KOKO ÍNSKO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 KOKO ÍNSKO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST KOKO ÍNSKO Na pfiedcházející stranû: Scenérie v oblasti pramenû P ovky dokládá, Ïe Polomené hory mají místy opravdu horsk vzhled. V prûhledu mezi Houseck mi vrchy a Vrátenskou horou oba Bezdûzy, zcela v pozadí vlevo Ralsko. ZKokofiínska se otevírají jedineãné pohledy na panoráma severoãeské pískovcové krajiny s jednotliv mi vulkanick mi vrchy. V hled zvrátenské hory, v popfiedí Housecké vrchy v CHKO Kokofiínsko. Chránûná krajinná oblast Kokofiínsko byla vyhlá ena v nosem Ministerstva kultury âsr ze dne pod ãj. 6070/976 v celkové rozloze 7,57 km. Zasahuje na území ãtyfi okresû (âeské Lípy, Mûlníka, Litomûfiic a Mladé Boleslavi) a do území tfií krajû Libereckého, Stfiedoãeského a Ústeckého. Nejvy ím místem je Vlho È (63,5 m n. m.), nejniï ím niva potoka Libûchovka v Îelízích (75 m n. m.). Území je charakteristické vy - ím podílem lesû (53 %) a vyváïen m podílem zemûdûlské pûdy (celkem 4 %), v nûmï jsou v znamnû zastoupeny louky a pastviny (7 % plochy CHKO). Pfiírodovûdnû v znamné postavení mají vodní plochy (, %) s dal í znaãnou plochou mokfiadû, které jsou z vût í ãásti zahrnuty do mezinárodnû v znamn ch mokfiadû ve smyslu Ramsarské úmluvy (Mokfiady Libûchovky a P ovky). Kokofiínsko je známé pfiedev ím jako malebná krajina dotváfiená rozmanitostí pískovcov ch skal. Její romantika pfiitahovala i fiadu na ich v znaãn ch osobností, podle jednoho z romantick ch básníkû se pro ni vïil i název MáchÛv kraj. Také pozapomenuté názvy Dubské a M enské v carsko naznaãují jiï dávno objevené krásy zdej ího kraje. Pfiírodní skalní útvary tvofií ãasto bizarní tvary najdeme zde Obfií hlavu, Îábu, Kance, Snûhurku a sedm trpaslíkû ãi nejznámûj í Pokliãky. Mnohé byly ãlovûkem ãasto upravovány, aè uï z dûvodû ryze praktick ch (vytvofiení skalních obydlí v lokalitû Staráky, Nedamy, skalní ml n Hluãov) nebo umûleck ch (sochafiské v tvory Václava Levého v okolí Îelíz). Historické osídlení se rozvíjelo v harmonii s okolní krajinou, takïe dnes zde najdeme fiadu architektonicky unikátních sídel, ãasto i památkovû chránûn ch. Vedle architektury roubené a zdûné (pouïívající fiezané pískovcové tuky) najdeme zejména v severní ãásti CHKO i hrázdûné stavby. Území Kokofiínska zaujímá jiïní ãást geomorfologického celku Ralská pahorkatina a pfiedstavuje pfieváïnou ãást okrsku Polomen ch hor. Okrajovû 686 CHKO KK

3 CHKO Kokofiínsko ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY CHKO KK 3 687

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV zasahuje i do Dolnojizerské tabule (jih, jihov chod). Georeliéf CHKO Kokofiínsko lze oznaãit za eroznû denudaãní a jeho vznik je z velké ãásti podmínûn litologick m charakterem kfiídov ch, terciérních a kvartérních hornin. Lze ho oznaãit za strukturní stupàovinu s hustou sítí kaàonovit ch údolí. Rozsahem nejvût í ãást CHKO tvofií kfiídové sedimenty pískovce jizerského souvrství (stfiední zãásti svrchní turon). Lze v nûm rozli it tfii litologické jednotky pfieváïnû charakteru inverzních, do 688 CHKO KK 4

5 nadloïí hrubnoucích cyklû. V nejspodnûj ím z nich pfiecházejí slínovce v prachovce (pouze ve vrtech), a tyto v jemnozrnné vápnitojílovité, vápnité a posléze v kfiemenné, nahoru hrubnoucí pískovce. Následující sedimentaãní cyklus má naspodu jemnozrnné, místy vápnitojílovité aï vápnité pískovce, a v nejvy ích polohách nahoru postupnû hrubnoucích kfiemenn ch pískovcû po tûrãíkovité slepence. Nejvy í sekvence zaãíná zpravidla jemnozrnn mi prachovit mi pískovci pfiecházejícími do nadloïí rychle v kfiemenné, v nejvy ích polohách aï v hrubozrnné tûrãíkovité pískovce. K jihov chodu do nadloïí pfiib vá vápnité sloïky a kfiemenné pískovce pfiecházejí ve vápnité pískovce aï vápence, nejv e biomikritické, bryozoové (u Kaniny). Kfiemenné pískovce spodního a stfiedního cyklu obsahují zãásti chudou prachovitojílovitou nebo vápnitou základní hmotu. Ve stfiední a svrchní sekvenci se vyskytují men í, nahoru hrubnoucí cykly, místy se ikmo zvrstven mi polohami (migrace podmofisk ch píseãn ch valû). Propustnost kfiemenn ch pískovcû a puklinatost umoïnily vznik husté sítû kaàonovit ch údolí (dolû) aï men- ích skalních mûst (u M ena, Vojtûchova, Bukovce), v nichï se dûsledkem teplotní inverze projevuje zvrat vegetaãních pásem (tzv. vegetaãní inverze). Selektivním zvûtráváním vznikly dík pfiítomnosti Ïelezit ch pískovcû a slepencû tzv. pokliãky (ústí kaàonu Moãidla do Kokofiínského dolu, u cesty mezi Vojtûchovem a Jestfiebicí). Podobnou genezi mají skalní brány (ústí Kaninského dolu do Kokofiínského, okraj plo iny Raã), skalní okna, svûdecké skály, fiímsy aj. Pseudokrasové jevy jsou reprezentovány dutinami, skalními v klenky a pfievisy (Krápník, Tisícov kámen), jeskynûmi, zãásti zv raznûn mi lidskou ãinností (Klemperka, Partyzánská jeskynû, Obraznice, Kostelíãek, Nedamy aj.), pískovcov mi pseudo krapy a vo tinami (tzv. aeroxystami) na povrchu pískovcû (PP Husa). Pískovce jizerského souvrství jsou vodárensky v znamn m zdrojem podzemních vod. DrenáÏní vliv puklinov ch systémû se místy projevuje v vûry pramenû v hluboce zafiíznut ch údolích, vût inou v ak jde o zastfiené v rony podzemních vod v údolních nivách. Ve svrchním turonu a koniaku se uloïily slínovce, zãásti silicifikované, s pfiechody do vápencû (tzv. inoceramov ch opuk), fiidãeji vápnité jílovce (teplické souvrství), které tvofií denudaãní zbytky v okolí Vysoké a mezi Ne- CHKO Kokofiínsko Skalní útvar âap tvofien pískovci zpevnûn mi limonitick mi polohami trãí jako hrozící pûst z okraje pískovcové tabule. Pískovcová divoãina Kravích dolû od jihu; v pozadí PR Vlho È s galerií pískovcov ch stûn. CHKO KK 5 689

6 Stfiední âechy VRasovû rokli u Tupadel se zachovaly nejen listnaté porosty, ale i reliktní kapradinka Trichomanes speciosum. Zimní nálada z Kravích dolû; v nûkter ch roklích zûstává sníh leïet dlouho do jara. buïely a Kaninou. Dosti ãasto se na nich tvofií sesuvy. Koniacké vápnité jílovce s vloïkami prachovcû i pískovcû (bfiezenské souvrství) jsou ve velk ch mocnostech zastoupeny v zónû stfiedohorského (lokálnû ú tûckého) zlomu mezi BlíÏevedly a Liticemi a na svazích Ronova (55,4 m n. m.). Tento zlom tfietihorního stáfií je charakterizován poklesem severních ker. V ostatních ãástech území se vyskytují jen drobné zlomy, které se spolu s puklinov mi systémy uplatàují pfii vzniku údolí, roklí, skalních mûst aj. Terciér je zastoupen pouze neovulkanity (subvulkanity), které jsou soustfiedûny v okolí Dubé a severnû od M ena a v raznû se uplatàují ve tvarech krajiny. K nejv znamnûj ím patfií sodalitick trachyt Vrátenské hory (507,5 m n. m.), sodalitick fonolit Vlho tû (63,5 m n. m.) a trachytoid na Nedvûzí (458, m n. m.), z bazaltoidû (ãediãov ch vyvfielin) bezolivinick nefelinit Velkého Be kovského kopce (474,3 m n. m.) a piãáku (378,9 m n. m.), olivinick sodalitit KoÀského vrchu (49,3 m n. m.), sodalitit Dubové hory (397, m n. m.) a subvulkanické brekcie Supí hory (433,6 m n. m.) a na svahu Ronova (55,4 m n. m.), jehoï vrchol tvofií nefelinick bazanit. Z kvartérních sedimentû jsou rozsahem nejv znamnûj í pokryvy pfieváïnû svrchnopleistocenních spra í a spra ov ch hlín a na pfiíkfiej ích svazích deluvioeolické sedimenty. Úpatí svahû pokr vají místy deluviální (svahové) sedimenty. Nejmlad í, holocenní, jsou fluviální hlinitopísãité sedimenty niv a litologicky podobné deluviofluviální sedimenty morfologicky v znamn ch 690 CHKO KK 6

7 CHKO Kokofiínsko splachov ch údolí. V údolních nivách se projevuje pfiítomnost pramenû a zastfien ch v ronû podzemních vod vznikem mokfiadû a zamokfien ch luk. Základní typy pûd úzce souvisejí s pûdotvorn mi substráty. Na pfieváïnû fyzikálních rozpadech kfiemenn ch pískovcû se vyskytují kyselé rankery, podzolované kambizemû a podzoly. Okolí vulkanitû charakterizují tûï í kambizemû. Na jílovitovápnit ch a vápnit ch pískovcích vznikají pararendziny a po odvápnûní pak kyselé kambizemû a arenické podzoly. Pro spra e, spra ové a polygenetické karbonátové hlíny jsou typické illimerizované pûdy, hnûdozemû, parahnûdozemû a ojedinû- Zvlá tností Kokofiínska jsou tzv. pokliãky, skalní vûïe z ménû odolného pískovce, kryté tmavohnûdou deskou z tvrdého Ïelezivce. Na okrajích pískovcové tabule se skalní masivy ãlení na jednotlivé vûïe s charakteristick mi obl mi vrcholy, takïe zde ãasem vznikají zárodky skalních mûst. CHKO KK 7 69

8 Stfiední âechy Skalní útvar Obfií hlava aîába. Stfiední ãást Polomen ch hor charakterizují pusté pískovcové obliny, na nichï se v ostrûvcích mûlké pûdy udrïí jen Ïivofiící zakrslé borovice a jednotlivé kefiíky vfiesu. le ãernozemû. Na vápnit ch jílovcích a nûkter ch typech svahovin se vytvofiily pelozemû a kambizemû. V údolních nivách jsou pfiítomny fluvizemû a gleje, ojedinûle organozemû, na deluviofluviálních sedimentech jsou vyvinuty ãernice a gleje. CHKO Kokofiínsko leïí pfieváïnû v mírnû teplé klimatické oblasti, jen její relativnû malou ãást na jihu lze pfiifiadit k teplé klimatické oblasti. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje kolem 7,9 C a prûmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek dosahuje mm. Kokofiínsko spadá vût- inou své plochy do oblasti vy ích pahorkatin a vrchovin (mezofytikum), fytogeografick ch okresû Polomené hory a Podje tûdí. Pouze okrajovû na území zasahují fytogeografické okresy z oblasti teplomilné kvûteny (termofytikum) Lounsko-labské stfiedohofií, Stfiedoãeská tabule a Dolní Pojizefií. Rekonstrukãní geobotanická mapa znázoràuje na pfievaïujících stanovi - tích Kokofiínska, tedy na kysel ch a minerálnû chud ch pûdách na pískovcích, pfiedev ím acidofilní bikové buãiny (asociace Luzulo-Fagetum). To je nutné zjednodu ení dané mûfiítkem mapy. V ãlenitém pískovcovém terénu tomu odpovídá vegetaãní mozaika, v níï zhruba stejnou roli hrají bikové buãiny, vázané na stinné rokle a iroké hfibety s hlub í pûdou, a brusinkové borové doubravy (asociace Vaccinio vitis-ideae-quercetum) na konvexních tvarech s mûlãí pûdou. Do niï ích poloh na bohat í substráty (spra, opuka) zasahují dubohabrové háje (asociace Melampyro nemorosi-carpinetum), které lze povaïovat za potenciální vegetaci na velké ãásti plochy orné pûdy Koko- 69 CHKO KK 8

9 CHKO Kokofiínsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE fiínska. Na nûkter ch místech, kam zasahuje vliv termofytika (okolí Brocna a Chcebuze), jsou ojedinûle uvádûny polohy subxerofilních doubrav (svaz Quercion petraeae). Na vulkanitech v okolí Vrátenské hory (507,5 m n. m.) ãi Vlho tû (63,5 m n. m.) jsou rekonstruovány kvûtnaté buãiny (asociace Dentario enneaphylli-fagetum). Vrozsáhlej ích nivách u tekoucích vod se nacházely ol iny (svaz Alnion glutinosae a Alnion incanae). V echny tyto vegetaãní typy se v území vyskytují i v souãasnosti, pfiekvapí v ak mal podíl list- CHKO KK 9 693

10 Stfiední âechy Reliktní borovice lesní je schopna prospívat i v nesmírnû chudém a drsném prostfiedí okrajov ch pískovcov ch vûïí. Orobinec irolist (Typha latifolia) porûstá spolu s rákosem rozsáhlé mokfiady v kokofiínsk ch dolech. nat ch lesû i na bohat ích horninách a to do té míry, Ïe se mluví o hájovém hiátu. Dokládá to absence nebo velká vzácnost v sousedních krajinách bûïn ch druhû stfiedoevropského listnatého lesa. V klad je moïno hledat v odli ném v voji lesa v holocénu, ov em tato hypotéza je obtíïnû doloïitelná. Dal í lesní spoleãenstva se vyskytují maloplo nû, a proto nebyla na rekonstrukãní mapû zaznamenána. Jedná se pfiedev ím o reliktní bory druhovû chudé acidofilní bory (svaz Dicrano- -Pinion), vázané na skalní hrany s mûlkou pûdou, a kvûtnaté vápnomilné bory (svaz Cytiso ruthenici-pinion silvestris) s v skytem na vápnit ch pískovcích. Na skalních v chozech rostou také teplomilné doubravy (svaz Quercion pubescenti-petraeae). Témûfi jen na vulkanitech nalezneme suèové lesy (svaz Tilio-Acerion). Primární bezlesí b valo na Kokofiínsku patrnû omezeno jen na malé plochy such ch, tzv. bíl ch strání (Komorsko), skalnat ch strání vulkanitû (vrchol Ronova s 55,4 m n. m., Koreckého vrchu s 464,5 m n. m., Vysokého vrchu s 46,6 m n. m.), skalních hran pískovcû, a naopak vlhk ch skal s opadem mechového humusu (rokle Apatyka) a slatin (Vrabcov). Nelesní spoleãenstva (kromû plevelov ch) zabírají sice i dnes nevelké plochy, dosahují v ak znaãné diverzity. Na vût í vodní plochy v povodí P ovky je vázána vegetace svazu Nymphaeion albae, na mûlãí tûnû pak svazu Utricularion vulgaris. Litorální porosty stagnujících vod (svaz Phragmition communis) tvofií rákos obecn (Phragmites australis), orobinec úzkolist (Typha angustifolia), o. irolist (T. latifolia) a pfiesliãka pofiíãní (Equisetum fluviatile), tekoucí vody jsou lemovány nejãastûji potoãníkem vzpfiímen m (Berula erecta). V porostech vysok ch ostfiic (fiád Magnocaricetalia) dominují ostfiice latnatá (Carex paniculata), o. ostrá (C. acutiformis) a o. tíhlá (C. gracilis). Jen ojedinûle byly zaznamenány vápnité slatiny svazu Caricion davallianae. V nivách tokû se vyskytují mokré pcháãové louky (svaz Calthion) s v znamn m v skytem vy ích bylin, místy v ak po kozené degradací. V celém území jsou bûïné mezofilní ovsíkové louky (svaz 694 CHKO KK 0

11 Arrhenatherion), jen vzácnû se zachovaly poháàkové pastviny (svaz Cynosurion). Pestrá kála spoleãenstev je vázána na v su ná stanovi tû, tedy pfiedev ím v chozy skal. Na samotn ch skalách (tfiída Asplenietea trichomanis) rostou nejvíce kapradiny bûïné jsou osladiã obecn (Polypodium vulgare) a sleziník ãerven (Asplenium trichomanes), neãetné v skyty jsou známy u s. routiãky (A. ruta-muraria, na vápnit ch skalách) a s. severního (A. septentrionale, pfiedev ím na vyvfielinách). Pro pion rská spoleãenstva (tfiída Sedo-Scleranthetea) jsou charakteristické rozchodníky (Sedum sp. div.) a jednoletky, napfi. plevel okoliãnat (Holosteum umbellatum) a kolenec MorisonÛv (Spergula morisonii). Hrany kysel ch pískovcov ch skal osídlují vfiesovi tû (fiád Calluno-Ulicetalia) s vfiesem obecn m (Calluna vulgaris) a borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), vzácn m spoleãenstvem na bazaltech jsou trávníky s kostfiavou sivou (Alysso-Festucion pallentis). Na minerálnû bohat ích horninách (vápnité pískovce, spra ové návûje) rostou stepní trávníky, úzkolisté (svaz Festucion valesiacae) s kostfiavami (Festuca sp. div.) a kavyly (Stipa sp. div.) a irolisté (svaz Bromion erecti) sváleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum) a svefiepem vzpfiímen m (Bromus erectus). Lesní lemy se na Kokofiínsku vyskytují ve v ech sv ch hlavních typech teplomilné (svaz Geranion sanguinei) s kakostem krvav m (Geranium sanguineum) a rozrazilem oïankovit m (Veronica teucrium), mezofilní (svaz Trifolion medii) s jetelem prostfiedním (Trifolium medium) a ãern em hajním (Melampyrum nemorosum) a kyselomilné (svaz Melampyrion pratensis) s ãern em luãním (Melampyrum pratense). Flóra a vegetace, jak ji známe dnes, je z valné vût iny podmínûna ãinností ãlovûka. Na vût inû odlesnûn ch poloh na plo inách byly zaloïeny vesnice a pole. Mírnûj í svahy ãetn ch údolí, obohacené splavenou spra í, byly velmi ãasto vyuïívány jako pastviny, terasovány na políãka nebo osázeny ovocn mi stromy. Dna ir ích údolí byla prokácena a pfiemûnûna v louky, údolí fiíãek byla pozmûnûna zakládáním rybníkû a ml nû. Intenzivním hospodafiením v lesích do lo ke zmûnû jejich dfiívûj í rozmanité druhové skladby ve prospûch rychle rostoucích jehliãnanû hlavnû borovice lesní (Pinus sylvestris). Pfiehnojení krajiny dusíkem se silnû projevilo i mimo pole v navazujících okrajích lesû, svazích roklí a dnech údolí, která se proto vyznaãují vysok m zastoupením nitrofilních rostlin (napfi. svízele pfiítuly Galium aparine a kopfiivy dvoudomé Urtica dioica). Na nesklízené luãní plochy se ífií rákos obecn (Phragmites australis), chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), tfitina kfiovi tní (Calamagrostis epigejos) a dal í druhy. Území CHKO Kokofiínsko hostí mnoïství vzácn ch a ohroïen ch druhû. Ve vlastním toku P ovky pfieïívá poãetná populace rdestu alpského (Potamogeton alpinus). Vodní nádrïe na P ovce hostí porosty leknínu bûlostného (Nymphaea candida) aìáblíku bahenního (Calla palustris). V slatinn ch a mokfiadních spoleãenstvech niv Libûchovky, P ovky, Nedamovského potoka a dal- ích vodních tokû mûïeme vzácnû nalézt bahniãku chudokvûtou (Eleocharis quinqueflora), pfiesliãku zimní (Hippochaete hyemalis), kru tík bahenní (Epipactis palustris), ostfiici upinoplodou (Carex lepidocarpa), v ivec bahenní (Pedicularis palustris), bleduli jarní (Leucojum vernum), hadilku obecnou (Ophioglossum vulgatum), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis) ip. listenat (D. longebracteata), ostfiici Davallovu (Carex davalliana), upolín nejvy í (Trollius altissimus) ãi vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata). Na plo nû nevelk ch stanovi tích xerotermní vegetace na skalních hranách a stráních pfieváïnû jiïních expozic, které jsou kryty spra ov mi nánosy, lze roztrou enû nalézt koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kosatec bezlist (Iris aphylla), bûlozáfiku liliovitou (Anthericum liliago), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), len Ïlut (Linum flavum), hofiec kfiíïat (Gentiana cruciata), sasanku lesní (Anemone sylvestris), tfiemdavu bílou (Dictamnus albus), zlatovlásek obecn (Linosyris vulgaris) azvonek boloàsk (Campanula bono- CHKO Kokofiínsko Zvonek boloàsk (Campanula bononiensis) je fiídce se vyskytující stfiedoevropsk druh, roste v tepl ch oblastech na bázemi bohat ch pûdách v mírném polostínu v lesních lemech nebo v teplomiln ch doubravách. Kosatec bezlist (Iris aphylla) roste vzácnû na hranách pískovcov ch skal s úïivnûj í pûdou. 3 Hru tice jednostranná (Orthilia secunda) vzácn druh borov ch lesû. CHKO KK 695 3

12 Stfiední âechy Vláskatec tajemn (Trichomanes speciosum) se na území âeské republiky vyskytuje ve stadiu fakultativnû nezávislého gametofytu, tzn. Ïe nevytváfií v trusonosné listy sporofyly. Nalezneme ho v hlubok ch tûrbinách strm ch pískovcov ch skal, kde se vyskytuje na holém minerálním substrátu bez doprovodu vegetace. Tráva vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum) snese extrémní teploty i nedostatek vlhkosti na such ch skalách, má totiï jako jedna z mála druhû na í kvûteny tzv. typ C 4 fotosyntézy, pfii kterém je niï í spotfieba vody na vytvofiení urãité hmotnosti su iny neï u rostlin s typem fotosyntézy C 3. 3 Hlaváãek letní (Adonis aestivalis) zdobí okraje polí a cest. 3 niensis). Z dal ích vzácnûj ích druhû se tu vyskytuje hofieãek nahofikl (Gentianella amarella), vítod nahofikl (Polygala amarella), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), lomikámen trojprst (Saxifraga tridactylites), modfienec chocholat (Muscari comosum) a na písãinách paliãkovec edav (Corynephorus canescens). Zbytky zachoval ch kvûtnat ch buãin hostí kru tík rûïkat (Epipactis muelleri), vstavaã nachov (Orchis purpurea) spolu s kru - tíkem tmavoãerven m (Epipactis atrorubens), medovníkem velkokvût m (Melittis melissophyllum) a okroticí bílou (Cephalanthera damasonium). V listnat ch a smí en ch lesích na svazích vulkanitû nebo hluboko zafiíznut ch údolích a lesních lemech roste lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia) a v. zelenav (P. chlorantha). Ve vlhk ch inverzních roklích se vyskytuje bukovinec osladiãovit (Phegopteris connectilis), v Kokofiínském dole také plavuà puãivá (Lycopodium annotinum) a vranec jedlov (Huperzia selago). Ze zajímavûj ích polních plevelû stojí za zmínku pryskyfiník rolní (Ranunculus arvensis), ãistec roãní (Stachys annua), drchniãka modrá (Anagallis foemina) a hlaváãek letní (Adonis aestivalis). OstruÏiník Rubus vratnensis byl popsán zvrátenské hory jako nov druh. Celá oblast Kokofiínska je typická stfiídáním rozliãn ch biotopû, coï podmiàuje i druhovou pestrost hub. Na malém území zde rostou druhy vyloïenû vlhkomilné vedle druhû teplomiln ch ãi dokonce pou tních, mezi které patfií velmi vzácná bfiichatkovitá houba battarrovka Stevenova (Battarrea stevenii). Zejména pfii prûzkumech v posledních letech tu byl zaznamenán v skyt vzácnûj ích druhû, jako je napfi. hvûzdovka klenbová (Geastrum fornicatum) nebo ãirûvka kosatcová (Lepista irina). Za zmínku stojí také mykorhizní hfiib sin (Gyroporus cyanescens) nebo drobné lupenaté houby jako penízovka masová (Collybia putilla) a dfievní upinovka drobná (Pholiota scamba) ãi trepkovitka smrková (Crepidotus subsphaerosporus). Chránûná krajinná oblast Kokofiínsko se vyznaãuje vysokou rozrûznûností ekosystémû od vápnit ch mokfiadû aï po kyselé reliktní bory. Z toho vypl vá i bohatost spoleãenstev a druhû ÏivoãichÛ. Nejlépe jsou prozatím prozkoumány mokfiady, kde se vyskytuje unikátní fauna s fiadou bezobratl ch ÏivoãichÛ, ktefií se v âeské republice nikde jinde nevyskytují. Pfiíkladem mûïe b t plï vrkoã baïinn (Vertigo moulinsiana), kter pfieïil v mokfiadech podél Libûchovky a P ovky, zatímco v jin ch oblastech jiï pfied nûkolika tisíci lety vyhynul. Z dal ích vzácn ch mûkk Û, vázan ch sv m v skytem na mokfiady, je nutno zmínit napfi. plïe vrkoãe útlého (Vertigo angustior), oblovku velkou (Cochlicopa nitens) ãi mlïe hrachovku fiíãní (Pisidium amnicum) ob vající ve velmi poãetné populaci potok Libûchovku a v men í i potok P ovku. Velmi vzácné druhy lze nalézt také mezi pavouky, z nichï napfi. slíìák Hygrolycosa rubrofasciata a nejvût í ãesk pavouk lovãík vodní (Dolomedes fimbriatus) zde Ïijí ve velmi poãetn ch populacích. Snovaãka Enoplognatha caricis a pavouk Mysmenella jobi jsou z âech 696 CHKO KK

13 CHKO Kokofiínsko známi z nûkolika lokalit, z nichï jednou jsou právû kokofiínské mokfiady. Vmokfiadech P ovky u M ensk ch pokliãek bylo také nalezeno nûkolik druhû chrostíkû, nov ch pro faunu âeské republiky, a vzácná jepice Paraleptophlebia werneri. Ze zajímav ch broukû lze zmínit napfi. vzácného stfievlíka Epaphius rivularis ãi atraktivního tesafiíka piïmového (Aromia moschata). Z obratlovcû jsou nejv znamnûj ími obyvateli P ovky hybridní populace sekavcû Cobitis elongatoides a C. taenia. Dal ími typick mi obyvateli mokfiadû jsou obojïivelníci. Pomûrnû bûïnû se zde vyskytuje ãolek obecn (Triturus vulgaris) a ã. horsk (T. alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnûd (Rana temporaria) a s. tíhl (R. dalmatina). Mezi vzácné patfií rosniãka zelená (Hyla arborea), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), skokan skfiehotav (R. ridibunda) a mlok skvrnit (Salamandra salamandra), pro kterého jsou obnovovány drobné tûàky na prameni tích. Mokfiady na Kokofiínsku nejsou pfiíli atraktivní pro vodní ptáky, takïe zde ze vzácnûj ích druhû uvidíme nejspí e pouze ledàáãka fiíãního (Alcedo atthis), skorce vodního (Cinclus cinclus) a z rákosin je moïno zaslechnout chfiástala vodního (Rallus aquaticus). Velmi zajímav m biotopem jsou skály a zbytky skalních lesostepí na hranách skal. Bohaté jsou zejména zbytky skalních lesostepí na místech pokryt ch spra í pfiecházející aï v rozvolnûnûj í les. Tato místa jsou mnohem zajímavûj í botanicky, av ak Ïije zde i fiada vzácn ch bezobratl ch ÏivoãichÛ. Jedná se z pavoukû napfi. o sklípkánky Atypus piceus a A. affinis, ktefií jsou zmen eninou severoamerick ch sklípkanû. Dal ím vzácn m pavoukem je druh Centromerus prudens, kter se v âechách vyskytuje pouze zde a pro kterého je to nejv chodnûj í lokalita vevropû. Velmi bohaté jsou také zbytky reliktních borû na pískovcích. Ty Na vrchu Skaliska nad Osinalick mi buãinami vystupují kvádrové pískovce s ãetn mi vo tinami a v klenky, které na jejich bázi tvofií aï malé jeskynû vyuïívané jezevci. Krkavci velkému (Corvus corax), kter se k nám po dlouhé pauze znovu roz ífiil koncem 0. stol., vyhovuje pestrá krajina s pfievahou lesních porostû a v skytem skal. 3 Vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros) zakládá letní kolonie zejména v pûdních prostorách budov, ale zimováním je vázán na rûzné podzemní prostory. CHKO KK

14 Stfiední âechy Na Kokofiínsku je zachována lidová architektura Nosálov. jsou ob vány spoleãenstvy ÏivoãichÛ, které mají blíïe k otevfien m xerotermním stanovi tím neï k stanovi tím lesním. Zejména fauna pavoukû je velmi hodnotná a nûkteré druhy se v âeské republice vyskytují pouze zde. Pfiíkladem je v celé Evropû vzácn slíìák Alopecosa fabrilis, kter byl prozatím nalezen pouze na nûkolika místech v severní ãásti CHKO (PR Vlho È, PP Martinské stûny, PP Stfiíbrn vrch) a snovaãka Dipoena torva nalezená v PR Vlho È. Skály jsou také dûleïit m místem pro fiadu vzácnûj ích obratlovcû. Pro hnízdûní vyuïívá skály krkavec velk (Corvus corax), v r velk (Bubo bubo), sokol stûhovav (Falco peregrinus) a ãáp ãern (Ciconia nigra). Skalní tûrbiny ãasto jako úkryty vyuïívají netop fii, napfi. netop r ãern (Barbastella barbastellus). Lesy s pfievahou borov ch a smí en ch porostû na kysel ch pûdách jsou pomûrnû chudé a s v jimkou reliktních borû a nûkter ch maloplo n ch enkláv i nepfiíli zoologicky zajímavé. KdyÏ pomineme reliktní bory zmínûné v e, zûstanou nám listnaté lesy s pfievládajícím dubem a bukem. Zejména star í porosty jsou ideálním místem pro dutinové ptáky, z nichï stojí za zmínku napfi. holub doupàák (Columba oenas) a s c rousn (Aegolius funereus), ãi nûktefií letouni jako netop r rezav (Nyctalus noctula). Pro území je typick v skyt plcha velkého (Glis glis). Pfiíkladem velmi starého listnatého lesa, místy pralesního charakteru, jsou severní a v chodní svahy Vlho tû. Zachovalost uvedeného území dokládá mimo jiné i velmi hodnotné spoleãenstvo plïû se vzácnou Ïebernatûnkou drobnou (Ruthenica filograna). V zemûdûlské krajinû jsou velmi cenn mi refugii teplomilné fauny zbytky b val ch luk a pastvin s jiïní orientací, které ãasto hostí zajímavou faunu bezobratl ch ÏivoãichÛ. Z obratlovcû je na tyto plochy vázána sv m v skytem napfi. uïovka hladká (Coronella austriaca). Také lidská sídla jsou ãasto osídlena Ïivoãichy, kter m je vhodné vûnovat pozornost. Jedná se zejména o pfiíslu níky fiádu letounû vrápence a netop ry. Zatímco pûdy budov (zejména zámky, kostely a velké domy) jsou v létû vyuïívány koloniemi samic s mláìaty napfi. netop ra velkého (Myotis myotis), a n. dlouhouchého (Plecotus austriacus), sklepy a jeskynû vyuïívají tito Ïivoãichové k zimování. Jedná se zejména o vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netop ra ãerného (Barbastella barbastellus) a n. velkého (Myotis myotis). Z celkové rozlohy CHKO Kokofiínsko zaujímají 53 % lesy. Celé toto území patfií do Pfiírodní lesní oblasti 8 Severoãeská pískovcová plo ina a âesk ráj. Dne ní sloïení porostû odpovídá pfiirozené skladbû pouze ãásteãnû. Je to zpûsobeno pfiedev ím zakládáním smrkov ch a borov ch monokultur na dobfie pfiístupn ch místech 698 CHKO KK 4

15 v 9. a 0. století. Pfiesto druhové sloïení lesa odpovídá podle lesnick ch hledisek pfiirozené skladbû z více neï 70 % a to díky tomu, Ïe pro velkou ãást CHKO Kokofiínsko jsou typická borová stanovi tû. Patrn je v ak zejména men í podíl buku a jedle na úkor vy ího podílu smrku a modfiínu. V souãasné skladbû lesních porostû pfievládají jehliãnaté dfieviny se 78 %, z nichï nejvût í zastoupení má borovice lesní (Pinus sylvestris) s 57 %, smrk ztepil (Picea abies) s 8 % a pro tuto oblast geograficky nepûvodní modfiín opadav (Larix decidua) s %. Z listnat ch dfievin mají nejvy í zastoupení bfiíza bûlokorá (Betula pendula) s 5 %, dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea) s5 %, buk lesní (Fagus sylvatica) s 5 % a habr obecn (Carpinus betulus) s %. Vût ina porostû byla umûle zaloïena v 9. století, pouze v jimeãnû byly na nejnepfiístupnûj ích lokalitách zachovány zbytky pûvodních lesû. Na území CHKO jde zejména o reliktní bory na skalních hranách. Na tûchto velmi exponovan ch stanovi tích vytváfií borovice bizarní tvary a mûïeme se setkat i se zakrsl mi stromy s poléhav mi vûtvemi, pfiipomínajícími kleã (napfi. Mal Vlho È). Z celého rozsáhlého území CHKO Kokofiínsko je nejv znaãnûj í prehistorické osídlení na Hradsku, zachycené dlouholet m systematick m v zkumem. V prûbûhu let zde byly práce soustfiedûny na plo e pfiirozeného skalního bloku, chránûného skalními stûnami a s okolím propojeného íjí. Nejstar í nálezy dokládají pfiítomnost ãlovûka jiï v prûbûhu stfiedního paleolitu. Doklady vyuïívání prostoru CHKO v eneolitu pocházejí také z Lobãe a Tupadel. První doklady stavebních sídli tních prvkû na Hradsku ve formû zbytkû základû obydlí, hospodáfisk ch a dal ích objektû pocházejí z kultury únûtické star í doby bronzové. Nálezy stejného stáfií pocházejí z Lobãe. Dal ím doloïen m osídlením je sídli tû z mlad í a pozdní doby bronzové, které bylo obehnáno palisádov m opevnûním. Pozdnû bronzové osídlení je známo také z jin ch míst CHKO Lobãe, Tupadel a Kokofiína. Dal ím osídlením byl patrnû dvorec pozdní doby hal tatské. Obdobné sídli tní prvky byly zachyceny v Lobãi. Nejvût ího v znamu dosáhla pfiirozenû opevnûná plocha na Hradsku v raném stfiedovûku, kdy tu bylo vybudováno hradi tû. Je spojováno s historick mi událostmi roku 805, kdy zde mûlo dojít k váleãnému stfietnutí s fransk mi vojsky. Je uvádûno pod názvem Canburg. DÛle- Ïitost prostoru Kokofiínska podtrhuje zaloïení hradu Kokofiín v první ãtvrtinû 3. století. Souãasné vyuïití území nezhor uje v znamn m zpûsobem jeho pfiírodní pomûry. Po poklesu intenzity zemûdûlské v roby je vytvofien pfiedpoklad dlouhodobé revitalizace zemûdûlsk ch ekosystémû. Pfii správn ch zásadách lesnického hospodafiení je moïno udr- Ïet a dále zlep ovat i druhové a prostorové sloïení lesa. Negativní vliv turistiky a sportû (horolezectví) se projevuje pouze v omezené mífie a lze akceptovat dal í rozvoj vhodn ch forem rekreace. SíÈ maloplo n ch chránûn ch území v minulosti zachycovala zejména geomorfologické fenomény. V souãasné dobû byla proto doplnûna dal ími lokalitami reprezentujícími hodnotné typy biotopû s pfiírodovûdn m v znamem. Jedná se o lokality teplomilné vegetace skalních stepí a pastvin, reliktní bory a nûkteré dal í hodnotné mokfiady. BIBLIOGRAFIE: 4, 64, 65, 66, 67, 77, 78, 96, 0, 0, 05, 09, 0, 3, 8, 57, 43, 483, 784, 894, 07, 5, 767, 853 CHKO Kokofiínsko Osídlení Hradska od 8. do 0. století. CHKO KK 5 699