OKRES. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 OKRES MùLNÍK CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy OKRES MùLNÍK Na pfiedcházející stranû: Mûsto Mûlník leïí na soutoku dvou nejvût ích ãesk ch fiek Vltavy a Labe. Labe je i po regulaci lemováno luïními lesy a jsou v nûm zachovány ostrovy. Okres Mûlník na severu Stfiedoãeského kraje má rozlohu 72,36 km 2. Na severu okres sousedí s okresem âeská Lípa, na sz. s okresem Litomûfiice, na jz. s okresem Kladno, na jihu s okresy Praha západ a Praha-v chod, na v. s okresem Mladá Boleslav. Nejsevernûj í bod okresu je,5 km severnû od obce Osinalice v lese ( s.., v. d.), nejjiïnûj í u Záhofiské svodnice 2 km j. od Martinova (50 46 s.., v. d.), nejzápadnûj í místo se nachází,5 km z. od obce Zemûchy na okraji lesa ( s.., v. d.) a nejv chodnûj í 3 km sv. od Mûlnického Vtelna v lese Hluboké lesy ( s.., v. d.). NejniÏ í místo okresu se nachází na Labi u Horních Poãápel ve v ce 55 m n. m. Zde leïí i nejniï í bod celého Stfiedoãeského kraje. Nejvy ím bodem je Vrátenská hora (508 m n. m.) u M ena. Vût í ãást okresu, Polabí od Staré Boleslavi po Horní Poãaply i celá soutoková oblast s Vltavou, na jihu aï po ãáru Kralupy nad Vltavou Neratovice, le- Ïí níïe neï 200 m n. m., jen pfii jiïním a západním okraji takto vymezené oblasti stoupá terén na m n. m. V soutokové oblasti se osamocenû zdvihá svûdeck vrch Dfiínov do 247 m n. m. Na pravém bfiehu Labe se terén postupnû zvy uje na 300 m n. m., na severu v Polomen ch horách jeho v ka kolísá mezi m n. m., jednotlivé vrchy pfiesahují 450 m n. m.; Drnclík mûfií 48 m n. m., Uheln vrch 45 m n. m. Témûfi celé území okresu budují horniny svrchní kfiídy, z jejichï podloïí se jiïnû od linie Kralupy nad Vltavou Neratovice vynofiují bfiidlice, droby a spility neoproterozoika kralupskozbraslavské skupiny i neoproterozoické hlubinné vyvfieliny, granodiority aï gabra neratovického masivu. V okolí Kralup nad Vltavou vystupují pískovce a slepence karbonu, které tvofií nápadnou skalní kulisu smûrem k Nelahozevsi. Kfiída v polabské a soutokové oblasti Labe a Vltavy má pfiedev ím slínit v voj, na severov chodû budují krajinu vápnité pískovce stfiedního turonu s relikty slínovcû svrchního turonu na nûkter ch vyv eninách a v Polomen ch horách na severu pfievaïují kvádrové pískovce s vloïkami pískovcû vápnit ch. Podél Vltavy a Labe, jakoï i v celé jejich soutokové oblasti tvofií pokryvy terasové tûrkopísky rûzn ch úrovní, z nichï nejvy í, budující vrcholovou plo inu karechova, leïí více neï 00 m nad dne ní fiekou a náleïí nejstar ímu pleistocénu. Spra pokr vá rozsáhlé plochy na západ od Vltavy a Labe pod sou- 282 ME 2

3 Okres Mûlník ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY tokem, Jizerskou tabuli na v chod od M ena a ostrûvkovitû vystupuje na niï- ích jiïních plo inách Polomen ch hor. Znaãn rozsah má labská niva. V Mûlnickém úvalu se nacházejí mocná loïiska jezerních kfiíd a vápnit ch slatin pozdnû glaciálního aï ãasnû holocenního stáfií. Kfiídové vrstvy na nûkolika místech proráïejí mladotfietihorní ãediãe, na jihu u Kopãe, Jeni ovic a Chloumku ME 3 283

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV umûlníka, ale hojnûji vystupují pfii severní hranici okresu, pfiedev ím v Houseck ch vr ích. Vrátenská hora (507,5 m n. m.) je trachytová stejnû jako hora Nedvûzí (458, m n. m.), po jejímï úboãí bûïí severní hranice okresu. S v jimkou neãetn ch neovulkanick ch sukû lze celé území okresu charakterizovat jako terasovou stupàovinu v niï ích polohách, která v e pfiechází do stup- Àoviny strukturních plo in tvofien ch víceménû vodorovnû uloïen mi horninami svrchní kfiídy Jizerské tabule. Slínov terén na soutoku Vltavy s Labem avjeho sousedství patfií Mûlnické kotlinû (stfi. nadm. v ka 79 m), jejímï 284 ME 4

5 centrem je LuÏecká kotlina, která na jihov chodû pfiechází do kotliny Staroboleslavské. Na severov chodû se nad kotlinou zdvihá svûdeck Turbovick a Cecemínsk hfibet, které od Jizerské tabule oddûluje Mûlnick úval. Na západû lemují Mûlnickou kotlinu v e poloïené plo iny Krabãická a Le anská, na jihozápadû Turská a Zdibská tabule, které oddûluje hluboké údolí dolní Vltavy, jakoï i Kojetická pahorkatina. Labe vytéká z okresu tzv. Roudnickou branou. Jizerská tabule na pravém bfiehu Labe pak pfiechází na jihov chodû do vy ích Polomen ch hor tvofiících severní ãást okresu, které prostupuje celá síè kaàonû a úzk ch postranních roklí. Místy pískovcové stûny tvofií v údolních svazích zfietelné strukturní stupnû v dûsledku pfiítomnosti vloïek mûkãích vápnit ch pískovcû. V tomto smûru je znám zejména Kokofiínsk dûl. Zcela jiného druhu jsou skalní útvary v oblasti v chozû proterozoika, jako je Minická skála, skalní defilé u Dolánek i strmû zafiíznutá údolí se skalnat mi svahy jako Zlonãická rokle nebo Rusavka a Debrnka. Pozornost zasluhuje i spra ová strï u Zemûch nebo skalní stupnû ve vápnit ch pískovcích v afáfiovû a Novotupadelské rokli u Tupadel. Proslulé jsou skalní pískovcové vûïe kryté deskami tvrd ch limonitick ch pískovcû u Jestfiebic a v ústí Moãidel ukokofiína, tzv. Pokliãky. PfievaÏujícím pûdním typem na spra- ov ch pokryvech západnû od Vltavy a Labe pod jejich soutokem je typická ãernozem, zatímco spra e v Polomen ch horách a na Jizerské tabuli vyznaãuje typická hnûdozem. Na slínech se v soutokové oblasti vyvinuly ãernozemû pelické a oglejené, na svazích budovan ch vápnit mi horninami kfiídy typické pararendziny. V Mûlnickém úvalu se vyskytují i typické ãernice. Terasové písky pokr vají arenické (kyselé) kambizemû. Typické kambizemû nacházíme na hlub ích zvûtralinách proterozoika, na skalách a srázech pfiecházejí do rankerû rûzné úïivnosti. Kambizemû,vût inou lehãí a kyselej í, se vyskytují i na smí en ch podkladech v Polomen ch horách. Rozsáhl pás fluvizemí typu vegy narudlé barvy lemuje Labe a zahrnuje ostrûvky glejov ch pûd v zazemnûn ch ramenech. V Mûlnickém úvalu tvofií fiadu ploch vápnité slatiny, které charakterizuje pozoruhodná flóra, dnes chránûná v NPR Polabská ãernava. Tyto slatiny byly velice pravdûpodobnû trval m bezlesím po cel holocén. Potenciální pfiirozenou vegetací, která by se vyvinula v krajinû opu tûné Okres Mûlník Bizarní tvary karbonsk ch pískovcû na Dvofiákovû stezce. 2 Pískovce svrchní kfiídy se schránkami mûkk Û. 2 ME 5 285

6 Stfiední âechy Pohled z vrchu Kopeã na rovinu severnû od Prahy, na obzoru íp a Dfiínovsk kopec. ãlovûkem, by v soutokové oblasti Vltavy a Labe i v Jizerské tabuli byly pfiedev ím ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které by místy, napfi. blíïe k soutoku nebo na severov chod od Mûlníka, pfiecházely do lipov ch doubrav (Tilio-Betuletum). V centru Polomen ch hor nab valy na v znamu bikové buãiny (Luzulo-Fagetum), naopak v oblasti zvané Bor u Libûchova pfievaïovaly chudé brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae- -Quercetum). Bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum) pokr valy i chud- í písãité substráty na jihov chod od Mûlníka. Labe lemovaly dubojilmové luhy (Querco-Ulmetum), v Mûlnickém úvalu hrály v znamnou roli stfiemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). V souãasnosti je ov em celá stfiední a jihozápadní ãást okresu pfieváïnû odlesnûna a pfiemûnûna v zemûdûlskou krajinu, coï platí i pro ãásti Jizerské tabule kryté spra í. Mûlnická kotlina a pfiilehlé niï í pahorkatiny leïí v teplé klimatické oblasti s prûmûrnou roãní teplotou vzduchu nad 8,0 C a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek, kter od 550 mm na v chodû klesá pod 500 mm na západû. Sever okresu jiï zasahuje do mírnû teplé klimatické oblasti, která je zde charakterizována prûmûrnou roãní teplotou vzduchu v rozmezí 7,0 7,5 C a prûmûrn m roãním úhrnem sráïek pfiesahujícím 600 mm. Ve stfiedu okresu se u Mûlníka stékají dvû nejvût í ãeské fieky Labe a Vltava, ze severu ústí do Labe Libûchovka a P ovka odvod- Àující Polomené hory, ze západu pfiitéká do Vltavy Knovízsk a Bakovsk potok pramenící aï na okraji DÏbánu. Severní ãást okresu aï po linii VraÀany Dolní Berkovice Velk Borek By ice Liblice patfií do chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod Severoãeská kfiída, v níï jsou v znamné zdroje podzemní vody. V Mûlnické Vrutici byl velk pramen s prûmûrnou vydatností asi 40 l s, kter patfiil k nejznámnûj ím pramenûm v âeské republice a zanikl po vybudování vodního zdroje epínsk dûl. V Polomen ch horách jsou obdûlány zejména spra í kryté plo iny v jiïní ãásti, zatímco údolí a severní ãlenitûj í ãást pokr vají lesy, dnes pfieváïnû borové a na vlhãích místech i smrkové. V celé niï í ãásti okresu s pfiesahy do 286 ME 6

7 Okres Mûlník POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE jiïních v bûïkû Polomen ch hor se objevuje mnoïství men ích ploch s relikty xerotermní vegetace stepního rázu. V údolí Vltavy i na Zákolanském potoce se vyskytuje kufiiãka tûtinkatá (Minuartia setacea), kostfiava sivá (Festuca pallens), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kavyly (Stipa sp. div.), ostfiice nízká (Carex humilis), ale i ãesnek tuh (Allium strictum), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), netfiesk v bûïkat (Jovibarba globifera) atd. Na Kopãi se nachází jedna z mála ãesk ch lokalit lipnice bádenské (Poa ba- ME 7 287

8 Stfiední âechy Hrachor bahenní (Lathyrus palustris) je kriticky ohroïen druh polabsk ch vlhk ch luk. 2 Rozrazil dlouholist (Pseudolysimachion longifolium) je dominantním druhem Kelsk ch luk. 3 Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) Ïije skrytû v rákosinách i jin ch pobfieïních porostech, kde zároveà hnízdí. 4 MedÛzka sladkovodní (Craspedacusta sowerbyi) je u nás nepûvodním druhem, v posledních desetiletích se pravidelnû objevujícím napfi. v polabsk ch pískovnách. densis), kozince rakouského (Astragalus austriacus) a hlaváãku jarního (Adonanthe vernalis), ve spra ové strïi uzemûch roste kozinec bezlodyïn (Astragalus exscapus) a pelynûk pontick (Artemisia pontica), na Dfiínovské stráni len tenkolist (Linum tenuifolium), pry ec siv (Tithymalus seguierianus) a zlatovlásek obecn (Linosyris vulgaris), na kfiídov ch stráních na sever od Kralup nad Vltavou kalina tu alaj (Viburnum lantana). Pozoruhodná reliktní flóra se váïe na zbytky slanisek unetfieby a ov em na ãernavy v Mûlnickém úvalu a u V etat, kde dodnes roste mafiice pilovitá (Cladium mariscus). Na písãinû u Ti ic se vyskytuje ojedinûlá populace sinokvûtu chrpovitého (Jurinea cyanoides). Kosatec bezlist (Iris aphylla) a tfiemdava bílá (Dictamnus albus) pronikly i do tepl ch údolí na jihu Polomen ch hor. Poãet populací vzácn ch druhû na tûchto lokalitách se zmen uje a mnoh m hrozí vyhynutí. Jedním z nejv znamnûj ích biotopû mûlnického okresu jsou nebo spí e byly vápnité slatiny, oznaãované v tomto regionu jako ãernavy. Jejich vznik byl vázán na mûlká jezera ve tûrkopískov ch sedimentech v okolí koryta Labe, zásobovaná minerálními prameny. ZarÛstáním a ukládáním mrtvé biomasy travin docházelo k postupnému zazem- Àování a tvorbû slatiny nedokonale rozloïen ch rostlinn ch zbytkû za nepfiístupu kyslíku v trvale zamokfieném prostfiedí. Silnû zamokfiené plochy posledních zbytkû tûchto biotopû porûstají rákosiny s dominancí vzácné mafiice pilovité (Cladium mariscus), kontaktní su í polohy obsazují spoleãenstva s ostfiicí Davallovou (Caricion davallianae) charakteristická v skytem pûchavy slatinné (Sesleria caerulea), á iny rezavé (Schoenus ferrugineus),. naãernalé (S. nigricans), ostfiice upinoplodé (Carex lepidocarpa), suchop ru irolistého (Eriophorum latifolium) ãi tuãnice obecné (Pinguicula vulgaris). Z tûchto slatin byl v první polovinû 20. století popsán ãesk endemit tuãnice ãeská (Pinguicula bohemica), dnes jiï na polabsk ch ãernavách nezvûstná. Ze zoologického hlediska mají v mûlnickém okrese v znam pfiedev ím polabské luhy, v nichï kromû bûïné lesní fauny Ïije datel ãern (Dryocopus martius), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis), z bezobratl ch pak typiãtí plïi jako západní druhy Aegopinella nitidula a Trichia sericea. Toãenka veleústá (Valvata pulchella), kdysi v znamn obyvatel periodick ch tûnûk, je v souãasnosti jiï nezvûstná. V posledních letech se ojedinûle objevuje bobr evropsk (Castor fiber) a nezamrzající úseky Labe se v zimním období stávají v znamn m zimovi tûm fiady druhû vodních ptákû. Pro území okresu je typick i v skyt krysy obecné (Rattus rattus). Zajímavá fauna byla zji tûna i pfiímo ve vltavském korytû. V nárostech na kamenech navigace u Mlãechvost byl napfiíklad nalezen zcela nov druh prvoka, kter dostal pozdûji jméno Opercularia moldavica. Otevfiená xerotermní stanovi tû hostí fiadu v znamn ch, pfiedev ím reliktních druhû. Na Kopãi Ïijí stepní plïi Chondrula tridens a Helicopsis striata, pavouci Pardosa bifasciata a Trochosa robusta, ve spra ové strïi u Zemûch i sklípkánek Atypus muralis, na Minické skále reliktní plï Pupilla ster- 288 ME 8

9 ri. Mimofiádn v znam z hlediska v skytu reliktních mûkk Û mají mokfiady Libûchovky a P ovky, kde Ïijí silnû ohro- Ïené druhy Vertigo moulinsiana, Cochlicopa nitens, Vallonia enniensis a ve vodách Pisidium amnicum. V severní ãásti Polomen ch hor se vyskytují i druhy s tûïi tûm v skytu ve vy ích polohách, jako je je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) a plï vrkoã r hovan (Vertigo substriata). Dosud málo prozkoumaná, ale nepochybnû velice bohatá, je fauna hmyzu. ZVeltruského parku byly napfi. pomûrnû nedávno popsány pro vûdu nové druhy parazitick ch blanokfiídl ch z ãeledi Pteromalidae Veltrusia rara, Strejcekia elegans a S. brevior. Pravûké osídlení v e poloïen ch terénû okresu v okolí M ena a v Polomen ch horách je v souãasné dobû pfiedmûtem v zkumû. Velice pravdûpodobnû v ak bylo nev znamné a vyuïívání tohoto prostoru se váïe aï ke stfiedovûku. Polabí jako nejmlad í území âech, a zvlá tû jeho jednotlivé terasy a prostory vytvofiené meandrující fiekou, bylo vyhledáváno po celou dobu pravûku a raného stfiedovûku aï do souãasnosti. Nejstar í doklady o pfiítomnosti ãlovûka se koncentrují na labském pravobfie- Ïí v Mlazicích a Vehlovicích. Mladopaleolitické aktivity tehdej ích lidí jsou známy z Hradska u M ena, kde byly zachyceny stopy lovecké stanice. Mezolitická sídli tû jsou známa z poloh blíïe obou bfiehû Labe. Byla objevena na dunû mezi Kozly a Mlékojedy, v Obfiíství a v okolí Hofiína. První závaïnûj- í zásahy do vegetace jsou vázány na pûstování domestikovan ch zvífiat a obdûlávání pûdy prvními neolitick mi kulturami. Sídli tní struktury jsou známy jak z Polabí, tak z v e poloïen ch území okolo M ena a Lobãe, kde byla zkoumána rozsáhlá sídli tû lidu s vypíchanou keramikou. Polabí a dolní Povltaví je jak msi koridorem, kudy proudí obchodní aktivity, podnûty, kulturní impulzy a skupiny lidí se sv mi kulturními zvyklostmi v prûbûhu celého pravûku a ãásteãnû i raného stfiedovûku. Je územím nepfietrïitû osídlen m, jmenovat budeme jen nûkteré lokality zastupující jednotlivé kultury. Pro eneolitickou kulturu nálevkovit ch pohárû je to poloha Mlékojedy nebo Kralupy nad Vltavou-Lobeã, kde bylo zachyceno v - inné, pravdûpodobnû opevnûné sídli - tû. Následující fiivnáãská kultura je známa jak z v inn ch opevnûn ch poloh jako Kralupy nad Vltavou-Lobeã, tak z lokalit v Polabí, jako jsou Neratovice nebo na druhém bfiehu Ti ice. Na tûchto sídli tích se objevují nálezy keramiky kulovit ch amfor, jejichï kulturní oblast leïí mimo území okresu. Pozdnû eneolitické kultury se ÀÛrovou keramikou a keramikou zvoncovit ch pohárû a jejich sídelní i pohfiební aktivity jsou opût známy pfiedev ím v oblasti kolem Neratovic, V etat a Mûlníka. Ze stejn ch míst jsou známa sídli tû kultury únûtické star í doby bronzové. Osídlení z této doby známe také napfi. z Hradska. Následující období, stfiední doba bronzová, je reprezentováno stfiedodunajskou mohylovou kulturou a doklady osídlení pocházejí napfi. z Obfiíství nebo Neratovic. V následujícím období se osídlení území rozrûz- Àuje. V jiïní ãásti Ïijí nositelé knovízské a títarské kultury, ktefií zde vybudovali nûkolik desítek osad. Severní ãást, pfiedev ím na M ensku, poskytuje doklady o Ïivotû lidu s kulturou luïickou a pozdûji slezskoplatûnickou. Ve star í dobû Ïelezné, zvlá tû pak v jejím pozdnû hal tatském období, se kulturní projevy opûtnû sjednocují a doplàují je nálezy charakteristické pro kulturu billendorfskou (Hofiín). K rozsáhl m sídli tím patfií Obfiíství, Ovãáry, Vlinûves. V znamné hradi tû, pfiedstavující typ hal tatského panského sídla majícího kontakty na dálkov obchod bylo zkoumáno v Minicích. Doba laténská je opût reprezentována fiadou sídli È, z nichï je nutno zmínit alespoà jiï dfiíve známé avposlední dobû zkoumané sídli tû ve Vlinûvsi. V prvních desetiletích na eho letopoãtu dochází k rozsáhlému germánskému osídlení opût pfiedev ím podél Labe. Jde o velké komplexy v Neratovicích, Mlékojedech a Ovãárech. Relativnû málo je zastoupeno období stûhování národû, které známe pfieváïnû z hrobov ch nálezû, nikoli ze sídli È. Sídli tû jsou naopak pomûrnû dobfie známa pro poãáteãní slovanské období, reprezentované nálezy horizontu kera- Okres Mûlník S ponûkud neobvyklou housenkou hranostajníka vrbového (Cerura vinula) se lze setkat na mnoha místech Mûlnicka; Ïije na topolech a vrbách. 2 Laténská spona nalezená u Nové Vsi, okres Mûlník. 2 ME 9 289

10 Stfiední âechy 2 Do zemûdûlské scenérie Polabí pronikla industriální krajina, která zastínila pûvodní dominantu íp. 2 Bizarní tvary karbonsk ch pískovcû na Dvofiákovû stezce. miky praïského typu. Dal í ranû stfiedovûk v voj dokládá i fiada hradi È. K nejv znamnûj ím patfií Hradsko, dûleïité jsou Kozly, Pfiívory a hradi tû mûlnické. Právû z Mûlníka se pozdûji stává královské vûnné mûsto. Mûlnick okres se vyznaãuje bohatstvím maloplo n ch chránûn ch území s v skytem fiady reliktních, dnes jiï velmi ohroïen ch rostlin, ÏivoãichÛ i cel ch biocenóz. Patfií k nim NPR Polabská ãernava u Mûlnické Vrutice i PR V etatská ãernava a Slatinná louka u Liblic, NPP Hol vrch s l kovcem vonn m i nedávno vyhlá ené mokfiady na P ovce a Libûchovce v Polomen ch horách. RÛzné typy stepních strání se nacházejí v PR Dfiínovská stráà (bílá stráà na slínech), Kopeã (ãediãové vyvfieliny) a Minická skála (neoproterozoikum). Biocenózy polabsk ch luhû se chrání v PR Úpor, âernínovsko a Jifiina. Do severní ãásti okresu zasahuje CHKO Kokofiínsko zahrnující charakteristickou krajinu Polomen ch hor, donedávna s jedinou, mimofiádnû rozsáhlou PR Kokofiínsk dûl. SíÈ chránûn ch území se zde doplàuje teprve v posledních letech. Dal ím pfiipravovan m zvlá tû chránûn m územím je pfiírodní památka Hlaváãková stráà u Zlonãic v k. ú. Zlonãice. Území se rozkládá na západnû uklonûném svahu na pravém bfiehu Vltavy. Jedná se o skalní step s populací hlaváãku jarního a kozince rakouského. Území okresu Mûlník bylo postiïeno prûmyslovou ãinností v prostoru Kralup nad Vltavou, Veltrus a Neratovic, kde vznikly pomûrnû rozsáhlé industrializované plochy. Obdobn dopad na krajinu mûla i v stavba a provoz elektrárny u Horních Poãapel. Z tohoto pohledu zasluhují zmínku i cukrovary, rozsáhlá tûïba tûrkopískû v prostoru Cítov Vlínûves i jinde v Polabí, tûïba kameniva u Chvatûrub a na krajináfisky exponované Vrátenské hofie (507,5 m n. m.), dnes jiï z vût í ãásti zastavená, i v stavba rychlostního dráïního koridoru a dálnice D8 do Severních âech a dále do DráÏìan. PrÛmyslem témûfi nedotãená je oblast Polomen ch hor, jíï prochází jen silniãní komunikace I. tfi. ã. 9 na âeskou Lípu. BIBLIOGRAFIE: 30, 6, 257, 258, 260, 472, 569, 579, 603, 605, 624, 799, 85, 838, 840, 887, 949, 950, 95, 35, 57, 235, 264, 37, 40, 424, 438, 550, 745, 80, 87, 88, ME 0