Obsah: » Funkce státu, principy sociální politiky

Transkript

1 Opora pro předmět Sociální politika Obor: Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory Forma studia: kombinovaná Přednášející: Mgr. Hana Francová» Funkce státu, principy sociální politiky Obsah:» Subjekty a objekty sociální politiky (Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.socioklub, Praha ISBN )» Realizace lidských práce jako cíle sociální politiky (Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.socioklub, Praha ISBN )» Stát blahobytu (Žižková J.a kol. Úvod do studia sociální politiky - VŠE Praha Potůček M. Sociální politika. SLON Sociologické nakladatelství Praha 1993)» Hlavní znaky sociálních států (Krebs, V. Sociální politika. Aspi Praha 2005)» Sociální reforma (Krebs, V. Sociální politika. Aspi Praha 2005)» Sociální vyloučení jako sociální událost (Boj proti sociálnímu vyloučení: Sociální pomoc v Belgii, České republice, Nizozemí a Norsku. Přeložila Vergeinerová. MPSV Praha ISBN Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.socioklub, Praha ISBN )» Pravděpodobné trendy v sociální politice na počátku nového tisíciletí ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN )» Orientace sociální politiky Evropské unie ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN )» Bytová politika státu ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN )» Rodinná politika státu, ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN , Vzdělávací politika státu (Matoušek. Mládež a delikvence. Praha Portál, Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN )

2 » Zdravotní politika státu, zdraví a nemoc jako sociální událost ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.socioklub, Praha ISBN )» Právní předpisy upravující sociální péči» Systém dávek sociální péče ( Právní předpisy upravující sociální péči s účinností od » Kam s žádostí o přiznání sociálních dávek od » Sociální služby - způsoby pomoci ( Komunitní plánování (Komunitní plánování: věc veřejná. MPSV Praha ISBN )» Způsoby financování sociálního zabezpečení - porovnání průběžného a fondového systému (Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.socioklub, Praha ISBN )

3 Sociální politika je neodmyslitelným atributem uspořádání společnosti. Sociální politika se v moderním světě stala fenoménem velice frekventovaným, navíc velice kontroverzním a náročným na veřejné zdroje. Základní principy sociální politiky Pro volbu a interpretaci základních principů má význam obecné filozofické myšlení (učení) a tzv. sociálně politické doktríny. V evropském regionu se tradičně setkáváme s myšlenkami konzervativního směru, s křesťanským sociálním učením a demokratickým socializmem. Princip sociální spravedlnosti lze ho vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady mezi občany, případně sociální skupiny. Otázka, jak se rozděluje, kdo a co dostává či nedostává a za co dostává navozuje otázku co by měl dostávat a proč tedy určité normativní kritérium. Princip sociální solidarity solidarita se realizuje především pomocí nedistribuční a transferové politiky státu. Významná je však i solidarita jedinců, spolků, sdružení často založená na filantropii. Princip subsidiarity princip spojující osobní odpovědnost se solidaritou. Předpokládá určitou výchovu obyvatelstva k převzetí vlastní sebezodpovědnosti. Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina a teprve dostane-li se do obtíží i ona, volá na pomoc jiná společenství. Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát. Princip participace umožnění občanům podílet se na veřejném životě. Člověk přestává být pasivními příjemcem sociálně politických opatření (převážně státu), ale sám se na jejich tvorbě podílí a spolurozhoduje o jejich realizaci. Předpokládá to ovšem určitou úroveň vzdělanosti a informovanosti lidí. Funkce sociální politiky Nejčastěji jsou uváděny tyto funkce: Ochranná řeší již vzniklé sociální situace, kdy jedinec či soc. skupina je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomické či sociálním smyslu. Jde o zmírnění či odstranění důsledků určitých sociálních událostí, ať již jsou spojeny se světem práce (např. nezaměstnanost, škodlivé pracovní prostředí), nebo s životními stadii a události (např. stáří, nemoc, osiření, narození dítěte). Jde o funkci historicky nejstarší. Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce řeší co, jak, za co a podle čeho rozdělovat. Přerozdělováním se zmírňuje výchozí nerovné postavení lidí v té míře, kterou společnost uznává za žádoucí. Přerozdělovací funkce se konkrétně uskutečňuje především prostřednictvím daní a transferů. Jejich efekty se promítají do životních podmínek lidí v podstatě dvojím způsobem podporou příjmů, důchodů, zvýšením jejich hotovostí a dále formou užívání bezúplatných nebo v různé míře dotovaných služe (včetně tzv. spotřebitelských dotací, např. do bydlení)- K hlavním nástrojům přerozdělování patří státní rozpočet a veřejné rozpočty, dále soustavy pojištění a řřada dalších institucí jako jsou např. neziskové organizace, nadace, církve aj. Homogenizační - jde o dosahování určité stejnorodosti v uspokojování základních životních potřeb. Homogenizace v žádném případě neznamená nivelizaci podmínek

4 života, ale proces, v němž společnost dospívá k poskytování stejných šancí vzdělávat se pracovat, pečovat o své zdraví atd. Příkladem této funkce je sociální pomoc nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva v situaci dorovnání příjmu do výše společensky uznaného standardu, čímž jsou vytvářeny předpoklady pro zhruba stejnorodé uspokojování základních životních podmínek. Stimulační jde o podporu, podněcování a vyvolávání žádoucího sociálního jednání jednotlivců a soc. skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. Zahrnuje opatření vzdělávací politiky, opatření politiky zaměstnanosti, zdravotní politiky, rostoucí kupní sílu zprostředkovanou i vývojem sociálních příjmů. Sociální politika těmito opatřeními podporuje všeobecnou hospodářskou politiku. Preventivní snahou je zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním situacím vůbec docházelo ((poškození zdraví, nezaměstnanost, bída alkoholismus, kriminalita apod.) Tuto funkci plní zvláště vzdělávací politika (např. poskytováním adekvátního vzdělávání pro plnění pracovně profesních rolí) zdravotní politika (důrazem na preventivní zdravotní péči) ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN ) Stát blahobytu / základní teze / Od poloviny třicátých let dochází postupně k rozšiřování a prohlubování státních zásahů a ke zvyšování odpovědnosti státu za sociální podmínky a životní situaci obyvatelstva.jeho role stále více sílí a stát se stává postupně hlavním a rozhodujícím subjektem sociální politiky. Ve svém celku sociální politika nabývá nové kvality.svou celkovou orientací většina evropských států spěje k tzv.silnému sociálnímu státu,tj.státu,který se v sociální oblasti výrazně angažuje a tlumí aktivity ostatních sociálních subjektů.v řadě západoevropských zemí je vývoj sociální politiky od konce třicátých let až prakticky do současnosti spojen s konstituováním a fungováním tzv. státu blahobytu / welfare state / jako typu silného sociálního státu. Termín welfare state vystihuje sociální a ekonomický fenomén který se stal realitou vyspělého světa zejména po druhé světové válce jakjo fenomén velmi kontroverzní,často zdůrazňovaný a oslavovaný,na druhé straně neméně často kritizovaný,odmítaný a zavrhovaný. Pojem welfare state patří ke klíčovým pojmům teorie sociální politiky.označuje stát,v němž se v zákonech,ve vědomí a postojích lidí prosazuje myšlenka,že sociální podmínky,v nichž lidé žijí,nejsou jen věcí jedinců či rodin,nýbrž i věcí veřejnou.každému z jeho občanů se dostává alespoň určitého uznaného minima podpory a pomoci v různých životních situacích,které jej či jeho rodinu /potenciálně či aktuálně / ohrožují. Do češtiny lze tento pojem převést jen velmi obtížně.jednou z užívaných možností je sousloví stát všeobecného blahobytu /Rosanvallon 1991/.Někteří liberálové jej překládají jako asistenční stát.další autoři /např.večeřa/ dávají přednost výrazu sociální stát I když je této překlad stručný,není natolik specifický,aby mohl být užíván v českých textech jako ekvivalent anglického originálu.m.potůček /viz Sociální politika SLON Sociologické nakladatelství/ dává přednost překladu stát veřejných sociálních služeb. V současnosti bývá stát blahobytu nejčastěji charakterizován jako stát,který: - se výrazně angažuje a má v sociální oblasti výsadní,často monopolní postavení - přebírá na sebe ve značné míře sociální zajištění obyvatel a kontroluje značnou část prostoru pro sociální jednání lidí - je charakteristický rozsáhlým a jednotným systémem sociálního zabezpečení a značným rozsahem služeb poskytovaných zdarma nebo za ceny neodpovídající hodnotě - realizuje vysokou míru redistribuce příjmů - je neobyčejně náročný na ekonomické zdraoje - vede k centralizaci,byrokratizaci a anonymitě

5 V současné době všechny vyspělé ekonomiky počítají s účastí státu na hospodářském a sociálním rozvoji.stát vstupuje do tohoto rozvoje a v podstatě jej reguluje.v tomto smyslu je dnes stát ve vyspělých zemích státem sociálním.otázka tedy není zda sociální stát ano či ne,ale jaký sociální stát,jaká má být míra sociálnosti takového státu,v jaké míře se jeho rysy mají naplňovat. Vývojová linie sociálního státu 80.léta 19.století Období experimentálních počátků 1930 II.světová válka: Období konsolidace :Sociální přestavba : Sociální expanze : Stagnace 1980 dosud : Změna koncepce sociálního státu Typologie státu blahobytu Variace řady typů,které se od sebe liší zejména tím: - kdo a v jakém rozsahu provádí sociální politiku /welfare/:stát,veřejný sektor,soukromý sektor,zprostředkující instituce typu církví,charitativních spolků,nadací - na koho je sociální politika orientována:na střední,nižší nebo okrajovou vrstvu společnosti,na jedince nebo rodinu,na občana či pracovníka - jaký je směr politiky:předcházení sociálním rizikům nebo následné řešení sociálních událostí - jaký princip je uplatňován.zda princip solidarity,kdy jsou základem pro sociální dávky potřeby /jedince,rodiny či domácnosti/nebo princip ekvivalence /kdy základ tvoří minulé příjmy / i když s určitou redukcí/ - kdo a v jakém poměru přispívá na sociální politiku : stát,/resp.daňoví poplatníci/,zaměstnavatelé,zaměstnanci nebo příjemci sociálních dávek - jakou část hrubého domácího produktu veřejné sociální výdaje spotřebují a v jaké struktuře - z jakého myšlenkového konceptu vycházejí.z liberálního,konzervativního,sociálně demokratického apod. Počátky státu blahobytu Bismarckovy návrhy na sociální pojištění dělníkv roce 1881 W.H.Beveridge anglický ekonom zformuloval v roce 1942 program sociální politiky státu v podmínkách tržních vztahů / který by měl obsahovat:komplexní sociální program řešící materiální zajištění všech skupin obyvatelstva,včetně řešení nemocnosti,nevzdělanosti a dalších problémů spojených s existencí chudoby a dále přebudování a sjednocení systému sociálního pojištění,které by bylo založeno na spolupráci jednotlivce se státem s cílem zajistit mu určité existenční minimum a ponechat mu dostatečný prostor pro vlastní iniciativu. Aktivity státu blahobytu : -Minimální příjem jednou ze základních dávek garantovaných sociálním státem je minimální příjem,poskytovaný jedincům a rodinám na úrovni životního minima jako nároková dávka - Sociální zabezpečení v užším pojetí se rozumí jako důchodové zabezpečení a určité služby sociální péče.nebo je sociální zabezpečení ztotožňováno s klasickým sociálním pojištěním,zajišťující příjem v případě nemoci,úrazu,stáří a nezaměstnanosti,což je pojetí příznačné pro liberálně orientované státy.v širším pojetí se do sociálního zabezpečení zahrnuje v návaznosti na obvyklé aktivity sociálního státu - zabezpečení při dočasné pracovní neschopnosti a úrazu - zabezpečení ve stáří a invaliditě - péče o zdraví / léčebnou i preventivní/ - zabezpečení matek v době těhotenství a mateřství - zabezpečení /pomoc/ při výchově dětí - zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých - zabezpečení v nezaměstnanosti První tři oblasti sociálního zabezpečení byly základní součástí prvních povinných schémat sociálního pojištění. Mezi další aktivity státu blahobytu patří:sociální pojištění,již zmíněné zabezpečení v nezaměstnanosti,sociální služby / spojené se zdravím,výchovou a bydlením/ Problémy spojené s realizací státu blahobytu : - ekonomické důvody - ztráta sociálního konsensu - ztráta efektivnosti sociálního státu

6 - nedostatek veřejných sociálních služeb - demografická krize sociálního státu Východisko z krize sociálního státu nelze hledat v substituci sociálního státu trhem a tradičními sociálními institucemi,svépomocí a spoléháním na sebe sama.sociální stát je v řadě funkcí a aktivit nenahraditelný.je ho však třeba přizpůsobit změněným podmínkám ekonomického a společenského vývoje. Pozitiva sociálního státu lze spatřovat především v tom,že: - zaměstnává velký počet pracovníků ve veřejných sociálních službách a přispívá tak k vyrovnané zaměstnanosti - organizuje aktivní politiku zaměstnanosti Literatura: Žižková J.a kol.:úvod do studia sociální politiky - VŠE Praha Potůček M.:Sociální politika SLON Sociologické nakladatelství Praha 1993 Hlavní znaky sociálních států Typ sociálního státu Reziduální Výkonový Institucionální Charakteristika liberální konzervativní sociálně demokrat odpovědnost státu za uspokojování potřeb minimální optimální maximální rozsah povinně poskytovaných služeb omezený extenzivní maximální populace pokrytá povinně poskytovanými službami menšina většina všichni výše příspěvků nízká střední vysoká část národního důchodu určená pro služby státu nízká střední vysoká Model sociální politiky ČR Po roce 1989 dochází k zásadní transformaci celé společnosti. Prohlubuje se diferenciace společnosti, rostou příjmové a majetkové nerovnosti, vznikají nové sociální problémy jako např. chudoba, sociální vyloučení, nezaměstnanost apod. Nová podoba soc. politiky se utváří postupně a již dnes jsou a budou v ní stejně jako jinde zastoupeny prvky všech uvedených typů. Jejich zastoupení bude záviset na řadě okolností : na očekávání populace, jejích aktivitách a postojích, na charakteru a moci sociálních aktérů, na střetech politických sil, ekonomických možnostech, mezinárodních úmluvách, národních zvyklostech apod. Neméně významnou okolností budou i zděděné anomálie po komunistech spoléhat se na stát.

7 Zdroj: ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN )

8 SOCIÁLNÍ REFORMA Sociální politika v ČR před r soc. opatření ve smyslu štědrých darů -neexistence soc. problémů -role ostatních soc. subjektů potlačena nebo zcela vyloučena -soc. spravedlnost ve smyslu rovnostářství -vysoké nároky na financování (rozsáhlé sociální programy) Sociální politika po r Proces sociální reformy odstranění státního monopolu - vytváření decentralizované správy - nastolení principu participace a občanské odpovědnosti Scénář sociální reformy - - vznikaly chybějící sociální instituce (ÚP) - instituty (soc. pojištění a živ.minim.) - mechanismy (valorizační m., kolektivní vyjednávání) - inicioval přijetí řady zákonů Politika soc. zabezpečení Postavena na 3 pilířích - sociální pojištění - státní sociální podpora - sociální pomoc Rozdělení podle typu sociální situace, podle způsobu financování a podle organiz. zabezpečení 1. Sociální pojištění Řeší ty situace, na které se člověk může připravit (pojistit) - důchodové pojištění (zákon 155/95) - penzijní připojištění (zákon 42/94) - nemocenské pojištění (zákon 54/56) Financování z pojistného 2. Statní sociální podpora Řeší společensky uznané soc. situace vztahující se hlavně k ochraně rodiny (narození dítěte, jeho výchovu) Financování ze státního rozpočtu (zákon 117/95) Vypláceny prostřednictvím ÚP 3. Sociální pomoc (z. 100/88, vyhláška 182/91) Řeší situace hmotné nebo sociální nouze (pokles příjmů pod životní minimum, neschopnost se o sebe postarat např. v důsledku stáří) a ohrožení práv občana Financování ze st. rozpočtu, rozpočtu měst a obcí, dobrovolných příspěvků Organizace města, obce, dobrovolníci (stát garantuje nezbytný minimální standard) Základní faktory soc. zabezp.

9 Ekonomické f. (pokles růstu vyvolává potřeby růstu sociálních výdajů) Společensko politické f. (otázky soc. zabezp. patří ke klíčovým v programech polit. stran) Demografické f. ( pro soc. zabezp. rozhodující proces stárnutí populace) Zdroj( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN ) Pravděpodobné trendy v sociální politice na počátku nového tisíciletí - jde zejména o následující trendy: a) značná dynamičnost nových technologií, vědeckých poznatků a informací tyto trendy budou spojeny se značnými sociálními pohyby (např. profesních, kvalifikačních, odvětvových aj. struktur) a potenciálně budou vyžadovat např. daleko adaptabilnějšího jedince a ponesou s sebou i rizika konfliktů a sociální nestability b) globalita ve smyslu vzájemné závislosti bude sílit závislost jedněch na druhých (jako jedinců- podnikatelů, finančních a hospodářských systémů atd.), poroste závislost přímo i v oblasti sociální ve smyslu nalézání společných hodnot, trendy internacionalizace ve vzdělávání aj.) c) subjektivita stále více se spoléhá na schopnosti jednotlivce, jeho produktivitu a soutěživost, na jeho intelekt a sociální kvality (např. mravní hodnoty, vzájemnou komunikaci a spolupráci, osobní odpovědnost, samostatné sociální chování) (subjektivita v naší společnosti představuje protiklad dřívějšímu kolektivizmu) d) demografická situace spojená s populačním vývojem (zejména se stárnutím populace a přijatelnými existenčními podmínkami mladých rodin), s migračními procesy, s riziky poškozování zdraví a invalidizací e) nutnost vzájemného propojování ekonomických a sociálních úvah a cílů f) české specifikum další vývoj sociální politiky naráží na bariéry ekonomického růstu a ani myšlení či postoje poměrně značného počtu lidí k řešení sociálních problémů, které se během transformace nijak převratně neproměnily Z širokého okruhu problémů, jež se mohou prosazování uvedených trendů dotýkat, se zde v podstatě vyjádříme ke dvěma, které budou v SP ČR patřit v příštích letech k nejvýznamnějším jaké sociální aktivity by měla sociální politika pokrývat, jak by měla být vymezena a vnímána, aby komplexně plnila své funkce jak by měla být vnímána role státu v SP a spolu s tím jak rozumět obsahu pojmu solidarita Obsahové zaměření SP V současné době je SP stále ve značné míře vnímána především z hlediska svých ochranných funkcí, často je zužována na systém sociálního zabezpečení = zaměřuje se na řešení již vzniklých sociálních problémů = SP reaguje ex post Proto pro budoucí SP musí platit zejména a) tradiční vnímání SP by mělo být rozšířeno minimálně o vzdělávací politiku od ní se očekává, že vyřeší řadu dosti protichůdných problémů (od konkurenceschopnosti ekonomiky přes krizi rodiny až po výrazné zmírnění chudoby)

10 - postupně se utváří model společnosti založené na znalostech, kdy kvalita života je závislá na využívání informací a determinuje to tak existenci člověka a rozvoj jeho potřeb b) vnímání SP současně i jako procesu kultivace člověka, jeho proměny = SP je i tom, že jedinci se musí postupně zbavovat negativních rysů minulého vývoje (např. přílišného spoléhání se na stát, netolerance, kořistnictví, vypočítavost - mnohé z nich nejsou jen dědictvím komunistické minulosti, ale i polistopadového vývoje) = takové rozšířené vnímání SP zdůrazní její aktivní, motivační a stimulační funkce. Role státu v sociální politice Stát se v sociální oblasti stále příliš angažuje jako vykonavatel- pečovatel, vzdor tomu, že jeho možnosti jsou stále omezenější. Stát tak zabírá určitý prostor pro působnost různých nestátních subjektů. Obecně platí, že stát by neměl zabezpečovat ty sociální aktivity, které mohou být stejným způsobem nebo i kvalitněji a účinněji zabezpečovány nestátními subjekty. Co stát však dělat musí a z čeho se nemůže vyvázat, je sociální zákonodárství směrodatné pro všechny a vymáhat dodržování sociálních zákonů a dalších závazných norem. Co se bude a co se musí měnit, to je především, orientace, rozsah i způsoby a podmínky jejího naplňování. a) Uskutečnit určité posuny od solidarity pečovatelské k solidaritě aktivizující a integrační orientující se na podporu rozvoje vzdělání, tvorby pracovních míst a tím i ekonomického růstu. Investice do vzdělání i do tvorby pracovních míst se vyznačují vysokou mírou návratnosti, znamenají posílení preventivní funkce SP, mohou zvýšit i příjmovou úroveň domácností, ovlivnit kvalitu populace, volnočasové aktivity atd. b) Přehodnotit redistribuce, které se opírají o mezigenerační solidaritu Státem garantované penze budou pravděpodobně muset být poskytovány v omezenější míře či jen těm nejvíce potřebným,kteří se z objektivních důvodů (např. nemoc, invalidita) nemohli zabezpečit pro stáří vlastními silami, tj. zejména cestou pojištění a úspor. c) Omezit nadměrnou pečovatelskou solidaritu státu, která se stává neúnosným břemenem pro plátce a samozřejmě zvyšuje i sociální výdaje státu. Tuto solidaritu prezentují dnes v ČR především dávky ze systému státní sociální podpory. (Např. podle OECD patřila ČR v r k zemím s nejvyšším daňovým zatížením. Podíl daní včetně příspěvků na soc. zabezpečení na HDP činil v ČR 44 %, zatímco průměrná hodnota za země OECD činila 37 %. POUZE v Dánsku (51 %), ve Švédsku (50 %), ve Finsku (47 %) a v Belgii, byly tyto relace vyšší než v ČR) Jde o to, vytvořit společnost, kde bude každý odpovědný sám za sebe, svou rodinu, bude hrdý na svoji nezávislost. Smyslem není zbavit lidi podpor, dávek, služeb atd., ale zabezpečit, aby tyto byly poskytovány jen těm nejpotřebnější, a to tím nejúčinnějším způsobem. Přílišný solidarismus, resp. přílišná rozdávačnost státu v jistém slova smyslu sociální problémy zhoršuje: paradoxně díky tomu upadá společenská odpovědnost, dochází k podpoře asociálního chování (vyhýbání se práci, mateřství bez manželství, neplatičství nájemného,

11 alkoholové a drogové závislosti). Na poskytování podpor a dávek je nutno také pohlížet i z druhé stran, tedy z hlediska plátců daní a vzít v úvahu, že ti jsou ochotni svými daněmi stát podporovat a platit je, jsou-li daně rozumné, tj. rozumné co do jejich využití a efektu, i co do zátěže daňových poplatníků. Opačný stav podporuje daňové úniky, podvody, spekulace, šedou ekonomiku atd. Zdroj: ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN ) Bytová politika Bydlení patří k nejdůležitějším potřebám lidí a je jedním z charakteristických znaků stylu života a jeho standardu.svým významem ovlivňuje sociální rozvoj lidí a přináší tak významné společenské efekty.významná interakce existuje mezi bydlením a ekonomickým rozvojem,kdy bytový fond,jeho regenerace a reprodukce se významně podílí na národním bohatství společnosti. Bydlení lze obecně definovat jako soubor činností,které souvisí s užíváním obydlí.obydlí je chápáno jako prostor chráněný před nepříznivými vlivy přírody,nežádoucími kontakty s lidmi a negativními důsledky civilizace.základními znaky obydlí jsou jeho oddělenost,nezávislost a nedotknutelnost.obydlí lze dále členit na obydlí pro domácnosti a jiná obydlí. Obydlí pro domácnosti jsou tvořeny především byty,které je možno definovat jako místnost nebo skupiny místností a jejich příslušenství určených k bydlení.všechny byty ve státě tvoří bytový fond,který se skládá z bytů trvale nebo občas obydlených a z bytů,které jsou z různých důvodů neobydlené. Ve vývoji bydlení se prosazují tendence,jejichž původ najdeme ve změnách funkcí obydlí. Změny funkcí bytu se projevují v tendencích k -zvětšování plochy bytů -vyššímu technickému vybavení bytů -větší členitosti bytů co do počtu místností -vybavení obytného prostředí infrastrukturou a přírodním prostředím -vybavením bytů zařízeními,která šetří mimopracovní čas Nákladnost zajištění potřeby bydlení v moderních společnostech s ohledem na sociálně spravedlivé uspořádání také způsobuje,že určitá část domácností je v zajištění bydlení závislá na aktivitách státu.efektivní bytová politika musí proto vytvořit zásadní podmínky pro fungování bytového trhu,který je doplňován optimem státních podpor v takovém rozsahu,který bydlení učiní dostupným i pro nižší příjmové skupiny občanů V bytové politice jsou v praxi tři možné základní systémy: - liberální,který preferuje zásluhovost,což předpokládá ze strany občanů přijetí vysoké míry odpovědnosti za zajištění bydlení - korporativní staví na myšlence solidarity a subsidiarity - universalistický,který je založen na celospolečenské solidaritě a na zajišťování bydlení v převážné míře z veřejných zdrojů. Bytová politika v každém státě je pak kombinací uvedených systémů. Za hlavní nástroje bytové politiky je možno považovat programy podpory výstavby bytů určeným skupinám obyvatel s nižšími příjmy a individuální subvence poskytované domácnostem v případě jejich sociální potřebnosti.dalšími nástroji jsou podpora stavebního spoření občanů prostřednictví státního příspěvku a úroková podpora hypotéčních úvěrů / V současné době nízkoúročné půjčky pro mladé lidi / Transformace bydlení a bytové politiky znamenala bezúplatné převedení státních bytů obcím,zrušení přídělového systému hospodaření s byty,zahájení každoroční deregulace nájemného,realizaci stavebního spoření se státní podporou,zavedení příspěvku na hrubé nájemné / v počátku /,který byl nahrazen příspěvkem na bydlení,uzákonění vlastnictví a prodeje bytů občany,ustavení hypotéčních úvěrů se státním příspěvkem. Významným prvkem v transformaci bydlení a bytové politiky bylo vytvoření programů státní podpory bydlení,zejména podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury a výstavby domů s pečovatelskou službou.

12 Sociálním bydlením se v převážné míře rozumí sektor nájemného bydlení,kterým se snaží veřejné instituce státu nebo obcí zajistit všeobecnou rovnováhu na trhu s nájemním bydlením a umožnit skupinám obyvatel,které ze sociálních nebo jiných vážných důvodů si nemohou zajistit odpovídající bydlení na bytovém trhu. V průběhu devadesátých let došlo k omezení bytové výstavby,zejména k podstatnému snížení zahajovaných staveb,což se změnilo v druhé polovině tohoto období a začíná narůstat počet jak zahajovaných staveb tak i počet dokončovaných staveb bytů.stále však přetrvává nedostatek zdrojů na řádnou péči o bytový fond zejména na jeho údržbu,modernizaci či rekonstrukci. Rodinná politika Na mezinárodní úrovni není stanoven ani vymezen obsah sociální politiky,není formulována ani jednotná definice rodinné politiky. Příklady formulací :H.Lampert německý specialista na rodinnou politiku: Rodinná politika Zahrnuje soubor opatření a zařízení,se kterými nositelé této politiky sledují cíl chránit a podporovat rodinu jako instituci,která plní pro společnost nepostradatelné funkce. Ve většině evropských zemí je sociální politika chápána i prakticky uplatňována jako podpora poskytována rodinám s dětmi v rámci systému sociální politiky. ISSA Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení vymezuje rodinnou politiku jako soubor praktických opatření,která jsou zaměřena na rodinnou politiku. Rodinná politika může sledovat více cílů,které se vztahují na rodinu jako celek,případně na jednotlivé skupiny rodin,které mají určité potřeby nebo trpí zvláštním zatížením V zásadě hlavním cílem rodinné politiky je zmírňování narůstajících nákladů rodin při péči o mladou generaci je realizováno prostřednictví principu sociální solidarity,principu sociální spravedlnosti a principu sociální garance / rodiny s dětmi,zdravotně postiženými apod. / Nástroje rodinné politiky jsou především: přímé peněžní transakce,daňové výhody,poskytování veřejných statků / nepřímá finanční pomoc,slevy a výhody / Systémy rodinné politiky : 1/ klasický liberální systém / předpokládá zodpovědnost občana za jeho rozhodnutí,garantuje státní podporu rodinám s nejnižšími příjmy.role státu je v tomto systému významně doplněna aktivitami nestátních subjektů / 2/ Sociálně tržní systém předpokládá,že sociální potřeby rodiny by měly být primárně uspokojeny na základě pracovních výkonů a zásluh,státní podpora rodin pak poskytována na základě testování příjmu rodin na společensky uznané minimální úrovni jednotlivých potřeb rodin,které nemusí být vždy totožné s hranicí životního minima.prostor pro působení nestátních subjektů. 3/ Univerzalistický systém často zahrnuje státní podporu převážné většiny nebo i všech rodin,nezávisle na tom,zda jsou sociálně potřebné.je založen na značném rozsahu redistribuce a dominantní úlohou státu a maximálním potlačení nestátních subjektů v podpoře rodin. Rodina,která je primární jednotkou společnosti a zřejmě nejstarší institucí lidstva, plní významné společenské funkce,z nichž sociální a výchovná funkce jsou jinými instituty zastupitelné jen částečně.proto používá rodina ve většině států zvláštní podpory prostřednictvím rodinné politiky,která je nedílnou součástí státní sociální politiky jedná se o opatření právní,ekonomická,sociální,vzdělávací politiky a politiky zaměstnanosti. Základní demografické a věcné charakteristiky rodiny na území České republiky. Rysy ovlivňující rodinnou politiku :snižující se fertilita,stárnutí obyvatelstva,vysoká rozvodovost. Transformace rodinné politiky v České republice Soustava společenské podpory rodin s dětmi do devadesátých let: přímá finanční pomoc,nepřímá finanční pomoc /dávky,slevy / služby. Probíhající transformace směrem k tržní ekonomice orientace k sociálně tržnímu systému státní podpory rodin s dětmi je akceptován adresný způsob poskytování dávek /příjemce musí o dávku žádat,testování příjmů rodin/ Záchranná sociální síť zavedení nových dávek na přechodnou dobu /státní vyrovnávací příspěvek,příspěvek na hrubé nájemné / Realizace zákona č.117/1995 Sb.o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů řeší v podstatě tyto základní problémy: 1/ sjednocuje všechny státní sociální dávky,vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jednoho komplexu a nově definuje do těchto dávek i ty,které byly dosud součástí jiných systémů / např.nemocenského pojištění,jehož součástí byly podpora při narození dítěte,rodičovský příspěvek,zaopatřovací příspěvek,podpora v pěstounské péči i pohřebné,které bylo vypláceno jako dávka nemocenského zabezpečení /

13 2/ zavádí nové dávky,reagující na dosud neřešené situace např.příspěvek na bydlení 3/ mění koncepci dosavadních nejvýznamnějších peněžitých dávek rodin a to přídavku na děti a státního vyrovnávacího příspěvku.jedná se o změnu dvou dosud universálních dávek. V první řadě jde o dosud nárokový příjem každého dítěte přídavek na dítě,diferencovaný podle věku dítěte,který je vyjádřením přerozdělení od bezdětných rodin k rodinám s dětmi.výše této dávky je podle zákona o státní podpoře diferencovaná podle příjmů rodiny a při určité úrovni příjmů se její výplata ukončuje.druhým typem je sociální příplatek,do kterého se transformoval státní vyrovnávací příspěvek,vyplácený na základě testování celkové příjmové situace rodiny. Východiskem pro stanovení hladiny větší části dávek SSP je úroveň životního minima,která Je podle zákona o životním minimu valorizovatelná v závislosti na růstu životních nákladů. Celkové ověření příjmových poměrů rodin bylo nutnou podmínkou pro to,aby státní sociální podpora mohla být cílená a tak mohla být i efektivnější tam,kde je ji nezbytně zapotřebí. Podstatné pro realizaci nového pojetí bylo i vymezení východiskových pojmů rodina dítě-příjem- a životní minimum rodiny Vzdělávací politika státu Vzdělání má v každé společnosti stěžejní význam. Svými účinky se projevuje v oblasti ekonomické, spoluvytváří sociální strukturu společnosti, ovlivňuje hodnotové orientace lidí, je hodnotou pro společnosti i jedince. Vzdělávací politika je vždy součástí společenského vývoje, je hluboce zakořeněna v národní historické tradici. Nemůže stát ani mimo nadnárodní kontext a vývojové trendy, které zaznamenává vyspělý svět. Tři nejvlivnější soudobé filozofie vzdělávání Progresivismus, prosazující pružné osobnostně orientované kurikulum (čili obsah vzdělávání) a výuku šito na míru každému jednotlivci pomáhající muk pochopení současného života,sebe sama i druhých, Rekonstrukcionismus, který chce vytvářet sociálně orientované kurikulum podle odhadu vývojových trendů společnosti a jako cíl si stanovuje vzbudit v dětech touhu provést hned nebo v dospělosti potřebné společenské změny, např. změnu postoje k využívání přírodních zdrojů, a dát k tomu žákům potřebné kompetence Esencialismus, charakteristický pevným akademicky orientovaným kurikulem, jehož cílem je předat tradiční znalosti, dovednosti a postoje, které představují jádro západní kultury, osvědčily se v minulosti, jsou klíčem k fungován í i ve stávajícím světě a jedinou jistotou pro budoucnost, protože všechny odhady trendů jsou nespolehlivé. (Esencialismus nelze beze všeho ztotožňovat s naším kritizovaným tradičním způsobem vzdělávání, protože tento směr klade větší důraz na kvalitu a na osvojení dovedností, jako je kritické myšlení apod.) Edukační systém akcentuje podle zpětných vazeb, které dostává z výzkumu a z politiky, ten či onen proud. V USA je t.č.zdůrazňována potřeba esenciálního přístupu, protože žáci dopadají špatně v mezinárodních testech osvojených znalostí. U nás byla naopak pociťována potřeba přístupu progresivismu (tzv. osobnostně-rozvíjející model) případně rekonstrukcionismu, což je očekávatelná reakce na dlouhodobě centralizované školství a příliš závazné osnovy, jimiž byl učitelům zužován prostor pro tvořivost v minulých politických režimech. Principy vzdělávací politiky 1. Princip celoživotního vzdělávání Vzdělávání se ve vyspělých zemích stává prakticky ve všech oborech záležitostí celoživotní. Celoživotní vzdělávání umožňuje rekvalifikace a radikální změny profesní orientace v závislosti na možnostech a potřebách trhu práce. Vedle toho se pro přístup k ohromné poznatkové základně současného lidstva stává kritickou dovedností počítačová gramotnost a zvládání nových informačních technologií 2. Princip individualizace a diferenciace ve vzdělávání Smyslem je odstranit uniformitu a necitlivost k rozdílným schopnostem a možnostem lidí a naopak kultivovat co nejvíce lidí s přirozenými vlohami a rozmanitými dispozicemi. Důraz na respektování individuálních a rozmanitých potřeb je úzce spojen i s procesy diverzifikace a diferenciace vzdělávacích aktivit, zejména pak

14 s diferenciací školství, s působením rozmanitých vzdělávacích subjektů (soukromé školy, církve,zaměstnavatelské instituce, obce, masmédia apod.) a s narušením monopolu státu ve vzdělávací oblasti. 3. Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání = vzdělávací šance dostupná všem. Tuto šanci pak každý využívá v souladu se svými indiv. vlohami, intelektem, pílí,zájmy, apod. K rovnosti vzdělávacích šancí směřuje řada opatření vzdělávací politiky- např. zvyšování poštu studijních míst na školách, rozmanitější studijní nabídka, systémy studijních podpor a půjček, větší prostupnost škol, zakládání nových forem výuky, větší diverzifikace obsahu výuky, dokonalejší diagnostický servis aj. 4. Princip internacionalizace ve vzdělávání Vzdělání je připisován nadnárodní význam, vzdělání umožňuje přispět ke zvládání nadnárodního multikulturního soužití, umožňuje zvládat porozumění a soužití lidí různých národností, ras,náboženského původu atd. Ti, kdož koncipují vzdělávací systémy a vzdělávací politiku vyspělých zemí si dobře uvědomují, že svět se kvalitativně mění, a tím se mění i nároky na vzdělavatele. Svět se stále více globalizuje, propojuje a souběžně s tím se stále důležitějšími stávají místní přírodní a kulturní specifika regionů a zemí. Od vzdělávacího systému se proto očekává výchova světoobčanů, kteří budou mít dostatek smyslu pro odlišnosti lidí pocházejících z jiných kultur nebo je alespoň budou schopni tolerovat. Jinými slovy se očekává všeobecné posilování společenské solidarity. (Kromě výchovy vysoce specializovaných odborníků je tedy třeba posilovat občanské ctnosti, ochotu lidí k demokratické účasti na řízení společnosti, je třeba pěstovat kritičnost vůči politickým demagogiím, schopnost samostatného usuzování.). Vzdělávací politika z hlediska vývoje Vzdělávací politika před r byla deformována (nadměrná centralizace, unifikace ta omezovala zejména právo občana na volbu vzdělání, podceněná jazyková výuka a počítačová gramotnost, velký důraz kladen na samotné znalosti a poznatky a méně na metody nabývání a aplikace, podceněná komunikace a tvořivost ve vzdělávacím procesu) Změny, které ve vzdělávací politice probíhají po roce 1989, jsou spojeny zejména s uplatňování role státu a ostatních subjektů ve vzdělávací politice (soukromé a církevní školy), s možností domácího vzdělávání (viz.níže kapitolu Školní prostředí jako rizikový činitel) s problematikou zajišťování spravedlivého přístupu ke vzdělání a jeho kvality (zvláštní důraz nutno položit na příležitosti ke vzdělávání pro občany každého věku, tzn. zabezpečit vzdělávání pro všechny) s otázkami financování vedle veřejných zdrojů využívání i zdrojů soukromých Řízení vzdělávací soustavy na národní úrovni spadá do kompetence MŠMT ČR. Mezi další subjekty zapojené do správy vzdělávací oblasti lze zařadit krajské úřady a obce - kraje jsou zřizovatelem středních škol, učilišť,vyšších odborných škol,speciálních škol, jazykových škol, základních uměleckých škol a dětských domovů. Z vlastních rozpočtů krajů jsou poskytovány finanční zdroje (kromě prostředků na mzdy) školám, které kraj zřizuje. Mzdové prostředky jsou vypláceny z prostředků státního rozpočtu - obec, jenž má povinnost vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky, je ze zákona zřizovatelem základních škol. Obec dále obstarává stravování pro děti předškolních zařízení a základních škol a zřizuje mateřské školy. Obec hradí v plné výši investiční výdaje svých škol a neinvestiční výdaje mimo mzdových prostředků a učebních pomůcek. Mzdy a učební pomůcky jsou i v tomto případě financovány z prostředků státního rozpočtu. Vzdělávací politika ovlivňuje i kriminalitu Vzdělávací politika státu (podobně jako bytová politika, politika sociálních dávek a rodinná politika) potenciálně může redukovat kriminalitu, neboť může pomáhat lidem, aby se ze svých sociálních hendikepů vymaňovali. Tyto politiky však musí být v souladu. Příliš štědré dávky spolu s nedostatkem pracovních příležitostí, s nedostatkem dostupných bytů a s nedostatečnými možnostmi získat uplatnitelnou profesionální kvalifikaci vedou k tomu, co bývá nazýváno sociální past mladí lidé jsou schopni přežívat, ale nejsou motivováni ke změně svého postavení na okraji společnosti.

15 Největší dluh má naše vzdělávací politika vůči Romům. Náš systém je jako málo nadané či špatně vzdělavatelné velice záhy vyřazuje ze standardního vzdělávacího procesu a jejich vzdělávání přenechává zvláštním školám. Školní prostředí jako rizikový činitel V USA vedla vysoká rizikovost školního prostředí pro děti ke vzniku nové občanské iniciativy domácího vzdělávání. V USA se tomuto druhu svépomoci v současné době věnuje asi rodin a celkem je tam takto vzděláváno asi dětí, a to bez jakékoli podpory ze strany státu. Děti jsou do 15 let vzdělávány malou skupinou spolupracujících rodičů a jednou či dvakrát ročně testovány státním úředníkem, který dozírá nad vzdělávacími institucemi. Homeschooling podle názoru svých propagátorů omezuje negativní vliv vrstevnických skupin i nepříznivého klimatu velkých, neosobních vzdělávacích institucí.nedá se vyloučit, že masivní deinstitucionalizace, která v Evropě probíhá ve všech sférách péče o lidi nějak hendikepované a zasahuje už i např. do zdravotnictví (porody v domácnostech se stávají běžnou praxí), vyvolá posléze i v Evropě reformu vzdělávání, jež znovu posílí úlohu rodiny jako poskytovatele vzdělávání. Jednou z podmínek takového vývoje je ovšem taková úroveň ekonomické prosperity země, která rodině umožní, aby jednoho z dospělých uvolnila alespoň na částečný úvazek pro vzdělávání dětí. Na druhé straně hypoteticky hrozí, že masivní rozvoj domácího vyučování by se mohl z doplňkové alternativy také stát prostředkem segregace takto vzdělávaných dětí a oslaboval by občanskou solidaritu. Dalším zřetelným trendem je v západních zemích zvyšující se délka školní docházky a zvyšující se úroveň vzdělanosti populace. Vyšší vzdělání má nejen hodnotu jako vzdělání určitého typu, ale současně zvyšuje obecnou adaptabilitu vzdělaného člověka na měnící se potřeby trhu práce Zdroj: Matoušek. Mládež a delikvence. Praha Portál, 2003 ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN ) Zdravotní politika Zdravotní politika je cílevědomá činnost státu a ostatních subjektů hospodářské a sociální politiky,zaměřená na ochranu,podporu a obnovu zdraví obyvatelstva.hlavním subjektem zdravotní politiky je stát. Na zdravotní politice se podílejí ostatní státní a nestátní subjekty,které vyvíjejí své aktivity v odvětví zdravotnictví zdravotní pojišťovny,zdravotní komory,asociace,zdravotnická zařízení,nadace.patří sem také subjekty které nemají zdravotnictví jako svoji hlavní činnost obce,podnikatelé,zaměstnavatelé,občanské iniciativy,občané,rodiny. Péče o zdraví a rostoucí náklady na zdravotní politiku - vlivy: -stárnutí populace a s tím rostoucí výskyt invalidizace -vyšší výskyt některých onemocnění -zvyšující se dostupnost nových,nákladnějších léčebných postupů,zavádění techniky nové generace Zdraví jako prioritní hodnota ve společnosti.zdraví je předpokladem pro plnění všech úloh v životě člověka. Faktory ovlivňující zdraví obyvatelstva WHO uvádí: životní prostředí a pracovní podmínky,genetické dispozice,úroveň kvality zdravotní péče Jiné vnější a vnitřní faktory působící nezávisle na zdravotnictví : Vnější : genetická výbava jednotlivce,demografický faktor,faktory biosociálního prostředí Vnitřní : soustava činností,kterými plní odvětví zdravotnictví své primární a sekundární funkce kvalitní a kvantitavní struktura materiálně technické základny,kvalitní a kvantitativní struktura pracovní síly,vnitřní systém a organizace řízení. Zdravotní politika je modifikována podle sociální,ekonomické a zdravotní situace v konkrétní zemi. Zdravotní politika a úloha státu v legislativní oblasti prostřednictvím zákonodárných orgánů zákonů,v oblasti financování při získávání zdrojů a při regulování ekonomického chování různých společenských subjektů,v oblasti konstituování a ovlivňování samotné zdravotnické soustavy a kontroly.

16 Nový systém zdravotní péče v prosinci 1990 schválila vláda Návrh nového systému zdravotní péče Cílem reformních kroků je vybudování liberálního a efektivně fungujícího systému založeného na svobodné volbě občanů v rámci plurality pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče,na právní a ekonomické subjektivitě při současném omezení regulací a intervencí státu. Financování zdravotnictví má charakter vícezdrojového financování ze zdrojů pojišťoven,občanů,obcí,sr,zaměstnavatelů apod. Právo na zdravotní péči má každý z občanů bez rozdílu. Všeobecné zdravotní pojištění financování zdravotnických zařízení podle bodového systému platbou za výkon. Různé způsoby financování v pluralitních společnostech: platba za výkon,platba kapitační,systém individuálních účtů Pluralitní systém předpokládá pluralitu vlastnických vztahů./ poskytování zdravot.péče realizují zdravotnická zařízení státu,obcí,fyzických i právnických osob s nově vymezenou ekonomickou a právní subjektivitou. V pluralitním zdravotnictví a v podmínkách tržní ekonomiky stát přímo neřídí zdravotnické služby a zdravotnickou výrobu,avšak ponechává si nástroje pro zajištění kontroly zdravotní péče a ochranu spotřebitele / pacienta / Právo na zdraví jedno ze základních lidských práv zakotvuje řada dokumentů přijatých na úrovni Světové zdravotnické organizace. Všichni mají rovné právo na zdraví. / Zakotveno v čl.31 Listiny základních práv a svobod / Právní předpisy upravující sociální péči /Stav k / 1/ Zákon č.100/1988 Sb.,o sociálním zabezpečení,ve znění pozdějších předpisů 2/ Zákon České národní rady č.114/1988 Sb.,o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů 3/ Zákon České národní rady č.582/1991 Sb.,o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů / výňatky / 4/ Zákon č.463/1991 Sb.,o životním minimu ve znění pozdějších předpisů 5/ Zákon České národní rady č.482/1991 Sb.,o sociální potřebnosti,ve znění pozdějších předpisů 6/ Vyhláška č.182/1991 Sb.,kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů 7/ Vyhláška č.149/1988 Sb.,kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Systém dávek sociální péče Systém dávek sociální péče reaguje na individuální situace občanů, vázané na věk, zdravotní stav či jiné vážné důvody. Rozhodování o jednotlivých dávkách je svěřeno obecním úřadům, pověřeným obecním úřadům a úřadům obcí s rozšířenou působností - Dávky sociální péče jsou příslušnými obecními úřady poskytovány v rámci výkonu státní správy v přenesené

17 působnosti a peněžní prostředky na jejich výplatu jsou poskytovány ze státního rozpočtu. V rámci samostatné působnosti (tj. z prostředků samosprávy) se poskytuje také bezúročná půjčka a jednorázový peněžitý příspěvek. Dávky sociální péče se poskytují podle: zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb. Dávky z důvodu sociální potřebnosti Jednorázové nebo opakující se (peněžité nebo věcné) dávky určené k zabezpečení základních životních potřeb jsou poskytovány v případě, že čisté peněžní příjmy občana, resp. domácnosti (společně posuzovaných osob) nedosahují životního minima a není možné je zvýšit vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním. Doplňují nedostatečný příjem domácnosti zpravidla do výše jejího životního minima, a to na základě individuálního posouzení sociální a ekonomické situace (vč. majetkových poměrů). Mohou však být poskytovány i v nižší úrovni, nebo naopak i nad úroveň životního minima, pokud jsou prokázány odůvodněně vyšší základní životní potřeby související např. s lékařsky doporučeným dietním stravováním, vyššími náklady na bydlení apod. Dávky poskytují pověřené obecní úřady podle zákona o sociální potřebnosti na základě písemné žádosti o jejich přiznání. Občan s nedostatečnými příjmy musí doložit potřebné doklady nejen o všech příjmech, ale i o úhradě nákladů na bydlení apod. Odvolání proti rozhodnutí příslušného správního orgánu o dávce sociální péče se podává k příslušnému krajskému úřadu prostřednictvím obecního úřadu, který o dávce rozhodoval. Dávky sociální péče pro rodiny a děti Žádost o dávky sociální péče pro rodiny a děti se podávají u příslušného obecního úřadu. Příspěvek na výživu dítěte Příspěvek na výživu dítěte je peněžitá dávka, na kterou má nárok nezaopatřené dítě, které se považuje za sociálně potřebné, vůči němuž povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti neplní vyživovací povinnost, stanovenou jí rozhodnutím soudu. Pokud by příspěvek na výživu v peněžité formě nebyl využíván ve prospěch dítěte, poskytne se ve věcné formě. Dávka se poskytuje se výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, zvýšeným případně z důvodu potřeby dietního stravování nebo držení průkazu mimořádných výhod ZTP/P. Dávka se poskytuje opakovaně měsíčně po dobu plnění podmínek nároku. (Obecní úřad s rozšířenou působností.)

18 Peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným dětem Peněžitá nebo věcná nenároková dávka poskytovaná k uhrazení jednorázových mimořádných výdajů rodiny, jejíž jednotliví členové na jejich úhradu nemají dostatečné finanční prostředky. Posuzuje se příjmová situace rodičů nezaopatřených dětí, těhotných žen nebo nezaopatřených dětí v rodině, tj. zda z peněžních prostředků, které má rodina k dispozici, není možné uhradit jednorázové mimořádné výdaje, např. pobyt dítěte ve škole v přírodě, vybavení do školy, novou pračku apod. Peněžitou dávku lze poskytnout do výše Kč. Věcnou dávku lze poskytnout do výše Kč, ve výjimečných případech do výše Kč. Dávka se poskytuje jednorázově. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek při uzavření manželství Peněžitá nenároková dávka poskytovaná při uzavření manželství na hrazení výdajů spojených s vybavením domácnosti dítěte, které bylo v pěstounské péči. Pěstounská péče končí dosažením 18 let věku dítěte. Dávku lze poskytnout do výše Kč. Dávka se poskytuje jednorázově. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na pořízení základního vybavení dítěte před jeho převzetím do pěstounské péče Peněžitá nenároková dávka poskytovaná občanům, kteří se ujali dítěte se souhlasem příslušných orgánů v době předcházející rozhodnutí soudu o svěření tohoto dítěte do jejich pěstounské péče, popř. do péče poručníka. Pokud před touto péčí žilo dítě v zařízení pro výkon ústavní výchovy, poskytne se tato dávka vždy. Dávka se poskytuje jednorázově do výše Kč u dítěte předškolního věku a do výše Kč u ostatních dětí. Poskytnutí této dávky nevylučuje poskytnutí příspěvku při převzetí dítěte, poskytovaného v rámci systému státní sociální podpory. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného osiřelého dítěte Peněžitá nenároková dávka poskytovaná k úhradě za užívání bytu osiřelým nezaopatřeným dítětem. Podmínkou pro přiznání dávky je přechod nájmu bytu na nezaopatřené osiřelé dítě žijící v náhradní péči nebo zletilé nezaopatřené osiřelé dítě připravující se na povolání. Základní podmínkou je nepostačující vlastní příjem dítěte. Dávka se poskytuje ve výši úhrady za užívání bytu a služby s tím spojené, snížené o částku, o kterou příjem dítěte včetně přídavku na dítě převyšuje částku životního minima dítěte na osobní potřeby a podíl společných nákladů na domácnost. Dávku lze poskytnout také ve výši potřebné k úhradě dluhu, který již nezaopatřenému osiřelému dítěti vznikl. Dávka se poskytuje opakovaně po dobu plnění podmínek. (Obecní úřad s rozšířenou působností.)

19 Příspěvek na rekreaci dětí důchodce Peněžitá, nenároková dávka poskytovaná na úhradu nákladů spojených s rekreací dítěte důchodce. Podmínkou pro přiznání dávky je potřeba úhrady nákladů rekreace vlastního nebo osvojeného dítěte důchodce nebo dítěte převzatého do péče nahrazující péči rodičů, a to ve věku do skončení povinné školní docházky. Důchodce musí splňovat podmínky sociální potřebnosti. Příspěvek lze poskytnout i v případě, že důchodce nesplňuje podmínky sociální potřebnosti, ale jeho rodina má zvýšené životní náklady v důsledku déletrvající nemoci nebo invalidity některého z členů rodiny, popř. důchodce je účastníkem odboje. Dávka se poskytuje jednorázově ve výši 80 % celkových nákladů na rekreaci, výjimečně až do plné výše nákladů. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží: občanovi pečujícímu osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a částečně bezmocná. V případě péče o jinou než blízkou osobu musí být splněna podmínka společné domácnosti. Poživatelům plného invalidního důchodu a starobního důchodu nárok na dávku nevzniká (nárok vznikne pouze, pokud by výše důchodu nebyla nižší než výše příspěvku); rodiči, prarodiči, popř. jinému občanovi, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, který pečuje o nezletilé dítě starší jednoho roku, které je podle zvláštního právního předpisu dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Podmínka osobní, celodenní a řádné péče se považuje v některých situacích za splněnou (např. doba výuky u dětí plnících povinnou školní docházku, doba, kdy si osoba pečující vyřizuje nezbytné osobní záležitosti nebo vykonává výdělečnou činnost a zajistí péči jinou zletilou osobou apod.). Pobírání příspěvku nebrání omezená výdělečná činnost, tj. výdělečná činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění nebo samostatná výdělečná činnost. Výše příspěvku je dána pevnou částkou, a to 2,25násobkem částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a 3,85násobku při péči o dvě nebo více osob. Dávku poskytuje pověřený obecní úřad. Dávky sociální péče pro staré občany Jednorázové nenárokové dávky Jednorázové peněžité dávky občanům v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné na úhradu závazků krátkodobé povahy. (Obecní úřad.) Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči nepracujícím důchodcům, kteří hradí poukazy na rekreaci a lázeňskou péči z vlastních prostředků. Výše příspěvku je vázána na výši důchodu. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek na výdaje spojené s dopravou hromadnými dopravními prostředky sociálně potřebným účastníkům rekreace a lázeňské péče, a to až do výše skutečných nákladů. (Pověřený obecní úřad.)

20 Jednorázové peněžité a věcné dávky sociálně potřebným občanům na úhradu mimořádných nutných výdajů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů. (Obecní úřad.) Věcné dávky sociálně potřebným občanům na jejich běžné životní potřeby, které si pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami. (Obecní úřad.) Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice sociálně potřebným občanům, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost, a to až do výše Kč. (Obecní úřad.) Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice sociálně potřebným občanům, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost, a to až do výše Kč. (Obecní úřad.) Opakující se nenárokové dávky Příspěvek na společné stravování, určený k úhradě části nákladů vydávaných sociálně potřebným starým občanem na společné stravování, ve výši 12 Kč na jeden oběd, resp. v mimořádných případech zvýšený až o 15 %. (Obecní úřad.) Příspěvek na zvýšené životní náklady občanů, trvale používajících ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky, pokud jim vznikají v souvislosti s používáním těchto pomůcek zvýšené výdaje. Výše příspěvku činí až 200 Kč měsíčně. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice občanům starším 70 let, kteří žijí osaměle. Výši příspěvku lze stanovit až do výše plné úhrady základní měsíční sazby za používaní telefonní stanice. (Pověřený obecní úřad.) Dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené občany Jednorázové a nárokové dávky Příspěvek na úpravu bytu, určený občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí a občanům úplně nebo prakticky nevidomým k odstranění bariér v rámci jejich bytu. Příspěvek lze poskytnout ve výši 70 % prokázaných nákladů na úpravu, nejvýše však ve výši Kč. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na individuální dopravu, určený občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, úplně nebo prakticky nevidomým a rodičům nezaopatřených dětí léčených pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastózou, kteří nevlastní motorové vozidlo nebo nejsou dopravováni vozidlem, na které je přiznán příspěvek na provoz motorového vozidla. Výše příspěvku činí Kč ročně. (Obecní úřad.) Příspěvek na zakoupení motorového vozidla, určený občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí a rodičům nezaopatřených dětí, které mají těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, které jsou úplně nebo prakticky nevidomé nebo těžce mentálně postižené. Výše příspěvku činí až Kč. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla, určený občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí a rodičům nezaopatřených dětí, které mají těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, které jsou úplně nebo prakticky nevidomé nebo těžce