NSVP_V_1 - Sérologická diagnostika onemocnění vyvolaných EBV

Transkript

1 NÁRODNÍ STANDARDNÍ VYŠETŘOVACÍ POSTUP - Sérologická diagnostika onemocnění vyvolaných EBV Zpracováno podle UK Standards for Microbiology Investigations, Epstein-Barr Virus Serology, Issued by the Standards Unit, Microbiology Services, PHE Virology V 26 Issue no: 5 Issue date: Page: 1 of 13 Kontroloval: Schválil: Str. 1/9

2 Společnost pro lékařskou mikrobiologii Vypracoval Kontroloval Schválil MUDr. Josef Scharfen Rozdělovník Výtisk č. Umístění Odpovědná osoba Podpis 1 Elektronická forma WEB SLM Doc. MUDr. Pavel Čermák, CSc. Revize Číslo revize Datum revize Odpovědná osoba Podpis Kontroloval: Schválil: Str. 2/9

3 5 Schvalovací proces Číslo revize Datum revize Postup Odpovědná osoba Připomínky Seminář SLM Scharfen, J. 2 Web SLM Scharfen, J. 3 Platné od scharfenjosef@gm ail.com 4 5 Obsah Úvod Infekční mononukleóza definice IM je klinický syndrom charakterizovaný faryngitidou, horečkou, lymfadenopatií, a přítomností atypických lymfocytů v periferní krvi. Nejčastější příčinou tohoto syndromu je primární infekce EBV. Virologie a epidemiologie EBV je herpesvirus, který vyvolává doživotní infekci B lymfocytů. K replikaci dochází v ústním epitelu, a infekční virus EBV je obvykle přítomen ve slinách u asymptomatických séropozitivních jedinců. EBV se přenáší slinami, obvykle při líbání. Séropozitivita u dospělých je 95% a infekce se vyskytuje po celém světě. V dětství je obvykle primární infekce EBV asymptomatické nespecifické onemocnění. Frekvence projevů infekce v podobě infekční mononukleózy stoupá na 50% u adolescentů. Kontroloval: Schválil: Str. 3/9

4 EBV má těsnou vazbu na závažná onemocnění v podobě Burkittova lymfomu, nazofaryngeálního karcinom a lymfoproliferativního onemocnění. Mikrobiologie EBV je gamma-1 herpesvirus, rod Lymphocryptovirus EBV je obalený virus s dvoušroubovicovou DNA EBV je rovněž znám jako lidský herpesvirus 4 Klinické projevy Infekční mononukleóza je obvykle samoúzdravné onemocnění, spontánně ustupující syndrom Možné komplikace onemocnění jsou ruptura sleziny, neurologické projevy jako encefalitida, autoimunitní hemolytická anemie, a mírné zvýšení jaterních enzymů. Diagnóza Léčba Vznik nespecifických heterofilních protilátek (IgM reagující s ovčími nebo koňskými erytrocyty může odlišit primární EBV infekci od jiných původců infekční mononukleózy. S akutní EBV infekcí je těsně svázána přítomnost IgM protilátek proti virovému kapsidovému antigenu (IgM VCA). U pacientů s klinickými příznaky IM stačí k diagnóze průkaz heterofilních protilátek. EBV sérologie pomáhá v diagnostice atypických případů onemocnění a u dětí, které jsou obvykle na heterofilní protilátky negativní. V diferenciální diagnostice je nejdůležitější rozvahou primární infekce virem HIV. Sériové stanovení virové nálože EBV je užitečné v průkazu malignit sdružených s EBV u imunosuprimovaných jedinců, zvláště u lymfoproliferativních onemocnění. Léčba IM je převážně podpůrná. U komplikací (zúžení dýchacích cest kvůli zvětšení tonsil) se používají kortikosteroidy Účinnost antivirové terapie u IM není prokázána Kontroloval: Schválil: Str. 4/9

5 Prevence V současnosti neexistuje vakcína. Pozn: Preambule zpracována podle: Mandell, Douglas, and Bennett's Principles and Practice of Infectious Diseases, 8th Edition, Elsevier, Saunders Předmět NSVP Typ vzorku: Sérum, plasma Tento algoritmus zvažuje interpretaci běžných sérologických výsledků pro EBV, které vznikají při souvislosti s akutní EBV virovou infekcí a ne při vyšetřování únavového syndromu nebo persitentní lymfadenopatie. Ačkoliv se preferuje EBV specifická sérologie, správně provedený test na heterofilní protilátky (např. Paul Bunnell, Monospot) je přijatelný za odpovídajících klinických okolností, jak je popsáno níže. Při rozeznání akutní a prodělané infekce může pomoci testování avidity EBV IgG. Další informace k diferenciální diagnostice a ke klinických projevů odkazujeme na syndromologické SMI G7 Vyšetření u červených vyrážek a G2- Mikrobiologické vyšetření pacientů s akutní lymfadenopatií a horečkou. Q7 - Správná laboratorní praxe při provádění sérologických vyšetření u infekčních nemocí je odkaz pro SLP v sérologii infekčních nemocí. Tato NSVP by se měla používat ve spojení s ostatními NSVP. Definice pro všechna vyšetření antigenů, protilátek a amplifikačních testů nukleových kyselin (NAAT) jsou následující: Reaktivní předběžný (Internal Stage) pozitivní výsledek vyžadující další konfirmaci, Nereaktivní předběžný (Internal Stage) negativní výsledek, Prokázán (konečný pozitivní výsledek k tisku) - reaktivní, Neprokázán (konečný negativní výsledek k tisku) - nereaktivní. Kontroloval: Schválil: Str. 5/9

6 Poznámky a) Některé laboratoře netestují rutinně pacienty nad určitý věk, protože pozitivní prediktivní hodnoty jakéhokoliv testu budou nízké pro diagnózu akutní infekce. b) Ačkoliv se preferuje EBV specifická sérologie, správně provedený test na heterofilní protilátky (např. Paul Bunnell, Monospot) je za odpovídajících klinických okolností přijatelný. Testování heterofilních protilátek není vhodné u dětí a u imunokompromitovaných osob kvůli vysokému výskytu falešných negativit. Falešné pozitivity nejsou časté, ale byly popsány u revmatoidního onemocnění, SLE, leukemie, lymfomu, infekcí včetně malárie, HIV, CMV, zarděnek, virové hepatitidy a tularemie a po podání antithymocytárního globulinu. c) pro počáteční screening na EBV jsou běžně používány 2 rozdílné přístupy; pokud se nejprve provede anti-ebna-1 nebo VCA (IgG a IgM) jsou stejně validní pokud se postupuje podle vhodného algoritmu a pokud se věnuje řádná péče interpretaci výsledků. Anti-EBNA-1 se obvykle objevuje po 3-4 týdnech po nástupu onemocnění a objevuje se u 95% nebo více individuí; ale nemusí být přítomen u imunokompromitovaných jedinců nebo u chronických EBV infekcí. Některé laboratoře využívají protilátky proti časnému antigenu (difusní) jako doplňkový test při diagnóze akutní infekce. Kontroloval: Schválil: Str. 6/9

7 d) U imunokompromitovaných pacientů s rizikem závažného onemocnění se musí použít pro vyšetření primární nebo reaktivované EBV infekce EBV DNA PCR, protože sérologické testy mohou být u imunokompromitovaných pacientů nespolehlivé. e) Tam, kde jsou výsledky stanovení protilátek nerozhodné, lze použít jako konfirmační test EBV DNA PCR z plné krve (EDTA) nebo plazmy. f) K rozlišení akutní a prodělané infekce může pomoci vyšetření avidity EBV IgG. 1,2. g) Interpretujte s opatrností, protože u malého počtu případů lze pomocí vyšetření imunofluorescenčních protilátek detekovat časný EBNA IgG u <5% případů už po 10 dnech po nástupu onemocnění. h) Jestliže hematologické parametry odpovídají akutní infekci EBV, považujte to za konfirmaci. Jestliže hematologické parametry neodpovídají akutní EBV infekci nebo nejsou k dispozici, považujte výsledek za nekonfirmovaný a zvažujte provedení konfirmační specifické EBV sérologie. Technické informace /omezení 1. Bezpečnost práce --- Kontroloval: Schválil: Str. 7/9

8 2. Odběr vzorku Doprava a skladování vzorku Zpracování vzorku: NSVP_Q_4 Správná praxe při provádění sérologických vyšetření infekčních onemocnění, Zpracováno podle Issued by the Standards Unit, Microbiology Services, PHE Quality guidance Q 7 Issue no: 2 Issue date: Page: 1 of 16, V připomínkovém řízení. 5. Vydávání výsledku viz NSVP_Q_4 6. Hlášení místním a národním orgánům veřejného zdraví Materiálně technické zabezpečení Systém kontroly jakosti: Validace a verifikace: Vznikající záznamy a dokumenty: Literatura 1. Nystad TW, Myrmel H. Prevalence of primary versus reactivated Epstein-Barr virus infection in patients with VCA IgG-, VCA IgM- and EBNA-1-antibodies and suspected infectious mononucleosis. J Clin Virol 2007;38: Robertson P, Beynon S, Whybin R, Brennan C, Vollmer-Conna U, Hickie I, et al. Measurement of EBV-IgG anti-vca avidity aids the early and reliable diagnosis of primary EBV infection. J Med Virol 2003;70: Berger C, Day P, Meier G, Zingg W, Bossart W, Nadal D. Dynamics of Epstein Barr virus DNA levels in serum during EBV associated disease. J Med Virol 2001;64: Leung E, Shenton BK, Jackson G, Gould FK, Yap C, Talbot D. Use of real time PCR to measure Epstein Barr virus genomes in whole blood. J Immunol Methods 2002;270: De Paschale M, Agrappi C, Manco MT, Mirri P, Vigano EF, Clerici P. Seroepidemiology of EBV and interpretation of the "isolated VCA IgG" pattern. J Med Virol 2009;81: Odumade OA, Hogquist KA, Balfour HH, Jr. Progress and problems in understanding and managing primary Epstein-Barr virus infections. Clin Microbiol Rev 2011;24: De Paschale M, Clerici P. Serological diagnosis of Epstein-Barr virus infection: Problems and solutions. World J Virol 2012;1: Henle G, Henle W, Horwitz CA. Antibodies to Epstein-Barr virus-associated nuclear antigen in infectious mononucleosis. J Infect Dis 1974;130: British HIV Association. UK National Guidelines on HIV Testing Public Health England. Laboratory Reporting to Public Health England: A Guide for Diagnostic Laboratories p Department of Health. Health Protection Legislation (England) Guidance p Kontroloval: Schválil: Str. 8/9

9 12. Scottish Government. Public Health (Scotland) Act (as amended). 13. Scottish Government. Public Health etc. (Scotland) Act Implementation of Part 2: Notifiable Diseases, Organisms and Health Risk States The Welsh Assembly Government. Health Protection Legislation (Wales) Guidance Home Office. Public Health Act (Northern Ireland) 1967 Chapter (as amended). 16. UK Standards for Microbiology Investigations, Epstein-Barr Virus Serology, Issued by the Standards Unit, Microbiology Services, PHE Virology V 26 Issue no: 5 Issue date: Page: 1 of UK Standards for Microbiology Investigations, Good practice when undertaking serology assays for infectious diseases. Issued by the Standards Unit, Microbiology Services, PHE Quality guidance Q 7 Issue no: 2 Issue date: Page: 1 of Mandell, Douglas, and Bennett's Principles and Practice of Infectious Diseases, 8th Edition, Saunders Definice, terminologie a zkratky Rozdělovník Přílohy --- Kontroloval: Schválil: Str. 9/9