Jan Gajdoš. Vývoj zadluženosti domácností v ČR ekonomické a právní aspekty

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Jan Gajdoš Vývoj zadluženosti domácností v ČR ekonomické a právní aspekty Diplomová práce Olomouc 2013

2 Touto cestou bych chtěl poděkovat paní Ing. Janě Bellové, Ph.D. za odborné vedení, tolik potřebné rady, pomoc a čas, který mi věnovala. 2

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vývoj zadluženosti domácností v ČR ekonomické a právní aspekty vypracoval samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje. V Olomouci dne... 3

4 Obsah 1. Úvod Představení základních pojmů Historie zadluženosti Nejčastější příčiny zadlužování Subjekty poskytující úvěry Dělení úvěrů Druhy úvěrů Zadluženost domácností v ČR Metodika měření zadluženosti domácností Vývoj zadluženosti domácností v letech Zadluženost v roce Zadluženost v roce Zadluženost v roce Zadluženost v roce Zadluženost v roce Zadluženost v roce Zadluženost v roce Zadluženost v roce Zadluženost v roce Shrnutí vývoje zadluženosti v letech Srovnání zadluženosti domácností v ČR s vybranými evropskými zeměmi Právní aspekty zadlužování domácností Insolvenční řízení a jeho následky Průběh insolvenčního řízení Vliv nového občanského zákoníku na zadluženost domácností Shrnutí a návrhy de lege ferenda Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam zkratek Seznam grafů a tabulek

5 1. Úvod Zadluženost domácností v České republice je stále častějším a bolestnějším tématem. Bohužel, zadluženost má stále stoupající tendenci a stává se tak neustále rostoucím celospolečenským problémem. O neustále zvyšující se zadluženosti se u nás začalo častěji hovořit až po roce 2008, kdy naši společnost zasáhla celosvětová ekonomická krize. Scénář, který si jistě všichni dobře pamatujeme, byl pro spoustu lidí velice nepříjemný. Zavíraly se velké podniky s dlouholetou tradicí, velké množství lidí přišlo o práci, vzrostla nezaměstnanost a tak zadluženost domácností logicky narůstala a bohužel narůstá i nyní. Z problému zadluženosti se stalo také vděčné politické téma, kdy se strany napříč celým politickým spektrem, snaží tento problém řešit, dodejme však, že se jim to zatím příliš nepovedlo. Tato diplomová práce si úvodem klade za cíl podrobně analyzovat vývoj zadluženosti domácností v České republice z ekonomického i právního pohledu a následně navrhnout možná řešení a opatření k zamezení dalšího růstu zadluženosti domácností. Z hledisek právních se tato práce zaměří na analýzu stávající legislativy v oblasti poskytování úvěrů a to jak bankovních, tak i nebankovních. Dále bude kladen důraz na problematiku oddlužení fyzických osob a právní následky při neschopnosti splnit své závazky. Co se týče ekonomických aspektů, tak zde bude věnována pozornost historickému vývoji zadluženosti domácností v České republice. Dále pak makroekonomickým a mikroekonomickým ukazatelům, ekonomickým následkům zadluženosti, dluhovému zatížení domácností a srovnáním míry zadluženosti domácností v České republice s vybranými evropskými státy. Vzhledem k tomu, že se jedná o aktuální problematiku, která se v čase neustále vyvíjí, autor se musel uchýlit k čerpání informací především z internetových zdrojů, jež poskytují potřebná data flexibilněji než odborné monografie. 5

6 2. Představení základních pojmů Pro lepší orientaci v textu a v zájmu správného a rychlého pochopení této práce, je nutné osvětlit některé základní pojmy, se kterými se bude čtenář v této diplomové práci dále setkávat. Domácnost je definována zákonem č. 40/1694 Sb., občanským zákoníkem (dále jen jako občanský zákoník ) jako společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. 1 Domácnost lze také vnímat jako základní sociálně-ekonomickou jednotku naší společnosti, která má pro celou ekonomiku zcela zásadní význam, neboť přichází na trh s cílem uspokojovat své potřeby. Pod pojmem dluh rozumíme povinnost dlužníka plnit pohledávku věřiteli. Předmět dluhu může být vymezen jak pozitivně, tzn. zaplatit nebo něco dát nebo negativně, tzn. něčeho se zdržet. 2 především s pozitivním vymezením předmětu dluhu. Pro účely této práce budeme pracovat Hrubý domácí produkt je základní veličinou pro srovnání výkonnosti ekonomiky daného státu. Lze jej vyjádřit několika způsoby. Pro představu čtenáře se skládá z kumulované spotřeby, investic, vládních výdajů a čistého vývozu (což je hodnota exportu snížená o hodnotu importu), takto strukturovaný výpočet pojednává o výdajovém modelu HDP. 3 Pojem spotřeba domácností je možné chápat jako uspokojení potřeb nebo přání, pramenící z nedostatku, který lze odstranit prostřednictvím zakoupení určitých výrobků a služeb, které domácnosti hradí ze svých důchodů. 4 Insolvenční řízení vyjadřuje řešení úpadku, či hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, případně aby došlo k oddlužení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů 2 FIALOVÁ, Helena, FIALA, Jan. Ekonomický výkladový slovník. 9. aktualiz. vyd. Praha: A plus, 2011, s JUREČKA, Václav. Makroekonomie. Praha: Grada Publishing, 2010, s JUREČKA, Václav. Mikroekonomie. Praha: Grada Publishing, 2010, s zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů 6

7 Jednu z klíčových rolí v problematice zadluženosti hrají finanční zprostředkovatelé. Jejich úkolem je zabezpečovat transfer peněžních prostředků od přebytkových subjektů k deficitním subjektům. 6 Mezi finanční zprostředkovatele tak lze logicky zařadit bankovní ústavy, stavební spořitelny, penzijní a investiční fondy, leasingové společnosti a další firmy, které figurují na nebankovním trhu s finančními službami Historie zadluženosti Zadluženost je lidstvu známá ještě déle než peníze samotné, ať už v jakékoli podobě. Člověk se mohl zadlužit ještě dávno před tím, než byly vynalezeny peníze v takové formě, v jaké je známe dnes. V době, kdy ještě nebyly objeveny peníze v moderní podobě, obchodní styk se uskutečňoval prostřednictvím prosté směny zboží. Tento druh směny označuje historie jako tzv. barterové obchody. Jednalo se o přímou směnu bez zapojení některého všeobecného prostředku směny. 7 Postupem času lidé zjistili, že směnit konkrétní statky může být v určitých situacích obtížné, a proto se uchýlili k užívání všeobecných ekvivalentů, kdy se jako prostředek směny užívaly kožešiny, hedvábí, minerály či kovy. Peníze v kovové formě se začaly užívat na přelomu 7. a 6. století před naším letopočtem. Vznik prvních českých mincí se datuje do druhé poloviny vlády Boleslava I., tedy kolem roku 950 našeho letopočtu. Jednalo se o denáry, které měly průměr mm a vážily cca 1,4 g. 8 Ve středověku měla na chování společnosti velký vliv církev. Církev odsuzovala půjčky, které byly jakkoliv úročeny a označovala je lichvou. Tento tvrdý postoj trval přibližně do 14. století. Pak se nepřátelství církve vůči lichvě začalo pomalu měnit ve shovívavost. 9 6 ČERNOHORSKÝ, Jan a Petr TEPLÝ. Základy financí. Praha: Grada Publishing, 2011, s Historický vývoj peněz. Peníze.org [online]. [cit ]. Dostupné z: 8 ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava a kol. Bankovnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2011, s LE GOFF, Jacques. Peníze ve středověku: historicko-antropologická studie. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012, s

8 Problematikou církve a lichvy se zabýval značný počet církevních hodnostářů. Josef Pazderka, farář, definoval v roce 1884 peníze takto: 10 Peníze jsou 1. všeobecným směnivem a tím také 2. všeobecným měřidlem hodnoty věcí a pro to obojí 3. zastupitelem čili representantem věcí, any tyto věci v oněch bytně obsaženy jsou, ne sice všechny hromadně a určitě, nýbrž rozlučně a neurčitě; neboť ježto peníze všeobecným směnivem a měřidlem hodnoty jsou, možno člověku, jenž je má, míti i rozličné věci, buď ty aneb ony, jež za peníze míti možno. Dle jeho názoru nebyly ve středověku peníze schopny tvořit další peníze. Nyní se však ukazuje, že peníze jsou plodné a počítají se mezi kapitál. Samozřejmě v té době nešlo překročit míru zisku stanovenou světskou vrchností. Církev ale i nadále trvala na tom, že hříchu lichvy se dopustí ten, kdo žádá náhradu při půjčce statků nutných k životu, např. obilí. 11 Tímto novým postojem církev umožnila půjčování peněz mezi lidmi, aniž by to bylo považováno za hřích. Ve 14. století vznikl úvěrový finanční instrument, který známe dodnes a tím je směnka. Směnka vznikla jako prostředek, který umožnil uspokojit zvýšenou potřebu peněz. Ražba mincí byla v daných státech omezena množstvím drahých kovů a tak se ke slovu dostaly směnky. Směnky v této době však používali zejména kupci coby zdroj úvěru. Se samotnými směnkami se i čile obchodovalo. Eskont směnek lidé vynalezli o dvě století později. 12 V druhé polovině 15. století, konkrétně v roce 1472, vznikla instituce, která má se zadlužeností domácností ty nejužší vazby banka. Banca Monte dei Paschi di Siena vznikla v italském městě Siena, které bylo ve středověku křižovatkou důležitých obchodních cest. Tato skutečnost přispěla k rozvoji obchodního a bankovního ruchu ve městě. Jako první bankovní služby se objevily výměny peněz a půjčky. Tyto aktivity vyvrcholily založením první veřejně kontrolované úvěrové instituce Monte di Pieta. Cílem založení této instituce bylo založení konkurence židům, kteří nespadali pod autoritu církve v otázkách lichvy a půjčovali peněžní prostředky na vysoký úrok. Dalším cílem bylo zpřístupnění půjček pro chudší 10 PAZDERKA, Josef. Církev a lichva [online]. 1884, č. 9 [cit ]. Dostupné z: 11 Tamtéž 12 LE GOFF, Jacques. Peníze ve středověku: historicko-antropologická studie. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012, s

9 obyvatele, kteří si nemohli dovolit platit vysoký úrok židům. Zpočátku Monte di Pieta poskytovala obyvatelstvu bezúročné půjčky, později byl stanoven úrok ve výši 7,5%, který měl sloužit pouze k pokrytí provozních nákladů. Banka procházela mnoha důležitými reformami, kdy např. v roce 1568 byl stanoven úrok z vkladů 5% p.a. a v roce 1580 byla pověřena výběrem daní z obilí. V roce 1625 došlo k vydání prvních bankovních dluhopisů, přičemž zisk byl dělen na poloviny, jedna polovina připadla chudým vesničanům a druhá chudým měšťanům a klášterům. V roce 1872 byla banka přejmenována na Monte dei Paschi a po první světové válce otevřela více než sto nových poboček. V roce 1995 byla ministrem financí rozdělena na nadaci a akciovou společnost. 13 V roce 2012 byla Itálie šokována, když se zjistilo, že nadace prohospodařila za posledních patnáct let přes 2 mld. eur. 14 Osud nejstarší banky je tak nejistý a reálně hrozí její pád. Na našem území byla v roce 1825 založena první spořitelna, nazývající se Schraňovaní pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy, pro niž se vžil název Spořitelna česká. Na tuto instituci navázala Státní spořitelna, která byla založena státem až v roce 1967 a v roce 1969 byla rozdělena na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu. V roce 1992 proběhla transformace na Českou spořitelnu, a.s. 15 postavení na trhu s nezajištěnými úvěry. Česká spořitelna má v současné době nejsilnější V roce 1918 bylo na trhu v Československé republice na tři sta obchodních akciových bank, do konce roku 1929 jich bylo jen něco málo přes sto, přičemž 90% všech vkladů mělo k dispozici sedm bankovních domů. V únoru roku 1948 došlo po politickém převratu k centralizaci bankovnictví. Usnesením vlády byl snížen počet bank a byly vytvořeny dvě provozní banky (Živnostenská banka pro země české a Slovenská Tatrabanka pro Slovensko). Po roce 1953 byl vyloučen peněžní, kapitálový i devizový trh a toto zřízení korespondovalo s funkcí peněz v socialistickém státě. 16 Půjčky obyvatelům 13 CINKOVÁ, Karina. Banca Monte dei Paschi di Siena: Příběh nejstarší banky na světě [online]. ihned.cz, 2001 [cit ]. Dostupné z: 14 POGGI, Jacqueline. Lesk a bída nejstarší banky na světě [online]. Presseurop.eu, 2013 [cit ]. Dostupné z: 15 Peníze-půjčky-finance. Česká spořitelna [online]. [cit ]. Dostupné z: 16 Zlaté-mince. Historie československé měny [online]. [cit ]. Dostupné z: 9

10 zajišťovala Státní spořitelna, podporovaly se zejména novomanželské půjčky, od roku 1959 pak i osobní půjčky na nákup určitých dlouhodobých statků, např. televizorů. Zadluženost domácností byla do poloviny osmdesátých let na velice nízké úrovni. V této době se začaly poskytovat úvěry určené k výstavbě a rekonstrukci rodinných domů, šlo tedy a dlouhodobé a levné úvěry. Rok 1989 a pád komunismu znamenal pro všechny obyvatele, politickou reprezentaci i banky velkou zkoušku. Bylo nutné z centrálně řízeného hospodářství vytvořit co nejrychleji dobře fungující tržní hospodářství. Lidé, kteří stáli za ekonomickou transformací, si dle mého názoru uvědomovali, že bez fungujících bank nebude možné provést restrukturalizaci státních podniků či privatizaci. V roce 1990 v České republice působily čtyři plně státem vlastněné banky: Česká spořitelna, Živnostenská banka, Komerční banka, Investiční banka a také Československá obchodní banka, kde měl stát nadpoloviční podíl. Nově vznikající bankovní domy, které nevznikaly za podpory zahraničního kapitálu měly největší potíže s počátečním kapitálem. V roce 1990 centrální banka stanovila minimální hranici základního kapitálu na 50 mil. Kč, o rok později byla tato hranice navýšena na 300 mil. Kč a v roce 1993 ji Česká národní banka posunula až na 500 mil. Kč., i přesto však v roce 1996 na našem území fungovalo 23 bank. 17 Z hlediska zadluženosti domácností hrají vedle bank důležitou roli také stavební spořitelny, tyto specializované ústavy se soustředily ve svých začátcích na pasivní operace, tedy vklady od domácností, aby jim mohly později umožnit čerpat úvěr, který měl sloužit primárně k řešení bytových potřeb. Na český trh bylo stavební spoření zavedeno schválením zákona č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (dále jen jako zákon o stavebním spoření). 18 V polovině devadesátých let bylo na trhu celkem šest stavebních spořitelen, které byly vlastnicky propojeny s velkými bankami. 19 Závěrem této kapitoly je nutné zmínit, že v roce 1993 domácnosti dlužily pouze 115 mld. Kč MERVART, Josef. České banky v kontextu světového vývoje. 1.vyd. Praha: Nakladelství Lidové noviny, 1998, s. 43, Asociace českých stavebních spořitelen. Historie stavebního spoření [online]. [cit ]. Dostupné z: 19 MERVART, Josef. České banky v kontextu světového vývoje. 1.vyd. Praha: Nakladelství Lidové noviny, 1998, s Bankovní poplatky. Vývoj zadluženosti v České republice [online]. [cit ]. Dostupné z: 10

11 2.2. Nejčastější příčiny zadlužování Důvodů, proč se lidé zadlužují, je celá řada. Není tomu dávno, kdy postoj většiny české společnosti k dluhům byl negativní. Platilo jednoduché pravidlo: dokud si na to nenaspořím, tak si to nekoupím. V současné době je to ale u spousty lidí právě opačně. Někteří lidé se obrací k postoji: proč šetřit když si to můžu koupit hned? Dluh se stal přirozenou součástí života mnoha obyvatel. 21 Z občasných dlužníků se však stávají dlužníci chroničtí, kteří padají do dluhové pasti, ze které je cesta velice složitá. Takoví lidé pak často postrádají jakoukoli platební morálku a často ani nemají zájem dostát svým závazkům. Silným argumentem proč se postoj Čechů k zadluženosti mění, plyne ze sociálních změn, které se v naší společnosti za posledních dvacet let udály. Nastává doba konzumní společnosti a materialismu, což znamená sledování pouze hmotného zájmu či prospěchu. 22 Zadlužení se tak stává pro mnohé lidi naprosto legitimním způsobem jak si zvýšit životní úroveň. Nebezpečí plyne z toho, že ne všechny potřeby mohou být uspokojeny, ne všichni lidé své závazky zvládnou splácet. Dalším důvodem, proč zadluženost domácností neustále roste, je nedostatečná finanční gramotnost obyvatelstva, zejména pak té části, která tvoří chronické dlužníky. Lidé si neumí spočítat o kolik konkrétní úvěr přeplatí, neznají ani základní zkratky používané v bankovnictví, např. RPSN či p.a. V oblasti finanční gramotnosti však můžeme spatřovat postup k lepšímu. Finanční (ne)gramotnost trápí nejen valnou část obyvatel, ale i některé úvěrové instituce. V současné době se situace zlepšuje, neboť se pořádají různé kurzy či konference týkající se finanční gramotnosti. V posledních letech se dostává finanční gramotnost i do osnov základních a středních škol 23, což osobně považuji za obrovský přínos, ke zlepšení stávající situace. Žáci mají dokonce možnost porovnat své vědomosti v soutěži finanční gramotnosti JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s Slovník cizích slov. Materialismus [online]. [cit ]. Dostupné z: 23 LEINERT, Ondřej. Do škol míří nové předměty: etická výchova a finanční gramotnost [online]. Parlamentní listy.cz [cit ]. Dostupné z: 24 více informací o soutěži lze nalézt na webové stránce 11

12 Jako další důvod tak vysoké zadluženosti lze označit i liknavost některých lidí při sjednávání úvěrových produktů. Lidé se často vůbec neobtěžují s tím, aby si přečetli obchodní podmínky. O tom jsem se sám přesvědčil, když jsem po dobu jednoho roku pracoval ve Volksbank, a. s. jako prodejce bankovních produktů. Lidé také často nereálně zváží, jak moc se dluhově zatíží, jinak řečeno, přecení své schopnosti a nezvládají pak dluh splácet. Děje se tak často pod nátlakem reklamy. Některé druhy reklamy mohou působit velice demagogicky a u finančně nevzdělaných lidi pak může docházet v podstatě k iluzi, že si mohou dovolit téměř všechno. Další častou iluzí dlužníků je názor, že pokud si půjčí, stanou se tak bohatšími, tento názor je samozřejmě zcestný. Často pak nastává situace, kdy si lidé kupují zbytečné věci, které vlastně vůbec nepotřebují, jen protože podlehli reklamě. Lidé, kteří se nechají ovlivnit propracovanou reklamou se rozhodují občas velice iracionálně. Marketingová psychologie hraje v dnešním obchodě, zejména v obchodě s úvěry, významnou roli. Svou roli při zadlužování domácností také hraje snadnost, s jakou je možné se zadlužit a nasycenost trhu veškerým zbožím, které si lze představit. Dnes lidé nemusí nutně navštívit banku nebo jinou úvěrovou instituci k tomu, aby se zadlužili. V dnešní době je možné se zadlužit přímo v obchodě například při nákupu elektrických spotřebičů formou splátkového prodeje či koupí auta pomocí finančního leasingu. Dokonce už i některé hypermarkety zavádí do svého portfolia finanční služby, kdy svým zákazníkům poskytují půjčky. Další příčinou vzrůstající zadluženosti je i ekonomický fakt, že půjčky jsou v dnešní době levné. V posledních letech panuje trend snižujících se základních úrokových sazeb stanovených Českou národní bankou. Od těchto sazeb se pak odvíjí úročení úvěrů od komerčních bank. Například diskontní sazba, která umožňuje komerčním bankám uložit si u centrální banky přebytečné peníze byla v roce 1997 stanovena hodnotou 13 procentních bodů, dnes je to 0,05 procentního bodu. 25 Podobný vývoj stihl i lombardní sazbu, za níž si komerční banky mohou u centrální banky půjčovat peníze, ta byla v roce 1997 stanovena ve výši 50 procentních bodů a dnes je to pouze 0,25 procenta Česká národní banka. Jak se vyvíjela diskontní sazba [online]. [cit ]. Dostupné z: 26 Česká národní banka. Jak se vyvíjela lombardní sazba [online]. [cit ]. Dostupné z: 12

13 Samozřejmě, že v životě každého z nás mohou nastat výjimečné situace, které si žádají výjimečné činy, a právě půjčka může být jediným možným řešením. I půjčka může být pomocníkem, pokud se vypůjčené peníze použijí například na ziskovou investici Subjekty poskytující úvěry Druhů společností, které na našem území poskytují úvěry, je několik. Těmi nejstaršími a nejtradičnějšími jsou jistě banky. Bankami se dle 1 odst. 1, zákona č. 21/1992 Sb., o bankách (dále jen jako zákon o bankách ) rozumí akciové společnosti se sídlem v České republice, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a které k tomu mají bankovní licenci. Samozřejmě, že banky poskytují i další služby, ale pro účely této práce se autor bude věnovat zejména úvěrům. Dalšími subjekty, které poskytují úvěry jsou stavební spořitelny. Tyto specializované ústavy mají na našem území již dvacetiletou tradici a těší se velké oblibě. Jak vyplývá z 1 a 2 zákona o stavebním spoření, provozovatelem stavebního spoření je stavební spořitelna, která je bankou. Stavební spoření pak zákon definuje jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů a v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování příspěvku, které se nazývá státní podpora. Neméně důležitou roli při zadlužování domácností sehrávají i leasingové společnosti. Leasing jsou oprávněny poskytovat i banky, a to přímo ze zákona o bankách. Na trhu ale existuje celá řada společností, které nabízí finanční leasing a přesto bankami nejsou. Leasing není výslovně definován v platném soukromém právu. Není přesně definován ani obchodním zákoníku, ani v občanském zákoníku ani v jiném zvláštním předpisu. 27 Leasingové společnosti u nás nepotřebují žádnou zvláštní licenci, jak je tomu v řadě ostatních evropských států. K poskytování těchto služeb je oprávněna jakákoliv obchodní společnost či fyzická osoba, jež splnila podmínky pro soukromé podnikání. Další skupinu subjektů, jež poskytuje úvěry, tvoří nebankovní společnosti, které se snaží poskytovat úvěry fyzickým osobám. V praxi se jedná nejčastěji o 27 Česká leasingová a finanční asociace. Úprava leasingu v právu ČR [online]. [cit ]. Dostupné z: 13

14 společnosti o s ručením omezeným či akciové společnosti. Pokud poskytují úvěry od 5000 Kč do Kč, vztahuje se na ně zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako zákon o spotřebitelském úvěru ), který se v posledních letech novelizoval tak, aby byl spotřebitel více chráněn. Pravděpodobně nejnovější skupinou na trhu s úvěrový byznysem jsou společnosti poskytující velmi krátkodobé půjčky s dobou splatnosti jednoho až čtyř týdnů. Tyto společnosti figurují na českém trhu přibližně od roku Mám tím na mysli společnosti, které půjčují fyzickým osobám částku od 500 Kč do 5000 Kč k překlenutí finanční tísně před výplatou. Zároveň se tak tyto společnosti dokáží chytře vyhnout působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Tento druh půjček se tváří jako celkem levný druh úvěru, protože zákazník často zaplatí cca 10% z jistiny, nicméně zde je nutné si uvědomit fakt, že těch 10% z jistiny přeplatí za dobu např. jednoho týdne. Ve skutečnosti tak roční procentní sazba nákladů na tento druh půjčky může překročit i tisíc procent. Dle mého názoru je tento typ půjček velice nebezpečný, protože člověk si od nich často půjčí znovu a zanedlouho se ocitne v dluhové spirále. Další skupinou subjektů, které figurují v problematice zadluženosti, jsou i fyzické osoby. Dle našeho právního řádu smí poskytnout půjčku každá osoba. Nicméně jako zásadní rozdíl mezi půjčkou a úvěrem vidím v tom, že půjčka bývá často bezúročná. I ve smlouvě o půjčce lze dle 657 a 658 občanského zákoníku sjednat úroky, avšak například mezi rodinnými příslušníky se jedná často o půjčku bezúročnou. Významnou roli v oblasti zadluženosti hrají také společnosti specializující se na splátkový prodej. Tyto společnosti spolupracují zejména s obchodníky prodávajícími nábytek, spotřební zboží či elektroniku. Obchod funguje de facto tak, že úvěrová společnost zboží prodejci zaplatí a zákazník jej pak splácí přímo na účet úvěrové společnosti. Děje se tak za přispění propracovaného marketingu a tato činnost většinou podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru a zákonu č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. A v neposlední řadě mají na zvyšující se zadluženosti podíl i společnosti poskytující konsolidaci těch stávajících půjček. Tento druh činnosti nelze zařadit pod určité subjekty poskytující úvěry, protože konsolidaci půjček se věnují téměř všechny výše jmenované subjekty. Princip je v celku jednoduchý. Lidé, kteří mají vícero půjček a nezvládají je splácet, navštíví společnost, která tuto službu 14

15 poskytuje. Tato společnost stávající půjčky sloučí do jedné (přičemž zaplatí závazky stávajícím věřitelům) a uloží dlužníkovi nižší splátky, ve finále se však tato operace dlužníkům prodraží Dělení úvěrů Úvěry lze rozdělit dle mnoha kritérií. V odborné literatuře týkající se bankovnictví a bankovních produktů je možné najít různé skupiny a druhy úvěrů. Primárně je možné úvěry rozdělit dle splatnosti, poskytovatele, účelu půjčovaných peněžních prostředků, měny a způsobu zajištění úvěru. 28 Z časového hlediska rozlišujeme úvěrů dobu splatnosti. Dle tohoto hlediska je možné úvěry obecně rozlišit na krátkodobé úvěry s dobou splatnosti maximálně 12 měsíců, střednědobé úvěry s dobou splatnosti od jednoho do pěti let a dlouhodobé úvěry s dobou splatnosti více než pět let. Z výše uvedeného textu vyplývá, že na úvěrovém trhu figuruje celá řada subjektů. Primárně tedy lze rozdělit úvěry dle poskytovatele na bankovní a nebankovní úvěry. Dle účelu je možné úvěry rozdělit na účelové (např. hypotéky, finanční leasingy) a neúčelové (např. spotřebitelské úvěry nebo kontokorentní úvěry). 29 Dle kritéria měny se úvěry rozlišují na korunové, poskytované v Kč a úvěry devizové, poskytované v devizových prostředcích 30 tedy v cizích měnách. Z hlediska způsobu zajištění lze úvěry rozdělit na zajištěné a nezajištěné. Zajištění úvěru pak umožňuje věřiteli uplatnit nároky vůči dlužníkovi nebo třetí osobě. Při úvěrových smlouvách se nejčastěji využívá zajištění ručením prostřednictvím bankovní záruky nebo avalem směnky, dále pak zajištění zástavním právem. 31 Subjekty poskytující úvěry samozřejmě vybírají pro ně co nejvhodnější způsob zajištění pro případ, že by dlužník nebyl schopen či ochoten dostát svých závazků. 28 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, s SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. Praha: Profess, 1997, s Tamtéž, s Tamtéž, s

16 2.5. Druhy úvěrů V této kapitole budou popsány druhy úvěrů, se kterými se domácnosti potkávají na trhu bankovních i nebankovních úvěrů nejčastěji. Pro účely této diplomové práce bude autor pracovat s kontokorentním úvěrem, úvěrovou kartou, hypotečním úvěrem, spotřebitelským úvěrem finančním a zpětným leasingem a splátkovým prodejem. Kontokorentní úvěr je úvěr, který banka poskytuje v pohyblivé výši klientovi na jeho běžném účtu. Formálním základem tohoto typu úvěru je kontokorentní účet, tj. takový běžný účet, na kterém je možný kreditní i debetní zůstatek. Ve prospěch tohoto účtu připisuje banka všechny došlé úhrady a k jeho tíži zúčtovává všechny klientovy platby. Kontokorentní úvěr vzniká uzavřením úvěrové smlouvy, ve které se banka zavazuje poskytnout klientu úvěr na běžném účtu. Současně mu oznámí výši úvěrového rámce, tzn. povolený rozsah přípustného debetu. 32 Kontokorentní úvěr a úvěrovou kartu tak lze zařadit mezi nejčastější krátkodobé bankovní úvěry. Úvěrová karta patří stejně jako kontokorentní úvěr mezi krátkodobé bankovní úvěry. Lidé často neznají rozdíl mezi úvěrovou kartou (lidově řečeno kreditkou) a platební (debetní) kartou. Debetní karta slouží klientům banky k placení za zboží či služby u obchodníka, případně k výběrům z bankomatu a umožňuje využít peněžní prostředky uložené v dané bance. Naproti tomu úvěrová karta slouží k čerpání úvěru, tedy vypůjčených peněz. V současném retailovém bankovnictví vedou banky tvrdý boj o každého klienta. Pro banky je tento druh úvěry výhodný a proto se snaží lákat klienty na nejrůznější výhody. Tou pravděpodobně nejzásadnější je bezúročné období. Většina českých bank nabízí bezúročné období až 55 dní. 33 Nicméně je nutné zdůraznit, že po této době úrokové sazby oscilují kolem 20%, proto je tento druh úvěru velmi drahý. Hypoteční úvěr je dlouhodobý úvěr využívaný k investování do nemovitostí, jehož splacení je zajišťováno zástavním právem k nemovitosti. Tomuto typu úvěrových obchodů se věnují hypoteční, ale i obchodní banky. 32 ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2010, s Srovnání kreditní karty. Bezúročné období 55 dní [online]. [cit ]. Dostupné z: 16

17 Hypoteční úvěrování je obvykle spojováno s financováním osobních bytových potřeb příjemce úvěru. Doba splatnosti hypotečních úvěrů se pohybuje v rozmezí pěti až třiceti let. Hypoteční úvěr je primárně účelový. Slouží tedy ke koupi nemovitosti, k financování rekonstrukce, či výstavbě. Výše úvěru obvykle odpovídá cca 70 % ceny nemovitosti, nicméně může být vyšší i nižší. V posledních letech řada bank poskytuje i tzv. americké hypotéky. Tedy hypotéky, které jsou neúčelové. 34 U hypotečních úvěrů banky realizují své zajištění prostřednictvím zástavního práva k dané nemovitosti. Tento typ úvěru je pravděpodobně nejlevnějším možným úvěrem. Ceny hypoték jsou v současné době na historickém minimu, což je dáno i minimální výší základních sazeb vyhlašovaných ČNB. Spotřební úvěr je těžké zařadit dle lhůty splatnosti, neboť splatnost může být teoreticky jakkoli dlouhá, záleží na dohodě smluvních stran. Spotřebitelské úvěry poskytují tradičně banky i nebankovní společnosti, tedy vlastně kdokoliv kdo má příslušné živnostenské oprávnění pro tento druh podnikání. Z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o částku od Kč do Kč, zákon dále vylučuje ze své působnosti úvěry na bydlení, čili hypotéky a některé další např. bezúročné půjčky. Samotným spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 35 Dále pak věřitelem je osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. 36 Dalším důležitým pojmem v oblasti spotřebitelského úvěru je zprostředkovatel, tedy osoba, která není věřitelem a která v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání za odměnu nabízí spotřebiteli možnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr s věřitelem nebo mu pomáhá tuto smlouvu uzavřít nebo ji jménem věřitele uzavírá. 37 Tento druh úvěru je poměrně drahým zdrojem peněžních prostředků. Samotný úrok nemusí být vysoký, ale k němu je nutné připočítat nejrůznější poplatky, které si banky i nebankovní společnosti účtují. K lepší orientaci klienta v ceně za spotřebitelský úvěr má sloužit RPSN, což je 34 ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2010, s písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů 36 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů 37 3 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů 17

18 zkratka pro roční procentní sazbu nákladů, která dle zákona o spotřebitelském úvěru vyjadřuje celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. 38 Spotřebitelské úvěry lze dále rozdělit na účelové a neúčelové. Z hlediska zajištění pak na zajištěné a nezajištěné. Finanční leasing hraje v zadlužení domácností také významnou roli. Z hlediska doby splatnosti jej lze zařadit mezi střednědobé i dlouhodobé úvěry, protože doba splatnosti může od 12 do 72 měsíců 39 v závislosti na obchodních podmínkách dané leasingové společnosti. Smlouvy o finančním leasingu se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem (dále jen jako obchodní zákoník ). Jelikož finanční leasing jako takový není nikde v zákoně vymezen, bývají smlouvy o finančním leasingu uzavřeny jako nepojmenované dle ustanovení 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Smlouvou se leasingová společnost zavazuje poskytnout klientovi finanční službu spočívající v koupi např. motorového vozidla vybraného klientem, předání vozidla klientovi k provozování na dobu trvání finančního leasingu a prodeji předmětného vozidla klientovi po uplynutí doby finančního leasingu za předem dohodnutou kupní (tzv. zůstatkovou) cenu za podmínky splnění veškerých závazků specifikovaných v hlavní smlouvě nebo jejích dodatcích. Finanční leasing se zdá být levnějším úvěrovým produktem, než je tomu například u spotřebitelského úvěru. Například u společnosti ŠkoFIN, s.r.o. při 30 % akontaci a době splácení 48 měsíců získá klient úrokovou sazbu jen 9,4 % p.a., avšak RPSN je již přes 19%. 40 Nutno podotknout, že splátky obsahují i povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla i havarijní pojištění. Zajímavým produktem poskytovaným v poslední době je zpětný leasing. Tato finanční služba spočívá v tom, že klient může získat od leasingové společnosti peníze tím, že se leasingová společnost stane vlastníkem jeho např. motorového vozidla a on jej splácí stejným způsobem, jako když by si jej chtěl pořídit prostřednictvím finančního leasingu. Zde je nutné upozornit na to, že zpětný leasing má vyšší úrokovou sazbu a je pro klienty dražší než leasing finanční písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů 39 DRAŠNROVÁ, Klára a Jiří JANEČEK. Podmínky jednotlivých leasingových společností. [online]. idnes.cz, [cit ]. Dostupné z: 40 ŠkoFIN. Sami si spočítejte [online]. [cit ]. Dostupné z: 18

19 V otázce srovnání spotřebitelského úvěru a finančního leasingu např. u koupě motorového vozidla vidím největší nevýhodu finančního leasingu v tom, že motorové vozidlo je majetkem leasingové společnosti. V případě nezvládnutí splátkového kalendáře jej leasingová společnost zabaví a prodá, ba co víc, klient je dále jejich dlužníkem. Z tohoto důvodu se nyní značná část nákupů motorových vozidel děje prostřednictvím spotřebitelského úvěru, kdy motorové vozidlo je majetkem dlužníka a v případě problémů se splácením, jej lze snadno prodat a uhradit dluh. Závěr této kapitoly patří splátkovému prodeji. Splátkový prodej spadá nepochybně do kategorie spotřebních úvěrů. Liší se jen v principu počátku financování. Zatímco v případě klasického spotřebitelského úvěru banka nebo nebankovní instituce půjčí peníze svému klientovi a ten je pak dle svého uvážení utratí, u splátkového prodeje si zákazník vybere věc, kterou si chce koupit a vybraná banka či nebankovní společnost, která má smlouvu s obchodníkem, zákazníkovi půjčí peníze na jím vybranou věc. Na splátky je možné si koupit nejen bílou techniku, televize či nábytek, ale například i dovolenou. 41 Mezi nejznámější nebankovní společnosti patří Cetelem ČR, a.s. či Home Credit, a.s. Splátkový prodej je tak populární zejména kvůli jeho jednoduchosti. Zákazníkovi k získání úvěru prostřednictvím splátkového prodeje stačí většinou jen doklad totožnosti a potvrzení příjmu. Splátkový prodej je dražším úvěrem než klasický spotřebitelský úvěr, což je dáno jeho jednoduchostí a rychlou dostupností. Nicméně občas lze narazit na nabídku splátkového prodeje bez navýšení, takže zákazník ve finále nezaplatí nic navíc. K nákupu na splátky lze v poslední době využít i pojistného produktu, který chrání dlužníky při neschopnosti splácet, např. u společnosti Cetelem činí toto pojistné od 3,34 % do 6,99 % z měsíční splátky MARTÍNKOVÁ, Eva. (Ne)máte peníze - co s tím?: slabikář rodinných financí. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2003, s Cetelem. Pojištění k nákupu na splátky [online]. [cit ]. Dostupné z: 19

20 3. Zadluženost domácností v ČR Tato kapitola diplomové práce bude zaměřena především na vývoj a strukturu zadluženosti domácností v České republice. Vzhledem k tomu, že zadluženost domácností neustále narůstá a lze se důvodně domnívat, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu, je nutné se této problematice aktivně věnovat. Svou vinu na tomto trendu nenesou jen klienti bank a úvěrových institucí, ale i tyto instituce samotné. Tomu se samozřejmě nelze divit, protože úvěry pro ně znamenají ekonomický zisk. Nicméně situace dospěla tak daleko, že si banky a jiné úvěrové instituce kladou dvě základní otázky: koho zadlužit a jak stávající dlužníky zadlužit ještě více? 43 Svou roli ve zvyšujícím se zadlužování domácností sehrává i fakt, že úvěry jsou stále dostupnější a dostupnější. Trh s úvěry se za poslední roky rozrostl o nové společnosti a postupně se tak uvolňují i podmínky pro žadatele, proto dnes úvěr může dostat téměř každý Metodika měření zadluženosti domácností Při měření zadluženosti domácností lze využít několika finančněanalytických nástrojů. Tím prvním je ukazatel zadluženosti. 44 Lze jej použít jak u finanční analýzy firem, tak domácností. Výpočet vypadá následovně: ukazatel zadluženosti = cizí zdroje celková aktiva Tento ukazatel vyjadřuje poměr cizích zdrojů, tedy úvěrů a celkových aktiv, tedy celkového majetku domácností. Z logiky věci vyplývá, že pokud se výsledek převyšuje hodnotu čísla jedna, jedná se o předluženou domácnost. Dalším je ukazatel likvidity 45, tedy schopnost v určité chvíli splatit závazky. ukazatel zadluženosti = peníze závazky 43 JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s ČERNOHORSKÝ, Jan, TEPLÝ, Petr. Základy financí. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s Tamtéž, s