MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
|
|
- Jiřina Musilová
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
2 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární skupiny (labyrintuly, oomycety, hyfochytriomycety) s praktikem 4. FUNGI úvod k říši, chytridiomycety a mikrosporidie s malým praktikem 5. Zygomycety (Zygo- a Glomeromycota) vlastní lekce + část praktika 6. Houby vřeckovýtrusé úvod, dokončení praktika k zygomycetům 7. Taphrinomycotina + Saccharomycotina s praktikem (kvasinky) 8. Pezizomycotina prototunikátní s praktikem na penicilia, aspergilly a spol. 9. Pezizomycotina - unitunikátní s praktikem na chaetomia, xylariální houby a spol.) 10. Pezizomycotina bitunikátní a deuteromycety s praktikem na Dematiaceae 11. Houby stopkovýtrusé I. s praktikem na rzi a sněti 12. Houby stopkovýtrusé II. s praktikem na chorošovité, kloboukaté a břichatkovité houby
3 Základní terminologie k fylogenezi FYLOGENETICKÝ VÝVOJ zahrnuje veškeré změny procesy, ke kterým došlo v jednotlivých vývojových větvích v procesu jejich evoluce, a také cesty, po kterých prošel vývoj organismů. ÚKOLEM FYLOGENETICKÉ SYSTEMATIKY je tedy pátrání po důkazech monofyletičnosti a tedy vlastně pátrání po homologiích (důkazy monofyletičnosti) a odhalování analogií (důkazy polyfyletičnosti). HOMOLOGIE je shoda ve znacích nebo strukturách zděděných od společného předka. ANALOGIE je naopak shoda ve znacích nebo strukturách, která nebyla zdědena od společného předka, ale vyvinula se nezávisle v samostatných a oddělených vývojových větvích, kdy společný předek ještě tuto vlastnost neměl. Analogie (obdoba) je tedy funkční a tvarová shoda orgánů (organismů), jež se ale původem liší ( křídlo ptáků, hmyzu a savců). CLADE monofyletická skupina, vývojová větev.
4 Základní terminologie k fylogenezi MONOFYLETICKÁ skupina založená pouze na potomcích v přímé linii od společného předka POLYFYLETICKÁ skupina založená na předkovi, jež je společný několika dalším skupinám a ne pouze této jediné skupině! (im) polyfyletická skupina nesdílí (nevychází z) jediného společného předka PARAFYLETICKÁ skupina založená na plesiomorfách, ale nezahrnuje všechny potomky společného předka. Parafyletické taxony pocházejí ze společného předka, ale nezahrnují všechny potomky tohoto společného předka, t.zn. že někteří potomci leží mimo daný taxon (skupinu) PLESIOMORFNÍ ZNAKY původní, primitivní znaky od společného předka APOMORFNÍ ZNAKY nové, v recentu odvozené znaky SYNAPOMORFIE v recentu odvozené znaky, sdílené všemi členy terminální nebo subterminální monofyletické skupiny (toho clade )
5 MYKOLOGIE 6. lekce Říše Fungi: Ascomycota - part 1 (úvod) verze 2010
6 Kde se nacházíme v systému: říše: FUNGI oddělení: ASCOMYCOTA houby vřeckovýtrusné
7 Ascomycota verze 2010
8 Přehled hlavních probíraných jednotek doména (nadříše): Eukarya vývojová větev Opistokonta říše: Fungi - oddělení Chytridiomycota Microsporidiomycota Zygomycota Ascomycota Basidiomycota
9 Neurospora crassa 100 Chaetomium globosum Saccharomyces cerevisiae 100 Pneumocystis carinii Schizosaccharomyces pombe 100 Coprinopsis cinerea Phanerochaete chrysosporium Cryptococcus neoformans Ustilago maydis 100 Glomus mosseae Glomus intraradices Scutellospora heterogama Glomeromycota Paraglomus occultum Geosiphon pyriforme 100 Rhizopus stolonifer 100 Cokeromyces recurvatus Phycomyces blakesleeanus Umbelopsis ramanniana Endogone pisiformis Endogone lactiflua Mortierella verticillata Mortierella sp. 100 Smittium culisetae 97 Furculomyces boomerangus 100 Coemansia reversa Orphella haysii Spiromyces aspiralis Dimargaris bacillispora 100 Kuzuhaea moniliformis Piptocephalis corymbifera Zoopagales Rhopalomyces elegans Entomophthora muscae Conidiobolus coronatus Basidiobolus ranarum 100 Olpidium brassicae Ascomycota Basidiomycota Mucorales+Endogonales Kickxellales +Harpellales +Dimargaritales Entomophthorales ( DIKARYOMYCOTA )
10 primitivní skupiny vývojové větve FUNGI vývojové větve pokročilé skupiny? skupiny incertae sedis Chytridiomycota Zygomycota Neocallimastigomycota Glomeromycota Ascomycota Blastocladiomycota Basidiomycota Microsporidia Kickxellomycotina Entomophthoromycotina Zoopagomycotina Taphrinomycotina Saccharomycotina Pezizomycotina Ascomycota incertae sedis Ustilaginomycotina Pucciniomycotina Basidiomycota incertae sedis Agaricomycotina
11 primitivní skupiny vývojové větve FUNGI vývojové větve pokročilé skupiny? skupiny incertae sedis Chytridiomycota Zygomycota Neocallimastigomycota Glomeromycota Ascomycota Blastocladiomycota Basidiomycota Microsporidia Kickxellomycotina Entomophthoromycotina Zoopagomycotina Taphrinomycotina Saccharomycotina Pezizomycotina Ascomycota incertae sedis Ustilaginomycotina Pucciniomycotina Basidiomycota incertae sedis Agaricomycotina
12 Ascomycota základní charakteristika Fylogeneticky snad paralelní vývojová větev k houbám stopkovýtrusným. Jednotící znak: meiosporangium s endosporami, označované jako vřecko (ascus). ztráta bičíků
13 zjednodušené znázornění vývojových větví říše Fungi FUNGI ztráta bičíků
14 Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie. 1. Houby vřeckovýtrusé: umístění skupiny v celkovém systému říše Fungi, srovnání starších a novějších názorů na vnitřní uspořádání skupiny (termíny Ascomycota, Ascomycetes, Hemiascomycetes, Endomycetes, Euascomycetes, Archiascomy-cetes). Obecná problematika vyšších hierarchických kategorií, hierarchický a nehierarchický přístup (bližší viz letáky). 2. Znaky, vymezující nejvyšší systematické jednotky: vřecko jako specializované sporangium, přítomnost a absence dikaryofáze, znaky na molekulární úrovni. 3. Ascomycota sensu Dictionary 2001: 6 tříd, 56 řádů, 226 čeledí, cca rodů a druhů (včetně lichenizovaných hub). Důvody zavedení vysoké systematické jednotky, projekt Systema Ascomycetum, Myconet, internetová adresa současný stav systematiky askomycetů: prolínání hierarchického a nehierarchického přístupu. 4. Třída Ascomycetes (= pododdělení Pezizomycotina, starší termín Euascomycetes ): starší členění dle typu vřecek a plodnice (Plectomycetes, Discomycetes, Pyrenomycetes), dnes cca 50 řádů, seskupených do podtříd (sensu Dictionary) nebo tříd (sensu Outline) viz leták. 5. Znaky, důležité pro vnitřní systematiku askomycetů: vřecko, ontogeneze plodnice, peridie (textury), hamathecium, ultrastruktura, biochemie, molekulární úroveň. Důležitost integrace anamorf a integrace lichenizovaných hub pro poznání fygenetického systému teleomorf. 6. Vřecko (ascus): první vyobrazení podal Micheli 1729, termín zavedl Nees von Esenbeck 1817, tři základní funkční typy vřecka: prototunikátní, unitunikátní ( ta se dále dělí na operkulátní a inoperkulátní), bitunikátní. Ultrastruktura stěny vřecka. Spory a výsledné typy spor dle Saccarda. 7. Znaky plodnic a terminologie na ně vázaná: starší přístup dle morfologie výsledných struktur (gymno-thecium, kleistothecium, apothecium, perithecium), novější přístup dle ontogeneze (askohymeniální a askolokulární typ vývoje plodnice, askostroma), peridie, textura, hamathecium. 8. Pohlavní a nepohlavní rozmnožování, gametangiogamie (deuterogamie), dikaryofáze, značný význam nepohlavního rozmnožování (nepohlavní rozmnožovací částice se nazývají konidie), životní cyklus haplodikaryotický, teleomorfa, anamorfa (synanamorfy), holomorfa, pleomorfická holomorfa, meiotická a mitotická holomorfa. Dimorfizmus, pleomorfizmus a polymorfizmus u askomycetů. 9. Principy morfologického odlišení a lokálního a časového oddálení anamorfy a teleomorfy v životním cyklu, příčiny a důsledky duálního systému anamorf a teleomorf.
15 1. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Houby vřeckovýtrusé: umístění skupiny v celkovém systému říše Fungi. Srovnání starších a novějších názorů na vnitřní uspořádání skupiny (termíny Ascomycota, Ascomycetes, Hemiascomycetes, Endomycetes, Euascomycetes, Archiascomycetes). Obecná problematika vyšších hierarchických kategorií, hierarchický a nehierarchický přístup.
16 ASCOMYCOTA PŘEHLED SYSTÉMU Systematické uspořádání této velké skupiny hub prošlo velkými změnami a v minulosti bylo založeno na kombinaci typu plodnice a typu vřecka. V současné době na základě především molekulárních a ultrastrukturálních znaků oddělení Ascomycota členíme na tři pododdělení a celkem 15 tříd. Uvedený systém není možno považovat za finální, lze očekávat další změny a upřesnění podle nových informací, které získáme. PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Sachcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) třídy (výběr): Eurotiomycetes, Pezizomycetes, Leotiomycetes, Lecanoromycetes, Sordariomycetes, Dothideomycetes
17 ASCOMYCOTA fylogenetickýc strom založený na 18S rrna genových sekvencích Ascomycota Pezizomycotina Euascomycetes Saccharomycotina Taphrinomycotina
18 Pohled na historii poznání hub vřeckovýtrusých: jedno z prvních vyobrazení vřeckovýtrusé houby z roku 1711 (J. Marchant syn). Stromatický lignikolní pyrenomycet Xylaria polymorpha.
19 Xylaria polymorpha
20 Xylaria v kultuře
21 Outline of Ascomycota Outline of families and higher taxa Phylum (oddělení, kmen) ASCOMYCOTA Subphylum Taphrinomycotina Class Neolectomycetes Order Neolectales Landvik, O.E. Erikss., Gargas & P. Gustafsson, Syst. Ascom. 11: 107 (1993) 1. Neolectaceae Redhead 1977 Class Pneumocystidomycetes Order Pneumocystidales O.E. Erikss., Syst. Ascom. 13: 170 (1994). 1. Pneumocystidaceae O.E. Erikss Class Schizosaccharomycetes Order Schizosaccharomycetales O.E. Erikss., Svedskog & Landvik, Syst. Ascom. 11: 119 (1993). 1. Schizosaccharomycetaceae Beij. ex Klöcker 1905 Class Taphrinomycetes Order Taphrinales Gäum. & C.W. Dodge, Comp. M. Fungi: 159 (1928). 1. Protomycetaceae Gray Taphrinaceae Gäum. in Gäum. & C.W. Dodge 1928 Subphylum Saccharomycotina Class Saccharomycetes Order Saccharomycetales Kudrjanzev, Die System der Hefen: 270 (1960). 1. Ascoideaceae J. Schröter Cephaloascaceae L.R. Batra Dipodascaceae Engl. & E. Gilg Endomycetaceae J. Schröt Eremotheciaceae Kurtzman Lipomycetaceae E.K. Novák & Zsolt Metschnikowiaceae T. Kamienski Saccharomycetaceae G. Winter Saccharomycodaceae Kudrjanzev Saccharomycopsidaceae Arx & Van der Walt 1987 Subphylum Pezizomycotina jádro hub vřeckovýtrusých, Euascomycetes, askohymeniální a askolokulární askomycety, prototunikátní, unitunikátní a bitunikátní askomycety
22 SROVNÁNÍ TRADIČNÍHO A NOVĚJŠÍHO PŘÍSTUPU K ZAŘAZENÍ A VNITŘNÍMU USPOŘÁDÁNÍ HUB VŘECKOVÝTRUSÝCH. Tradiční systém, založený na dosud vžitých jednotkách, ale dnes už neodpovídající novým poznatkům. říše: FUNGI s.l. kmen: Eumycota podkmen: Ascomycotina třídy: Hemiascomycetes (Endomycetes) Ascomycetes podtřídy: Taphrinomycetidae Laboulbeniomycetidae Ascomycetidae ( Euascomycetes ) systém založen na tradičních morfologických znacích tradiční snaha o důslednou hierarchizaci kvasinkovité organizmy v jedné tradiční skupině tradiční skupina (třída) Ascomycetes Novější, pracovní (provizorní), didakticky obtížně využitelný systém, zohledňující nové poznatky. říše: FUNGI s.str. kmen: Ascomycota podkmen: Taphrinomycotina ( Archiascomycetes ) třídy: Neolectomycetes Pneumocystidomycetes Schizosaccharomycetes Taphrinomycetes podkmen: Saccharomycotina třída: Saccharomycetes podkmen: Pezizomycotina třídy: 11 abecedně řazených tříd + nezařaditelné skupiny (řády, čeledi a rody) důsledná aplikace znaků na molekulární úrovni kompromis mezi hierarchickým a nehierarchickým uspořádáním kvasinkovité organizmy v různých skupinách důsledná aplikace nomenklatorických pravidel (mizí třída Ascomycetes)
23 3. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Ascomycota sensu Dictionary 9 th ed. (2001): 6 tříd, 56 řádů, 226 čeledí, cca rodů a druhů (včetně lichenizovaných hub). Důvody zavedení vysoké systematické jednotky, projekt Systema Ascomycetum, Myconet, internetová adresa současný stav systematiky askomycetů: prolínání hierarchického a nehierarchického přístupu.
24 3. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Ascomycota Caval.Sm. (1998) sensu Dictionary 10 th ed. 2008: 15 tříd, 68 řádů, 227 čeledí, cca rodů a druhů (včetně lichenizovaných hub). Důvody zavedení vysoké systematické jednotky, projekt Systema Ascomycetum, Myconet, internetová adresa současný stav systematiky askomycetů: prolínání hierarchického a nehierarchického přístupu.
25 MYCONET publishes a continuously updated "Outline of Ascomycota" and "Notes on ascomycete systematics", informing on new concepts that may necessitate changes in the Outline. Files devoted to the classification of other groups of fungi may be published in the future.
26 MYCONET an electronic and printed journal devoted to the development of fungal classifications MYCONET publishes a continuously updated "Outline of Ascomycota" and "Notes on ascomycete systematics", informing on new concepts that may necessitate changes in the Outline. Files devoted to the classification of other groups of fungi may be published in the future. More information on the journal MYCONET here. Myconet 11 was published on March 22, 2005 with a new Outline and a new set of Notes. Myconet 12 was published on February 27, 2006 with a new Outline and a new set of Notes (see above: Printed Vols). Webmaster: tlumbsch@fieldmuseum.org and shuhndorf@fieldmuseum.org, The Field Museum, Chicago 2006.
27 DICTIONARY 2001 OUTLINE 2006 Ascomycota Ascomycota Srovnání dvou provizorních způsobů řazení vyšších skupin vřeckovýtrusýh hub. Dictionary of Fungi 9 th Edition 2001 a MYCONET Outline of Ascomycetes 2006
28 DICTIONARY 2001 OUTLINE 2006 Ascomycota Ascomycota Srovnání dvou provizorních způsobů řazení vyšších skupin vřeckovýtrusýh hub. Dictionary of Fungi 9 th Edition 2001 a MYCONET Outline of Ascomycetes 2006
29 DICTIONARY 2001 OUTLINE 2006 Ascomycota Ascomycota Srovnání dvou provizorních způsobů řazení vyšších skupin vřeckovýtrusýh hub. Dictionary of Fungi 9 th Edition 2001 a MYCONET Outline of Ascomycetes 2006
30 DICTIONARY 2001 OUTLINE 2006 Ascomycota Ascomycota Srovnání dvou provizorních způsobů řazení vyšších skupin vřeckovýtrusýh hub. Dictionary of Fungi 9 th Edition 2001 a MYCONET Outline of Ascomycetes 2006
31 Přehled starší terminologie související se systematikou askomycetů Ascomycetes sensu Dictionary 2001 = Pezizomycotina sensu Outline = Euascomycetes sensu litt. Euascomycetes je nadbytečný starší termín, použitý k odlišení pokročilejších askomycetů od těch primitivních (Hemiascomycetes, Endomycetes). Archiascomycetes (Nishida & Sugiyama 1994) = Taphrinomycotina sensu Outline, nebo samostatné třídy sensu Dictionary Hemiascomycetes byla heterogenní skupina, která zahrnovala jak Schizosaccharomycetes (dnes jako třída v odd. Taphrinomycotina sensu Outline) tak Saccharomycetes (třída samostaného oddělení Saccharomycotina sensu Outline). Plectomycetes - souhrnné starší označení pro kleistotheciální prototunikátní skupiny (viz Domin, ale i Mycota vol. 7A p. 201). Discomycetes (houby terčoplodé) - souhrnné starší označení pro apotheciální skupiny (viz Domin i Mycota). Pyrenomycety (tvrdohouby) - souhrnné starší označení pro peritheciální a askostromatické (unitunikátní i bitunikátní typy). Dnes pouze pro askohymeniální unitunikátní typy. Hymenoascomycetes - hymeniální ontogeneze s unitunikátními vřecky a hamathecium ve formě parafýz - viz M.E. Barr (= eupyrenomycetes obsol.). Loculoascomycetes - lokulární askostromatická ontogeneze s bitunikátními vřecky a jinými typy hamathecia než jsou parafýzy - viz M.E. Barr, plodnice je askostroma, často ve formě pseudoperithecia nebo pseudoapothecia (pseudothecia viz Munk).
32
33 2. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Znaky, vymezující nejvyšší systematické jednotky: vřecko jako specializované sporangium, přítomnost a absence dikaryofáze, znaky na molekulární úrovni. PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA (Archiascomycetes) třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA (pravé kvasinky) třída: Sachcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) větší počet řádů prototunikátních, unitunikátních a bitunikátních nelichenizovaných i lichenizovaných askomycetů. Rozdělení do tříd zatím spíše provizorní (viz problematika hierarchického systému). Nejsou zatím vyjasněné vývojové souvislosti.
34 4. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Pododdělení Pezizomycotina (= třída Ascomycetes, starší termín Euascomycetes ): starší členění dle typu vřecek a plodnice (Plectomycetes, Discomycetes, Pyrenomycetes), dnes cca 50 řádů, seskupených do 10 tříd (+ rel. velký balík incertae sedis ).
35 5. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Znaky, důležité pro vnitřní systematiku askomycetů: Typ vřecka, ontogeneze plodnice, peridie (textury), hamathecium, ultrastruktura, biochemie, molekulární úroveň. Důležitost integrace anamorf a integrace lichenizovaných hub pro poznání fygenetického systému teleomorf.
36 6. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Vřecko (ascus): první vyobrazení podal Micheli 1729, termín zavedl Nees von Esenbeck Tři základní funkční typy vřecka: prototunikátní, unitunikátní ( ta se dále dělí na operkulátní a inoperkulátní), bitunikátní. Ultrastruktura stěny vřecka. Spory a výsledné typy spor dle Saccarda.
37 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Společným znakem je vřecko (latinsky ascus), meiosporangium s tvorbou endospor, označovaných jako askopory. vřecko bazidie
38 P.A. Micheli 1729 jedno z prvních vyobrazení vřecka. Termín ascus (pl. asci) System der Pilze (řecky: askós váček z kozí kůže)
39 VŘECKO Vřecko je vysoce specializované sporangium, z genetického pohledu jde meiosporangium. V mladém vřecku dochází ke karyogamii mladé vřecko je tedy zygotou, jedinou diploidní buňkou v životním cyklu. Ihned dochází k meiozi, následné mitóze a výsledkem je 8 haploidních jader, po vytvoření buněčné stěny 8 endogenních spor, nazývaných askospory. Askospory jsou tedy endogenní meiospory. Ultrastrukturálně je stěna vřecka vícevrstevná, funkčně (tj. dle způsobu otvírání) rozlišujeme vřecka prototunikátní, unitunikátní nebo bitunikátní. Důležitým znakem je otvírací aparát vřecka (AAA). Dalším znakem je barvitelnost stěny nebo AAA jodem (značí se J+ nebo J-). Sterilní elementy mezi vřecky se obecně nazývají hamathecium, nejčastějším typem jsou (především u askohymeniální ontogeneze) parafýzy.
40 unitunikátní operkulátní vřecka apotheciálního rodu Ascobolus
41 základní typy vřecek funkčně prototunikátní operkulátní inopekulátní funkčně funkčně funkčně unitunikátní unitunikátní bitunikátní
42 operkulum inoperkulátní vřecka operkulum otevřené operkulum operkulátní vřecka zavřené
43 operkulátní vřecka
44 unitunikátní operkulátní vřecka apotheciálního rodu Ascobolus bitunikátní vřecko askostomatického rodu Kirschteiniothelia
45 Funkčně unitunikátní vřecka. inoperkulátní operkulátní inoperkulátní inoperkulátní periascus apikální polštářek apikální prstenec víčko (operkulum) apikální pór Erisyphales Pezizales Xylariales Hypocreales
46 Základní typy spor dle Saccarda
47 Příklady rozmanitosti askospor u konkrétních druhů askolokulárních askomycetů.
48 7. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Znaky plodnic a terminologie na ně vázaná: starší přístup dle morfologie výsledných struktur (gymnothecium, kleistothecium, apothecium, perithecium); novější přístup dle ontogeneze (askohymeniální a askolokulární typ vývoje plodnice, askostroma); peridie, textura, hamathecium
49 základní typy plodnic askomycetů kleistothecium kleistothecium vřecka apothecium vřecka perithecium perithecium
50 Kleistothecium s nepravidelně rozptýlenými prototunikátními vřecky. Skupina s těmito znaky se dříve nazývala PLECTOMYCETES. vřecka
51 Apothecium s palisádou vřecek a parafýz v otevřeném hymeniu. Skupina s tímto typem plodnice se v minulosti nazývala Discomycetes (houby terčoplodé). parafýzy vřecko askogenní hyfy antheridium askogon trichogyn vnitřní excipulum vnější excipulum
52 PERITHECIUM Schematické znázornění průřezu askomatem askohymeniálních unitunikátních peritheciálních řádů, tedy klasickým peritheciem. Skupina řádů s tímto typem plodnice se dříve souhrnně nazývala PYRENOMYETES, česky tvrdohouby.
53 základní typy plodnic vřeckovýtrusých hub gymnothecium perithecium apothecium kleistothecium lirella (stromatizované apothecium) modifikované apothecium (tuberothecium) askostroma myriothecium (primitivní askostroma)
54
55 ASCOMYCOTA typy plodnic Plodnice (askomata, askokarpy) jsou tvořeny nepravými pletivy, které uzavírají pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka. Vývoj plodnic může probíhat dvěma způsoby: 1) askohymeniální ontogeneze: nejdříve dojde k pohlavnímu procesu (gametangiogamie, deuterogamie nebo somatogamie) a spolu s růstem askogenních hyf se vytvářjí i stěny plodnice. Tímto způsobem vznikají plodnice typu kleistothecium, apothecium a perithecium s prototunikátními nebo unitunikátními vřecky. 2) askolokulární ontogeneze: na myceliu se nejdříve vytvoří základ plodnice ve formě stromatického pseudoparenchymatického útvaru ve kterém se diferencují pohlavní orgány, askogenní hyfy a vřecka vrůstají do sekundárně vytvořené lyzigenní dutiny (lokulu). Vlastní stěna plodnice se tedy netvoří, výsledná plodnice se nazývá askostroma a vřecka spojená s tímto vývojem jsou funkčně bitunikátní.
56 OBRÁZKY ONTOGENEZE PLODNIC HAND MADE NA TABULI!
57
58
59 TELEOMORFA Mycosphaerella tassiana ANAMORFA Cladosporium herbarum
60 8. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Pohlavní a nepohlavní rozmnožování, gametangiogamie (deuterogamie), dikaryofáze. Značný význam nepohlavního rozmnožování (nepohlavní rozmnožovací částice se nazývají konidie). Životní cyklus haplodikaryotický, teleomorfa, anamorfa (synanamorfy), holomorfa, pleomorfická holomorfa, meiotická a mitotická holomorfa. Dimorfizmus, pleomorfizmus a polymorfizmus u askomycetů.
61 PEZIZOMYCOTINA životní cyklus a rozmnožování Životní cyklus je haplodikaryotický, haploidní je vegetativní mycelium a plodnice, dikaryotické jsou pouze askogenní hyfy. Pohlavní proces je nejčastěji gametangiogamie nebo gameto-gametangiogamie ve formě deuterogamie, kdy donorem samčího jádra je nepohlavně vzniklá konidie. trichogyn antheridium askogon gametangiogamie u askomycetů
62 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Charakteristická je pro velkou část zástupců této skupiny přítomnost dikaryofáze ve formě askogenních hyf. Plodnice ( v tomto případě apothecium) a lokalizace askogenních hyf. askogenní hyfy Apotheciální vřeckovýtrusá houba Caloscypha fulgens (Pezizales)
63 schematický průřez apotheciem parafýzy vřecko askogenní hyfy antheridium askogon trichogyn vnitřní excipulum vnější excipulum
64 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie konidiofor askogon pohlavní proces pohlavní orgány askogenní hyfy
65 9. Ascomycota vymezení, celková charakteristika a terminologie Principy morfologického odlišení a lokálního a časového oddálení anamorfy a teleomorfy v životním cyklu; Příčiny a důsledky duálního systému anamorf a teleomorf.
66 ASCOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Nepohlavní část životního cyklu = anamorfa, pohlavní částživotního cyklu = teleomorfa, organizmus jako celek = holomorfa. Morfologické, časové a lokální rozrůznění anamorfy a teleomorfy: důvody a důsledky. Systematické zařazení založeno na teleomorfě, pojmenování holomorfy podle jména teleomorfy. Pleomorfická holomorfa, meiotická holomorfa a mitotická holomorfa. Synanamorfy. Deuteromycety.
67 nepohlavní nepohlavní rozmnožovací rozmnožovací částice konidie částice - konidie teleomorfní pohlavní plodnice plodnice (perithecium) s vřecky vřecko vřecko askospora konidiofory askospora substrátové mycelium pohlavní proces a primordium plodnice lokální a časové oddálení konidiofory
68 ANAMORFA TELEOMORFA nepohlavní rozmnožovací nepohlavní částice rozmnožovací konidie částice - konidie teleomorfní pohlavní plodnice plodnice (perithecium) s vřecky s vřecky vřecko vřecko askospora konidiofory askospora substrátové mycelium pohlavní proces a primordium plodnice lokální a časové oddálení celý organizmus = HOLOMORFA konidiofory
69 TELEOMORFA Mycosphaerella tassiana ANAMORFA Cladosporium herbarum
70 životní cyklus vřeckovýtrusé houby klíčící konidie klíčící spora spory mycelium plodnice vřecka ANAMORFA TELEOMORFA konidie konidiofor askogon pohlavní proces pohlavní orgány askogenní hyfy
71 ASCOMYCOTA PŘEHLED SYSTÉMU Systematické uspořádání této velké skupiny hub prošlo velkými změnami a v minulosti bylo založeno na kombinaci typu plodnice a typu vřecka. V současné době na základě především molekulárních a ultrastrukturálních znaků oddělení Ascomycota členíme na tři pododdělení a celkem 15 tříd. Uvedený systém není možno považovat za finální, lze očekávat další změny a upřesnění podle nových informací, které získáme. PODODDĚLENÍ: TAPHRINOMYCOTINA třídy: Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes, Schizosaccharomycetes a Taphrinomycetes PODODDĚLENÍ: SACCHAROMYCOTINA třída: Sachcaromycetes PODODDĚLENÍ: PEZIZOMYCOTINA (syn. ASCOMYCOTINA) třídy (výběr): Eurotiomycetes, Pezizomycetes, Leotiomycetes, Lecanoromycetes, Sordariomycetes, Dothideomycetes
72 to be continued and you are welcomed next Monday!
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 5. lekce Říše Fungi: Ascomycota I. verze 2010 Přehled hlavních
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceFYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů
VíceODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ
ODDĚLENÍ: ASCOMYCOTA HOUBY VŘECKATÉ výtrusy vznikají ve vřecku (ascus) - je to meiosporangium: zralé vřecko 2n, meioza při vzniku spor (obvykle je jedinou diploidní buňkou v životním cyklu) spory se tvoří
VíceŘÍŠE: Fungi. ODDĚLENÍ: Ascomycota
ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA při pohlavním procesu dochází ke vzniku dikaryotických hyf, tvořících makroskopické útvary - plodnice (askomata) výtrusy (askospory) vznikají ve
VíceAscomycota houby vřeckovýtrusé
Ascomycota houby vřeckovýtrusé Základní vegetativní strukturou je septovaná hyfa s jednojadernými úseky Septa jsou uzavíratelná Voroninovými tělísky Dimorfismus jeden konkrétní druh se může chovat jako
VíceBotanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Eurotium amstelodami (ŽM) Aspergillus
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceBotanika - bezcévné rostliny 3. praktikum. Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 3. praktikum ŘÍŠE: Chromista/SAR Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Peronosporomycota (Oomycota) TŘÍDA: Peronosporomycetes (Oomycetes ) ŘÁD: Peronosporales Pseudoperonospora
VíceBotanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 5. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Chytridiomycota TŘÍDA: Chytridiomycetes ŘÁD: Chytridiales Synchytrium endobioticum (TP)
VíceSystém a fylogeneze hub a. houbových organizmů
Systém a fylogeneze hub a houbových organizmů Hibbett & al. (2007) Fungi http://science.kennesaw.edu/~jdirn ber/bio2108/lecture/lecbiodiversit y/31_labeled_images - nejpočetnější skupina hub - asi 65 tis.
VíceOBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)
OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec,
VíceCvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby
Cvičení: Kultury - kvasinky a mikroskopické houby Bi1090c Fylogeneze a diverzita řas a hub cvičení Mgr. Lukáš Chrást Loschmidtovy laboratoře, ÚEB PřF MU a RECETOX Podzim 2015 ODDĚLENÍ: Zygomycota TŘÍDA:
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceBotanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů
Botanika - bezcévné rostliny 4. praktikum Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota vřeckovýtrusné houby TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Aspergillus niger (ŽM) Aspergillus flavus
VíceSystém organismů. Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria. Impérium: PROKARYA říše : Bacteria
Systém organismů Impérium: ARCHEA říše: Archaebacteria Impérium: PROKARYA říše : Bacteria Impérium: EUKARYA říše: Protozoa (prvoci) říše: Chromista podříše: Cryptistae podříše: Chromobiotae říše: Fungi
VíceMYKOLOGIE MB120P18. verze 20010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 20010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceSystém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů - část 2 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
VíceASCOMYCOTA. Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé)
ASCOMYCOTA Houby vřeckaté (vřeckovýtrusé) Morfologické charakteristiky: 1. Mycelium a somatické struktury: Septované - septa s jednoduchými póry + Woroninova tělíska, organely septálního póru Mycelium
VíceDraft classification of the Fungi. October, 2006
Draft classification of the Fungi. October, 2006 This classification incorporates changes to the prior (January 2006) draft classification, which were made mostly in two phases in July and September/October
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika 5 Ascomycetes (Taphrinomycotina, Saccharomycotina,Pezizomycotina) Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 3. Přednáška Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba
VíceSystém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc.
Systém houbových organismů část 3 Přednášky (verze LS 2006/2007) RNDr. B. Mieslerová, Ph.D. Prof. Ing. A. Lebeda, DrSc. RNDr. M. Sedlářová, Ph. D.; RNDr. I. Petrželová, Ph. D. Odd. fytopatologie, Katedra
Víceverze 2010 MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitickéhlenky s praktikem 3. Chromistální skupiny
Vícevřeckaté houby - Ascomycota
vřeckaté houby - Ascomycota vřeckaté houby - Ascomycota pohlavní rozmnožování askospory vznikající ve vřecku (ascus) na koncích dikaryotických hyf vřecka vznikají obvykle v rámci plodnic askomat častá
VíceLesnická botanika speciální přednáška 4
Lesnická botanika speciální přednáška 4 Houbové organizmy, část I Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Houbové organizmy systematické
VíceBc. Tereza Hyráková. Univerzita Palackého v Olomouci
2015 Bc. Tereza Hyráková Univerzita Palackého v Olomouci 1. Zvolte jednu ze správných odpovědí. 1. Tělo hub se nazývá: a) stélka b) korpus c) mycelium d) kapicilium 2. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě
VícePododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po
Pododdělení: ASCOMYCOTINA (houby vřeckovýtrusé) Hlavním společným znakem je tvorba vřecek (ascus), což je jediná diploidní buňka, v níž vznikají po meiosi haploidní askospory Stélka - podhoubí (mycelium),
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské kombinace biologie 2/2, Z + Zk, 4 kredity Yvonne Němcová ynemcova@natur.cuni.cz Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro učitelské
VíceBiologie lišejníků. 3. lekce. Rozmnožování lišejníků
Biologie lišejníků 3. lekce Rozmnožování lišejníků Reprodukce lišejníků Rozmnožování: pohlavní plodnice jako u hub (apothecia, perithecia, ) nepohlavní konidie (nepohlavní spory) nejčastěji v pyknidách
VíceOBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010)
OBECNÁ MYKOLOGIE MB120P46 4 kredity (verze 2010) garant: Karel Prášil, katedra botaniky PřF UK Praha, prasil@natur.cuni.cz přednášející: Milan Gryndler, laboratoř biologie hub MBÚ AV ČR, Praha Jan Holec,
VíceMYKOLOGIE MB120P18 verze 2010
MYKOLOGIE MB120P18 verze 2010 MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární
VíceSaprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje
Otázka: Houby a nižší rostliny Předmět: Biologie Přidal(a): LenkaKrchova Houby fungia Samostatná říše- napůl živočich a rostlina Eukaryotické heterotrofní organismy, které se rozmnožují výtrusy. Tělo se
VíceStředoškolská technika 2016 ASCOMYCETY NA ÚZEMÍ PR ÚDOLÍ KLÍČAVY
Středoškolská technika 2016 Setkání a prezentace prací středoškolských studentů na ČVUT ASCOMYCETY NA ÚZEMÍ PR ÚDOLÍ KLÍČAVY Kamila Mertlová Gymnázium Kladno Náměstí E. Beneše 1573, Kladno Gymnázium Kladno,
VíceWorld of Plants Sources for Botanical Courses
Botanika 5 Říše Fungi Říše Fungi (houby) stélka jednobuněčná u primitivních hyfy u odvozenějších ty mohou vytvářet vláknité mycelium nejpokročilejší typy hub mají přehrádkované hyfy většinou přítomna b.
VíceCvičení z mykologie (pro učitele) 5. praktické cvičení Houby vřeckovýtrusné Ascomycota I
Cvičení z mykologie (pro učitele) 5. praktické cvičení Houby vřeckovýtrusné Ascomycota I konidiofory: nepohlavní rozmnožování plodnice: pohlavní rozmnožování vřecka kleistothecium apothecium perithecium
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika zygomycety 4 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Systém hub 4 (5) dobře odlišené
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 2. Přednáška ŘÍŠE FUNGI Jednobuněčné nebo vláknité organismy (hyfy mohou tvořit mycelium, plektenchym
VíceMASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE ČESKÁ SBÍRKA MIKROORGANISMŮ http://www.sci.muni.cz/ccm Mikroskopické houby Laichmanová Monika autor: MUDr. Petr Ondrovčík Mikroskopické
VíceODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae
ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Taphrinomycetes řád: Taphrinales, čeleď Taphrinaceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA vegetativní mycelium je dikaryotické, schopnost tvorby haploidní kvasinkovité fáze (dimorfizmus),
Více(část přednášky Systém a evoluce rostlin)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 SYSTÉM A EVOLUCE HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Systém a evoluce rostlin) systém založený na pojetí taxonů v 10. vydání
VíceŠkola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7. III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT
Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: Název projektu: Číslo projektu: Autor: Tematická oblast: Název DUMu: Houby 2 Kód: Datum: 14.8.2013 Cílová skupina: Klíčová slova: Anotace: III/2 - Inovace
VíceLesnická fytopatologie a rostlinolékařství
Lesnická fytopatologie a rostlinolékařství IV. Puvodci bionoz - houby Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Typy plodnic a spor
VíceMYKOLOGIE ohnivec zimní
UNIVERZITA 3. VĚKU MYKOLOGIE ohnivec zimní Aspergillus 2015 Eurotium chevalieri ohnivec zimní hřib smrkový Penicillium roqueforti bedlovnice zlatá Phaeolepiota aurea Amanita phalloides Vibrisea truncata
VíceSystém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Ascomycota vřeckaté houby (1) Taphrinomycotina: Taphrina Sacchromycotina
VíceBOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN
BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii B120P76I, 3/2, Z + Zk, 6 kreditů verze 2010 BOTANIKA BEZCÉVNÝCH ROSTLIN pro odbornou biologii 4. lekce vývojová větev: Opisthokonta říše FUNGI verze 2010
Víceorganismy, obligátní ektoparazité (komensálové?) především v tělech hmyzu, hl. brouků ruch/msa/blackwell.html.
TŘÍDA LABOULBENIOMYCETES řád Laboulbeniales netvoří žádné mycelium (!!!), stélku tvoří jen 1 nebo několik řad buněk s přívěsky, bazální buňkou ( noha ) je ukotvena v těle hostitele jsou známy pouze jako
VíceH O U B Y. (Fungi, Mycota) B. Voženílková
H O U B Y (Fungi, Mycota) B. Voženílková Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam. Ve středoevropských podmínkách je jimi vyvoláno asi 82-84 % všech ekonomicky
VíceSeminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie
Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie Hubert Šváb (3. ročník) Houby (Fungi) Mykologie: Věda zabývající se studiem hub (z řec. mýkés -houba) Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor,
VíceFytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky
Fytopatogenní houby a houbové organismy v kotextu systematiky Říše: Protozoa Eukaryotní organismy, převážně jednobuněčné, s plasmodiálním stádiem, v ontogenetickém vývoji se vyskytuje bezbuněčná fáze.
Vícecelulolytické identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Sordariales Skupina charakteristická tvorbou většinou tmavě zbarvených plodnic typu perithecia. Někteří zástupci mají plodnice porostlé různě utvářenými trichomy (např. Chaetomium). Většinou se vyskytují
VícePřekvapení (pro někoho) dokonáno jest: Zjištění, že houby jsou (na základě molekulárních dat) příbuznější živočichům než rostlinám, není již tak
Překvapení (pro někoho) dokonáno jest: Zjištění, že houby jsou (na základě molekulárních dat) příbuznější živočichům než rostlinám, není již tak úplně novinkou. Nyní však přestávají být Animalia a Fungi
VícePřehled pozorovaných objektů
Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ Myxomycota (Mycetozoa) hlenky, TŘÍDA: Myxomycetes (Myxogastrea) ŘÁD: Liceales Lycogala epidendrum (vlčí mléko oranžové) - aethalia ŘÁD: Stemonitales Stemonitis sp.
VíceIII. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + doplňující otázky, min. = 7položek správně
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
VíceIII. Poznávačka 10 fotografických položek napsat LATINSKY rod a druh (dle seznamu) + 2 doplňující otázky: min. = 75% správně
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 1. cvičení Organizace podmínky zápočtu I. Studijní materiály: Seznam organismů k poznávačce viz. dále Atlas houbových organismů: http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
Více(část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů
Víceverze 2010 MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18 MYKOLOGIE kód MB120P18, hodinový rozsah: 2/2, 4 kredity Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz CO S NÁMI ABSOLVUJETE: přednášku praktické cvičení zkoušku případně exkurzi pro Mykologii
VíceMikroskopické vláknité houby jako producenti mykotoxinů Izoláty z mykologické laboratoře a sbírky mikroorganismů Ústavu biochemie a mikrobiologie
Mikroskopické vláknité houby jako producenti mykotoxinů Izoláty z mykologické laboratoře a sbírky mikroorganismů Ústavu biochemie a mikrobiologie Dana Savická, Ústav biochemie a mikrobiologie, VŠCHT Praha
VíceHouby a houbové organismy základní charakteristika skupiny. (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner
Houby a houbové organismy základní charakteristika skupiny (Fungi, Mycota) Lukáš Leitner LukasLeitner@seznam.cz Charakteristické rysy hub Houby mají ze všech původců rostlinných chorob největší význam.
VíceMycelium (podhoubí) = soubor hyf. Součástí mycelia jsou i útvary kde vznikají spory
Říše: HOUBY (Fungi) Charakteristika: - známo přes 100 000 druhů (odhad až 1,5 miliónů) - organizmy s eukaryotickou buňkou BS s chitinem, v buňce lysozómy i cytoskelet - jedno i mnohobuněčné - heterotrofní
Víceystému a fylogeneze hub organismů (Deacon, 2005)
Přehled systs ystému a fylogeneze hub a příbuzných p organismů (Deacon, 2005) ŘÍŠE: FUNGI (MYCOTA) HOUBY Oddělení Chytridiomycota Oddělení Zygomycota Oddělení Glomeromycota Oddělení Ascomycota Oddělení
VíceLékařská mykologie (Bi3390)
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Laichmanová Monika Lékařská mykologie (Bi3390) Mykologická diagnostika Kvasinky a kvasinkám blízké organizmy http://cs.medixa.org/nemoci/mykoza
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o hlavně plísně a kvasinky o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické
VíceÚVOD MECHOROSTY. Ivana Lipnerová
ÚVOD MECHOROSTY Ivana Lipnerová ÚVOD - ORGANIZACE pokyny v informačním e-mailu zápočet max 2 absence protokoly morfologický herbář do 31. 5. 2013! http://www.botanickafotogalerie.cz/ zásady bezpečné práce
VíceZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI
ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PEDAGOGICKÁ CENTRUM BIOLOGIE, GEOVĚD A ENVIGOGIKY Revize vybraných mykologických položek z herbáře CBG BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Viktor Stošek Přírodovědná studia, biologie
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika názvosloví, systém, morfologie (Oomycety) 3 Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018
VíceSTŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 7. Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství Inhibující prostředí potravinových hub Jakub Krutský Kraj: Praha Praha 2015 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
VíceFytopatologická praktika
Fytopatologická praktika 6 Ascomycetes Rhytismatales, Sordariomycetes, Microascales, Diaporthales, Ophiostomatales,Sordariales, Xylariales, Capnodiales, Dothideales Ing. Dagmar Palovčíková Tento projekt
VíceLišejníky přednáška 1. David Svoboda
Lišejníky přednáška 1 David Svoboda Kde v systému se nacházíme? Impérium : Eukaryota Nadříše : Opisthokonta Říše : Fungi Ascomycota A. Kubátová A. Kubátová Kde v systému se nacházíme? Eukaryota Opisthokonta
Víceplodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)
Otázka: Houby Předmět: Biologie Přidal(a): cathrinefirth CHARAKTERISTIKA početná a různorodá skupina znaky rostlin (nepohyblivost) i znaky živočichů (heterotrofní výživa org. látky, zásobní látka glykogen)
VíceSystém houbových organismů
Systém houbových organismů Literatura: Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. Urban, Z., Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980. Sedlářová,
Vícečerných plodnic perithecia Graphium, Leptographium, Sporothrix identifikační znaky Doporučená média: Literatura
Ophiostomatales Houby charakteristické tvorbou černých plodnic (typu perithecia) s dlouhým krčkem a ústím a nepohlavního stadia v rodech Graphium, Leptographium, Sporothrix aj. Někteří zástupci mají 2
VíceMikroskopické houby (Bi6620)
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Mikroskopické houby (Bi6620) http://www.botamynus.de/schwamm.html Opisthokonta Fungi stopkovýtrusé houby morfologicky a ekologicky
VíceFylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Eurotiomycetes ŘÁD: Eurotiales Eurotium amstelodami (ŽM) Aspergillus
VícePříklady fytopatologicky významných hub a houbových organismů v kontextu systematiky Říše: Protozoa Říše: Chromista (Straminipili (Stramenopiles))
Příklady fytopatologicky významných hub a houbových organismů v kontextu systematiky Říše: Protozoa Říše: Chromista (Straminipili (Stramenopiles)) Říše: Fungi (syn. Mycetalia) Oddělení: Chytridiomycota
VíceCvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota
Cvičení z mykologie (pro učitele) 8. praktické cvičení Houby stopkovýtrusné - Basidiomycota přezky teliospory hymenofor - rourky Program 1) Vyhodnocení plesnivých obrázků 2) Inokulace půdy a potravin na
VícePhylum: Glomeromycota. Phylum: Microsporidia. Subphyllum insertae sedis: Mucoromycotina. Enthomopthoromycotina. Zoopagomycotina.
Phylum: Glomeromycota Phylum: Microsporidia Subphyllum insertae sedis: Mucoromycotina Enthomopthoromycotina Zoopagomycotina Kickxellomycotina Vesikulo arbuskulární mykorhiza Glomeromycota:Archaeosporales,
VícePrvoci, houby a paraziti. Prvoci, houby, parazité. Prvoci. Toxoplazma. Giardia lamblia. Entamoeba histolytica. Plasmodium malariae.
Prvoci, houby a paraziti Prvoci, houby, parazité Mikrobiologie Doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc. Ústav preventivního lékařství 22. dubna 2010 Prvoci, houby a paraziti jsou eukaryontní organismy, jejichž látková
VíceSystém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce řas a hub - cvičení doprovodný materiál Ascomycota vřeckaté houby (2) Pezizomycotina ( eu-ascomycetes ) Leotiomycetes:
VíceBotanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů
Botanika bezcévných rostlin 9. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi) ODDĚLENÍ: Ascomycota ekologická skupina lišejníky (lichenizované houby) TŘÍDA: Lecanoromycetes ŘÁD:
VíceSYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení
SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ 2. Cvičení Říše FUNGI (houby pravé) STÉLKA: 1buněčná/vláknité mycelium BS: převážně chitin a ß-glukan BIČÍKY: pouze u zástupců Chytridiomycota a jsou bez mastigonemat VÝŽIVA:
Vícekvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické o buněčná stěna bez peptidoglykanu,
VíceSystém houbových organsimů
Systém houbových organsimů Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc. RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. Verze 2011/2012 4. Přednáška Řád: LEOTIALES (HELOTIALES) Nejpočetnější řád vřeckovýtrusých hub Vytváří apothecia,
VíceEurotiales - teleomorfy
Eurotiales - teleomorfy Houby charakteristické tvorbou plodnic (kleistothecií, gymnothecií, aj.) a nepohlavního stadia v rodech Aspergillus, Penicillium, Paecilomyces, Basipetospora, Polypaecilum aj. Některé
VíceJaro 2010 Kateřina Slavíčková
Jaro 2010 Kateřina Slavíčková Obsah: 1. Biologické vědy. 2. Chemie a fyzika v biologii koloběh látek a tok energie. 3. Buňka, tkáně, pletiva, orgány, orgánové soustavy, organismus. 4. Metabolismus. 5.
VíceSystematický přehled. makroskopických hub
Systematický přehled makroskopických hub co jsou to makromycety? houby, jež jsou viditelné pouhým okem v nejširším slova smyslu všechny houbové organismy, tvořící plodnice, příp. jiné fruktifikační útvary
VíceObecná charakteristika hub
Fyziologie hub Prvá část: Charakteristiku hub na základě výživy Ekologická charakteristika výživy hub Chemické zdroje výživy hub Druhá část Fyziologie růstu a rozmnožování Způsoby stanovení růstu, způsoby
VíceFylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Fylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod literatura taxonomie a systematika znaky a klasifikace Carl Linné Willy Hennig Charles
Vícemykologie Mkavkova@prf.jcu.cz www. mykoweb. prf.jcu.cz(unb myko)
mykologie Mkavkova@prf.jcu.cz www. mykoweb. prf.jcu.cz(unb myko) Proč studujeme houby? Nedílná součást ekosystému energetické cykly, přeměna organické a anorganické hmoty 1.rozklad dřevní hmoty 2. zpřístupňování
VíceFUNGI. Houby v širším slova smyslu včetně lišejníků HEN
FUNGI Houby v širším slova smyslu včetně lišejníků HEN Houby (Fungi) popis skupiny Eukaryota, většinou mnohobuněční kvasinky jsou ale jednobuněčné Živiny přijímají absorpcí. Všechny houby se živí heterotrofně.
VíceÚSTNÍ ZKOUŠKA. Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min
ÚSTNÍ ZKOUŠKA Tři otázky: 1 otázka z řas nebo sinic, 1 otázka z hub a 1 otázka obecná (viz ukázku) Čas na přípravu: 30 min OTÁZKY (ukázka): 1. Typy stélek sinic a řas Bičíkovci, Rhizopodová buňka, Kapsální
VíceTŘÍDA LECANOROMYCETES obsahuje v několika řádech většinu lichenizovaných hub, a proto zde je zařazena obecná charakteristika organismů tradičně
TŘÍDA LECANOROMYCETES obsahuje v několika řádech většinu lichenizovaných hub, a proto zde je zařazena obecná charakteristika organismů tradičně sdružovaných v umělém oddělení LICHENES LIŠEJNÍKY Lišejník
VíceSystém a evoluce obratlovců I.Úvod
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce obratlovců I.Úvod literatura taxonomie a systematika znaky a klasifikace Carl Linné Willy Hennig Literatura 2007
Více= primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské. pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky
MECHOROSTY = primitivní vyšší rostliny, primárně suchozemské první fosilie ze svrchního devonu (před 360 mil. let) pravděpodobně se vyvinuly z řas řádu Charales nemají pravé cévní svazky -odkázány na kapilární
VíceBiologie - Kvinta, 1. ročník
- Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence
VíceLišejníky přednáška 1
Lišejníky přednáška 1 Kde v systému se nacházíme? Impérium : Eukaryota Nadříše : Opisthokonta Říše : Fungi Ascomycota A. Kubátová A. Kubátová Kde v systému se nacházíme? Eukaryota Opisthokonta Fungi Basidiomycota
VícePohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu
VíceTř. Zygomycetes (870 druhů a 10 řádů) Řád: Mucorales Řád: Enthomopthorales Tř. Trichomycetes (218 druhů a 3 řády)
ZYGOMYCOTA Tř. Zygomycetes (870 druhů a 10 řádů) Řád: Mucorales Řád: Enthomopthorales Tř. Trichomycetes (218 druhů a 3 řády) Zygomycota Trofické skupiny Rychle rostoucí druhy hub Většina jsou saprofyté
VíceMikromycety - vláknité houby - plísně
Mikromycety - vláknité houby - plísně Mikromycety Pro vláknité mikromycety se všeobecně používá termín plísně V mykologii má však termín "plísně" užší význam, označuje pouze houby podkmene Oomycota (např.
Více