DOPAD EKOLOGICKÝCH DANÍ NA PODNIKATELSKÝ SEKTOR

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance DOPAD EKOLOGICKÝCH DANÍ NA PODNIKATELSKÝ SEKTOR The impact of ecological taxes on business sector Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ing. Jana SOUKOPOVÁ, Ph.D. Autor: Bc. Jana HLÁVKOVÁ Brno, 2014

2

3 Jméno a příjmení autora: Bc. Jana Hlávková Název diplomové práce: Dopad ekologických daní na podnikatelský sektor Název práce v angličtině: The impact of ecological taxes on business sector Katedra: financí Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ing. Jana Soukopová, Ph.D. Rok obhajoby: 2014 Anotace Předmětem této diplomové práce je analýza vybraných podniků z odvětví výroby pryžových a plastových výrobků na území Zlínského kraje z hlediska vyhodnocení dopadu ekologických daní na odvětví jako celek, ale také na jednotlivé podniky. Okrajově se práce také věnuje zhodnocení výnosu z ekologických daní, který plyne do státního rozpočtu České republiky. První část se zabývá legislativním základem dané problematiky, na kterou navazuje vývoj systému ekologických daní v členských státech EU i na území České republiky. Čtvrtá kapitola pojednává o poznatcích zahraničních i českých studií, které byly na toto téma zpracovány. Následující část se věnuje analýze vybraných podnikatelských subjektů i celého odvětví. V poslední části je zhodnocen výnos plynoucí z ekologických daní. Annotation The subject of this thesis is an analysis of selected enterprises from the sector of rubber and plastic production in the Zlín region in terms of assessing the impact of ecological taxes on the industry as a whole as well as on individual companies. This study also marginally presents an evaluation of the ecological taxes revenue allocated to the Czech Republic state budget. The first part deals with the legislative basis of the issue, followed by the development of the system of ecological taxes in the EU member states and the Czech Republic. The fourth chapter discusses the findings of foreign and Czech studies that have been published. The following section is devoted to the analysis of the selected companies and the industrial branch. In the last section there is the evaluation of the state budget revenue from ecological taxes. Klíčová slova dopad daní, ekologické daně, energetické daně, poměrové ukazatele, výroba pryžových a plastových výrobků, zpracovatelský průmysl, Zlínský kraj Keywords impact of taxes, ecological taxes, energy taxes, ratios, production of rubber and plastic products, manufacturing industry, Zlín region

4

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Dopad ekologických daní na podnikatelský sektor vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Ing. Jany Soukopové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 15. května 2014 vlast no ruč ní podpis aut o ra

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Ing. Janě Soukopové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

7 OBSAH Úvod Ekologická daňová reforma Ekologické daně v zemích Evropské unie Ekologické daně v České republice Principy zavedení ekologické daňové reformy v ČR Etapy ekologické daňové reformy v ČR Analýzy ekologických daní v zemích EU a v ČR Analýzy ekologické daňové reformy v zemích Evropské unie Zajímavé příklady analýz Ekologické daně v České republice z pohledu ex-ante analýz Dopady zavedení ekologických daní na odvětví OKEČ v České republice Analýza makroekonomických efektů ekologické daňové reformy Modelování dopadů druhé etapy ekologické daňové reformy Ekologické daně z pohledu veřejného sektoru Ekologické daně v České republice z pohledu ex-post analýz Shrnutí Analýza dopadu ekologických daní na podnikatelský sektor v České republice Metodika analýzy Data Postup Analýza poměrových ukazatelů Analýza dopadu ekologických daní na odvětví Výroby pryžových a plastových výrobků Významné podniky Continental Barum s. r. o MITAS a. s greiner packaging slušovice s. r. o Fatra a. s Shrnutí Zhodnocení výnosu z ekologických daní v České republice... 70

8 7.1 Ekologické daně jako příjem státního rozpočtu Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam použitých zkratek Seznam grafů Seznam obrázků Seznam schémat Seznam tabulek Seznam příloh... 90

9 ÚVOD Od počátku devadesátých let 20. století lze v evropských zemích sledovat první pokusy o zavedení tzv. ekologických daní, jejichž příchod měl přispět především ke snížení emisí CO 2. Snahy Evropské unie o plošné uvalení daně na CO 2 byly však neúspěšné až do roku 2003, kdy byla přijata Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003 (dále jen Směrnice), kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Šímová, 2006). Směrnice předepisuje členským státům EU zavést minimální úroveň zdanění pohonných hmot, paliv a elektřiny. Dle článku 4 Směrnice nesmí být úroveň zdanění, kterou členský stát uplatní, nižší než minimální úroveň zdanění stanovená Směrnicí. A úroveň zdanění je definována jako celková výše nepřímých daní (s výjimkou DPH), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství energetických produktů a elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu. "Ekologická daňová reforma (EDR) představuje posun od zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba a/nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví (MŽP, 2007). Z tohoto důvodu jsou ekologické daně řazeny mezi tzv. nápravné daně, které mají vyjádřit, resp. vyčíslit, náklady společnosti na odstranění těchto negativních externalit neboli napravit selhání trhu, jejichž důsledkem je neefektivní alokace zdrojů (Svátková, 2009, s. 234). Často jsou nazývány jako moderní varianta Pigouovy daně. Daně a poplatky obecně zvyšují náklady jednotlivých firem, a proto se jejich výše projeví i v ceně finální produkce pro spotřebitele. Tím pádem jsou tímto zdaněním ať už přímo (spotřeba energií) či nepřímo (nákup finální produkce) ovlivněny také domácnosti, resp. nesou část daňového břemene. Jelikož v ekonomice platí rovnice: příjmy se rovnají výdajům, tak i v tomto případě jsou výdaje podnikatelských subjektů něčí příjmy konkrétně státního rozpočtu. V souvislosti s daněmi je nutné brát v úvahu také administrativní náklady jejich výběru, které nejsou zanedbatelné jedná se o náklady na straně veřejné správy (konkrétně Celní správy ČR), ale také podnikatelů, kteří musejí podávat daňová přiznání. Příjmy plynoucí z ekologických daní do státního rozpočtu jsou ve skutečnosti nižší než očekávané a proto je poněkud diskutabilní jejich přínos pro veřejný sektor, pokud porovnáme výnosy a náklady jejich výběru. Ohledně daní si veřejnost často klade otázku, kam opravdu jdou peníze, které zaplatili ať už ze svého příjmu či při nákupu potravin v obchodním řetězci. Nejinak je tomu v případě daní ekologických. Kam tyto peníze plynou? Jsou použity na ochranu životního prostředí, resp. k financování projektů s tím souvisejících? Obecně lidé pravděpodobně předpokládají, že to tak funguje. Ve skutečnosti je tomu však jinak, jelikož příjmy z ekologických daní nahrazují snížený příjem plynoucí ze zdanění práce. 9

10 Cílem práce je zhodnotit dopad ekologických daní na podnikatelský sektor, resp. konkrétní odvětví průmyslu na území Zlínského kraje, které je závislé na spotřebě energií při výrobě či zpracování materiálů, a přínos ekologické daňové reformy jako celku pro veřejný sektor ve formě výnosů plynoucích do státního rozpočtu. Analýza dopadu ekologických daní je zaměřena jak na odvětví zpracovatelského průmyslu jako celek, tak na jednotlivé podniky, které jsou významné z hlediska vybraného územně samosprávního celku. První část práce se zabývá teoretickým základem, resp. základním legislativním dokumentem na úrovni primárního práva Evropské unie Směrnicí Rady 2003/96/ES ze dne 27. října Ta upravuje problematiku ekologických (energetických) daní na evropské úrovni z hlediska základních pravidel, principů a také různých výjimek, které je možné uplatňovat při zdaňování jednotlivých druhů energií. Jelikož se v případě ekologických daní jedná o téma, které se týká všech členských států Evropské unie, věnuje se druhá kapitola problematice ekologické daňové reformy ve vybraných členských zemích s ohledem na časové období, kdy byla implementována do jejich právního i daňového systému. Třetí část plynule navazuje na předchozí a je v ní podrobněji popsána problematika ekologických daní v České republice jejich zavedení, jednotlivé etapy jejího formování, rozšiřování předmětu daně a zvyšování sazeb. Nedílnou součástí je také popis současné situace a porovnání s vývojem v jiných členských státech Evropské unie. Další část obsahuje rešerši zahraniční i české literatury, která se věnuje dané problematice jak v zemích Evropské unie, tak v České republice. Ta se snaží zmapovat možné dopady plynoucí z ekologické daňové reformy jak z pohledu podnikatelského sektoru, domácností (obyvatel), tak i veřejného sektoru a národní ekonomiky jako celku. V páté kapitole je popsán metodický postup, který byl zvolen pro analýzu dopadu ekologických daní na vybrané odvětví zpracovatelského průmyslu. Samotná analýza vlivu ekologických daní na podnikatelský sektor je součástí šesté kapitoly. Jak již bylo zmíněno výše, analýza se nejprve věnuje problematice ekologických daní z hlediska celého odvětví a posléze vybraným podnikům, které patří mezi významné podnikatelské subjekty jak z pohledu jejich předchozího, tak i budoucího ekonomického vývoje v České republice. Poslední část diplomové práce hodnotí míru výnosu (peněžního příjmu) z ekologických daní plynoucího do státního rozpočtu České republiky. Součástí je také porovnání každoroční výše vyměřené daně dle jednotlivých kategorií daně. Pro zajímavost je také uvedena výše očekávaného příjmu, který byl predikován před zavedením ekologických daní v České republice. 10

11 1 EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA Hlavním cílem EDR je stimulace ekonomických subjektů k takovému chování, které povede ke snížení znečišťování a poškozování životního prostředí a jeho dopadů na zdravotní stav obyvatelstva stimulační funkce. Zároveň lze tímto způsobem získat dodatečné finanční prostředky do státního rozpočtu fiskální funkce (MŽP, 2008). Základním principem EDR je výnosová neutralita, která předpokládá udržení stávající míry daňové zátěže. Aby byl tento princip naplněn, mají být výnosy z ekologických daní využity ke snížení jiných daní, v tomto případě ke snížení nákladů práce s cílem zvýšit poptávku po pracovní síle (MŽP, 2007). Myšlenka příjmové neutrality (také označované jako teorie dvojité dividendy) je spojena především s vysokou nezaměstnaností, která se v evropských zemích začala projevovat v 80. letech minulého století a byla způsobena právě vysokým zatížením výrobního faktoru práce. Ekologické daně by tak přispěly nejen ke zkvalitnění životního prostředí, ale také ke snížení nezaměstnanosti (Kaplanová, 2011, s. 193). Jako jeden z důvodů přijetí této Směrnice uvádí Rada EU potřebu zajistit řádné fungování vnitřního trhu, pro nějž by mohly být závažné rozdíly v míře zdanění mezi jednotlivými členskými státy škodlivé. Současně se jedná o jeden ze způsobů, který má napomoci k plnění cílů Kjótského protokolu. Směrnice také uvádí celou řadu výjimek a způsobů osvobození od daní (Šímová, 2006). Členské státy mohou uplatňovat plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění na: elektřinu pocházející ze sluneční energie, větrné energie, energie vln a přílivu nebo geotermální energie; elektřinu vyrobenou ve vodních elektrárnách, z biomasy, z emisí metanu z opuštěných uhelných dolů, z palivových článků; energetické produkty a elektřinu používané pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie; elektřinu vyrobenou kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie, pokud jsou kombinované generátory šetrné k životnímu prostředí; energetické produkty a elektřinu používané pro přepravu zboží a osob po železnici, metrem, tramvají a trolejbusem; elektřinu používanou domácnostmi nebo organizacemi, které členský stát EU považuje za dobročinné; výrobky KN 2705 svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn a podobné plyny (kromě ropných plynů) používané jako paliva; pohonné hmoty používané pro hloubící práce na splavných vodních cestách a v přístavech; pohonné hmoty používané při výrobě, vývoji, zkoušení a údržbě letadel a lodí; atd. (článek 15 bod 1 Směrnice Rady 2003/96/ES). 11

12 Členské státy mohou uplatnit až nulovou úroveň zdanění na energetické produkty a elektřinu používané pro zemědělské a zahradnické práce, při chovu ryb a v lesnictví (článek 15 bod 3 Směrnice Rady 2003/96/ES). Minimální sazby zdanění uvádí příloha Směrnice v eurech (viz následující tabulky). Proto členské státy, které dosud nepřijaly euro, použijí pro přepočet úrovně zdanění hodnotu eura v národní měně, která se stanovuje jednou ročně. Jedná se o kurz platný první pracovní den v říjnu, který je zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie, a použije se od 1. ledna následujícího kalendářního roku. Aby nedocházelo ke každoročním změnám, mohou členské státy zachovat stávající úroveň zdanění, pokud přepočet částky zdanění v národní měně na euro nezpůsobí nárůst zdanění vyšší než o 5 % nebo 5 eur, podle toho, která z částek je nižší (článek 13 Směrnice Rady 2003/96/ES). Tabulka 1: Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty olovnatý benzín* (KN , a ) bezolovnatý benzín* (KN , , a ) plynový olej* (KN až ) petrolej* (KN a ) zkapalněný plyn (LPG)* (KN až ) zemní plyn** (KN a ) * v eurech na l, ** v eurech na GJ spalného tepla od 1. ledna 2004 od 1. ledna ,6 2,6 Pramen: Tabulka A v Příloze I Směrnice Rady 2003/96/ES, Celní správa (2012) Tabulka 2: Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty používané k průmyslovým a obchodním účelům dle článku 8 odst. 2 Směrnice plynový olej* (KN až ) petrolej* (KN až ) zkapalněný plyn (LPG)* (KN až ) zemní plyn** (KN a ) * v eurech na l, ** v eurech na GJ spalného tepla Pramen: Tabulka B v Příloze I Směrnice Rady 2003/96/ES ,3 12

13 Tabulka 3: Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na paliva a elektřinu plynový olej* (KN až ) těžký topný olej* (KN až ) petrolej* (KN a ) zkapalněný plyn (LPG)* (KN až ) zemní plyn** (KN až ) uhlí a koks** (KN 2701, 2702 a 2704) elektřina*** (KN 2716) obchodní účely neobchodní účely ,15 0,3 0,15 0,3 0,5 1,0 * v eurech na l, ** v eurech na GJ spalného tepla, *** v eurech na MWh Pramen: Tabulka C v Příloze I Směrnice Rady 2003/96/ES Detailní seznam kombinované nomenklatury je uveden v Příloze A. V Příloze II Směrnice jsou uvedeny další úlevy a osvobození pro jednotlivé členské státy EU, které jsou stanoveny formou různě dlouhých přechodových období, během nichž nemusí být na daný energetický produkt uplatňována ustanovení Směrnice. I Česká republika mohla uplatňovat úplné či částečné osvobození od daně nebo snížené úrovně zdanění u elektřiny, pevných paliv a zemního plynu do 1. ledna 2008 na základě článku 1 bodu 3 Směrnice Rady 2004/74/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění Směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost některých členských států uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění. Odůvodnění vytvoření Směrnice Rady 2004/74/ES je následující: (2) Minimální sazby stanovené směrnicí 2003/96/ES by mohly v některých členských státech, konkrétně na Kypru, v České republice, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, na Maltě, v Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku, způsobit vážné hospodářské a sociální potíže vzhledem k relativně nízké úrovni spotřebních daní uplatňované dříve, k pokračující hospodářské transformaci těchto členských států, k jejich relativně nízkým úrovním důchodů a k jejich omezené schopnosti kompenzovat toto dodatečné daňové břemeno snížením jiných daní. Zejména růst cen způsobený uplatňováním minimálních sazeb stanovených směrnicí 2003/96/ES by mohl mít nepříznivý dopad na občany těchto států a na jejich národní hospodářství například tím, že by vytvořil neúměrné břemeno pro malé a střední podniky. Z výše uvedeného vyplývá, že výjimky uvedené v této směrnici se týkaly pouze států, které vstoupily do Evropské unie 1. května

14 2 EKOLOGICKÉ DANĚ V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE Ačkoli důvod pro implementaci EDR v zemích Evropské unie je stejný, její výsledná podoba a následná aplikace se liší především s ohledem na specifika jednotlivých ekonomik a obavy ze ztráty mezinárodní konkurenceschopnosti. Tyto důvody vedly ke vzniku řady osvobození pro jednotlivá odvětví, často dokonce v rozporu s principem "znečišťovatel platí" (Polluter Pays Principle). Nejrozšířenějším nástrojem EDR se staly daně uvalené na spotřebu energií a emise CO 2. Ve Velké Británii přistoupili také ke zdanění skládek, v Dánsku a Nizozemí naopak zvýšili již existující daně z nakládání s odpady (Speck et al., 2011, s. 100). Obrázek 1: Vybrané státy Evropské unie a rok zavedení ekologických daní Pramen: vlastní zpracování, World Atlas Book (2011) Následující část pojednává o průběhu ekologické daňové reformy v jednotlivých členských zemích EU v posloupnosti dle roku schválení a následného zavedení. Výjimku tvoří Francie, zde se jedná o datum projednání a následného zamítnutí ekologických daní. 14

15 Finsko Finsko uvalilo v roce 1990 daň z CO 2 na veškeré energetické produkty s výjimkou paliv využívaných v dopravě a EDR zde již od svého počátku nebyla zamýšlena jako výnosově neutrální. Ačkoli v ostatních členských státech byla ve velké míře uplatněna osvobození pro průmyslová odvětví, v případě Finska tomu tak bylo pouze u daně z elektřiny, kde domácnosti podléhaly vyšší sazbě daně než průmyslové podniky. To bylo zdůvodněno především tím, že nominální ceny energií jsou ve Finsku nižší než v sousedních státech (Speck, Jílková, 2009, s ). Švédsko Švédské království patřilo k prvním z tehdejších 15 členů EU, které přistoupilo k zavedení EDR v roce 1991, jež byla součástí rozsáhlejší fiskální reformy s hlavním cílem snížit daň z příjmů fyzických osob. Byly ustanoveny speciální poplatky za emise CO 2, SO 2 a NO X, což vedlo k výraznému nárůstu celkové daňové zátěže, především u energetických produktů, jelikož průmyslovým odvětvím nebyly poskytnuty úlevy. Zavedení těchto daní však bylo kompenzováno snížením spotřebních daní a pro průmyslové podniky byla stanovena maximální míra daňového zatížení. Revize tohoto systému v roce 1993 přinesla osvobození pro zpracovatelský průmysl, který musel posléze platit pouze zlomek daně z CO 2, čímž došlo k výraznému poklesu daňového zatížení (Speck, Jílková, 2009, s ). Pro rok 2011 byla naplánována revize systému ekologických daní s cílem zrušit osvobození pro průmyslová odvětví (uvnitř i vně EU ETS) a nově pro ně zavést sníženou daňovou sazbu ve výši 30 % sazby základní. Daň z CO 2 by se pro průmyslová odvětví, která nejsou součástí EU ETS, postupně zvyšovala v průběhu let. Naopak podniky, které obchodují prostřednictvím EU ETS, budou mít daň stanovenu na nulové úrovni (Speck et al., 2011, s. 101). Dánsko Stejně jako v ČR, tak i v Dánsku probíhala EDR ve třech etapách v průběhu let 1994 až 2002 první a třetí byla zaměřena na domácnosti, druhá na průmysl. I zde musely průmyslové podniky čelit vyššímu daňovému zatížení v souvislosti s emisemi CO 2, což bylo kompenzováno poklesem v platbách na sociální zabezpečení placené zaměstnavateli za své zaměstnance. V roce 1995 přišla vláda s revizí tohoto systému z důvodu obav o konkurenceschopnost národního hospodářství. V jejím důsledku došlo k rozdílům v sazbách daně u spotřeby energií při zpracování surovin a vytápění prostor. V případě jejich využití ve výrobním procesu byly osvobozeny a podléhaly pouze snížené sazbě daně z CO 2 (Speck et al., 2011, s ). 15

16 Rakousko V Rakousku byla v roce 1995 zavedena daň z ropných produktů, o rok později pak daň ze zemního plynu a elektřiny. Již od počátku bylo snahou vlády zvýšit prostřednictvím těchto daní příjmy státního rozpočtu, nikoliv změnit strukturu poptávky po energiích. Protože daňový příjem byl nedostatečný, došlo v roce 2000 až ke zdvojnásobení sazeb ekologických daní (Šímová, 2006). Slovinsko Slovinsko zavedlo v roce 1997 zdanění CO 2 ze spotřeby a spalování organických materiálů. Později se daň rozšířila také na spalování paliv a používání fluorovaných skleníkových plynů. Na počátku byla sazba daně dostatečně vysoká, aby přispěla k významnému poklesu emisí CO 2 v ovzduší. V roce 1998 byla sazba navýšena trojnásobně, čímž měl být i nadále zajištěn dostatečný stimul k využívání modernějších technologií, které eliminují množství škodlivých látek. To se však nestalo, jelikož inflace spojená se zavedením eura v průběhu let tzv. podkopala hodnotu daně. Navzdory těmto okolnostem přineslo zavedení daně alespoň snížení poptávky po palivech a redukci emisí skleníkových plynů ve srovnání se scénářem bez daně. Od té doby byla daň z CO 2 několikrát revidována a v roce 2009 dosáhl příjem z ekologických daní 3,6 % HDP díky vysoké úrovni spotřeby energií ve vztahu k HDP země. V souvislosti s ekologickými daněmi zde také došlo ke snížení daňového zatížení práce (Cottrell, Meyer, 2012, s. 74). Německo O ekologické daňové reformě se v Německu začalo diskutovat již na počátku 90. let 20. století, avšak k její implementaci došlo až v dubnu roku Reforma byla velmi rozsáhlá a dotkla se téměř všech sektorů ekonomiky. Hlavním cílem bylo zvýšení daně z paliv využívaných v dopravě v pěti fázích a zavedení daně z elektřiny. Mělo také dojít ke snížení příspěvků zaměstnavatelů i zaměstnanců do penzijních fondů, čímž by se snížily nemzdové náklady práce, které patřily v Německu k nejvyšším na světě (Speck et al., 2011, s. 103). Speciální opatření byla přijata pro energeticky náročný průmysl a zemědělství s cílem nezvýšit finanční zatížení těchto odvětví. Sazby jednotlivých daní rostly až do roku 2003, od té doby se jejich nominální hodnota nezměnila (reálná hodnota však poklesla v průběhu let 2004 až 2009). Zde je patrný rozdíl ve srovnání se Švédskem a Nizozemím, kde jsou daňové sazby indexovány podle inflace (Speck et al., 2011, s. 103). Nizozemsko Mezi ekologické daně v Nizozemí patří tzv. regulační daň z energií, ekodaň z paliv, spotřební daň z minerálních olejů a daň z uranu (Šímová, 2006). V souvislosti se zvýšením těchto daní došlo jednak k poklesu daně z příjmů fyzických osob, příspěvku na sociální 16

17 zabezpečení hrazené zaměstnavatelem a také ke snížení daně z příjmů právnických osob a vyšším daňovým úlevám pro malé podniky (Speck et al., 2011, s. 102). Velká Británie Jak již bylo výše zmíněno, v případě Velké Británie byla v rámci EDR zavedena daň ze skládek (Landfill Tax) a daň ze spotřeby energie v průmyslu, obchodu, zemědělství a veřejném sektoru (Climate Change Levy), která se týká komerčního využití zemního plynu, elektřiny, LPG a uhlí. Domácnosti a elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie jsou od této daně osvobozeny. Výnosy z ekologických daní přispěly ke snížení příspěvků na sociální zabezpečení hrazené zaměstnavateli a část příjmů byla použita ve speciálních fondech. Avšak následné zvýšení sazeb daní již nebylo kompenzováno poklesem zdanění práce (Speck, Jílková, 2009, s ). V roce 2002 přišla britská vláda s další součástí EDR s daní z těžby kamene, štěrku a písku 1. Příjmy byly použity jak ke snížení příspěvku na sociální zabezpečení, tak k založení fondu udržitelnosti (Sustainability Fund). Sazba daně byla stanovena na 2,35 eur za tunu, což v průměru představovalo 20 % prodejní ceny za tunu materiálu. Vypracované analýzy potvrdily, že tato daň může být efektivní při snižování objemu prodeje kameniva a zároveň může podpořit přesun k alternativním nezdaněným stavebním materiálům (Speck et al., 2011, s. 104). Estonsko Stejně jako Česká republika, také Estonsko se zavázalo implementovat EDR do svého právního i daňového systému, aby splnilo podmínky stanovené Směrnicí. I zde byly již předtím zavedeny spotřební daně z vybraných paliv při transformaci na tržní ekonomiku v 90. letech 20. století. V případě Estonska začal tento proces již v roce 2006, kdy došlo k rapidnímu nárůstu stávajících poplatků za znečišťování ovzduší a také byly rozšířeny poplatky z emisí CO 2 na energetické společnosti, které byly dříve osvobozeny. V roce 2008 estonská vláda rozhodla o navýšení spotřebních daní z paliv využívaných v dopravě a zároveň představila daň ze zemního plynu a elektřiny v souladu s minimální výší stanovenou ve Směrnici. Příjmy z těchto daní byly využity ke snížení daňového zatížení práce z 26 % v roce 2004 na 21 % v roce 2008 (Cottrell, Meyer, 2012, s ). V roce 2009 vybralo Estonsko na ekologických daních více než většina ostatních členů Evropské unie příjem tvořil 2,5 % HDP. Tento výsledek reflektuje především energetickou náročnost ekonomiky, ne však nutně vyšší cenové pobídky vedoucí k energetické efektivnosti a redukci emisí (Cottrell, Meyer, 2012, s. 71). 1 více informací viz 17

18 Francie Francouzská vláda představila své plány na zavedení daně z CO 2 v průběhu září roku Ta měla být uvalena na spotřebu ropy, plynu, uhlí, nikoli však na elektřinu. Sazba daně byla koncipována jako progresivní v průběhu několika následujících let a vláda rozhodla o osvobození pro vybraná hospodářská odvětví (rybolov, zemědělství či kamionovou dopravu). Celý koncept EDR rovněž splňoval princip výnosové neutrality vyšší výdaje spojené s ekologickými daněmi budou kompenzovány snížením daní z příjmů (Speck et al., 2011, s ). V prosinci téhož roku však Ústavní soud zákon anuloval z důvodu mezer ve vymezení osvobození a úlev a navíc konstatoval, že daň byla konstruována tak, že 93 % veškerých průmyslových emisí podléhá osvobození a domácnosti by byly vystaveny nadměrnému daňovému břemenu. Vláda proto rozhodla, že návrh zákona bude pozdržen a přijat bude pouze tehdy, pokud bude na úrovni EU přijata revize Směrnice (Speck et al., 2011, s. 109). Irsko Irsko patří mezi poslední země, které zavedly uhlíkovou daň. V tomto případě byla uvalena na veškeré energetické produkty s výjimkou elektřiny. Navíc ekonomické subjekty zúčastněné systému EU ETS jsou od této daně osvobozeny. Odhady ukazují, že díky této dani může cena pro koncového spotřebitele vzrůst o 3,5 (benzín) až 11 % (uhlí) a do státního rozpočtu by měla přinést až 330 milion eur v průběhu jednoho roku. Jelikož se Irsko potýkalo s vážnou finanční krizí, tyto příjmy nebyly navráceny zpět do ekonomiky prostřednictvím snížení zdanění práce (Speck et al., 2011, s. 108). Vývoj ekologických daní v zemích Evropské unie je poněkud nejednotný až roztříštěný. Ačkoliv existuje Směrnice, která tuto problematiku upravuje komplexně na úrovni primárního práva EU, každému členskému státu je ponechán prostor k manévrování a experimentováni se systémem ekologických daní. Směrnice je poněkud benevolentnější než v jiných případech např. v souvislosti s potravinami a jejich názvy. Poněkud odlišný vývoj v některých zemích však může být zapříčiněn tím, že ekologické daně do svého daňového systému přijaly ještě před vstupem do EU, tudíž se nejednalo o implementaci Směrnice od prvopočátku. Sporným bodem EDR se také stává výnosová neutralita, kterou koncepce EDR zdůrazňuje jako jeden z hlavních principů. V některých členských státech jsou ekologické daně zaváděny, aniž by docházelo k podpoře zaměstnavatelů a trhu práce, protože Směrnice zmiňuje možnost využití daňové neutrality, nikoli však povinnost. V takových případech je možné mluvit o využití až zneužití systému k získání příjmů do státního rozpočtu. Naopak podnikatelský sektor především pak průmyslová odvětví jsou znevýhodněna v mezinárodním kontextu a vystavena vyššímu daňovému zatížení. Z tohoto důvodu by měla být základní pravidla a principy EDR stanoveny závazně pro všechny členské státy bez výjimek. 18

19 3 EKOLOGICKÉ DANĚ V ČESKÉ REPUBLICE V České republice se o zavedení ekologických daní dlouhá léta diskutovalo a jejich počátek byl stále odkládán na dobu neurčitou. K malé ekologické daňové reformě však došlo v roce 1997, kdy byly zvýšeny vybrané spotřební daně a zároveň snížena daň z příjmů. Tyto změny však nebyly oficiálně označeny jako EDR. Na konci 90. let 20. století si Ministerstvo životního prostředí (MŽP) nechalo zpracovat řadu studií týkajících se možnosti implementace EDR v ČR. Na jejich základě byl zpracován návrh zákona o ekologizaci daňové soustavy, který vycházel z návrhu Směrnice EU a nechal se inspirovat systémem EDR, který byl použit v Německu (Kaplanová, 2011, s. 199). Dle výše zmíněného návrhu mělo od roku 2004 dojít k navýšení sazby u bezolovnatého benzínu o 60 %, u nafty o 70 % a u elektrické energie z 11 Kč/MWh na 77 Kč/MWh. Tento návrh zákona byl v roce 2001 projednán vládou ČR, ale k jeho realizaci se nepřistoupilo (Kaplanová, 2011, s. 199). V roce 2004 vytvořilo MŽP ve spolupráci s Ministerstvem financí (MF) a Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) novou koncepci EDR, podle níž měla být v roce 2005 uvalena daň na některá paliva a elektrickou energii, přičemž by se jednalo o daň spotřební. Po vzoru Německa měly být daně zaváděny v ročním nebo dvouletém cyklu. Ze zdanění by však byly vyňaty obnovitelné zdroje energie, odpadní teplo a spalování odpadů včetně spalování skládkového plynu. Aby měly dotčené subjekty dostatek času seznámit se s novými daněmi, docházelo by k časové prodlevě mezi platností a účinností zákona. Podniky, které využívají zdaňované komodity k technologickým účelům, by mohly využít daňové úlevy (Kaplanová, 2011, s ). Ve stejném období se však vláda rozhodla zvýšit sazby spotřebních daní v rámci reformy veřejných financí, nepřistoupila však k možnosti zavedení těchto daní výnosově neutrálním způsobem jako součást EDR. Zároveň bylo nezbytné uvažovat nad implementací Směrnice vzhledem ke vstupu ČR do EU, i když měla ČR spolu s dalšími vstupujícími státy vyjednanou výjimku do 1. ledna 2008 (Kaplanová, 2011, s. 200). V roce 2005 vláda představila novou koncepci, podle níž měla EDR proběhnout v pěti fázích v letech 2007 až Navýšení sazeb daně se mělo týkat motorových vozidel a nově měly vzniknout daně z energetických produktů a elektřiny. I když mělo ke zvyšování sazeb daně docházet postupně, již v první fázi byly sazby daně vyšší než minimální sazby požadované Směrnicí. Po ukončení páté fáze mělo dojít k úplnému zahrnutí externích nákladů do cen. Novinkou měla být tzv. daň z motorových vozidel, která měla nahradit silniční daň, a nově ji měly platit také fyzické osoby. Mimo jiné měla přispět k obnově vozového parku v ČR, jelikož sazby daně by zohledňovaly stáří vozu, emisní normy, produkci CO 2 atd. Ani tato koncepce však nebyla schválena z důvodu složitého systému sazeb daní motorové daně, diferenciace zdanění elektřiny podle jejího původu a s tím souvisejících vysokých administrativních nákladů (Kaplanová, s ). 19

20 Jelikož bylo nutné implementovat Směrnici nejpozději k 1. lednu 2008, nezbýval dostatek času na další podrobné projednávání a tvorbu nového konceptu EDR, což se projevilo na novém návrhu EDR, který se stal součástí širší reformy veřejných financí. Situace byla vyřešena kompletní implementací Směrnice 2003/96/ES (Kaplanová, 2011, s. 201). 3.1 Principy zavedení ekologické daňové reformy v ČR EDR byla rozdělena do tří etap (viz Schéma 1), které budou postupně probíhat do roku 2017 s cílem poskytnout dotčeným ekonomickým subjektům dostatek času na přizpůsobení se. Koncept byl navržen v souladu s hlavními cíli EDR, které budou průběžně hodnoceny v průběhu trvání reformy. EDR neopomíjí ani problematiku vyvolaných transakčních nákladů především se zavazuje k minimalizaci administrativních nákladů zdanění. Při dodržení principu výnosové neutrality také uvažuje v průběhu pozdějších etap možnost zavedení kompenzačních opatření, která by měla zmírnit negativní dopad EDR na nízko-příjmové skupiny obyvatel. Současně přihlíží i k národní bezpečnosti s ohledem na riziko dovozní závislosti u energetických surovin (MŽP, 2007). Schéma 1: Časový vývoj jednotlivých etap EDR 1. Etapa Pramen: vlastní zpracování, MŽP (2007) 2. Etapa Etapa Z výše uvedeného vyplývá, že EDR je navržena tak, aby brala v úvahu nejen mezinárodní souvislosti a účinky harmonizujících se národních daňových předpisů, resp. systémů, ale také možné negativní důsledky své implementace, které by se mohly projevit ve snížení mezinárodní konkurenceschopnosti národní ekonomiky (MŽP, 2007). 3.2 Etapy ekologické daňové reformy v ČR První etapa ( ) spočívala v zavedení tzv. ekologických (energetických) daní do daňového systému ČR zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (část čtyřicátá pátá, čtyřicátá šestá a čtyřicátá sedmá), mezi které patří daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. První zmíněná daň však existovala už v předchozích letech jako spotřební daň z minerálních olejů. Ekologické daně tak představují nejmladší daně v českém daňovém systému (Svátková, 2009, s. 234). Pro období byla připravena druhá etapa EDR, v níž se počítá s rozšířením rozsahu zdanění na základě revize systémů poplatků a dalších nástrojů regulace v oblasti životního prostředí a transformací těchto nástrojů na ekologické daně (MŽP, 2007). V praxi by mělo jít o vytvoření emisní daně z CO 2 (oxidu uhličitého), která vznikne po transformaci stávajícího 20

21 poplatku za znečištění ovzduší. Stát se tímto způsobem snaží přimět podnikatelské subjekty k modernizaci technologií výroby energií a snižování znečištění (Zimmermannová, 2008). Zároveň má být věnována větší pozornost problematice zdanění dopravy, která patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. Nezbytnou součástí je také vyhodnocení dopadů zavedení ekologických daní dopady na obyvatelstvo, ekonomiku a její konkurenceschopnost, jednotlivé regiony, míru zaměstnanosti a také na sociální výdaje, které se mohou zvýšit v souvislosti s útlumem některých odvětví. Vzhledem k nastavení reformy lze předpokládat největší míru zatížení v energeticky náročných odvětvích jako doprava, chemický a těžební průmysl. Naopak pozitivní účinky se očekávají u odvětví s vysokým podílem nákladů na pracovní sílu - stavebnictví, spotřební průmysl, služby a telekomunikace (Svátková, 2009, s ). Druhá etapa EDR má vést nejen k plnění cílů v oblasti ochrany ovzduší a klimatu, ale také k podpoře obnovitelných zdrojů energie, energetických úspor a ekologicky šetrných druhů dopravy či paliv (Zimmermannová, 2008). Třetí etapa pro léta předpokládá další úpravy, které by měly být reakcí na vyhodnocení předchozích dvou etap a také by se v ní měly promítnout další změny energetické směrnice, jejíž revize se v této době očekává. Zároveň není vyloučeno ani rozšíření zdanění na další surovinové zdroje a výrobky včetně služeb, jejichž výroba nebo spotřeba má prokazatelně negativní vliv na životní prostředí či lidské zdraví, např. hnojiva, pesticidy, stavební suroviny (Svátková, 2009, s. 238). Ačkoliv by v současné době měla být realizována již třetí a tedy poslední etapa EDR, ve skutečnosti tomu tak není. V oblasti ekologických daní nedošlo od roku 2008 k žádným legislativním změnám, které by vedly k naplnění stanovených cílů. Zůstaly ve své původní podobě tak, jak byly nastaveny pro první etapu EDR. V souvislosti s časovým horizontem po roce 2013 se spekulovalo o zavedení již avizované daně z CO 2, která by nahradila poplatky za znečišťování ovzduší, resp. emisní povolenky, avšak nová vláda se zavázala nezvyšovat daně. V praxi to znamená, že uhlíková daň byla odložena na dobu neurčitou. V minulosti se o ekologických daních bouřlivě diskutovalo nejen v médiích, ale i ve vládě. Později se však priority země změnily především v souvislosti s oživením ekonomiky (hlavně průmyslu a stavebnictví) po finanční krizi, která postihla celý svět v letech Je však všeobecně známo, že otázkám životního prostředí a ekologie se věnují státy až poté, co ekonomiky prosperují a případné poplatky či daně nepůsobí takové distorze či negativní vlivy jako v případě, kdy se hospodářství potýká s problémy a zaznamenává pokles. Ve srovnání s evropskými státy, které přistoupily k EU dříve než ČR, jsme teprve položili základní kámen ekologických daní v naší legislativě. Pravděpodobně je to dáno pozdějším vstupem do EU a odkládáním EDR do nejzazšího možného termínu ve snaze najít vhodnou koncepci. Je však nutné vymýšlet něco nového, když v jiných zemích již EDR úspěšně implementovali? Pravděpodobně je lepší i efektivnější inspirovat se fungujícími systémy ekologických daní a přihlédnout ke specifikům českých podniků a ekonomiky jako celku. 21

22 4 ANALÝZY EKOLOGICKÝCH DANÍ V ZEMÍCH EU A V ČR 4.1 Analýzy ekologické daňové reformy v zemích Evropské unie Bosquet (2000, s ) ve své studii zdůrazňuje fakt, že EDR může být výnosově pozitivní či negativní to záleží na tom, do jaké míry budou příjmy z ekologických daní navráceny zpět do ekonomiky. V EU je však EDR převážně prezentována jako výnosově neutrální, jelikož v členských zemích je už i tak vysoké daňové zatížení a další zdanění by mohlo mít negativní dopady a především by bylo politicky nepřijatelné. Také se pozastavuje nad tím, že ekologické daně v jiné podobě existovaly již dávno, ale myšlenka výnosově neutrální EDR se objevila až v počátcích 90. let minulého století, což přičítá snaze snížit nezaměstnanost v tehdejší době prostřednictvím poskytnutí pobídek k najímání pracovní síly. EDR hodnotí jako nástroj, který může významně přispět k redukci uhlíkových emisí a také okrajově povzbudit zaměstnanost, čímž částečně potvrzuje hypotézu, že za určitých okolností může EDR dosáhnout dvojí dividendy jak ekologického tak ekonomického zlepšení. Ekologické a uhlíkové daně však mohou velmi silně a negativně ovlivnit energeticky náročná odvětví průmyslu tento dopad může být na druhou stranu vnímán jako nutná daň ve snaze dosáhnout energetické efektivnosti (Bosquet, 2000, s. 29). Lutz a Meyer (2010, s. 9) ve své analýze použili model GINFORS (Global Interindustry Forecasting System), jehož výsledky ukazují, že EDR může generovat pozitivní vliv na zaměstnanost a pouze malý propad v HDP jednotlivých zemí. Jaké však budou konkrétní ekonomické dopady, záleží především na specificích daných zemí (uhlíková a energetická náročnost, ceny energií, výnosová neutralita). Ve srovnání s modelem E3ME je však GINFORS méně optimistický v oblasti budoucího ekonomického vývoje, jelikož bere v úvahu také mezinárodní obchod. V případě implementace EDR pouze v zemích EU hrozí pokles konkurenceschopnosti těchto států, proto je žádoucí dosáhnout mezinárodní spolupráce v oblasti snižování emisí a ochrany životního prostředí (Lutz, Meyer, 2010, s. 9). Jak už tomu bývá v případě všech reforem a změn, tak i EDR má své vítěze a poražené (winners and losers). Na jedné straně budou energeticky náročná odvětví čelit ztrátám, na druhé je však nezbytný technologický pokrok k eliminaci škodlivých vlivů na životní prostředí (Lutz, Meyer, 2010, s. 9). Ve snaze dosáhnout cílů EU v roce 2020 v oblasti emisí skleníkových plynů model ukazuje jediný možný nástroj jednotnou cenu za emise uhlíku. Ostatní politiky (např. obnovitelných zdrojů energie) však také přispívají k redukci emisí, a proto je nutné brát je také v úvahu. Výsledky jasně ukazují, že je nezbytné prohloubit diskuzi v oblasti tržně orientovaných nástrojů a vybrat vhodný mix politik, který přispěje k dosažení cílů EU v roce 2020 (Lutz, Meyer, 2010, s. 9-10). Abdullah a Morley (2014, s. 27) se ve své studii zaměřili na kauzální vazby mezi ekologickými daněmi a ekonomickým růstem v krátkém a dlouhém období, k čemuž využili 22

23 dva samostatné soubory údajů pro země EU a OECD (Organization for Economic Cooperation and Development) a Grangerův test kauzality. Výsledky ukazují jistý kauzální vztah mezi HDP, čistými investicemi a ekologickými daněmi. Na druhou stranu však existuje jen málo důkazů k tomu, aby bylo možné s jistotou říct, že prosazení příznivých politik k životnímu prostředí zajistí ekonomický růst dané země. Ve spojitosti s principem navrácení výnosů z daní zpět do ekonomiky je nutné si uvědomit, že např. v případě silniční daně jsou výnosy využívány k opravám silničních komunikací a nedochází tak k eliminaci daňového zatížení práce. Ani v případě zdanění zemního plynu a nafty nebyl prokázán kauzální vliv na výstup ekonomiky. Tyto důkazy naznačují, že ani zvýšení ekologických daní by nemělo mít podstatný vliv na ekonomiku (Abdullah, Morley, 2014, s. 32). Problematikou ekologických daní v zemích EU se zabývá také Fuchsová (2013) 2 ve svém článku, kde porovnává závěry již zpracovaných analýz EDR, zaměřeném na produkci emisí CO 2, vývoj HDP a zaměstnanosti v kontextu zavedení ekologických daní. Jedná se o studie Increasing carbon and material productivity through environmental tax reform (Ekins et al., 2012), Environmental tax reform in Europe: opportunities for eco-innovation (European Environment Agency, 2011) a dále podrobněji popsanou Analyzing macroeconomic effects of environmental taxation in the Czech Republic with the econometric E3ME model (Ščasný et al., 2009). V části věnované problematice emisí CO 2 autorka zdůrazňuje fakt, že úroveň snížení emisí CO 2 je největším benefitem, ostatní příznivé makroekonomické efekty jsou pouze přidanou hodnotou EDR (Fuchsová, 2013, s. 49). Strategie Evropa 2020 si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů o 20 % oproti roku 1990, který je považován za rok výchozí a naměřené emise v tomto roce jsou považovány za 100 % (Vláda ČR, 2013). Takové snížení emisí skleníkových plynů odpovídá zhruba 15 % snížení emisí CO 2. Ekins předpokládá snížení emisí až o 22 % a je závislé především na velikosti energeticky náročných odvětví, zdrojích energie, míře jejich zdanění a na struktuře poptávky po nich. Studie zpracovaná Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) rovněž předpokládá naplnění tohoto cíle. Snížení emisí CO 2 je především žádoucí v zemích, kde je poptávka po energiích velmi vysoká a zároveň se cena pohybuje pod průměrem EU např. ČR (Fuchsová, 2013, s ). I v případě HDP generují různé analýzy EDR různé výsledky nejpříznivější vývoj HDP pro ČR předpovídá Ekins, EEA očekává ekonomických růst 0,45 %. Ekins ve své studii pracuje s dvěma makroekonomickými efekty. První z nich indikuje pokles v úrovni reálného důchodu domácností a druhý by měl v důsledku fiskální neutrality vést ke zvýšení míry zaměstnanosti a následnému ekonomickému růstu. Výsledný efekt je však závislý na tom, který z výše zmíněných převáží (Fuchsová, 2013, s ). 2 Tato studie byla zařazena do části věnované EU, jelikož se předpovědí pro podmínky ekonomiky ČR zabývá pouze částečně. 23

24 Velmi příznivý vývoj zaměstnanosti v rámci EU opět předpovídá studie Ekinse do roku 2020 by mělo vzniknout až 5 mil. nových pracovních příležitostí v důsledku zavedení EDR. Zvýšení poptávky lze předpokládat především v oblasti služeb, naopak mírný pokles bude patrný v energeticky a materiálově náročných odvětvích. EEA je ve svých očekáváních poněkud skromnější podle její studie by měl v členských státech (vyjma Portugalska a Estonska) vzniknout 1 mil. nových pracovních míst (Fuchsová, 2013, s ) Zajímavé příklady analýz Skotsko Skotská vláda se zavázala snížit emise CO 2 o 42 % oproti roku 1990, což je dokonce více než oznámila britská vláda (34 %). Tento cíl je opravdu velmi ambiciózní, ale jsou tu jisté pochyby o tom, jak dostačující politické nástroje má skotská vláda ve svých rukou, aby přiměla podnikatelský sektor a domácnosti k chování, které zajistí dosažení stanovených cílů (Allan et al., 2014, s. 48). K analýze byl použit rovnovážný model AMOSENVI skotské ekonomiky, který je velmi rozsáhlý obsahuje 17 průmyslových odvětví a orientuje se také na domácnosti a vládu. V úvahu jsou brány tři scénáře použití příjmů z uhlíkové daně: 1. výnosy nejsou vráceny zpět do ekonomiky (skotská vláda nemůže s těmito příjmy disponovat), 2. příjmy budou použity ke zvýšení vládních výdajů, 3. výnosy přispějí ke snížení daní z příjmu (Allan et al., 2014, s. 41). Výsledky ukazují, že uhlíková daň může skutečně pozitivně stimulovat míru zaměstnanosti, zatímco sníží množství škodlivých emisí a zajistí tak princip dvojí dividendy, ale pouze v případě, že výnosy z daní budou vráceny zpět do ekonomiky snížením daní z příjmů či zvýšením vládních výdajů. Pokud by se tak nestalo, uhlíková daň by způsobila nárůst cen pro spotřebitele, čímž by se snížila konkurenceschopnost a také poptávka po skotských výrobcích a službách. Nepřímo by tato situace negativně ovlivnila také objem investic v ekonomice a spotřebu domácností. Autoři však upozorňují i na skutečnost, že pokud vláda zvýší své výdaje, nedokáže zcela vyrovnat veškeré negativní poptávkové vlivy způsobené uhlíkovou daní. Naopak snížení daní z příjmů přinese pouze čistý pozitivní vliv (Allan et al., 2014, s. 48). Velká Británie Ekins, Summerton, Thoung a Lee (2011, s. 449) ve své studii poukazují na to, že snížení uhlíkových emisí v zemích s ekologickými daněmi může mít za následek zvýšení objemu těchto emisí v jiných státech světa, které budou disponovat tzv. konkurenční výhodou. Evropské země rovněž přistoupily spíše ke zdanění spotřeby energií a nakládání s odpady, než k přímému zdanění emisí uhlíku a dalších skleníkových plynů. Ve snaze ochránit domácí 24

25 průmysl před negativními vlivy se pak EDR mění v řadu osvobození a výjimek pro energeticky náročná odvětví. Autoři ve své studii použili model britské ekonomiky známý pod zkratkou MDM-E3 (Cambridge Multisectoral Dynamic Model of the UK economy), který v sobě kombinuje model britského hospodářství spolu s řadou dílčích modelů z oblasti energetiky a životního prostředí viz Příloha B (Ekins et al., 2011, s. 450). Model pracuje s řadou scénářů z nichž nejdůležitější je ten, který simuluje EDR s principem výnosové neutrality a druhý, který sice z něj vychází, ale 10 % výnosů z daní vláda investuje do obnovitelných zdrojů energie, k podpoře energetické efektivnosti domácností atd. V případě simulace EDR model predikuje snížení emisí uhlíku o 29 % a skleníkových plynů o cca 34 % do roku Pokud budou výnosy z daní ještě dále investovány jako tzv. zelené investice, bude snížení škodlivých emisí ještě výraznější než v předchozím případě a může přispět k vytvoření nového sektoru s potenciálem exportu jako v případě investic Dánska a Německa do větrné energie (Ekins et al., 2011, s ). 4.2 Ekologické daně v České republice z pohledu ex-ante analýz Tabulka 4: Přehled ex-ante analýz ekologické daňové reformy a ekologických daní Autoři Rok vydání Název Beneš et al Analýza koncepce ekologické daňové reformy Ščasný, Brůha 2007 Pavel, Vítek 2008 Šauer et al Zimmermannová 2009 Koderová 2009 Ščasný et al Ščasný et al Predikce sociálních a ekonomických dopadů návrhu první fáze ekologické daňové reformy České republiky Revenue Neutral Environmental Tax Reform Case of the Czech Republic Policy Issues and Consequences of Environmental Tax Reform Implementation in the Czech Republic Dopady zdanění elektřiny, zemního plynu a pevných paliv na odvětví OKEČ v České republice Modelování dopadů ekologické daňové reformy a možné směry jejího dalšího vývoje Analysing Macroeconomic Effects of Environmental Taxation in the Czech Republic in the Econometric Model E3ME Projekt Modelování dopadů environmentální daňové reformy: II. etapa EDR ( ModEDR ) Pramen: vlastní zpracování, Zimmermannová, Menšík (2013, s ) Ex-ante analýzy hodnotí očekávané neboli předpokládané dopady zavedení ekologických daní a pracují s jejich různými variantami a koncepcemi. Zároveň se snaží naznačit možné směry 25

26 jejich dalšího vývoje či potenciálních úprav. V případě ekologických daní se jedná především o modelování jejich dopadů jak na občany (spotřebitele), tak na podnikatelský sektor, případně i sektor veřejný. Ve spojitosti s implementací ekologické daňové reformy byla vypracována řada ex-ante analýz, některé z nich jsou uvedeny v Tabulce Dopady zavedení ekologických daní na odvětví OKEČ v České republice Již v průběhu přípravy nové legislativy začali vystupovat podnikatelé a různá sdružení proti novým daním s argumentem, že dojde k výraznému zdražení výroby v rámci jednotlivých odvětví národního hospodářství a tím ke snížení mezinárodní konkurenceschopnosti české ekonomiky. Tato argumentace byla prvotním impulsem pro zpracování studie Dopady zdanění elektřiny, zemního plynu a pevných paliv na odvětví OKEČ (Odvětvová klasifikace ekonomických činností) v České republice (Zimmermannová, 2009). Ta vychází ze dvou rozdílných variant zdanění jedna z nich je tzv. maximalistická (nezahrnuje žádná osvobození), druhá počítá s osvobozením paliv pro výrobu elektřiny a pro výrobu koksu. Cílem analýzy je potvrdit či vyvrátit následující hypotézy: hypotéza č. 1: K největšímu nárůstu cen produkce v důsledku zdanění pevných paliv, zemního plynu a elektřiny dojde v energeticky náročných odvětvích OKEČ, definovaných ve studii Ščasného a Brůhy (2007). hypotéza č. 2: U varianty s osvobozením paliv pro výrobu elektřiny a koksu a se zdaněním koksu dojde k výraznému snížení dopadu ekologických daní na ceny produkce jednotlivých sektorů OKEČ ve srovnání s variantou neuvažující žádná osvobození (Zimmermannová, 2009, s ). Potřebné výpočty byly provedeny Leontiefovou metodou input-output analýzy 3, která byla použita pro vytvoření cenového modelu pro Českou republiku. Je vhodná zejména pro analýzu krátkodobých meziodvětvových dopadů, přičemž nesmí dojít ke změně stávajících technologií, smluv a ke změně vzájemných vztahů a vazeb mezi nimi, což může být na druhou stranu určitým omezením výsledného cenového modelu. Pro potřeby analýzy střednědobých či dlouhodobých dopadů nových daní by bylo vhodnější použít model obecné rovnováhy tzv. CGE model 4 (Zimmermannová, 2009, s. 214). V Příloze C je uveden přehled odvětví OKEČ, která byla od nahrazena Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE). 3 Modely typu input-output analýzy dokážou stanovit jak dopady přímé, tak nepřímé na jednotlivé sektory či mezisektorové. Pracují se zpětnými vazbami, ale nezahrnují odpovědi subjektů na tyto změny. Modely předpokládají rovnováhu na všech trzích v ekonomice. 4 Hlavním důvodem vývoje modelů CGE byla potřeba kvantifikovat možné dopady na jedné straně cílených politik (legislativních záměrů, veřejných podpor a programů, nových investičních záměrů) a na straně druhé hodnotit možné dopady vnějších faktorů (zvýšení světových cen základních surovin, změny ve směnných relacích aj.). Model vychází ze statistiky národních účtů v členění podle klasifikace OKEČ a reprezentuje statický snímek ekonomiky. Následně slouží pro provádění simulací tzv. scénářů what if co se stane, když změníme některý z parametrů. 26

27 A+B C DA DB DC DD DE DF DG DH DI DJ DK DL DM DN E F G H I J K L až Q Energeticky náročná odvětví definovali Ščasný a Brůha (2007) následovně: C Těžba nerostných surovin, DB Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků, DE Výroba vlákniny, papíru, vydavatelství a tisk, DF Výroba koksu, jaderných paliv, rafinérské zpracování ropy, DG Výroba chemických látek, přípravků, léčiv, DI Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků, DJ Výroba kovů, hutních a kovodělných výrobků, E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody. V případě první varianty (bez osvobození) se zdanění projeví primárně v odvětví C, kde dojde k nárůstu cen produkce o 15,71 %, dále v odvětví DF (nárůst cen produkce o 13 %) a významný dopad lze pozorovat i v odvětví E (navýšení cen produkce o 7,18 %). V tomto případě bude mít převládající dopad na změnu cen produkce především zdanění pevných paliv černého a hnědého uhlí (Zimmermannová, 2009, s ). V případě druhé varianty, která bere v úvahu osvobození a je tak více podobna platné legislativě, se zdanění projeví primárně v odvětvích DF (nárůst cen produkce o 5,08 %), C (navýšení cen produkce o 5,07 %) a E (nárůst cen produkce o 3,95 %). Z výsledků je patrné, že v případě této varianty jsou dopady na ceny produkce mnohem nižší než v případě varianty bez osvobození (Zimmermannová, 2009, s. 226). U většiny energeticky náročných odvětví skutečně dojde k významnému nárůstu cen produkce v důsledku zavedení ekologických daní. Výjimkou jsou pouze odvětví DB a DE, kde navýšení není tak výrazné, což může být způsobeno nižšími sazbami u elektřiny a zemního plynu ve srovnání s pevnými palivy (Zimmermannová, 2009, s. 227). Graf 1: Procentní navýšení cenových indexů jednotlivých odvětví OKEČ srovnání varianty s osvobozením a bez osvobození 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 varianta "bez osvobození" varianta "s osvobozením" Pramen: Zimmermannová (2009, s. 228) 27

28 Na základě výsledků studie autorka potvrzuje hypotézu č. 1 k největšímu nárůstu cen produkce skutečně dojde v energeticky náročných odvětvích OKEČ (s výjimkou sektorů DB a DE). V případě hypotézy č. 2 má skutečně varianta s osvobozením daleko nižší dopad na ceny produkce v jednotlivých odvětvích OKEČ (viz předchozí graf). Nejvýraznější rozdíl lze sledovat v odvětví C, DF a E (Zimmermannová, 2009, s ). Z dosažených výsledků jasně vyplývá, že hlavní podíl na růstu cen produkce má daň z pevných paliv. Zároveň celkový dopad ekologických daní do cen produkce vybraných odvětví nebude nijak výrazný zejména v případě zdanění elektřiny a zemního plynu. Koderová (2009) se rovněž věnuje problematice dopadů EDR na cenové indexy, daňové incidence a možným směrům dalšího vývoje ekologických daní ve své doktorské disertační práci. Ve své práci podrobně pojednává o modelech, které jsou používány pro stanovení dopadů ekologicky zaměřených ekonomických nástrojů na ekonomiku input-output analýze, modelu HERMIN 5, CGE modelu, modelu E3ME 6 a IAM modelu 7. Pro stanovení dopadu zavedení ekologických daní na cenové indexy v ČR byl zvolen stejně jako v předchozím případě input-output model. Rovněž jsou aplikovány dva způsoby zdanění varianta bez osvobození a druhá s osvobozením, která odpovídá podmínkám osvobození zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, vyjma osvobození pevných paliv a zemního plynu pro výrobu elektřiny a pevných paliv pro výrobu koksu (Koderová, 2009, s. 74, 87-89). V případě varianty bez osvobození se zdanění nejvíce projevilo v odvětvích výroby ostatních nekovových minerálních výrobků (DI) a výroby základních kovů, hutních a kovodělných výrobků (DJ) s nárůstem cen produkce přibližně o 0,43 %. Výraznější navýšení cen lze sledovat ještě v případě výroby a oprav strojů a zařízení (DK), výroby chemických látek, přípravků léčiv a chemických vláken (DG) a výroby textilií (DB) (Koderová, 2009, s ). U varianty s osvobozením byl zaznamenán podstatně nižší růst cen produkce než v předchozím případě navýšení se pohybuje od 0,04 % do 0,24 %. Nejvíce se dotkne odvětví výroby chemických látek (DG), jelikož se jedná o energeticky náročné odvětví. Naopak nejmenší dopad se očekává ve výrobě ostatních nekovových minerálních výrobků (DI), dopravě (I) a stavebnictví (F) (Koderová, 2009, s ). Výsledky jednotlivých studií se rozcházejí, jelikož Zimmermannová vycházela ze statistických ročenek, kde je spotřeba energetických surovin uvedena jako celková netto spotřeba a mohla tak provést porovnání dopadů pro případ bez osvobození a pro případ 5 Model HERMIN je neokeynesiánský model, který je zaměřen především na nabídkovou stranu ekonomiky, a obsahuje více dynamických prvků oproti modelu CGE. Zároveň lze využít jako doplněk modelu CGE, protože dokáže zachytit časové vazby mezi veličinami. 6 Model E3ME patří mezi modely mezinárodní postihuje celou EU rozšířenou o Norsko a Švýcarsko. Na rozdíl od předchozích modelů obsahuje propracovanou interakci energetického sektoru, životního prostředí a ekonomiky, proto umožňuje podrobněji popsat soubor možných scénářů vývoje/dopadů. 7 IAM modely jsou v porovnání s ostatními modely z hlediska komplexnosti nejpropracovanější kombinují vědecké a socioekonomické aspekty environmentálních změn. V praxi bývají aplikovány především na problematiku snížení emisí CO 2. 28

29 osvobození pevných paliv a zemního plynu pro výrobu elektřiny a pevných paliv pro výrobu koksu. Koderová použila datovou základnu obsahující pouze konečné spotřeby energií, která však nezahrnovala energie určené pro výrobu jiné energie. Díky tomuto postupu však dokázala vyčíslit dopady osvobození použitých energií v chemických redukčních procesech, v metalurgických procesech, k mineralogickým postupům, v drážní dopravě atd. Obě však dochází ke stejnému závěru dopad zavedení ekologických daní do cen finální produkce je nevýznamný (Koderová, 2009, s. 88, 91) Analýza makroekonomických efektů ekologické daňové reformy Milan Ščasný z Univerzity Karlovy ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou a Cambridge Econometrics zpracoval studii zabývající se vyhodnocením makroekonomických dopadů EDR v podmínkách České republiky (2009). Pro analýzu tří různých scénářů byl zvolen model E3ME (Energy-Environment-Economy Model for Europe), který při zpracování výsledků pro ČR bere v potaz i ostatní ekonomiky Evropy. První ze scénářů je založen na druhé fázi EDR věnuje se zdanění klasických polutantů ze stacionárních zdrojů a respektuje postupně se zvyšující sazby daně, v druhém případě zahrnuje tzv. uhlíkovou daň, neboli zdanění emisí CO 2 ze stacionárních zdrojů a třetí varianta vychází z druhého scénáře a je rozšířena o emise z dopravy (Ščasný et al., 2009, s ). Autoři predikují dodatečný příjem plynoucí ze zdanění emisí ve výši 2,24 mld. eur do roku 2020, celkově může uhlíková daň generovat příjem 7,31 až 8,32 mld. eur. Ve vztahu k HDP činí dodatečný příjem v případě prvního scénáře pouze 0,2 % HDP, zatímco u zbývajících dvou 0,6 až 0,7 % HDP (Ščasný et al., 2009, s. 476). Co se týká environmentálních dopadů, všechny varianty generují doplňkové efekty. Pokud budou zdaněny pouze klasické polutanty, jejich snížení přispěje ke zlepšení životního prostředí 80 %, zbytek bude způsoben snížením emisí CO 2. V případě zbývajících scénářů budou klasické znečišťující látky stále přispívat ke zlepšení životního prostředí %. Nejvíce k tomuto zlepšení však přispěje snížení emisí SO 2, NO X a CO 2 (Ščasný et al., 2009, s ). Zkoumané makroekonomické dopady jsou v případě všech scénářů velmi malé pozitivní či negativní dopady jednotlivých scénářů se pohybují max. do 0,1 % ve vztahu k sledovanému ukazateli (HDP, zaměstnanost, výstup, spotřeba aj.), proto autoři považují tyto dopady za zanedbatelné. I přes tyto výsledky je uhlíková daň hodnocena jako vhodnější nástroj ke snížení emisí CO 2 ve srovnání s emisními povolenkami, především v dlouhém období (Ščasný et al., 2009, s. 478, 482) Modelování dopadů druhé etapy ekologické daňové reformy Studie Modelování dopadů environmentální daňové reformy: II. etapa EDR vznikla v rámci stejnojmenného projektu (Projekt SPII/4i1/5207, tzv. ModEDR ), jehož zadavatelem bylo 29

30 Ministerstvo životního prostředí a jeho řešením byly pověřeny čtyři výzkumné instituce Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze (COŽP UK), Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku Vysoké školy ekonomické (IEEP VŠE), Metroeconomica a Cambridge Econometrics z Velké Británie. Projekt byl zahájen v listopadu roku 2007 a trval celkem tři roky. Hlavním cílem projektu byla analýza dopadů vybraných ekonomických nástrojů environmentální regulace, které vycházely z koaliční dohody vládnoucích stran v roce 2006 a měly být zavedeny v ČR v rámci druhé etapy EDR. V průběhu roku 2008 se však změnily priority vlády směrem od regulace emisí uhlíku k regulaci znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší, na což projekt flexibilně reagoval. Dílčím cílem bylo také vyhodnotit stávající regulaci v oblasti ochrany ovzduší a změny klimatu s cílem předložit návrhy pro budoucí regulaci (Ščasný et al, 2010, s. 6). Autoři se věnovali také odhadu externích nákladů výroby elektřiny nejvyšší byly vypočteny pro technologii spalující lignit (2,67 Kč/kWh) a hnědé uhlí (3,58 Kč/kWh), naopak nejnižší pro zdroje spalující energo plyn, zemní plyn (0,27 až 0,33 Kč/kWh) a bioplyn (0,49 až 0,99 Kč/kWh). V rámci projektu byly také spočítány externí náklady na jednu tunu znečišťující látky amoniak (NH 3 ) ve výši Kč, tuhé částice PM Kč, nejnižší pak nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC) Kč. Je nutné si však uvědomit, že ekonomické nástroje mohou být účinné pouze tehdy, když poskytují dostatečné stimuly pro změnu chování. stávající nastavení poplatků neposkytuje prakticky žádnou motivaci pro snižování znečištění, kromě PM 10, kde by mohlo dojít ke snížení emisí o 0,28 kilotun. V případě, že by se poplatek na emise SO 2 zvýšil přibližně desetinásobně, nedošlo by vůbec k protnutí této sazby s křivkou nákladů na zamezení. V případě NO X a PM 10 by zhruba desetinásobné zvýšení sazeb mohlo provozovatele velkých a středních spalovacích zdrojů motivovat k zamezení emisí ve výši cca 17 kilotun. Dále jsou také diskutovány mezní a celkové náklady na zamezení (Ščasný et al., 2010, s. 9-10). V práci jsou využity jak modely dílčí rovnováhy (tzv. bottom-up ), tak makroekonomické strukturní (tzv. top-down ) modely. Konkrétně se jedná o dopravní model dílčí rovnováhy TREMOVE, energetický model dílčí rovnováhy MESSAGE (Model for Energy Supply Strategy Alternatives and their General Environmental Impacts), model obecné rovnováhy CZEGE3, který byl vytvořen v rámci tohoto projektu, a již výše zmíněný makroekonometrický model E3ME (Ščasný et al., 2010, s ). Předmětem modelování se v roce 2010 staly čtyři následující politiky: navýšení sazeb poplatků za znečišťující látky vypouštěné do ovzduší dle návrhu revize zákona o ochraně ovzduší, zavedení daně na emise CO 2, úprava sazeb spotřebních daní na energetické výrobky a elektřinu dle návrhu revize Směrnice 2003/96/ES, regulace emisí skleníkových plynů v rámci EU ETS (Ščasný et al., 2010, s. 29). 30

31 Model E3ME v tomto případě popisuje dopady zavedení daně z emisí CO 2 a poplatků z klasických polutantů. Daň je uvalena na domácí produkci v ČR a na zboží dovezené, exporty jsou od daně osvobozeny. Vyšší ceny přímo negativně ovlivňují spotřebu paliv a jednotliví spotřebitelé paliv proto přesunují zvýšené náklady do cen své finální produkce. V ekonomice roste celková cenová hladina, dochází ke snížení reálného disponibilního důchodu, celkové konečné spotřeby a tedy HDP. Tento pokles je také způsoben zhoršenou mezinárodní konkurencí a sníženými exporty v rámci EU i mimo ni. Pokud jsou však příjmy z daní tzv. recyklovány prostřednictvím snížení příspěvků na sociální zabezpečení placených zaměstnanci, dojde ke zvýšení reálného disponibilního důchodu. Pokud jsou příjmy využity ke snížení příspěvků na sociální zabezpečení placených zaměstnavateli, dojde ke snížení nákladů na pracovní sílu a zvýšení zaměstnanosti, což povede k příznivějším cenám domácí produkce, zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti a zlepšení v obchodní bilanci (Ščasný et al., 2010, s ). Revize sazeb poplatků za emise znečišťujících látek nebude mít až do roku 2021, kdy se uvažuje pouze s 2,5 krát vyššími reálnými sazbami poplatků, žádný efekt na tyto emise. Po zavedení nejvyšší nominální sazby v roce 2021 dojde k poklesu pouze o 2 % a to u emisí SO 2, NO X a CO 2. Dopad na ekonomickou aktivitu ve vztahu k celkovému výstupu je zanedbatelný stejně jako v případě trhu práce (Ščasný et al., 2010, s ). V případě revize Směrnice model indikuje snížení všech druhů sledovaných emisí, které by mělo dosáhnout svého maxima v roce 2015 a následně tento efekt bude pravděpodobně postupně odeznívat. V případě cen paliv lze předpokládat nárůst cen u většiny z nich, avšak dopad ceny elektřiny není příliš významný. Velký nárůst cen je zaznamenán u těžkých topných olejů a nečekaně také zemního plynu. Dopad na HDP a zaměstnanost se bude lišit podle toho, zda jsou příjmy recyklovány zpět do ekonomiky či nikoliv. V případě, že bude zajištěna fiskální neutralita, dojde k nejvyššímu nárůstu zaměstnanosti v sektoru výroby nekovových nerostných výrobků. V opačné situaci dojde k postupnému poklesu zaměstnanosti v sektoru zemědělství, těžby nerostných surovin a výroby cementu, paradoxně dojde ke zvýšení v sektoru výroby textilií a oděvů (Ščasný et al., 2010, s ). V případě zavedení stropů na emise CO 2 v rámci systému EU ETS by došlo k výraznému snížení emisí CO 2 a to až o 40 % kolem roku 2015 a SO 2 o 55 %. Největší pokles spotřeby je predikován u uhlí (o 46 %), elektřiny (o 26 %) a zemního plynu (o 20 %), naopak nejmenší se předpokládá u topného oleje pouze o 5 %. Tato politika by měla pozitivní dopad na ekonomický růst i zaměstnanost (avšak jen do období kolem roku 2020), ale na druhou stranu by vedla k výraznému zvýšení cenové hladiny o 3 až 4 % ve srovnání se situací, kdy by tyto stropy nebyly zavedeny (Ščasný et al., 2010, s ). Autoři se v projektu zaměřili také na posouzení dopadů EDR s použitím modelu MESSAGE, jehož výchozím rokem je rok 2006 a modeluje období do roku Pro modelování byly vytvořeny dvě sady scénářů sada A povolující výstavbu nového jaderného zdroje a sada B, která tuto výstavbu nedovoluje. Pro každou sadu je modelováno sedm následujících scénářů: 31

32 BAU nepředpokládá žádné poplatky za emise, zelené bonusy ani obchodování s emisními povolenkami, Zelené bonusy počítá se zavedením podpory obnovitelných zdrojů energie ve formě zelených bonusů, CAP 20 % simuluje striktní dodržení cíle 20 % snížení emisí skleníkových plynů v roce 2020, předpokládá zelené bonusy a emisní obchodování, CAP 30 % simuluje striktní dodržení cíle 30 % snížení emisí skleníkových plynů v roce 2020, rovněž předpokládá zelené bonusy a emisní obchodování, ETS počítá se zelenými bonusy a obchodování s emisními povolenkami přechází, na rozdíl od předchozích scénářů, od roku 2013 k aukcím s postupným snižováním zdarma přidělených povolenek, kdy v roce 2020 jsou již všechny prodávány skrze aukce, EDR scénář je odvozen z varianty BAU, ale jsou zde simulovány dopady EDR jako jediného opatření k regulaci emisí, EDR + Zelené bonusy rozšiřuje předchozí scénář o zelené bonusy pro obnovitelné zdroje energie, EDR + ETS simuluje dopady souběžného emisního obchodování a zavedení EDR (Ščasný et al., 2010, s ). Z výsledků studie vyplývá, že podpora obnovitelných zdrojů energie prostřednictvím zelených bonusů má na snížení emisí výraznější vliv než zvýšení poplatků za klasické polutanty. I přes tento výsledek model predikuje významnější rozvoj obnovitelných zdrojů energie až v letech 2027 až 2030, kdy budou instalovány pokročilé generace obnovitelných zdrojů. Do budoucna však nejvýznamněji ovlivní sektor výroby elektřiny a jím produkované emise zpoplatnění emisí CO 2 ve formě aukcí emisních povolenek od roku Zcela zásadním faktorem se pro celý sektor jeví povolení, resp. nepovolení výstavby nového jaderného zdroje. Pokud nebude výstavba realizována, některé scénáře předpokládají dosažení hranice dostupných zásob hnědého uhlí v rámci ekologických těžebních limitů hnědého uhlí. Navíc se předpokládá uzavření dvou hnědouhelných dolů po roce 2030, což by vedlo k nedostatku tuzemského hnědého uhlí. V případě výstavby nové jaderné elektrárny model predikuje výrazný pokles všech sledovaných emisí (Ščasný et al., 2010, s ). Transakční náklady implementace ekologický daní vznikají jak na straně veřejného sektoru, tak i soukromého. V souvislosti s veřejným sektorem jsou tyto náklady označovány jako administrativní (náklady na výběr daní, monitorování, získávání informací, kontrolu daňových subjektů aj.). Soukromý sektor nese náklady vyvolané, které jsou spojeny s administrací a odvedením ekologických daní s výjimkou vlastní daňové povinnosti. I když to není na první pohled patrné, oba typy nákladů jsou vzájemně provázané, jelikož veřejný sektor může řadu činností delegovat na soukromý sektor (Ščasný et al, 2010, s. 183). V závěru se autoři věnují ex-post analýze transakčních nákladů ekologických daní a konstatují, že i přes relativně nízký veřejný příjem nejsou tyto daně z hlediska administrativních nákladů významně neefektivní. To může být způsobeno především malým 32

33 počtem registrovaných plátců, což výrazně zjednodušuje agendu správce daně. Jedním ze způsobů, jak zvýšit jejich efektivnost, je zvýšení sazeb ekologických daní. V případě vyvolaných nákladů model rovněž vykázal poměrně vysokou efektivnost. Autoři však poznamenávají, že vyvolané náklady jiných selektivních spotřebních daní nebyly v ČR dosud měřeny. Pokud by byl do budoucna splněn předpoklad zvýšení výnosu těchto daní a nedojde k rapidnímu nárůstu plátců, budou ekologické daně patřit mezi nejefektivnější daně v ČR (Ščasný et al., 2010, s. 198, 202) Ekologické daně z pohledu veřejného sektoru Šauer, Vojáček, Klusák a Hadrabová (2008) zpracovali kvalitativní výzkum, který shrnuje praktické problémy a překážky zavedení EDR v ČR. Cílem bylo zjistit, zda stakeholdeři (zúčastněné strany) znají teoretické pozadí EDR, mají přehled o možných dopadech, identifikují náklady a přínosy pro jednotlivé subjekty, dokážou vyhodnotit přijetí EDR veřejností v porovnání s ostatními ekonomickými nástroji na ochranu životního prostředí aj. Na základě těchto klíčových bodů byl sestaven dotazník, který byl předložen třem členům vlády, dvěma zástupcům průmyslového odvětví, zástupci odborové organizace a představiteli nestátní neziskové organizace (Šauer et al., 2008, s ). Výzkum odhalil odlišný způsob chápání EDR u jednotlivých účastníků ministr životního prostředí vnímá EDR jako nástroj vedoucí k méně uhlíkové a konkurenční ekonomice, naopak ministr financí vidí EDR jako fiskální nástroj, který pomůže snížit státní deficit, i když neočekává významný peněžní příjem. Zástupci se však rozcházeli především v názoru na praktickou realizaci EDR zástupce odborů byl poněkud skeptický ohledně fiskální neutrality (zastánce zvýšení sociálního zabezpečení) a ministr financí vyjádřil jisté obavy ohledně transakčních nákladů implementace EDR (300 nových pracovních míst), jelikož osobní náklady v roce 2008 byly spočítány na 5 % z příjmů z ekologických daní (Šauer et al., 2008, s ). Zástupce odborů se také obával zvýšení životních nákladů domácností, jelikož od 1. ledna 2008 vstoupily v platnost jak ekologické daně, tak zvýšená sazba daně z přidané hodnoty (Šauer et al., 2008, s. 100). V poslední části jeden z představitelů vlády přiznal skutečnost, že EDR byla nastavena a přijata v takové podobě, aby splňovala minimální požadavky Směrnice. Zároveň se někteří zástupci vyjadřují proti sloučení existujícího systému ekologických poplatků a systému ekologických daní, jelikož poplatky tvoří důležitou část příjmů Státního fondu životního prostředí, který spolufinancuje projekty vedoucí ke zlepšení životního prostředí v ČR. V této souvislosti se zástupci také vyslovili pro to, aby příjmy z ekologických daní sloužily taktéž k financování projektů týkajících se životního prostředí (Šauer et al., 2008, s ). Z výše uvedených rozdílných názorů dotazovaných zástupců je patrné, že hlavní cíl EDR nebyl dostatečně formulován a především prezentován veřejnosti. Tzv. PR (vztahy s veřejností) byly v tomto případě nedostatečné, resp. selhaly. Také se zde ukazuje 33

34 nedostatečná motivační funkce ekologických poplatků, jelikož pro podnikatelské subjekty je stále výhodnější zaplatit poplatek za vypouštění emisí, než instalovat moderní technologie, které by produkci emisí zmírnily. Velkou roli zde však hraje tradice (dlouhotrvající existence) těchto poplatků, změny či zavedení nových daní často vyvolávají nelibost až odpor společnosti. Nositel Nobelovy ceny James M. Buchanan (1998, s. 66) komentuje tuto problematiku následovně: Stará daň je dobrá daň, neboli čím je daň starší, tím větší rutina v použití této daně nastává a tím větší je pravděpodobnost, že daň bude pokračovat ve své existenci. 4.3 Ekologické daně v České republice z pohledu ex-post analýz Tabulka 5: Přehled ex-post analýz ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí Autoři Rok vydání Název Jílková et al Šauer, Vojáček 2009 Pavel, Slavíková, Jílková 2009 Pavel, Vítek 2010 Šauer et al Zimmermannová 2012 Poplatky k ochraně životního prostředí a jejich efektivnost Environmental Tax Reform in the Czech Republic: Results of a Qualitative Survey in Businesses Ekonomické nástroje v politice životního prostředí: drahé daně nízká účinnost Environmental Tax Reform: Administrative and Compliance Cost of Energy Taxes in the Czech Republic Introducing Environmental Tax Reform: the Case of the Czech Republic Ex-post Analysis of Impacts of the Car Registration Fee in the Czech Republic Zimmermannová, Menšík Zimmermannová, Menšík Ex post analýza zdanění pevných paliv, zemního plynu a elektřiny The EU Emission Allowance Spot Price Development and its Possible Consequences for Public Economics Pramen: vlastní zpracování, Zimmermannová, Menšík (2013, s ) V souvislosti s problematikou ekonomických nástrojů využívaných k ochraně životního prostředí byla zpracována i řada ex-post analýz (viz předchozí tabulka), ale do počátku roku 2013 se nikdo nevěnoval následnému vyhodnocení skutečných dopadů zavedení ekologických daní na ekonomiku České republiky. Jarmila Zimmermannová a Michal Menšík (2013) zpracovali ex-post analýzu zdanění pevných paliv, zemního plynu a elektřiny a navazují tak na ex-ante analýzu, která se věnovala možným dopadům ekologických daní na jednotlivé sektory národního hospodářství 34

35 (Zimmermannová, 2009). Obsahem jejich analýzy je porovnání změn cenových indexů propočítaných s pomocí Leontiefova cenového modelu (I-O analýzy) se změnou cenových indexů energeticky náročných odvětví národního hospodářství po jejich zdanění v roce Dále se věnují také faktorům, které ovlivňují jak ekonomiku ČR, tak kvalitu životního prostředí produkci emisí CO 2, spotřebě zdaněných energetických produktů (uhlí, zemního plynu a elektřiny) a spotřebě elektřiny a tepla vyráběných z tzv. obnovitelných zdrojů energie. V rámci své ex-post analýzy formulovali čtyři následující hypotézy: hypotéza č. 1: Zavedení ekologických daní se projevilo ve zvýšení cen energeticky náročných odvětví. hypotéza č. 2: Ekologické daně přispěly k většímu využívání elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie. hypotéza č. 3: Ekologické daně přispěly k nižší spotřebě uhlí v ekonomice. hypotéza č. 4: Ekologické daně přispěly k nižší produkci emisí CO 2 v ekonomice (Zimmermannová, Menšík, 2013, s. 47). Data použitá v analýze pocházejí z oficiálních statistik vedených Českým statistickým úřadem (ČSÚ), Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR (MPO) a Českým hydrometeorologickým úřadem (ČHMÚ). Daň z pevných paliv, daň z elektřiny a daň ze zemního plynu jsou chápány jako nezávislé proměnné a je sledován jejich předpokládaný vliv na několik oblastí energetiku, produkci emisí CO 2, cenové indexy energeticky náročných odvětví a jejich vývoj v čase (Zimmermannová, Menšík, 2013, s ). Autoři částečně potvrzují hypotézu č. 1, jelikož u některých energeticky náročných odvětví došlo k významnému zvýšení cen a existuje velmi silná korelace mezi cenovými indexy a ekologickými daněmi. Jedná se o odvětví B těžba a dobývání, CD koks a rafinované ropné produkty a D elektřina, plyn, pára a klimatizovaný vzduch, u nichž došlo mezi lety 2007 a 2008 k nejvyššímu nárůstu cen v rámci skupiny energeticky náročných odvětví. Podniky dodávající na trh produkty podléhající ekologickým daním promítly zavedení ekologických daní do svých cen téměř okamžitě. Částečně byla také naplněna očekávání Ministerstva životního prostředí, které se obávalo snížení konkurenceschopnosti energeticky náročných odvětví v důsledku zavedení ekologických daní (Zimmermannová, Menšík, 2013, s. 61). Hypotéza č. 2 byla také potvrzena pouze částečně, protože z výsledků je patrná silná korelace mezi výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie jako celku a ekologickými daněmi, ale v případě výroby tepla z obnovitelných zdrojů energie není korelace statisticky významná. Lze konstatovat, že tyto výsledky nejsou překvapivé, jelikož již v preambuli Směrnice Rady 2003/96/ES je zakotvena podpora obnovitelných zdrojů energie a tudíž ekologické daně v současné době skutečně pozitivně přispívají k podpoře některých způsobů výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie (Zimmermannová, Menšík, 2013, s. 61). V případě hypotézy č. 3 autoři zjistili velmi silnou negativní korelaci mezi spotřebou černého uhlí a ekologickými daněmi a statisticky významnou negativní korelaci mezi spotřebou 35

36 hnědého uhlí a ekologickými daněmi. Na základě těchto výsledků autoři hypotézu potvrzují, jelikož ekologické daně významně přispěly k nižší spotřebě fosilních pevných paliv v ekonomice. Prognóza Ministerstva životního prostředí předpokládala pokles spotřeby pevných paliv ve výši 4,5 %, ale ve skutečnosti toto snížení činilo u černého uhlí 9,2 %, u hnědého uhlí 6,9 % (Zimmermannová, Menšík, 2013, s ). Poslední hypotéza byla rovněž potvrzena, poněvadž v případě produkce emisí CO 2 byla zjištěna statisticky významná korelace mezi celkovými emisemi CO 2, které jsou vykazovány za ČR v rámci systému EU ETS 8, a zavedením ekologických daní. Týká se to především odvětví výroby celulózy, papíru a lepenky, veřejné energetiky, závodní energetiky a energetiky v chemickém průmyslu. Na základě těchto výsledků lze jednoznačně konstatovat, že zavedení ekologických daní přispělo ke snížení produkce emisí CO 2 v ekonomice, čímž byly naplněny jak cíle Kjótského protokolu, tak očekávání Evropské komise zakotvené v preambuli Směrnice (Zimmermannová, Menšík, 2013, s. 62). Z výše uvedeného lze říci, že v důsledku zavedení ekologických daní došlo k růstu cen výrobků některých energeticky náročných odvětví, nicméně ne všech a tudíž není ohrožena konkurenceschopnost české ekonomiky. Navíc v oblasti životního prostředí působí ekologické daně pozitivně došlo ke snížení spotřeby fosilních pevných paliv a souvisejícímu nárůstu využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny a tepla, ke snížení produkce emisí CO 2 především v odvětví veřejné energetiky, které patří mezi největší producenty emisí CO 2 v ČR. Ekologické daně se tak projevují v oblastech, ve kterých to bylo zamýšleno a zároveň působí očekávaným směrem. V souvislosti s ekologickými daněmi se v poslední době hovoří také o zavedení daně z CO 2 (tzv. uhlíková daň), která by měla přispět k dalšímu snížení emisí oxidu uhličitého v ovzduší. Této problematice se věnují také Zimmermannová a Menšík (2014) ve své studii, která je zaměřena na systém obchodování s emisními povolenkami v EU a vývoj jejich ceny v průběhu prvního ( ) a druhého ( ) obchodovacího období. Autoři se pomocí korelace snaží nalézt vztah mezi cenou a objemem prodaných emisních povolenek, HDP EU27, spotřebními výdaji EU27, tvorbou hrubého fixního kapitálu EU27, časem a také cenovými indexy elektřiny, zemního plynu a dalších paliv (Zimmermannová, Menšík, 2014, s ). Při použití Spearmanova korelačního koeficientu vykazují výsledky významnou negativní korelaci mezi cenou emisních povolenek, spotřebními výdaji a také časem. Naopak silnou pozitivní korelaci lze pozorovat mezi obchodovaným množstvím emisních povolenek a časem. V případě cenových indexů paliv je zřetelná statisticky významná pozitivní korelace s obchodovaným objemem emisních povolenek, avšak s výjimkou kapalných paliv. Tzv. dynamickou korelaci (resp. krátkodobou) vykazují proměnné cenových indexů vybraných paliv a ceny emisních povolenek. V praxi se tento vztah může projevit snížením 8 EU ETS představuje označení obchodování s emisemi. Kjótský protokol ratifikovaný EU toto obchodování podporuje jako jeden z prostředků pro průmyslové země k dodržení jejich příslibů ke snižování emisí. 36

37 spotřeby pevných paliv či tepla vyrobeného z těchto surovin (Zimmermannová, Menšík, 2014, s ). Součástí revize Směrnice je také návrh úrovně zdanění emisí CO 2, která je téměř čtyřnásobně vyšší než cena emisních povolenek ze září roku Jelikož autoři nepředpokládají výraznější změnu v ceně emisních povolenek v průběhu následujícího období, doporučují odpovědným osobám dodatečně modifikovat úroveň zdanění CO 2 (Zimmermannová, Menšík, 2014, s. 120). Z výše uvedeného je patrné, že tvůrci daňové politiky stojí před důležitým rozhodnutím o výši uhlíkové daně, která má být součástí ekologických daní. Významnou roli by v tomto procesu měly hrát především ceny emisních povolenek v rámci EU, které jsou prodávány v dražbách a tvoří tak významnou část příjmu státních rozpočtů jednotlivých členských států. 4.4 Shrnutí Problematika ekologických daní se stala předmětem mnoha diskuzí a analýz s cílem nalézt odpovědi na otázky spojené s jejich dopadem na domácnosti prostřednictvím zdražení finální produkce, vlivem na konkurenceschopnost a výkon ekonomiky, zaměstnanost, snížení emisí škodlivin a celkovou ochranu životního prostředí. Převážná většina z nich se však věnuje spíše predikci budoucích vlivů a již následně nehodnotí dopady skutečné, které jsou dle mého názoru v současné době důležitější nejen pro podnikatelský, ale i veřejný sektor. Navíc v případě předpovědí budoucího vývoje není možné zahrnout všechny vedlejší vlivy a skutečnost tak může být diametrálně odlišná. Konkrétním příkladem může být finanční krize, která postihla všechny ekonomiky světa v průběhu roku 2008 a zapříčinila jejich zpomalení, nižší daňové příjmy státních rozpočtů a vyšší výdaje ve spojitosti se zabezpečením obyvatel v nezaměstnanosti atd. Studie však předpovídaly mírný ekonomický růst, vytvoření nových pracovních míst a další pozitiva. Jistá omezení má však i ex-post analýza, protože na druhou stranu tyto vedlejší vlivy nedokáže eliminovat a je proto nutné s nimi počítat v celém jejím průběhu. Následná analýza se může zdát také poněkud náročnější v oblasti sběru reálných dat, která nejsou dostupná okamžitě, za všechna námi požadovaná období a v potřebném členění či rozsahu. V tomto případě se můžeme setkat s mírným zpožděním a nutností zkrátit časový horizont analýzy. Výsledky studií se mohou lišit také z důvodu mírně odlišných zdrojů dat, jejich malých nuancí, předpokladů, modelů atd. Se všemi těmito skutečnostmi je nutné počítat a také je nutné je vždy popsat v podrobné metodice práce, aby bylo jasné, jak autor postupoval, odkud čerpal data a jaké metody ve své práci použil. Další část práce je již věnována ex-post analýze dopadů ekologických daní na podnikatelský sektor, resp. konkrétní průmyslové odvětví a jeho přední zástupce ve Zlínském kraji. Okrajově je zde také zhodnocen výnos z ekologických daní jako příjem státního rozpočtu České republiky v letech 2008 až

38 5 ANALÝZA DOPADU EKOLOGICKÝCH DANÍ NA PODNIKATELSKÝ SEKTOR V ČESKÉ REPUBLICE Ekologické, resp. energetické, daně vešly v platnost 1. ledna 2008 a od té doby jsou nedílnou součástí daňového systému České republiky. Často bývá poukazováno na jejich protlačení prostřednictvím Strany zelených, která byla v té době součástí Poslanecké sněmovny, ale ve skutečnosti bylo nutné neprodleně implementovat Směrnici 2003/96/ES do českého právního řádu. V současné době je problematika ochrany životního prostředí a s tím spojených ekologických daní odsunuta tzv. na druhou kolej, jelikož prioritou vlády je růst české ekonomiky a snižování deficitu státního rozpočtu, resp. dluhu. Až se ekonomika tzv. nastartuje a bude fungovat bez podpory státu, lze očekávat, že se politika opět zaměří i na problémy spojené se životním prostředím a ochranou zdraví obyvatelstva, k čemuž mají ekologické daně přispívat. Pravděpodobně dojde k úpravě stávajícího systému a zdanění emisí CO 2. Ekologické daně byly uvaleny na zemní plyn a další plyny, pevná paliva a elektřinu tedy zdroje energie, na kterých je závislá celá ekonomika zemědělství, výroba, služby, ale také domácnosti. Jednoznačně lze říci, že díky těmto daním došlo ke zvýšení cen energií a tedy primárních vstupů výrobního procesu. Z tohoto důvodu se bude práce dále zabývat pouze dopady na podnikatelský sektor. 5.1 Metodika analýzy Pro svou analýzu jsem si zvolila odvětví Výroby plastových a pryžových výrobků, které patří do zpracovatelského průmyslu. Dle odvětvové klasifikace CZ-NACE se jedná o oblast 22, která se dále dělí na dvě části: 22.1 Výroba pryžových výrobků, 22.2 Výroba plastových výrobků. Z geografického hlediska bude práce zasazena do Zlínského kraje, jelikož krajské město Zlín patří i nadále k nejprůmyslovějším městům v České republice a shodou okolností se zde nachází také přední zástupci vybraného odvětví zpracovatelského průmyslu. Z oblasti výroby pryžových výrobků se jedná o firmy Continental Barum s. r. o. a MITAS a. s., které se zabývají výrobou pneumatik pro osobní auta, motocykly, ale také zemědělské stroje. Z oblasti výroby plastových výrobků pak o firmy greiner packaging slušovice s. r. o. 9 a Fatra a. s. Jejich základní charakteristiky a důležité informace o nich budou zmíněny dále v textu Data Data (výhradně externí povahy, tzn. veřejně dostupná) potřebná pro analýzu dopadů na jednotlivé podniky jsou součástí jejich finančních (účetních) výkazů, které jsou dostupné 9 Název společnosti (malá počáteční písmena) je převzat z Obchodního rejstříku ČR. 38

39 ve Sbírce listin Obchodního rejstříku, kam podnikatelské subjekty musí vkládat účetní závěrky, případně výroční zprávy ověřené auditorem. Data týkající se celého odvětví výroby plastových a pryžových výrobků publikuje na svých webových stránkách Český statistický úřad konkrétně jde o Ekonomické výsledky průmyslu ČR 2011, které obsahují data za období let 2005 až Lze zde nalézt data týkající se konkrétního průmyslového odvětví ČR v členění dle jednotlivých rozvahových, výnosových či nákladových položek, dále také sumu investic a odvozené ukazatele, např. rentabilitu celkových aktiv, rentabilitu tržeb aj. Pro posouzení vývoje celého odvětví výroby plastových a pryžových výrobků bude využita publikace Panorama zpracovatelského průmyslu ČR, jejímž zpracovatelem a vydavatelem je každoročně Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Obsahuje vývoj celého odvětví zpracovatelského průmyslu, ale také dílčích oddílů, vývoj cen, tržeb a další charakteristické ekonomické ukazatele. Celá analýza věnující se odvětví CZ-NACE 22 v porovnání s jednotlivými podniky se bude týkat časového horizontu let 2005 až 2011, jelikož v současné době nejsou dostupné ekonomické výsledky průmyslu za rok 2012 (předpokládané datum vydání je stanoveno na září roku 2014). Roky 2005 až 2007 jsou do analýzy zahrnuty, aby bylo možné sledovat vývoj podnikatelských subjektů ještě před zavedením ekologických daní. Jistá omezení se vyskytují v případě společnosti Fatra a.s., kdy nejsou dostupná relevantní data za rok 2005 (podrobněji zdůvodněno dále v textu). Po analýze celého odvětví výroby pryžových a plastových výrobků je práce zaměřena právě na významné zástupce tohoto odvětví ve Zlínském kraji. V tomto případě analýza a jednotlivé ukazatele pokrývají časové období od roku 2005 do 2012, jelikož finanční výkazy jednotlivých podniků jsou dostupné i za rok 2012 (s výjimkou společnosti MITAS a. s.). Ekologické daně jsou zde chápány v českém pojetí obsahují tedy daň z pevných paliv, zemního plynu a dalších plynů a elektřiny. Nejdou zde zahrnuty daně z minerálních olejů, silniční daň a další, které jsou v evropském kontextu často řazeny mezi daně ekologické. Veškerá data použitá v analýze jsou uvedena v Příloze D, E, F, G a H Postup Pro analýzu dopadů na podnikatelský sektor se jeví jako vhodná metoda poměrových ukazatelů, které lze spočítat z účetních dat jednotlivých podniků a sledovat jejich vývoj v daném období. Zároveň jsou vybraná data dostupná i za celé odvětví výroby plastových a pryžových výrobků a je tudíž možné je porovnat, příp. podrobněji analyzovat. Pozornost bude věnována také objemu nákladů na energie, které v sobě obsahují zaplacenou ekologickou daň, a jejich vývoji v čase. Konkrétně se jedná o položku spotřeby materiálu a energie, která je součástí výkazu zisku a ztráty. Výchozím předpokladem je fakt, že vybrané podniky platí ekologickou daň (tzv. princip znečišťovatel platí), která je součástí faktur od dodavatelů energií. Spotřeba materiálu a energie bude rovněž zahrnuta do poměrových 39

40 ukazatelů ve vztahu k dílčím kategoriím nákladů. Tyto ukazatele jsou definovány dále. Aby bylo možné detailněji vyjádřit meziroční změnu, budou použity i meziroční procentní změny jednotlivých poměrů spotřeby materiálu a energie. Zároveň bude pro každý poměrový ukazatel v části věnované analýze jednotlivých podniků proveden přepočet příslušného ukazatele ve vztahu k základnímu, resp. výchozímu roku. Za ten je považován rok 2007, kdy ještě nebyly součástí daňového systému České republiky ekologické daně. Jedná se o tzv. přepočet na stálé ceny, aby byly eliminovány výkyvy ve vývoji jmenovatele příslušného ukazatele. Posouzení těchto přepočtů a jejich interpretaci bude věnován prostor ve shrnutí šesté kapitoly. Při interpretaci jednotlivých výsledků bude nutné brát v úvahu také ostatní efekty, které ekonomiku ovlivnily a nelze je v průběhu analýzy nijak eliminovat Analýza poměrových ukazatelů Finanční poměrové ukazatele vyjadřují vzájemný vztah mezi dvěma či více absolutními ukazateli pomocí jejich podílu. Nejčastěji vychází právě z účetních dat - rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Údaje uvedené v rozvaze mají charakter stavových ekonomických veličin - zachycují tedy veličiny k určitému datu, okamžitý stav. Naopak data z výkazu zisku a ztráty vypovídají o výsledcích činnosti za určité časové období jsou tedy veličinami tokovými. Dostupná data jsou však vztažena k poslednímu dni příslušného kalendářního roku a tedy jednotlivé poměrové ukazatele vyjadřují stav ke konci roku. Pro lepší názornost vývoje v jednotlivých grafech byla použita spojitá funkce, i když ve skutečnosti se jedná o jednotlivé body v časové linii. Sedláček ve své publikaci uvádí následující: Poměrové ukazatele jsou nejoblíbenější a také nejrozšířenější metodou finanční analýzy, neboť umožňují získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách podniku. (Sedláček, 2011, s. 55). Podle oblastí finanční analýzy se poměrové ukazatele obvykle člení na ukazatele rentability, aktivity, zadluženosti, likvidity a další. Pro analýzu celého odvětví výroby pryžových a plastových výrobků byly vybrány ukazatele rentability (resp. výnosnosti, ziskovosti) a nákladovosti na základě dostupných dat za tento obor i vybrané podniky. Jednotlivé ukazatele jsou popsány níže. Rentabilita vlastního kapitálu - ROE (return on equity) ROE je jedním z klíčových ukazatelů hodnocení úspěšnosti podniku z pohledu vlastníků investoři zjišťují, zda jejich kapitál přináší dostatečný výnos a zda je využíván s intenzitou odpovídající velikosti jejich investičního rizika. Jejich cílem je především maximalizovat čistý zisk s minimem vloženého kapitálu, tudíž maximalizovat hodnotu tohoto poměrového ukazatele. Aby byl však pro investory podnik atraktivní, musí ROE dosahovat míry výnosnosti minimálně stejné jako alternativní investice (např. obligace, termínované vklady, 40

41 majetkové cenné papíry atd.), u které by investor podstoupil stejné riziko. Tento požadavek je oprávněný, jelikož investor nese vysoké riziko spojené se špatným hospodařením, při němž může přijít o svůj vložený kapitál. Pokud bude hodnota rentability vlastního kapitálu dlouhodobě nižší nebo rovna výnosnosti cenných papírů vydávaných státem (např. státních pokladních poukázek, státních obligací), podnik bude nejspíše odsouzen k zániku, neboť investoři se budou snažit přesunout svou investici jinam (Sedláček, 2011, s. 57). ROE = x 100 [v %] Rentabilita tržeb - ROS (return on sales) Ukazatel ROS vypovídá o tom, kolik procent čistého zisku připadá na jednu korunu tržeb, neboli jaká je celková marže společnosti po uvážení všech jejich nákladů. Tržby uvedené ve jmenovateli představují tržní ohodnocení výkonů podniku za určité časové období. Úspěch podniku na trhu je podmíněn mnoha faktory a skutečná hodnota výrobku či služby nemusí být vždy rozhodující. Zcela zásadní roli zde hraje i marketingová strategie, cenová politika, reklama, módní vlivy, náklady veřejnosti a také poptávka (Sedláček, 2011, s. 59). Ukazatel rentability tržeb je jedním z běžně sledovaných ukazatelů finanční analýzy. Nízké hodnoty mohou znamenat nesprávné řízení firmy, střední úroveň pak může být znakem dobré práce managementu a dobrého jména firmy na trhu, vysoká úroveň pak nadprůměrnou úroveň společnosti. Doporučuje se tento ukazatel používat především pro mezipodniková srovnání a srovnání v čase (Dluhošová, 2010, s. 82). ROS = x 100 [v %] Rentabilita nákladů Ukazatel rentability nákladů vypovídá o efektivnosti hospodářské činnosti podniku kolik procent čistého zisku získá závod vložením jedné koruny celkových nákladů. V průběhu času by měl tento ukazatel vykazovat rostoucí tendenci, jelikož by se podnik měl snažit o co největší snižování nákladů. Čím vyšší je ukazatel rentability nákladů, tím lépe jsou využity vložené prostředky a tím vyšší je také procento zisku. Hodnoty ukazatele je vhodné posuzovat v jednotlivých letech a sledovat jejich vývoj v průběhu existence společnosti (Dluhošová, 2010, s. 82). Doplňkovým ukazatelem k rentabilitě nákladů je nákladovost výnosů. Rentabilita n kladů = x 100 [v %] 41

42 Nákladovost výnosů Ukazatel nákladovosti ilustruje zatížení výnosů podniku celkovými náklady, neboli kolik nákladů bylo vynaloženo na získání jedné koruny tržeb. Obecně by mělo být cílem společnosti dosahovat co nejnižší hodnoty tohoto ukazatele, i když velmi záleží také na absolutní výši objemu tržeb. Pokud je odbyt vysoký, je možné spokojit se i s vyšší hodnotou ukazatele, jelikož ke zvyšování zisku nepřispívá pouze snižování nákladů, ale také zvyšování prodaného množství výrobků a zboží (Sedláček, 2011, s. 71). N kladovost v nosů = x 100 [v %] Pro analýzu dopadu ekologických daní na jednotlivé výrobní závody byly použity jednak ukazatele rentability nákladů a nákladovosti výnosů a zvoleny také další, které poměřují spotřebu materiálu a energie ve vztahu k různým variantám nákladů, jelikož ekologická, resp. energetická daň je součástí právě výše zmíněné položky spotřeby materiálu a energie ve výkazu zisku a ztráty. První ukazatel vyjadřuje poměr spotřeby materiálu a energie ve vztahu k celkovým nákladům je tudíž ovlivněn jak výší provozních, tak i finančních a mimořádných nákladů. Jelikož má na tento ukazatel vliv řada dalších nákladů podniku, dá se říci, že jeho vypovídací schopnost je nejnižší. I. ukazatel = x 100 [v %] Druhý z ukazatelů ilustruje vztah spotřeby materiálu a energie k celkovým provozním nákladům společnosti. V tomto případě je eliminováno zkreslení jak výší finančních, tak mimořádných nákladů, ale mohou se zde projevit vlivy ostatních nákladů spojených se základním provozem společnosti jako jsou náklady na prodané zboží, osobní náklady, daně a poplatky či odpisy dlouhodobého majetku a další. Jeho vypovídací schopnost by měla být vyšší, než je tomu v předchozím případě. II. ukazatel = x 100 [v %] Poslední ukazatel poměřuje spotřebu materiálu a energie k výkonové spotřebě, která je právě součtem položky spotřeby materiálu a energie a spotřebovaných služeb ve výrobním procesu. Jedná se tedy o ukazatel, který není zkreslen dalšími provozními náklady podniku a měl by podávat věrný obraz o dopadu ekologických daní na výrobní náklady společnosti. III. ukazatel = x 100 [v %] 42

43 6 ANALÝZA DOPADU EKOLOGICKÝCH DANÍ NA ODVĚTVÍ VÝROBY PRYŽOVÝCH A PLASTOVÝCH VÝROBKŮ Odvětví výroby pryžových a plastových výrobků (dříve OKEČ 25, dnes CZ-NACE 22) patří již řadu let k nejdynamičtějším oblastem v rámci zpracovatelského průmyslu ČR, jelikož dosahuje mnohamiliardových tržeb. I tento oddíl postihla hospodářská recese, kterou se však podařilo rychle překonat a od roku 2010 se znovu vyvíjí velmi dynamicky. V oboru 22.1 Výroba pryžových výrobků je klíčová především výroba pneumatik a vzdušnic, v oboru 22.2 Výroba plastových výrobků je sortiment polotovarů a výrobků daleko rozsáhlejší patří sem např. fólie, obalové materiály, profily, desky aj. Finální produkty nachází uplatnění prakticky ve všech sférách ekonomiky a k jejich rozhodujícím odběratelům patří automobilový a elektrotechnický průmysl, strojírenství, stavebnictví, potravinářský průmysl, zemědělství atd. Specifickým rysem odvětví je trvale vysoká investiční aktivita, která byla v mnoha případech podpořena státními investičními pobídkami (MPO, 2013, s. 129). Suverénní jedničkou v rámci odvětví výroby pryžových a plastových výrobků je Continental Barum s. r. o., jež je největším evropským výrobcem osobních plášťů (tržby v roce 2012 dosáhly částky 37,1 mld. Kč). Právě Zlínský kraj je regionem s největší koncentrací podniků tohoto zpracovatelského odvětví, neboť se zde nacházejí tři největší tuzemské firmy a své sídlo tu má také Plastikářský klastr, který sdružuje převážně místní společnosti. Od roku 2011 působí při Svazu chemického průmyslu ČR Česká technologická platforma PLASTY (MPO, 2013, s. 124). Graf 2: Podíly skupin CZ-NACE 22 na tržbách za prodej vlastních výkonů a zboží v letech (v %) % 20% 40% 60% 80% 100% Výroba pryžových výrobků Výroba plastových výrobků Pramen: vlastní zpracování, MPO (2006, 2007, 2009a, 2009b, 2011, 2012a, 2012b) 43

44 Výše uvedený graf ilustruje vývoj podílu tržeb oboru výroby pryžových výrobků a výroby plastových výrobků na tržbách celého odvětví CZ-NACE 22. Je z něj patrné, že stále převažují tržby z prodeje plastových výrobků, které v současné době tvoří %. Tato oblast je specifická tím, že je zde soustředěno velké množství firem s menším podílem na trhu. Naopak oblast výroby pneumatik a dalších pryžových výrobků představuje % tržeb odvětví CZ-NACE 22 a věnuje se jí jen pár závodů, které však mají významný podíl na trhu (např. Continental Barum téměř 50 % CZ-NACE 22.1). Z grafu je také patrné, že od roku 2007 postupně dochází ke každoročnímu nárůstu procentního podílu tržeb odvětví výroby pryžových výrobků, který bude pravděpodobně pokračovat i v letech následujících. Graf 3: Rentabilita vlastního kapitálu - odvětví CZ-NACE 22 a vybrané podniky (v %) 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0-5, Pramen: vlastní zpracování, CZ-NACE 22 Continental Barum s. r. o. Mitas a. s. greiner packaging slušovice s. r. o. Fatra a. s. zavedení ekologických daní, Příloha D, E, F, G, H Aby bylo možné provést porovnání jednotlivých firem s celým odvětvím výroby pryžových a plastových výrobků, bylo nutné použít dostupná data za celý zpracovatelský průmysl a dopočítat potřebné ukazatele také pro vybrané podniky ve Zlínském kraji. Jedním z nich je výše zmíněná rentabilita vlastního kapitálu. Z grafu vyplývá, že vývoj tohoto ukazatele je poněkud bouřlivý, jelikož ani jeden z vybraných závodů nekopíruje modrou linii, která reprezentuje celé odvětví výroby pryžových a plastových výrobků. Dokonce rentability vlastního kapitálu jednotlivých podniků dosahují nižší úrovně než celé odvětví, což znamená, že ostatní podniky (zde neuvedené) pravděpodobně vykazují nadprůměrné hodnoty, jako se to podařilo společnosti greiner packaging slušovice s. r. o. v roce V tomto kontextu je nutné si uvědomit, že průměrná hodnota reprezentuje data za celé odvětví, tudíž kompenzuje podprůměrné a nadprůměrné hodnoty firem a tyto tzv. průměrné hodnoty nelze považovat za směrodatné pro analýzu konkrétního podniku. 44

45 Na přelomu let 2007 a 2008, které jsou pro analýzu dopadu ekologických daní klíčové, došlo k výraznému poklesu rentability vlastního kapitálu celého odvětví z 18,12 na 12,16 %, který však byl následován poklesem ukazatele ROE o 3 procentní body pouze v případě greiner packaging slušovice s. r. o. Naopak v případě závodu MITAS a. s. došlo k nárůstu výnosnosti pro vlastníky ze 4,59 na 8,24 %, růst v desetinách procent zaznamenal také Continental Barum s. r. o. Dalším ukazatelem je rentabilita tržeb, která procentuálně vyjadřuje čistý zisk plynoucí z koruny tržeb za vlastní výkony a služby. Rentabilita tržeb odvětví výroby pryžových a plastových výrobků se pohybuje od 4 do 7 % ve sledovaném období let 2005 až Společnost greiner packaging slušovice s. r. o. vykazuje od roku 2009 zcela nadprůměrné hodnoty, jelikož výrazně zvýšila (v roce 2009 zdvojnásobila) svůj výsledek hospodaření po zdanění čistý zisk. Společnosti Continental Barum s. r. o. a Fatra a. s. se pohybují v pásmu od 3 do 7 %, zcela odlišných hodnot však nabývá společnost MITAS a. s., jejíž rentabilita tržeb dosáhla v roce 2006 záporné hodnoty z důvodu vzniklé ztráty z podnikání. Od roku 2007 nabývá ukazatel ROS kladných hodnot v rozmezí 1 až 3 %, což je velmi nízká úroveň v porovnání s ostatními podniky. Na přelomu let 2007/2008 došlo k poklesu ROS za celé odvětví z 6,12 na 4,10 %, srovnatelné snížení o 2 procentní body zaznamenala také společnost greiner packaging slušovice s. r. o., mírný pokles z 4,29 na 3,34 % se projevil také u Continental Barum s. r. o. Naopak zvýšení mezi sledovanými roky vykazuje společnost MITAS a. s. spolu s Fatrou a. s. Graf 4: Rentabilita tržeb - odvětví CZ-NACE 22 a vybrané podniky (v %) 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0-2, Pramen: vlastní zpracování, CZ-NACE 22 Continental Barum s. r. o. Mitas a. s. greiner packaging slušovice s. r. o. Fatra a. s. zavedení ekologických daní, Příloha D, E, F, G, H Na základě ukazatele rentability vlastního kapitálu a rentability tržeb nebyl prokázán zcela jasný dopad ekologických daní, i když v případě obou ukazatelů za odvětví CZ-NACE 22 došlo na přelomu sledovaných let k jejich poklesu, který však není kopírován poklesem ukazatelů všech vybraných podniků. Pouze některými a ne vždy v takovém rozsahu. Snížení 45

46 v případě rentability vlastního kapitálu lze přičíst spíše negativnímu vlivu finanční krize, která ke konci roku 2008 ochromila ekonomiky celého světa. O dopadech finanční krize lze také diskutovat ve vztahu k rentabilitě tržeb. Na základě účetních dat nebyl prokázán strmý pokles tržeb u všech podniků pouze u Continental Barum s. r. o. a Fatra a. s. I data za odvětví výroby pryžových a plastových výrobků vykazují propad tržeb o 26,5 mld. Kč (dostaly se tak na úroveň roku 2006). I přes snížení tržeb vykázala společnost Fatra a. s. výsledek hospodaření po zdanění za rok 2008 na úrovni roku 2007, proto jí ukazatel ROS mezi těmito lety vzrostl. Dopad ekologických daní by mělo být možné rozpoznat spíše v případě ukazatelů zaměřených na náklady jednotlivých podniků. První z nich je rentabilita nákladů, která hodnotí hospodářskou efektivnost podniku čistý zisk připadající na jednotku vynaložených nákladů. Jako v případě předchozích ukazatelů je z níže uvedeného grafu patrné, že společnost greiner packaging slušovice s. r. o. dosáhla v roce 2009 nadprůměrné hodnoty 11,89 %. Jak již bylo výše zmíněno, důvodem této výrazné odchylky je zvýšení čistého zisku společnosti. Vyšších hodnot dosahuje i v letech 2010 a 2011, ale již se nejedná o tak významný rozdíl v porovnání s ostatními podniky. Rentabilita nákladů odvětví výroby pryžových a plastových výrobků se ve sledovaném období pohybovala od 3,60 do 6,30 %. Mezi lety 2005 až 2007 došlo k mírnému růstu, poté v roce 2008 k poklesu o více jak 2 procentní body, avšak od tohoto okamžiku se opět hodnota ukazatele pozvolně zvyšuje což znamená, že na korunu vynaložených nákladů ve výrobě připadá vyšší hodnota čistého zisku. Pokles na přelomu let 2007 a 2008 lze sledovat také u společnosti Continental Barum s. r. o. a greiner packaging slušovice a. s. Růst ve sledovaném období zaznamenala společnost Fatra a. s. a MITAS a.s. ta však dosahuje nejnižších hodnot ukazatele z vybraných podniků. Graf 5: Rentabilita nákladů - odvětví CZ-NACE 22 a vybrané podniky (v %) 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0-2, CZ-NACE 22 Continental Barum s. r. o. Mitas a. s. greiner packaging slušovice s. r. o. Fatra a. s. Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha D, E, F, G, H 46

47 Vývoj ukazatele rentability nákladů téměř přesně kopíruje vývoj rentability tržeb, z čehož vyplývá jejich silná provázanost prostřednictvím čistého zisku. Z vývoje ukazatele lze usuzovat, že za snížení mezi sledovanými lety mohou právě ekologické daně, avšak jejich vliv nelze zcela prokáza0. Došlo sice k poklesu celého odvětví a vybraných závodů, ale ne všech. Graf 6: Nákladovost výnosů - odvětví CZ-NACE 22 a vybrané podniky (v %) 102,0 100,0 98,0 96,0 94,0 92,0 90,0 88, Pramen: vlastní zpracování, CZ-NACE 22 Continental Barum s. r. o. Mitas a. s. greiner packaging slušovice s. r. o. Fatra a. s. zavedení ekologických daní, Příloha D, E, F, G, H Pokud bude brán v úvahu ukazatel nákladovosti výnosů, lze říci, že se jedná o téměř úplný opak ukazatele rentability nákladů. V tomto případě nám však ukazatel vyjadřuje, kolik nákladů musel podnik vynaložit, aby získal jednotku tržeb. I v tomto případě je možné sledovat podobný vývoj jako v předcházejících situacích. Od vývoje jednotlivých ukazatelů podniků se mírně odlišuje společnost MITAS a. s. a greiner packaging slušovice s. r. o. rokem Nákladovost odvětví výroby pryžových a plastových výrobků se ve sledovaném období pohybovala od 94 do 96,50 %. Vyšších hodnot dosahovala pouze společnost MITAS a. s., která v roce 2006 vykázala ztrátu, a proto se její nákladovost dostala přes 100 %. Obecně z toho vyplývá, že výroba podniku MITAS a. s. je nákladnější a přináší menší zisk v porovnání s ostatními. Ačkoli v roce 2011došlo ke snížení na 98,35 %, jedná se o velmi vysoké zatížení výnosů náklady společnosti. Na přelomu sledovaných let 2007 a 2008 lze opět sledovat nárůst ukazatele celého odvětví CZ-NACE 22 a společností Continental Barum s. r. o. a greiner packging slušovice s. r. o., pokles nastal v případě podniku MITAS a. s. a Fatra a. s. Také lze formulovat stejný závěr jako v předchozích případech v případě růstu ukazatele se může jednat o dopad ekologických daní, ale tuto skutečnost nelze zcela prokázat, jelikož některé společnosti ve sledovaném období zaznamenaly snížení nákladovosti svého provozu a je tudíž možné, že nárůst nákladovosti výnosů mohl být způsoben jiným interním či externím vlivem. 47

48 Z výše uvedených dílčích závěrů k jednotlivým ukazatelům nelze prokázat dopad ekologických daní na celé odvětví výroby pryžových a plastových výrobků. U některých podniků lze však pozorovat pokles či růst zvolených ukazatelů na přelomu let 2007 a 2008, kdy došlo k zavedení ekologických daní do českého daňového systému. Právě z tohoto důvodu je následující část práce věnována podrobnější analýze všech čtyř výše zvolených závodů, které působí ve Zlínském kraji, se zaměřením na ukazatele poměřující jednotlivé typy nákladů s ohledem na jejich vývoj ve sledovaném období rozšířeném o rok 2012 (s výjimkou společnosti MITAS a. s., jejíž účetní výkazy za rok 2012 nejsou dostupné). S pomocí těchto ukazatelů vycházejících přímo z jednotlivých výkazů zisků a ztráty bude možno posoudit dopad ekologických daní na jednotlivé závody. 6.1 Významné podniky Continental Barum s. r. o. Historie společnosti Barum sahá až do 20. let minulého století, kdy Tomáš Baťa založil výrobu obuvi ve Zlíně. Díky rostoucím nákladům na přepravu obuvi po železnici se rozhodl přepravovat veškeré zboží pomocí nákladní dopravy. Problém byl však s pneumatikami nízká kvalita a časté defekty. Baťa se proto rozhodl založit vlastní výrobu pneumatik ve své továrně a v roce 1932 byly první pneumatiky značky Baťa obuty na cestu Zlín Luhačovice. Postupem času se výroba pneumatik rozšiřovala jak do množství, tak i rozměrové škály a pneumatiky Baťa postupně vytlačily konkurenční produkty z Československa. V roce 1945 tři největší výrobci pneumatik vytvořili společnou značku Barum pro své produkty. Pro ni byla použita počáteční písmena názvů firem Baťa Zlín, Rubena a Matador. Novou značkou Barum byly následně označovány produkty všech tří výrobců. V roce 1972 proběhlo slavnostní otevření nové pneumatikárny v Otrokovicích, kam se přesunula hlavní část výroby pneumatik ze Zlína, kde byla v té době již nedostatečná kapacita výroby. V roce 1990 byl název podniku změněn na Barum a. s. Otrokovice a o tři roky později byl založen společný podnik Barum Continental spol. s. r. o., který se stal součástí koncernu Continental. V roce 2013 došlo opět k úpravě názvu na Continental Barum s. r. o. Velké investice do výrobního závodu v Otrokovicích umožnili jak nárůst produktivity práce, tak kapacity i kvality výroby. Continental Barum s. r. o. získal nejvyšší stupeň hodnocení kvality a stal se největší výrobní jednotkou na výrobu osobních pneumatik v Evropě (Barum, 2006). Koncern Continental patří celosvětově k vedoucím dodavatelům automobilového průmyslu jeho roční obrat přesahuje 30 mld. eur. V současnosti zaměstnává cca zaměstnanců v 46 zemích světa. V České republice působí v závodech v Adršpachu, Brandýse nad Labem, Frenštátě pod Radhoštěm, Jičíně, Otrokovicích a Trutnově a zaměstnává zde přibližně zaměstnanců. Vedle plášťů pneumatik pro osobní a nákladní automobily a autobusy vyrábí 48

49 v ČR také palivové dopravní jednotky, palubní přístroje, rádia a navigační systémy, brzdové válce a posilovače brzd, čerpadla, pumpy aj. (Continental, 2013). Níže uvedená tabulka ilustruje zajímavé hodnoty týkající se podílu zaměstnanců společnosti Continental Barum s. r. o. na celkovém počtu zaměstnaných osob v odvětví výroby pryžových a plastových výrobků a podíl tržeb společnosti na celém odvětví. Podíl pracovníků se pohybuje od 4,30 do 4,89 %, což v současné době představuje cca zaměstnanců. Překvapující je však podíl na tržbách odvětví CZ-NACE 22 společnost Continental Barum s. r. o. se na nich podílí téměř 20 %. Pokud porovnáme tyto ukazatele, lze vidět velký rozdíl v hodnotách, jelikož cca 5 % pracovníků odvětví přináší podniku téměř pětinový podíl tržeb odvětví. Z tohoto srovnání vyplývá jasná síla společnosti Continental Barum s. r. o. a její silná pozice na evropském trhu pneumatik. Tabulka 6: Vývoj základních ukazatelů Continental Barum s. r. o. (v %) Podíl společnosti na celém odvětví CZ-NACE Zaměstnanci 4,89 4,48 4,30 4,37 4,39 4,41 4,39 Tržby 18,74 17,57 17,55 16,95 18,08 19,09 19,50 Pramen: vlastní zpracování, Příloha D, E Graf 7 znázorňuje jak vývoj ukazatele rentability vlastního kapitálu, tak položky vlastního kapitálu k každého ze sledovaných let, aby byly zřejmé vzájemné souvislosti mezi těmato dvěma ukazateli. Je patrné, že mezi lety 2007 a 2008 došlo k významnému poklesu vlastního kapitálu společnosti ten byl způsoben použitím výsledku hospodaření z minulých let ve výši necelých 5 mld. Kč. Pokud by nedošlo k tomuto čerpání finančních prostředků, ukazatel ROE by v roce 2008 pravděpodobně dosahoval nižší úrovně ve srovnání s předchozím rokem, avšak tento pokles by byl pouze minimální. Graf 7: Rentabilita vlastního kapitálu Continental Barum s. r. o Vlastní kapitál (v tis. Kč) ROE (v %) 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha E 49

50 Tabulka 7: Přepočet rentability vlastního kapitálu Continental Barum s. r. o. (v %) původní hodnota 12,34 12,80 13,89 11,38 12,45 15,00 přepočtená hodnota 12,34 19,13 17,95 13,04 12,46 12,78 Pramen: vlastní zpracování, Příloha E V posledních letech (resp. od roku 2010) lze pozorovat jak růst rentability vlastního kapitálu, tak samotné položky vlastního kapitálu, z čehož lze usuzovat, že podnik velmi významně zvyšuje svůj výsledek hospodaření po zdanění a celý tento vývoj reflektuje příznivou finanční i ekonomickou situaci společnosti Continentel Barum s. r. o. Další graf se věnuje vývoji ukazatele rentability nákladů a celkových nákladů společnosti. Jedná se o ukazatel, který již byl souhrnně prezentován výše, zde je však uveden pro větší přehlednost jeho vývoje a kontext s náklady společnosti. Graf 8: Rentabilita nákladů Continental Barum s. r. o Náklady (v tis. Kč) Rentabilita nákladů (v %) 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha E Nejvyšší hodnoty dosáhla rentabilita nákladů v roce 2005 a to 4,57 %, od té doby postupně klesala a na své minimum 2,62 % se dostala právě v roce 2008, kdy vešly v platnost ekologické daně a ekonomiku postihla finanční krize. Skokově vzrostla v roce 2009 a to na srovnatelnou hodnotu roku 2007, i když celkové náklady společnosti poklesly o 7 mld. Kč. Od roku 2010 lze stejně jako v případě ukazatele ROE sledovat postupný růst jak rentability nákladů, tak celkových nákladů společnosti, které také značí vzrůstající objem výroby pneumatik. V roce 2012 dosáhl ukazatel hodnoty 4,03 %. Tabulka 8: Přepočet rentability nákladů Continental Barum s. r. o. (v %) původní hodnota 3,99 2,62 4,02 3,04 3,27 4,03 přepočtená hodnota 3,99 2,47 4,65 2,87 2,67 2,86 Pramen: vlastní zpracování, Příloha E 50

51 Zatížení tržeb za vlastní výkony a služby náklady společnosti ilustruje Graf 9. Jeho součástí je také vývoj výnosů a nákladů společnosti v jednotlivých letech sledovaného období. Minima dosáhl ukazatel nákladovosti výnosů v roce 2005 s hodnotou 95,63 %. Postupem času ukazatel kolísal a v roce 2008 vystoupal na maximální hodnotu sledovaného časového horizontu 97,45 %. Od roku 2011 lze pozorovat klesající tendenci a tedy menší zatížení tržeb náklady podniku. V roce 2012 byl ukazatel roven 96,83 %, což přibližně odpovídá úrovni roku 2007 a Graf 9: Nákladovost výnosů Continental Barum s. r. o ,0 97,5 97,0 96,5 96,0 95,5 95,0 94,5 Výnosy (bez mimořádných, v tis. Kč) Náklady (v tis. Kč) Nákladovost (v %) Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha E Tabulka 9: Přepočet nákladovosti výnosů Continental Barum s. r. o. (v %) původní hodnota 96,17 97,45 96,14 97,05 96,83 96,12 přepočtená hodnota 96,17 93,44 111,24 92,76 79,43 68,11 Pramen: vlastní zpracování, Příloha E Na základě rentability nákladů a nákladovosti výnosů lze v případě podniku Continental Barum s. r. o. diskutovat o dopadu ekologických daní, který je však nemožné oddělit od negativního vývoje hospodářské situace ve světě. Proto je níže uveden graf, který ilustruje vývoj jednotlivých ukazatelů poměřujících spotřebu materiálu a energie k různým kategoriím nákladů a měl by podat podrobnější a přesnější informaci. Při pohledu na ukazatel spotřeby materiálu a energie vůči výkonové spotřebě je patrné, že se vyvíjí konstantně mezi lety 2005 až 2007, poté klesá v roce 2008 i 2009, kdy se poměr těchto dvou veličin dostal na své minimum 83,79 %. Od tohoto okamžiku opět roste, i když v roce 2012 zaznamenal mírný pokles a dosáhl úrovně 90,11 %. Zbývajících 10 % tvoří služby spotřebované při výrobě vlastních výrobků. 51

52 Graf 10: Vývoj položky spotřeby materiálu a energie k různým kategoriím nákladů Continental Barum s. r. o Spotřeba materiálu a energie (v tis. Kč) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba (v %) 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha E Vývoj zbývajících dvou ukazatelů poměřujících rovněž spotřebu materiálu a energie avšak vůči provozním či celkovým nákladům je téměř stejný s výjimkou zanedbatelných odchylek jednotlivých ukazatelů v letech 2007 až Důležitý se jeví fakt, že mezi lety 2007 a 2008 došlo k poklesu sledovaných ukazatelů a tudíž snížení podílu spotřeby materiálu a energie jak na výkonové spotřebě, tak na provozních i celkových nákladech. To znamená, že ve společnosti Continental Barum s. r. o. muselo dojít k nárůstu jiné položky nákladů konkrétně se jedná o řádek zaznamenávající ostatní provozní náklady, které se z 54 mil. Kč v roce 2007 vyšplhaly na téměř 7 mld. Kč v roce Níže uvedená tabulka obsahuje meziroční procentní změny sledovaných ukazatelů početně vyjadřuje pokles ukazatele, který nastal právě mezi lety 2007 a Poměr spotřeby materiálu a energie k celkovým nákladům klesl o 16,41 %, ve vztahu k provozním nákladům o 15,96 % a jen zcela nepatrné snížení ve vztahu k výkonové spotřebě - pouhých 0,86 %. Naopak velmi vysoký meziroční nárůst nastal mezi lety 2009 a Podíl spotřeby materiálu a energie k celkovým nákladům vzrostl o 12,44 %, k provozním nákladům o 8,26 % a ve vztahu k celkové výkonové spotřebě je růst nejmenší 5,32 %. Numerický vývoj podobný roku 2008 vykazuje také rok 2012, kdy první dva uvedené ukazatele poklesly o téměř 10 % a třetí z nich pouze o 1,71 %. Tento vývoj lze přičíst nárůstu nákladů na prodané zboží a ostatních provozních nákladů. 52

53 Tabulka 10: Meziroční procentní změny jednotlivých ukazatelů Continental Barum s. r. o. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba Pramen: vlastní zpracování, Příloha E ,15-9,63-16,41 0,06 12,44 3,58-9,67-1,23-8,29-15,96 1,11 8,26 3,77-9,64-0,27 0,22-0,86-4,13 5,32 3,89-1,71 Tabulka 11: Přepočet spotřeby materiálu a energie ve vztahu k dílčím kategoriím nákladů Continental Barum s. r. o. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady původní hodnota 47,77 39,94 69,96 44,93 46,54 42,04 přepočtená hodnota 47,77 37,79 46,25 42,55 37,91 29,80 Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady původní hodnota 49,78 41,84 42,30 45,80 47,52 42,94 přepočtená hodnota 49,78 39,80 49,74 42,42 37,94 29,84 Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba původní hodnota 88,16 87,40 83,79 88,24 91,68 90,11 přepočtená hodnota 88,16 98,07 110,21 88,94 79,74 74,21 Pramen: vlastní zpracování, Příloha E Pokud by zde měl být prokázán vliv ekologických daní, ukazatel by musel naopak vzrůst, jelikož by se poměrově zvýšila spotřeba materiálu a energie vůči ostatním nákladům. Nejvíce znatelný by tento efekt měl být ve vztahu k výkonové spotřebě, která zahrnuje pouze výše zmíněné náklady na spotřebu materiálu a energie a služby spotřebované při výrobě. Na základě výše ilustrovaných a analyzovaných dat nebyl v případě společnosti Continental Barum s. r. o. prokázán negativní dopad ekologických daní na růst výrobních resp. provozních nákladů MITAS a. s. Společnost MITAS a. s. z koncernu ČGS HOLDING a. s. patří k předním evropským výrobcům zemědělských pneumatik, které jsou vyráběny i prodávány po celém světě pod třemi obchodními značkami. Společnost vlastní značky Mitas a Cultor, značka pneumatik Continental pro zemědělské stroje je licencovaná. MITAS a. s. dále vyrábí a distribuuje průmyslové pneumatiky a pneumatiky pro motocykly pod značkou Mitas. Společnost vlastní tři výrobní závody v České republice v Praze, Zlíně a Otrokovicích, jeden v Srbsku a ve Spojených státech amerických. Historie společnosti je úzce spjata s Continental Barum s. r. o. V roce 1933 byla v pražských Strašnicích založena firma Pneumichelin a. s., která byla později přejmenována na MITAS 53

54 spojením slov Michelin a Veritas. Následně se na počátku 90. let 20. století stal majitelem společnosti Barum Holding a. s. a v roce 2004 získal MITAS a. s. divizi zemědělských pneumatik od společnosti Continental A. G. (Mitas, 2012). Podíl společnosti MITAS a. s. na odvětví výroby pryžových a plastových výrobků z hlediska zaměstnanosti a tržeb uvádí Tabulka 12. Podíl zaměstnanců se pohybuje od 2,39 do 3,19 %. Celkově lze říci, že ve společnosti jsou zaměstnány cca 3 % pracovní síly podílející se na výrobě v odvětví CZ-NACE 22. V současné době v závodě pracuje přibližně zaměstnanců a lze očekávat jejich růst vzhledem k rostoucí poptávce po pneumatikách. Podíl podniku na tržbách odvětví představuje 2,90 až 3,99 % ve sledovaném období a opět lze předpovídat budoucí růst. Ve srovnání se společností Continental Barum s. r. o. se jedná o malý podíl na trhu, avšak MITAS a. s. se ve své výrobě specializuje především na výrobu pneumatik pro zemědělské stroje. Podíl závodu MITAS a. s. na tržbách odvětví výroby pryžových výrobků představuje cca 9,5 %. Tabulka 12: Vývoj základních ukazatelů MITAS a. s. (v %) Podíl společnosti na celém odvětví CZ-NACE Zaměstnanci 3,19 2,83 2,47 2,39 2,83 2,84 3,06 Tržby 3,82 3,30 2,90 3,24 2,97 3,28 3,99 Pramen: vlastní zpracování, Příloha D, F Prvním ze sledovaných ukazatelů společnosti je rentabilita vlastního kapitálu (ROE), jejíž vývoj zachycuje Graf 11 spolu s hodnotami vlastního kapitálu v jednotlivých letech. Z něj je zřejmé, že ukazatel ROE dosáhl v roce 2006 záporné hodnoty -3,29 %, což bylo zapříčiněno ztrátou z podnikání společnosti. Poté došlo k příznivému vývoji sledovaného ukazatele až do roku 2008, kdy dosáhl svého maxima 8,24 %. Stejně jako v případě společnosti Continental Barum s. r. o. však došlo k poklesu vlastního kapitálu o 230 mil. Kč v roce 2008, což bylo zapříčiněno snížením položky kapitálových fondů. V následujícím roce došlo naopak k jejímu nárůstu spolu s výsledkem hospodaření minulých let a ukazatel ROE poklesl na hodnotu 6,22 %. Ještě nižší úrovně však dosáhl v roce ,98 %, kdy společnost MITAS a. s. dosáhla polovičního zisku ve srovnání s předchozím rokem a zároveň byla navýšena položka výsledku hospodaření minulých let. V roce 2011 činila výnosnost podniku pro vlastníky 7,07 %. V případě ukazatele rentability vlastního kapitálu lze konstatovat, že jeho vývoj je velice nestabilní a výkyvy v jednotlivých letech jsou způsobeny především úpravami v položkách vlastního kapitálu podniku. Tabulka 13: Přepočet rentability vlastního kapitálu MITAS a. s. (v %) původní hodnota 4,59 8,24 6,22 2,98 7,07 přepočtená hodnota 4,59 8,99 6,45 2,92 7,55 Pramen: vlastní zpracování, Příloha F 54

55 Graf 11: Rentabilita vlastního kapitálu - MITAS a. s Vlastní kapitál (v tis. Kč) ROE (v %) 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0-2,0-4,0 Pramen: vlastní zpracování, Graf 12: Rentabilita nákladů - MITAS a. s. zavedení ekologických daní, Příloha F Náklady (v tis. Kč) Rentabilita nákladů (v %) 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0-0,5-1,0-1,5 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha F Rentabilita nákladů je spolu s celkovými náklady graficky znázorněna výše. Vývoj rentability nákladů společnosti MITAS a. s. je charakteristický neočekávaným strmým pádem a následným mírným růstem. Nejnižší dokonce záporné hodnoty (-0,84 %) nabyl ukazatel v roce 2006, kdy společnost vykázala ztrátu 91 mil. Kč. Od tohoto roku ukazatel postupně rostl až do roku 2009, kdy dosáhl svého maxima ve sledovaném období 2,64 %. V tomto roce vykázal podnik také nejnižší hodnotu celkových nákladů ve sledovaném období. Poté opět následoval strmý pád na 1,0 % a zvýšení na hodnotu 1,68 % v roce Jak již bylo zmíněno výše, ve srovnání s ostatními sledovanými podniky v odvětví se jedná o velmi nízké hodnoty ukazatele rentability nákladů, jež vypovídá o velmi nízké úrovni čistého zisku připadajícího na vynaložené náklady. 55

56 Na přelomu let 2007 a 2008 zaznamenal ukazatel rentability nákladů růst, který však není charakteristický pro situaci, kdy podnik podléhá zvýšení výrobních nákladů prostřednictvím ekologických daní. Tabulka 14: Přepočet rentability nákladů MITAS a. s. (v %) původní hodnota 1,19 2,15 2,64 1,00 1,68 přepočtená hodnota 1,19 2,36 4,46 1,27 1,64 Pramen: vlastní zpracování, Příloha F Nákladovost výnosů opět vykazuje zcela odlišný vývoj strmý růst, pozvolný pokles a opět nárůst. Ukazatel dosáhl své nejvyšší hodnoty v roce ,85 % díky ztrátě z podnikání. Naopak nejnižší hodnotu zaznamenal v roce ,43 %, kdy výsledek hospodaření společnosti po zdanění činil 164,3 mil. Kč. Graf 13: Nákladovost výnosů - MITAS a. s Výnosy (bez mimořádných, v tis. Kč) Náklady (v tis. Kč) Nákladovost 102,0 101,0 100,0 99,0 98,0 97,0 96,0 95,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha F Pokud by v tomto případě měl být prokázán dopad ekologických daní, ukazatel nákladovosti výnosů by měl mezi lety 2007 a 2008 vzrůst. V tomto období byl však zaznamenán pokles a v případě rentability nákladů naopak růst oba ukazatele vykazují odlišný vývoj ve sledovaných letech, než by tomu mělo být v případě prokázání negativního dopadu ekologických daní na podnikatelskou jednotku. Přesnější informace o vývoji jednotlivých nákladů však uvádí Graf 14. Tabulka 15: Přepočet nákladovosti výnosů MITAS a. s. (v %) původní hodnota 98,82 97,89 97,43 99,01 98,35 přepočtená hodnota 98,82 106,36 165,58 126,20 95,68 Pramen: vlastní zpracování, Příloha F 56

57 Vývoj jednotlivých ukazatelů poměřující spotřebu materiálu a energie vůči různým kategoriím nákladů je téměř konzistentní mezi lety 2005 až V případě spotřeby materiálu a energie vůči výkonové spotřebě dochází jen k velmi nepatrnému nárůstu v roce 2008, naopak v případě dvou zbývajících ukazatelů je nárůst znatelnější. Ten může být způsoben poklesem nákladů na prodané zboží, zůstatkové ceny prodaného dlouhodobého majetku a materiálu či zvýšením záporného výsledku hospodaření z finanční oblasti v roce V následujícím roce byl opět zaznamenán mírný pokles ukazatelů především díky celkovému snížení nákladů společnosti z 9,6 na 6,2 mld. Kč. I spotřeba materiálu a energie v tomto roce významně poklesla na 60 % spotřeby předchozího roku. V číselném vyjádření dosahovala spotřeba materiálu a energie v roce 2008 částky 4,6 mld. Kč, v roce 2009 pouze 2,8 mld. Kč. Od roku 2010 lze opět sledovat růst všech níže uvedených ukazatelů, jelikož společnost pravděpodobně zvýšila svou výrobu a prodej zboží došlo ke skokovému nárůstu spotřeby materiálu a energie, výkonové spotřeby, osobních nákladů i nákladů na prodané zboží. Graf 14: Vývoj položky spotřeby materiálu a energie k různým kategoriím nákladů MITAS a. s Spotřeba materiálu a energie (v tis. Kč) Spotřeba materiálu a energie /celkové náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba (v %) 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha F Pro zajímavost a lepší přehled je zde uvedena Tabulka 16 s vyčíslenými meziročními změnami výše diskutovaných ukazatelů, které jsou pro analýzu dopadu ekologických daní klíčové. Nejvyšší nárůst byl zaznamenán v roce 2010 a 2011, kdy meziroční procentní změny prvních dvou ukazatelů přesáhly 12 %. Růst podílu spotřeby materiálu a energie ve vztahu k výkonové spotřebě je však v roce 2011 výrazně nižší (3,84 %) než v roce 2010 (7,20 %). Naopak největší pokles nastal v roce 2009 ukazatel spotřeby ve vztahu k celkovým nákladům klesl o 6,88 %, k provozním nákladům o 7,66 % a k výkonové spotřebě o 7,62 %. 57

58 V tomto případě jsou meziroční změny téměř identické, což znamená, že se jednotlivé ukazatele pravděpodobně vyvíjely ve stejném poměru. Tabulka 16: Meziroční procentní změny jednotlivých ukazatelů MITAS a. s. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba Pramen: vlastní zpracování, Příloha F ,85-1,85 11,81-6,88 12,21 14,21-2,99-1,96 13,06-7,66 9,93 13,30 1,84-1,07 0,64-7,62 7,20 3,84 Ani v tomto případě nelze na základě výše zmíněných ukazatelů prokázat negativní vliv ekologických daní na podnik MITAS a. s. I když skutečně došlo k nárůstu podílu spotřeby materiálu a energie ve vztahu k výkonové spotřebě v roce 2008, nejedná se o významný nárůst v řádech několik procent, ale zvýšení o pouhých 0,64 % ve srovnání s předcházejícím rokem. Tabulka 17: Přepočet spotřeby materiálu a energie ve vztahu k dílčím kategoriím nákladů MITAS a. s. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady původní hodnota 43,26 48,37 45,04 50,54 57,73 přepočtená hodnota 43,26 53,06 76,23 64,30 56,43 Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady původní hodnota 46,11 52,14 48,14 52,92 59,96 přepočtená hodnota 46,11 57,82 81,69 6,14 57,12 Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba původní hodnota 81,31 81,83 75,59 81,04 84,14 přepočtená hodnota 81,31 80,79 114,23 87,94 63,79 Pramen: vlastní zpracování, Příloha F greiner packaging slušovice s. r. o. Greiner packaging slušovice s. r. o. je součástí společnosti Greiner Packaging International patřící do rodinného holdingu Greiner Group, který byl založen v roce 1968 a působí ve více než 100 zemích světa. Společnost je nejvýznamnějším výrobcem plastových a kombinovaných obalů v České republice i na Slovensku nabízí nejširší spektrum výrobních a dekoračních technologií. Greiner Packaging International patří k největším výrobcům plastových obalů a technických dílů v Evropě. Díky své široké síti výrobních závodů a obchodních zástupců jsou významným partnerem nadnárodních společností, ale také lokálních podniků. Výrobky nachází uplatnění v oblasti balení potravinářských i nepotravinářských produktů a stále významnější součástí portfolia společnosti se stávají výše zmíněné technické díly (Greiner GPI, 2012). 58

59 Tabulka 18: Vývoj základních ukazatelů greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) Podíl společnosti na celém odvětví CZ-NACE Zaměstnanci 0,58 0,62 0,63 0,64 0,73 0,45 0,44 Tržby 0,65 0,73 0,74 0,87 1,08 0,47 0,54 Pramen: vlastní zpracování,příloha D, G Tabulka 18 uvádí podíl společnosti jak na trhu práce, tak na tržbách odvětví výroby pryžových a plastových výrobků v ČR v letech Podíl zaměstnanců v podniku od roku 2005 postupně rostl z 0,58 na 0,73 % v roce 2009, kdy společnost zaměstnávala 562 pracovníků. Poté však došlo k výraznému poklesu na 0,45 % a odchodu cca 200 zaměstnanců. V případě podílu na tržbách odvětví lze sledovat zcela stejný vývoj nejprve postupný růst z 0,65 na 1,08 % a poté strmý pád na cca 0,50 %. Z výše uvedeného je patrná silná provázanost těchto dvou ukazatelů. Vývoj ukazatele rentability vlastního kapitálu spolu s vlastním kapitálem společnosti zachycuje následující graf. Na rozdíl od předchozích společností je zde na první pohled patrné, že hodnota vlastního kapitálu společnosti se s výjimkou roku 2012 v průběhu let výrazněji nelišila, což eliminuje možná zkreslení způsobená právě snížením či zvýšením položky vlastního kapitálu. Graf 15: Rentabilita vlastního kapitálu - greiner packaging slušovice s. r. o Vlastní kapitál (v tis. Kč) ROE v (v %) 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha G Od roku 2005 hodnota ukazatele ROE postupně rostla a v roce 2007 dosáhla 9,96 %. Poté následoval pokles na 6,73 %, který byl způsoben především snížením výsledku hospodaření po zdanění na 56,87 mil. z 88,67 mil. Kč v předchozím roce. V roce 2009 společnost zaznamenala skokový růst ukazatele rentability vlastního kapitálu, který dosáhl neuvěřitelné (až extrémní) hodnoty 26,80 %. Příčinou tohoto nečekaného růstu je významné navýšení zisku společnosti na 240,39 mil. Kč (čtyřnásobek zisku společnosti v roce předchozím). Od roku 2010, kdy nastal propad ukazatele ROE z důvodu předchozího nárůstu, hodnota 59

60 rentability vlastního kapitálu postupně roste a v roce 2012 dosáhla 17,16 %. V tomto roce došlo jak ke zvýšení vlastního kapitálu, tak zisku společnosti, proto vzrostla i celková výnosnost podniku pro jeho vlastníky. Tabulka 19: Přepočet rentability vlastního kapitálu greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) původní hodnota 9,96 6,73 26,80 12,56 13,12 17,16 přepočtená hodnota 9,96 7,09 26,61 12,22 12,71 14,98 Pramen: vlastní zpracování, Příloha G Rentabilita nákladů, která je graficky znázorněna níže spolu s celkovými náklady společnosti v jednotlivých letech, vyjadřuje poměr mezi výsledkem hospodaření po zdanění a náklady podniku. Ty se v jednotlivých letech významně měnily od roku 2005 postupně rostly až do roku 2008 a poté klesaly až na úroveň roku 2005 v roce V předchozích případech byl pozorován spíše postupný růst nákladů v posledních letech. Graf 16: Rentabilita nákladů - greiner packaging slušovice s. r. o ,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 Náklady (v tis. Kč) Rentabilita nákladů Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha G Právě díky poklesu zisku a současnému nárůstu nákladů vykazuje ukazatel rentability nákladů pokles v roce 2008 ve srovnání s rokem předchozím, i když o pouhého 1,5 procentního bodu. Naopak od roku 2010 zaznamenává postupný růst díky poklesu celkových nákladů společnosti a zvýšení čistého zisku až na 175,12 mil. Kč v roce Tabulka 20: Přepočet rentability nákladů greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) původní hodnota 4,19 2,66 11,89 7,23 8,37 12,01 přepočtená hodnota 4,19 2,62 12,44 9,63 12,31 17,44 Pramen: vlastní zpracování, Příloha G 60

61 S rentabilitou nákladů je také úzce spjata nákladovost výnosů, jejíž vývoj spolu s celkovými náklady a výnosy (s výjimkou mimořádných) ilustruje Graf 17. Z počátku období dosahovala nákladovost výnosů %, v roce 2008 vzrostla na 97,40 % a poté výrazně poklesla na 89,37 % v roce Jak již bylo zmíněno výše, v tomto roce společnost zaznamenala čtyřnásobný růst zisku oproti předchozímu roku především díky růstu tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb, ale také zboží. Graf 17: Nákladovost výnosů - greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) Výnosy (bez mimořádných, v tis. Kč) Náklady (v tis. Kč) Nákladovost 115,0 110,0 105,0 100,0 95,0 90,0 85,0 80,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha G V roce 2010 lze však pozorovat zcela odlišný vývoj nákladovost společnosti dosáhla 109 %, i když zaznamenala kladný výsledek hospodaření. Tato situace byla způsobena tím, že z ukazatele nákladovosti jsou vyjmuty mimořádné výnosy, které v roce 2010 činily 246,17 mil. Kč. Od roku 2011 lze opět sledovat mírný pokles ukazatele, jehož hodnota se v roce 2012 dostala na úroveň 89,27 %. Tabulka 21: Přepočet nákladovosti výnosů greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) původní hodnota 95,98 97,40 89,37 109,00 92,27 89,27 přepočtená hodnota 95,98 97,65 87,09 164,83 130,34 120,55 Pramen: vlastní zpracování, Příloha G Z výše uvedeného a podrobněji rozebraného vývoje jednotlivých ukazatelů není zcela patrný dopad ekologických daní, i když lze na přelomu let 2007 a 2008 pozorovat jak pokles rentability vlastního kapitálu, tak rentability nákladů a růst nákladovosti výnosů společnosti. Právě tyto změny signalizují možný negativní dopad ekologických daní. Aby mohl být prokázán, pozornost bude dále věnována bližšímu rozboru položky spotřeby materiálu a energie ve vztahu k celkovým a provozním nákladům a k položce výkonové spotřeby. Právě třetí zmíněný poměrový ukazatel by měl být nejpřesnější, jelikož kromě výše spotřebovaných služeb ve výrobním procesu není ovlivněn ostatními náklady společnosti. 61

62 Vývoj jednotlivých ukazatelů zahrnujících spotřebu materiálu a energie shrnuje následující graf. Z něj je patrný především plynulý vývoj poměru mezi spotřebou materiálu a energie a výkonovou spotřebou podniku. Jeho hodnoty se pohybují od 84,01 do 87,09 %. V této situaci se jedná o klíčový ukazatel, protože z vývoje zbývajících dvou ukazatelů je patrný strmý propad v roce 2010, kdy velmi významně klesly jak celkové náklady společnosti, tak především spotřeba materiálu a energie z 1,25 mld. Kč na 581,52 mil. Kč. Graf 18: Vývoj položky spotřeby materiálu a energie k různým kategoriím nákladů greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) Spotřeba materiálu a energie (v tis. Kč) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba (v %) 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha G Zlomovým okamžikem by měl být přelom let 2007 a V tomto období mírně vzrostla celková spotřeba materiálu a energie, avšak poměr vůči výkonové spotřebě poklesl o 0,20 procentního bodu. Odlišný vývoj lze sledovat ve vztahu k provozním a celkovým nákladům společnosti v obou případech podíl spotřeby materiálu a energie mírně vzrostl. Patrnější je však růst v případě poměru k provozním nákladům z 64,46 na 66,56 %. Po významném poklesu v roce 2010, který byl pravděpodobně zapříčiněn mimořádnou událostí, se však úroveň spotřeby materiálu a energie ustálila na cca mil. Kč. Konzistentní vývoj lze od roku 2011 sledovat také v případě jednotlivých ukazatelů. Meziroční procentní změny v číselném vyjádření uvádí Tabulka 22. Vývoj ukazatele spotřeby materiálu a energie vůči výkonové spotřebě podniku je plynulý a nedochází k výrazným výkyvům v hodnotách v průběhu sledovaného období. Naopak je tomu v případě vztahu k celkovým a provozním nákladům největší pokles (o 31,50 a 40,78 %) a následně růst (o 36,53 a 63,75 %) byl zaznamenán právě v letech 2010 a Pro prokázání dopadu ekologických daní jsou klíčové roky 2007 a 2008 a jejich meziroční změny. Jak už bylo zmíněno výše, spotřeba materiálu a energie ve vztahu k výkonové 62

63 spotřebě zaznamenala pokles, což vede k závěru, že ani v případě společnosti greiner packaging slušovice s. r. o. nebyl prokázán nepříznivý dopad ekologických daní na podnikatelský subjekt. Tabulka 22: Meziroční procentní změny jednotlivých ukazatelů greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba Pramen: vlastní zpracování, Příloha G ,58-1,08 1,29-1,09-40,78 63,75 1,55 13,13-1,78 3,25 0,05-31,50 36,53 2,09 3,56-1,27-0,20 0,63-2,20 3,23-0,51 Tabulka 23: Přepočet spotřeby materiálu a energie ve vztahu k dílčím kategoriím nákladů greiner packaging slušovice s. r. o. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady původní hodnota 61,69 62,48 61,80 36,59 59,92 60,86 přepočtená hodnota 61,69 61,73 64,67 48,73 88,05 88,35 Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady původní hodnota 64,46 66,56 66,59 45,62 62,28 63,58 přepočtená hodnota 64,46 67,04 71,86 72,46 91,01 92,28 Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba původní hodnota 85,90 85,73 86,26 84,36 87,09 86,64 přepočtená hodnota 85,90 83,46 90,50 185,97 133,55 128,60 Pramen: vlastní zpracování, Příloha G Fatra a. s. Fatra a. s. je z historického hlediska prvním zpracovatelem plastů v České republice byla založena v roce 1935 koncernem Baťa. Prvními výrobky byly plynové masky, ochranné oděvy, pryžové hračky a technická pryž. Od roku 1940 se společnost začala orientovat na zpracování plastických hmot, gumárenská činnost byla postupně přesunuta do jiných závodů (Gumárny Zubří), nebo je pomáhala budovat (Gumotex Břeclav). Zkušenosti se zpracováním plastů předávala dalším podnikům jako Technoplast Chropyně či Plastika Nitra a má tak mimořádné zásluhy na rozvoji tohoto odvětví v České republice i na Slovensku (Fatra, 2014). V roce 2000 se Fatra a. s. stala členem koncernu AGROFERT a. s., který sdružuje více než 230 významných subjektů z oblasti chemie, zemědělství, potravinářství a pozemní techniky, přičemž zaměstnává více než zaměstnanců (Fatra, 2013) Společnost byla dlouhá léta evidována jako odštěpný závod společnosti ALIACHEM a. s. dnešní Synthesia a. s. V roce 2005 rozhodla valná hromada o vyčlenění části podniku v podobě odštěpeného závodu FATRA jako nepeněžitého vkladu do dceřiné společnosti 63

64 Fatra a. s. (Výroční zpráva ALIACHEM a. s. k 31. prosinci 2005). Společnost převzala věcný vklad a zahájila podnikatelskou činnost 1. ledna Fatra a. s. dnes patří mezi významné evropské zpracovatele plastů (PVC, PE, PP a PET). Svým zákazníkům poskytuje servis v oblasti zkušebnictví a vývojových laboratoří, testování, přípravy vzorků a směsí, odborné poradenství a konzultace. Má dva výrobní závody v Napajedlích a Chropyni, kde zaměstnává přibližně zaměstnanců. Vysokou kvalitu výrobků a služeb podporují také zavedené systémy řízení kvality a ekologie ČSN ISO 9001 a ČSN ISO (Fatra, 2013). Jelikož Fatra a. s. byla do konce roku 2005 součástí společnosti ALIACHEM a. s. a samostatně nepodnikala, její účetní výkazy za rok 2005 zachycují pouze vklad do společnosti a další data, která nejsou vhodná pro následující analýzu. Pro vybrané ukazatele byla použita data za rok 2005 uvedená jako srovnávací ve Výroční zprávě k 31. prosinci Následující tabulka uvádí podíl společnosti Fatra a. s. jak na trhu práce, tak tržbách odvětví CZ-NACE 22. Na první pohled je patrný rozdíl od předchozích výrobních podniků, kdy vždy převyšoval podíl na tržbách odvětví. V tomto případě je tomu naopak a společnost se z větší části podílí na zaměstnanosti v odvětví. Tabulka 24: Vývoj základních ukazatelů Fatra a. s. (v %) Podíl společnosti na celém odvětví CZ-NACE * Zaměstnanci 2,05 1,72 1,55 1,40 1,41 1,23 1,22 Tržby 1,57 1,35 1,34 1,26 1,11 1,09 1,08 * informace za rok 2005 vychází z dat odštěpného závodu FATRA, který byl součástí společnosti ALIACHEM a. s. - dnešní Synthesia a. s., Pramen: vlastní zpracování, Příloha D, H V letech 2005 až 2011 klesá jak podíl zaměstnanců z 2,05 na 1,22 %, tak podíl na tržbách odvětví z 1,57 až na 1,08 %, i když od roku 2009 tržby za vlastní výkony a zboží meziročně rostou. Pravděpodobně však rostou pomaleji než souhrnné tržby za odvětví výroby pryžových a plastových výrobků. Počet pracovníků se však v průběhu let snížil z až na 988. Graf 25 zaznamenává vývoj rentability vlastního kapitálu a vlastního kapitálu společnosti v průběhu let 2006 až Právě položka vlastního kapitálu postupně vzrostla ve sledovaném období o 600 mil. Kč na hodnotu 1,72 mld. Kč v roce Ukazatel ROE se na svou maximální hodnotu 12,59 % dostal v roce 2007 a poté klesl na 11,41 %. Za tímto poklesem však není snížení výsledku hospodaření po zdanění, ale navýšení položky výsledku hospodaření minulých let ve vlastním kapitálu společnosti. Naopak v roce 2009 dosáhl svého minima 4,42 %. Zisk společnosti se v tomto roce snížil o necelých 100 mil. Kč a opět byl navýšen výsledek hospodaření z let minulých. K významnému růstu na 10,09 % došlo hned v následujícím roce, kdy se zisk společnosti vrátil na původní úroveň cca 160 mil. Kč. V letech 2011 a 2012 došlo téměř k ustálení hodnoty vlastního kapitálu společnosti, avšak 64

65 zisk společnosti opět poklesl na cca 90 mil. Kč ročně. Proto ukazatel ROE v těchto letech dosahuje hodnot 5,82 a 5,10 %. Graf 19: Rentabilita vlastního kapitálu - Fatra a. s Vlastní kapitál (v tis. Kč) ROE (v %) 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha H Tabulka 25: Přepočet rentability vlastního kapitálu Fatra a. s. (v %) původní hodnota 12,59 11,41 4,42 10,09 5,82 5,10 přepočtená hodnota 12,59 10,45 3,88 7,99 4,61 3,93 Pramen: vlastní zpracování, Příloha H Rentabilita nákladů je spolu s celkovými náklady společnosti Fatra a. s. znázorněna v Grafu 20. Na první pohled je zřejmý bouřlivý vývoj po roce Celkové náklady podniku zaznamenaly růst v roce 2007, kdy dosáhly nejvyšší hodnoty ve sledovaném období 3,66 mld. Kč. V roce 2008 následoval mírný pokles a poté strmý pád v roce 2009, kdy činily 2,27 mld. Kč. Od té doby je patrný jejich každoroční růst a v roce 2012 se přiblížily hodnotě 3 mld. Kč. Rentabilita nákladů postupně rostla o 0,50 procentního bodu mezi lety 2006 až 2008, kdy se dostala na hodnotu 5,10 %. Poté následoval pokles na 3,01 % v roce 2009, kdy se snížil jak čistý zisk společnosti, tak její vlastní kapitál. V roce 2010 dosáhl ukazatel hodnoty 6,72 % především díky zvýšení zisku na cca 170 mil. Kč. Od roku 2011 lze však sledovat mírný pokles ukazatele na 3,46 a 2,97 %. Jak už bylo zmíněno výše, za tímto snížením je především nižší výsledek hospodaření běžného období ve srovnání s rokem

66 Graf 20: Rentabilita nákladů - Fatra a. s Náklady (v tis. Kč) Rentabilita nákladů (v %) 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha H Tabulka 26: Přepočet rentability nákladů Fatra a. s. (v %) původní hodnota 4,57 5,10 3,01 6,72 3,46 2,97 přepočtená hodnota 4,57 5,76 4,96 9,78 4,49 3,67 Pramen: vlastní zpracování, Příloha H Pro srovnání s rentabilitou nákladů následuje graf zachycující vývoj nákladovosti výnosů a celkových nákladů společnosti s výnosy, které zahrnují pouze provozní a finanční oblast podnikání. Graf 21: Nákladovost výnosů - Fatra a. s Výnosy (bez mimořádných, v tis. Kč) Náklady (v tis. Kč) Nákladovost (v %) 98,0 97,0 96,0 95,0 94,0 93,0 92,0 91,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha H 66

67 Tabulka 27: Přepočet nákladovosti výnosů Fatra a. s. (v %) původní hodnota 95,63 95,15 97,08 93,71 96,66 97,12 přepočtená hodnota 95,63 106,96 162,21 133,61 126,74 122,01 Pramen: vlastní zpracování, Příloha H Od roku 2006 lze pozorovat postupné snižování nákladovosti podniku až na 95,15 % v roce Následuje však prudké zvýšení na 97,08 %, které je způsobeno právě velmi malým rozptylem mezi výnosy a náklady společnosti. Společnosti se opět začalo dařit v roce 2010, kdy dosáhla nejnižší hodnoty nákladovosti ve sledovaném období pouhých 93,71 %. Od roku 2011 však společnost Fatra a. s. dosahuje nižších zisků, které jsou na úrovni roku 2009, a proto se nákladovost opět dostala až na 96,66 a 97,12 % v roce Stejně jako v případě společnosti MITAS a. s. ukazatele vykazují opačnou tendenci rentabilita nákladů roste a nákladovost výnosů klesá mezi lety 2007 a 2008, než se předpokládá při zatížení podniku ekologickými daněmi. Tento vývoj tedy zatím nenaznačuje, že by společnost byla nepříznivě ovlivněna těmito daněmi. Graf 22: Vývoj položky spotřeby materiálu a energie k různým kategoriím nákladů Fatra a. s Spotřeba materiálu a energie (v tis. Kč) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady (v %) Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba (v %) 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 Pramen: vlastní zpracování, zavedení ekologických daní, Příloha H Pro potvrzení výše uvedené teorie následuje detailnější rozbor položky spotřeby materiálu a energie a její poměr k dílčím kategoriím nákladů (viz Graf 22). Z vývoje jednotlivých ukazatelů je zřejmé, že v tomto případě kopíruje spotřeba materiálu a energie výkonovou spotřebu, menší odchylky jsou ve vztahu k provozním a celkovým nákladům. Pro prokázání vlivu ekologických daní na podnikatelský subjekt je však primární právě poměr spotřeby materiálu a energie a výkonové spotřeby, který se pohybuje od 91,72 do 92,99 %. 67

68 Tento rozptyl je v rámci 1,27 procentního bodu, což je nejnižší hodnota ze všech sledovaných podniků. Klíčový je však přelom let 2007 a 2008, kdy poměr mírně poklesl o 0,38 % na 92,35 %. Všechny meziroční procentní změny vybraných ukazatelů uvádí následující tabulka. V případě vztahu k provozním a celkovým nákladů lze také sledovat pokles v roce 2008 oproti předchozímu období, ale toto snížení je viditelnější (o 3,27 a 3,97 %), než tomu bylo v případě výše zmíněného ukazatele. Snížení pokračuje i v roce K obratu dochází v roce následujícím, kdy všechny uvedené ukazatele rostou spotřeba materiálu a energie vůči celkovým nákladům o necelých 8 %. Od roku 2011 je však vývoj opět plynulý a dochází jen k minimálním odchylkám, které nejsou významné. Tabulka 28: Meziroční procentní změny jednotlivých ukazatelů Fatra a. s. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba Pramen: vlastní zpracování, Příloha H ,54-3,97-2,06 7,76 1,49 0,42-1,64-3,27-2,28 4,07 2,61 0,41 0,68-0,38-0,68 0,83 0,55-0,66 Zajímavá situace však nastala v roce Již z předchozích grafů bylo patrné, že společnost v tomto roce významně snížila jak náklady, tak i výnosy společnosti, a zde je viditelné, že i spotřeba materiálu a energie dosáhla pouze 1,39 mld. Kč, např. ve srovnání s 2,06 mld. Kč v roce Z toho lze usuzovat, že podnik výrazně snížil svou výrobu pravděpodobně z důvodu nízkého odbytu zapříčiněného finanční krizí. Tabulka 29: Přepočet spotřeby materiálu a energie ve vztahu k dílčím kategoriím nákladů Fatra a. s. (v %) Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady původní hodnota 66,18 63,55 62,25 67,07 68,07 68,36 přepočtená hodnota 66,18 71,80 102,46 97,61 88,32 84,57 Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady původní hodnota 68,80 66,55 65,03 67,67 69,44 69,73 přepočtená hodnota 68,80 75,73 107,57 95,57 88,40 84,63 Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba původní hodnota 92,70 92,35 91,72 92,48 92,99 92,37 přepočtená hodnota 92,70 108,24 158,81 132,46 117,64 110,23 Pramen: vlastní zpracování, Příloha H Na základě vývoje jednotlivých ukazatelů poměřujících spotřebu materiálu a energie vůči ostatním kategoriím nákladů nebyl ani v tomto případě prokázán negativní dopad ekologických daní od 1. ledna

69 6.2 Shrnutí Ani v jedné výše detailně popsané analýze podniků z odvětví výroby pryžových a plastových výrobků nebyl prokázán negativní dopad ekologických daní na konkrétní podnikatelský subjekt v případě, kdy byla brána v úvahu reálná data jednotlivých let z finančních výkazů. Pro potvrzení vývoje vybraných ukazatelů byly použity přepočty jednotlivých hodnot vzhledem k roku 2007, který je považován za výchozí. Přepočty jsou uvedeny v textu výše u příslušného ukazatele. Zde je pro větší přehlednost uvedena souhrnná tabulka v členění dle jednotlivých poměrových ukazatelů. Jejich vývoj v případě reálné i přepočtené hodnoty je znázorněn šipkou nahoru (růst), nebo šipkou dolů (pokles). První ilustruje hodnotu skutečnou, druhá přepočtenou. Tučně jsou zvýrazněny ty, jejichž vývoj je shodný, a tudíž lze potvrdit rostoucí či klesající tendenci příslušného ukazatele. Tabulka 30: Změny skutečných/přepočtených hodnot poměrových ukazatelů v roce 2008 vzhledem k roku 2007 Ukazatel Continental Barum s.r.o. MITAS a.s. Greiner packaging slušovice s.r.o. Fatra a.s. Rentabilita vlastního kapitálu Rentabilita nákladů Nákladovost výnosů Spotřeba materiálu a energie/celkové náklady Spotřeba materiálu a energie/provozní náklady Spotřeba materiálu a energie/výkonová spotřeba Pramen: vlastní zpracování, Příloha E, F, G, H Z tabulky je zřejmé, že vývoj klíčového ukazatele pro tuto analýzu tedy spotřeby materiálu a energie ve vztahu k výkonové spotřebě lze potvrdit pouze v případě společnosti greiner packaging slušovice s.r.o. Jedná se o pokles příslušného poměru, který však nesignalizuje nepříznivý dopad ekologických daní na podnikatelskou jednotku. Dále lze na základě přepočtů potvrdit pokles/růst rentability vlastního kapitálu a rentability nákladů u všech vybraných podniků. V případě společnosti Continental Barum s. r. o. byl také potvrzen pokles ukazatelů poměřujících spotřebu materiálu a energie vůči celkovým, resp. provozním nákladům. U společnosti MITAS a.s. se jedná o stejné ukazatele, avšak oba vykazují rostoucí tendenci. 69

70 7 ZHODNOCENÍ VÝNOSU Z EKOLOGICKÝCH DANÍ V ČESKÉ REPUBLICE V závěru práce je věnován také prostor pro zhodnocení objemu příjmu z ekologických daní do státního rozpočtu České republiky a jeho vývoje v průběhu let 2008 až Data potřebná pro zhodnocení výše příjmů z ekologických daní do státního rozpočtu jsou dostupná na webových stránkách Celní správy v členění dle jednotlivých daní s následným rozdělením na daň vyměřenou a nároky na vrácení daně. Časový horizont se týká let 2008 až 2014, pokrývá tedy časový úsek od počátku zavedení ekologických daní v ČR až po současnost. Avšak v roce 2014 se bude jednat pouze o měsíc leden, jelikož novější data nejsou zatím dostupná. Pro porovnání s odhadovanými příjmy jsou použita data obsažená v Důvodové zprávě Ministerstva financí ČR z roku Ekologické daně jako příjem státního rozpočtu Dle zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů byly správou ekologických daní pověřeny celní orgány konkrétně Celní správa ČR. Ta eviduje nejen výměry jednotlivých daní, ale také nároky na vrácení, dále dohlíží na jejich výběr a poskytuje informace celním orgánům z jiných členských států. Graf 23: Celkový příjem z ekologických daní v jednotlivých letech (v Kč) * rok 2014 zahrnuje pouze údaje za měsíc leden Pramen: vlastní zpracování, Celní správa (2014) Jelikož již výše byla zmíněna fiskální funkce daní příjem státního rozpočtu, předchozí graf znázorňuje vývoj tohoto příjmu v letech 2008 až Lze pozorovat strmý nárůst v roce 2009 a to o téměř 500 mil. Kč oproti roku předcházejícímu. Toto navýšení může být způsobeno zdokonalením systému výběru ekologických daní, který byl v roce 2008 na svém počátku a všechny dotčené subjekty se s ním učily pracovat tzv. za pochodu. 70

71 Malé zvýšení lze pozorovat ještě v roce Od tohoto roku však dochází k trvalému poklesu příjmu z ekologických daní, který se v roce 2013 pohyboval na úrovni 3 mld. Kč, což je například ve srovnání s příjmem z daně z přidané hodnoty velmi malá částka. Graf 24 ilustruje podíl jednotlivých daní na celkovém příjmu. Ten se v průběhu let nijak výrazně nemění, došlo pouze k mírnému snížení podílu daně z pevných paliv a souvisejícímu nárůstu podílu daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a daně z elektřiny, což lze přičíst snižující se spotřebě pevných paliv, které velmi výrazně znečišťují životní prostředí, a následnému přechodu k využívání zemního plynu či elektřiny. V roce 2013 byl podíl následující: 14 % daň z pevných paliv, 43 % daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a 43 % daň z elektřiny. Graf 24: Podíl jednotlivých daní na celkovém výnosu ekologický daní 100% 80% 60% 40% 20% Daň z elektřiny Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů Daň z pevných paliv 0% * rok 2014 zahrnuje pouze údaje za měsíc leden Pramen: vlastní zpracování, Celní správa (2014) Následující tabulky uvádí vyměřenou daň, nárok na vrácení daně a celkový předpis daně za příslušný kalendářní rok. Nároky na vrácení daně se týkají pouze osob požívajících výsad a imunit, kterými jsou diplomatické mise, konzulární úřady, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, orgány Evropských společenství aj. (viz zákon č. 261/2007 Sb.). Tabulka 31: Výměr a předpis daně z pevných paliv v jednotlivých letech (v Kč) vyměřená daň vyměřené nároky na předpis daně za rok vrácení daně (výměr vratky) * * rok 2014 zahrnuje pouze údaje za měsíc leden Pramen: vlastní zpracování, Celní správa (2014) 71