěpit bílkoviny na peptidy a aminokyseliny. Žaludeční šťáva má ph 1,5 2,0. Žvýkací funkci zubů přejímá svalnatý žaludek, v němž se mechanicky drtí a rozmělňuje krmivo nabobtnalé a natrávené ve voleti a žláznatém žaludku. U kura vyvíjí při kontrakci trvající 15 20 sekund tlak až 18 kilopascalů, u kachny 24 kpa a u husy 37 kpa. Aby byla usnadněna drtivá a mlecí funkce, polykají ptáci kaménky. Je-li jejich příjem malý, vydrží ve svalnatém žaludku dlouho, není-li přístup ke kaménkům omezen, více jich odchází ve výkalech. Sliznice svalnatého žaludku je chráněna před poškozením tuhou a pevnou kutikulou. Ve svalnatém žaludku se netráví jen bílkoviny působením pepsinu produkovaného ve žláznatém žaludku, ale zčásti také lipidy a sacharidy, protože se sem z tenkého střeva antiperistaltickými pohyby dopravuje pankreatická šťáva i žluč. Žaludek a střevo kura (převzato z Černého, 2005): 1 jícen, 2 žláznatý žaludek, 2 přechodný úsek žaludku, 3 svalnatý žaludek, 4 dvanáctníková klička, duodenum, 4 sestupná sloha dvanáctníku, 4 vzestupná sloha dvanáctníku, 5 pankreas, 6 lačník, jejunum, 6 přechod do lačníku, 7 diverticulum vitellinum, 8 kyčelník, ileum, 9 slepá střeva, ceca, 10 přímé střevo, rectum, 11 kloaka, koprodeum, 12 levý vejcovod, 13 pravý vejcovod, 14 proktodeum a zevní vyústění kloaky GRIT ANO, ČI NE? Kaménky můžeme drůbeži záměrně podávat ve formě gritu v různém zrnění. Grit nerozpustný (např. drobné křeménky vyseté z písku nebo drcená žula) se v žaludku obrušuje jen pozvolna, vydrží v něm dlouho, a může se proto podávat v delších intervalech (třeba jednou týdně). Grit vápenatý (drcený vápenec) se v kyselině chlorovodíkové v žaludku rozpouští, a proto musí být zvířatům stále k dispozici. Na trhu je i rozpustný mušlový grit, drcená směs lastur různých mořských mlžů. Nejvhodnější je ústřicový grit (oyster shell grit) vyznačující se vločkovitou strukturou, ze kterého se uvolňuje vápník snadněji než z tvrdých mořských škeblí. Lastury ukládané v několik metrů mohutných vrstvách v některých skandinávských fjordech posledních cca 10 tisíc let (od konce poslední doby ledové) se těží z mořského dna. Mušlový grit je drahý, s jeho používáním se setkáme obvykle jen v zájmových chovech ptáků. Vápenatý grit může být v přiměřených dávkách dobrým zdrojem vápníku pro nosnice, pro ostatní drůbež je vzhledem k nadměrnému přísunu tohoto prvku naprosto nevhodný. Přebytek vápníku vede ke zvýšené potřebě drahých fosforečných minerálních krmiv a také k horší stravitelnosti tuků. Z jejich mastných kyselin se v trávicím traktu vytvářejí obtížně rozpustná vápenatá mýdla. Grit není nutný pro drcení krmiva, svaly žaludku to snadno zvládnou i bez gritu. Celá pšenice i jiné zrniny jsou ve svalnatém žaludku nabobtnalé a natolik měkké, že je lze mírným tlakem mezi dvěma prsty snadno rozmáčknout na kaši. Problém je s rozdrcením sežraného peří a tvrdých částic podestýlky, tam krmení gritem usnadní jejich destrukci. Pokud tedy chceme podat grit v prvých 3 týdnech výkrmu brojlerům (rozhodně to ale není nutné), musí to být grit nerozpustný. Svalovina žaludku je pak o několik gramů těžší a zadržený grit zvyšuje hmotnost kuřat v průměru o 0,3 %. Grit se nemá zkrmovat v posledních týdnech před porážkou. Snižoval by jatečnou výtěžnost a nadměrně by se na jatkách opotřebovávaly frézy na odstraňování výstelky žaludků. Pokud gritem nekrmíme, závisí velikost svalnatého žaludku na velikosti částic krmiva. Krmíme-li jemně šrotovanou směsí nebo granulemi z takové směsi, je žaludek až o třetinu menší. Odchovávaným kuřicím a krůtám, které někdy sežerou i větší množství obtížně stravitelného materiálu, je vhodné od šesti týdnů věku podávat jednou za týden nebo alespoň jednou za 14 dní nerozpustný grit o velikosti částic 5 mm v dávce 5 kg na 1 000 zvířat. Výhodné je jeho rozmetání do podestýlky, která však nesmí být vyšší než 4 cm. Nosnicím můžeme dávat grit nerozpustný i rozpustný. TRÁVENÍ VE STŘEVECH Ve dvanáctníku (duodenum) pokračuje trávení v kyselém prostředí. Na rozdíl od savců ústí vývody pankreatu společně se žlučovými vývody až do jeho distální části. Pankreas produkuje lipázu, amylázu, trypsinogen, chymotrypsinogen, karboxypeptidázy, cholesterolesterázu a hydrogenuhličitan sodný, který pufruje kyselinu chlorovodíkovou vyprodukovanou ve žláznatém žaludku. Na úpravě ph se podílí také slabě alkalická žluč. V celém průběhu střeva, tedy ani v lačníku (jejunum), kyčelníku (ileum) a v tlustém střevě však nepřekročí ph tráveniny hodnotu 7,0. Epitel střeva ptáků se rychle opotřebovává, obnovuje se přibližně za 48 hodin. Na rozdíl od savců jsou i v tlustém střevě klky. Vstřebávání živin ve srovnání se střevem tenkým je zde asi poloviční. Tlusté střevo má u ptáků jen dvě slepá střeva (ceca) a krátké přímé střevo (rectum). Holubi mají slepá střeva zakrnělá. Slepá střeva se plní antiperistaltickými pohyby přímého střeva. Otvory slepých střev 12 13

Zvláštnosti trávicího ústrojí a trávení u drůbeže 2 mají malý průměr a jsou vybaveny kruhovými svěrači. Propustí jen jemné částice krmiva a roztok tráveniny s obsahem v tenkém střevě nestrávených cukrů a nezanedbatelného množství moči. Ve slepých střevech probíhá intenzivní mikrobiální trávení, při kterém jsou vytvářeny těkavé mastné kyseliny octová, máselná a propionová a produkují se některé vitaminy. Substrát se zde obvykle zdrží 24 48 hodin. Cekální výkaly obsahují méně vlákniny, jsou mazlavé, tmavší a pronikavě páchnou. Jsou vylučovány dvakrát až třikrát za den, na 7 11 běžných výkalů připadá jeden výkal ze slepých střev. Ve slepých střevech se tráví jen část krmné dávky. Vláknina je zužitkována ve velmi omezené míře a rozdíly v její stravitelnosti mezi jednotlivými druhy drůbeže nejsou velké. Produkty fermentace ve slepých střevech zajišťují kuřatům 3 5 % a dospělé drůbeži až 11 % celkové potřeby metabolizovatelné energie (Svihus aj., 2013). Chirurgicky upravené vývody výkalů a moči Mikrobiální populace střev je nedílnou součástí trávicího systému všech zvířat. Pouhý den po vylíhnutí dosahuje počet bakterií v lačníku kuřat 10 8 a ve slepých střevech 10 10 bakterií v 1 g tráveniny. Během tří dnů po vylíhnutí se jejich počet v lačníku zvýší na 10 9 a ve slepých střevech překročí 10 11. Typická mikroflóra pro dospělou drůbež se v tenkém střevě ustálí až během druhého týdne života a ve slepých střevech do věku 30 dnů. Ve střevě je cca desetkrát více bakterií, než je počet všech buněk v těle. Spotřeba sacharidů a dusíkatých látek pro výživu této populace se odhaduje na 10 20 % z jejich příjmu zvířetem (Apajalahti, 2003). Mikroorganismy využívají všechny živiny, které dovede využít hostitel, ale využívají i mnohé z těch, které hostitel využít nedokáže. Složení krmné dávky a některá krmná aditiva výrazně ovlivňují druhové zastoupení v bakteriální populaci, a tak ovlivňují trávení a vstřebávání živin. Některé bakterie produkty svého metabolismu redukují zastoupení patogenních mikroorganismů ve střevech, některé zlepšují stravitelnost minerálních látek a jiné naopak produkují pro hostitele škodlivé látky. Stravitelnost živin zvyšuje zpětný pohyb části obsahu tlustého střeva do střeva tenkého, kde se mohou trávit a vstřebávat nejen dosud nestrávené živiny krmiva, ale i mikrobiální biomasa obsažená v trávenině. Při zkrmování nešrotované pšenice je antiperistaltická aktivita střev vyšší než při krmení jemně šrotovaným krmivem (Kwakkel aj., 2009). Kloaka je společným vývodem trávicího, močového a pohlavního ústrojí. Koprodeum, ve kterém se shromažďují výkaly, je rozšířeným pokračováním rekta. Za ním je urodeum, do kterého ústí močovody a chámovody nebo vejcovod. Proktodeum je konečným úsekem kloaky. Moč ptáků obsahuje velmi málo močoviny, odpadní zplodinou metabolismu dusíkatých látek je především kyselina močová. Ta je poměrně obtížně rozpustná, během embryonálního vývoje se ukládá v tuhé formě v alantoidním vaku; ptačí embryo je tak chráněno před poškozením. Tvorba kyseliny močové přetrvává u ptáků i v postembryonálním životě. Tekutá moč je antiperistaltickými pohyby transportována z urodea do koprodea, přímého střeva i slepých střev, a v menší míře až do ilea. Přebytečná voda se tam vstřebává. Resorpce vody z moči vede k nižším nárokům ptáků na pitnou vodu. Bakteriální populace slepých střev využívá kyselinu močovou jako zdroj dusíku pro syntézu aminokyselin. Při nedostatku dusíkatých látek v krmivu je její využití vyšší než při zkrmování směsi na dusíkaté látky bohaté (Kwakkel aj., 2010). Trus ptáků jsou pospolu vylučované výkaly a moč. Moč vytváří na trusu bělavou čepičku a proniká i dovnitř výkalů. Oddělení moče od výkalů je obtížné. Vede to k nesnázím při stanovení stravitelnosti, kdy se od obsahu živin a energie v krmivu odečítá jejich obsah ve výkalech. Proto se u drůbeže neujaly ty systémy hodnocení krmiv, při kterých se musí zjišťovat koeficienty fekální stravitelnosti. Energetická hodnota krmiv se vyjadřuje obsahem metabolizovatelné energie, tj. energie krmiva zmenšené o energii trusu. Při stanovení metabolizovatelné energie se tedy nemusí oddělovat výkaly a moč. Podle barvy a konzistence trusu můžeme posoudit kvalitu výživy. Při přebytku bílkovin v krmné dávce je trus černý a řídký, při vysokém obsahu sacharidů hnědý a těstovitý. Bílý a vodnatý trus signalizuje, že zvíře nežere, má negativní bilanci dusíku, v trusu je především kyselina močová. Vysoká koncentrace chované drůbeže přináší problémy se značným množstvím exkrementů. Sedm slepic vyprodukuje tolik trusu jako jeden člověk výkalů, takže např. běžný velkochov se stavem 250 tisíc nosnic přináší podobné problémy s likvidací exkrementů jako město se 36 tisíci obyvateli. Dusík a fosfor v trusu zatěžuje životní prostředí. Odhaduje se, že zařazením průmyslově vyráběných aminokyselin spojeným s omezením celkového množství dusíkatých látek v krmných směsích je možné snížit zátěž dusíkem u kuřic a nosnic až o 35 % a u brojlerů o 10 27 %. Obsah fosforu v trusu brojlerů lze snížit používáním fytáz o 25 35 %, fázovým krmením fosforem o 10 25 % a používáním snadno dostupných zdrojů fosforu o 5 % (Nahm, 2007; Ferket aj., 2002). 14 15

Živiny a krmiva 3 3 ŽIVINY A KRMIVA Složení sušiny krmiv popel 1 rozpustný popel Živiny jsou chemicky definovatelné látky vhodné pro zajištění životních funkcí. Nejde vždy jen o látkové složky nezbytné pro organismus. Živiny, které se v živočišném organismu vytvářejí jen v nedostačujícím množství nebo se vůbec nesyntetizují a přitom jsou pro organismus nezbytné, jsou nazývány živinami esenciálními (např. některé aminokyseliny, mastné kyseliny, vitaminy, voda, makro- i mikroprvky). Jejich nedostatek vede k poruchám metabolismu. Limitující živina je vzhledem k potřebě zvířete v největším nedostatku, a proto limituje růst a produkci. Živiny jsou obsaženy v krmivech. Při základním krmivářském rozboru krmiva se zjišťují: 1 voda 2 sušina 2.1 popel 2.2 organická hmota 2.2.1 dusíkaté látky 2.2.1.1 bílkoviny 2.2.1.2 dusíkaté látky nebílkovinné 2.2.2 tuk 2.2.3 vláknina 2.2.4 bezdusíkaté látky výtažkové Zbavíme-li krmivo vody, zbývá sušina. Spálíme-li sušinu, shořela organická hmota a zůstal popel. Organická hmota je nositelkou energie, popel zdrojem makro- i mikroelementů. Dusíkaté látky zahrnují bílkoviny tvořené dlouhými řetězci aminokyselin, ale i dusíkaté látky nebílkovinné (peptidy, tj. kratší řetězce aminokyselin, volné aminokyseliny i jednoduché látky, např. amoniak). V krmivu se stanoví obsah dusíku, a ten se násobí koeficientem 6,25; předpokládá se, že dusíkaté látky krmiva obsahují v průměru 16 % dusíku (100/16 = 6,25). Za tuk se v krmivářské terminologii považuje nejen tuk samotný, tj. sloučenina vyšších mastných kyselin a trojmocného alkoholu glycerolu, ale vše, co se rozpustí v éteru, tedy také silice, pryskyřice, xantofyly, chlorofyl aj. Vláknina je zbytek nerozpustný v kyselině a louhu. Je obsažena jen v krmivech rostlinného původu. Pro trávení vlákniny zvíře nemá potřebné enzymy, mohou ji však rozkládat bakterie žijící v jeho trávicím traktu. Nověji se setkáme s pojmem neutrálně detergentní vláknina, což je zbytek nerozpustný v neutrálním detergentu. Vzorek krmiva se v prostředí neutrálního roztoku (ph 7) laurylsulfátu sodného hydrolyzuje. Nerozložená zůstává celulóza, hemicelulóza (neškrobové polysacharidy) a lignin, a to i ta jejich část, která při běžném stanovení vlákniny přejde do roztoku a považuje se proto za bezdusíkaté látky výtažkové. Jde o organickou hmotu buněčných stěn. Acidodetergentní vláknina (lignocelulózový komplex) je zbytek nerozpustný v kyselém detergentu. Vzorek se v prostředí kyseliny sírové hydrolyzuje cetyl-trimetyl-amonium-bromidem. Nerozložený zůstává i ten lignin, který se při běžném stanovení vlákniny rozpustí v louhu. Ze zbytku se při stanovení vlákniny vždy musí extrahovat tuk a odečíst obsah popela. Přiměřený obsah vlákniny v krmné dávce dráždí sliznici trávicího traktu k intenzivnějšímu vylučování trávicích enzymů, usnadňuje peristaltiku střev a váže různé škodlivé látky v tlustém střevě. Bezdusíkaté látky výtažkové (cukry, škrob, pektiny) jsou společně s tukem zásobou energie v rostlinách, zejména v semenech, plodech a hlízách. Jejich obsah se vypočte tak, že se od sušiny krmiva odečte obsah popela, dusíkatých látek, tuku a vlákniny. Krmiva obsahují také vitaminy a další specificky účinné látky, sekundární rostlinné metabolity. Mnohé z nich působí příznivě, jiné mají antinutriční vlastnosti nebo jsou přímo jedovaté. Sacharidy a tuky jsou hlavními zdroji energie. Funkce živin se navzájem prolínají. Například bílkoviny slouží v organismu jako základní stavební složka živé hmoty, současně jsou nezbytné k tvorbě enzymů a hormonů, ale při přebytku se využívají i jako zdroj energie. 3.1 ENERGIE tuky dusíkaté látky bezdusíkaté látky výtažkové popel 2 vláknina Základní vztahy při využívání energie krmiva vyplývají z následujícího schematu (v závorce je přibližný podíl z brutto energie krmiva u nosnice): 1 brutto energie krmiva 1.1 energie výkalů (20 %) 1.2 stravitelná energie (80 %) lipidy, pigmenty aj. bílkoviny, dusíkaté látky nebílkovinné cukry, škrob, pektiny hemicelulóza lignin rozpustný v alkáliích litnin nerozpustný v alkáliích celulóza celolóza nerozpustný popel acido detergentní vláknina ADV nestrukturní sacharidy neutrálně detergentní vláknina NDV 1.2.1 energie moči a plynných zplodin trávení (8 %) 1.2.2 metabolizovatelná energie (72 %) 1.2.2.1 energie tepelných ztrát (15 %) 1.2.2.2 netto energie (57 %) Brutto energie je v krmivářské terminologii veličina udávající množství tepla uvolněného dokonalým spálením hmoty v kyslíkové atmosféře ve spalovacím kalorimetru za předepsaných podmínek. Stravitelná energie je brutto energie krmiva zmenšená o obsah energie ve výkalech. Metabolizovatelná energie (ME) je brutto energie přijatého krmiva, která se nevyloučila výkaly, močí a plynnými zplodinami trávení. U drůbeže se plynné zplodiny vzhledem k jejich nízké produkci zanedbávají. Přírůstek produkce tepla je zvýšení produkce tepla, které u zvířete nastane po přijetí krmiva; zahrnuje zvýšení fermentačního tepla a tepla vytvářeného při metabolismu živin. 16 17

Živiny a krmiva 3 Netto energie (NE) je brutto energie přijatého krmiva, která se nevyloučila výkaly, močí a plynnými zplodinami trávení ani nebyla ztracena jako přírůstek produkce tepla. Netto energie slouží pro záchovu (udržení zvířete v energetické rovnováze; zahrnuje energii pro bazální metabolismus, energii volní aktivity, energii pro udržení tělesné teploty nebo pro ochlazování těla) a pro produkci (spermatu, přírůstku, vajec, peří). Jak se stanoví obsah metabolizovatelné energie v krmivu Bilanční klece Kalorimetr Obsah energie v krmivech pro drůbež i její potřeba se téměř vždy vyjadřuje v hodnotách bilančně metabolizovatelné energie opravené na dusíkovou rovnováhu ( nebo ME n ). Udává se v kilojoulech (kj) nebo megajoulech (MJ). Ve starší literatuře jsou hodnoty vyjadřovány v kaloriích; 1 kalorie (cal) odpovídá 4,1868 joule (J). Protože dosud není k dispozici dostatečné množství experimentálně zjištěných údajů o metabolizovatelné energii krmiv u krůt, kachen, hus, perliček, holubů aj., používají se pro všechny druhy drůbeže hodnoty stanovené u kura domácího. Metabolizovatelná energie krmiva se zjišťuje v bilančních pokusech se zvířaty, a to buď klasickou metodou, kdy se sleduje množství přijatého krmiva a vyloučených exkrementů, nebo metodou indikátorovou. Při použití indikátorové metody se vyhneme nutnosti přesného zjišťování spotřeby krmiva a množství vyloučeného trusu. Zvíře může žrát ad libitum a není také omezováno zařízeními pro kvantitativní sběr exkrementů. Použití indikátorů umožňuje bilancovat i u rychle rostoucích mláďat, u nichž se den ze dne zvětšuje objem trávicího traktu a rostou nároky na živiny. Zjistíme-li procentuální obsah nestravitelné látky indikátoru v krmivu a v trusu, můžeme vypočítat, kolik trusu se vytvořilo z hmotnostní jednotky krmiva, jaký je poměr mezi množstvím krmiva spotřebovaného zvířetem a množstvím vyloučených exkrementů. Jako indikátoru pro zjišťování stravitelnosti může být použito některé původní složky krmiva (např. popel nerozpustný ve 4 M kyselině chlorovodíkové) nebo komponenty ke krmné dávce záměrně přidané (externí indikátory). Přidávané indikátory musí být nestravitelné a nesmějí ovlivňovat trávení. Nesmí se zapojovat do metabolických procesů a nijak je omezovat. Musí to být látky, které lze rovnoměrně rozptýlit v krmivu, které procházejí trávicím traktem stejnou rychlostí jako krmiva, musí být inertní, neškodné pro zvíře, nesmějí být produkovány v trávicím ústrojí, nesmějí být rozkládány mikroorganismy nebo ovlivňovat jejich aktivitu, musí být nezaměnitelné se žádnou látkou z krmiva a mají být snadno, přesně a spolehlivě stanovitelné. Jejich přítomnost nesmí ovlivňovat možnosti přesného stanovení obsahu živin v krmivu a exkrementech. Z externích indikátorů se osvědčuje oxid chromitý, oxid titaničitý, někdy se používají vzácné zeminy, síran barnatý i jiné látky, z hydrosolubilních sloučenin např. polyetylénglykol o dostatečně vysoké relativní molekulové hmotnosti a chromitý komplex etyléndiamintetraoctové kyseliny (Cr - EDTA). Metabolizovatelná energie se vypočte tak, že se od brutto energie krmiva, která se stanoví spálením vzorku v kalorimetru, odečte spalné teplo trusu. Zjistíme tak tzv. klasickou metabolizovatelnou energii. Výpočet klasické metabolizovatelné energie: při použití klasické metody M krm. E krm - M ex. E ex klasická ME = M krm kde klasická ME klasická metabolizovatelná energie v MJ v 1 kg sušiny krmiva M hmotnost sušiny v kilogramech E spalné teplo v MJ v 1 kg sušiny index krm krmiva index ex exkrementů (trusu) při použití indikátorové metody klasická ME = E krm - kde klasická ME klasická metabolizovatelná energie v MJ v 1 kg sušiny krmiva E spalné teplo v MJ v 1 kg sušiny i obsah indikátoru v g v 1 kg sušiny index krm krmiva index ex exkrementů (trusu) Proč se metabolizovatelná energie upravuje na dusíkovou rovnováhu Při stanovení metabolizovatelné energie zvířata během bilančního pokusu obvykle ukládají v těle část energie zkoumaného krmiva ve formě bílkovin, mají tedy pozitivní dusíkovou bilanci. Kdyby zvíře všechny dusíkaté látky okamžitě rozkládalo (bilance dusíku by byla rovnovážná), i krm iex. E ex 18 19

Živiny a krmiva 3 obsahoval by trus více energie a metabolizovatelná energie by byla nižší. Část energie bílkovin se totiž vždy vylučuje bez užitku močí ve formě energeticky bohatých dusíkatých zplodin metabolismu, a proto je třeba vypočtenou hodnotu opravit. Hodnoty opravujeme na tu úroveň, které by dosáhly při dusíkové rovnováze. Při stanovení musíme zároveň se stanovením klasické ME zjistit u pokusných zvířat dusíkovou bilanci. Za každý gram v těle uloženého dusíku pak snižujeme klasickou metabolizovatelnou energii o 36,55 kj, které je třeba vynaložit na odstranění zplodin dusíkového metabolismu z organismu močí. Jde o průměrný obsah energie ve zplodinách dusíkového metabolismu u drůbeže (kyselina močová a menší množství jiných sloučenin, např. amoniaku, močoviny a kreatininu) obsahujících jeden gram dusíku. Vypočte se tak, kolik by zvíře získalo metabolizovatelné energie, kdyby se veškeré dusíkaté živiny krmiva již během bilančního pokusu využily pro energetické účely. Kdyby při stanovení metabolizovatelné energie byla zvířata v dusíkové rovnováze, byla by oprava na dusíkovou bilanci nulová a hodnota korigované metabolizovatelné energie by byla stejná jako hodnota metabolizovatelné energie klasické. Při pozitivní dusíkové bilanci může být vypočtená klasická metabolizovatelná energie (při intenzívním ukládání bílkovin u rychle rostoucích zvířat) až o 5 % vyšší než při bilanci rovnovážné. Výpočet metabolizovatelné energie opravené na dusíkovou rovnováhu: při použití klasické metody M krm. N krm - M ex. N ex = klasická ME - 0,03655 ( ) M krm kde N obsah dusíku v gramech v 1 kg sušiny při použití indikátorové metody i krm = klasická ME - 0,03655 (N krm -. N ex ) i ex kde N obsah dusíku v gramech v 1 kg sušiny Příklady: 1) Stanovení kompletní směsi pro kuřata klasickou metodou Za desetidenní bilanční období skupina 10 pokusných kuřat spotřebovala celkem 8,912 kg sušiny krmné směsi a vyloučila 2,643 kg sušiny trusu. Rozborem bylo zjištěno: spalné teplo 1 kg sušiny krmiva spalné teplo 1 kg sušiny trusu obsah dusíku v 1 kg sušiny krmiva (256,6 g NL) obsah dusíku v 1 kg sušiny trusu (437,2 g NL) 8,912. 18,918-2,643. 16,339 klasická ME = = 14,072 8,912 18,918 MJ 16,339 MJ 41,06 g 69,95 g (8,912. 41,06-2,643. 69,95) = 14,072-0,03655. = 13,329 MJ/kg S 8,912 Zkrmuje-li se tato směs např. při sušině 86 %, obsahuje v 1 kg 11,463 MJ. 2) Stanovení kompletní směsi pro kuřata indikátorovou metodou s oxidem chromitým Rozborem bylo zjištěno: spalné teplo 1 kg sušiny krmiva 19,505 MJ spalné teplo 1 kg sušiny trusu 16,252 MJ obsah dusíku v 1 kg sušiny krmiva (209,9 g NL) 33,58 g obsah dusíku v 1 kg sušiny trusu (342,9 g NL) 54,86 g obsah oxidu chromitého v 1 kg sušiny krmiva 11,56 g obsah oxidu chromitého v 1 kg sušiny trusu 38,06 g 11,56 klasická ME = 19,505 -. 16,252 = 14,569 38,06 11,56 = 14,569-0,03655. (33,58 -. 54,86) = 13,951 MJ/kg S 38,06 Metabolizovatelnou energii krmné směsi lze také orientačně odhadnout podle chemickým rozborem zjištěného obsahu tuku, dusíkatých látek, škrobu a cukru (vyjádřeného jako sacharóza). Počítá se podle rovnice doporučené pracovní skupinou pro výživu při Evropské federaci Světové drůbežnické vědecké společnosti (WPSA) (MJ/kg) = 34,3l. tuk (g/g) + l5,5l. dusíkaté látky (g/g) + l6,69. škrob (g/g) + l3,01. cukr (g/g) Výsledek vypočtený podle tohoto vzorce se uvádí na jedno desetinné místo. V EU se takto odhaduje pro deklaraci obsahu energie v krmných směsích. Maximální přípustná odchylka oproti deklarované hodnotě je 0,4 MJ/kg. Rovnice vychází z předpokladu, že stravitelnost jednotlivých organických živin je ve všech krmivech stejná a že 1 g stravitelného tuku obsaženého v krmivu poskytne 39,7 kj, 1 g stravitelných dusíkatých látek 18,8 kj, 1 g stravitelného škrobu 17,6 kj a 1 g stravitelného cukru 15,9 kj. Koeficienty v uvedené rovnici odpovídají stravitelnosti tuku 86,4 %, dusíkatých látek 82,5 %, škrobu 94,8 % a cukru 81,8 %. Příklad: Odhad metabolizovatelné energie kompletní krmné směsi pro výkrm kuřat Chemickým rozborem bylo zjištěno, že směs obsahuje při sušině 86,00 % v 1 kg 31,3 g tuku, 208,7 g dusíkatých látek, 411,2 g škrobu a 37,5 g cukru. = 34,31. 0,0313 + 15,51. 0,2087 + 16,69. 0,4112 + 13,01. 0,0375 = 11,662 Při sušině 86 % obsahuje 1 kg směsi 11,662 MJ. V Evropských tabulkách energetických hodnot krmiv pro drůbež vydaných WPSA lze nalézt také rovnice pro odhad metabolizovatelné energie jednotlivých komponent krmných směsí, např. pro pšenice = 26,40. tuk + 14,61. dusíkaté látky + 15,24. bezdusíkaté látky výtažkové kukuřice = 35,75. tuk + 15,15. dusíkaté látky + 15,59. bezdusíkaté látky výtažkové sójového extrahovaného šrotu = 19,41. tuk + 15,69. dusíkaté látky + 6,236. bezdusíkaté látky výtažkové tepelně ošetřené plnotučné sóji = 36,50. tuk + 16,23. dusíkaté látky + 7,622. bezdusíkaté látky výtažkové 20 21

Živiny a krmiva 3 Běžně se ve světě používají hodnoty bilančně metabolizovatelné energie (Apparent Metabolizable Energy AME). Někdy se však od spalného tepla krmiva neodečítá veškerá energie trusu; stanoví se obsah energie pocházející z organismu zvířete, tj. energie metabolického původu ve výkalech (např. energie z trávicích šťáv, energie z odloučených slizničních buněk) a energie endogenního původu v moči, a pak se od přijaté energie odečítá jen ta energie trusu, která pochází ze zkoumaného krmiva. Zjistíme tak jeho skutečně metabolizovatelnou energii (True Metabolizable Energy TME), která se potom stejně jako AME opravuje na dusíkovou rovnováhu (T ). Koncentrace energie ovlivňuje příjem krmiva Se snižováním koncentrace energie se příjem krmné směsi zvyšuje až po hranici kapacity trávicího traktu. Moderní brojleři vyšlechtění pro velmi intenzívní růst podmíněný vysokou žravostí však i při normou doporučované koncentraci energie žerou tolik, že mnoho volného prostoru v trávicím traktu nezbývá. Při snížené koncentraci energie v krmné směsi se pak jejich genofondem dané růstové schopnosti nemohou plně využít. Chceme-li u nich dosáhnout vysokých přírůstků, není jiná možnost, než připravit směs s vysokou koncentrací živin. 3.2 DUSÍKATÉ ŽIVINY Klasifikace aminokyselin V tělesných bílkovinách je 22 aminokyselin, a všechny jsou pro organismus nezbytné. Drůbež potřebuje dusíkaté látky (NL) v množství, které zabezpečuje nejen dostatek všech esenciálních aminokyselin, ale i aminokyselin poloesenciálních a neesenciálních nebo látek potřebných pro jejich tvorbu. Z esenciálních aminokyselin lysin a threonin nemohou zvířata vytvářet vůbec, protože nemají pro jejich syntézu potřebné transaminázy. K nepostradatelným dále patří ty pro organismus nezbytné aminokyseliny, které sice mohou být v těle syntetizovány, ne však v dostačujícím množství. Jsou to tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, isoleucin, methionin, valin a arginin. Jejich syntéza je přitom spíše teoretickou než praktickou možností, protože krmivo neobsahuje příslušné ketokyseliny, potřebné pro jejich tvorbu. Potravou tedy musí být kryta celá potřeba všech esenciálních aminokyselin. Hlavní odpadní zplodinou dusíkového metabolismu je u drůbeže kyselina močová, při jejíž tvorbě je nezbytný glycin. Na syntézu jedné molekuly kyseliny močové se spotřebuje jedna molekula glycinu. Glycin se může vytvářet ze serinu, jeho produkce pro úhradu potřeb spojených s intenzívním růstem a syntézou kyseliny močové však může být nedostatečná. Glycin se proto může stát u rychle rostoucích kuřat jedenáctou esenciální aminokyselinou. Poloesenciální aminokyseliny mohou být v organismu syntetizovány, avšak pouze z některé z nepostradatelných aminokyselin tyrosin z fenylalaninu, cystein z methioninu. Aminokyseliny Esenciální: Lys, Thr, Trp, His, Phe, Leu, Ile, Met, Val, Arg Gly (Ser) Poloesenciální: Cys z Met, Tyr z Phe Neesenciální: Ala, Ser, Pro, Asp, Asn, Glu, Glu.NH 2 Zatímco potřeba fenylalaninu může být uhrazena pouze fenylalaninem, potřebu tyrosinu lze uhradit tyrosinem nebo fenylalaninem. Při nedostatku cysteinu si zvíře může tuto aminokyselinu vytvářet z methioninu, methionin však cysteinem uhrazen být nemůže. Vzhledem k odlišným molekulovým hmotnostem uhradí hmotnostní jednotka methioninu 0,81 hmotnostní jednotky cysteinu a jednotka fenylalaninu 1,10 jednotky tyrosinu. Potřeba methioninu a cysteinu dohromady se uvádí jako potřeba sirných aminokyselin. Selenocystein, potřebný pro tvorbu glutation peroxidázy, může být syntetizován ze serinu. Jednotlivé neesenciální aminokyseliny (alanin, serin, prolin, kyselina asparagová, asparagin, kyselina glutamová, glutamin) se mohou vytvářet z jiných neesenciálních nebo esenciálních aminokyselin, syntéza z esenciálních však nebývá biologicky ani ekonomicky výhodná. Poměr mezi obsahem dusíku v esenciálních a v neesenciálních aminokyselinách krmné směsi by měl být asi 1 : 1. Při ideálně vybilancovaném zastoupení esenciálních aminokyselin by brojlerům podle Parra a Summerse (1991) mohlo stačit i 165 g dusíkatých látek v 1 kg krmiva. Tak nízký obsah si však v běžných směsích dovolit nemůžeme. Při obsahu nižším než 188 g by se podle norem ARC (1975) mohly stát limitujícími potřebné neesenciální aminokyseliny. Jejich nedostatek by pak zvířata musela kompenzovat vytvářením z aminokyselin esenciálních, a proto by měla na jejich přísun zvýšené nároky. Zvíře potřebuje všechny aminokyseliny v určitém vzájemném poměru. Esenciální aminokyselina, jejíž nedostatečné zastoupení v dusíkatých látkách limituje využití ostatních aminokyselin, a tím zvyšuje nároky na množství dusíkatých látek v krmné směsi, nebo limituje užitkovost zvířat při nezměněném množství dusíkatých látek, se nazývá limitující aminokyselinou. Doplníme-li do krmiva první limitující aminokyselinu, stává se limitující druhá, třetí atd., mluvíme o pořadí limitujících aminokyselin. U drůbeže je na prvním místě cystein, methionin nebo méně často lysin, výrazný bývá i nedostatek threoninu, argininu, tryptofanu a valinu. Zákon minima (Justus von Liebig, 1803 1873) Phe Val Trp Ile Thr Met Lys Leu Některé aminokyseliny můžeme za přijatelnou cenu nakoupit jako krmná aditiva Z aminokyselin se průmyslově pomocí geneticky modifikovaných nebo mutantních mikroorganismů pěstovaných na cukerném substrátu nebo na hydrolyzátech škrobu vyrábějí L-lysin, L-threonin, L-tryptofan a L-valin. Obvykle se 22 23

Živiny a krmiva 3 připravují pomocí Corynebacterium glutamicum nebo Brevibacterium. DL-methionin se vyrábí chemickou syntézou, při které vzniká racemická směs D- a L-izomerů. Při dávkování přípravku označeného jménem aminokyseliny je třeba vědět, kolik účinné látky obsahuje. Obchodní preparáty DL-methioninu, L-threoninu, L-tryptofanu a L-valinu obvykle obsahují více než 98 % účinné látky, L-lysinu-hydrochloridu 78 % a dihydrátu L- lysinu-hydrochloridu (L-lysin.HCl.2H 2 O) 64 % aminokyseliny. O využití komerčních aminokyselin rozhoduje jejich cena. L-lysin a DL-methionin jsou dostupné za přijatelné ceny již více než 30 let, a tak dlouho se také u nás používají. V posledních letech se staly cenově přijatelnými i L- threonin, L-tryptofan a L-valin. Je reálné očekávat, že v blízké budoucnosti bude efektivní také použití dalších průmyslově vyráběných aminokyselin. Normy Arginin a někdy také isoleucin mohou stát v pořadí limitujících aminokyselin před těmi aminokyselinami, které se prodávají jako krmná aditiva. Škoda, že na našem trhu většinou chybí loupaný slunečnicový extrahovaný šrot s nízkým obsahem vlákniny, který by nedostatek argininu mohl vyrovnávat. Potřeba aminokyselin Aminokyseliny se v organismu po uspokojení záchovné potřeby přednostně využívají pro tvorbu peří, pak pro přírůstek živé hmotnosti, následuje větší rozvoj prsní svaloviny a jejich přebytek je využit pro produkci energie a tvorbu tuku. Tabulky doporučeného obsahu živin v krmných směsích a výživné hodnoty krmiv uvádějí potřebu lysinu, methioninu, sirných aminokyselin dohromady, threoninu, tryptofanu a argininu, tj. těch aminokyselin, jejichž nedostatek může nejčastěji v běžné praxi nastat. Zároveň je zde uveden požadavek na celkový obsah dusíkatých látek, který zaručí v krmné směsi dostatečné množství ostatních aminokyselin. Nebylo by dobré zapomínat, že obsah aminokyselin dostačující pro maximální růst nemusí ještě uspokojit všechny potřeby zvířete. Pro optimální osvalení prsní partie drůbeže, a tedy vyšší výtěžnost prsního filé, pokud si to zpracovatelský průmysl bude nejen přát, ale pokud to také zaplatí, se musí použít až o 15 % vyšší hladiny lysinu i methioninu, než stačí pro maximální přírůstky živé hmotnosti. Podobně pro optimální funkci imunitního systému, a tím i životní pohodu, resp. zdraví zvířat, je třeba vyšší hladiny methioninu a argininu než pro růst. Vysoké nároky na sirné aminokyseliny u drůbeže plynou z jejich potřeby pro růst peří. Koncentrace sirných aminokyselin je v bílkovině peří přibližně 2,5krát větší než v bílkovině těla bez peří. Poměr cysteinu a methioninu v bílkovině peří je 7 13 : 1 (Stilborn aj., 1997), a proto je ve většině krmných směsí pro drůbež první limitující aminokyselinou cystein. Nároky na sirné aminokyseliny se zvyšují také v souvislosti s nutností omezovat nepříznivé účinky řady antinutričních látek. Jsou nezbytné pro tvorbu glutationu potřebného pro detoxikaci mykotoxinů, při zátěži organismu inhibitory proteáz se zvyšuje tvorba pankreatických enzymů bohatých na sirné aminokyseliny, jsou zdrojem síry potřebné pro přeměnu kyanidů na méně toxické thiokyanáty, zdrojem metylových skupin potřebných např. pro metylaci DNA a histonů atd. Zvyšování dávek aminokyselin však musí být opatrné vzhledem k nebezpečí škod z výrazného předávkování. K velkému předávkování methioninu může dojít např. tehdy, když se z neznalosti při přípravě vzorku pro stanovení obsahu sirných aminokyselin použije kyselá hydrolýza krmiva bez předchozí oxidace. Část těchto aminokyselin se při takovém postupu rozloží a výsledky stanovení jejich obsahu ve směsi jsou pak podhodnoceny. Na základě chybné analýzy se pak přidá zbytečně vysoké množství průmyslově vyrobené aminokyseliny. Při předávkování lysinu se zhoršuje využití argininu. Zároveň se zvyšuje aktivita arginázy v ledvinách, což vede ke zvýšenému katabolismu argininu. Čím lépe vybilancujeme aminokyselinové složení dusíkatých látek (při použití průmyslově vyráběných aminokyselin se to daří poměrně snadno), tím méně dusíkatých látek může v krmných směsích být. Na směsi s přebytečnými dusíkatými látkami se musíme dívat kriticky. Velký přebytek Pro takto šlechtěná kuřata není limitující aminokyselinou cystein 24 25

Krmení kachen 6 6.2 KRMENÍ KACHEN PIŽMOVÝCH Obliba chutného, křehkého a tmavě zbarveného masa pižmovek, na kterém si spotřebitelé zvlášť cení nízkého podílu tuku, ve světě rychle roste. Rozvoj jeho produkce ve velkochovech lze očekávat i u nás. U pižmovky domácí je výrazný pohlavní dimorfismus. Ve věku 10 týdnů u samičích zvířat a věku 11 týdnů u samců dosáhne růstová křivka inflexního bodu a růst se značně zpomalí, na přírůstcích se však v dalším období podílí až 55 procenty cenná prsní svalovina. Konverze krmiva se v této době dramaticky zhoršuje a může dosáhnout i hodnot vyšších než 8. Jatečný produkt se tedy zkvalitňuje za cenu vysokých výrobních nákladů. Proto se doba porážky určuje v závislosti na ceně, kterou je za zmasilejší trup spotřebitel ochoten zaplatit. Nikdy se však nedoporučuje porážet kachny před dosažením věku 70 dní a kačery dříve než ve věku 84 dní. O růstu a spotřebě krmiva na jednotku přírůstku při různé délce výkrmu podává přehled tab. 17. U kachňat se přechází ze startéru na výkrmovou směs na začátku 4. týdne, finišér se začne zkrmovat u kachniček na začátku 7. týdne života a u kačerů o týden později. Odchovávaným kachňatům se rozšiřuje poměr živin krmné směsi na začátku 4. a 11. týdne života. Pohlavní dospělosti dosahují kachničky ve věku 28 29 týdnů, na směs pro dospělé kachny se však přechází již ve věku 27 týdnů. Kachny ve snášce vyžadují směs obsahující v 1 kg 170 g dusíkatých látek a při přepeřování před druhým cyklem snášky 120 g dusíkatých látek. Za dva snáškové cykly snesou až 200 vajec. Tab. 17 Růst a konverze krmiva 1) u kachen pižmových Věk ve Zvířata samičího pohlaví Zvířata samčího pohlaví dnech Hmotnost v g Konverze krmiva Hmotnost v g Konverze krmiva 0 50 50 7 150 0,77 180 0,78 14 340 1,15 390 1,17 21 600 1,38 710 1,42 28 900 1,77 1 160 1,64 35 1 280 2,00 1 740 1,80 42 1 690 2,12 2 310 1,91 49 2 060 2,22 2 860 2,05 56 2 290 2,37 3 360 2,20 63 2 520 2,54 3 780 2,34 70 2 700 2,73 4 200 2,48 77 4 620 2,63 84 5 040 2,74 91 5 310 2,93 1) spotřeba na jednotku přírůstku od vylíhnutí Mulard 6.3 VÝKRM MULARDŮ Mulardi samičího pohlaví se vykrmují 9 10 týdnů do hmotnosti 3,6 3,8 kg, samčího pohlaví 12 týdnů do hmotnosti 4,2 4,3 kg. V 1 kg startérové směsi pro prvé 2 týdny života by mělo být obsaženo 12,1 MJ a 210 g dusíkatých látek, ve směsi pro 3. 7. týden 12,7 MJ a 185 g NL, a pak až do konce výkrmu 13,1 MJ a 165 g NL. V některých zemích se kačeři mulardů vykrmují nuceným cpaním máčenou kukuřicí, což vede ke steatóze jater. S výkrmem se začíná ve věku 13 týdnů. Za dva týdny se hmotnost mulardů zvýší cca o 1 kg, hmotnost jater vzroste desateronásobně a jejich podíl na konečné hmotnosti dosahuje 8 až 9 procent. V České republice je překrmování zvířat ve velkochovech násilným způsobem Zákonem na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb., ve znění změn a doplňků provedených zákonem č. 162/1993 Sb., zakázáno. 128 129

Krmení hus 7 Podobně jako jiní vodní ptáci přizpůsobení životu na vodě v chladnějších severských oblastech s krátkým létem, mají i husy rychlý počáteční růst celkové hmotnosti při pomalejším rozvoji prsní svaloviny a s větším množstvím ukládaného tuku. 7 KRMENÍ HUS Tab. 18 Potřeba živin v 1 kg krmné směsi pro husy (Zelenka aj., 2007) Při výkrmu se používá více druhů krmných směsí s rozšiřováním poměru živin ve věku 3, 8 a 13 týdnů. Housata je možno porážet ve věku 8 9 týdnů při hmotnosti 4,7 5,5 kg a konverzi krmiva 2,8 3,0 v době prvé zralosti peří brojlerový výkrm nebo ve věku 14 16 týdnů ve druhé zralosti peří při hmotnosti 5,5 6,3 kg a konverzi krmiva 5,0 5,3, kdy je lépe osvalena prsní partie pečínkový výkrm. Při výkrmu pečínkových hus je možno využít od 3 4 týdnů věku pastvy. Housata ochotně přijímají značné množství (až 2 kg) zelené píce a efektivně využijí šťávu, kterou z tohoto krmiva vylisují ve svalnatém žaludku. Vlákninu objemné píce však tráví špatně. Při pastevním výkrmu se husy jednou nebo dvakrát podškubávají. Po skončení pastevního období se zvířata intenzívně dva až tři týdny dokrmují do vyšší hmotnosti sacharidovými jadrnými krmivy. Na 1 kg přírůstku se v tomto období spotřebuje 8 9 kg krmiva. Pro produkci hus s tučnými játry jsou nejvhodnější pastevně odchovaná zvířata ve věku 12 14 týdnů. Husy mají dlouhý elastický jícen (nepravé vole), který pojme značné množství krmiva. Husy se pomocí cpacího strojku krmí dvakrát denně kukuřicí. Její denní spotřeba postupně roste, u některých zvířat až na 1 kg denně. Kukuřice se předem nechá nabobtnat ve vodě, do které se na jeden litr přidává 3 5 g soli a 5 10 g rostlinného oleje. Měla by se používat kukuřice bílé odrůdy s minimálním obsahem xantofylů, aby tukově degenerovaná játra byla co nejsvětlejší. Nucený dokrm trvá obvykle 26 28 dní, déle by to zvířata nevydržela. Za tuto dobu se zvýší jejich hmotnost o 60 100 %. Na konci výkrmu je hmotnost sádelných hus až 10 kga jejich játra mohou výjimečně dosáhnout i hmotnosti větší než 1 kg (běžně 400 600 g). U nás je nucené cpaní povoleno jen při výkrmu pro vlastní spotřebu. Živina Týden výkrmu 1. 3. 4. 8. 9. 13. 14. 16. Týden odchovu 1. 2. 3. 6. 7. 10. 11. a další Husy ve snášce MJ 12,0 12,0 10,1 11,7 10,0 11,7 Dusíkaté látky g 220 180 160 140 130 160 Kys. linolová g 10 10 10 10 10 10 Vláknina optimum g 35 40 70 35 70 60 Veškeré aminokyseliny lysin g 12,8 9,0 7,0 6,0 4,9 7,5 methionin g 4,7 3,5 2,4 2,6 2,3 3,5 methionin + cystein g 8,0 6,6 4,7 5,1 4,5 6,5 threonin g 7,0 6,0 5,5 5,0 5,0 5,4 tryptofan g 2,0 1,7 1,5 1,3 1,3 1,5 arginin g 13,4 9,5 7,4 6,3 5,1 7,9 Ca g 10 9 8 8 8 30 P využitelný g 3,5 3,5 3,0 3,0 3,0 3,0 Mg g 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 K g 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 Na g 1,6 1,6 1,6 1,6 1,6 1,6 Cl g 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 Mn mg 60 60 60 60 60 60 Zn mg 80 80 80 80 80 80 Fe mg 80 80 80 80 80 80 Cu mg 8 8 8 8 8 8 I mg 0,7 0,7 0,4 0,4 0,4 0,4 Se mg 0,15 0,15 0,15 0,15 0,15 0,20 Vit. A tis.m.j. 12 10 8 8 8 12 D 3 tis.m.j. 4 4 3 3 3 4 E mg 60 60 50 50 50 60 K 3 mg 3 3 2 2 2 3 B 1 mg 2 2 2 2 2 2 B 2 mg 6 5 5 5 5 8 B 6 mg 5 4 3 3 3 5 B 12 mg 0,025 0,015 0,015 0,015 0,015 0,025 Biotin mg 0,15 0,10 0,10 0,10 0,10 0,15 Kys. listová mg 1,0 0,5 0,5 0,5 0,5 1,5 Kys. nikotinová mg 60 40 40 40 40 50 Kys. pantotenová mg 15 12 10 10 10 15 Cholin mg 1 500 1 500 1 000 1 000 1 000 1 400 Husy v období reprodukčního klidu se krmí jako v posledním období odchovu 130 131