MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
|
|
- Otakar Vaněk
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
2 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární skupiny (labyrintuly, oomycety, hyfochytriomycety) s praktikem 4. FUNGI úvod k říši, chytridiomycety a mikrosporidie s malým praktikem 5. Zygomycety (Zygo- a Glomeromycota) vlastní lekce + část praktika 6. Houby vřeckovýtrusé úvod, dokončení praktika k zygomycetům 7. Taphrinomycotina + Saccharomycotina s praktikem (kvasinky) 8. Pezizomycotina prototunikátní s praktikem na penicilia, aspergilly a spol. 9. Pezizomycotina - unitunikátní s praktikem na chaetomia, xylariální houby a spol.) 10. Pezizomycotina bitunikátní a deuteromycety s praktikem na Dematiaceae 11. Houby stopkovýtrusé I. s praktikem na rzi a sněti 12. Houby stopkovýtrusé II. s praktikem na chorošovité, kloboukaté a břichatkovité houby
3 MYKOLOGIE 7. lekce Říše Fungi: ASCOMYCOTA (part 2) pododdělení Taphrinomycotina pododdělení Saccharomycotina verze 2010
4 Neurospora crassa 100 Chaetomium globosum Saccharomyces cerevisiae 100 Pneumocystis carinii Schizosaccharomyces pombe 100 Coprinopsis cinerea Phanerochaete chrysosporium Cryptococcus neoformans Ustilago maydis 100 Glomus mosseae Glomus intraradices Scutellospora heterogama Glomeromycota Paraglomus occultum Geosiphon pyriforme 100 Rhizopus stolonifer 100 Cokeromyces recurvatus Phycomyces blakesleeanus Umbelopsis ramanniana Endogone pisiformis Endogone lactiflua Mortierella verticillata Mortierella sp. 100 Smittium culisetae 97 Furculomyces boomerangus 100 Coemansia reversa Orphella haysii Spiromyces aspiralis Dimargaris bacillispora 100 Kuzuhaea moniliformis Piptocephalis corymbifera Zoopagales Rhopalomyces elegans Entomophthora muscae Conidiobolus coronatus Basidiobolus ranarum 100 Olpidium brassicae Ascomycota Basidiomycota Mucorales+Endogonales Kickxellales +Harpellales +Dimargaritales Entomophthorales ( DIKARYOMYCOTA )
5 ASCOMYCOTA PŘEHLED SYSTÉMU Systematické uspořádání této velké skupiny hub prošlo velkými změnami a v minulosti bylo zaloţeno na kombinaci typu plodnice a typu vřecka. V současné době na základě především molekulárních a ultrastrukturálních znaků oddělení Ascomycota členíme na tři pododdělení a celkem 15 tříd. Uvedený systém není moţno povaţovat za finální, lze očekávat další změny a upřesnění podle nových informací, které získáme. PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Sachcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) třídy (výběr): Eurotiomycetes, Pezizomycetes, Leotiomycetes, Lecanoromycetes, Sordariomycetes, Dothideomycetes
6 ASCOMYCOTA fylogenetickýc strom založený na 18S rrna genových sekvencích Ascomycota Pezizomycotina Euascomycetes Saccharomycotina Taphrinomycotina
7 ASCOMYCOTA fylogenetickýc strom založený na 18S rrna genových sekvencích Ascomycota Pezizomycotina Euascomycetes Saccharomycotina Taphrinomycotina
8 (Pezizomycotina) (Saccharomycotina) Basidiomycota Ascomycota (Taphrinomycotina)
9 ASCOMYCOTA (systém dle Outline of Ascomycetes 2010 a Dictionary of Fungi 2008) PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA syn. ARCHIASCOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Saccharomycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA, syn. ASCOMYCOTINA třídy (výběr): Eurotiomycetes Pezizomycetes Leotiomycetes Lecanoromycetes Sordariomycetes Dothideomycetes verze 2010
10 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: TAPHRINOMYCOTINA (syn. Archiascomycotina) Vývojově původní, nejstarší typy. Skupina bazálních askomycetů, definovaná na molekulární úrovni před zhruba 15 lety. Morfologicky a ekologicky nesourodá skupina, jejíţ zástupci byli v minulosti (zřejmě mylně, tj. na základě nefylogenetických znaků) řazeni do skupin Protozoa, Peronosporomycetes (pod tím starším názvem Oomycetes), Basidiomycetes a Endomycetes.
11 Srovnání znaků archiaskomycetů, saccharomycetů a vláknitých askomycetů. Nishida & Sugiyama 1994 Mycoscience vol.35:361
12 PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA syn. ARCHIASCOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes řád Protomycetales řád Taphrinales
13 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: TAPHRINOMYCOTINA (syn. Archiascomycotina) Vývojově původní, nejstarší typy. Skupina bazálních askomycetů, definovaná na molekulární úrovni před zhruba 10 lety. Morfologicky a ekologicky nesourodá skupina, jejíţ zástupci byli v minulosti (zřejmě mylně, tj. na základě nefylogenetických znaků) řazeni do skupin Protozoa, Peronosporomycetes (pod tím starším názvem Oomycetes), Basidiomycetes a Endomycetes. Třída Neolectomycetes: monotypická skupina (tzn. pouze rod Neolecta), zaloţená dosud pouze na sekvenování 18S rrna. Vláknité vegetativní mycelium a apotheciální makroskopické plodnice, 3 druhy půdní a lignikolní, rod dříve řazen do ř. Helotiales.
14 NEOLECTOMYCETES Neolecta vitellina terestrická makroskopická plodnice
15 Neolecta vitellina terestrická makroskopická plodnice Neolectales Landvik & al Neolecta Speg v minulosti rod kladen do ř. Helotiales, Pezizales a Lecanorales. Rod popsán 1881 z Jiţní Ameriky s druhem N. flavovirescens. Ze severní polokoule později popsány druhy N. vitellina a N. irregularis. N. vitellina se vyskytuje i ve Švédsku, kde byly právě na tomto druhu provedeny molekulární studie (Univ. Umeå).
16 Neolecta vitellina smrčenka žloutková v České republice
17 PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA syn. ARCHIASCOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes řád Protomycetales řád Taphrinales
18 Třída Pneumocystidomycetes: opět monotypická skupina s jediným rodem Pneumocystis, kerý byl v minulosti povaţován za prvoka (Protozoa). První popis ve Francii 1912 z krysích plic. Nemyceliální stélka. Parazit plicního epitelu savců včetně člověka v případě silného oslabení (např. HIV). V pokročilé fázi onemocnění se z plic šíří i do dalších orgánů. Onemocnění se nazývá pneumocystóza. Pneumocystis životní cyklus zygota mladé vřecko plasmogamie n+n? karyogamie meióza mitózy uvolněné askospory haploidní somatická buňka uvolnění askospor z vřecka diferenciace askosporve vřecku
19 Pneumocystis carinii, nekultivovatelný parazit plicního epitelu, spory uvolňovány do alveolárního exudátu. Popsáno 12 forem dle hostitelů. Snímky z klinického materiálu (optický i TEM mikroskop).
20 Třída Pneumocystidomycetes: opět monotypická skupina s jediným rodem Pneumocystis, kerý byl v minulosti povaţován za prvoka (Protozoa). Nemyceliální stélka. Záchyt Pneumocystis carinii u HIV pozitivního pacienta. S.Dobiášová, J.Kolčáková KRAJSKÁ HYGIENICKÁ STANICE Ostrava a FAKULTNÍ NEMOCNICE Ostrava Pneumocystis carinii může být fatálním patogenem imunosuprimovaných a imunodeficitních pacientů působícím pneumocystovou pneumonii. P.carinii je houbový organismus, podle údajů molekulární biologie fylogeneticky nejbližší skupině hub Ascomycetes. V plicích se nachází trofozoitová stadia množící se dělením. Časem vznikají precystická stadia, která zrají v cysty (asky), v nichž se diferencuje osm intracystických tělísek. Diagnostikuje se speciálním barvením a pomocí monoklonálních protilátek, uplatňují se i metody PCR. Nejvhodnějším materiálem je bronchoalveolární tekutina (BAT) případně indukované sputum. Serologické testy pro průkaz specifických protilátek nemají diagnostickou hodnotu. V terapii se využívá kotrimoxazol, méně pentamidin nebo dapson s trimetoprimem. Mladý muž dovezen k hospitalizaci v lednu 1999 do AIDS centra s pneumonií, námahová i klidová dušnost, teplota 39 C, při rtg plic-skvrnitě cárovité málo syté zastínění v celém dolním poli vpravo zasahující do středního pole, další den provedena bronchoskopie. Během hospitalizace zjištěn těžký buněčný deficit.
21 PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA syn. ARCHIASCOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes řád Protomycetales řád Taphrinales
22 Třída Schizosaccharomycetes: malá skupina (2 rody a 5-6 druhů), jejíţ zástupci se morfologicky podobají pravým kvasinkám, ale znaky na molekulární a biochemické úrovni oba rody (Schizosaccharomyces a Hasegawaea) výrazně odlišují na úrovni samostatné třídy. Buněčná stěna: polysacharidy typu glukosoaminoglykan, chitin jen minimálně. Vegetativní stélka jednobuněčná, ale i vláknité formy. Nepohlavní rozmnoţování: schizotomický rozpad na 2-4 dceřinné buňky (fission yeasts). Pohlavní rozmnoţování: hologamická konjugace, ţivotní cyklus haploidní. Schizosaccharomyces octosporus tvorba osmisporických vřecek po hologamické kopulaci dvou buněk.
23 Schizosaccharomyces octosporus haplontní ţivotní cyklus pohlavní část žc vřecko hologamická konjugace nepohlavní část žc
24 Rod Schizosaccharomyces Lindner (1893), cca 4 druhy. Druh Schizosaccharomyces octosporus nacházíme na sladkých plodech typu vinných hroznů, fíku a datlí. vegetativní buňky vřecka
25 Schizosaccharomyces octosporus v agarové kultuře vřecka
26 Druh Schizosaccharomyces versatilis vytváří jednobuněčné i vláknité formy, které se mohou rozpadat na arthrospory. Výskyt v přírodě na sladkých plodech a ovocných šťávách. vřecka vláknité mycelim
27 Druh Schizosaccharomyces pombe se vyuţívá ke zkvašování semen prosa při přípravě tzv. afrického piva pombe. Druh se vyuţívá i v některých biotechnologických procesech a genetických studiích. (Hledám obrázek černoušků, kterak vaří pivo pombe.)
28 PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA syn. ARCHIASCOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes řád Protomycetales řád Taphrinales
29 Třída Taphrinomycetes: skupina obsahuje dva biotrofně parazitické řády, které se ale morfologií a biologií dosti liší. Molekulární znaky však toto spojení podporují.
30 Třída Taphrinomycetes: skupina obsahuje dva biotrofně parazitické řády, které se ale morfologií a biologií dosti liší. Molekulární znaky však toto spojení podporují. Řád Protomycetales: parazité cévnatých rostlin s intercelulárním septovaným diploidním myceliem. Na myceliu se tvoří tlustostěnné askogenní buňky (1), které po přezimování vytvoří mnohojaderný měchýřek (2), který je povaţován za primitivní vřecko (někdy nazývané synaskus ) s 2n jádry. Zde dojde k meiozi a vzniká velký počet haploidních askospor (3). Askospory po vyklíčení obvykle ihned kopulují (4) a dávají vznik diploidnímu vegetativnímu myceliu, schopnému infikovat hostitele. (1) (2) (3) (4)
31 Třída Taphrinomycetes: skupina obsahuje dva biotrofně parazitické řády, které se ale morfologií a biologií dosti liší. Molekulární znaky však toto spojení podporují. Řád Protomycetales: parazité cévnatých rostlin s intercelulárním septovaným diploidním myceliem. Na myceliu se tvoří tlustostěnné askogenní buňky, které po přezimování vytvoří mnohojaderný měchýřek, který je povaţován za primitivní vřecko (někdy nazývané synaskus ). Po karyogamii dvojic jader dojde k meiozi a vzniká velký počet haploidních askospor. Askospory po vyklíčení obvykle ihned kopulují a dávají vznik diploidnímu vegetativnímu myceliu, schopnému infikovat hostitele. Nejznámějším druhem je Protomyces macrosporus, parazitující na řapících a čepelích listů bršlice (Aegopodium), na nichţ vytváří charakteristické drobné nádorky. Druh Protomyces pachydermus se objevuje na listech smetánky (Taraxacum).
32 PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA syn. ARCHIASCOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes řád Protomycetales řád Taphrinales
33 řád Taphrinales Biotrofní parazité, dimorfizmus (dikaryotické vegetativní mycelium a schopnost tvořit i kvasinkovitou fázi), morfologie (netvoří se plodnice, jednoduchý typ vřecek a askospor), pohlavní rozmnoţování (somatogamie), nepohlavní rozmnoţování (blastogeneze, přesněji enterobastická konidiogeneze), ţivotní cyklus haplodikaryotický. Buněčná stěna z polymerů rhamnózy, manózy a glukózy podobně jako kvasinka Saitoella (Archiascomycetes incertae sedis). Organotropnost, symptomatologie, ekologie, rozšíření a fytopatologický význam. Důvody zařazení do samostatné systematické jednotky vysoké hodnoty jiţ v minulosti: diakryotická vegetativní fáze, nevytvářejí se askogenní hyfy, vřecka vznikají odlišným způsobem, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze.
34 Taphrina deformans životní cyklus n chlamydospora mycelium n+n vřecka 2n vřecka
35 Taphrina betulina
36 Taphrina pruni - vřecka
37 Rod Taphrina - autorem je už Elias Magnus FRIES 1832, rod založen byl na druhu Taphrina populina. Od té doby byl rod popsán ještě několikrát, pod (dnes) synonymy Ascomyces, Ascosporium, Exoascus, Magnusiella apod. De Bary (1884) upozorňuje na podobnost tafrin s řády Ustilaginales a Uredinales (dikaryotické mycelium a absence plodnic) Arx (1967) a Saville (1955) se domnívají, že je zde vývojová souvislost s ř. Uredinales, a obě skupiny řadí společně do třídy Endomycetes (vzhledem ke schopnosti tvorby kvasinkovitých stadií). Müller & Loeffler (1982) vyčlenili tento řád do samostatné podtřídy Taphrinomycetidae v rámci třídy Ascomycetes na základě kombinace dvou znaků: vřecka a formy dikaryotické fáze, snaha o odlišení od ostatních klasických askomycetů prostřednictvím rel. vysoké taxonomické jednotky. Nejnovější vývoj poznání na základě výzkumu na molekulární úrovni: souvislost rodů Taphrina, Protomyces, Pneumocystis, Saitoella a skupiny Schizosaccharomyces jako tzv. bazálních askomycetů Archiascomycetes nebo nomenklatoricky správné podobě Taphrinomycetidae.
38 5. Velikost skupiny, sytém a zástupci. Monotypický řád a čeleď, jediný rod Taphrina Fr (syn. Exoascus Fuckel 1860), cca druhů, anamorfa Lalaria R.T.Moore T. deformans kadeřavost listů broskvoní, T. populina listy topolů, T. johansonii na samičích šišticích Populus tremula, T. betulina - čarověníky na břízách, T. nana a T. betulae na severských břízách, T. tosquinetii na listech olší, T. amentorum na samičích jehnědách olší, T. epiphylla čarověníky na olších, T. caerulescens na listech dubů, T. bullata kadeřavost listů hrušní, T. pruni puchrovitost švestek, T. filicina na listech r. Dryopteris
39 Taphrina Taphrina deformans na listech broskvoní Taphrina pruni na plodech švestky domácí palisáda vřecek v subkutikulární vrstvě hostitele
40 Taphrina deformans ascus hostitel
41 Taphrina deformans palisáda vřecek s povrchu listu.
42 Taphrina deformans na listech broskvoní
43 Taphrina betulina - vřecka symptomy napadení Palisáda vřecek na spodní straně listu břízy ve světelném mikroskopu (1) a skenovém elektronovém mikroskopu (2, 3).
44 Taphrina amentorum na květenství olše
45 Taphrina johansonii na květenství osiky
46 ASCOMYCOTA (systém dle Outline of Ascomycetes) PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA syn. ARCHIASCOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Saccharomycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA, syn. ASCOMYCOTINA třídy (výběr): Eurotiomycetes Pezizomycetes Leotiomycetes Lecanoromycetes Sordariomycetes Dothideomycetes
47 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA pododdělení: SACCHAROMYCOTINA (syn. Hemiascomycotina)
48 DICTIONARY 2001 OUTLINE 2007 Ascomycota Ascomycota Srovnání dvou provizorních způsobů řazení vyšších skupin vřeckovýtrusýh hub. Dictionary of Fungi 9 th Edition 2001 a MYCONET Outline of Ascomycetes 2005
49
50
51
52 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Jediná třída s jediným řádem (Saccharomycetales, syn. Endomycetales), tzv. pravé kvasinky (askogenní). Vegetativní stélka je nejčastěji ve formě jednotlivých pučivých buněk, některé druhy vytvářejí tzv. pučivé pseudomycelium, vzácně se vyskytuje i hyfální přehrádkované mycelium. Buněčná stěna je (ultrastrukturálně) jednovrstevná (na rozdíl od skupiny Pezizomycotina, kde je dvouvrstevná) a je tvořena polysacharidy typu β-glukan a β-manan. Nepohlavní rozmnoţování tvorba dceřinných buněk (lze je nazývat blastospory, ale jsou to v podstatě konidie) pučením (holoblastická konidiogeneze). Po odpadnutí dceřinných blastospor zůstávají na povrchu mateřské buňky zřetelné jizvy. Při nepohlavním rozmnoţování můţe docházet i k prostému dělení buněk, u vláknitých typů se někdy tvoří tzv. arthrospory (rozpadem původního vlákna na jednotlivé samostatné buňky).
53 Základní typy pučení (blastogeneze). multilaterální bipolární unipolární holoblastická enteroblasická perkurentní
54 multilaterální pučení
55 Další typy nepohlavního rozmnoţování kvasinek: schizotomický rozpad (typický pro Schizosaccharomycetes) tvorba arthrokonidií rozpadem hyfy (u vláknitých typů)
56 Saccharomyces cerevisiae nepohlavní rozmnoţování pučící mladá konidie mateřská buňka jizvy po odpadlých konidiích 1 μm
57 mateřská buňka dceřinná buňka jizvy po odpadlých buňkách
58 schizotomie blastogeneze schizotomie jizvy nepohlavní rozmnoţování kvasinek Schizosaccharomyces octosporus pučení u Saccharomyces cerevisiae
59 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Pohlavní rozmnoţování nejčastěji somatogamie (hologamie), tedy kopulace dvou vegetativních buněk, chovajících se jako gamety. U vláknitých typů kopulují nepříliš rozlišená gametangia (gametangiogamie). Vzniká diploidní zygota, která se (většinou) mění přímo ve vřecko. Ţivotní cyklus můţe být haplobiontní, haplo-diplobiontní nebo diplobiontní. 2n Saccharomyces cerevisiae (haplo-diplobiontní ţivotní cyklus) diploidní pučivé pseudomycelium 2n n n blastospora Saccharomyces ludwigii (diplobiontní ţc)
60 Dipodascus uninucleatus 2n n polysporické vřecko Příklad kvasinky s vláknitou stélkou, haploidním ţc, gametangiogamií a tvorbou dlouhých polysporických vřecek. Druh byl izolován z mízotoku některých dřevin. haploidní vláknité mycelium polysporické vřecko
61 Saccharomycetes typy askospor a typy vřecek. kloboučkovitý saturnovitý kulovitý eliptický ledvinitý polokulovitý čočkovitý kyjovitý jehlicovitý vřecko
62 Saccharomycetes typy askospor a vřecek. Saccharomyces ludwigii Eremothecium coryli Debaryomyces hansenii
63 SACCHAROMYCOTINA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velikost skupiny a systém: celkem přes 88 rodů a kolem 900 druhů, členěných do 13 čeledí (Dictionary 2008). A podle čeho se takové jednoduché organizmy určují? Výskyt a význam: převaţují saprotrofní druhy na částech rostlin s vysokým obsahem cukrů (plody, nectaria, mízotoky), ale i na dřevě a v půdě. Schopnosti zkvašovat cukr se vyuţívá v potravinářském průmyslu (výroba piva, vína), ale vzhledem k různým biosyntetickým vlastnostem i ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. S kvasinkami s.l. se setkáváme ve třech různých souvislostech: 1) pravé, askosporogenní kvasinky náleţí do třídy Saccharomycetes; 2) pouze nepohlavně se rozmnoţující kvasinky (asporogenní kvasinky) tvoří pomocný řád Blastomycetes umělé třídy Deuteromycetes (výklad později); 3) kvasinkovitá stádia jsou schopna vytvářet i některé druhy z oddělení Zygomycota, Basidiomycota a pododdělení Pezizomycotina (jev se nazývá dimorfizmus).
64 JEN MALÝ POHLEDNA BASIDIO-KVASINKY: teleomorfní bazidio-kvasinky UREDINIOMYCETES (rzi) Sporidiales - Sporidiobolaceae Sporidiobolus anamorfy Rhodomyces, Sporobolomyces Rhodosporidium anamorfy Cryptococcus?, Rhodotorula, Aessosporon anamorfy jsou Bullera a Sporobolomyces Leucosporidium tři druhy z moř. vody, anamorfy nemá? AGARICOMYCETES (Basidiomycetes) Tremellomycetidae - Filobasidiales Filobasidium anamorfa je Cryptococcus Filobasidiella anamorfa je Cryptococcus (polyfyletický rod) anamorfní basidio-kvasinky (bez známé teleomorfy) Itersonilia, Tilletiopsis, Candida, Torulopsis, Sterigmatomyces, Trichosporon (anam. Tremellomycetidae)
65 Cryptococcus neoformans (teleomorfa je Filobasidiella neoformans, Tremellales) původce plicních kryptokokóz.
66 Nejčastější látky, pouţívané jako substráty pro asimilační a fermentační Lát testy při identifikaci kvasinek: hexózy: D- galaktóza, D-glukóza, L-ramnóza, L-sorbóza pentózy: D-xylóza, D-ribóza, L-arabinóza, D-arabinóza disacharidy: maltóza, celobióza, trehalóza, laktóza trisacharidy: rafinóza, melezitóza polysacharidy: rozpustný škrob, inulin alkoholy: D-manitol, D-glucitol, inositol, metanol, glycerol, etanol, ribitol organické kyseliny: DL-mléčná, jantarová, citrónová, 5-ketoglukonová, jablečná glykosidy: α-metyl-d-glukosid, arbutin, salicin ostatní látky: D-hydrochloridglukosamin, glukono-δ-lakton asimilace = příjem a přeměna látek fermentace = přeměna kvašením (působením enzymů, ferment je starší označení pro enzym) A jak je to s fermentací čaje? U čaje se samozřejmě nejedná o fermentaci, ale o oxidaci polyfenolů, označovaných jako taniny. Tato oxidace vede ke ztmavnutí čajových lístků: černý a zelený čaj se liší způsobem a dobou této oxidace. Ale s fermentací (kvašením) a kvasinkami to nemá nic společného.
67 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů (Dictionary 2008) řád Saccharomycetales - čeledi (abecedně) čeleď Ascoideaceae Cephaloascaceae Dipodascaceae Endomycetaceae Eremotheciaceae Lipomycetaceae Metschnikowiacea Phaffomycetaceae Pichiaceae Saccharomycetaceae Saccharomycodaceae Saccharomycopsidaceae Trichomonascaceae (Candidaceae anamorfní kvasinky)
68 SACCHAROMYCOTINA NĚKOLIK NEJDŮLEŢITĚJŠÍCH ZÁSTUPCŮ: Rod Saccharomyces tvoří jednotlivé oválné pučící buňky, nejznámějším druhem je S. cerevisiae (kvasinka pivní), která zkvašuje cukry na alkohol. Druh S. ellipsoideus (kvasinka vinná) se pouţívá při výrobě vína. Jde o poměrně vysoce vyšlechtěný druh, původně izolovaný z plodů a květů révy vinné. Druh S. fragilis se pouţívá při zkvašování mléčných výrobků. Druh Saccharomycodes ludwigii byl izolován z mízotoku dubů. Druh Cyniclomyces fibuligera tvoří bělavé povlaky na nevhodně skladovaných sladkých potravinách. Druhy rodu Dipodascus se vyznačují tvorbou vláknitého mycelia a byly izolovány z mízotoku dřevin i z půdy. Rod Endomyces je také schopen vytvářet vláknité mycelium a byl izolován z půdy, odpadních vod a mléčných produktů. Rod Pichia je znám z asociace s některými druhy hmyzu.
69 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Ascoideaceae J. Schroet Jeden rod Ascoidea Bref se 4 druhy, tvoří vláknité mycelium a polysporická vřecka s nápadnou vnitřní proliferací, askospory mohou konjugovat přímo ve vřecku. Vřecka se tvoří autogamicky (bez tvorby gametangií). Výskyt v exsudátech rostlin.
70 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Cephaloascaceae L.R. Batra (1973). Jeden rod s jedním či dvěma druhy. Vegetativní stélka jednobuněčná, ale vřecka se tvoří na konci diploidní nosné hyfy (askoforu) v řetízcích, askospory kloboučkovité. Výskyt na dřevě, plodnicích hub i v asociaci s hmyzem. Druh C. albidus má hyalinní hladké askofory a anamorfu typu Hyalorhinocladiella, druh C. fragrans má hnědé a bradavčité askofory a anamorfu typu Hyalodendron. askofory
71 Cephaloascus tvorba vřecek na askoforu
72 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Dipodascaceae Engl. & E.Gilg (1924) 2 rody (Dipodascus a Galactomyces), 16 druhů Vláknité septované mycelium dobře vyvinuté, septa s drobnými póry, mycelium fragmentující. Vřecka dlouhá, polysporická. Anamorfa typu Geotrichum (tvorba arthrospor), komplex anamorf?
73 Dipodascus uninuclaetus tvorba polysporických vřecek. tvořící se vřecka
74 Dipodascus uninuclaetus polysporická vřecka
75 Dipodascus uninuclaetus polysporická vřecka
76 Dipodascus uninuclaetus kultura na 1 CZA 2 SAB 3 MEA Vřecka 3
77 Geotrichum Link 1809 anamorfa rodů Dipodascus a Galactomyces, 23 druhů, geotrichosis onemocnění způsosobené druhy rodu Geotrichum (bronchiální, pulmonární i intestinalní infekce). Geotrichum candidum anamorfa druhu Galactomyces geotrichum. Gari produkt fermentace manioku pomocí bakterií a druhu Geotrichum candidum v západní Africe.
78 Čeleď Euphorbiaceae: rod Manihot, česky maniok. Původní v tropické Americe, asi 160 druhů. Manihot dulcis je prastará užitková rostlina, pěstovaná pro kořenové hlízy až 10 kg těžké, obsahující až 40% škrobu. Obsahuje též kyanogenní glykosidy, které se rozkládají vysokými teplotami. Další druhy se využívají jako zdroj kaučuku. MANIOK, KASAVE nebo TAPIOKA - škrob nebo mouka z hlíz této keřovité rostliny. K fermentaci škrobu se v západní Africe používá Geotrichum candidum. Co tak asi může být výsledkem?
79 Geotrichum candidum tvorba vřecek s jednou askosporou mladé, větvené rostoucí hyfy starší hyfy, tvořící arthrokonidie
80 Geotrichum candidum tvorba arthrokonidii
81 Stephanoascus ciferii rod zřejmě blízký čeledi Dipodascaceae. Anamorfy typu Candida a Sporothrix-like. Izolace z klinického materiálu (onychomykózy).
82 Rod Yarrowia je také kladen do blízkosti čeledi Dipodascaceae. Druh Yarrowia lipolytica je vyuţíván vzhledem k produkci lipáz, ale byl izolován i z klinického materiálu.
83 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Endomycetaceae J. Schroet. (1893) 4 rody, 4 druhy Myceliální i nemyceliální typy, vřecka se tvoří jednotlivě nebo v krátkých řetízcích přímo z vegetativních buněk, ale tvorba vřecek je vzácná. Anamorfa téţ typu Geotrichum? Rody např. Endomyces a Phialoascus. Poznámka ve Fungal Families (2007): The family is poorly understood and the application of many names is uncertain!
84 Endomyces fibuligerum na sladinové agaru (4 a 8 )
85 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Lipomycetaceae E.K.Novák & Zsolt (1961) 5 rodů, 10 druhů. Vláknité mycelium jen slabě vyvinuto, převaţují samostatné buňky. Rod Dipodascopsis se od rodu Dipodascus odlišuje absencí vláknitého mycelia a tím, ţe nevytváří arthrospory.
86 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Metschnikowiaceae T.Kamienski (1899) 2 rody (Metschnikowia a Clavispora), 10 druhů Mycelium většinou dobře vyvinuté, septované, vegetativní buňky někdy s multilaterálním pučením. Askospory úzce vřetenovité aţ vláknité (!), někdy s přívěsky. Ekologie: druhy mořské nebo v nektaru květů a pak moţnost šíření hmyzem. Dosud minimum fylogenetických informací.
87 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Saccharomycetaceae G. Winter rodů, 160 druhů Většinou jednobuněčné typy s multilaterálním pučením. Vřecka morfologicky podobná vegetativním buňkám, 1-4 sporová. Významná schopnost kvašení. Nejznámější rody: Cyniclomyces (potraviny), Debaryomyces (koţní onemocnění), Saccharomyces (asi 10 druhů s mnoha formami dle kvasných produktů), Pichia (syn. Hansenula) má téměř sto druhů a anamorfy typu Candida. (dnes čeleď Pichiaceae?)
88 Saccharomyces cerevisiae vřecka s askosporami sladinový agar 8
89 Rod Pichia ke 100 druhům s globálním rozšířením. Kontaminace kvasných procesů, asociace s hmyzem. Pichia anomala Pichia farinosa
90 Pichia (Candia) z kultury
91 Products Made in Pichia Product: Albrec (Recombinant human serum albumin, or rhsa) Company: Mitsubishi Pharma Corporation, Osaka, Japan Indication: Blood expander Status: Awaiting approval in Japan Product: DX-890 Company: Dyax Corporation, Cambridge, Mass. Indication: Potential treatment of cystic fibrosis Status: Phase IIa Product: DX-88 Company: Dyax Corporation, Cambridge, Mass., & Genzyme Corporation, Cambridge, Mass. Indication: hereditary angioedema (HAE), a debilitating condition characterized by acute attacks of inflammation. Status: Phase II Product: Recombinant Collagen Company: Fibrogen, Inc., South San Franciso, Calif. Indication: Medical research reagents and dermal filler Status: On the market Product: AquaVac IPN salmon vaccines for infectious pancreatic necrosis Company: Schering Plough Animal Health Indication: Vaccines for infectious pancreatic necrosis in salmon Status: Sold under a limited approval in Chile Product: Recombinant allergens (house dust mite, cat, mouse and cockroach) Company: INDOOR Biotechnologies, Charlottesville, Va. Indication: Research use Status: On the market Product: Superior Stock Nitrate Reductase Company: The Nitrate Elimination Co., Lake Linden, Mich. Indication: Enzyme-based products for water testing and water treatment Status: On the market
92 Rod Candida Berkhout 1923, nom. cons., asi 165 druhů. Co tedy víme o rodu Candida? Je to anamorfa mnoha teleomorfních (tedy askogenních) kvasinek ze řádu Saccharomycetales, ale i některé kvasinky, které patří k bazidiomycetům bývají v literatuře označovány jménem Candida. Teleomorfní rody: Arxiozyma, Citeromyces, Clavispora, Debaryomyces, Issatchenkia, Kluyveromyces, Pichia, Saccharomyces, Stephanoascus, Torulaspora, Yarrowia, Wickerhamiella, Zygoascus. Druh Candida albicans bývá nejčastější příčinou mykotických onemocnění sliznic a urogenitálního systému. Jsou známy hluboké infekce zvl. u pacientů s výrazně oslabeným imunitním systémem. Nejméně 24 druhů je uváděno z klinického materiálu. Obtíţná determinace a léčení vzhledem k fyziologicko-genetické proměnlivosti a vzniku rezistence
93 Candida albicans kandidóza ústních sliznic u HIV pacienta.
94 Candida albicans Rod Candida je schopen vytvářet jednotlivé pučící buňky, pučivé pseudomycelium i vláknité mycelium.
95 Candida parapsilosis bývá přítomna jako oportunní kvasinka v systemických mykózách, především u oslabených pacientů.
96 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Saccharomycodaceae Kudrjanzev (1960), 4 rody, asi 10 druhů. Mycelium jen slab vyvinuto, převáţně samostatné buňky s bipolárním pučením. Fermentační schopnosti. Izolace z nejrůznějšího organického materiálu. Nadsonia Syd. (1912), dva druhy s globálním rozšířením. Hanseniaspora Zikes (1911), 5 druhů s gobálním rozšířením, anamorfa typu Kloeckera. Saccharomycodes E.C.Hansen (1904), dva druhy. Nadsonia
97 Saccharomycetes přehled čeledí a rodů Řád Saccharomycetales Kudryavtsev (1960) Čeleď Saccharomycopsidaceae Arx & van der Valt (1987). 1 rod, 7 druhů. Vláknité mycelium jen slabě vyvinuto, převaţují jednotlivé multilaterálně pučící buňky. Rod Saccharomycopsis (syn. Endomycopsis). Saccharomycopsis capsularis Saccharomycopis fibuliger var. monospora
98 rod Saccharomycopsis (syn. Endomycopsis) v agarové kultuře SL 8 SAB MEA vzhled kolonie na různých agarových médiích je dosti podobný
99 Saccharomycopsis z kultury (kloboučkovité askospory)
100 Saccharomycopsis z kultury kloboučkovité askospory
101 KONEC nezapomenout na video!
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceBotanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum ŘÍŠE: Chromista/SAR Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Peronosporomycota (Oomycota) TŘÍDA: Peronosporomycetes (Oomycetes ) ŘÁD: Peronosporales Pseudoperonospora
VíceBotanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Chytridiomycota TŘÍDA: Chytridiomycetes ŘÁD: Chytridiales Synchytrium endobioticum (TP)
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 5. lekce Říše Fungi: Ascomycota I. verze 2010 Přehled hlavních
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceCvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby
Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby Bi1090c Fylogeneze a diverzita řas a hub cvičení Mgr. Lukáš Chrást Loschmidtovy laboratoře, ÚEB PřF MU a RECETOX Podzim 2015 ODDĚLENÍ: Zygomycota TŘÍDA:
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ
ODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ výtrusy vznikají ve vřecku (ascus) - je to meiosporangium: zralé vřecko 2n, meioza při vzniku spor (obvykle je jedinou diploidní buňkou v životním cyklu) spory se tvoří
VíceODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae
ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA vegetativní mycelium je dikaryotické, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze (dimorfizmus),
VíceH O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková
H O U B Y (Fungi, Mycota) B. Voženílková Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam. Ve středoevropských podmínkách je jimi vyvoláno asi 82-84 % všech ekonomicky
Vícecelulolytické identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Sordariales Skupina charakteristická tvorbou většinou tmavě zbarvených plodnic typu perithecia. Někteří zástupci mají plodnice porostlé různě utvářenými trichomy (např. Chaetomium). Většinou se vyskytují
VíceFYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů
VíceŘÍŠE: Fungi. ODDĚLENÍ: Ascomycota
ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA při pohlavním procesu dochází ke vzniku dikaryotických hyf, tvořících makroskopické útvary - plodnice (askomata) výtrusy (askospory) vznikají ve
VíceLékařská mykologie (Bi3390)
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Laichmanová Monika Lékařská mykologie (Bi3390) Mykologická diagnostika Kvasinky a kvasinkám blízké organizmy http://cs.medixa.org/nemoci/mykoza
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o hlavně plísně a kvasinky o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické
VícePřehled pozorovaných objektů
Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ Myxomycota (Mycetozoa) hlenky, TŘÍDA: Myxomycetes (Myxogastrea) ŘÁD: Liceales Lycogala epidendrum (vlčí mléko oranžové) - aethalia ŘÁD: Stemonitales Stemonitis sp.
VíceMYKOLOGIE MB120P18. verze 20010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 20010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceSaprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje
Otázka: Houby a nižší rostliny Předmět: Biologie Přidal(a): LenkaKrchova Houby fungia Samostatná říše- napůl živočich a rostlina Eukaryotické heterotrofní organismy, které se rozmnožují výtrusy. Tělo se
VíceSystém a fylogeneze hub a. houbových organizmů
Systém a fylogeneze hub a houbových organizmů Hibbett & al. (2007) Fungi http://science.kennesaw.edu/~jdirn ber/bio2108/lecture/lecbiodiversit y/31_labeled_images - nejpočetnější skupina hub - asi 65 tis.
VíceSystém organismů. Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria. Impérium: PROKARYA říše : Bacteria
Systém organismů Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria Impérium: PROKARYA říše : Bacteria Impérium: EUKARYA říše: Protozoa (prvoci) říše: Chromista podříše: Cryptistae podříše: Chromobiotae říše: Fungi
VíceSeminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie
Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Hubert Šváb (3. ročník) Houby (Fungi) Mykologie: Věda zabývající se studiem hub (z řec. mýkés -houba) Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor,
Vícečerných plodnic perithecia Graphium, Leptographium, Sporothrix identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Ophiostomatales Houby charakteristické tvorbou černých plodnic (typu perithecia) s dlouhým krčkem a ústím a nepohlavního stadia v rodech Graphium, Leptographium, Sporothrix aj. Někteří zástupci mají 2
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika zygomycety 4 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Systém hub 4 (5) dobře odlišené
VíceMASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE. Mikroskopické houby - rod Aspergillus
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Mikroskopické houby - rod Aspergillus zástupci rodu Aspergillus - popsáno 339 druhů, cca 40 druhů popsáno jako původci mykotických
VíceBotanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Eurotium amstelodami (ŽM) Aspergillus
VíceOBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)
OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec,
VíceŠkola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT
Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: Název projektu: Číslo projektu: Autor: Tematická oblast: Název DUMu: Houby 2 Kód: Datum: 14.8.2013 Cílová skupina: Klíčová slova: Anotace: III/2 - Inovace
Víceverze 2010 MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitickéhlenky s praktikem 3. Chromistální skupiny
Více7. Kvasinky obecná charakteristika, morfologie, rozmnožování 8. Kvasinky významné rody a druhy Jsou to eukaryotické heterotrofní mikroorganismy.
7. Kvasinky obecná charakteristika, morfologie, rozmnožování 8. Kvasinky významné rody a druhy Jsou to eukaryotické heterotrofní mikroorganismy. Botanicky je řadíme mezi houby vzhledem k jejich velikosti
VíceObecná charakteristika hub
Fyziologie hub Prvá část: Charakteristiku hub na základě výživy Ekologická charakteristika výživy hub Chemické zdroje výživy hub Druhá část Fyziologie růstu a rozmnožování Způsoby stanovení růstu, způsoby
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické o buněčná stěna bez peptidoglykanu,
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 3. Přednáška Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba
VíceAscomycota houby vřeckovýtrusé
Ascomycota houby vřeckovýtrusé Základní vegetativní strukturou je septovaná hyfa s jednojadernými úseky Septa jsou uzavíratelná Voroninovými tělísky Dimorfismus jeden konkrétní druh se může chovat jako
VíceOBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)
OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec,
VíceEurotium, řád Eurotiales
Eurotium, řád Eurotiales Houby nápadné tvorbou žlutých plodnic (kleistothecií) a nepohlavního stadia rodu Aspergillus. Charakteristické svou osmofilií - vyskytují se na substrátech s omezenou dostupností
VíceCvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota
Cvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota přezky teliospory hymenofor - rourky Program 1) Vyhodnocení plesnivých obrázků 2) Inokulace půdy a potravin na
VíceBotanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota vřeckovýtrusné houby TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Aspergillus niger (ŽM) Aspergillus flavus
VíceSystém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceMycelium (podhoubí) = soubor hyf. Součástí mycelia jsou i útvary kde vznikají spory
Říše: HOUBY (Fungi) Charakteristika: - známo přes 100 000 druhů (odhad až 1,5 miliónů) - organizmy s eukaryotickou buňkou BS s chitinem, v buňce lysozómy i cytoskelet - jedno i mnohobuněčné - heterotrofní
VíceBiologie - Kvinta, 1. ročník
- Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence
VíceLesnická botanika speciální přednáška 4
Lesnická botanika speciální přednáška 4 Houbové organizmy, část I Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Houbové organizmy systematické
VíceOddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ
Oddělení: BASIDIOMYCOTA HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ karyogamie a meioza probíhá v meiosporangiu - bazidii bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách - sterigmatech vegetativní stélka: vláknité přehrádkované mycelium
VícePenicillium, řád Eurotiales
Penicillium, řád Eurotiales Druhově bohatý rod: více než 250 druhů V přírodě jedna z nejčastějších hub (půda, ovzduší) významný rozkladač rostlinných zbytků V prostředí člověka častý kontaminant potravin
VíceOsnova. - Saccharomyces cerevisiae apod. žijí/fermentují sladké šťávy - Tana pestroocasá pije nektar z květu bertram palmy. PNAS 105, (2008), p.
Osnova 24.9.2009 10-12hod Dr. Paleček Úvod houby, význam, historie, srovnání, S. cerevisiae a S. pombe, kultivace 1.10.2009 10-12hod Dr. Paleček Genetika a molekulární biologie kvasinek 8.10.2009 10-12hod
VíceMASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ http://www.sci.muni.cz/ccm Mikroskopické houby Laichmanová Monika autor: MUDr. Petr Ondrovčík Mikroskopické
VíceBuňka hub. mitochondrie. glykogen Golgiho aparát. vakuola jádro drsné ER. lysozóm. buněčná stěna plazm.membr. hladké ER
Říše: Houby (Fungi) Buňka hub buněčná stěna plazm.membr. lysozóm vakuola jádro drsné ER mitochondrie glykogen Golgiho aparát hladké ER Stavba těla t - stélky - tvořena souborem houbových vláken = hyf (u
VíceSystém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VícePenicillium podrod Biverticillium. - konidiofor větvený na konci - fialidy štíhlé, protáhlé (acerozní)
Penicillium podrod Biverticillium - konidiofor větvený na konci - fialidy štíhlé, protáhlé (acerozní) Penicillium islandicum Kolonie: Dosti pomalu rostoucí, sametové až flokozní, tmavozelené, s oranžovým
VíceWorld of Plants Sources for Botanical Courses
Botanika 5 Říše Fungi Říše Fungi (houby) stélka jednobuněčná u primitivních hyfy u odvozenějších ty mohou vytvářet vláknité mycelium nejpokročilejší typy hub mají přehrádkované hyfy většinou přítomna b.
VíceFusarium a Cylindrocarpon
Fusarium a Cylindrocarpon Rod Fusarium (česky srpatka) je charakteristický tvorbou vícebuněčných zakřivených makrokonidií, na rozdíl od příbuzného rodu Cylindrocarpon, který má makrokonidie většinou rovné.
VíceLesnická fytopatologie a rostlinolékařství
Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství IV. Puvodci bionoz - houby Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Typy plodnic a spor
Víceplodnic přívěsky Geomyces, Microsporum, Oidiodendron, Scedosporium identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Onygenales Houby charakteristické tvorbou plodnic typu kleistothecií, gymnothecií ap., s rozmanitými typy peridie, často s nápadnými přívěsky. Vřecka většinou 8-sporová, se záhy mizející stěnou, askospory
VíceFytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky
Fytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky Říše: Protozoa Eukaryotní organismy, převážně jednobuněčné, s plasmodiálním stádiem, v ontogenetickém vývoji se vyskytuje bezbuněčná fáze.
VíceEurotiales - teleomorfy
Eurotiales - teleomorfy Houby charakteristické tvorbou plodnic (kleistothecií, gymnothecií, aj.) a nepohlavního stadia v rodech Aspergillus, Penicillium, Paecilomyces, Basipetospora, Polypaecilum aj. Některé
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 2. Přednáška ŘÍŠE FUNGI Jednobuněčné nebo vláknité organismy (hyfy mohou tvořit mycelium, plektenchym
VícePododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po
Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po meiosi haploidní askospory Stélka - podhoubí (mycelium),
VíceGymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590
, T. G. Masaryka 590 Dodatek č. 1 ke Školnímu vzdělávacímu programu pro nižší stupeň gymnázia (zpracován podle RVP ZV) Tímto dodatkem se mění osnovy předmětu Biologie a geologie pro primu od školního roku
VíceTéma : HOUBY. Výukový předmět : Přírodopis (6. ročník) Vypracoval : Jana Hůšová. Očekávané výstupy :
Téma : HOUBY Výukový předmět : Přírodopis (6. ročník) Vypracoval : Očekávané výstupy : Jana Hůšová Seznámení s říší HOUBY Praktické využití těchto organismů pro člověka Schopnost rozpoznat jedlé a jedovaté
VíceLékařská mykologie (Bi3390) Kvasinky a kvasinkám blízké organizmy
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Laichmanová Monika Lékařská mykologie (Bi3390) Kvasinky a kvasinkám blízké organizmy http://www.mycology.adelaide.edu.au/fungal_descriptions/yeasts/candida/
VíceSystém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Ascomycota vřeckaté houby (1) Taphrinomycotina: Taphrina Sacchromycotina
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení. Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 4. praktické cvičení ŘÍŠE: Chromista Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Heterocontophyta (syn. Chromophyta) TŘÍDA: Bacillariophyceae podtřída: Coscinodiscophycidae
VíceČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA BIOMEDICÍNSKÉHO INŽENÝRSTVÍ Katedra biomedicínské techniky TÝMOVÝ PROJEKT
ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA BIOMEDICÍNSKÉHO INŽENÝRSTVÍ Katedra biomedicínské techniky TÝMOVÝ PROJEKT 2011/2012 Barbora Wallachová ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta biomedicínského
Víceplodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)
Otázka: Houby Předmět: Biologie Přidal(a): cathrinefirth CHARAKTERISTIKA početná a různorodá skupina znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa org. látky, zásobní látka glykogen)
VíceVyužití kvasinek v potravinářském průmyslu. Karla Neupauerová
Využití kvasinek v potravinářském průmyslu Karla Neupauerová Bakalářská práce 2012 ABSTRAKT V bakalářské práci je cílem popsat život kvasinek v přirozeném prostředí včetně jejich prvního mikroskopického
VíceČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA BIOMEDICÍNSKÉHO INŽENÝRSTVÍ Katedra přírodovědných oborů TÝMOVÝ PROJEKT. 2011/2012 Monika Burdová
ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA BIOMEDICÍNSKÉHO INŽENÝRSTVÍ Katedra přírodovědných oborů TÝMOVÝ PROJEKT 2011/2012 Monika Burdová ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA BIOMEDICÍNSKÉHO
VíceRozmnožování hub. Typy hniloby dřeva. Hlenky. Mechy. Lišejníky. Řasy
Rozmnožování hub Ostatní organizmy Dřevokazné houby - stopkovýtrusné Rozmnožování organizmů, které se řadí k houbám, je velmi variabilní a značně složité. Stopkovýtrusné houby, které jsou i níže uvedené
VícePůdní mikroorganismy archea, bakterie, aktinomycety houby, řasy
Ekologie půdních organismů 2 Půdní mikroorganismy archea, bakterie, aktinomycety houby, řasy kdo jsou jak vypadají co v půdě dělají jak je můžeme v půdě pozorovat nebo studovat Korarchaeota Crenarchaeota
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika 7 Deuteromycetes Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Pomocné oddělení: Deuteromycety
VíceHouby a houbové organismy základní charakteristika skupiny. (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner
Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner LukasLeitner@seznam.cz Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam.
VícePohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu
VíceDraft classification of the Fungi. October, 2006
Draft classification of the Fungi. October, 2006 This classification incorporates changes to the prior (January 2006) draft classification, which were made mostly in two phases in July and September/October
VíceVzdělávací obsah vyučovacího předmětu
Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 6. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Obecná biologie rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů
VícePokuste se vlastními slovy o definici pojmu Sacharidy: ? Které sacharidy označujeme jako cukry?
Pokuste se vlastními slovy o definici pojmu Sacharidy: Sacharidy jsou polyhydroxyderiváty karbonylových sloučenin (aldehydů nebo ketonů).? Které sacharidy označujeme jako cukry? Jako tzv. cukry označujeme
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VícePrvoci, houby a paraziti. Prvoci, houby, parazité. Prvoci. Toxoplazma. Giardia lamblia. Entamoeba histolytica. Plasmodium malariae.
Prvoci, houby a paraziti Prvoci, houby, parazité Mikrobiologie Doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc. Ústav preventivního lékařství 22. dubna 2010 Prvoci, houby a paraziti jsou eukaryontní organismy, jejichž látková
VíceSTŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 7. Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství Inhibující prostředí potravinových hub Jakub Krutský Kraj: Praha Praha 2015 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Více5. HOUBY A NIŽŠÍ ROSTLINY
5. HOUBY A NIŽŠÍ ROSTLINY A. Stavba buňky hub (hyfy, nepravá pletiva) B. Význam hub v přírodě C. Hospodářsky významní zástupci hub D. Rozdělení nižších rostlin podle asimilačních barviv a typu stélek,
VíceDNÍ ZÁKLAD III INTEGROVANÝ VĚDNV. BIOLOGIE Předn. Ing. Helena Jedličkov. ková TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY. č.
INTEGROVANÝ VĚDNV DNÍ ZÁKLAD III BIOLOGIE Předn ednáška č.3, TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY Ing. Helena Jedličkov ková Obsah: I. Úvod: TAXONOMIE ORGANISMŮ ( TŘÍDĚNÍ = KLASIFIKACE)
VíceKVASINKY, HOUBY, PRVOCI
STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU KVASINKY, HOUBY, PRVOCI MGR. IVA COUFALOVÁ HOUBY (FUNGI) eukaryontní mikroorganismy, jsou větší než bakterie, mají vyvinutější
VíceFUNGI. Houby v širším slova smyslu včetně lišejníků HEN
FUNGI Houby v širším slova smyslu včetně lišejníků HEN Houby (Fungi) popis skupiny Eukaryota, většinou mnohobuněční kvasinky jsou ale jednobuněčné Živiny přijímají absorpcí. Všechny houby se živí heterotrofně.
VíceBc. Tereza Hyráková. Univerzita Palackého v Olomouci
2015 Bc. Tereza Hyráková Univerzita Palackého v Olomouci 1. Zvolte jednu ze správných odpovědí. 1. Tělo hub se nazývá: a) stélka b) korpus c) mycelium d) kapicilium 2. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě
VíceTřída: XANTHOPHYCEAE
HYDROBOTANIKA Třída: XANTHOPHYCEAE Celková chrakteristika Asi 600 druhů v 90 rodech. Dříve byla tato skupina nazývána Heterokontae, neboli různobrvky, dnes bývá nazývána v některých moderních textech Tribophyceae
VíceAspergillus, řád Eurotiales
Aspergillus, řád Eurotiales 230 druhů, český název kropidlák výskyt v přírodě hlavně v teplejších oblastech světa (půda) u nás častý kontaminant potravin a krmiv mnohé druhy jsou osmofilní produkce významných
VíceSACHARIDY FOTOSYNTÉZA: SAHARIDY JSOU ORGANICKÉ SLOUČENINY SLOŽENÉ Z VÁZANÝCH ATOMŮ UHLÍKU, VODÍKU A KYSLÍKU.
SACHARIDY SAHARIDY JSOU ORGANICKÉ SLOUČENINY SLOŽENÉ Z VÁZANÝCH ATOMŮ UHLÍKU, VODÍKU A KYSLÍKU. JSOU TO HYDROXYSLOUČENINY, PROTOŽE VŠECHNY OBSAHUJÍ NĚKOLIK HYDROXYLOVÝCH SKUPIN -OH. Sacharidy dělíme na
VíceMikromycety - vláknité houby - plísně
Mikromycety - vláknité houby - plísně Mikromycety Pro vláknité mikromycety se všeobecně používá termín plísně V mykologii má však termín "plísně" užší význam, označuje pouze houby podkmene Oomycota (např.
VíceMonitoring přenosu mykotického infekčního agens z domácího zvířete na člověka
Univerzita Hradec Králové Přírodovědecká fakulta Katedra biologie Monitoring přenosu mykotického infekčního agens z domácího zvířete na člověka Diplomová práce Autor: Petra Burdová Studijní program: N
VícePříklady fytopatologicky významných hub a houbových organismů v kontextu systematiky Říše: Protozoa Říše: Chromista (Straminipili (Stramenopiles))
Příklady fytopatologicky významných hub a houbových organismů v kontextu systematiky Říše: Protozoa Říše: Chromista (Straminipili (Stramenopiles)) Říše: Fungi (syn. Mycetalia) Oddělení: Chytridiomycota
VíceIDENTIFIKACE VINNÝCH KVASINEK METODOU PCR-RFLP
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA CHEMICKÁ ÚSTAV CHEMIE POTRAVIN A BIOTECHNOLOGIÍ FACULTY OF CHEMISTRY INSTITUTE OF FOOD SCIENCE AND BIOTECHNOLOGY IDENTIFIKACE VINNÝCH
VíceMikroskopické houby (Bi6620)
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Mikroskopické houby (Bi6620) http://www.botamynus.de/schwamm.html Opisthokonta Fungi stopkovýtrusé houby morfologicky a ekologicky
VíceBotanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 10. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae ODDĚLENÍ: Chlorophyta TŘÍDA: Trebouxiophyceae Chlorella (PP) Trebouxia (PP) Stichococcus (PP) TŘÍDA: Chlorophyceae
VícePřírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika
list 1 / 7 Př časová dotace: 2 hod / týden Přírodopis 6. ročník (P 9 1 01) (P 9 1 01.1) (P 9 1 01.4) (P 9 1 01.5) (P 9 1 01.6) (P 9 1 01.7) (P 9 1 02) P 9 1 02.1 rozliší základní projevy a podmínky života,
VíceOBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13
OBSAH 1 ÚVOD................................................. 7 1.1 Výrobek a materiál........................................ 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu..................... 8 2
VíceOtázka: Houby a lišejníky. Předmět: Biologie. Přidal(a): topinka HOUBY=FUNGI
Otázka: Houby a lišejníky Předmět: Biologie Přidal(a): topinka HOUBY=FUNGI doména: eukarya jednobuněčné i mnohobuněčné potřebují vyšší půdní vlhkost (rostou hlavně v lesích a na loukách) nejstarší doklady
VíceSYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení Říše FUNGI (houby pravé) STÉLKA: 1buněčná/vláknité mycelium BS: převážně chitin a ß-glukan BIČÍKY: pouze u zástupců Chytridiomycota a jsou bez mastigonemat VÝŽIVA:
VíceZnámo asi 700 druhů kvasinek
Kvasinky Zařazení do systému Eukaryontní mikroorganismy Patří mezi houby podle vegetativního rozmnožování pučení a dělení podle pohlavního rozmnožování možno je rozdělit: Askomycety Basidiomycety Známo
Více5 (1) HOUBY A LIŠEJNÍKY Jsou stélkaté heterotrofní eukaryotní organismy, které se na Zemi objevily už v průběhu
5 (1) HOUBY A LIŠEJNÍKY Jsou stélkaté heterotrofní eukaryotní organismy, které se na Zemi objevily už v průběhu prvohor. Jejich tělo nejčastěji tvoří jednoduchá vláknitá nebo větvená stélka (na jednotlivé
VíceKvasinkové patogeny. Hansenula Torulopsis Geotrichum Saccharomyces. Candida Cryptococcus Malassezia Trichosporon Rhodotorula.
Patogenní kvasinky Kvasinkové patogeny Candida Cryptococcus Malassezia Trichosporon Rhodotorula Hansenula Torulopsis Geotrichum Saccharomyces 70 90 % onemocnění kvasinkami jsou kandidózy počet druhů působících
VíceOčekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky. Poznáváme přírodu
Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 6. Časová dotace: 2 hodiny týdně Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky Konkretizované tematické okruhy realizovaného průřezového tématu Poznáváme přírodu
VíceHOUBY A PLÍSNĚ. Mgr. Marie Vilánková. ECC s.r.o. Všechna práva vyhrazena
HOUBY A PLÍSNĚ Mgr. Marie Vilánková 1 Houby a plísně Nejrozšířenější ţivotní forma zvláštní říše (1,5 mil druhů) nedílná součást ekosystému Úkol přeměna organické a anorganické hmoty, rozklad buněčné hmoty
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Více