BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
|
|
- Květoslava Dušková
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010
2 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 8. lekce Říše Fungi: Ascomycota I. verze 2010
3 Přehled hlavních probíraných jednotek doména (nadříše): Prokarya říše: Bacteria (oddělení Cyanophyta) doména (nadříše): Eukarya říše: Protozoa (oddělení Acrasiomycota, Myxomycota, Plasmodiophoromycota, Chlorarachniophyta, Euglenophyta, Dinophyta) říše: Chromista (oddělení Cryptophyta, Labyrinthulomycota, Peronosporomycota, Hyphochytriomycota, Heterokontophyta, Haptophyta) říše: Fungi (oddělení Chytridiomycota, Microsporidiomycota, Zygomycota, Ascomycota, Basidiomycota) říše: Plantae (oddělení Glaucophyta, Rhodophyta, Chlorophyta, Charophyta, Anthocerotophyta, Marchantiophyta, Bryophyta)
4 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA
5 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů - údaje z Dictionary of Fungi 2008). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Kdy a jak to začalo: jedno z prvních vyobrazení vřeckovýtrusé houby z roku 1711 (J. Marchant syn). Stromatický lignikolní pyrenomycet Xylaria polymorpha.
6 Xylaria polymorpha v přírodě.
7 Xylaria polymorpha v kultuře.
8 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Parmelia saxatilis
9 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. vřecko basidie
10 P.A. Micheli 1729 jedno z prvních vyobrazení vřecka. Termín ascus (pl. asci) System der Pilze (řecky: askós váček z kozí kůže)
11 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf.
12 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf. askogenní hyfy Apotheciální vřeckovýtrusá houba Caloscypha fulgens (Pezizales) (O dikaryofázi si řekneme více u pohlavního cyklu askomycetů.)
13 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Největší skupina říše Fungi (kolem rodů a druhů). Velká morfologická i ekologická rozmanitost a s tím rozsáhlá terminologie. Nyní jen několik základních skutečností: Do této skupiny náleží většina lichenizovaných hub lišejníků. Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf. Nepohlavní část životního cyklu = anamorfa, pohlavní část životního cyklu = teleomorfa, organizmus jako celek = holomorfa. Morfologické, časové a lokální rozrůznění anamorfy a teleomorfy: důvody a důsledky. Systematické zařazení založeno na teleomorfě, pojmenování holomorfy podle jména teleomorfy. Pleomorfická holomorfa, meiotická holomorfa a mitotická holomorfa. Synanamorfy. Deuteromycety.
14 nepohlavní rozmnožovací částice - konidie teleomorfní plodnice s vřecky vřecko konidiofory askospora substrátové mycelium pohlavní proces a primordium plodnice lokální a časové oddálení
15 lokální a časové oddálení celý organizmus = HOLOMORFA ANAMORFA TELEOMORFA nepohlavní rozmnožovací částice - konidie teleomorfní plodnice s vřecky vřecko konidiofory askospora substrátové mycelium pohlavní proces a primordium plodnice
16 TELEOMORFA Mycosphaerella tassiana ANAMORFA Cladosporium herbarum
17 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie konidiofor askogon pohlavní proces pohlavní orgány askogenní hyfy
18 ASCOMYCOTA PŘEHLED SYSTÉMU Systematické uspořádání této velké skupiny hub prošlo v minulosti velkými změnami a bylo založeno na kombinaci typu plodnice a typu vřecka. V současné době na základě především molekulárních a ultrastrukturálních znaků oddělení Ascomycota členíme na tři pododdělení a celkem 14 tříd. Uvedený systém není možno považovat za finální, lze očekávat další změny a upřesnění podle nových informací, které získáme. PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Sacchcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) třídy (výběr): Eurotiomycetes, Pezizomycetes, Leotiomycetes, Lecanoromycetes, Sordariomycetes, Dothideomycetes
19 ASCOMYCOTA PŘEHLED SYSTÉMU PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Saccharomycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) třídy (výběr): Eurotiomycetes, Pezizomycetes, Leotiomycetes, Lecanoromycetes, Sordariomycetes, Dothideomycetes
20 ASCOMYCOTA fylogenetickýc strom založený na 18S rrna genových sekvencích Ascomycota Pezizomycotina Euascomycetes Saccharomycotina Taphrinomycotina
21 SROVNÁNÍ TRADIČNÍHO A NOVĚJŠÍHO PŘÍSTUPU K ZAŘAZENÍ A VNITŘNÍMU USPOŘÁDÁNÍ HUB VŘECKOVÝTRUSÝCH. Tradiční systém, založený na dosud vžitých jednotkách, Novější, pracovní (provizorní), didakticky obtížně ale dnes už neodpovídající novým poznatkům. využitelný systém, zohledňující nové poznatky. říše: FUNGI s.l. říše: FUNGI s.str. kmen: Eumycota kmen: Ascomycota podkmen: Ascomycotina podkmen: Taphrinomycotina ( Archiascomycetes ) třídy: Hemiascomycetes (Endomycetes) třídy: Neolectomycetes Ascomycetes Pneumocystidomycetes podtřídy: Taphrinomycetidae Schizosaccharomycetes Laboulbeniomycetidae Taphrinomycetes Ascomycetidae ( Euascomycetes ) podkmen: Saccharomycotina třída: Saccharomycetes podkmen: Pezizomycotina třídy: 11 abecedně řazených tříd + nezařaditelné skupiny (řády, čeledi a rody) systém založen na tradičních morfologických znacích důsledná aplikace znaků na molekulární úrovni tradiční snaha o důslednou hierarchizaci kompromis mezi hierarchickým a nehierarchickým uspořádáním kvasinkovité organizmy v jedné tradiční skupině kvasinkovité organizmy v různých skupinách tradiční skupina (třída) Ascomycetes důsledná aplikace nomenklatorických pravidel (mizí třída Ascomycetes) (doplňující informace nepovinné, ale užitečné)
22 ASCOMYCOTA (systém dle Outline of Ascomycetes) PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Sacchcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA, syn. ASCOMYCOTINA třídy (výběr): Eurotiomycetes Pezizomycetes Leotiomycetes Lecanoromycetes Sordariomycetes Dothideomycetes
23 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: TAPHRINOMYCOTINA (syn. Archiascomycotina) Vývojově původní, nejstarší typy. Skupina bazálních askomycetů, definovaná na molekulární úrovni před zhruba 10 lety. Morfologicky a ekologicky nesourodá skupina, jejíž zástupci byli v minulosti (zřejmě mylně, tj. na základě nefylogenetických znaků) řazeni do skupin Protozoa, Peronosporomycetes (pod tím starším názvem Oomycetes), Basidiomycetes a Endomycetes. Třída Neolectomycetes: monotypická skupina (tzn. pouze rod Neolecta), založená dosud pouze na sekvenování 18S rrna. Vláknité vegetativní mycelium a apotheciální makroskopické plodnice, 3 druhy půdní a lignikolní, rod dříve řazen do ř. Helotiales.
24 NEOLECTOMYCETES Neolecta vitellina terestrická makroskopická plodnice ML 110 (2010)
25 Třída Pneumocystidomycetes: opět monotypická skupina s jediným rodem Pneumocystis, kerý byl v minulosti považován za prvoka (Protozoa). Nemyceliální stélka. Parazit plicního epitelu savců včetně člověka v případě silného oslabení (např. HIV). V pokročilé fázi onemocnění se z plic šíří i do dalších orgánů. Onemocnění se nazývá pneumocystóza. Pneumocystis životní cyklus zygota mladé vřecko plasmogamie n+n? karyogamie meióza mitózy uvolněné askospory haploidní somatická buňka uvolnění askospor z vřecka diferenciace askosporve vřecku
26 Třída Schizosaccharomycetes: malá skupina (2 rody a 5-6 druhů), jejíž zástupci se morfologicky podobají pravým kvasinkám, ale znaky na molekulární a biochemické úrovni oba rody (Schizosaccharomyces a Hasegawaea) výrazně odlišují na úrovni samostatné třídy. Druh Schizosaccharomyces pombe se využívá ke zkvašování semen prosa při přípravě tzv. afrického piva pombe, druh se využívá i v některých biotechnologických procesech genetických studiích. Druh Schizosaccharomyces octosporus nacházíme na sladkých plodech typu vinných hroznů, fíku a datlí. Schizosaccharomyces octosporus tvorba osmisporických vřecek po hologamické kopulaci dvou buněk.
27 Schizosaccharomyces octosporus životní cyklus pohlavní část žc nepohlavní část žc
28 Třída Taphrinomycetes: skupina obsahuje dva biotrofně parazitické řády, které se ale morfologií a biologií dosti liší. Molekulární znaky však toto spojení podporují. Řád Protomycetales: parazité cévnatých rostlin s intercelulárním septovaným diploidním myceliem. Na myceliu se tvoří tlustostěnné askogenní buňky (1), které po přezimování vytvoří mnohojaderný měchýřek (2), který je považován za primitivní vřecko (někdy nazývané synaskus ). Po karyogamii dvojic jader dojde k meiozi a vzniká velký počet haploidních askospor (3). Askospory po vyklíčení obvykle ihned kopulují (4) a dávají vznik diploidnímu vegetativnímu myceliu, schopnému infikovat hostitele. (1) (2) (3) (4)
29 Třída Taphrinomycetes: skupina obsahuje dva biotrofně parazitické řády, které se ale morfologií a biologií dosti liší. Molekulární znaky však toto spojení podporují. Řád Protomycetales: parazité cévnatých rostlin s intercelulárním septovaným diploidním myceliem. Na myceliu se tvoří tlustostěnné askogenní buňky, které po přezimování vytvoří mnohojaderný měchýřek, který je považován za primitivní vřecko (někdy nazývané synaskus ). Po karyogamii dvojic jader dojde k meiozi a vzniká velký počet haploidních askospor. Askospory po vyklíčení obvykle ihned kopulují a dávají vznik diploidnímu vegetativnímu myceliu, schopnému infikovat hostitele. Nejznámějším druhem je Protomyces macrosporus, parazitující na řapících a čepelích listů bršlice (Aegopodium), na nichž vytváří charakteristické drobné nádorky. Druh Protomyces pachydermus se objevuje na listech smetánky (Taraxacum).
30 řád Taphrinales Biotrofní parazité, dimorfizmus (dikaryotické vegetativní mycelium a schopnost tvořit i kvasinkovitou fázi), morfologie (netvoří se plodnice, jednoduchý typ vřecek a askospor), pohlavní rozmnožování (somatogamie), nepohlavní rozmnožování (blastogeneze), životní cyklus haplodikaryotický. Organotropnost, symptomatologie, ekologie, rozšíření a fytopatologický význam. Důvody zařazení do samostatné systematické jednotky vysokéhodnoty: diakryotická vegetativní fáze, nevytvářejí se askogenní hyfy, vřecka vznikají odlišným způsobem, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze. Jediný rod Taphrina, anamorfa Lalaria, cca druhů. T. deformans kadeřavost listů broskvoní, T. betulina čarověníky na břízách, T. tosquinetii na listech olší, T. pruni původce choroby, zvané puchrovitst švestek.
31 Taphrina deformans životní cyklus n chlamydospora mycelium n+n vřecka 2n vřecka
32 Taphrina deformans na listech broskvoní
33 Taphrina betulina - vřecka symptomy napadení Palisáda vřecek na spodní straně listu břízy ve světelném mikroskopu (1) a skenovém elektronovém mikroskopu (2, 3).
34 Taphrina deformans na listech broskvoní palisáda vřecek v subkutikulární vrstvě hostitele Taphrina pruni na plodech švestky domácí
35 Taphrina amentorum na květenství olše
36 Taphrina johansonii na květenství osiky
37 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: SACCHAROMYCOTINA (syn. Hemiascomycotina)
38 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Jediná třída s jediným řádem (Saccharomycetales, syn. Endomycetales), tzv. pravé kvasinky.
39 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Jediná třída s jediným řádem (Saccharomycetales, syn. Endomycetales), tzv. pravé kvasinky. Vegetativní stélka je nejčastěji ve formě jednotlivých pučivých buněk, některé druhy vytvářejí tzv. pučivé pseudomycelium, vzácně se vyskytuje i hyfální přehrádkované mycelium. Buněčná stěna je (ultrastrukturálně) jednovrstevná (na rozdíl od skupiny Pezizomycotina, kde je dvouvrstevná) a je tvořena polysacharidy typu β-glukan a β-manan.
40 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Jediná třída s jediným řádem (Saccharomycetales, syn. Endomycetales), tzv. pravé kvasinky. Vegetativní stélka je nejčastěji ve formě jednotlivých pučivých buněk, některé druhy vytvářejí tzv. pučivé pseudomycelium, vzácně se vyskytuje i hyfální přehrádkované mycelium. Buněčná stěna je (ultrastrukturálně) jednovrstevná (na rozdíl od skupiny Pezizomycotina, kde je dvouvrstevná) a je tvořena polysacharidy typu β-glukan a β-manan. Nepohlavní rozmnožování tvorba dceřinných buněk (lze je nazývat blastospory, ale jsou to v podstatě konidie) pučením (holoblastická konidiogeneze). Po odpadnutí dceřinných blastospor zůstávají na povrchu mateřské buňky zřetelné jizvy. Při nepohlavním rozmnožování může docházet i k prostému dělení buněk, u vláknitých typů se někdy tvoří tzv. arthrospory (rozpadem původního vlákna na jednotlivé samostatné buňky).
41 Saccharomyces cerevisiae nepohlavní rozmnožování pučící mladá konidie mateřská buňka jizvy po odpadlých konidiích 1 μm
42 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Pohlavní rozmnožování nejčastěji somatogamie, tedy kopulace dvou vegetativních buněk, chovajících se jako gamety. U vláknitých typů kopulují nepříliš rozlišená gametangia (gametangiogamie). Vzniká diploidní zygota, která se (většinou) mění přímo ve vřecko. Životní cyklus může být haplobiontní, haplo-diplobiontní nebo diplobiontní. Saccharomyces cerevisiae (haplo-diplobiontní životní cyklus) Saccharomyces ludwigii (diplobiontní žc)
43 Dipodascus uninucleatus 2n n polysporické vřecko Příklad kvasinky s vláknitou stélkou, haploidním žc, gametangiogamií a tvorbou dlouhých polysporických vřecek. Druh byl izolován z mízotoku některých dřevin. haploidní vláknité mycelium
44 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velikost skupiny a systém: celkem přes 70 rodů a kolem 300 druhů, členěných do 11 čeledí. A podle čeho se takové jednoduché organizmy určují?
45 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velikost skupiny a systém: celkem přes 70 rodů a kolem 300 druhů, členěných do 11 čeledí. A podle čeho se takové jednoduché organizmy určují? Výskyt a význam: převažují saprotrofní druhy na částech rostlin s vysokým obsahem cukrů (plody, nectaria, mízotoky), ale i na dřevě a v půdě. Schopnosti zkvašovat cukr se využívá v potravinářském průmyslu (výroba piva, vína), ale vzhledem k různým biosyntetickým vlastnostem i ve farmaceutickém a chemickém průmyslu.
46 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velikost skupiny a systém: celkem přes 70 rodů a kolem 300 druhů, členěných do 11 čeledí. A podle čeho se takové jednoduché organizmy určují? Výskyt a význam: převažují saprotrofní druhy na částech rostlin s vysokým obsahem cukrů (plody, nectaria, mízotoky), ale i na dřevě a v půdě. Schopnosti zkvašovat cukr se využívá v potravinářském průmyslu (výroba piva, vína), ale vzhledem k různým biosyntetickým vlastnostem i ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. S kvasinkami s.l. se setkáváme ve třech různých souvislostech: 1) pravé, askosporogenní kvasinky náleží do třídy Saccharomycetes; 2) pouze nepohlavně se rozmnožující kvasinky (asporogenní kvasinky) tvoří pomocný řád Blastomycetes umělé třídy Deuteromycetes (výklad později); 3) kvasinkovitá stádia jsou schopna vytvářet i některé druhy z oddělení Zygomycota, Basidiomycota a pododdělení Pezizomycotina (jev se nazývá dimorfizmus).
47 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA S kvasinkami s.l. se setkáváme ve třech různých souvislostech: 1) pravé, askosporogenní kvasinky náleží do třídy Saccharomycetes; 2) pouze nepohlavně se rozmnožující kvasinky (asporogenní kvasinky) tvoří pomocný řád Blastomycetes umělé třídy Deuteromycetes (výklad později); 3) kvasinkovitá stádia jsou schopna vytvářet i některé druhy z oddělení Zygomycota, Basidiomycota a pododdělení Pezizomycotina (jev se nazývá dimorfizmus).
48 SACCHAROMYCOTINA NĚKOLIK NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH ZÁSTUPCŮ: Rod Saccharomyces tvoří jednotlivé oválné pučící buňky, nejznámějším druhem je S. cerevisiae (kvasinka pivní), která zkvašuje cukry na alkohol. Druh S. ellipsoideus (kvasinka vinná) se používá při výrobě vína. Jde o poměrně vysoce vyšlechtěný druh, původně izolovaný z plodů a květů révy vinné. Druh S. fragilis se používá při zkvašování mléčných výrobků. Druh Saccharomycodes ludwigii byl izolován z mízotoku dubů. Druh Cyniclomyces fibuligera tvoří bělavé povlaky na nevhodně skladovaných sladkých potravinách. Druhy rodu Dipodascus se vyznačují tvorbou vláknitého mycelia a byly izolovány z mízotoku dřevin i z půdy. Rod Endomyces je také schopen vytvářet vláknité mycelium a byl izolován z půdy, odpadních vod a mléčných produktů. Rod Pichia je znám z asociace s některými druhy hmyzu.
49 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: PEZIZOMYCOTINA (syn. Ascomyotina)
50 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; (NÁSLEDUJÍ ZÁKLADNÍ INFORMACE O VŘECKU)
51 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc.
52 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc. Ihned dochází k meiozi, následné mitóze a výsledkem je 8 haploidních jader, po vytvoření buněčné stěny 8 endogenních spor, nazývaných askospory. Askospory jsou tedy endogenní meiospory.
53 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc. Ihned dochází k meiozi, následné mitóze a výsledkem je 8 haploidních jader, po vytvoření buněčné stěny 8 endogenních spor, nazývaných askospory. Askospory jsou tedy endogenní meiospory. Ultrastrukturálně je stěna vřecka vícevrstevná, funkčně (tj. dle způsobu otvírání) rozlišujeme vřecka prototunikátní, unitunikátní nebo bitunikátní.
54 PEZIZOMYCOTINA typy vřecek Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v žc. Ihned dochází k meiozi, následné mitóze a výsledkem je 8 haploidních jader, po vytvoření buněčné stěny 8 endogenních spor, nazývaných askospory. Askospory jsou tedy endogenní meiospory. Ultrastrukturálně je stěna vřecka vícevrstevná, funkčně (tj. dle způsobu otvírání) rozlišujeme vřecka prototunikátní, unitunikátní nebo bitunikátní. Důležitým znakem je otvírací aparát vřecka (AAA). Dalším znakem je barvitelnost stěny nebo AAA jodem (značí se J+ nebo J-). Sterilní elementy mezi vřecky se obecně nazývají hamathecium, nejčastějším typem jsou (především u askohymeniální ontogeneze) parafýzy.
55 PEZIZOMYCOTINA základní typy vřecek funkčně prototunikátní operkulátní inoperkulátní funkčně funkčně funkčně unitunikátní unitunikátní bitunikátní
56 operkulum inoperkulátní vřecka operkulum otevřené operkulum operkulátní vřecka zavřené
57 unitunikátní operkulátní vřecka apotheciálního rodu Ascobolus bitunikátní vřecko askostomatického rodu Kirschteiniothelia
58 Funkčně unitunikátní vřecka. inoperkulátní operkulátní inoperkulátní inoperkulátní periascus apikální polštářek apikální prstenec víčko (operkulum) apikální pór Erisyphales Pezizales Xylariales Hypocreales
59 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; (potud informace o vřecku)
60 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; 2) dikaryotická fáze je přítomna ve formě askogenních hyf s konjugovanými mitózami, askogenní hyfy rostou ze samiččího gametangia (askogonu) do oblasti výtrusorodé vrstvy (hymenia, thecia), žc haplodikaryotický;
61 Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf. askogenní hyfy Apotheciální vřeckovýtrusá houba Caloscypha fulgens (Pezizales) Plodnice ( v tomto případě apothecium) a lokalizace askogenních hyf.
62 schematický průřez apotheciem parafýzy vřecko askogenní hyfy askogon trichogyn antheridium vnitřní excipulum vnější excipulum
63 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie konidiofor askogon pohlavní proces pohlavní orgány askogenní hyfy
64 PODODDĚLENÍ PEZIZOMYCOTINA - první přiblížení Předchozí dvě oddělení se vyznačovala 1) relativně primitivními vřecky s jednoduchou stěnou a absencí nějakého složitějšího otevíracího aparátu. Byla to trochu specializovaná sporangia, ale vznikala dosti jednoduše a jiným způsobem, než u této skupiny; 2) dikaryofáze buď vůbec přítomna nebyla, nebo měla jinou podobu než u skupiny Pezizomycotina; 3) naprostá většina zástupců nevytvářela plodnice. Naproti tomu u pododdělení Pezizomycotina 1) vřecka na základě funkční stuktury stěny a otvíracího aparátu můžeme dělit na prototunikántí, unitunikátní a bitunikátní a tato vřecka vznikají na askogenních hyfách; 2) dikaryotická fáze je přítomna ve formě askogenních hyf s konjugovanými mitózami, askogenní hyfy rostou ze samiččího gametangia (askogonu) do oblasti výtrusorodé vrstvy (hymenia, thecia), žc haplodikaryotický; 3) vytvářejí se různé typy pohlavních i nepohlavních plodnic.
65 PEZIZOMYCOTINA typy plodnic Plodnice (askomata, askokarpy) jsou tvořeny nepravými pletivy, které uzavírají pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka. Vývoj plodnic může probíhat dvěma způsoby: 1) askohymeniální ontogeneze: nejdříve dojde k pohlavnímu procesu (gametangiogamie, deuterogamie nebo somatogamie) a spolu s růstem askogenních hyf se vytvářejí i stěny plodnice. Tímto způsobem vznikají plodnice typu kleistothecium, apothecium a perithecium s prototunikátními nebo unitunikátními vřecky.
66 OBRÁZKY ONTOGENEZE BUDETE MÍT HAND MADE V SEŠITĚ DLE NÁKRESU Z TABULE! OBRÁZKY VÝSLEDNÝCH TYPŮ PLODNIC NÁSLEDUJÍ:
67 PEZIZOMYCOTINA typy plodnic Plodnice (askomata, askokarpy) jsou tvořeny nepravými pletivy, které uzavírají pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka. Vývoj plodnic může probíhat dvěma způsoby: 1) askohymeniální ontogeneze: nejdříve dojde k pohlavnímu procesu (gametangiogamie, deuterogamie nebo somatogamie) a spolu s růstem askogenních hyf se vytvářejí i stěny plodnice. Tímto způsobem vznikají plodnice typu kleistothecium, apothecium a perithecium s prototunikátními nebo unitunikátními vřecky. 2) askolokulární ontogeneze: na myceliu se nejdříve vytvoří základ plodnice ve formě stromatického pseudoparenchymatického útvaru ve kterém se diferencují pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka vrůstají do sekundárně vytvořené lyzigenní dutiny (lokulu). Vlastní stěna plodnice se tedy netvoří, výsledná plodnice se nazývá askostroma a vřecka spojená s tímto vývojem jsou funkčně bitunikátní.
68 OBRÁZKY ONTOGENEZE BUDETE MÍT HAND MADE V SEŠITĚ DLE NÁKRESU Z TABULE! OBRÁZKY VÝSLEDNÝCH TYPŮ PLODNIC NÁSLEDUJÍ:
69 NĚKTERÉ VÝSLEDNÉ TYPY PLODNIC U ASKOMYCETŮ s askohymeniální ontogenezí kleistothecium vřecka apothecium vřecka perithecium
70 Kleistothecium s nepravidelně rozptýlenými prototunikátními vřecky. Skupina s těmito znaky se dříve nazývala PLECTOMYCETES. vřecka
71 Apothecium otevřená plodnice s výtrusorodou vrstvou (hymeniem) a unitunikátními operkulátními nebo inoperkulátními vřecky. Skupina s těmito znaky se dříve nazývala DISCOMYCETES parafýzy vřecko askogenní hyfy askogon trichogyn antheridium vnitřní excipulum vnější excipulum
72 Perithecium lahvicovitá plodnice s malým, determinovaným otvorem (ostiolem), vřecka unitunikátní, inoperkulátní, uložená bazálně nebo periferálně. Skupina s touto kombinací znaků se v minulosti nazývala PYRENOMYCETES
73 A takto může vypadat výsledek askolokulárního vývoje plodnice (askostroma): jasná podoba s peritheciem, ale cesta vzniku je jiná. Mycosphaerella tassiana
74 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Životní cyklus je haplodikaryotický, haploidní je vegetativní mycelium a plodnice, dikaryotické jsou pouze askogenní hyfy.
75 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie pohlavní proces askogenní hyfy n+n konidiofor askogon pohlavní orgány
76 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Životní cyklus je haplodikaryotický, haploidní je vegetativní mycelium a plodnice, dikaryotické jsou pouze askogenní hyfy. Pohlavní proces je nejčastěji gametangiogamie nebo gameto-gametangiogamie ve formě deuterogamie, kdy donorem samčího jádra je nepohlavně vzniklá konidie. trichogyn antheridium askogon gametangiogamie u askomycetů
77 trichogyn askogon antheridium gametangiogamie u askomycetů
78 gametangiogamie na příkladu apothecia parafýzy vřecko askogenní hyfy askogon trichogyn antheridium vnitřní excipulum vnější excipulum
79 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Životní cyklus je haplodikaryotický, haploidní je vegetativní mycelium a plodnice, dikaryotické jsou pouze askogenní hyfy. Pohlavní proces je nejčastěji gametangiogamie nebo gameto-gametangiogamie ve formě deuterogamie, kdy donorem samčího jádra je nepohlavně vzniklá konidie. Nepohlavní rozmnožování je u většiny rodů hojné, nepohlavní rozmnožovací částice se nazývají konidie. Důležitým znakem je způsob vzniku konidií (konidiogeneze). V základu rozeznáváme dva typy konidiogeneze: konidiogenezi blastickou a konidiogenezi thalickou. nově vznikající konidie konidie vzniká z původní části hyfy BLASTICKÁ KONIDIOGENEZE hyfa THALICKÁ KONIDIOGENEZE
80 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Základní typy konidiogeneze. nově vznikající konidie konidie vzniká z původní části hyfy KGB KGB hyfa KGB BLASTICKÁ hyfa KONIDIOGENEZE THALICKÁ
81 Základní principy blastické i thalické konidiogeneze lze shrnout následovně: 1) Buňka, ze které vzniká konidie se nazývá konidiogenní buňka. 2) Stěna konidiogenní buňky i výsledné konidie je ultrastrukturálně vícevrstevná, funkčně se chová jako dvouvrstevná. 3) Při vzniku konidií se jedná o to, jakým způsobem se obě vrstvy na tvorbě nové konidie podílejí.
82 BLASTICKÁ KONIDIOGENEZE Právě podle tvorby stěny lze u blastické konidogeneze rozlišit dva způsoby vzniku nové konidie: HOLOBLASTICKÁ konidiogeneze ENTEROBLASTICKÁ konidie konidie konidie KGB KGB KGB KGB KGB
83 Základní principy blastické i thalické konidiogeneze lze shrnout následovně: 1) Buňka, ze které vzniká konidie se nazývá konidiogenní buňka. 2) Stěna konidiogenní buňky i výsledné konidie je ultrastrukturálně vícevrstevná, funkčně se chová jako dvouvrstevná. 3) Při vzniku konidií se jedná o to, jakým způsobem se obě vrstvy na tvorbě nové konidie podílejí. 4) Podle toho pak rozeznáváme u blastického i thalického způsobu tvorby konidií mnoho dalších podtypů, ty však nejsou předmětem naší přednášky. Konidiogeneze tak představuje dobrý zdroj znaků pro determinaci i fylogenetické úvahy o anamorfě. Jen pro představu je dále uveden přehled některých typů tvorby konidií, který dokládá shora uvedené tvrzení.
84 KONIDIOGENEZE BLASTICKÁ THALICKÁ HOLO- BLASTICKÁ ENTERO- BLASTICKÁ HOLO- THALICKÁ THALICKO- ARTHRICKÁ SYNCHRONNÍ TRETICKÁ HOLO- ARTHRICKÁ SYMPODIÁLNÍ PHIALIDICKÁ ENTERO- ARTHRICKÁ ANNELIDICKÁ SARCINICKÁ BASAUXICKÁ ENDOGENNÍ
85 Jen pro představu, co se asi za termíny, uvedenými v předchozím schematu skrývá, podívejme se na dva příklady běžného způsobu tvorby konidií. Prvním příkladem je enteroblastická konidiogeneze fialidického typu, se kterou se setkáváme např. u rodů Aspergillus nebo Penicillium. U tohoto způsobu tvorby konidií vzniká první konidie holoblasticky, všechny další konidie pak enteroblasticky v konidiogenní buňce lahvicovitého tvaru, která se nazývá fialida. Fialidu nakreslit na tabuli i do sešitu!
86 Jen pro představu, co se asi za termíny, uvedenými v předchozím schematu skrývá, podívejme se na dva příklady běžného způsobu tvorby konidií. Druhým příkladem bude thalická (přesněji řečeno holoarthrická) konidiogeneze, kdy oddělující se části fertilní hyfy přebírají funkci konidií. S tímto typem vzniku konidií se setkáváme např. u rodů Geotrichum nebo Oidiodendron.
87 NASHLEDANOU PŘÍŠTĚ, KDY NAŠE SETKÁNÍ S HOUBAMI VŘECKOVÝTRUSÝMI ZAKONČÍME BLIŽŠÍM POHLEDEM NA SYSTÉM TÉTO SKUPINY, MALOU PROCHÁZKOU REPREZANTATIVNÍMI ŘÁDY NELICHENIZOVANÝCH I LICHENIZOVANÝCH ASKOMYCETŮ A ZAPOMENOUT NESMÍME ANI NA POMOCNOU, UMĚLOU, ALE DŮLEŽITOU SKUPINU DEUTEROMYCETES.
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 5. lekce Říše Fungi: Ascomycota I. verze 2010 Přehled hlavních
VíceBotanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum ŘÍŠE: Chromista/SAR Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Peronosporomycota (Oomycota) TŘÍDA: Peronosporomycetes (Oomycetes ) ŘÁD: Peronosporales Pseudoperonospora
VíceBotanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Chytridiomycota TŘÍDA: Chytridiomycetes ŘÁD: Chytridiales Synchytrium endobioticum (TP)
VíceODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ
ODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ výtrusy vznikají ve vřecku (ascus) - je to meiosporangium: zralé vřecko 2n, meioza při vzniku spor (obvykle je jedinou diploidní buňkou v životním cyklu) spory se tvoří
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceFYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů
VíceŘÍŠE: Fungi. ODDĚLENÍ: Ascomycota
ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA při pohlavním procesu dochází ke vzniku dikaryotických hyf, tvořících makroskopické útvary - plodnice (askomata) výtrusy (askospory) vznikají ve
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceBotanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Eurotium amstelodami (ŽM) Aspergillus
VíceSystém a fylogeneze hub a. houbových organizmů
Systém a fylogeneze hub a houbových organizmů Hibbett & al. (2007) Fungi http://science.kennesaw.edu/~jdirn ber/bio2108/lecture/lecbiodiversit y/31_labeled_images - nejpočetnější skupina hub - asi 65 tis.
VíceAscomycota houby vřeckovýtrusé
Ascomycota houby vřeckovýtrusé Základní vegetativní strukturou je septovaná hyfa s jednojadernými úseky Septa jsou uzavíratelná Voroninovými tělísky Dimorfismus jeden konkrétní druh se může chovat jako
VíceCvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby
Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby Bi1090c Fylogeneze a diverzita řas a hub cvičení Mgr. Lukáš Chrást Loschmidtovy laboratoře, ÚEB PřF MU a RECETOX Podzim 2015 ODDĚLENÍ: Zygomycota TŘÍDA:
VíceASCOMYCOTA. Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé)
ASCOMYCOTA Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé) Morfologické charakteristiky: 1. Mycelium a somatické struktury: Septované - septa s jednoduchými póry + Woroninova tělíska, organely septálního póru Mycelium
VíceSystém organismů. Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria. Impérium: PROKARYA říše : Bacteria
Systém organismů Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria Impérium: PROKARYA říše : Bacteria Impérium: EUKARYA říše: Protozoa (prvoci) říše: Chromista podříše: Cryptistae podříše: Chromobiotae říše: Fungi
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 3. Přednáška Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba
VíceSystém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceH O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková
H O U B Y (Fungi, Mycota) B. Voženílková Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam. Ve středoevropských podmínkách je jimi vyvoláno asi 82-84 % všech ekonomicky
VíceBotanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota vřeckovýtrusné houby TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Aspergillus niger (ŽM) Aspergillus flavus
VícePřehled pozorovaných objektů
Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ Myxomycota (Mycetozoa) hlenky, TŘÍDA: Myxomycetes (Myxogastrea) ŘÁD: Liceales Lycogala epidendrum (vlčí mléko oranžové) - aethalia ŘÁD: Stemonitales Stemonitis sp.
VícePododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po
Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po meiosi haploidní askospory Stélka - podhoubí (mycelium),
VíceOBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)
OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec,
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika zygomycety 4 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Systém hub 4 (5) dobře odlišené
VíceODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae
ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA vegetativní mycelium je dikaryotické, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze (dimorfizmus),
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika 5 Ascomycetes (Taphrinomycotina, Saccharomycotina,Pezizomycotina) Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio
Vícevřeckaté houby - Ascomycota
vřeckaté houby - Ascomycota vřeckaté houby - Ascomycota pohlavní rozmnožování askospory vznikající ve vřecku (ascus) na koncích dikaryotických hyf vřecka vznikají obvykle v rámci plodnic askomat častá
VíceLékařská mykologie (Bi3390)
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Laichmanová Monika Lékařská mykologie (Bi3390) Mykologická diagnostika Kvasinky a kvasinkám blízké organizmy http://cs.medixa.org/nemoci/mykoza
Více(část přednášky Systém a evoluce rostlin)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 SYSTÉM A EVOLUCE HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Systém a evoluce rostlin) systém založený na pojetí taxonů v 10. vydání
VíceSaprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje
Otázka: Houby a nižší rostliny Předmět: Biologie Přidal(a): LenkaKrchova Houby fungia Samostatná říše- napůl živočich a rostlina Eukaryotické heterotrofní organismy, které se rozmnožují výtrusy. Tělo se
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceWorld of Plants Sources for Botanical Courses
Botanika 5 Říše Fungi Říše Fungi (houby) stélka jednobuněčná u primitivních hyfy u odvozenějších ty mohou vytvářet vláknité mycelium nejpokročilejší typy hub mají přehrádkované hyfy většinou přítomna b.
VíceSystém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Ascomycota vřeckaté houby (1) Taphrinomycotina: Taphrina Sacchromycotina
VíceŠkola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT
Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: Název projektu: Číslo projektu: Autor: Tematická oblast: Název DUMu: Houby 2 Kód: Datum: 14.8.2013 Cílová skupina: Klíčová slova: Anotace: III/2 - Inovace
VíceLesnická botanika speciální přednáška 4
Lesnická botanika speciální přednáška 4 Houbové organizmy, část I Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Houbové organizmy systematické
VíceHouby a houbové organismy základní charakteristika skupiny. (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner
Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner LukasLeitner@seznam.cz Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam.
VíceÚVOD MECHOROSTY. Ivana Lipnerová
ÚVOD MECHOROSTY Ivana Lipnerová ÚVOD - ORGANIZACE pokyny v informačním e-mailu zápočet max 2 absence protokoly morfologický herbář do 31. 5. 2013! http://www.botanickafotogalerie.cz/ zásady bezpečné práce
VíceBc. Tereza Hyráková. Univerzita Palackého v Olomouci
2015 Bc. Tereza Hyráková Univerzita Palackého v Olomouci 1. Zvolte jednu ze správných odpovědí. 1. Tělo hub se nazývá: a) stélka b) korpus c) mycelium d) kapicilium 2. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě
VíceLesnická fytopatologie a rostlinolékařství
Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství IV. Puvodci bionoz - houby Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Typy plodnic a spor
VíceMASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ http://www.sci.muni.cz/ccm Mikroskopické houby Laichmanová Monika autor: MUDr. Petr Ondrovčík Mikroskopické
VíceBiologie - Kvinta, 1. ročník
- Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence
VíceBotanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota ekologická skupina lišejníky (lichenizované houby) TŘÍDA: Lecanoromycetes ŘÁD:
VíceMASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE. Mikroskopické houby - rod Aspergillus
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Mikroskopické houby - rod Aspergillus zástupci rodu Aspergillus - popsáno 339 druhů, cca 40 druhů popsáno jako původci mykotických
VíceBiologie lišejníků. 3. lekce. Rozmnožování lišejníků
Biologie lišejníků 3. lekce Rozmnožování lišejníků Reprodukce lišejníků Rozmnožování: pohlavní plodnice jako u hub (apothecia, perithecia, ) nepohlavní konidie (nepohlavní spory) nejčastěji v pyknidách
VíceSYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení Říše FUNGI (houby pravé) STÉLKA: 1buněčná/vláknité mycelium BS: převážně chitin a ß-glukan BIČÍKY: pouze u zástupců Chytridiomycota a jsou bez mastigonemat VÝŽIVA:
VíceIII. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + doplňující otázky, min. = 7položek správně
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
Vícečerných plodnic perithecia Graphium, Leptographium, Sporothrix identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Ophiostomatales Houby charakteristické tvorbou černých plodnic (typu perithecia) s dlouhým krčkem a ústím a nepohlavního stadia v rodech Graphium, Leptographium, Sporothrix aj. Někteří zástupci mají 2
VíceStředoškolská technika 2016 ASCOMYCETY NA ÚZEMÍ PR ÚDOLÍ KLÍČAVY
Středoškolská technika 2016 Setkání a prezentace prací středoškolských studentů na ČVUT ASCOMYCETY NA ÚZEMÍ PR ÚDOLÍ KLÍČAVY Kamila Mertlová Gymnázium Kladno Náměstí E. Beneše 1573, Kladno Gymnázium Kladno,
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o hlavně plísně a kvasinky o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické
Vícecelulolytické identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Sordariales Skupina charakteristická tvorbou většinou tmavě zbarvených plodnic typu perithecia. Někteří zástupci mají plodnice porostlé různě utvářenými trichomy (např. Chaetomium). Většinou se vyskytují
VíceCvičení z mykologie (pro učitele) 5. praktické cvičení Houby vřeckovýtrusné Ascomycota I
Cvičení z mykologie (pro učitele) 5. praktické cvičení Houby vřeckovýtrusné Ascomycota I konidiofory: nepohlavní rozmnožování plodnice: pohlavní rozmnožování vřecka kleistothecium apothecium perithecium
VíceSTŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 7. Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství Inhibující prostředí potravinových hub Jakub Krutský Kraj: Praha Praha 2015 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
VícePohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu
VíceBotanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota lišejníky (lichenizované houby) Fabien Burki Cold Spring Harb Perspect Biol2014
VíceFytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky
Fytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky Říše: Protozoa Eukaryotní organismy, převážně jednobuněčné, s plasmodiálním stádiem, v ontogenetickém vývoji se vyskytuje bezbuněčná fáze.
VíceIII. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + 2 doplňující otázky: min. = 75% správně
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
VíceEurotium, řád Eurotiales
Eurotium, řád Eurotiales Houby nápadné tvorbou žlutých plodnic (kleistothecií) a nepohlavního stadia rodu Aspergillus. Charakteristické svou osmofilií - vyskytují se na substrátech s omezenou dostupností
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení ŘÍŠE: Chromista Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Heterocontophyta (syn. Chromophyta) TŘÍDA: Bacillariophyceae podtřída: Coscinodiscophycidae
VíceObecná charakteristika hub
Fyziologie hub Prvá část: Charakteristiku hub na základě výživy Ekologická charakteristika výživy hub Chemické zdroje výživy hub Druhá část Fyziologie růstu a rozmnožování Způsoby stanovení růstu, způsoby
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika názvosloví, systém, morfologie (Oomycety) 3 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018
VíceBotanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Chlorophyta TŘÍDA: Trebouxiophyceae Chlorella (PP) Trebouxia (PP) Stichococcus (PP) TŘÍDA: Chlorophyceae
VíceEurotiales - teleomorfy
Eurotiales - teleomorfy Houby charakteristické tvorbou plodnic (kleistothecií, gymnothecií, aj.) a nepohlavního stadia v rodech Aspergillus, Penicillium, Paecilomyces, Basipetospora, Polypaecilum aj. Některé
Víceplodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)
Otázka: Houby Předmět: Biologie Přidal(a): cathrinefirth CHARAKTERISTIKA početná a různorodá skupina znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa org. látky, zásobní látka glykogen)
VíceBotanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení
Botanika bezcévných rostlin pro učitele 5. praktické cvičení ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Chlorophyta TŘÍDA: Trebouxiophyceae Chlorella (PP) Trebouxia (PP) Stichococcus (PP) TŘÍDA: Chlorophyceae Chlamydomonas
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické o buněčná stěna bez peptidoglykanu,
VíceSeminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie
Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Hubert Šváb (3. ročník) Houby (Fungi) Mykologie: Věda zabývající se studiem hub (z řec. mýkés -houba) Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor,
Více= primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské. pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky
MECHOROSTY = primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské první fosilie ze svrchního devonu (před 360 mil. let) pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky -odkázány na kapilární
VíceSystém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika 7 Deuteromycetes Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Pomocné oddělení: Deuteromycety
VíceMycelium (podhoubí) = soubor hyf. Součástí mycelia jsou i útvary kde vznikají spory
Říše: HOUBY (Fungi) Charakteristika: - známo přes 100 000 druhů (odhad až 1,5 miliónů) - organizmy s eukaryotickou buňkou BS s chitinem, v buňce lysozómy i cytoskelet - jedno i mnohobuněčné - heterotrofní
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceLišejníky přednáška 1. David Svoboda
Lišejníky přednáška 1 David Svoboda Kde v systému se nacházíme? Impérium : Eukaryota Nadříše : Opisthokonta Říše : Fungi Ascomycota A. Kubátová A. Kubátová Kde v systému se nacházíme? Eukaryota Opisthokonta
VíceBotanika - bezcévné rostliny 6. praktikum Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 6. praktikum Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Rhodophyta TŘÍDA: Bangiophyceae ŘÁD: Bangiales Porphyra (HB) TŘÍDA: Florideophyceae ŘÁD: Gelidiales Gelidium (HB) ŘÁD: Gigartinales
VíceRozmnožování hub. Typy hniloby dřeva. Hlenky. Mechy. Lišejníky. Řasy
Rozmnožování hub Ostatní organizmy Dřevokazné houby - stopkovýtrusné Rozmnožování organizmů, které se řadí k houbám, je velmi variabilní a značně složité. Stopkovýtrusné houby, které jsou i níže uvedené
VíceBotanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů "říše" Plantae; podříše Viridiplantae Oddělení: Chlorophyta; třída: Ulvophyceae a) Ulva b) Cladophora c) Anadyomene d) Valonia
VíceVzdělávací obsah vyučovacího předmětu
Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 6. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Obecná biologie rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 4. lekce vývojová větev: Opisthokonta říše FUNGI verze 2010
VíceMgr. Šárka Bidmanová, Ph.D.
Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D. Loschmidtovy laboratoře, Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita 77580@mail.muni.cz 1. Úvod do studia mikrobiologie 2. Archea 3. Bakterie
VíceLišejníky přednáška 1
Lišejníky přednáška 1 Kde v systému se nacházíme? Impérium : Eukaryota Nadříše : Opisthokonta Říše : Fungi Ascomycota A. Kubátová A. Kubátová Kde v systému se nacházíme? Eukaryota Opisthokonta Fungi Basidiomycota
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceMikromycety - vláknité houby - plísně
Mikromycety - vláknité houby - plísně Mikromycety Pro vláknité mikromycety se všeobecně používá termín plísně V mykologii má však termín "plísně" užší význam, označuje pouze houby podkmene Oomycota (např.
VíceOddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ
Oddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ karyogamie a meioza probíhá v meiosporangiu - bazidii bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách - sterigmatech vegetativní stélka: vláknité přehrádkované mycelium
VíceBuňka hub. mitochondrie. glykogen Golgiho aparát. vakuola jádro drsné ER. lysozóm. buněčná stěna plazm.membr. hladké ER
Říše: Houby (Fungi) Buňka hub buněčná stěna plazm.membr. lysozóm vakuola jádro drsné ER mitochondrie glykogen Golgiho aparát hladké ER Stavba těla t - stélky - tvořena souborem houbových vláken = hyf (u
Víceorganismy, obligátní ektoparazité (komensálové?) především v tělech hmyzu, hl. brouků ruch/msa/blackwell.html.
TŘÍDA LABOULBENIOMYCETES řád Laboulbeniales netvoří žádné mycelium (!!!), stélku tvoří jen 1 nebo několik řad buněk s přívěsky, bazální buňkou ( noha ) je ukotvena v těle hostitele jsou známy pouze jako
VíceSystém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Ascomycota vřeckaté houby (2) Pezizomycotina ( eu-ascomycetes ) Leotiomycetes:
VíceOBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13
OBSAH 1 ÚVOD................................................. 7 1.1 Výrobek a materiál........................................ 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu..................... 8 2
VíceÚSTNÍ ZKOUŠKA. Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min
ÚSTNÍ ZKOUŠKA Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min OTÁZKY (ukázka): 1. Typy stélek sinic a řas Bičíkovci, Rhizopodová buňka, Kapsální
VícePenicillium, řád Eurotiales
Penicillium, řád Eurotiales Druhově bohatý rod: více než 250 druhů V přírodě jedna z nejčastějších hub (půda, ovzduší) významný rozkladač rostlinných zbytků V prostředí člověka častý kontaminant potravin
VíceBotanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Glaucophyta TŘÍDA: Glaucophyceae Glaucocystis (PP) ODDĚLENÍ: Rhodophyta TŘÍDA: Bangiophyceae Porphyridium
VíceMaturitní témata - BIOLOGIE 2018
Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 1. Obecná biologie; vznik a vývoj života Biologie a její vývoj a význam, obecná charakteristika organismů, přehled živých soustav (taxonomie), Linného taxony, binomická
VíceSOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě
SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě Název projektu Zlepšení podmínek vzdělávání SZŠ Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0358 Název školy Střední zdravotnická škola, Turnov, 28.
VíceBuňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
VíceProkarya Baktérie (Bacteria) TP, trichální stélka, heterocyty, arthrospory. PREP, trichální stélka, hormogonia
Praktikum z bezcévných rostlin - SYLLABUS 1 Prokarya Baktérie (Bacteria) Oddělení SINICE (CYANOBACTERIA, CYANOPHYTA) CYANOPHYCEAE Nostocales: Anabaena TP, trichální stélka, heterocyty, arthrospory Oscillatoria
VíceBotanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ
Botanika - bezcévné rostliny PRAKTICKÉ CVIČENÍ Program cvičení byl vytvořen za podpory grantu FRVŠ v roce 2004 na oddělení bezcévných rostlin katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK Praha. Na přípravě
VíceGymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590
, T. G. Masaryka 590 Dodatek č. 1 ke Školnímu vzdělávacímu programu pro nižší stupeň gymnázia (zpracován podle RVP ZV) Tímto dodatkem se mění osnovy předmětu Biologie a geologie pro primu od školního roku
VíceMaturitní témata Biologie MZ 2017
Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza
VíceTřída: XANTHOPHYCEAE
HYDROBOTANIKA Třída: XANTHOPHYCEAE Celková chrakteristika Asi 600 druhů v 90 rodech. Dříve byla tato skupina nazývána Heterokontae, neboli různobrvky, dnes bývá nazývána v některých moderních textech Tribophyceae
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 2. Přednáška ŘÍŠE FUNGI Jednobuněčné nebo vláknité organismy (hyfy mohou tvořit mycelium, plektenchym
Víceystému a fylogeneze hub organismů (Deacon, 2005)
Přehled systs ystému a fylogeneze hub a příbuzných p organismů (Deacon, 2005) ŘÍŠE: FUNGI (MYCOTA) HOUBY Oddělení Chytridiomycota Oddělení Zygomycota Oddělení Glomeromycota Oddělení Ascomycota Oddělení
VícePřírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika
list 1 / 7 Př časová dotace: 2 hod / týden Přírodopis 6. ročník (P 9 1 01) (P 9 1 01.1) (P 9 1 01.4) (P 9 1 01.5) (P 9 1 01.6) (P 9 1 01.7) (P 9 1 02) P 9 1 02.1 rozliší základní projevy a podmínky života,
VíceFusarium a Cylindrocarpon
Fusarium a Cylindrocarpon Rod Fusarium (česky srpatka) je charakteristický tvorbou vícebuněčných zakřivených makrokonidií, na rozdíl od příbuzného rodu Cylindrocarpon, který má makrokonidie většinou rovné.
Více