Inflace a měnová politika

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Inflace a měnová politika Bakalářská práce Autor: Aleš Bursík Bankovní management Vedoucí práce doc. Ing. Hana Pačesová, CSc. Praha Duben, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Krásném Dvoře dne Aleš Bursík

3 Poděkování: Na tomto místě chci poděkovat všem, kteří přispěli při zpracování mé bakalářské práce. Hlavní a největší poděkování pak patří paní doc. Ing. Haně Pačesové, CSc., vedoucí bakalářské práce, za její odbornou pomoc, vstřícnost, cenné rady a připomínky.

4 Anotace Tato práce se zabývá popisem a vysvětlením pojmu inflace a možností monetární politiky k jejímu ovlivnění. Je zde definován pojem inflace a způsoby jejího měření. Dále se práce zabývá příčinami a dopady, které inflace na hospodářství má. Jsou zde také uvedeny příklady inflace z historie. Další část práce se zabývá měnovou politikou jako nástrojem k ovlivnění cenové stability. V poslední části je popsána měnová politika ČNB a cílování inflace. Klíčová slova: Inflace, měření inflace, historie inflace, cenová stabilita, měnová politika, cílování inflace Annotation This thesis deals with a description of term inflation and methods of its measuring. Further on it deals with its causes and impacts which the inflation has on the economy of state. The examples of inflation from history are also mentioned. Next part of this thesis deals with the monetary policy as a tool used for influencing the stability of prices. The monetary policy of the Czech National Bank (ČNB) and setting the inflation objectives are described in the last chapter. Key words: inflation, measuring the inflation, history of inflation, stability of prices, monetary policy, petting the inflation objectives

5 Obsah Obsah... 5 Úvod Inflace a její měření Inflace Definice inflace Kvantitativní rovnice peněz Druhy inflací Inflace a reálná úroková míra Fisherův efekt Měření inflace Deflátor HDP Index spotřebitelských cen (CPI) Příčiny a dopady inflace Příčiny inflace Poptávková inflace Nabídková inflace Inflace způsobená rozpočtovým deficitem Dopady inflace Ošoupané podrážky Inflační šum Narušení pobídek k práci, spoření a investicím Přerozdělení bohatství Ztížení dlouhodobého plánování Historické příklady inflace

6 3.1 Římská říše a Španělsko Výmarská republika Podhoubí inflace Poválečná Výmarská republika Zimbabwe Měnová politika jako nástroj cenové stability Nástroje měnové politiky Operace na volném trhu Diskontní sazba Povinné minimální rezervy Kursové intervence Druhy měnové politiky Měnová politika ČNB, cílování inflace Česká národní banka Nezávislost ČNB Důležitost nezávislosti Personální nezávislost Institucionální nezávislost Funkční nezávislost Finanční nezávislost Měnově politické nástroje ČNB Povinné minimální rezervy (PMR) Operace na volném trhu Automatické facility Devizové intervence Mimořádné facility Vývoj sazeb ČNB od r

7 5.4.1 Povinné minimální rezervy Lombardní, 2T Repo sazba a diskontní sazba Cílování inflace Přístupy k cílování inflace Hlavní (ne)výhody cílování inflace aneb zastánci versus odpůrci Inflační cílování ČNB Vývoj inflace a dodržování inflačního cíle ČNB od roku Závěr Seznam použité literatury Seznam grafů Seznam tabulek

8 Úvod Cílem mojí bakalářské práce bylo popsat a vysvětlit pojem inflace a možnosti monetární politiky k jejímu ovlivňování. V po sobě jdoucích částech mé práce se budu věnovat: - definici inflace a jejímu měření; - popisu příčin a dopadů inflace; - historickým příkladům inflace; - měnové politice jako nástroji cenové stability; - měnové politice ČNB, cílování inflace. Tuto strukturu jsem zvolil z důvodu logické návaznosti jednotlivých částí na sebe. V úvodu své práce se tedy pokusím definovat pojem inflace a navážu způsoby jejího měření. Vysvětlím jednotlivé výhody jednotlivých způsobů měření. Dále se budu věnovat příčinám, které mohou způsobit inflaci a také dopadům nákladům, které inflace způsobuje. V navazující kapitole potom uvedu historické příklady inflace, kde zjistíme, co inflace skutečně dokázala provést s hospodářstvím jednotlivých zemí. V závěrečných dvou kapitolách se poté budu věnovat měnové politice, která by měla být schopna pomocí svých nástrojů udržovat cenovou stabilitu a v pozitivním slova smyslu ovlivňovat inflaci. V poslední kapitole se budu věnovat měnové politice České národní banky, popíšu její jednotlivé nástroje a také zhodnotím její práci. Popíšu zde také způsob ovlivňování inflace pomocí cílování inflace, který používá i naše centrální banka ČNB. Inflace je fenoménem. Bylo o ní napsáno již mnoho vědeckých prací, mnoho článků, zaplnila mnoho knih. Stále však znovu a znovu přitahuje pozornost všech ekonomů, politiků a zdaleka ne jen jejich. Vždyť inflace se týká každého z nás. I proto jsem si vybral toto téma pro svou práci. 8

9 1 Inflace a její měření 1.1 Inflace Nacházíme se v roce 2050, toto období je typické pro mnohé vědecké experimenty. Pro jeden takový experiment se rozhodl být dobrovolníkem i Petr Bišovský. Petr pracuje jako vedoucí pracovník jedné továrny a své volné prostředky investuje na Londýnské burze. Petr se stane součástí experimentu, při němž bude po dobu třiceti let zmraženo jeho tělo a on bude uveden do umělého spánku. Je rok 2080 a Petr, stejně mladý jako před 30 lety, je probuzen. První co udělá je to, že zvedne telefon a vytočí číslo na svého makléře. Ptá se ho, kolik činí hodnota jeho portfolia. Makléř mu odpoví, že hodnota jeho portfolia dosahuje hodnoty 100 milionů Kč. Petr se zaraduje a zvesela si povyskočí. Najednou se však z telefonu ozve hlas: Pro další tři minuty trvání hovoru vhoďte prosím mince v hodnotě 5 milionů Kč. Krátký příběh, inspirovaný historkou R. H. Franka a kol. 1, nám ukazuje jednoduchou, ale velmi důležitou věc. A sice, že hodnota našich peněz závisí na cenách statků a služeb, které za ně chceme pořídit. 100 milionů Kč je dnes jistě považováno za velký peněžní obnos, avšak stojí-li cena 3 minut hovoru 5 milionů Kč, jedná se o zcela zanedbatelnou částku. Inflace, rychlý a trvalý růst cen většiny statků, velmi významně snižuje kupní sílu našich peněz. Po dobu 30 let, kdy Petr spal, došlo jistě k velké inflaci. Můžeme si zde uvést další tentokrát reálný příklad, kdy naše babičky kupovaly chleba za 4 Kč. My nyní za tento chleba platíme 30 Kč. Znamená to však, že si žijeme hůře, že nakupujeme dražší chleba než naše babičky? Nemusí to být pravda. Musíme se podívat, jak také vzrostly naše mzdy a platy. Pokud od té doby vzrostly také reálné mzdy a platy, tak si naopak žijeme lépe, jelikož si za svůj příjem můžeme těchto statků a služeb koupit více. Na následujících stránkách vysvětlím, co to inflace je. Dozvíme se, že inflace činí budoucnost nejistou, což je pro jednotlivce, potažmo hospodářství škodlivé. Člověk např. neví, kolik si má spořit na svůj důchod, aby si udržel svůj životní standard. Neví, jelikož nedovede odhadnout, kolik bude za statky a služby muset platit v budoucnu, v důchodovém věku. Také vláda při inflaci trpí, při svém národohospodářském plánování nedokáže odhadnout, kolik bude platit v budoucnu za své nákupy za několik let. Pro domácnosti, 1 FRANK, Robert H. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 803 s. Profesionál. ISBN

10 podniky, ale i vládu je tedy velmi důležité znát inflaci a počítat s ní ve svých plánech, také proto si ukážeme, jak se inflace počítá a jak dokáže znehodnotit naše prostředky Definice inflace Inflaci lze definovat několika způsoby. Samuelson 2 ji definuje následovně: K inflaci dochází, roste-li celková cenová hladina. Míra inflace je definována jako míra změny cenové hladiny a měří se takto: í Cenová hladina rok t Cenová hladina rok t 1 x100 Cenová hladina rok t 1 Inflace měří trend průměrné cenové hladiny. Vezměme jako příklad rok 1980, v jehož průběhu vzrostl CPI 3 o 13 %. V tomto roce vzrostly ceny všech hlavních skupin produktů: potravin, nápojů, obydlí, odívání, dopravy, lékařské péče atd. Tento obecný trend růstu nazýváme inflací. Neměly byste z toho ale vyvozovat, že během inflačního období rostou ceny stejně. Během roku 1980 vzrostly některé ceny o více než 13 %, zatímco některé méně, ale zvýšení průměrné cenové hladiny dosáhlo uvedené úrovně. Inflace měří míru změny cenové hladiny. R. H. Frank a kol. definuje především tzv. míru inflace: Důležitou ekonomickou veličinou je míra inflace, která představuje tempo růstu celkové cenové hladiny za určitou dobu. Je-li míra inflace vysoká, pak lidé se stálými příjmy, jako třeba důchodci, kteří dostávají každý měsíc pevně stanovenou částku peněz, nemohou držet krok s rostoucími životními náklady. Na dalších stránkách R. H. Frank a kol. popisují rozdíl mezi inflací a indexem spotřebitelských cen: Index spotřebitelských cen měří průměrnou hladinu cen v porovnání s cenami v základním roce. Naproti tomu inflace ukazuje, jakým tempem se tato cenová hladina v průběhu času mění. Míra inflace je roční změna cenové hladiny vyjádřená v procentech a měří se například indexem spotřebitelských cen. 2 SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN Index spotřebitelských cen 10

11 Další definice inflace je od Revendy 4 : Inflace je dlouhodobější nepřetržitý růst cenové hladiny, který je spojen s nadměrnou emisí peněz a vede k poklesu kupní síly peněz. 5 Z této definice inflace vyplývá několik věcí: Ne každý růst cenové hladiny můžeme označit za inflaci. Musí jít o dlouhodobější a nepřetržitý růst cenové hladiny. Otázkou zůstává, co znamená slovo dlouhodobější. V knihách o centrálním bankovnictví nalezneme např., že o inflaci se jedná v případě, kdy cenová hladina nepřetržitě roste alespoň dvě za sebou následující čtvrtletí. V ekonomice může dojít k situaci, kdy se cenová hladina zvedne pouze nárazově. Důvodem tohoto nárazového skoku cenové hladiny může být skokové zvýšení daní či uvolnění regulovaných cen. V tomto případě je přesnější hovořit o růstu cen a nikoliv o inflaci. Při růstu cenové hladiny mohou ceny některých statků a služeb klesat. Proto je nutné podotknout, že inflací se rozumí všeobecný cenový růst resp. růst agregátní cenové hladiny Kvantitativní rovnice peněz Kde se inflace bere a vlivem čeho k ní dochází? Pro pochopení inflace je důležité vysvětlit pojem kvantitativní rovnice peněž. Kvantitativní rovnice peněz, někdy též označovaná jako rovnice směny vypadá následovně: M. V = P. Q 67 M V P Q - množství peněz v ekonomice vyjádřené některým z měnových agregátů - oběžná rychlost peněz, tj. průměrná důchodová rychlost oběhu příslušného měnového agregátu, průměrná frekvence, s níž se jednotka peněz utratí - agregátní cenová hladina - reálný důchod, množství směňované produkce 4 REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN Opakem inflace je deflace. Deflace je označována jako dlouhodobější nepřetržitý pokles cenové hladiny, který je spojen s nedostatečnou emisí peněz a vede k růstu kupní síly peněz. 6 REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN Tato rovnice je modifikací Fisherovy rovnice směny. 11

12 Tato rovnice představuje vztah, kdy se rovná součin M a V součinu P a Q. Za M můžeme dosadit měnový agregát M1 (oběživo + rezervy + vklady na viděnou). K tomu abychom mohly vypočítat levou stranu rovnice, potřebujeme ještě znát rychlost, kterou se daný agregát za určité časové období v ekonomice obrátí. Pravá strana rovnice bývá dosti často nahrazována nominálním hrubým domácím produktem. Z výše uvedené rovnice vyplývá několik vztahů. Na ně se nyní podíváme. Z rovnice je totiž patrné, že dlouhodobý nepřetržitý růst cenové hladiny musí zároveň vést ke změně alespoň jedné ze tří možností (V, P, Q), jinak by rovnost neplatila. Jestliže tedy dojde k růstu cenové hladiny, může dojít k následujícím situacím či kombinacím těchto situací: Poklesne reálný důchod. To je ovšem pro politiky velmi málo akceptovatelné. Avšak v praxi k této situaci dojít může. Tato situace je označována termínem slumpflace. Vzroste průměrná rychlost oběhu peněz. Zvýší se nabídka peněz v ekonomice což je také nejpravděpodobnější možnost hovoříme o inflaci. Nyní se na výše uvedenou rovnici podívejme z druhé strany. Položme si otázku: Vlivem čeho dochází k inflaci, resp. k jakým změnám veličin v ekonomice musí dojít, aby stoupla cenová hladina? Podíváme se na příklad se zvýšením množství peněz (peněžního agregátu). Dojde-li ke zvýšení této veličiny v ekonomice, pak aby se pravá a levá strana rovnice sobě opět rovnaly, musí dojít ke změně alespoň jedné ze zbývajících veličin. Pokud se nezmění reálný důchod a na stejné výši zůstane i rychlost peněžního oběhu, dojde k růstu cenové hladiny dojde k inflaci. V reálné ekonomice však dochází ke změnám více veličin. Dle názorů některých ekonomů (např. Revendy) se průměrná rychlost obratu peněžního agregátu nemění, resp. je stabilní. Přikloníme-li se k tomuto názoru, můžeme říci, že při růstu M a Q dochází k inflaci, jestliže platí následující vzorec: %M > %Q 8 Uvedu příklad: M se zvýší o 10 % (+10 %) Q se zvýší o 5 % (+ 5 %) 8 Znak % znamená procentuální změnu dané veličiny. 12

13 Nyní dosadíme do nerovnice: 10 % > 5 % V uvedeném příkladu nerovnice vychází. A tudíž v naší fiktivní ekonomice došlo k inflaci. To je patrně nejtypičtější situace, ke které v dnešních ekonomikách dochází. Do ekonomiky se dostávají nové peníze, které však v patřičné výši nedoprovází růst reálného důchodu. Výše uvedený příklad nám také ukazuje, co je míněno v definici inflace za nadměrnou emisi peněz. Můžeme tím právě označit jev, kdy dochází k růstu množství peněz v ekonomice rychleji, než k růstu reálného důchodu Druhy inflací Podle míry intenzity zvyšování cenové hladiny rozlišuje Pačesová 9 následující čtyři druhy inflace. Mírná inflace Je druh inflace, při které dochází k růstu cenové hladiny do 10 % ročně. Vyznačuje se tím, že lidé při ní neztratili důvěru v peníze. Dále je používají jako prostředek směny a také je ukládají na své spořicí účty. Lidé i firmy při nízké očekávané inflaci jsou ochotni podepisovat nejen krátkodobé kontrakty, nýbrž i kontrakty dlouhodobější. Peníze plní své funkce. Pádivá a cválající inflace Při pádivé inflaci dochází k růstu cen do 100 % ročně a při cválající inflaci do % ročně. Oba typy inflací mají na ekonomiku velmi neblahý a škodlivý vliv. Lidé nejsou ochotni držet u sebe oběživo, které ztrácí rychle na své hodnotě. Jakmile dostanou svou výplatu, utíkají ji utratit za zboží a služby. Lidé také nejsou ochotni spořit, jelikož reálná hodnota jejich peněz se velmi rychle snižuje. Lidé nedrží peníze a nahrazují je hmotnými statky např. nemovitostmi, drahými kovy, uměleckými předměty. Smlouvy jsou oproti dobám s mírnou inflací uzavírány ve větší míře s indexací 10 a dlouhodobé kontrakty jsou uzavírány spíše s nechutí. Peníze plní své funkce jen ve velmi omezené míře. 9 PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011, 121 s. ISBN Pojem vysvětlím v dalších kapitolách. 13

14 Hyperinflace Nejzávažnějším typem inflace je hyperinflace. Při ní dochází k růstu cen nad % ročně. Tato inflace nastala v posledních desetiletích v několika latinskoamerických zemích (Brazílie, Argentina, Bolívie), dále také např. v Zimbabwe či Izraeli 11. Hyperinflace vyvolává vysoké náklady na ošoupané podrážky. Lidé velmi často chodí do banky až dvakrát či třikrát denně. Ceny se velmi často mění. Může docházet k výrazným změnám i z hodiny na hodinu. Trhy nefungují a ekonomický růst se zpomalí či začne propadat. Dochází k masivnímu přerozdělení bohatství a mnoho lidí je ožebračeno. Jedná se o tak závažný druh inflace, že většinou netrvá dlouho, jelikož společnost velmi rychle volá po nápravě. Peníze při této inflaci prakticky neplní svou funkci. Lidé je nahrazují jinými statky a dochází k naturální směně. Při tomto typu inflace také často v historii docházelo ke vzniku lokálních peněz nebo peněz, které vydávaly podniky. Někteří ekonomové, např. Pavelka 12 rozlišuje pouze tři druhy inflace. Mírnou, kdy inflace dosahuje jednociferných hodnot. Pádivou, kdy inflace ročně dosahuje dvou či trojciferných hodnot. A také hyperinflaci, kdy míra inflace dosahuje stovky či tisíce procent ročně. 1.2 Inflace a reálná úroková míra V souvislosti s inflací je velmi důležité také zmínit reálnou úrokovou míru. Z empirických důkazů vyplývá, že při vysoké míře inflace jsou také vysoké úrokové míry. 13 Nyní se podíváme na to, co dokáže inflace udělat s našimi penězi, tj. na to, jak dokáže znehodnotit jejich reálnou hodnotu. Představme si situaci, kdy existují dvě země. Jedna se nazývá Antlie a platí se zde korunou a druhá se nazývá Eurie a platí se zde brachmou. V Antlii je inflace nulová, zatímco v Eurii je inflace ve výši deseti procent. V Antlii poskytují banky za vklady na jejich účtech úrok ve výši 2 % a v Eurii ve výši 10 %. Kde je výhodnější spoření? Odpověď není tak jednoduchá. Na první pohled by se mohlo zdát, že mnohem výhodnější spoření je v Eurii, jelikož zde banky úročí 10 %. Avšak omyl je pravdou. V případě, že si v Antlii uložím Hyperinflace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 12 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3. vyd. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. Profesionál. ISBN FRANK, Robert H. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 803 s. Profesionál. ISBN

15 korun, dostanu za rok 102 korun o 2 koruny více. Jestliže uložím 100 brachem v Eurii dostanu 110 brachem o 10 korun více. V čem je tedy problém? V inflaci! Doposud jsme se bavili o nominálních hodnotách a nikoliv o hodnotách reálných. Jestliže si uložím v Antlii 100 korun dostanu na konci 102 korun nominálně. Avšak abych zjistil reálnou hodnotu mého úroku, musím od nominální úrokové míry odečíst inflaci, která v Antlii činí 0 %. Pak mi tedy vychází 2 % - 0 % = 2 %. Reálná úroková míra je v tomto případě shodná s nominální. Vydělám tedy 2 %, v našem příkladě 2 koruny. Nyní se podívejme na Eurii, kde mám zhodnocení 10 %, ale inflace činí také 10 %. Odečtu-li od nominální úrokové míry inflaci 10 % - 10 % = 0 %, zjišťuji, že moje reálná úroková míra činí 0 %. A tedy uložením peněz do banky reálně neprodělám, ale ani nevydělám. Nyní tedy vidíme, že výhodnější je ukládání v bankách v Antlii. Z výše uvedeného vyplývá následující vztah: r = i π 14 r i π - reálná úroková míra - nominální úroková míra - míra inflace Z tohoto vztahu vyplývá, že nezáleží jen na tom, kolik činí nominální úroková míra, ale také na tom jak rychle roste cenová hladina, resp. jak vysoká je inflace. Ze vzorce je také zřejmé, že r může nabývat také záporných hodnot a může tedy dojít k situaci, kdy naše úspory v bance nebudou reálně růst, ale klesat Fisherův efekt Již bylo zmíněno, že při vysoké míře inflace jsou vysoké také nominální úroky a naopak je-li nízká inflace, jsou nízké i nominální úroky. Tento vztah můžeme pozorovat např. na vývoji inflace a úrokových měr v USA od roku Když rostla inflace, rostly také úrokové míry a naopak. Vysvětlení lze najít v reálných úrokových mírách. Jak vysvětluje R. H. Frank 16. Představme si situaci, kdy v ekonomice rychle roste cenová hladina a dochází k vyšší inflaci. 14 FRANK, Robert H. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 803 s. Profesionál. ISBN MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. Profesionál. ISBN FRANK, Robert H. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 803 s. Profesionál. ISBN

16 Věřitelé i dlužníci předpokládají i nadále vyšší inflaci. V tomto případě sáhnou věřitelé ke zvýšení svých úrokových měr, aby nebyl dotčen jejich reálný výnos. Dlužníci jsou ochotni platit vyšší nominální úroky, jelikož chápou, že vyšší nominální úroková míra má kompenzovat půjčky splácené penězi s nižší reálnou hodnotou. Dlužníkům to nevadí, pokud nominální úroková míra vzroste stejně jako inflace reálně nebudou platit více. To samé platí i naopak při nižší inflaci. Jako první na tento vztah, kdy nominální úrokové míry následují inflaci, pojmenoval americký ekonom Irving Fisher, a proto je nazýván jako Fisherův efekt. 1.3 Měření inflace Nyní se podívejme na to, jak se samotná inflace měří. Existuje několik způsobů měření inflace, avšak základními, které se také vyskytují téměř ve všech učebnicích ekonomie (Pavelka 17, Rusmichová 18 ), jsou tyto tři: - Deflátor HDP - Index spotřebitelských cen - Index cen výrobců Deflátor HDP Deflátorem můžeme změřit inflaci nejpřesněji. Deflátor HDP totiž zahrnuje všechny statky v dané ekonomice vyrobené. Výpočet deflátoru vypadá následovně: á nominální HDP t reálný HDP t á HDP t v běžných cenách za období t HDP t ve stálých cenách zvoleného základního období Samotnou inflaci pak vypočteme následovně: á á PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3. vyd. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. Profesionál. ISBN RUSMICHOVÁ, Lada a Jindřich SOUKUP. Makroekonomie: základní kurs. 5. vyd. Praha: Melandrium, 2002, 166 s. ISBN

17 Jak uvádí Pavelka 19, největší výhodou deflátoru je jeho komplexnost, která nám umožňuje změřit inflaci všech statků a služeb v ekonomice. Naopak jeho nevýhodou je to, že k němu potřebujeme znát výši HDP, která je však většinou sestavována čtvrtletně, a proto můžeme měřit inflaci jen mezi jednotlivými čtvrtletími Index spotřebitelských cen (CPI) Pro toto měření se vyberou statky a služby do spotřebního koše. Jednotlivým druhům statků a služeb jsou přiřazeny váhy, podle toho, jaké místo v koši spotřebitele zaujímají 20. Energie budou mít např. vyšší váhu než lístky do kina, jelikož zaujímají v domácnostech větší položku v rozpočtu. Následně se spočítá hodnota spotřebního koše v roce t a porovná se s hodnotou v roce t-1. Vzorec pro výpočet CPI je následující: ř é š ř é š Z výše uvedeného vyplývá již první problém, statky a služby se vybírají. Nejde tedy o komplexní měření inflace, ale jen o určitou část. Samotný výběr je předmětem mnoha diskuzí. Dalším sporným bodem mohou být váhy přiřazené jednotlivým druhům statků a služeb. Váhy jsou určovány na základě statistických šetření prováděných v domácnostech 22, avšak jednotlivé váhy se mohou v čase měnit a tak může docházet k narušování časových řad a schopnosti tedy porovnávat jednotlivá období. Jak vypadal spotřební koš v České republice pro rok 2014, vidíme v následující tabulce. 19 PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3. vyd. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. Profesionál. ISBN Český statistický úřad [online] [cit ] Dostupné z: 21 FRANK, Robert H. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 803 s. Profesionál. ISBN Český statistický úřad [online] [cit ] Dostupné z: 17

18 položky: Tabulka 1 Složení spotřebního koše pro ČR v roce 2014 Název položky ve spotřebním koši Váha v Potraviny a nealkoholické nápoje 170, Alkoholické nápoje, tabák 85, Odívání a obuv 47, Bydlení, voda, energie, paliva 253, Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy 55, Zdraví 24, Doprava 114, Pošty a telekomunikace 39, Rekreace a kultura 93, Vzdělávání 7, Ostatní zboží a služby 62, Stravování a ubytování 44, Suma 1000, Zdroj: Český statistický úřad [online] [cit ] Dostupné z: Ze spotřebního koše pro ČR je na první pohled patrné, že největší váhu v něm zabírají bydlení, voda, energie, paliva potraviny a nealkoholické nápoje doprava S přihlédnutím i do mého osobního spotřebního koše lze konstatovat, že jeho složení i s jednotlivými vahami odpovídá realitě. Největší výhodou indexu spotřebitelských cen je jeho operativnost tj. možnost sestavovat ho 12x i vícekrát do roka. Je možno ho sestavovat i pro jednotlivé regiony, což není přes deflátor možné. Uveďme si příklad. Předpokládejme, že se v ekonomice nacházejí pouze tři statky A, B, C. Statek A má hodnotu 200 Kč, statek B 150 Kč a statek C 50 Kč. Všechny tyto hodnoty jsou měřeny v roce V roce 2001 již byly naměřeny nové hodnoty: A 220 Kč, B 140 Kč, C 65 Kč. Všechny tyto statky mají stejnou váhu. Došlo k inflaci? Dosadíme si do vzorce: , % 18

19 Po dosazení do vzorce a výpočtu zjišťujeme, že v ekonomice došlo k růstu cenové hladiny o 6,25 %. Došlo tedy k inflaci, a to i přesto, že cena jednoho statku klesla. Ostatní statky totiž vzrostly více a zvýšily tak růst cen. Dalšími obdobnými indexy, jako výše uvedený index spotřebitelských cen, jsou: - WPI index cen výrobců - TPI tax and price index - PCE index výdajů na osobní spotřebu 19

20 2 Příčiny a dopady inflace 2.1 Příčiny inflace Proto, abychom dokázali efektivně čelit inflaci, je důležité znát její příčiny. Zjištění příčiny je podstatné pro provádění měnové politiky. Podíváme se tedy na zdroje inflace. Co inflaci způsobuje? Ve většině učebnic ekonomie, které jsem prostudoval, se rozděluje inflace podle její příčiny na inflaci poptávkou a inflaci nabídkovou (Pačesová 23, Rusmichová 24, Pavelka 25 ). Těmto dvěma typům inflací se budu věnovat i já. Dále se také zmíním o inflaci způsobené rozpočtovým deficitem Poptávková inflace Poptávková inflace, též nazývaná inflace tažená poptávkou, je druh inflace, při které dochází k většímu růstu celkové poptávky než růstu celkové nabídky. Poptávka roste rychleji než agregátní nabídka. Situaci vysvětlím na následujícím grafu. 23 PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011, 121 s. ISBN RUSMICHOVÁ, Lada a Jindřich SOUKUP. Makroekonomie: základní kurs. 5. vyd. Praha: Melandrium, 2002, 166 s. ISBN PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3. vyd. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. Profesionál. ISBN

21 Graf 1 Poptávková inflace Zdroj: PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011, 121 s. ISBN Představme si situaci, kdy se nacházíme v rovnovážném bodě E, tj. bodě, kde se střetává agregátní poptávka AD s agregátní nabídkou AS. V tomto rovnovážném bodě E produkuje hospodářství produkt ve výši Q při cenové hladině P. Předpokládejme, že se zvýší agregátní poptávka a její původní křivka AD se posune směrem vpravo nahoru (AD1). Agregátní nabídka AS se v našem příkladu nezměnila a zůstala na stejné pozici. Z grafu je patrné, že při zvýšené poptávce (AD1) dochází k růstu reálného produktu z výše Q do výše Q1. Dále můžeme z grafu vyvodit, že se zvýšila cenová hladina z výše P do výše P1. Podstatné je také to, že cenová hladina roste rychleji než reálný produkt a tak dochází k prudší inflaci. Původní rovnovážný bod E se nám přesunul do E1. Z obrázku je patrné, že oba rovnovážné body se nacházejí nad úrovní potenciálního produktu, tzn., že jsou nadužívány ekonomické zdroje. Vidíme, že křivka agregátní nabídky se za potenciálním produktem Q* prudce zvedá, to způsobí, že i při větším růstu poptávky, dojde jen k malému růstu reálného produktu a naopak k většímu růstu cenové hladiny. Ekonomika se totiž de facto nachází za hranicí svých možností. 21

22 Příklady příčin zvýšení agregátní poptávky Jak uvádějí Samuelson 26, Mankiw 27, Pavelka 28 existuje celá řada příčin zvýšení agregátní poptávky. Prvním příkladem vedoucím ke zvýšení agregátní poptávky je poskytování levných úvěrů. Např. podnik si tedy bude moci více půjčit za levnější peníze. Může se tedy stát, že se více podniků rozhodne vzít si úvěr a na trhu se najednou objeví více uchazečů o statky a služby a zvýší se tak agregátní poptávka. To samé platí pro domácnosti, které si budou při levném úvěru ochotny více půjčovat. Nadměrné investiční výdaje mohou také vyvolat poptávkovou inflaci. Dojde např. k situaci, kdy se najednou více firem rozhodne investovat do výrobních strojů a hal. Rozhodnou se rozšiřovat a zvyšovat svou výrobu. Společnosti se s vidinou dobrého vývoje ekonomiky začnou poptávat více stavebních prací, začnou poptávat více výrobních strojů. Na trhu tak může dojít k situaci, kdy výrazně poptávka předčí nabídku. Agregátní poptávka se zvyšuje. Jak uvádí R. H. Frank a kol. 29, také masivní snížení daní a zvýšení vládních výdajů může být další příčinou pro zvýšení agregátní poptávky. Stát např. vydá více peněz ze státního rozpočtu, než jsou jeho příjmy = deficit státního rozpočtu. 26 SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. Profesionál. ISBN PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3. vyd. Slaný: Melandrium, 2007, 278 s. Profesionál. ISBN FRANK, Robert H. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 803 s. Profesionál. ISBN

23 2.1.2 Nabídková inflace Nabídková inflace, též nazývaná inflace tažená náklady je druh inflace, ke které dochází v důsledku negativního nabídkového šoku, přičemž se odpovídajícím tempem nesníží agregátní poptávka. Na následujícím grafu nabídkovou inflaci vysvětlím. Graf 2 Nabídková inflace Zdroj: PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011, 121 s. ISBN Máme zde situaci, kdy se na počátku nacházíme v rovnovážném bodě E (bod, kde se střetává agregátní poptávka AD s agregátní nabídkou AS). Jestliže se ekonomika nachází v tomto bodě, produkuje reálný produkt ve výši Q při cenové hladině P. Předpokládejme, že dojde ke zvýšení nabídky z AS na AS1 (poptávka se posune směrem vlevo nahoru) při nezměněné agregátní poptávce. V tomto případě dojde k posunu rovnovážného bodu E do bodu E1. Z grafu je patrné, že při tomto pohybu bodu E E1 dojde v hospodářství ke snížení reálného produktu z Q do Q1, přičemž také zároveň dojde k růstu cenové hladiny z P do P1 a to i přesto, že se oba body E i E1 nacházejí pod úrovní potenciálního produktu. Rostou ceny zboží a mzdy při současné vysoké nezaměstnanosti, která může ještě růst. Inflace nákladová 23

24 je pro ekonomiku vážnějším problémem, než dříve uvedená inflace tažená poptávkou (Pačesová 30 ) Inflace způsobená rozpočtovým deficitem Jak uvádí Pačesová 31, příčinou inflace může být rozpočtový deficit. Vlády se mohou rozhodnout rozpočtový deficit zajistit dvěma způsoby. Mohou: 1) vydat státní obligace 2) emitovat peníze První případ nezpůsobí pohyb agregátní poptávky, jelikož vydání státních obligací nemá bezprostřední vliv na peněžní zásobu. U druhého případu tomu je však naopak. Jestliže se vláda rozhodne emitovat dodatečné peníze, dochází k okamžitému ovlivnění peněžní zásoby. To se následně projeví ve vyšší agregátní poptávce. Obecně lze konstatovat fakt, že v případě opakovaných rozpočtových deficitů dochází k růstu agregátní poptávky a tedy také růstu cenové hladiny vyšší inflace. 2.2 Dopady inflace Nyní se podíváme na některé příklady nákladů spojených s inflací, které ve své knize popisuje R. H. Frank a kol. 32. Všechny tyto náklady jsou pro hospodářství ve větší či menší míře škodlivé, jelikož snižují jeho efektivnost a vytvářejí dodatečné náklady Ošoupané podrážky Pro podniky, domácnosti je velmi pohodlné držet určitou část svých prostředků v hotovosti. Dodavatelé těchto podniků velmi rádi za hotovost poskytnou své výrobky (zboží). Domácnosti zase naopak s hotovostí přijdou do krámu, ve kterém jim bezpochyby výměnou za ní poskytnou potřebné zboží či služby. Chci tím říci, že držení hotovosti je pohodlné? Ne všude totiž přijímají kreditní karty a ne všichni budou přijímat vypsané šeky atd. Dostatečné množství hotovosti poskytne jak domácnostem, tak podnikům komfort v podobě, kdy nemusí často chodit do banky a vkládat či vybírat peníze. 30 PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011, 121 s. ISBN PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011, 121 s. ISBN FRANK, Robert H. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 803 s. Profesionál. ISBN

25 Představme si situaci, kdy pan Ypsilon si bude své peníze ukládat pod polštář a nebude je tedy zhodnocovat např. v bance na termínovaném vkladu nebo využitím nabídky spoření v podílových fondech atd. Tento pan Ypsilon bude mít pod polštářem euro. Co se stane s jeho penězi za rok či dva roky? Pokud bude inflace nulová, tak pan Ypsilon může být celkem v klidu, sice žádné peníze navíc nevydělal, ale také žádné peníze neprodělal. Pokud však bude inflace 15 %, dojde k reálnému poklesu kupní síly jeho peněz tj. ke znehodnocení části jeho slamníkového bohatství. Lidé však nechtějí, aby jejich vydělané peníze ztrácely na hodnotě, naopak chtějí své peníze dále zhodnocovat a zvyšovat své bohatství. Při vyšší míře inflace se tedy stane, že lidé, chtějí co největší část držet na bankovních účtech, kde se jim peníze zhodnocují. A naopak hotovost (oběživo) vybírají vždy v menší míře a častěji, podle toho, jak jdou na nákup (to samé lze konstatovat u podniků). Častější cesty do banky pro vklad a výběr peněžních prostředků však vyvolává dodatečné náklady. Jestliže budeme častěji využívat bankovních služeb, bude muset také banka vynaložit více nákladů na personál, pobočky, bankomaty atd. Inflace tedy způsobila dodatečné náklady častější návštěvy bank, řízení většího množství operací bankami, větší počet zaměstnanců bank. Tyto náklady odčerpávají zdroje, které mohly být využity na jiné statky a služby. Jelikož tyto inflační náklady způsobují častější návštěvu bank a tedy větší opotřebení bot, říká se jím také náklady na ošoupané podrážky Inflační šum Ceny jsou na svobodných trzích určovány poptávkou a nabídkou. Nejsou tedy určovány nějakými chytrými mudrci či ministerstvem pro cenovou tvorbu. Jestliže se v Praze stane vzácnějším bílý kaviár, začne stoupat jeho cena. Luxusnější restaurace budou za něj ochotny zaplatit vyšší obnos peněz a naopak obyčejné restaurace od kaviáru upustí. Dodavatelé kaviáru na zvyšující se cenu zareagují. Jelikož chtějí vyšší zisky, budou se snažit dodat na trh vyšší množství kaviáru. Trh kaviáru se dostane opět do rovnováhy, když už nebude nevyužitá příležitost dosáhnout vyššího zisku a poptávající i nabízející budou spokojeni s cenou. Co se však stane při inflaci? Inflace v tomto cenovém systému způsobí šum. V neinflačním prostředí dodavatel kaviáru zareaguje na jeho zvyšující se cenu vyšší dodávkou, neboť se domnívá, že se po něm zvýšila poptávka. Jestliže však budeme 25

26 v inflačním prostředí, musí si dodavatel položit ještě dodatečné otázky. Je toto zvyšování cen kaviáru výsledkem zvyšující se poptávky po něm? Nebo se zvýšila cena i ostatních výrobků na trhu a dochází tedy k inflaci tj. nejedná se o zvýšenou poptávku. Dodavatel tedy musí zjistit ceny i ostatních statků a služeb, aby mohl posoudit růst cen. Toto dodatečné shromažďování informací je nákladné na čas, a tak reakce na vyšší cenu je většinou pomalá a dosti často náhodná. Ceny nejsou tedy ovlivňovány jen poptávkou a nabídkou, ale také inflací, která v tomto systému způsobuje šum. Tento rušivý element vyvolává další náklady a snižuje tak efektivnost trhu Narušení pobídek k práci, spoření a investicím Mnohé státy mají ve svých daňových systémech zavedenou tzv. indexaci. Na příkladu vysvětlím, o co se jedná. Představme si situaci, kdy důchodce dostává měsíčně Kč a roční míra inflace činí 10 %. V takovém případě by důchodce za jeden rok přišel reálně o Kč. Vlády zemí by však mohly využít indexaci, kdy při inflaci by odpovídajícím způsobem byl zvýšen i příjem důchodce. Pokud by tedy činil důchod Kč a vláda by chtěla důchodcům při 10% inflaci zachovat jejich životní standard, musela by také jejich důchody zvýšit o 10 % - tj. na Kč. Taková indexace by mohla být součástí právního řádu, aby nedocházelo ke snižování životní úrovně důchodců. Indexace však není uplatňována všude. Uveďme si příklad s odpisy. Továrník si koupí stroj za euro. Tento nákup pro něj představuje náklad. Předpokládejme zemi, kde bude možné dlouhodobý hmotný majetek ve výše uvedené ceně odepisovat 10 let rovnoměrně. To znamená, že podnikatel si bude moci odečíst každý rok jednu desetinu tohoto stroje tj euro a o tuto částku si sníží daňový základ a bude platit nižší daně. Pokud však bude vyšší inflace a nebude v zákoně zakotvena indexace, bude továrník každý rok reálně odepisovat méně. To může vést a při vysokých mírách inflace také vede k neochotě podniků více investovat, následně také více produkovat a zvyšovat životní úroveň. Pokud tento příklad vynásobíme tisíckrát a vícekrát, dojdeme k závěru, že při vyšší inflaci může HDP státu být značně nižší než by mohlo být. I na tomto příkladu, vidíme, že dochází k neefektivnosti nevyužití všech možných zdrojů. I tento příklad nám ukazuje, jaký náklad může inflace způsobit a poškozovat tak ekonomiku, která by mohla růst vyšším tempem. 26

27 2.2.4 Přerozdělení bohatství ZAMĚSTNANCI ZAMĚSTNAVATEL Dalším dopadem inflace je přerozdělení bohatství mezi různými skupinami lidí. Představme si situaci, kdy zaměstnanci podniku pobírají mzdu v určité výši. V kolektivní smlouvě mají ujednáno, že tato mzda zůstane po dobu tří let nezměněná. Nebude tedy indexována v závislosti na výši inflace. To představuje pro zaměstnance problém hrozbu. Pokud bude v ekonomice inflace vyšší, než očekávali, budou jejich mzdy reálně klesat. Kupní síla jejich příjmu bude nižší. Z pohledu celé ekonomiky však nedochází ke snížení agregátní kupní síly. Kupní síla zaměstnanců by se jen přesunula. V našem případě strádají zaměstnanci podniku, avšak jejich zaměstnavatel na tom vydělává. Zaměstnavatel vyplácí reálně méně peněz, než očekával a tak rostou jeho reálné příjmy. V opačném případě, kdy by došlo k nižší míře inflace (než zaměstnanci očekávali) nebo dokonce k deflaci, přesunula by se kupní síla od zaměstnavatele k jeho zaměstnancům a zaměstnavatel by měl reálně nižší příjmy. VĚŘITEL DLUŽNÍK Dalším příkladem přerozdělení bohatství může být jeho přesun mezi věřitelem a dlužníkem. Představme si situaci, kdy si výrobce kšiltových čepicí přijde půjčit do banky vyšší obnos peněz na nákup drahého pracovního stroje. Je předpokládána inflace ve výši 2 %. Obě dvě strany, jak banka, tak klient, jsou s tím smířeny a při podpisu smlouvy s takovým cenovým růstem počítají. Co se však stane, dojde-li k neočekávanému vyššímu růstu cen? Z makroekonomického hlediska by měl člověk spíše zaplakat, ovšem z pohledu dlužníka se jedná o dobrou zprávu. Dlužník si půjčoval za určitých podmínek (předpoklad 2% inflace), avšak tyto podmínky se změnily (inflace je vyšší např. 10 %) a tyto podmínky mu úvěr nečekaně zlevnily. On sice bude platit nominálně stejnou částku, nicméně reálně bude platit méně a úvěr se mu tedy zlevní. Pro banku to znamená naopak hrozbu, jelikož dostane reálně méně peněz, než očekávala. Opět tedy, jako v předešlém případě, nedochází ke ztrátě kupní síly, ale k jejímu přesunu směrem od věřitele k dlužníkovi. Vysoká inflace tedy prospívá dlužníkům a škodí věřitelům. 27

28 Přerozdělení bohatství, které způsobí inflace, nesníží celkové bohatství ekonomiky, jelikož dochází pouze k jeho přesunu od jedné skupiny lidí na druhou, avšak je pro hospodářství škodlivé. Lidé potřebují mít nějakou míru jistoty, předpověditelnosti budoucího vývoje. To znamená, že půjčíme-li někomu peníze (investujeme je, domlouváme se ve smlouvách) potřebujeme vědět, jaký bude alespoň přibližný vývoj. Pokud je vývoj nejistý a míra inflace vysoká odrazuje nás to od investic, od spoření, od půjčování. Někteří ekonomové (R. H. Frank) přirovnávají hospodářství, kde je vývoj ekonomiky velmi nepředvídatelný ke kasinu. Jedná se o ekonomiku, kde si hodíte mincí, či vsadíte v ruletě a čekáte, jestli vyděláte či proděláte. Hozením mincí můžeme myslet např. investici do podílových fondů či termínované vklady, vsazením si v ruletě můžeme zase mínit půjčení peněz či domlouvání kolektivní smlouvy v práci Ztížení dlouhodobého plánování Koupě domu, spoření na stáří, investice firem do výrobního zařízení, stavba dálnic to je jen několik příkladů, které vyžadují dlouhodobé plánování. Člověk na to, aby si koupil dům, musí nějakou dobu šetřit nebo si vezme hypotéku (na delší dobu), spořit si na důchod musí člověk také začít dříve než 1 měsíc před nástupem do něj, investiční rozhodnutí firem jsou činěna také na dlouhou dobu dopředu. Výše uvedené příklady měly poukázat na fakt, že některá ekonomická rozhodnutí jsou činěna dlouhodobě dopředu. Vysoká a nepředvídatelná inflace značně stěžuje toto dlouhodobé plánování. Pokud si budeme chtít spořit na stáří a nebudeme vůbec schopni odhadnout, jaká bude naše budoucí hodnota peněz, tj. nebudeme schopni odhadnout, kolik si máme spořit, abychom si alespoň částečně zachovali životní standard, budeme jen těžko spořit. Pokud bude inflace vysoká, budeme chtít raději utrácet. To samé platí pro firmy, které nebudou chtít investovat v nestabilním prostředí, kde panuje vysoká inflace. Nebudou mít totiž ani základní míru jistoty navrácení jejich investice. Dalšími dopady, které inflace způsobuje, může být narušení schopnosti peněz plnit funkci oběživa a ztráta schopnosti peněz uchovávat bohatství. Lidé nejsou ochotni přijímat peníze výměnou za své zboží a služby lidé se uchylují k náhradě peněz např. k barteru, což je značně neefektivní a pro ekonomiku zbytečně nákladné. Lidé také nejsou ochotni držet své peníze (střádat, spořit), jelikož rychle ztrácejí svou hodnotu. V ekonomice se pak většina peněz ihned po jejich nabytí utrácí. 28

29 Výše jsem uvedl jen několik příkladů dopadů, které inflace může způsobit. Dost těchto dopadů je rozporuplných, jelikož mnohé z nich nelze vyjádřit číselně. Avšak všeobecně se ekonomové shodnou na názoru, že vysoká inflace (a můžeme se dohadovat, co spojení vysoká inflace znamená) je pro hospodářství škodlivá. Většina ekonomů se také shoduje na tom, že mírná inflace je pro ekonomiku zdravá a žádaná. Fatálními dopady, které měla inflace na ekonomiky jednotlivých států, se budu věnovat v následující kapitole. Kde budou uvedeny konkrétní případy z historie, co inflace způsobila. Jaké ekonomické a politické krize zapříčinila a také, jaké způsobila sociální nepokoje. 29

30 3 Historické příklady inflace Historie zná mnoho případů, kdy se nezodpovědní panovníci či vlády rozhodly ke zvyšování peněz v oběhu takovým způsobem, který měl ničivé následky pro ekonomiky jejich států. Inflace může mít různé příčiny, jak jsme si řekli v minulé kapitole. V této kapitole uvedu několik případů inflace, které velmi nepříznivě dopadaly na jednotlivé ekonomiky. Pádivá inflace a zejména hyperinflace, jak později uvidíme, má v drtivé většině případů kořeny u vlády či panovníka. Někdy je v tom vláda částečně nevinně, jak si uvedeme na příkladu Výmarské republiky, kdy do jisté míry zapříčinily inflaci i státy, které požadovaly po prohravší mocnosti nepřiměřeně velké reparační náhrady. 33 Z internetové encyklopedie 34 se dozvíme, že inflace dosahovala někdy nižších hodnot a jindy vyšších. Obecně nižší inflace byly v době, kdy směnitelným platidlem byly drahé kovy v podobě mincí. Bylo těžší vydat více mincí, jelikož více mincí to také znamenalo více těžby, více práce, více času více nákladů. I přesto v této době přišel panovník s řešením, kterým by zjednodušil vydávání více mincí, a to formou jejich zlehčování, kdy se jednotlivé mince z drahých kovů míchaly např. s lacinou mědí. Naopak vyšší inflace (hyperinflace) nabývajících až bizarních podob, kdy se např. cena chleba vyšplhá na částku 420 mld., je k vidění v době papírových peněz. Vlády mohly vydávat nekryté peníze prakticky bez omezení. Toto nezodpovědné chování se jim však velmi záhy vymstilo. 3.1 Římská říše a Španělsko Jedním z nejstarších zdokumentovaných příkladů inflace, je ta z doby pozdního císařství v římské říši, o které přednášel také J. R. Peden 35. Nemůžeme hovořit ještě o hyperinflaci, jelikož metalismus 36 takové znehodnocení měny značně eliminoval. Vláda se pokoušela zlehčováním mincí platit své zvyšující se výdaje. Tato neopatrná politika však vedla k inflaci. Všeobecná cenová hladina rostla. V době pozdního císařství bylo mnoho zboží cenově regulováno, tj. byly stanoveny ceny, které nesměly být překročeny. A v případě jejich překročení hrozil i trest smrti. Tím regulovaným zbožím byly především základní potraviny. K jaké situaci došlo? V oběhu bylo stále více mincí, ceny rostly, avšak hodnota zemědělských 33 Na tomto místě je však nutné podotknout, že není jednotný názor na příčinu inflace ve Výmarské republice. 34 Inflace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 35 TERRA LIBERA. Praha: TERRA LIBERA, Kupní síla peněz byla přímo závislá na jejich kovovém obsahu. 30

31 potravin zůstávala stejná. Zemědělci tak v období, kdy ceny ostatní statků a služeb rostly, dostávali zaplaceno stále stejně tedy nominálně stejně, reálně (relativně k jinému zboží) za své zboží dostávali stále méně a méně. Zemědělcům se přestalo vyplácet pěstovat obilí a nabízet ho na trhu ve městě. Postupně se začali stahovat z měst. Tuhá byrokracie, která zabraňovala zvyšovat ceny zemědělských výrobků, mohla za to, že se města začala vylidňovat a začal úpadek řemesel a obchodu. Prudký pokles římského hospodářství měl poté za následek snižování výdajů do armády, což bylo příčinou následného podlehnutí nájezdům barbarů. 37 Dalším příkladem metalické inflace je ta z doby objevení Nového světa (Ameriky). Španělé v této době drancovali americké území. Těžili zlato a dováželi ho na svých lodích do Španělska. Avšak i zde platila kvantitativní teorie peněz, která nám říká, že prakticky jakékoliv množství peněz je vhodné jako jakékoliv jiné. Platí zde zásada, kterou vyslovil již David Hume 38, a sice že dvojnásobné množství peněz neznamená dvojnásobné bohatství, nýbrž jen dvojnásobné ceny. Toho si Španělé nebyli vědomi. Dováželi zlato a s tím jak jeho množství ve španělském království rostlo, začaly stoupat také ceny. Lidé ve Španělsku měli tolik zlata, že vše nakupovali a postupně přestávali sami produkovat. Výhodné to bylo z počátku především pro vládu, resp. panovníka, který zlatem mohl financovat dobyvačné války, avšak pro obyčejné lidi to mnoho výhod neskýtalo. Postupně jak přestávali produkovat, začaly ceny stoupat a byly mnohem vyšší než v okolních státech. Vzhledem k neprodukci Španělska, se začalo království ekonomicky propadat. Francie vyráběla manufaktury, Španělsko nic. A tak postupem času se stalo španělské království lacinou kořistí silnějších mocností. A nyní se již podrobně podíváme na historický příklad inflace papírových peněz Výmarská republika Ještě se nerozptýlil pach krve a prach poslední zkázy a na svět opět dopadá temné světlo apokalypsy. Německo po 1. světové válce zaplavila vlna inflace, mnohé ožebračila, jen 37 Inflace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 38 David Hume byl skotský filosof považovaný za jednoho z největších anglicky píšících filosofů 18. století. 39 Inflace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 31

32 málokomu přinesla zisky. 40 Jedním z nejznámějších historických příkladů inflace je jistě ta z doby Výmarské republiky. Byla o ní napsána řada odborných prací, ale ani prozaičtí autoři nezůstávali pozadu, jak dokazuje Erich Maria Remarque se svou knihou Černý obelisk, z níž pochází úvodní věta tohoto odstavce. Existují různé názory na příčiny vzniku německé inflace, avšak všechny se shodují na fatálních následcích, které za sebou nechala. Lidé během krátké chvíle přicházeli o všechny své prostředky, na nákupy chodili s košíky naplněnými penězi, aby si za ně koupili libru másla. Některým lidem se dokonce vyplatilo penězi spíše topit než za ně směňovat zboží. V době největší inflace dosahoval kurz výmarské marky vůči americkému dolaru astronomických 4,2 bilionu. Krize, strmý pád hospodářství, sociální nepokoje, nestabilita tak by se dala charakterizovat poválečná Výmarská republika. Hlavním zdrojem poznání inflace ve Výmarské republice mi byl T. Balderstone Podhoubí inflace Píše se rok 1914 a krátce po vypuknutí 1. světové války ruší německá Reichsbank (centrální banka) směnitelnost vlastních emitovaných směnek za zlato. Tento měnově politicky odvážný, avšak neprozíravý krok ji umožňuje nekryté financování vládních výdajů spojených se zbrojním průmyslem a vybavením armády. Německá vláda si tak neomezeným vydáváním vlastních směnek zadělávala do budoucna na velký problém v podobě nekrytého dluhu. Je však nutné podotknout, že ani vlády ostatních zemí, se nechovali příliš rozdílně. Vše bylo vedeno v duchu, že chce-li národ stát po válce na vítězné straně, potřebuje kapitál a to hodně velký. Dluh by následně po válce splatili poražené mocnosti a státní kasa by se zahojila. Na začátku 20. století byly celkem ještě přirozené větší zásahy států do ekonomiky, navíc v Německu přežívala zastaralá představa kameralismu, tj. úřednického systému, ve kterém byly veřejné peníze vydávány na aktivní hospodářskou politiku, jež se zaměřovala především na podporu zemědělství a výroby směřující k nastartování ekonomiky. Vyspělé hospodářství, lepší životní podmínky následně vedly k větší natalitě, tedy k větší porodnosti a hlavně většímu přírůstku budoucích daňových poplatníků, kteří budou plnit státní rozpočty. Podstatou kameralismu tedy byla jednoduchá úvaha: Čím více poplatníků, tím více peněz do státní pokladnice. Právě kameralismem můžeme vysvětlit chování tehdejších německých 40 REMARQUE, Erich Maria. Černý obelisk. Vyd. 10., (V Euromedia Group 2.). Překlad Jan Scheinost. Praha: Ikar, 2009, 382 s. ISBN BALDERSTON, T. War Finance and Inflation in Britain and Germany, The Economic History Review, New Series. May,