Základní škola Dolní Lhota, příspěvková organizace Čs. tankistů 76, 747 66 Dolní Lhota

Základní škola Dolní Lhota, příspěvková organizace Čs. tankistů 76, 747 66 Dolní Lhota Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život - zdravá škola

Obsah Identifikační údaje 3 Charakteristika školy 4 Charakteristika ŠVP 6 Klíčové kompetence v 1. a 2. období 12 Zabezpečení výuky žáků s SVPUCH 15 Průřezová témata 17 Učební plán tabulace 34 Učební osnovy 37 Vzdělávací oblast jazyk a jazyková komunikace 40 Vzdělávací oblast Anglický jazyk 48 Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace 52 Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie 62 Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět 64 Hudební výchova 74 Výtvarná výchova 78 Vzdělávací oblast Člověk a zdraví Tělesná výchova 86 Vzdělávací oblast Člověk a svět práce Pracovní činnosti 95 Hodnocení žáků a autoevaluace školy 101 Dodatek č. 1.108 Dodatek č. 2 109 Dodatek č. 3.. 110 Dodatek č. 4 Sexuální výchova.. 111 Dodatek č. 5 Využití etické výchovy... 116 2

1. Identifikační údaje ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Název: ŠKOLA PRO ŽIVOT- ZDRAVÁ ŠKOLA Adresa: Základní škola Čs. tankistů 76, 747 66 Dolní Lhota Telefon: +420 553 768 030 Fax: +420 553 768 030 e-mail: skoladl@volny.cz Stránky www: www.zsdolnilhota.cz IČO: 750 27 551 IZO: 102 420 882 RED-IZO: 600 420 882 Kapacita školy: 103 žáků Kapacita družiny: 60 žáků Platnost dokumentu: od 1.9.2007 Ředitelka školy: Mgr. Věra Lasáková Zřizovatel: Obec Dolní Lhota, Poštovní 250 Starosta: Mgr. Vladimír Sobas e-mail: Razítko školy: 3

2. Charakteristika školy 2.1 Úplnost a velikost školy, vybavení školy Základní škola vesnického typu sdružující školní družinu se dvěma odděleními. 2.1.1 Podmínky školy prostorové Školní budova po rekonstrukci, spojená s tělocvičnou, kterou provozuje Obec Dolní Lhota. Má sedm samostatných učeben: pět tříd, počítačovou učebnu, multifunkční třídu. U školy je travnaté hřiště s odpočinkovou zónou pro školní družinu. materiální Třídy jsou vybaveny novým nábytkem, koberci, taburetky. Počítačová učebna má devět žákovských počítačů a jeden učitelský. Slouží k obohacení výuky a k zájmovým činnostem ve školní družině. Multifunkční místnost je vybavena kobercem, nábytkem, audio a videotechnikou. Slouží pro školní družinu, v dopoledních hodinách pro výuku dramatické výchovy, hudební a pohybové výchovy. V době volna a přestávek žáci mohou využívat všech prostor školy, odpočinkové koutky na chodbách, učebnu PC, školní hřiště. Škola využívá budovu tělocvičny se saunou, kterou pravidelně navštěvují žáci školy. V místnosti školní jídelny je 36 míst. Obědy dodává smluvně Mateřská škola Dolní Lhota. Všichni vyučující mají volný přístup na internet, používají tiskárnu, kopírku a společně se scházejí ve sborovně. Sportovní areál mohou ve volném čase využívat žáci i učitelé. 2.2 Charakteristika pedagogického sboru 2.2.1 Personální Ve škole vyučuje celkem osm pedagogů, šest učitelek, dvě vychovatelky. Dále na škole pracují dvě provozní pracovnice, z toho jedna na zkrácený úvazek. Vyučující se dále vzdělávají v oblasti výpočetní techniky, anglického jazyka, prevence patologických jevů a ředitelka školy kurzy řízení. 2.2.2 Řízení školy Škola pracuje podle plánu práce školy, kontrolního plánu zpracovaného ředitelkou. Třídní schůzky probíhají pravidelně dvakrát do roka. Kromě toho vyhlašují vyučující podle potřeby konzultační hodiny pro rodiče. Pravidelně probíhají metodické schůzky, na kterých pedagogové řeší problémy a postupy výchovně vzdělávacího procesu. 4

2.3 Dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce, spolupráce s rodiči a jinými subjekty 2.3.1 Spolupráce s rodiči. Vynikajících výsledků dosahuje náš pěvecký sbor Čtyřlístek, který patří ke špičkovým dětským pěveckým souborům v našem regionu. Zúčastňuje se pravidelně i celostátních a mezinárodních soutěží. Při základní škole pracuje rodičovské sdružení, které je zaregistrováno a má svoje IČO. Pomáhá při organizování akcí pro děti, jako je např. mikulášská,dětský ples,dětský den dny otevřených dveří. Materiálně vypomáhá z výtěžku při financování plavání, školních výletů, zakoupení dárků pro žáky při ukončení školní docházky apod.také pomáhá při organizování brigád vyhlášených školou. Dlouhodobým projektem je nakládání s odpady, respektování zásad Zdravé školy a projekty k prevenci patologických jevů. Dobrá je spolupráce se zřizovatelem, tj. Obcí Dolní Lhota, dále škola spolupracuje metodicky se ZŠ v Hrabyni, Chlubičově, s Mateřskou školou Dolní Lhota. 2.3.2 Charakteristika žáků Celkem je možno podle zřizovací listiny vzdělávat 103 žáků ve věku od šesti do jedenácti let. Průměrný počet žáků ve škole se pohybuje v rozmezí od 85-92. Většina dojíždějících žáků je z Čavisova. Na škole mohou být vzdělávání žáci s mentálním postižením (integrace). Rovněž školní docházku plní děti s pěstounskou péčí. 2.3.3 Zájmová činnost Od roku 2007/2008 škola pracuje podle vlastního školního vzdělávacího programu. Dětem naší školy navíc nabízíme celou škálu mimoškolních aktivit a kroužků. V rámci školní družiny pracují tyto zájmové útvary: pěvecký sportovní hra na flétnu hra na varhany V rámci školní družiny navštěvují žáci saunu v místní tělocvičně. Od školního roku 2007/ 2008 mohou být v nabídce ještě tyto kroužky: angličtina taneční informatika 5

3. Charakteristika školního vzdělávacího programu 3.1 Zaměření školy 3.1.1 Základní filozofie programu: Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Škola pro život zdravá škola naplňuje výchovné a vzdělávací cíle Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání (dále jen RVP ZV). Program je založen na principech činnostního učení. Školní vzdělávací program vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, že: v základním vzdělávání jde o to, aby si žáci osvojili základní poznatky o životě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); k učení je třeba žáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, když žák zapojí do učení co nejvíc smyslů, když bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry objevovat; chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech žáků, musíme jim dát prostor pro učení, protože stejných výsledků nelze dosáhnout u všech žáků za stejnou dobu; kvalitu vzdělávání neurčuje množství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a použitelnost pro život; efektivitu vzdělávání nelze založit jen na posuzování chyb žáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné využít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběžném hodnocení činností žáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu žáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti žáka; pozitivně laděné hodnotící soudy, užívané průběžně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva. Činnostní učení vede žáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, že trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Vzdělávací program nepředkládá žákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť žáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen množství vědomostí místo jejich kvality, ale snaží se rozvíjet schopnosti žáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si žáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v životě a mohli se sami dál vzdělávat. Činnostní učení je založené na metodě objevování. Žáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si žáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouží. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život kolem nás, a tak má pro žáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí žáky vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je žák veden k sebekontrole, sebehodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. 6

Základní metoda činnostního učení metoda objevování staví do popředí význam otázek žáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu položit otázku, je to znamení, že o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá žákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Další důležitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát každému žákovi možnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůže učiteli dobře poznat, do jaké míry žáci zvládli učivo, zvláště když učitel dovede využívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, že si žáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho už umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Žáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spolužáků, k uvědomění si dalších možností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji žáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překážkou rozvoje žáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaženo, zaměřuje se Tvořivá škola na využívání mezipředmětových vztahů. To znamená, že učí žáky užívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při každé vhodné příležitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém životě. Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, že nejpevnější spoje se vytvářejí životními situacemi. Psychologové totiž poznali, že v paměti vydrží dlouho, často i trvale to, co žák sám pozoroval, prožil, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodržovat, že žákova paměť nemá být přetěžována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme vždy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence žáka je podporován tím, že je mu umožněno samostatně se rozhodovat, uvažovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Žák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvažování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby žáci byli často v situacích, které vyžadují, aby o práci přemýšleli. Škola pro život- zdravá škola se uplatněním činnostního učení stává školou založenou na radostné práci žáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce žáků. Zájem žáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Prožívání každodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů žáků, které běžná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. Přikláníme se k názoru, že je nutné na školách co nejvíce dbát na zachování přirozené skladby žákovských kolektivů. Nejlépe v počtu kolem 25 žáků. Je proto vhodné minimalizovat vyčleňování žáků talentovaných i žáků se sociálními, učebními nebo zdravotními problémy. Náš ŠVP počítá s integrací těchto dětí, hlavně dětí s LMD, vývojovými poruchami učení a chování, dětí mentálně postižených a v neposlední řadě dětí nadprůměrně nadaných. Funguje i dobrá spolupráce s odborníky a všechny 7

kvalifikované učitelky 1. stupně jsou proškoleny a mají zkušenosti s reedukací poruch žáků v českém jazyce a v matematice a aplikují tyto postupy ve výuce a v individuálním přístupu k žákům. Zmíněné problémy jsou zde také řešeny vnitřní diferenciací, individualizací a samoučením. Pracovní postup k dosažení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale též charakterem vývojového období žáků. Snažíme se nehodnotit žáky podle unifikovaného modelu. Každý má mít nárok na individuální tempo, možnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Každý má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci. Připravujeme pro žáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru, sounáležitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Uvědomujeme si, že všechny neúspěchy žáků, obzvláště počáteční, nepříznivě dopadají na vztah žáků ke škole i k dalšímu učení. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání navazuje svým pojetím na tradice české činné školy, kterou lze charakterizovat: má činnostní ráz je pozitivní vůči žákům podněcuje žáky k tvořivé práci navrací do školy zdravý selský rozum při výuce využívá zkušeností žáků klade důraz na motivaci žáků k učení při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí zpětná vazba je důležitou formou zařazovanou do každé vyučovací hodiny je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo žáky dobře zvládnuto umožňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů zdůrazňuje mezipředmětové vztahy V popředí záměrů a cílů školního vzdělávacího programu je rozvoj tvořivosti žáků. Důležitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat žáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. Aby žáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro žáky stávají partnery a poradci, pomocníky na cestě za sebeobjevováním, stanou se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především žáků bývá doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. Dalším principem školy je ta skutečnost, že žák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať už s pomůckami, nebo na základě úloh ze života. Důraz je kladen na využívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěžování žáků. Každá činnost, která žáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních prožitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. 8

Žákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit. Vícesmyslovým zapojením žáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci. 3.1.2 Přednosti školního programu založeného na principech činnostního učení: 1. Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem žáků ve třídě. 2. Činnostní charakter výuky podporuje soustředění žáků na výuku. 3. Každý den přináší dítěti pokrok. 4. Činnostní učení neustále podněcuje zájem žáků o učení. 5. Důsledkem radosti z práce a zájmu žáků o učení je dobrá kázeň ve třídě. 6. Žáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům. 7. Zpětná vazba mezi učitelem a žákem umožňuje okamžitě odhalovat chyby žáků, pracovat s nimi, průběžně a snadno je odstraňovat. 8. Žáci nejsou přetěžováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá rozvoji schopností všech žáků. 9. Učiteli činnostní učení umožňuje důkladnější poznání každého žáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který žák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji. 10. Prostor pro naučení je dán i žákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné. 11. Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných žáků. 12. Výsledky jsou trvalejší pokračuje se až po zvládnutí předchozí látky většinou žáků. Stálé podněcování žáků k samokontrole a sebehodnocení, které činnostní výuku vždy provází, přivádí mnohé žáky k dovednosti pracovat bezchybně. 13. Činnostní učení vyhovuje dětem typů zrakového, sluchového i motorického, protože se do výuky zapojuje více smyslů. 14. Hodnocení žáků je snadnější, neboť učitel může průběžně sledovat pokroky v pochopení a aplikaci učiva. 15. Při činnostním učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a žákem i mezi žáky navzájem. Tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou, spoluprací, prostorem pro každého. 16. Díky aktivnímu zapojení všech žáků do výuky vede činnostní učení k přirozené integraci dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 9

3.2 Výchovné a vzdělávací strategie Klíčové kompetence mají žákům pomáhat při získávání základu všeobecného vzdělávání. Úroveň klíčových kompetencí získaných na základní škole není konečná, ale tvoří základ pro další celoživotní učení a orientaci v každodenním praktickém životě. 3.2.1 Výchovně vzdělávací cíle a kompetence školního vzdělávacího programu Vzdělávací program se v plném rozsahu ztotožňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoživotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvažovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 6. Projevovat pozitivní city v chování a v prožívání životních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Žít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní učení žáka, jeho vstup do života a do pracovního procesu. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci školního vzdělávacího programu prostřednictvím činnostního učení. Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodržovat pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení. 3.2.1.1 Cíle směřované k žákům a k učitelům 1) Cílem školního programu je, aby žáci: poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoživotní vzdělávání; zvládli základy všestranné komunikace; 10

naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých; byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti; projevovali pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde žijí, k přírodě; získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili; byli schopni žít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám; poznali své reálné možnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci; dokázali v životě používat všech ve škole nabytých zkušeností. 2) Cílem školního programu je, aby učitelé: a) porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.: vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti žáků, využívat smyslové poznání a zkušenosti žáků; vytvářet prostředí, ve kterém se žáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro žákovu seberealizaci a sebedůvěru; poznávat (diagnostikovat) žáky, jejich potřeby a schopnosti; dát žákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí; rozvíjet klima dobrých vztahů mezi žáky, mezi žákem a učitelem; volit učivo ve shodě s individuálními možnostmi a zájmy žáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti žáků; vytvářet u žáků logické a kritické myšlení; učit žáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám; rozvíjet schopnost žáků spolupracovat a pracovat v týmu; utvářet u žáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí; vést žáky k vlastní organizaci učení. b) osvojili si dovednosti činnostního učení, např.: využívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náležejícím; využívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti žáků; organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě; hodnotit znalosti žáků, nikoli jejich slabiny; organizovat práci žáků ve skupinách; vytvářet projekty s využitím mezipředmětových vztahů. c) osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které: podporují u žáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi; využívají objevování na základě tvořivosti žáků (výběr vhodných problémů); využívají sebekontrolu a sebehodnocení žáků. d) chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování. 11

3.2.1.2 Klíčové kompetence v 1. a 2. období základního vzdělávání 1. Kompetence k učení Pro rozvíjení této kompetence u žáků v 1. 5. ročníku je třeba: dát žákům k učivu, pokud je to možné, vždy konkrétní názor, aby bylo učivo žákům předkládáno s využitím co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu nechat žáky individuálně s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat dbát, aby každý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, přivést žáky k úvahám problému, k vyjádření svých závěrů, k znovuobjevování poznatků klást důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky snažit se podporovat čtení s porozuměním nechat žáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah dát příležitost k využívání žákovských zkušeností ve výuce podporovat tvořivou činnost žáků klást na žáky v učivu přiměřené nároky, vést je k dobrému zvládnutí základního učiva a dát jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých žáků pomáhat podpořit sebedůvěru žáků ve vlastní schopnosti upozorňovat na konkrétní využití vědomostí a dovedností v životě vést je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí vytvářet návyky k pozdějšímu samostatnému učení domácí úkoly směřovat k procvičování učiva, které žáci ve škole zvládli individuálně vést žáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů, než jsou školní materiály 1. Kompetence k řešení problémů Činnostní učení je založeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení každým žákem, dbá se na to, aby se žáci v úkolu orientovali, přitom: žáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy, pomůcky nebo připravené kartičky s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat podle svého uvážení žáci na základě uvedených činností nacházejí shodné, podobné nebo naopak odlišné znaky postupujeme od jednoduchých problémů ke složitějším na základě pochopení sami žáci navrhují a provádějí obměny činností objevené poznatky aplikují v obdobných situacích, které sami vymýšlejí, mají možnost využívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti předkládáme též neobvykle zadané úlohy, např. pomocí schémat nebo obrázků, později i grafů podporujeme účast žáků, podle jejich schopností, v různých soutěžích, zvláště tvořivých, tj. takových, kde je třeba uvažovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů 12

žáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, docházeli ve své činnosti k závěrům, pokoušeli se najít vhodné řešení různé závěry, řešení a rozhodnutí necháváme žáky obhajovat umožňujeme žákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem vedeme žáky k jednoduchému zaznamenávání svých pozorování a objevů 3. Kompetence komunikativní K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech v 1. a 2. období mnoho vhodných příležitostí, jelikož s každou činností je spojena komunikace mezi žáky navzájem i mezi žáky a učitelem. K utváření této kompetence je nutné: nechat žáky při každé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o vlastním způsobu řešení daného úkolu přijímat často neodborně vyjádřené žákovské názory, upřesňovat je, vyjadřovat uspokojení nad správnými závěry žáků a povyšovat je na objev umožnit žákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich života dávat žákům prostor k vyjádření vlastního názoru učit žáky naslouchat názorům spolužáků, využívat možností o názorech diskutovat, respektovat se navzájem zkusit hovořit o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování naučných pořadů do výuky českého jazyka zařazovat jednoduchá mluvní cvičení na zvolené téma v matematice vymýšlet slovní úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem hovořit o postupu ve složitější početní úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se navzájem na problémy v učivu ve výtvarné a hudební výchově nechat žáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla 4. Kompetence sociální a personální Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány s činnostmi žáků ve dvojicích což vyžaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem. Proto dbáme na to, aby: se žáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a aby tato pravidla respektovali se učili vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu v případě potřeby dokázali požádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc podle svých možností poskytnout vzájemná komunikace byla vedena v příjemné atmosféře. Tomu mimo jiné napomáhá i vhodné oslovování žáků mezi sebou. 13

5. Kompetence občanské Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, žáci cítí sounáležitost s třídním kolektivem, neboť vzájemně komunikují, dotazují se navzájem, diskutují o problémech, vyprávějí si různé zkušenosti aj. Tento ráz výuky vede žáky: k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých ke snaze o co nejlepší plnění svých povinností i uvědomování si svých práv Žáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči o zdraví a k jeho ochraně. 6. Kompetence pracovní Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na: dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů- udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku žáky dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech poznávání různých oborů lidské činnosti, jejich výsledků a významu pro ostatní lidi 14

3.3 Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Škola bude vytvářet prostor pro rozvíjení osobnosti každého žáka. Ve spolupráci se speciálním pedagogem a psychologem se věnujeme žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (rozumí se tím žáci s postižením mentálním, s poruchami učení a chování, apod.). Žáci pracují podle předem vypracovaného individuálního vzdělávacího plánu, který vychází z diagnostiky, doporučení pedagogicko- psychologické poradny a vzdělávacího obsahu a je tvořen se souhlasem zákonných zástupců. 3.3.1 Obecné podmínky pro vzdělávání dětí se speciálními potřebami spolupráce se speciálně pedagogickým centrem, zdravotnickým zařízením, apod. připravenost učitelů na výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami úzká spolupráce vyučujících se speciálním pedagogem a zákonnými zástupci žáka vypracování individuálního plánu, dodržování, vyhodnocování vhodná organizace výuky vhodné pomůcky relaxační a kompenzační respektování zdravotního stavu jedince podporování nadání a talentu žáka hodnotit slovně nebo známkou po domluvě s rodiči V případě potřeby zajistit pomoc asistenta pedagoga k mentálně postiženým dětem nebo osobního asistenta k tělesně postiženým dětem. 3.3.2 Vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení a chování (dále jen SPUCH) Žáci s poruchami učení a chování patří do skupiny žáků se zdravotním postižením nebo se zdravotním znevýhodněním. Jsou posíláni do pedagogicko-psychologické poradny v doprovodu rodičů nebo zákonných zástupců. Na základě diagnózy jsou zařazování do reedukační péče, která probíhá podle počtu žáků jednou nebo dvakrát týdně mimo vyučování. Reedukaci vede speciálně vyškolený pedagog a výuka probíhá ve zvláštní místnosti. Vyučující používá relaxační a kompenzační pomůcky, jako např. bzučáky, okénka, tabulky gramatických jevů, učebnice, pracovní sešity, výukové programy na PC, apod. Reedukační hodinu zahajujeme motivací (pohybové hry, hádanky,povídání o různých tématech, apod.). Poté přistupujeme k vlastní činnosti. Uvědomujeme si, že žáci s SPUCH zažívají málo úspěchů, proto se snažíme vyzdvihovat jejich klady. Závěr hodiny patří oddechovým chvilkám, kdy si žáci vyberou sami jednotlivé činnosti. Každý žák pracuje podle individuálního vzdělávacího plánu, na kterém se podílejí třídní učitel, učitel, který vede reedukační péči a rodič. 3.3.2.1 Specifika žáků se SPUCH na 1. stupni neustálé posilování získaných dovedností prostřednictvím přiměřených metod respektování osobního tempa žáka reedukace specifických chyb 15

cvičení dovedností: psychomotorické koordinace, slabikování, sluchové analýzy a syntézy, zrakového vnímání, pravolevé orientace, rozlišování měkkých a tvrdých slabik rozvíjení: prostorové představivosti, matematické představivosti, paměti, komunikačních schopností, orientace v čase. 3.3.3 Vzdělávání nadaných žáků V každém ročníku se vyskytují žáci, kteří jsou nadprůměrně nadaní a potřebují rozvíjet své schopnosti, zejména žáci 5.ročníků, kteří se připravují na víceletá gymnázia. Pracují podle předem vypracovaného individuálního vzdělávacího plánu, na kterém se podílí třídní učitel ve spolupráci s rodiči. Pro tyto žáky je zapotřebí zvýšené motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky především v těch předmětech, které reprezentují nadání dítěte. V rámci matematiky projevují žáci kvalitní koncentraci, dobrou paměť, zálibu v řešení slovních úloh a svými znalostmi přesahují stanovené požadavky. Těmto žákům umožňujeme více pracovat na počítači, individuálně používat naučnou literaturu, řešit různé kvízy, hlavolamy, zajímavé úlohy.jsou jim zadávány náročnější domácí úkoly, projektové úlohy, zejména v přírodovědě a vlastivědě, referáty k probranému učivu, apod. Usměrňujeme žáky v osobnostní výchově, vedeme je k rovnému přístupu k méně nadaným spolužákům, k toleranci, ochotě pomáhat slabším. Tito nadaní žáci často reprezentují školu na veřejnosti. 16

3.4 Začlenění průřezových témat Průřezová témata reprezentují ve školním vzdělávacím programu okruhy aktuálních problémů současného světa a jsou nedílnou součástí základního vzdělávání. Tematické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vzdělávacích oborů. Abychom této možnosti využili co možná nejlépe, nevytváříme pro průřezová témata nové samostatné vyučovací předměty, ale integrujeme je do jiných vyučovacích předmětů a realizujeme jejich obsah formou projektů, ve kterých musí žáci používat znalosti a dovednosti z různých vzdělávacích oborů. Ročník/obsah Průřezové téma Námět 1. ročník VDO Příběhy k problematice lidských práv a práv dítěte 2. ročník MKV Náměty pro MKV (Odkud pocházím, Malý princ) 3. ročník OSV Co vše už víme o koni; ENV Za tajemstvím lesa 4. ročník MV - Cestování časem aneb k čemu slouží média 5. ročník VMEGS Poznáváme Evropu 17

3.4.1 Osobnostní a sociální výchova (OSV) - rozvíjí praktické dovednosti, které žáci mohou využít v běžném životě. Jejím cílem je, aby si žák vytvářel dobrý vztah k sobě samému i k ostatním lidem, aby získal dovednosti potřebné ke zdravému duševnímu a sociálnímu životu. - je zaměřena na osobnost žáka, na konkrétní žákovskou skupinu, na vztah mezi žákem a učitelem i na některé situace každodenního života. - umožňuje pro všudypřítomnost předmětu učiva (žáka) uplatnit OSV prakticky ve všech školních aktivitách. - je blízká tématům Jazyková komunikace a Vnitřní svět člověka. - pracuje s pojmy sebepoznání, sebepojetí, seberegulace, podobnost a odlišnost lidí, mezilidské vztahy a zásady soužití, osobní rozvoj, spolupráce a komunikace v týmu. Tematické okruhy průřezového tématu a) Osobnostní rozvoj rozvoj schopností poznávání, sebepoznání a sebepojetí, seberegulace a sebeorganizace, psychohygiena, kreativita b) Sociální rozvoj poznávání lidí, mezilidské vztahy, komunikace, kooperace a kompetice c) Morální rozvoj řešení problémů a rozhodovací dovednosti, hodnoty, postoje, praktická etika d) 3.4.1.1 Co už všechno víme o koni Tematický okruh: Sociální rozvoj Ročník: 3. Anotace Prostřednictvím tohoto námětu lze kromě věcných znalostí (v tomto případě o koni) rozvíjet rovněž základní mezilidské vztahy. Lekce je postavena tak, aby si žáci zformovali a procvičili zásady efektivní žádosti o pomoc a děkování za poskytnutou pomoc. Jedná se o dovednosti, které žáci denně používají ve škole i mimo ni. Žáci si na vlastní kůži prožijí, jak je někdo o něco žádá (děkuje) příjemným (efektivním) způsobem a jak oni sami mohou tento způsob při žádání a děkování používat. Klíčové pojmy: žádost, poděkování, myšlenková mapa Metodický přehled Klíčové kompetence - k učení: instrukce jsou zadány tak, aby žáci získávali potřebné informace od spolužáků, při konstrukci myšlenkové mapy musí mezi sebranými informacemi najít systém a utřídit je do jednotlivých kategorií k řešení problémů: v příslušných kategoriích co nejdokonaleji vytvořit myšlenkovou mapu zachycující jednotlivé informace o koni, žáci během týmového řešení diskutují o svých návrzích a vznášejí argumenty komunikativní: efektivně o něco žádat a efektivně děkovat patří k základním mezilidským dovednostem, které mají přímý dopad na vztahy s druhými lidmi sociální a personální: žáci jsou během aktivity odkázáni na žádost o pomoc a na její poskytnutí 18

Mezioborové vztahy - Člověk a jeho svět Výukové metody a strategie - hraní rolí, myšlenkové mapy, skupinová práce Co potřebujeme - učebnu s dostatkem prostoru, čtvrtka A5 pro každého žáka, čtvrtky nebo balicí papír A3 (podle počtu skupin při tvorbě myšlenkových map), fixy, pracovní list Úvod Námět lze realizovat v rámci kteréhokoli vzdělávacího oboru v 1. 5. ročníku. Základním principem je sběr informací o zvířeti, rostlině, události, věci apod. Zde ilustrujeme na příkladu zvířete. Popsaná realizace se vztahuje ke vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Metodický komentář Na začátku seznámíme žáky s oborovým cílem lekce, oznámení cíle v oblasti dovedností může proběhnout až po dalším kroku (zcitlivění). Evokace dovedností Vyzveme žáky, aby pozorně sledovali, jakým způsobem bude některý z nich o něco žádán. Jednotlivé způsoby mohou vypadat např. takto: učitel přijde k žákovi, vezme si jeho sešit a při odchodu řekne zády k němu Díky! učitel přijde k žákovi a řekne: Potřebuji propisku. Bez čekání na reakci ji vezme a odejde. učitel přijde k žákovi a sdělí mu: Vzpomínáš, jak jsem ti půjčil pravítko? Tak já si teď půjčím kalkulačku. učitel přijde k žákovi a zeptá se ho: Smím si půjčit tvoji učebnici? Počká na odpověď a odejde. učitel přijde k žákovi a sdělí mu: Mohl bych si prosím půjčit tvoji tužku? Potřeboval bych si s ní napsat do sešitu zadání domácího úkolu. Počká na odpověď a poděkuje. Po přehrání těchto situací vyzveme žáky, aby nám popsali, který ze způsobů se jim nejvíce líbil a proč. Poznámka: Při popisování toho, co se žákům líbilo a nelíbilo na jednotlivých způsobech žádostí, je vedeme k věcnému popisu (vyjádřit, proč se jim daný způsob jevil agresivní). Nezeptal se. Nepodíval se do očí. Nepočkal na reakci druhého. Nepoděkoval. Soupis zásad efektivní žádosti: Když chci někomu o něco říct, je dobré: dívat se mu do očí poprosit poděkovat oslovit ho příjemným (nepříliš hlasitým) hlasem počkat, pokud zrovna hovoří s někým jiným sdělit, na co věc potřebuji a kdy ji vrátím 19

nechat mu čas na rozmyšlení odpovědi pokud mi věc půjčit nechce, neříkat mu, že je lakomec Každý žák na kartičku napíše 2-3 věci, které považuje za důležité při žádosti o cokoli. Ve dvojicích diskutují nejprve o tom, co mají na svých kartičkách, potom si nacvičí krátkou ukázku, ve které bude jeden druhého o něco žádat a bude při tom používat to, co bylo na kartičkách. Vybereme několik dvojic, které předvedou svoji ukázku. Ostatní žáci sledují a případně doplní do svých kartiček, co bylo v ukázce nového. Vyzveme žáky, aby přečetli vše, co mají zapsáno na kartičkách. Vše zapisujeme na tabuli. Shromažďování informací (aktivita) Každému žákovi rozdáme pracovní list Kůň a vysvětlíme, jak s ním pracovat. vyplní do levého sloupce křestní jména svých spolužáků v dolní části si každý svůj list podepíše vysvětlíme pravidla: žáci se navzájem navštěvují, každý může druhému do kterékoli řádky tabulky napsat cokoli, co tam ještě není. Cílem je, aby všichni od všech získali nějakou informaci. Každý si odškrtne jméno toho, kdo už mu něco napsal. do spodní kolonky pracovního listu (PL) Věc, kterou je dobré dělat, když někoho o něco žádám přepsat jednu věc, kterou si vybral poslední kolonka PL - zaznamenat věci týkající se efektivního děkování při vyplňování tabulky je třeba hlídat, jestli v řádku, do kterého přispívá, nejsou už tři věci. Pokud ano, zvolí jiný řádek. žáci parafrázují (řeknou vlastními slovy) zadání aktivity. Dotazy na několik žáků zajistíme, že složí v odpovědích dohromady celou instrukci aktivity. délka aktivity je zhruba o třetinu méně minut, než je ve třídě žáků. Poznámka: U menších dětí je vhodné zařadit demokolo (aktivitu nanečisto). Upozornit, že si to nejprve vyzkoušíme a nechat aktivitu rozběhnout 2 3 minuty. Potom ji zastavit a doladit společně s dětmi pravidla, která nepochopily. Rozbor aktivity Nejprve vyzveme žáky, aby nám na škále (např. prsty 1 5) ukázali, jak se jim dařilo během aktivity pracovat s věcí, kterou si vybrali. Poté vedeme mluvenou reflexi. Cílem je znovu se zamyslet nad žádostmi a děkováním ve vztahu k sobě. Je možné položit některé z následujících otázek: jak vám bylo, když jste tu chodili, žádali, děkovali? na co nejčastěji zapomínáte, když o něco žádáte? co se objevilo v řádku věnovaném děkování? kdybyste měli dát dohromady tři zásady efektivního děkování, jak by zněly? napadá vás ještě něco, co by nemělo chybět v našich zásadách efektivní žádosti a děkování? 20