Zobrazení historick ch hudebních nástrojû na divadelní oponû na zámku v âeském Krumlovû

Transkript

1 Zobrazení historick ch hudebních nástrojû na divadelní oponû Gabriela NùMCOVÁ 1 Pfii shromaïìování vyobrazení hudebních nástrojû bylo nalezeno znaãné mnoïství exempláfiû i v samostatné divadelní budovû na pátém nádvofií. Instrumenty jsou souãástí nejen ãtyfi velk ch nástûnn ch maleb na obvodov ch zdech divadla, ale i jeho vybavení, respektive kulis a pfiedev ím opony. Divadelní oponû, dílu vytvofienému v roce 1766 malífii J. Wetschelem a L. Märklem, dominuje figurální alegorická skupina. Ústfiední v jev kompozice, zaãlenûn do dekorativního rámu, pfiedstavuje apoteózu svobodn ch umûní. Ve stfiedu scény je zobrazena Pallas Athéna kladoucí vûnec na obelisk, doprovázená nûkolika putti vzná ejícími se ve vrchní polovinû opony. Spodní ãást v jevu je tvofiena ãtyfimi alegorick mi skupinkami putti, ktefií se zab vají astronomií, matematikou, mûfiictvím a zemûpisem. Celá kompozice je lemována irok m pruhem ãi stuhou zdobenou drobn mi kvûty a pfiedev ím pûti skupinami hudebních nástrojû. Vzhledem k odli nostem mezi originálem opony a pfied nûkolika málo lety vytvofienou replikou, která je zavû ena v divadle a pouïívá se pfii pfiíleïitostn ch pfiedstaveních, byla pfii následující deskripci vzata v úvahu obû díla, pfiiãemï na vzájemné rozdíly bude vïdy v konkrétních pfiípadech poukázáno. S respektem k duplikátu se v ak pfiikláníme spí e k vyobrazením na dnes jiï bohuïel ne ve v ech místech pfiesnû zfietelném, ale pûvodním díle. Pofiadí jednotliv ch skupin sleduje smûr zlevé horní ãásti pfies spodní lem do stfiedu pravé strany opony. První skupina je sloïena ze ãtyfi (u repliky pouze tfií!) samostatn ch exempláfiû hudebních nástrojû. Víceménû shodnû jsou zobrazeny dva tympány doplnûné speciálními krátk mi paliãkami se zplo tûlou hlavicí. Pfies horní hranu obou pomûrnû nízk ch kotlû (u repliky je lev tympán o poznání hlub í) je napjatá koïená blána, pfiiãemï u levého exempláfie ji malífi zachytil upevnûnou pomocí kovové obruãe (která u repliky zcela chybí). Otázkou zûstává, jak byl tento potah dolaìován. Zakreslen totiï není ani jeden zmoïn ch systémû ( ÀÛrov, nebo spí e roubov ), pomocí nichï by bylo moïné nastavovat poïadovanou v ku tónu, respektive napûtí blány. Druh instrument je zástupcem drnkacích chordofonû. Jedná se o loutnu, jejíï klenut korpus, sloïen zúzk ch tvarovan ch dfievûn ch prouïkû Fotografie hudebních nástrojû vyobrazen ch na originálním díle z roku 1766 byly pfievzaty z archivních materiálû fondû státního hradu a zámku v âeském Krumlovû, fotografie hudebních nástrojû vyobrazen ch na replice opony, vytvofiené na konci 90. let 20. století, byly zhotoveny autorkou studie v roce Obr. 1. âesk Krumlov, zámecké divadlo, originál divadelní opony. 227

2 neboli lamel (u repliky nejsou vûbec rozli eny), je uzavfien víkem spí e oválného neï mandlovitého tvaru. Do spodní ãásti vrchní desky pak umístil tvûrce ozdobnou kruhovou, ve skuteãnosti vyfiezávanou rosetu. Vzhledem k pfiekrytí vegetabilní v zdobou nám zûstává utajen zpûsob napojení pomûrnû tíhlého, postupnû se je tû zuïujícího (s ãímï se u skuteãn ch exempláfiû nesetkáváme) krku, kter je ukonãen témûfi do pravého úhlu zalomenou hlavicí. V ní by mûly b t také usazeny kolíãky upevàující konce strun taïen ch pfies celou délku krku a víka aï do jeho spodní ãásti, kde by se mûl nacházet struník, kter ov em na vyobrazení vûbec není. Zvlá tností je i lich poãet sedmi (u repliky osmi) strun, které hudebník zkracoval sv mi prsty na krku opatfieném devíti (u repliky deseti nerovnomûrnû rozloïen mi) praïci. Pomûrnû nejasn je také dûvod uchycení pruhu textilie témûfi na úplném konci zalomené hlavice. Lze v ak pfiedpokládat, Ïe nebyl pevnou souãástí loutny a Ïe se jedná spí e o ãást ozdobného úvazu, pomocí nûhoï jsou jednotlivé instrumenty k sobû jakoby pfiipevnûny a kter má pfiedev ím dekorativní funkci. Pod korpus loutny je podloïena rozevfiená kniha, nástrojov part (u repliky ztvárnûno jako velká, rovná deska bez bliï ího vztahu k hudebním nástrojûm, respektive k hudbû vûbec!), jehoï zápis je dnes jiï bohuïel neãiteln. Jedním z nejzvlá tnûj ích a zároveà i nejzáhadnûj ích hudebních nástrojû je instrument, jehoï korpus je témûfi cel skryt za v e popisovan mi. MÛÏeme znûho vidût pouze ãást mûchu, umístûného mezi loutnou a tympány, spolu s jednou pí - Èalou vyãnívající nad korpusem loutny. tíhlá rovná cylindrická trubice bez hmatov ch otvorû je ukonãena mohutnûj ím osazením (u repliky talífiovit m ozvuãníkem), které nelze dnes jiï detailnû rozeznat. Je pravdûpodobné, Ïe malífi zakreslil tuto ãást nástroje, jako by byla stoãená pfiímo proti oãím diváka, nikoli zboku, jak je tomu u bordunové pí Èaly dud. Se snahou malífie zachytit dva i více stranov ch pohledû v rámci jednoho vyobrazení se v daném období jiï nesetkáváme pfiíli ãasto, ale je nutné brát na tuto moïnost ohled. Ze ãtvrtého exempláfie (u repliky interpretovaného jako tvarovû ponûkud zvlá tní trubice se Obr. 2. Skupina hudebních nástrojû na levé stranû lemu uprostfied, originál. Obr. 3. Skupina hudebních nástrojû na levé stranû lemu uprostfied, replika. Ztvárnûny jsou zde na rozdíl od originálu pouze tfii hudební nástroje, ãtvrt exempláfi je zakomponován jako ãást jednoho ze tfií instrumentû. Nástrojov part je interpretován jako rovná deska, z jejíï podoby nelze vztah k hudebním nástrojûm, respektive k hudbû vûbec, pfiedpokládat ani v nejvelkorysej í hypotéze. Obr. 4. Skupina hudebních nástrojû na levé stranû lemu dole, originál. Obr. 5. Skupina hudebních nástrojû na levé stranû lemu dole, replika. Od originálu vykazuje pouze drobné odli - nosti. 228

3 ãtyfimi hmatov mi otvory, která je souãástí v e zmiàovan ch dud) je vidût pouze pfiibliïnû spodní polovina víceménû ãtyfihranného korpusu, s nímï se setkáváme u dnes jiï zanikl ch dfievûn ch aerofonû cinkû. Jak byl dal í prûbûh vût inou témûfi po celé délce cylindrické trubice a zda byl v jejím horním vrcholu vsazen nátrubek, nám zûstává bohuïel skryto. Druhá skupina hudebních nástrojû, umístûná v levém spodním rohu v zdobného lemu, je tvofiena ãtyfimi instrumenty, které jsou pfiekryty nejen vzájemnû, ale zároveà i rozmûrn m otevfien m nástrojov m partem. Celé tak mûïeme vidût pouze ãinely, respektive vrchní zdvojice puklic, pfies které je vedena je tû zvlnûná ozdobná ma le. Talífie jsou témûfi kruhového tvaru, ve stfiední ãásti mírnû vypouklé. Právû v tomto vyv eném místû by mûlo b t upevnûno koïené poutko ãi jin úchyt, za kter by mohl hudebník ãinely uchopit, aby je rozeznûl. Pouze ãást korpusu zachytil tvûrce z ÏesÈového aerofonu, pfiirozeného lesního rohu, jehoï trojnásobnû vinutá cylindrická trubice je na horním konci opatfiena nátrubkem. Korpus se pak ve spodní ãásti pomûrnû prudce roz ifiuje do otevfieného ozvuãníku, kter mohl b t na vnûj í stranû zpevnûn je tû ochrann m lemem. Ze zástupce dfievûn ch dechov ch nástrojû almajového pûvodu mûïeme vidût pfiibliïnû spodní polovinu cylindrického korpusu se ãtyfimi hmatov mi otvory, kter je ukonãen pomûrnû irok m ozvuãníkem. Malou ãást horního konce trubice, kter je dnes jiï velmi patnû zfieteln, namaloval tvûrce na protilehlou stranu, pod fagot. Podle dochovan ch exempláfiû lze pouze pfiedpokládat, Ïe jeho vrchol tvofiila hrana, do které byl vkládán strojek (u repliky je trubice ztvárnûná do piãky, s ãímï se u skuteãn ch nástrojû vûbec nesetkáváme!). Posledním exempláfiem skupiny je fagot, v jehoï horním vrcholu, respektive na konci tíhlé hole, je vsazen kovov ploch talífiovit ozvuãník. Spodní ãást korpusu je pak na dvou místech zpevnûna pomûrnû irok mi kovov mi objímkami, na nichï je ze strany pfiipevnûna dlouhá dutá a v závûru esovitû prohnutá rourka, do které byl vkládán strojek. Malífi se v ak dopustil chyby, kdyï ji umístil do spodní ãásti nástroje, tedy naprosto opaãnû, neï tomu je u skuteãn ch exempláfiû, kde je upevnûna víceménû v blízkosti ozvuãníku. Uprostfied spodní ãásti lemu rámujícího figurální v jev je umístûna skupina, které dominuje sm kací chordofon, ztváràující s nejvût í pravdûpodobností housle s nûkolika netypick mi prvky. Hned prvním jsou proporce samotného korpusu, tvofieného vrchní a spodní deskou, které jsou vzájemnû spojeny pomûrnû vysok mi luby. Ty jsou ve stfiední ãásti prohnuty do podoby velkého otevfieného písmene C. Zvlá tní je, Ïe spodní polovina víka je o poznání men í neï díl horní (u repliky je tento jev je tû markantnûj í), pfiiãemï ve skuteãnosti by tomu mûlo b t právû naopak. Dal ím prvkem, kter se neshoduje s existujícími exempláfii, je zpûsob pfiipojení krku ukonãeného pouze náznakem hlavice s nedotoãenou volutou (u repliky najdeme dne ní bûïnou podobu nekovité hlavice). V úvahu lze brát i moïnost, Ïe se malífi snaïil ztvárnit drobnou podobiznu hlavy Ïeny, andûla ãi zvífiecí trofeje, kterou b valy zdobeny nûkteré exempláfie drnkacích chordofonû 16. a 17. století nebo staré barokní violiny. Od nich je pfievzato i plynulé napojení krku na horní vrchol korpusu. Pfies celou délku pomûrnû krátkého ebenového hmatníku (u repliky spu tûného hloubûji), upevnûného na pfiední stranû krku, a vrchní desku aï do struníku v její spodní ãásti je vedeno pût (u repliky est) strun. Ty jsou druh m koncem uchyceny pomocí ãtyfi kolíãkû, usazen ch v hlavici vïdy po dvou proti sobû. Posledním netypick m prvkem jsou stranovû zamûnûné tzv. f v fiezy, jejichï podoba je velmi vzdálená (pfiedev ím u originálního vyobrazení) preciznosti a umûní dne ních fiezbáfiû. Druh m instrumentem, kter je zachycen cel, je tamburína, v jejímï tíhlém dfievûném lubu jsou rovnomûrnû vsazeny a zfiejmû na tenk ch kovov ch drátcích upevnûny drobné rolniãky. Pfies horní hranu lubu je vypnuta koïená blána rozeznívaná nejãastûji prsty hudebníka, kter mohl zvuk instrumentu obohacovat je tû o chfiestûní rolniãek. Pod levou spodní ãástí tamburíny je vysunut ozvuãník dfievûného dechového nástroje, jehoï vût í, spodní díl smûroval malífi vpravo nahoru, témûfi kolmo ke krku smyãcového instrumentu zmiàovaného v e. TvÛrce vykreslil ãást rovné, cylindrické trubice fagotu, naz vané hûl, ve které je naznaãeno celkem pût vrtan ch hmatov ch otvorû. Na korpusu, respektive na obou jeho viditeln ch koncích, pak zachytil kovové objímkové spony, jejichï hlavní funkcí je zpevàování ve skuteãnosti pomûrnû mohutného, dlouhého nástroje. Obr. 6. Skupina hudebních nástrojû uprostfied spodní ãásti lemu, originál. Obr. 7. Skupina hudebních nástrojû uprostfied spodní ãásti lemu, replika. Housle mají v raznû disproporãní rozmûry korpusu. Jedna z fanfárov ch trompet je ztvárnûna jako ãást lichobûïníku bez bliï ího vztahu k hudebním nástrojûm

4 Posledními dvûma exempláfii, zástupci ÏesÈov ch aerofonû, jsou fanfárové trompety s korpusy omotan mi ozdobnou, kroucenou ÀÛrou. Z obou je zachycena pouze ãást. Vpravo nahoru vyãnívá vrchní konec jedné trompety, zfiejmû neopatfien nátrubkem, coï nelze na plátnû jiï pfiesnû rozeznat, spolu se zhruba polovinou délky jednodu e smyãkovitû vinuté cylindrické trubice (u repliky je ztvárnûna vãetnû ÀÛry jako ãást lichobûïníku s ostr mi hranami bez jakéhokoliv bliï ího vztahu k hudebním nástrojûm!). Dal í ãást korpusu spolu s otevfien m, nálevkovit m roztrubem skryl tvûrce pod ostatní vyobrazené instrumenty. Mohlo by se zdát, Ïe trompeta je ponûkud zvlá tnû zalomena, protoïe zmiàovan skryt díl smûfiuje vlevo nahoru. Ten v ak není souãástí v e popsaného exempláfie a pfiedstavuje horní polovinu druhého, samostatného, i kdyï témûfi identického instrumentu. Malífi zkaïdého znich zachytil právû opaãnou polovinu. Kdybychom obû ãásti pfiiloïili k sobû, zjistili bychom, Ïe stfiední, smyãkovit díl korpusu by byl nereálnû dlouh a trubice s odli n m prûmûrem by nikdy nemohly vytvofiit jednotn celek. V pravém rohu ozdobného lemu se nachází skupina pûti hudebních nástrojû, sloïená zmembranofonu, dvou dfievûn ch a dvou ÏesÈov ch aerofonû. Nejvût í prostor zabírají dva mohutné tympány, které se vzájemnû pfiekr vají a znaãnû zastiàují i dal í ãtyfii exempláfie. Oba hluboké kotle jsou ãásteãnû kryty tfiásnûmi zdoben mi modr mi praporci, v jejichï stfiedu se nachází dnes jiï nezfietelná v ivka (u repliky je ztvárnûna jako kvûtina, moïná se snahou zobrazit pûtilistou roïmberskou rûïi). Pfies horní hranu korpusu jsou pravdûpodobnû vypnuty koïené blány, které si v ak mûïeme vzhledem k odvrácení této ãásti tympánû pouze dom let. Nejasn zûstává také zpûsob dolaìování membranofonû, ke kterému byl pouïíván buì provazov, nebo spí e roubov systém, zde bohuïel nezachycen. Tympány doplnil tvûrce i dvûma krátk mi paliãkami se speciální zplo tûlou hlavicí. Vlevo dolû umístil malífi ãást rovné cylindrické dfievûné trubice s pomûrnû velk m prûmûrem, ukonãené pouze tupou hranou. Jedin m moïn m instrumentem, jehoï spodní díl by mohl b t takto Obr. 8. Skupina hudebních nástrojû na pravé stranû lemu dole, originál. Obr. 9. Skupina hudebních nástrojû na pravé stranû lemu dole, replika. Od originálu vykazuje pouze drobné odli - nosti. Obr. 10. Skupina hudebních nástrojû na pravé stranû lemu uprostfied, originál. Obr. 11. Skupina hudebních nástrojû na pravé stranû lemu uprostfied, replika. ÀÛrov buben je zobrazen jako mírnû kuïelovit, pfiiãemï takov tvar je v praxi zcela neznám. Exempláfi violy je doplnûn nepfiirozenû a pfiedev ím nereálnû tvarovan m smyãcem. 230

5 tvarovan, je fagot. K jednoznaãné identifikaci je v ak zobrazení nedostateãné a lze si jen stûïí pfiedstavit, Ïe by se mohl zb vající dlouh korpus fagotu skr t za tympány. Je moïné, Ïe si tvûrce hudební nástroj sice rozkreslil, ale pak na jeho druhou ãást zapomnûl nebo zjistil, Ïe by se ve vût inû délky kryl s dal ím exempláfiem ze skupiny ÏesÈov ch aerofonû, kter bude zmínûn níïe. Tuto hypotézu nelze vzhledem k neexistenci pfiedloh ãi poznámek o zobrazovan ch instrumentech ani potvrdit, ani vyvrátit. Korpus druhého dfievûného aerofonu, respektive jeho horní dvû tfietiny, zakreslil autor jako smûfiující vlevo nahoru. Na vyobrazení nejsou zfietelné Ïádné hmatové otvory (u repliky jich je zachyceno pût aï est), ov em na skuteãném exempláfii musely b t vyvrtány. VÛbec poprvé se u tohoto exempláfie setkáváme s hubiãkou, která je velmi podobná dne ní klarinetové. Mezi ni a samotnou trubici, opatfienou otvory ãi pfiídavnou mechanikou, byla vkládána je tû jedna dûleïitá souãást soudek, propojovan pomocí ebenov ch nebo rohovinov ch krouïkû. Jeden znich zachytil malífi i na obraze, ov em soudek zde chybí, a tak krou- Ïek spojuje hubiãku pfiímo s horním stfiedním dílem. Je velmi pravdûpodobné (pfiestoïe je ztvárnûn instrument ochuzen o jednu dûleïitou ãást, coï by mohlo b t vysvûtleno nedostateãnou znalostí tvûrce, kter zpamûti nemohl znát konstrukãní detaily v ech ztváràovan ch instrumentû), Ïe se skuteãnû jedná o klarinet. Poslední dva exempláfie patfií do skupiny ÏesÈov ch aerofonû. Jedním je trojnásobnû vinut pfiirozen lesní roh, z nûhoï mûïeme vidût témûfi celou úzkou cylindrickou trubici roz ifiující se aï v úplném závûru do irokého roztrubu. Horní konec korpusu, opatfien zfiejmû nátrubkem, je skryt pod mohutn mi tympány. Skupinu dotváfií fanfárová trompeta, zjejíï smyãkovitû vinuté cylindrické trubice ztvárnil malífi pouze spodní polovinu. Její souãástí je i tíhl nálevkovit ozvuãník, z vnûj í strany zfiejmû zpevnûn úzk m, plasticky zdoben m vûncem. Korpus nebyl s nejvût í pravdûpodobností omotán kroucenou ÀÛrou, nebo (coï není pfiíli pravdûpodobné) se ovinutí nachází pouze na díle skrytém pod tympány. Z pûti hudebních nástrojû sloïil tvûrce i poslední skupinu instrumentû, které se opût bohuïel znaãnû pfiekr vají. Kompletnû je zachycen strunn nástroj, kter lze identifikovat jako altového zástupce rodiny smyãcû violu. Korpus je sloïen zvrchní a spodní desky, které jsou spojeny luby, pfiiãemï autor naznaãil dokonce i pfiesazení desek, jejichï tvar víceménû odpovídá dne nímu (u repliky je pfiedev ím spodní polovina mohutnûj- í a luby ve stfiední ãásti vy í). Opût se zde setkáváme s prvkem pro druhou polovinu 18. století jiï netypick m, a to plynul m pfiechodem mezi horní ãástí korpusu a krkem, kter se tak zdá b t pevnou, neoddûlitelnou souãástí instrumentu. Dlouh tíhl krk, ukonãen nekovitû zavinutou hlavicí se tfiemi (u repliky ãtyfimi) kolíãky, je na pfiední stranû opatfien hmatníkem. Od kolíãkû, které bohuïel nejsou ztvárnûny v echny, pfies celou délku hmatníku, vrchní desku a znaãnû pfiekvapivû i dlouh struník aï k jeho spodní hranû je vedeno celkem pût (u repliky ãtyfii) strun, ov em ne v celé ífii hmatníku, takïe je tû nejménû dvû struny chybí. Extrémnû dlouh struník sahá aï do tûsné blízkosti klenuté kobylky, se kterou se na vyobrazeních setkáváme skuteãnû ojedinûle. Jeho horní vrchol konãí mezi spodním zavinutím v fiezû, které se sv m tvarem blíïí dne ním tzv. f v fiezûm, ov em stranovû zamûnûn m. Exempláfi je doplnûn star ím typem lukovitého smyãce (u repliky nepfiirozenû a pfiedev ím nereálnû prohnut m), kter v období vzniku opony jiï z praxe postupnû mizel. Pod chordofon umístil malífi dvû puklice neboli ãinely, jejichï tenk kruhov korpus je zcela ploch, na rozdíl od skuteãn ch exempláfiû ve stfiední ãásti nijak neklenut. Talífie nejsou opatfieny Ïádn mi úchyty, a tak nám zûstává utajeno, jak byly rozeznívány a jak zvuk by vûbec tyto tvarovû pfiinejmen ím nestandardní ãinely vydávaly. Dal ím vyobrazen m instrumentem je pouze ãásteãnû ztvárnûná fanfárová trompeta, respektive její horní polovina. Malífi zachytil úzkou, jednodu e smyãkovitû vinutou cylindrickou trubici roz ifiující se aï v místû roztrubu, kter je v ak skryt za ostatními exempláfii. Na horním vrcholu korpusu (bez ovinutí typickou kroucenou ÀÛrou) chybí pro hru nezbytn nátrubek. Na hranû bubnu, kter bude zmínûn vzápûtí, je ãásteãnû poloïen krk drnkacího strunného nástroje, kter se podobá mandolínû, ov em nûkolik prvkû patfií pfiíbuznému instrumentu loutnû. Exempláfi je zachycen zezadu, ãímï je znaãnû omezen poãet identifikaãních znakû. Z nástroje tedy vidíme klenut korpus sloïen ze esti aï osmi lamel (u repliky je naznaãen spí e jednolit tvar klenutí), kter zcela plynule pfiechází do tíhlého dlouhého krku. Ten je ukonãen témûfi do pravého úhlu zalomenou hlavicí, na které nenacházíme Ïádné kolíãky. Do levé spodní poloviny v jevu umístil autor poslední instrument, mal vojensk buben, pro kter se jako jedin dochoval náãrt pûvodní zam lené podoby. Podle nûho mûl malífi v úmyslu ztvárnit exempláfi bûïného ÀÛrového bubnu s pomûrnû vysok m dfievûn m lubem, do nûhoï by byly pomocí obruãí po obou stranách vsazeny vypnuté koïené blány. Z neznám ch dûvodû v ak byla podoba instrumentu (u repliky kuïelovitého, nikoli válcovitého tvaru skuteãn ch bubnû), jehoï lub je zdoben ãerven mi a bíl mi tíhl mi trojúhelníky, zmen ena pfiibliïnû o jednu tfietinu a doplnûna pouze jedním potahem, a to na horní stranû. Pfies hranu lubu jsou pfieloïeny i dvû krátké paliãky se zplo tûlou hlavicí, velice podobné exempláfiûm u tympánû zpfiedchozí skupiny hudebních nástrojû. Takové paliãky byly ov em urãeny jen pro hru na tympány, nikoli na ÀÛrov buben, kterému pfiíslu ely paliãky del í, velmi tíhlé a ukonãené hlavicí spí e kulovitého tvaru (u repliky je naznaãena ãást jedné paliãky dnes bûïné podoby). V pfiedloïené studii byl pouze struãnû nastínûn stav a pfiedev ím podoba maleb na originálu i replice opony v ãeskokrumlovském zámeckém divadle. Z odborného hlediska lze konstatovat, Ïe ani sami vídeà tí mistfii, tvûrci díla, nemûli v nûkolika pfiípadech pfiesnou pfiedstavu o stavbû pfiíslu - n ch instrumentû. Nûkdy je moïné vysvûtlit zkreslení podoby hudebního nástroje prostorov mi moïnosti, které pomûrnû úzká dekorativní lemovací bordura nabízí. V dal ích pfiípadech se pak jedná o neznalost konstrukce zobrazovaného exempláfie. ZaráÏející je ov em skuteãnost, Ïe tvûrce repliky v 90. letech 20. století vyfie il nûkterá, nejen nedostateãnû zfietelná místa po svém. PfiestoÏe se nástroje ve skupinû velmi ãasto znaãnû pfiekr vají, je moïné je alespoà ãásteãnû poznat a srovnáním s exempláfii vyobrazen mi na stûnách divadla nebo v Zrcadlovém sále, jejichï tvûrci jsou také zmiàovaní vídeà tí mistfii J. Wetschel a L. Märk, pomûrnû pfiesnû urãit pûvodní podobu. Pfii tvorbû kopie, pfiedev ím pfii dotváfiení nejasn ch míst, v ak nebyly respektovány podstatné prvky konstrukce hudebních nástrojû a bohuïel zfiejmû nedo lo ani ke konzultaci s muzikologem ãi pfiímo organologem, která by vzniku nesporn ch nedostatkû zamezila. 231