BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN"

Transkript

1 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová Karel Prášil verze 2010

2 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 8. lekce Říše Fungi: Ascomycota I. verze 2010

3 Přehled hlavních probíraných jednotek doména (nadříše): Prokarya říše: Bacteria (oddělení Cyanophyta) doména (nadříše): Eukarya říše: Protozoa (oddělení Acrasiomycota, Myxomycota, Plasmodiophoromycota, Chlorarachniophyta, Euglenophyta, Dinophyta) říše: Chromista (oddělení Cryptophyta, Labyrinthulomycota, Peronosporomycota, Hyphochytriomycota, Heterokontophyta, Haptophyta) říše: Fungi (oddělení Chytridiomycota, Microsporidiomycota, Zygomycota, Ascomycota, Basidiomycota) říše: Plantae (oddělení Glaucophyta, Rhodophyta, Chlorophyta, Charophyta, Anthocerotophyta, Marchantiophyta, Bryophyta)

4 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA

5 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů - údaje z Dictionary of Fungi 2008). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Kdy a jak to začalo: jedno z prvních vyobrazení vřeckovýtrusé houby z roku 1711 (J. Marchant syn). Stromatický lignikolní pyrenomycet Xylaria polymorpha.

6 Xylaria polymorpha v přírodě.

7 Xylaria polymorpha v kultuře.

8 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Parmelia saxatilis

9 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. vřecko basidie

10 P.A. Micheli 1729 jedno z prvních vyobrazení vřecka. Termín ascus (pl. asci) System der Pilze (řecky: askós váček z kozí kůže)

11 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf.

12 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf. askogenní hyfy Apotheciální vřeckovýtrusá houba Caloscypha fulgens (Pezizales) (O dikaryofázi si řekneme více u pohlavního cyklu askomycetů.)

13 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf. Nepohlavní část životního cyklu = anamorfa, pohlavní část životního cyklu = teleomorfa, organizmus jako celek = holomorfa. Morfologické, časové a lokální rozrůznění anamorfy a teleomorfy: důvody a důsledky. Systematické zařazení založeno na teleomorfě, pojmenování holomorfy podle jména teleomorfy. Pleomorfická holomorfa, meiotická holomorfa a mitotická holomorfa. Synanamorfy. Deuteromycety.

14 nepohlavní rozmnožovací částice - konidie teleomorfní plodnice s vřecky vřecko konidiofory askospora substrátové mycelium pohlavní proces a primordium plodnice lokální a časové oddálení

15 lokální a časové oddálení celý organizmus = HOLOMORFA ANAMORFA TELEOMORFA nepohlavní rozmnožovací částice - konidie teleomorfní plodnice s vřecky vřecko konidiofory askospora substrátové mycelium pohlavní proces a primordium plodnice

16 TELEOMORFA Mycosphaerella tassiana ANAMORFA Cladosporium herbarum

17 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie konidiofor askogon pohlavní proces pohlavní orgány askogenní hyfy

18 ASCOMYCOTA PŘEHLED SYSTÉMU Systematické uspořádání této velké skupiny hub prošlo v minulosti velkými změnami a bylo založeno na kombinaci typu plodnice a typu vřecka. V současné době na základě především molekulárních a ultrastrukturálních znaků oddělení Ascomycota členíme na tři pododdělení a celkem 14 tříd. Uvedený systém není možno považovat za finální, lze očekávat další změny a upřesnění podle nových informací, které získáme. PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Sacchcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) třídy (výběr): Eurotiomycetes, Pezizomycetes, Leotiomycetes, Lecanoromycetes, Sordariomycetes, Dothideomycetes

19 ASCOMYCOTA PŘEHLED SYSTÉMU PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Saccharomycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) třídy (výběr): Eurotiomycetes, Pezizomycetes, Leotiomycetes, Lecanoromycetes, Sordariomycetes, Dothideomycetes

20 ASCOMYCOTA fylogenetickýc strom založený na 18S rrna genových sekvencích Ascomycota Pezizomycotina Euascomycetes Saccharomycotina Taphrinomycotina

21 SROVNÁNÍ TRADIČNÍHO A NOVĚJŠÍHO PŘÍSTUPU K ZAŘAZENÍ A VNITŘNÍMU USPOŘÁDÁNÍ HUB VŘECKOVÝTRUSÝCH. Tradiční systém, založený na dosud vžitých jednotkách, Novější, pracovní (provizorní), didakticky obtížně ale dnes už neodpovídající novým poznatkům. využitelný systém, zohledňující nové poznatky. říše: FUNGI s.l. říše: FUNGI s.str. kmen: Eumycota kmen: Ascomycota podkmen: Ascomycotina podkmen: Taphrinomycotina ( Archiascomycetes ) třídy: Hemiascomycetes (Endomycetes) třídy: Neolectomycetes Ascomycetes Pneumocystidomycetes podtřídy: Taphrinomycetidae Schizosaccharomycetes Laboulbeniomycetidae Taphrinomycetes Ascomycetidae ( Euascomycetes ) podkmen: Saccharomycotina třída: Saccharomycetes podkmen: Pezizomycotina třídy: 11 abecedně řazených tříd + nezařaditelné skupiny (řády, čeledi a rody) systém založen na tradičních morfologických znacích důsledná aplikace znaků na molekulární úrovni tradiční snaha o důslednou hierarchizaci kompromis mezi hierarchickým a nehierarchickým uspořádáním kvasinkovité organizmy v jedné tradiční skupině kvasinkovité organizmy v různých skupinách tradiční skupina (třída) Ascomycetes důsledná aplikace nomenklatorických pravidel (mizí třída Ascomycetes) (doplňující informace nepovinné, ale užitečné)

22 ASCOMYCOTA (systém dle Outline of Ascomycetes) PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Sacchcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA, syn. ASCOMYCOTINA třídy (výběr): Eurotiomycetes Pezizomycetes Leotiomycetes Lecanoromycetes Sordariomycetes Dothideomycetes

23 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: TAPHRINOMYCOTINA (syn. Archiascomycotina) Vývojově původní, nejstarší typy. Skupina bazálních askomycetů, definovaná na molekulární úrovni před zhruba 10 lety. Morfologicky a ekologicky nesourodá skupina, jejíž zástupci byli v minulosti (zřejmě mylně, tj. na základě nefylogenetických znaků) řazeni do skupin Protozoa, Peronosporomycetes (pod tím starším názvem Oomycetes), Basidiomycetes a Endomycetes. Třída Neolectomycetes: monotypická skupina (tzn. pouze rod Neolecta), založená dosud pouze na sekvenování 18S rrna. Vláknité vegetativní mycelium a apotheciální makroskopické plodnice, 3 druhy půdní a lignikolní, rod dříve řazen do ř. Helotiales.

24 NEOLECTOMYCETES Neolecta vitellina terestrická makroskopická plodnice ML 110 (2010)

25 Třída Pneumocystidomycetes: opět monotypická skupina s jediným rodem Pneumocystis, kerý byl v minulosti považován za prvoka (Protozoa). Nemyceliální stélka. Parazit plicního epitelu savců včetně člověka v případě silného oslabení (např. HIV). V pokročilé fázi onemocnění se z plic šíří i do dalších orgánů. Onemocnění se nazývá pneumocystóza. Pneumocystis životní cyklus zygota mladé vřecko plasmogamie n+n? karyogamie meióza mitózy uvolněné askospory haploidní somatická buňka uvolnění askospor z vřecka diferenciace askosporve vřecku

26 Třída Schizosaccharomycetes: malá skupina (2 rody a 5-6 druhů), jejíž zástupci se morfologicky podobají pravým kvasinkám, ale znaky na molekulární a biochemické úrovni oba rody (Schizosaccharomyces a Hasegawaea) výrazně odlišují na úrovni samostatné třídy. Druh Schizosaccharomyces pombe se využívá ke zkvašování semen prosa při přípravě tzv. afrického piva pombe, druh se využívá i v některých biotechnologických procesech genetických studiích. Druh Schizosaccharomyces octosporus nacházíme na sladkých plodech typu vinných hroznů, fíku a datlí. Schizosaccharomyces octosporus tvorba osmisporických vřecek po hologamické kopulaci dvou buněk.

27 Schizosaccharomyces octosporus životní cyklus pohlavní část žc nepohlavní část žc

28 Třída Taphrinomycetes: skupina obsahuje dva biotrofně parazitické řády, které se ale morfologií a biologií dosti liší. Molekulární znaky však toto spojení podporují. Řád Protomycetales: parazité cévnatých rostlin s intercelulárním septovaným diploidním myceliem. Na myceliu se tvoří tlustostěnné askogenní buňky (1), které po přezimování vytvoří mnohojaderný měchýřek (2), který je považován za primitivní vřecko (někdy nazývané synaskus ). Po karyogamii dvojic jader dojde k meiozi a vzniká velký počet haploidních askospor (3). Askospory po vyklíčení obvykle ihned kopulují (4) a dávají vznik diploidnímu vegetativnímu myceliu, schopnému infikovat hostitele. (1) (2) (3) (4)

29 Třída Taphrinomycetes: skupina obsahuje dva biotrofně parazitické řády, které se ale morfologií a biologií dosti liší. Molekulární znaky však toto spojení podporují. Řád Protomycetales: parazité cévnatých rostlin s intercelulárním septovaným diploidním myceliem. Na myceliu se tvoří tlustostěnné askogenní buňky, které po přezimování vytvoří mnohojaderný měchýřek, který je považován za primitivní vřecko (někdy nazývané synaskus ). Po karyogamii dvojic jader dojde k meiozi a vzniká velký počet haploidních askospor. Askospory po vyklíčení obvykle ihned kopulují a dávají vznik diploidnímu vegetativnímu myceliu, schopnému infikovat hostitele. Nejznámějším druhem je Protomyces macrosporus, parazitující na řapících a čepelích listů bršlice (Aegopodium), na nichž vytváří charakteristické drobné nádorky. Druh Protomyces pachydermus se objevuje na listech smetánky (Taraxacum).

30 řád Taphrinales Biotrofní parazité, dimorfizmus (dikaryotické vegetativní mycelium a schopnost tvořit i kvasinkovitou fázi), morfologie (netvoří se plodnice, jednoduchý typ vřecek a askospor), pohlavní rozmnožování (somatogamie), nepohlavní rozmnožování (blastogeneze), životní cyklus haplodikaryotický. Organotropnost, symptomatologie, ekologie, rozšíření a fytopatologický význam. Důvody zařazení do samostatné systematické jednotky vysokéhodnoty: diakryotická vegetativní fáze, nevytvářejí se askogenní hyfy, vřecka vznikají odlišným způsobem, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze. Jediný rod Taphrina, anamorfa Lalaria, cca druhů. T. deformans kadeřavost listů broskvoní, T. betulina čarověníky na břízách, T. tosquinetii na listech olší, T. pruni původce choroby, zvané puchrovitst švestek.

31 Taphrina deformans životní cyklus n chlamydospora mycelium n+n vřecka 2n vřecka

32 Taphrina deformans na listech broskvoní

33 Taphrina betulina - vřecka symptomy napadení Palisáda vřecek na spodní straně listu břízy ve světelném mikroskopu (1) a skenovém elektronovém mikroskopu (2, 3).

34 Taphrina deformans na listech broskvoní palisáda vřecek v subkutikulární vrstvě hostitele Taphrina pruni na plodech švestky domácí

35 Taphrina amentorum na květenství olše

36 Taphrina johansonii na květenství osiky

37 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: SACCHAROMYCOTINA (syn. Hemiascomycotina)

38 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Jediná třída s jediným řádem (Saccharomycetales, syn. Endomycetales), tzv. pravé kvasinky.

39 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Jediná třída s jediným řádem (Saccharomycetales, syn. Endomycetales), tzv. pravé kvasinky. Vegetativní stélka je nejčastěji ve formě jednotlivých pučivých buněk, některé druhy vytvářejí tzv. pučivé pseudomycelium, vzácně se vyskytuje i hyfální přehrádkované mycelium. Buněčná stěna je (ultrastrukturálně) jednovrstevná (na rozdíl od skupiny Pezizomycotina, kde je dvouvrstevná) a je tvořena polysacharidy typu β-glukan a β-manan.

40 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Jediná třída s jediným řádem (Saccharomycetales, syn. Endomycetales), tzv. pravé kvasinky. Vegetativní stélka je nejčastěji ve formě jednotlivých pučivých buněk, některé druhy vytvářejí tzv. pučivé pseudomycelium, vzácně se vyskytuje i hyfální přehrádkované mycelium. Buněčná stěna je (ultrastrukturálně) jednovrstevná (na rozdíl od skupiny Pezizomycotina, kde je dvouvrstevná) a je tvořena polysacharidy typu β-glukan a β-manan. Nepohlavní rozmnožování tvorba dceřinných buněk (lze je nazývat blastospory, ale jsou to v podstatě konidie) pučením (holoblastická konidiogeneze). Po odpadnutí dceřinných blastospor zůstávají na povrchu mateřské buňky zřetelné jizvy. Při nepohlavním rozmnožování může docházet i k prostému dělení buněk, u vláknitých typů se někdy tvoří tzv. arthrospory (rozpadem původního vlákna na jednotlivé samostatné buňky).

41 Saccharomyces cerevisiae nepohlavní rozmnožování pučící mladá konidie mateřská buňka jizvy po odpadlých konidiích 1 μm

42 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Pohlavní rozmnožování nejčastěji somatogamie, tedy kopulace dvou vegetativních buněk, chovajících se jako gamety. U vláknitých typů kopulují nepříliš rozlišená gametangia (gametangiogamie). Vzniká diploidní zygota, která se (většinou) mění přímo ve vřecko. Životní cyklus může být haplobiontní, haplo-diplobiontní nebo diplobiontní. Saccharomyces cerevisiae (haplo-diplobiontní životní cyklus) Saccharomyces ludwigii (diplobiontní žc)

43 Dipodascus uninucleatus 2n n polysporické vřecko Příklad kvasinky s vláknitou stélkou, haploidním žc, gametangiogamií a tvorbou dlouhých polysporických vřecek. Druh byl izolován z mízotoku některých dřevin. haploidní vláknité mycelium

44 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velikost skupiny a systém: celkem přes 70 rodů a kolem 300 druhů, členěných do 11 čeledí. A podle čeho se takové jednoduché organizmy určují?

45 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velikost skupiny a systém: celkem přes 70 rodů a kolem 300 druhů, členěných do 11 čeledí. A podle čeho se takové jednoduché organizmy určují? Výskyt a význam: převažují saprotrofní druhy na částech rostlin s vysokým obsahem cukrů (plody, nectaria, mízotoky), ale i na dřevě a v půdě. Schopnosti zkvašovat cukr se využívá v potravinářském průmyslu (výroba piva, vína), ale vzhledem k různým biosyntetickým vlastnostem i ve farmaceutickém a chemickém průmyslu.

46 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velikost skupiny a systém: celkem přes 70 rodů a kolem 300 druhů, členěných do 11 čeledí. A podle čeho se takové jednoduché organizmy určují? Výskyt a význam: převažují saprotrofní druhy na částech rostlin s vysokým obsahem cukrů (plody, nectaria, mízotoky), ale i na dřevě a v půdě. Schopnosti zkvašovat cukr se využívá v potravinářském průmyslu (výroba piva, vína), ale vzhledem k různým biosyntetickým vlastnostem i ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. S kvasinkami s.l. se setkáváme ve třech různých souvislostech: 1) pravé, askosporogenní kvasinky náleží do třídy Saccharomycetes; 2) pouze nepohlavně se rozmnožující kvasinky (asporogenní kvasinky) tvoří pomocný řád Blastomycetes umělé třídy Deuteromycetes (výklad později); 3) kvasinkovitá stádia jsou schopna vytvářet i některé druhy z oddělení Zygomycota, Basidiomycota a pododdělení Pezizomycotina (jev se nazývá dimorfizmus).

47 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA S kvasinkami s.l. se setkáváme ve třech různých souvislostech: 1) pravé, askosporogenní kvasinky náleží do třídy Saccharomycetes; 2) pouze nepohlavně se rozmnožující kvasinky (asporogenní kvasinky) tvoří pomocný řád Blastomycetes umělé třídy Deuteromycetes (výklad později); 3) kvasinkovitá stádia jsou schopna vytvářet i některé druhy z oddělení Zygomycota, Basidiomycota a pododdělení Pezizomycotina (jev se nazývá dimorfizmus).

48 SACCHAROMYCOTINA NĚKOLIK NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH ZÁSTUPCŮ: Rod Saccharomyces tvoří jednotlivé oválné pučící buňky, nejznámějším druhem je S. cerevisiae (kvasinka pivní), která zkvašuje cukry na alkohol. Druh S. ellipsoideus (kvasinka vinná) se používá při výrobě vína. Jde o poměrně vysoce vyšlechtěný druh, původně izolovaný z plodů a květů révy vinné. Druh S. fragilis se používá při zkvašování mléčných výrobků. Druh Saccharomycodes ludwigii byl izolován z mízotoku dubů. Druh Cyniclomyces fibuligera tvoří bělavé povlaky na nevhodně skladovaných sladkých potravinách. Druhy rodu Dipodascus se vyznačují tvorbou vláknitého mycelia a byly izolovány z mízotoku dřevin i z půdy. Rod Endomyces je také schopen vytvářet vláknité mycelium a byl izolován z půdy, odpadních vod a mléčných produktů. Rod Pichia je znám z asociace s některými druhy hmyzu.

49 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: PEZIZOMYCOTINA (syn. Ascomyotina)

50 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; (NÁSLEDUJÍ ZÁKLADNÍ INFORMACE O VŘECKU)

51 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc.

52 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc. Ihned dochází k meiozi, následné mitóze a výsledkem je 8 haploidních jader, po vytvoření buněčné stěny 8 endogenních spor, nazývaných askospory. Askospory jsou tedy endogenní meiospory.

53 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc. Ihned dochází k meiozi, následné mitóze a výsledkem je 8 haploidních jader, po vytvoření buněčné stěny 8 endogenních spor, nazývaných askospory. Askospory jsou tedy endogenní meiospory. Ultrastrukturálně je stěna vřecka vícevrstevná, funkčně (tj. dle způsobu otvírání) rozlišujeme vřecka prototunikátní, unitunikátní nebo bitunikátní.

54 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc. Ihned dochází k meiozi, následné mitóze a výsledkem je 8 haploidních jader, po vytvoření buněčné stěny 8 endogenních spor, nazývaných askospory. Askospory jsou tedy endogenní meiospory. Ultrastrukturálně je stěna vřecka vícevrstevná, funkčně (tj. dle způsobu otvírání) rozlišujeme vřecka prototunikátní, unitunikátní nebo bitunikátní. Důležitým znakem je otvírací aparát vřecka (AAA). Dalším znakem je barvitelnost stěny nebo AAA jodem (značí se J+ nebo J-). Sterilní elementy mezi vřecky se obecně nazývají hamathecium, nejčastějším typem jsou (především u askohymeniální ontogeneze) parafýzy.

55 PEZIZOMYCOTINA základní typy vřecek funkčně prototunikátní operkulátní inoperkulátní funkčně funkčně funkčně unitunikátní unitunikátní bitunikátní

56 operkulum inoperkulátní vřecka operkulum otevřené operkulum operkulátní vřecka zavřené

57 unitunikátní operkulátní vřecka apotheciálního rodu Ascobolus bitunikátní vřecko askostomatického rodu Kirschteiniothelia

58 Funkčně unitunikátní vřecka. inoperkulátní operkulátní inoperkulátní inoperkulátní periascus apikální polštářek apikální prstenec víčko (operkulum) apikální pór Erisyphales Pezizales Xylariales Hypocreales

59 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; (potud informace o vřecku)

60 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; 2) dikaryotická fáze je přítomna ve formě askogenních hyf s konjugovanými mitózami, askogenní hyfy rostou ze samiččího gametangia (askogonu) do oblasti výtrusorodé vrstvy (hymenia, thecia), žc haplodikaryotický;

61 Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf. askogenní hyfy Apotheciální vřeckovýtrusá houba Caloscypha fulgens (Pezizales) Plodnice ( v tomto případě apothecium) a lokalizace askogenních hyf.

62 schematický průřez apotheciem parafýzy vřecko askogenní hyfy askogon trichogyn antheridium vnitřní excipulum vnější excipulum

63 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie konidiofor askogon pohlavní proces pohlavní orgány askogenní hyfy

64 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; 2) dikaryotická fáze je přítomna ve formě askogenních hyf s konjugovanými mitózami, askogenní hyfy rostou ze samiččího gametangia (askogonu) do oblasti výtrusorodé vrstvy (hymenia, thecia), žc haplodikaryotický; 3) vytvářejí se různé typy pohlavních i nepohlavních plodnic.

65 PEZIZOMYCOTINA typy plodnic Plodnice (askomata, askokarpy) jsou tvořeny nepravými pletivy, které uzavírají pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka. Vývoj plodnic může probíhat dvěma způsoby: 1) askohymeniální ontogeneze: nejdříve dojde k pohlavnímu procesu (gametangiogamie, deuterogamie nebo somatogamie) a spolu s růstem askogenních hyf se vytvářejí i stěny plodnice. Tímto způsobem vznikají plodnice typu kleistothecium, apothecium a perithecium s prototunikátními nebo unitunikátními vřecky.

66 OBRÁZKY ONTOGENEZE BUDETE MÍT HAND MADE V SEŠITĚ DLE NÁKRESU Z TABULE! OBRÁZKY VÝSLEDNÝCH TYPŮ PLODNIC NÁSLEDUJÍ:

67 PEZIZOMYCOTINA typy plodnic Plodnice (askomata, askokarpy) jsou tvořeny nepravými pletivy, které uzavírají pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka. Vývoj plodnic může probíhat dvěma způsoby: 1) askohymeniální ontogeneze: nejdříve dojde k pohlavnímu procesu (gametangiogamie, deuterogamie nebo somatogamie) a spolu s růstem askogenních hyf se vytvářejí i stěny plodnice. Tímto způsobem vznikají plodnice typu kleistothecium, apothecium a perithecium s prototunikátními nebo unitunikátními vřecky. 2) askolokulární ontogeneze: na myceliu se nejdříve vytvoří základ plodnice ve formě stromatického pseudoparenchymatického útvaru ve kterém se diferencují pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka vrůstají do sekundárně vytvořené lyzigenní dutiny (lokulu). Vlastní stěna plodnice se tedy netvoří, výsledná plodnice se nazývá askostroma a vřecka spojená s tímto vývojem jsou funkčně bitunikátní.

68 OBRÁZKY ONTOGENEZE BUDETE MÍT HAND MADE V SEŠITĚ DLE NÁKRESU Z TABULE! OBRÁZKY VÝSLEDNÝCH TYPŮ PLODNIC NÁSLEDUJÍ:

69 NĚKTERÉ VÝSLEDNÉ TYPY PLODNIC U ASKOMYCETŮ s askohymeniální ontogenezí kleistothecium vřecka apothecium vřecka perithecium

70 Kleistothecium s nepravidelně rozptýlenými prototunikátními vřecky. Skupina s těmito znaky se dříve nazývala PLECTOMYCETES. vřecka

71 Apothecium otevřená plodnice s výtrusorodou vrstvou (hymeniem) a unitunikátními operkulátními nebo inoperkulátními vřecky. Skupina s těmito znaky se dříve nazývala DISCOMYCETES parafýzy vřecko askogenní hyfy askogon trichogyn antheridium vnitřní excipulum vnější excipulum

72 Perithecium lahvicovitá plodnice s malým, determinovaným otvorem (ostiolem), vřecka unitunikátní, inoperkulátní, uložená bazálně nebo periferálně. Skupina s touto kombinací znaků se v minulosti nazývala PYRENOMYCETES

73 A takto může vypadat výsledek askolokulárního vývoje plodnice (askostroma): jasná podoba s peritheciem, ale cesta vzniku je jiná. Mycosphaerella tassiana

74 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Životní cyklus je haplodikaryotický, haploidní je vegetativní mycelium a plodnice, dikaryotické jsou pouze askogenní hyfy.

75 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie pohlavní proces askogenní hyfy n+n konidiofor askogon pohlavní orgány

76 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Životní cyklus je haplodikaryotický, haploidní je vegetativní mycelium a plodnice, dikaryotické jsou pouze askogenní hyfy. Pohlavní proces je nejčastěji gametangiogamie nebo gameto-gametangiogamie ve formě deuterogamie, kdy donorem samčího jádra je nepohlavně vzniklá konidie. trichogyn antheridium askogon gametangiogamie u askomycetů

77 trichogyn askogon antheridium gametangiogamie u askomycetů

78 gametangiogamie na příkladu apothecia parafýzy vřecko askogenní hyfy askogon trichogyn antheridium vnitřní excipulum vnější excipulum

79 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Životní cyklus je haplodikaryotický, haploidní je vegetativní mycelium a plodnice, dikaryotické jsou pouze askogenní hyfy. Pohlavní proces je nejčastěji gametangiogamie nebo gameto-gametangiogamie ve formě deuterogamie, kdy donorem samčího jádra je nepohlavně vzniklá konidie. Nepohlavní rozmnožování je u většiny rodů hojné, nepohlavní rozmnožovací částice se nazývají konidie. Důležitým znakem je způsob vzniku konidií (konidiogeneze). V základu rozeznáváme dva typy konidiogeneze: konidiogenezi blastickou a konidiogenezi thalickou. nově vznikající konidie konidie vzniká z původní části hyfy BLASTICKÁ KONIDIOGENEZE hyfa THALICKÁ KONIDIOGENEZE

80 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Základní typy konidiogeneze. nově vznikající konidie konidie vzniká z původní části hyfy KGB KGB hyfa KGB BLASTICKÁ hyfa KONIDIOGENEZE THALICKÁ

81 Základní principy blastické i thalické konidiogeneze lze shrnout následovně: 1) Buňka, ze které vzniká konidie se nazývá konidiogenní buňka. 2) Stěna konidiogenní buňky i výsledné konidie je ultrastrukturálně vícevrstevná, funkčně se chová jako dvouvrstevná. 3) Při vzniku konidií se jedná o to, jakým způsobem se obě vrstvy na tvorbě nové konidie podílejí.

82 BLASTICKÁ KONIDIOGENEZE Právě podle tvorby stěny lze u blastické konidogeneze rozlišit dva způsoby vzniku nové konidie: HOLOBLASTICKÁ konidiogeneze ENTEROBLASTICKÁ konidie konidie konidie KGB KGB KGB KGB KGB

83 Základní principy blastické i thalické konidiogeneze lze shrnout následovně: 1) Buňka, ze které vzniká konidie se nazývá konidiogenní buňka. 2) Stěna konidiogenní buňky i výsledné konidie je ultrastrukturálně vícevrstevná, funkčně se chová jako dvouvrstevná. 3) Při vzniku konidií se jedná o to, jakým způsobem se obě vrstvy na tvorbě nové konidie podílejí. 4) Podle toho pak rozeznáváme u blastického i thalického způsobu tvorby konidií mnoho dalších podtypů, ty však nejsou předmětem naší přednášky. Konidiogeneze tak představuje dobrý zdroj znaků pro determinaci i fylogenetické úvahy o anamorfě. Jen pro představu je dále uveden přehled některých typů tvorby konidií, který dokládá shora uvedené tvrzení.

84 KONIDIOGENEZE BLASTICKÁ THALICKÁ HOLO- BLASTICKÁ ENTERO- BLASTICKÁ HOLO- THALICKÁ THALICKO- ARTHRICKÁ SYNCHRONNÍ TRETICKÁ HOLO- ARTHRICKÁ SYMPODIÁLNÍ PHIALIDICKÁ ENTERO- ARTHRICKÁ ANNELIDICKÁ SARCINICKÁ BASAUXICKÁ ENDOGENNÍ

85 Jen pro představu, co se asi za termíny, uvedenými v předchozím schematu skrývá, podívejme se na dva příklady běžného způsobu tvorby konidií. Prvním příkladem je enteroblastická konidiogeneze fialidického typu, se kterou se setkáváme např. u rodů Aspergillus nebo Penicillium. U tohoto způsobu tvorby konidií vzniká první konidie holoblasticky, všechny další konidie pak enteroblasticky v konidiogenní buňce lahvicovitého tvaru, která se nazývá fialida. Fialidu nakreslit na tabuli i do sešitu!

86 Jen pro představu, co se asi za termíny, uvedenými v předchozím schematu skrývá, podívejme se na dva příklady běžného způsobu tvorby konidií. Druhým příkladem bude thalická (přesněji řečeno holoarthrická) konidiogeneze, kdy oddělující se části fertilní hyfy přebírají funkci konidií. S tímto typem vzniku konidií se setkáváme např. u rodů Geotrichum nebo Oidiodendron.

87 NASHLEDANOU PŘÍŠTĚ, KDY NAŠE SETKÁNÍ S HOUBAMI VŘECKOVÝTRUSÝMI ZAKONČÍME BLIŽŠÍM POHLEDEM NA SYSTÉM TÉTO SKUPINY, MALOU PROCHÁZKOU REPREZANTATIVNÍMI ŘÁDY NELICHENIZOVANÝCH I LICHENIZOVANÝCH ASKOMYCETŮ A ZAPOMENOUT NESMÍME ANI NA POMOCNOU, UMĚLOU, ALE DŮLEŽITOU SKUPINU DEUTEROMYCETES.

BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN

BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 5. lekce Říše Fungi: Ascomycota I. verze 2010 Přehled hlavních

Více

Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů

Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum ŘÍŠE: Chromista/SAR Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Peronosporomycota (Oomycota) TŘÍDA: Peronosporomycetes (Oomycetes ) ŘÁD: Peronosporales Pseudoperonospora

Více

Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Chytridiomycota TŘÍDA: Chytridiomycetes ŘÁD: Chytridiales Synchytrium endobioticum (TP)

Více

ODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ

ODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ ODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ výtrusy vznikají ve vřecku (ascus) - je to meiosporangium: zralé vřecko 2n, meioza při vzniku spor (obvykle je jedinou diploidní buňkou v životním cyklu) spory se tvoří

Více

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární

Více

FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)

FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů

Více

ŘÍŠE: Fungi. ODDĚLENÍ: Ascomycota

ŘÍŠE: Fungi. ODDĚLENÍ: Ascomycota ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA při pohlavním procesu dochází ke vzniku dikaryotických hyf, tvořících makroskopické útvary - plodnice (askomata) výtrusy (askospory) vznikají ve

Více

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární

Více

Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Eurotium amstelodami (ŽM) Aspergillus

Více

Systém a fylogeneze hub a. houbových organizmů

Systém a fylogeneze hub a. houbových organizmů Systém a fylogeneze hub a houbových organizmů Hibbett & al. (2007) Fungi http://science.kennesaw.edu/~jdirn ber/bio2108/lecture/lecbiodiversit y/31_labeled_images - nejpočetnější skupina hub - asi 65 tis.

Více

Ascomycota houby vřeckovýtrusé

Ascomycota houby vřeckovýtrusé Ascomycota houby vřeckovýtrusé Základní vegetativní strukturou je septovaná hyfa s jednojadernými úseky Septa jsou uzavíratelná Voroninovými tělísky Dimorfismus jeden konkrétní druh se může chovat jako

Více

Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby

Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby Bi1090c Fylogeneze a diverzita řas a hub cvičení Mgr. Lukáš Chrást Loschmidtovy laboratoře, ÚEB PřF MU a RECETOX Podzim 2015 ODDĚLENÍ: Zygomycota TŘÍDA:

Více

ASCOMYCOTA. Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé)

ASCOMYCOTA. Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé) ASCOMYCOTA Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé) Morfologické charakteristiky: 1. Mycelium a somatické struktury: Septované - septa s jednoduchými póry + Woroninova tělíska, organely septálního póru Mycelium

Více

Systém organismů. Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria. Impérium: PROKARYA říše : Bacteria

Systém organismů. Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria. Impérium: PROKARYA říše : Bacteria Systém organismů Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria Impérium: PROKARYA říše : Bacteria Impérium: EUKARYA říše: Protozoa (prvoci) říše: Chromista podříše: Cryptistae podříše: Chromobiotae říše: Fungi

Více

Systém houbových organsimů

Systém houbových organsimů Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 3. Přednáška Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba

Více

Systém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.

Systém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. Systém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra

Více

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární

Více

H O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková

H O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková H O U B Y (Fungi, Mycota) B. Voženílková Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam. Ve středoevropských podmínkách je jimi vyvoláno asi 82-84 % všech ekonomicky

Více

Botanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů

Botanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů Botanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota vřeckovýtrusné houby TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Aspergillus niger (ŽM) Aspergillus flavus

Více

Přehled pozorovaných objektů

Přehled pozorovaných objektů Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ Myxomycota (Mycetozoa) hlenky, TŘÍDA: Myxomycetes (Myxogastrea) ŘÁD: Liceales Lycogala epidendrum (vlčí mléko oranžové) - aethalia ŘÁD: Stemonitales Stemonitis sp.

Více

Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po

Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po meiosi haploidní askospory Stélka - podhoubí (mycelium),

Více

OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)

OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec,

Více

Fytopatologická praktika

Fytopatologická praktika Fytopatologická praktika zygomycety 4 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Systém hub 4 (5) dobře odlišené

Více

ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae

ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA vegetativní mycelium je dikaryotické, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze (dimorfizmus),

Více

Fytopatologická praktika

Fytopatologická praktika Fytopatologická praktika 5 Ascomycetes (Taphrinomycotina, Saccharomycotina,Pezizomycotina) Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio

Více

vřeckaté houby - Ascomycota

vřeckaté houby - Ascomycota vřeckaté houby - Ascomycota vřeckaté houby - Ascomycota pohlavní rozmnožování askospory vznikající ve vřecku (ascus) na koncích dikaryotických hyf vřecka vznikají obvykle v rámci plodnic askomat častá

Více

Lékařská mykologie (Bi3390)

Lékařská mykologie (Bi3390) MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Laichmanová Monika Lékařská mykologie (Bi3390) Mykologická diagnostika Kvasinky a kvasinkám blízké organizmy http://cs.medixa.org/nemoci/mykoza

Více

(část přednášky Systém a evoluce rostlin)

(část přednášky Systém a evoluce rostlin) MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 SYSTÉM A EVOLUCE HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Systém a evoluce rostlin) systém založený na pojetí taxonů v 10. vydání

Více

Saprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje

Saprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje Otázka: Houby a nižší rostliny Předmět: Biologie Přidal(a): LenkaKrchova Houby fungia Samostatná říše- napůl živočich a rostlina Eukaryotické heterotrofní organismy, které se rozmnožují výtrusy. Tělo se

Více

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární

Více

World of Plants Sources for Botanical Courses

World of Plants Sources for Botanical Courses Botanika 5 Říše Fungi Říše Fungi (houby) stélka jednobuněčná u primitivních hyfy u odvozenějších ty mohou vytvářet vláknité mycelium nejpokročilejší typy hub mají přehrádkované hyfy většinou přítomna b.

Více

Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál

Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Ascomycota vřeckaté houby (1) Taphrinomycotina: Taphrina Sacchromycotina

Více

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: Název projektu: Číslo projektu: Autor: Tematická oblast: Název DUMu: Houby 2 Kód: Datum: 14.8.2013 Cílová skupina: Klíčová slova: Anotace: III/2 - Inovace

Více

Lesnická botanika speciální přednáška 4

Lesnická botanika speciální přednáška 4 Lesnická botanika speciální přednáška 4 Houbové organizmy, část I Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Houbové organizmy systematické

Více

Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny. (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner

Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny. (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner LukasLeitner@seznam.cz Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam.

Více

ÚVOD MECHOROSTY. Ivana Lipnerová

ÚVOD MECHOROSTY. Ivana Lipnerová ÚVOD MECHOROSTY Ivana Lipnerová ÚVOD - ORGANIZACE pokyny v informačním e-mailu zápočet max 2 absence protokoly morfologický herbář do 31. 5. 2013! http://www.botanickafotogalerie.cz/ zásady bezpečné práce

Více

Bc. Tereza Hyráková. Univerzita Palackého v Olomouci

Bc. Tereza Hyráková. Univerzita Palackého v Olomouci 2015 Bc. Tereza Hyráková Univerzita Palackého v Olomouci 1. Zvolte jednu ze správných odpovědí. 1. Tělo hub se nazývá: a) stélka b) korpus c) mycelium d) kapicilium 2. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě

Více

Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství

Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství IV. Puvodci bionoz - houby Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Typy plodnic a spor

Více

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ http://www.sci.muni.cz/ccm Mikroskopické houby Laichmanová Monika autor: MUDr. Petr Ondrovčík Mikroskopické

Více

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Biologie - Kvinta, 1. ročník - Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence

Více

Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota ekologická skupina lišejníky (lichenizované houby) TŘÍDA: Lecanoromycetes ŘÁD:

Více

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE. Mikroskopické houby - rod Aspergillus

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE. Mikroskopické houby - rod Aspergillus MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Mikroskopické houby - rod Aspergillus zástupci rodu Aspergillus - popsáno 339 druhů, cca 40 druhů popsáno jako původci mykotických

Více

Biologie lišejníků. 3. lekce. Rozmnožování lišejníků

Biologie lišejníků. 3. lekce. Rozmnožování lišejníků Biologie lišejníků 3. lekce Rozmnožování lišejníků Reprodukce lišejníků Rozmnožování: pohlavní plodnice jako u hub (apothecia, perithecia, ) nepohlavní konidie (nepohlavní spory) nejčastěji v pyknidách

Více

SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení

SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení Říše FUNGI (houby pravé) STÉLKA: 1buněčná/vláknité mycelium BS: převážně chitin a ß-glukan BIČÍKY: pouze u zástupců Chytridiomycota a jsou bez mastigonemat VÝŽIVA:

Více

III. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + doplňující otázky, min. = 7položek správně

III. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + doplňující otázky, min. = 7položek správně SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php

Více

černých plodnic perithecia Graphium, Leptographium, Sporothrix identifikační znaky Doporučená média: Literatura

černých plodnic perithecia Graphium, Leptographium, Sporothrix identifikační znaky Doporučená média: Literatura Ophiostomatales Houby charakteristické tvorbou černých plodnic (typu perithecia) s dlouhým krčkem a ústím a nepohlavního stadia v rodech Graphium, Leptographium, Sporothrix aj. Někteří zástupci mají 2

Více

Středoškolská technika 2016 ASCOMYCETY NA ÚZEMÍ PR ÚDOLÍ KLÍČAVY

Středoškolská technika 2016 ASCOMYCETY NA ÚZEMÍ PR ÚDOLÍ KLÍČAVY Středoškolská technika 2016 Setkání a prezentace prací středoškolských studentů na ČVUT ASCOMYCETY NA ÚZEMÍ PR ÚDOLÍ KLÍČAVY Kamila Mertlová Gymnázium Kladno Náměstí E. Beneše 1573, Kladno Gymnázium Kladno,

Více

kvasinky x plísně (mikromycety)

kvasinky x plísně (mikromycety) Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o hlavně plísně a kvasinky o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické

Více

celulolytické identifikační znaky Doporučená média: Literatura

celulolytické identifikační znaky Doporučená média: Literatura Sordariales Skupina charakteristická tvorbou většinou tmavě zbarvených plodnic typu perithecia. Někteří zástupci mají plodnice porostlé různě utvářenými trichomy (např. Chaetomium). Většinou se vyskytují

Více

Cvičení z mykologie (pro učitele) 5. praktické cvičení Houby vřeckovýtrusné Ascomycota I

Cvičení z mykologie (pro učitele) 5. praktické cvičení Houby vřeckovýtrusné Ascomycota I Cvičení z mykologie (pro učitele) 5. praktické cvičení Houby vřeckovýtrusné Ascomycota I konidiofory: nepohlavní rozmnožování plodnice: pohlavní rozmnožování vřecka kleistothecium apothecium perithecium

Více

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 7. Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství Inhibující prostředí potravinových hub Jakub Krutský Kraj: Praha Praha 2015 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST

Více

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů. "Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu

Více

Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota lišejníky (lichenizované houby) Fabien Burki Cold Spring Harb Perspect Biol2014

Více

Fytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky

Fytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky Fytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky Říše: Protozoa Eukaryotní organismy, převážně jednobuněčné, s plasmodiálním stádiem, v ontogenetickém vývoji se vyskytuje bezbuněčná fáze.

Více

III. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + 2 doplňující otázky: min. = 75% správně

III. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + 2 doplňující otázky: min. = 75% správně SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php

Více

Eurotium, řád Eurotiales

Eurotium, řád Eurotiales Eurotium, řád Eurotiales Houby nápadné tvorbou žlutých plodnic (kleistothecií) a nepohlavního stadia rodu Aspergillus. Charakteristické svou osmofilií - vyskytují se na substrátech s omezenou dostupností

Více

Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů

Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení ŘÍŠE: Chromista Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Heterocontophyta (syn. Chromophyta) TŘÍDA: Bacillariophyceae podtřída: Coscinodiscophycidae

Více

Obecná charakteristika hub

Obecná charakteristika hub Fyziologie hub Prvá část: Charakteristiku hub na základě výživy Ekologická charakteristika výživy hub Chemické zdroje výživy hub Druhá část Fyziologie růstu a rozmnožování Způsoby stanovení růstu, způsoby

Více

Fytopatologická praktika

Fytopatologická praktika Fytopatologická praktika názvosloví, systém, morfologie (Oomycety) 3 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018

Více

Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Chlorophyta TŘÍDA: Trebouxiophyceae Chlorella (PP) Trebouxia (PP) Stichococcus (PP) TŘÍDA: Chlorophyceae

Více

Eurotiales - teleomorfy

Eurotiales - teleomorfy Eurotiales - teleomorfy Houby charakteristické tvorbou plodnic (kleistothecií, gymnothecií, aj.) a nepohlavního stadia v rodech Aspergillus, Penicillium, Paecilomyces, Basipetospora, Polypaecilum aj. Některé

Více

plodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)

plodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub) Otázka: Houby Předmět: Biologie Přidal(a): cathrinefirth CHARAKTERISTIKA početná a různorodá skupina znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa org. látky, zásobní látka glykogen)

Více

Botanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení

Botanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení Botanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Chlorophyta TŘÍDA: Trebouxiophyceae Chlorella (PP) Trebouxia (PP) Stichococcus (PP) TŘÍDA: Chlorophyceae Chlamydomonas

Více

kvasinky x plísně (mikromycety)

kvasinky x plísně (mikromycety) Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické o buněčná stěna bez peptidoglykanu,

Více

Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie

Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Hubert Šváb (3. ročník) Houby (Fungi) Mykologie: Věda zabývající se studiem hub (z řec. mýkés -houba) Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor,

Více

= primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské. pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky

= primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské. pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky MECHOROSTY = primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské první fosilie ze svrchního devonu (před 360 mil. let) pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky -odkázány na kapilární

Více

Systém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.

Systém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. Systém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra

Více

Fytopatologická praktika

Fytopatologická praktika Fytopatologická praktika 7 Deuteromycetes Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Pomocné oddělení: Deuteromycety

Více

Mycelium (podhoubí) = soubor hyf. Součástí mycelia jsou i útvary kde vznikají spory

Mycelium (podhoubí) = soubor hyf. Součástí mycelia jsou i útvary kde vznikají spory Říše: HOUBY (Fungi) Charakteristika: - známo přes 100 000 druhů (odhad až 1,5 miliónů) - organizmy s eukaryotickou buňkou BS s chitinem, v buňce lysozómy i cytoskelet - jedno i mnohobuněčné - heterotrofní

Více

BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN

BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské

Více

Lišejníky přednáška 1. David Svoboda

Lišejníky přednáška 1. David Svoboda Lišejníky přednáška 1 David Svoboda Kde v systému se nacházíme? Impérium : Eukaryota Nadříše : Opisthokonta Říše : Fungi Ascomycota A. Kubátová A. Kubátová Kde v systému se nacházíme? Eukaryota Opisthokonta

Více

Botanika - bezcévné rostliny 6. praktikum Přehled pozorovaných objektů

Botanika - bezcévné rostliny 6. praktikum Přehled pozorovaných objektů Botanika - bezcévné rostliny 6. praktikum Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Rhodophyta TŘÍDA: Bangiophyceae ŘÁD: Bangiales Porphyra (HB) TŘÍDA: Florideophyceae ŘÁD: Gelidiales Gelidium (HB) ŘÁD: Gigartinales

Více

Rozmnožování hub. Typy hniloby dřeva. Hlenky. Mechy. Lišejníky. Řasy

Rozmnožování hub. Typy hniloby dřeva. Hlenky. Mechy. Lišejníky. Řasy Rozmnožování hub Ostatní organizmy Dřevokazné houby - stopkovýtrusné Rozmnožování organizmů, které se řadí k houbám, je velmi variabilní a značně složité. Stopkovýtrusné houby, které jsou i níže uvedené

Více

Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů "říše" Plantae; podříše Viridiplantae Oddělení: Chlorophyta; třída: Ulvophyceae a) Ulva b) Cladophora c) Anadyomene d) Valonia

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 6. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Obecná biologie rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů

Více

BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN

BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 4. lekce vývojová větev: Opisthokonta říše FUNGI verze 2010

Více

Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D.

Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D. Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D. Loschmidtovy laboratoře, Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita 77580@mail.muni.cz 1. Úvod do studia mikrobiologie 2. Archea 3. Bakterie

Více

Lišejníky přednáška 1

Lišejníky přednáška 1 Lišejníky přednáška 1 Kde v systému se nacházíme? Impérium : Eukaryota Nadříše : Opisthokonta Říše : Fungi Ascomycota A. Kubátová A. Kubátová Kde v systému se nacházíme? Eukaryota Opisthokonta Fungi Basidiomycota

Více

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010

MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární

Více

Mikromycety - vláknité houby - plísně

Mikromycety - vláknité houby - plísně Mikromycety - vláknité houby - plísně Mikromycety Pro vláknité mikromycety se všeobecně používá termín plísně V mykologii má však termín "plísně" užší význam, označuje pouze houby podkmene Oomycota (např.

Více

Oddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ

Oddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ Oddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ karyogamie a meioza probíhá v meiosporangiu - bazidii bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách - sterigmatech vegetativní stélka: vláknité přehrádkované mycelium

Více

Buňka hub. mitochondrie. glykogen Golgiho aparát. vakuola jádro drsné ER. lysozóm. buněčná stěna plazm.membr. hladké ER

Buňka hub. mitochondrie. glykogen Golgiho aparát. vakuola jádro drsné ER. lysozóm. buněčná stěna plazm.membr. hladké ER Říše: Houby (Fungi) Buňka hub buněčná stěna plazm.membr. lysozóm vakuola jádro drsné ER mitochondrie glykogen Golgiho aparát hladké ER Stavba těla t - stélky - tvořena souborem houbových vláken = hyf (u

Více

organismy, obligátní ektoparazité (komensálové?) především v tělech hmyzu, hl. brouků ruch/msa/blackwell.html.

organismy, obligátní ektoparazité (komensálové?) především v tělech hmyzu, hl. brouků   ruch/msa/blackwell.html. TŘÍDA LABOULBENIOMYCETES řád Laboulbeniales netvoří žádné mycelium (!!!), stélku tvoří jen 1 nebo několik řad buněk s přívěsky, bazální buňkou ( noha ) je ukotvena v těle hostitele jsou známy pouze jako

Více

Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál

Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Ascomycota vřeckaté houby (2) Pezizomycotina ( eu-ascomycetes ) Leotiomycetes:

Více

OBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13

OBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13 OBSAH 1 ÚVOD................................................. 7 1.1 Výrobek a materiál........................................ 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu..................... 8 2

Více

ÚSTNÍ ZKOUŠKA. Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min

ÚSTNÍ ZKOUŠKA. Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min ÚSTNÍ ZKOUŠKA Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min OTÁZKY (ukázka): 1. Typy stélek sinic a řas Bičíkovci, Rhizopodová buňka, Kapsální

Více

Penicillium, řád Eurotiales

Penicillium, řád Eurotiales Penicillium, řád Eurotiales Druhově bohatý rod: více než 250 druhů V přírodě jedna z nejčastějších hub (půda, ovzduší) významný rozkladač rostlinných zbytků V prostředí člověka častý kontaminant potravin

Více

Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Glaucophyta TŘÍDA: Glaucophyceae Glaucocystis (PP) ODDĚLENÍ: Rhodophyta TŘÍDA: Bangiophyceae Porphyridium

Více

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 1. Obecná biologie; vznik a vývoj života Biologie a její vývoj a význam, obecná charakteristika organismů, přehled živých soustav (taxonomie), Linného taxony, binomická

Více

SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě

SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě Název projektu Zlepšení podmínek vzdělávání SZŠ Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0358 Název školy Střední zdravotnická škola, Turnov, 28.

Více

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou

Více

Prokarya Baktérie (Bacteria) TP, trichální stélka, heterocyty, arthrospory. PREP, trichální stélka, hormogonia

Prokarya Baktérie (Bacteria) TP, trichální stélka, heterocyty, arthrospory. PREP, trichální stélka, hormogonia Praktikum z bezcévných rostlin - SYLLABUS 1 Prokarya Baktérie (Bacteria) Oddělení SINICE (CYANOBACTERIA, CYANOPHYTA) CYANOPHYCEAE Nostocales: Anabaena TP, trichální stélka, heterocyty, arthrospory Oscillatoria

Více

Botanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ

Botanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ Botanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ Program cvičení byl vytvořen za podpory grantu FRVŠ v roce 2004 na oddělení bezcévných rostlin katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK Praha. Na přípravě

Více

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590 , T. G. Masaryka 590 Dodatek č. 1 ke Školnímu vzdělávacímu programu pro nižší stupeň gymnázia (zpracován podle RVP ZV) Tímto dodatkem se mění osnovy předmětu Biologie a geologie pro primu od školního roku

Více

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Maturitní témata Biologie MZ 2017 Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza

Více

Třída: XANTHOPHYCEAE

Třída: XANTHOPHYCEAE HYDROBOTANIKA Třída: XANTHOPHYCEAE Celková chrakteristika Asi 600 druhů v 90 rodech. Dříve byla tato skupina nazývána Heterokontae, neboli různobrvky, dnes bývá nazývána v některých moderních textech Tribophyceae

Více

Systém houbových organsimů

Systém houbových organsimů Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 2. Přednáška ŘÍŠE FUNGI Jednobuněčné nebo vláknité organismy (hyfy mohou tvořit mycelium, plektenchym

Více

ystému a fylogeneze hub organismů (Deacon, 2005)

ystému a fylogeneze hub organismů (Deacon, 2005) Přehled systs ystému a fylogeneze hub a příbuzných p organismů (Deacon, 2005) ŘÍŠE: FUNGI (MYCOTA) HOUBY Oddělení Chytridiomycota Oddělení Zygomycota Oddělení Glomeromycota Oddělení Ascomycota Oddělení

Více

Přírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika

Přírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika list 1 / 7 Př časová dotace: 2 hod / týden Přírodopis 6. ročník (P 9 1 01) (P 9 1 01.1) (P 9 1 01.4) (P 9 1 01.5) (P 9 1 01.6) (P 9 1 01.7) (P 9 1 02) P 9 1 02.1 rozliší základní projevy a podmínky života,

Více

Fusarium a Cylindrocarpon

Fusarium a Cylindrocarpon Fusarium a Cylindrocarpon Rod Fusarium (česky srpatka) je charakteristický tvorbou vícebuněčných zakřivených makrokonidií, na rozdíl od příbuzného rodu Cylindrocarpon, který má makrokonidie většinou rovné.

Více