Právní ochrana designu a ochranné známky v módním průmyslu analýza vybrané judikatury

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo Katedra občanského práva Diplomová práce Právní ochrana designu a ochranné známky v módním průmyslu analýza vybrané judikatury Helena Pastierová Akademický rok 2013/2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právní ochrana designu a ochranné známky v módním průmyslu analýza vybrané judikatury zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.. Helena Pastierová

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu této diplomové práce JUDr. Pavlu Koukalovi, Ph.D. za jeho pomoc při zpracovávání této práce. Dále bych chtěla upřímně poděkovat mému příteli Romanovi Žákovskému za všechnu jeho podporu a trpělivost. Najväčšie poďakovanie však patrí bratovi Viktorovi a mojej mame, Alene Slobodníkovej, ktorá ma po celých päť rokov štúdia podporovala po všetkých stránkách. Je najdôležitejšou osobou v mojom živote a táto práca je jej venovaná. 3

4 Obsah Úvod Co je to design? Právní regulace designu Kategorizace designu Módní design Duševně vlastnické formy ochrany předmětů módního průmyslu Ochrana formou nezapsaného průmyslového vzoru Autorskoprávní ochrana Známkoprávní ochrana Fashion law neboli módní právo nová právní disciplína Judikatura zahraničních soudů z oblasti módního průmyslu Crocs Inc. v. Holey Soles LTD Benetton Group SpA v. G-Star International BV Louis Vuitton Malletier S.A. v. Dooney & Bourke, Inc Louis Vuitton Malletier S.A. v. Nadia Plesner Joensen Christian Louboutin v. Zara France Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America, Inc Gucci America, Inc. v. Guess, Inc Burberry Limited v. Taiwan Intellectual Property Office Judikatura tuzemských soudů z oblasti módního průmyslu Závěr Seznam použitých pramenů Seznam použitých obrázků

5 Abstrakt Cílem této práce je teoretická analýza možností právní ochrany designu. Práce se věnuje zejména právní ochraně dostupné módním designérům, s důrazem na známkoprávní ochranu. Kromě teoretické analýzy jsou v práci představeny soudní rozhodnutí z praxe, zejména zahraničních soudů v oblasti právní ochrany módního designu. Dále je prostor věnován také autorskoprávní ochraně módních produktů a možnostem právní ochrany formou nezapsaných průmyslových vzorů či patentů. Pro účely pochopení vybraných soudních sporů jsou krátce představeny jednotlivé módní společnosti a jejich návrháři. Abstract The aim of this thesis is a theoretical analysis of the possibilities of legal protection of design. Thesis is dedicated in particular to legal protection available to fashion designers, with emphasis on trademark protection. In addition to theoretical analysis, the thesis introduces judicial decisions, particularly the decisions issued by foreign courts in the area of legal protection of fashion design. Various parts are further devoted also to fashion products copyright and other possibilities of legal protection of design in the form of unregistered industrial design and patent protection. There is also a brief introduction of individual fashion companies and its designers for the purposes of better apprehension of legal disputes. Klíčová slova Design, ochranná známka, spory o ochranné známky, průmyslové vzory, autorská práva, módní návrhářství, módní průmysl, módní právo, napodobování. Key words Design, trademark, trademark disputes, industrial design, copyright, fashion design, fashion industry, fashion law, counterfeit. 5

6 Seznam použitých zkratek AutZ Zákon č. 121/2001 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Bernská úmluva Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne (vyhl. č. 133/1980 Sb.) ve znění poslední revize v Paříži ze dne CDPA Copyfright, Designs and Patent Act 1988 Zákon o právu autorském, průmyslovém a patentovém z roku 1988, Velká Británie Lanham Act Title 15 Chapter 22 United States Code (Trademarks Act), primární právní úprava ochranných známek ve Spojených státech amerických Nařízení č. 2/2006 Nařízení Rady ES č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o průmyslových vzorech Společenství NOZ Zákon č. 89/2012 Sb. (Nový občanský zákoník), ze dne 3. února 2012 OHIM The Office of Harmonization for the Internal Market (Trade Marks and Designs), Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Pařížská úmluva Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (Pařížská unijní úmluva) ze dne , ve znění poslední revize ve Stockholmu dne (vyhl. č. 64/1967 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.) Směrnice 2008/95/ES Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění) TRIPS Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (sdělení MZV č. 191/1995 Sb.) 6

7 ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví (Česká republika) WIPO World Intellectual Property Organization, Světová organizace duševního vlastnictví ZOZ Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů ZoPV Zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů 7

8 Úvod Estetická zajímavost a zároveň užitnost předmětu. To jsou dva hlavní cíle designéra při vytváření vzhledu určitého produktu, tedy hlavně zapůsobit na zrakové smysly lidí určitým výrobkem plnícím jeho užitnou funkci. Myslí však designéři na potřebnou pozdější ochranu výsledků jejich tvůrčí činnosti? Po vnuknutí myšlenky napsat diplomovou práci na toto téma jsem si položila otázku, jaké jsou dnes možnosti právní ochrany tvůrčí činnosti především módního designéra. Této problematice s nadnárodním záběrem se intenzivně, a to zejména na akademické úrovni, věnuje například profesorka Uma Suthersanen 1 z univerzity Queen Mary v Londýně. Inspirací pro diplomovou práci jsou pro mne rovněž publikace Barbary Kolsun 2, která se naopak pohybuje hlavně v právní praxi a je jednou z nejvyhledávanějších amerických právních zástupkyň pro módní společnosti a jejich návrháře. Dále také využívám poznatky americké profesorky Fordhamovy univerzity, Susan Scafidi 3. Dovolím si nazvat ji hlavní průkopnicí takzvaného módního práva 4, které se specializuje na právní ochranu módních designérů a společností. Mezi mé tuzemské inspirace patří doktor Koukal 5 a profesor Ivo Telec 6, kteří jsou známí publikacemi věnujícími se aspektům práva duševního vlastnictví. Institut, kterému se v této diplomové práci věnuji, spadá právě pod odvětví práva duševního vlastnictví, jenž je pro jednotlivce i společnost poměrně důležité. Mnoho podnětů k tvorbě této diplomové práce jsem získala také z internetových blogů týkajících se aspektů práva duševního vlastnictví, do nichž přispívají mnozí odborníci. Komplexním cílem této diplomové práce je vymezení a popis módního průmyslu jako společenského fenoménu a analýza právní roviny fenoménu 1 SUTHERSANEN, Uma. Design Law: European Union and United States of America. 2 nd edition. London: Sweet & Maxwell, JIMENEZ, Guillermo C., KOLSUN, Barbara. Fashion Law. A Guide for Designers, Fashion Executives, and Attorneys. United States of America: Fairchild Books, Blog módního práva [online]. Counterfeit chic by Susan Scafidi [cit ]. 4 Překlad autorkou z anglického pojmu fashion law. 5 KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk,

9 fashion law, jenž čtenáři detailněji představím. Dalším z hlavních cílů této diplomové práce je v její první části, kromě definování zmíněných pojmů a fenoménů, také analyzovat jejich význam, a to zejména na nadnárodní úrovni. Budu se věnovat jednak možnostem ochrany designu, jak ji nabízí mezinárodní dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen TRIPS), Bernská úmluva nebo úmluva Pařížská. Předmětem mé analýzy bude rovněž otázka, zda se jedná o dvě možnosti ochrany a to formou nezapsaného průmyslového vzoru nebo jako autorské dílo, jak je tato problematika pojata doktorem Koukalem 7, anebo je u módních designérů využívaná i forma známkoprávní ochrany. Charakterizuji tak obecně pojem průmyslový vzor a důvody, proč se design módního produktu pojímá jako průmyslový vzor, a z kterého hlediska jako autorské dílo. Následně poukážu na možnosti ochrany designu, které nabízí vnitrostátní úprava, která je silně ovlivněna vstupem České Republiky do Evropské unie. V právním prostředí České Republiky je tak ochrana designu příznačná jistou dvoukolejností právní ochrany poskytované dle komunitárního a českého práva. Vybrané instituty duševního vlastnictví, které spadají pod téma této diplomové práce, budu srovnávat dle kontinentálního právního systému a angloamerického common law. Diplomovou prací reaguji na institut poměrně nový. Ve srovnání s rozvinutějšími západními státy jako je Francie nebo Spojené státy americké, je to institut v České republice zatím nevyužívaný. Předměty módního návrhářství vytvořené kombinací vlastní kreativity, vědeckým pokrokem a uměním, mají módní návrháři možnost chránit nejčastěji jako výše uvedený, nezapsaný průmyslový vzor, a to z důvodu krátkodobosti užívání módních produktů a rychle se měnících módních trendů. Jak se tato krátkodobost módních trendů projevuje v aplikační praxi soudů budu analyzovat v samostatné kapitole. Práce se rovněž soustředí na otázku, jaké podmínky musí splňovat předměty módního návrhářství pro to, aby byly uznatelné jako průmyslové vzory, 7 KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR,

10 autorská díla či aby byly způsobilé k zápisu ochranné známky. Dále se budu zamýšlet nad smyslem ochrany výše uvedených předmětů a nad registračními požadavky, které musí tyto předměty módního návrhářství pro národní i mezinárodní zápis ochranných známek splňovat. Charakterizuji tedy definiční znaky autorského díla, jak je nepřímo používá Bernská úmluva 8, dle které musí jít pojmově o výtvory, tedy výsledky procesu lidské tvorby (autorským dílem proto nemůže být výsledek mechanické činnosti nebo výsledek práce počítače). 9 Z teoretické části diplomové práce se v její druhé části přesunu do analýzy praktických případů, kterých v poslední době strmě přibývá. Z důvodu odlišné úrovni trhu se jedná zejména o rozhodnutí zahraničních soudů a kompetentních orgánů, které kromě početných žádostí o zápis ochranné známky řeší i častá obvinění ze vzájemného kopírování tvůrčí činnosti módních designérů. Spory vznikají zejména v situacích, kdy módní společnosti při tvorbě své vlastní kolekce neoprávněně používají velice podobný druh nebo barvu látky, typ kůže, tvar produktu nebo vzhled drobných částí produktu jako jiná, obvykle větší a známější módní společnost. Zpravidla se tedy nejedná o spory mezi jednotlivými návrháři navzájem, ale spory u soudu probíhají přímo mezi módními společnostmi. Zaměřím se zejména na stoupající počet soudních rozhodnutí v průběhu posledního desetiletí. Při zkoumání rozhodovací praxe soudů si kladu za cíl prozkoumat a sjednotit odůvodnění rozhodnutí a charakterizovat, v čem se soudy rozcházej rovněž si kladu otázku, zda v rámci angloamerického obyčejového práva již existují precedenty k případům týkající se právní ochrany módního designu, a tedy zda soudy rozhodují dle určitých jednotících prvků nebo fenoménů. 8 Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

11 1 Co je to design? Design je vyjádřením možností lidského ducha překročit svoje hranice. 10 George Nelson Všichni máme rádi hezké a zajímavé věci a naši pozornost poutají věci nové, neobvyklé nebo něčím specifické. Někdo si všimne a ocení, že lžička, kterou denně používá, má nějaký designový tvar, ale na druhou stranu u něj nemusí vzbudit zájem nejnovější typ kabelky módního designéra. Kamkoliv se podíváme, uvidíme něco, co bylo někým navrženo. Jednoduše řečeno, je to uskutečněná myšlenka určitého designéra. Vnější vzhled předmětu ovšem neoceňujeme jenom u výrobků jako je nábytek, textilní výrobky, šperky, budovy, automobily, ale také u internetových stránek, obalů, etiket či logotypů, tudíž se jedná o design sloužící k propagaci výrobků. K pojmu design si dovolím přidat i přívlastek estetičnost, neboli cit pro krásu. Následně je důležité design zachytit na určitém užitném předmětu v podobě hmotné, jako je například lampa či textilní výrobek, nebo i v podobě fakticky nehmotné v případě výše uvedených internetových stránek. Naplněním těchto dvou hlavních znaků designu, resp. po realizaci myšlenky designéra, vzniká užitný předmět. Spojení designu s užitnými předměty je důležité zejména z hlediska jeho právní ochrany. V zákoně o průmyslových vzorech je v prvním odstavci 5 vyjádřena individuální povaha průmyslového vzoru jako jedna z podmínek pro jeho právní ochranu. Ve srovnání s předchozí právní regulací jde o určitou inovaci ve stanovení podmínek právní ochrany průmyslového vzoru. Toto kritérium vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES o právní ochraně průmyslových vzorů a bylo zavedeno z důvodu požadavku vlastníků 10 Překlad citátu autorkou z anglického originálu: Design is a manifestation of the capacity of the human spirit to transcend its limitations. FIELL, Charlotte & Peter. Design of the 20 th Century. Taschen, 2012, s

12 průmyslových vzorů, aby ochrana průmyslového vzoru šla nad rámec prosté ochrany proti identické reprodukci vzhledu svého výrobku. Designér je tedy už od začátku tvorby limitován určitým užitným účelem, ke kterému je výrobek určen a jeho tvůrčí rozsah je tedy omezen. V případě, že takový užitný účel produkt navržený designérem postrádá, vystavuje se riziku, že nebude mít právní ochranu. Ve srovnání tvorby průmyslového či produktového designu mají poměrně větší míru tvůrčí volnosti designéři při tvorbě logotypů, internetových stránek nebo právě módního designu. 1.1 Právní regulace designu V dnešním světě právo zasahuje do téměř každé oblasti života člověka, a stejně tak je bezpochyby důležitá i právní regulace tvůrčí činnosti člověka při vytváření vzhledu určitého produktu. Design určitého produktu je jako výsledek estetického vnímání a kreativity člověka také právem regulovaný. Nicméně je právem chráněna jenom ta složka, která vytváří vzhled produktu a nikoliv vzhled vyplývající z technické povahy výrobku či užitného předmět. 11 Jednotná relevantní zákonná definice designu se však v českém právním řádu hledá obtížně. V průběhu rozhodovací praxe soudy postupně sjednocují určité definiční znaky pojmu design. Charakteristické znaky designu vychází z vybraných důkazních prostředků využitých v obhajování před americkými soudy, kde je design pojímán jako účel nebo záměr v kombinaci s plánem nebo jen s naznačovanou myšlenkou, dále jako výraz umění, který dává vizuální formu koncepci myšlenkové, nebo je vnímán i jako nákres či znázornění původní koncepce pro neobvyklý model, tvar, nebo konfigurace, které mají být použity ve výrobním, textilním i výtvarném umění. Jde hlavně o dekorativní či ornamentální charakter. 12 Zákonnou definici nabízí první odstavec britského zákona o ochraně zapsaných průmyslových vzorů Registered Designs Act z roku 1949, kde je uvedeno, že design je vzhled celého produktu, nebo jeho části, vyplývající z jeho funkcí, zejména z linií, obrysů, 11 Srov. 10 odst. 1 ZoPV. 12 What is design? [online]. The law dictionary [cit ]. 12

13 barev, tvaru, struktury nebo materiálu výrobku, nebo zdobení. 13 Téměř shodnou definici najdeme v tuzemské právní úpravě, kde je v 2 Zákona o ochraně průmyslových vzorů 14 podobně právně regulován průmyslový vzor. Slovo design se však v české autorskoprávní úpravě nenachází, dá se však říci, že se jím chápe průmyslový vzor. Ve Spojených státech amerických je oblast autorského práva upravena na úrovni federace a v U. S. Code neboli v americkém právním řádu, kde je v článcích 17 a 35 design zmiňován, avšak rovněž ne výslovně. Po prostudování článku 17 týkajícího se autorského práva resp. copyright, osobně chápu design jako zrakem vnímatelný soubor prvků, aplikovaných na určitém výrobku, jde tedy o vzhled výrobku. Nejvýstižnější zákonná definice designu je dle mého názoru výše uvedena definice upravena v britském zákonu o ochraně zapsaných průmyslových vzorů. 1.2 Kategorizace designu Aplikací designu na určité předměty se nabízí jeho kategorizace a to zejména na čtyři hlavní kategorie: design produktový, průmyslový, grafický design a konečně módní design 15. V případě produktového designu se jedná o jeho aplikaci na předměty obvykle sloužící k běžnému a každodennímu spotřebitelskému užívání jako osvětlení, nábytek, kuchyňské zařízení, elektronika či hračky. 16 Produktový design je často zaměňován s průmyslovým designem, který je aplikován na výrobky určené k průmyslovému účelu či výrobě jako například pracovní nástroje, mechanická zařízení nebo obráběcí stroje. U průmyslového designu je důležité, aby byl designér dostatečně seznámen s technickou stránkou předmětu, kterého vzhled navrhuje, protože propojení technické a estetické 13 Srov. section 1 Registered Design Act Srov. 2 ZoPV. 15 SUTHERSANEN, Uma. Design law: European Union and United States of America. 2 nd edition. London: Sweet & Maxwell, 2010, s KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

14 stránky je v tomto případě zásadní. 17 Grafický design, i když ho často přehlížíme, nás všude obklopuje, či už prostřednictvím produktů, které si kupujeme, nápisů, které čteme i pokojů, které obýváme. Ve srovnání s předchozími dvěma jsou grafičtí designéři ve své možné míře tvořivosti podstatně méně limitováni užitnou funkcí předmětu, jelikož loga, etikety výrobků, webové stránky, propagační letáky či titulní stránky novin slouží pouze jako identifikační symbol nebo komunikační prostředek. 18 Konečně se dostávám k módnímu návrhářství neboli tzv. fashion design, který je stěžejním pro tuto diplomovou práci. Módní design bych rozdělila na podkategorie a to na design šperků a textilní design. S módním designem úzce souvisí i nově vytvořená právní disciplína tzv. módní právo 19, kterému se podrobněji věnuji v kapitole 3.4 Fashion Law. Kromě uvedeného základního členění druhů designu pokládám za ještě praktičtější jeho detailnější rozdělení, inspirované Australským institutem designu 20 na interiérový design, design filmu, divadla, osvětlování či televize, design budov, navrhování úprav krajiny a měst, design her a další. 1.3 Módní design Stejně jako předcházející druhy i módní design je součástí našeho každodenního života. Oblečení, boty i doplňky nosíme všichni, ne každý z nás se však zajímá a oceňuje tvůrčí činnost módních designérů. Ti jsou při aplikaci designu na textilní a jiné módní produkty ve velké míře ovlivněni rychle se měnícími módními trendy a do jisté míry jsou rovněž limitováni užitnou funkcí produktů, které od oblečení či bot společnost vyžaduje. Nejdůležitější roli při tvůrčí činnosti módního designéra hraje jeho znalost materiálů, vynalézavost při práci s barvami, tvary či vzory a v neposlední řadě taky schopnost předvídat nová přání 17 Industrial design basics [online]. [cit ]. 18 The Universal Arts of Graphic Design [online]. [cit ]. Dostupné z: 19 JIMENEZ, Guillermo C., KOLSUN, Barbara. Fashion Law. A Guide for Designers, Fashion Executives, and Attorneys. United States of America: Fairchild Books, 2013, s Design institute of Australia, [online]. [cit ]. Dostupné z: 14

15 spotřebitelů. Obsáhlé nové kolekce oblečení či bot se objevují minimálně dvakrát ročně a tato rychlost permanentního obměňování trendů a stylů má ovšem vliv na to, že koncoví zákazníci produkty obvykle dlouho nevyužívají. Skutečnost krátkodobosti tudíž výrazně působí na právní ochranu předmětů módního designu. S ohledem na výše uvedené fakty právní úprava módnímu designérovi nabízí ochranu jeho tvůrčí činnosti formou nezapsaného průmyslového vzoru dle bodů 16 a 17 Preambule Nařízení 6/2002. V článku 25 odst. 2 Dohody TRIPS 21 je výslovně zakotven požadavek neformálnosti speciálně ve vztahu k textilním průmyslovým vzorům. Následně se v rámci Evropské unie nabízí módním designérům ochrana formou registrace ochranné známky v souvislosti s článkem 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES a nebo jako autorské dílo v souvislosti s 2 odst. 1 autorského zákona. 22 Pro srovnání se zaměřím i na možnosti právní ochrany módních produktů, jak je nabízí právní úprava Spojených států amerických, a to z toho důvodu, že se na jejich území odehrávala většina významných soudních sporů, které analyzuji v druhé části práce. 21 Srov. čl. 25 odst. 2 Dohody TRIPS. 22 Srov. 2 odst.1 AutZ. 15

16 2 Duševně vlastnické formy ochrany předmětů módního průmyslu Jelikož zmiňovaná kreativita a inovativní přístupy designérů bezpochyby potřebují být právně chráněny, oblast práva duševního vlastnictví nabízí různorodé varianty právní ochrany tvůrčí činnosti módních designérů a působí pro ně mimo jiné i jako podnět k tvorbě esteticky atraktivnějších a rozmanitějších produktů v rámci shodných funkčních či technických vlastností. Tímto se poptávka po produktech módního průmyslu zvyšuje a stejně tak i jejich vývozní potenciál. V této souvislosti se dostáváme k stimulační funkci práva duševního vlastnictví. Kromě funkce stimulační je podstatná i funkce osvětová, která se odráží ve výchově k úctě k výsledkům činnosti cizích osob, zejména k výsledkům jejich tvorby a k hodnotám všeobecně významným pro společnost. 23 Různorodé varianty právní ochrany tvůrčí činnosti módních designérů, které oblast práva duševního vlastnictví nabízí, budu zkoumat a analyzovat nejdřív v souladu s komunitárním právem, které je účinné na našem území a pro srovnání následně popíšu formy právní ochrany nabízené právní úpravou Spojených států amerických. 2.1 Ochrana formou nezapsaného průmyslového vzoru Právní ochrana průmyslového vzoru současně představuje ochranu investic vložených do jeho vývoje, následné reklamy a propagace designu produktu a je prostředkem k získání a udržení pozice na trhu v prostředí konkurence. Co je to průmyslový vzor a skutečnost, že pod tímto termínem chápe český právní řád design, jsem vysvětlila výše. Právním pramenem disponujícím největším významem v souvislosti s právní ochranou průmyslových vzorů je v rámci komunitárního práva nařízení Rady ES č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o průmyslových vzorech Společenství. Již ze Zelené knihy o právní ochraně 23 TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s

17 průmyslových vzorů 24 jasně vyplýval úmysl Evropské komise unifikovat úpravu průmyslových vzorů a výsledkem bylo právě výše uváděné Nařízení 6/2002. Společenství jím založilo institut průmyslového vzoru, a to ve formě zapsaného nebo nezapsaného průmyslového vzoru. Účinnost mají obě formy na celém jednotném teritoriu Evropské unie, tj. v 28 členských státech. Ochrana produktů oděvního průmyslu formou nezapsaného průmyslového vzoru je neformální. Povinnost registrace zde odpadá a ochrana průmyslového vzoru tak vzniká již pouhým zpřístupněním společnosti způsobem stanoveným v nařízení. Znaky novosti a individuální povahy však musí nezapsaný průmyslový vzor splňovat stejně jako vzor zapsaný a nesmí také odporovat veřejnému pořádku či dobrým mravům. Co se týká délky doby ochrany, není na ni kladen takový důraz. V případě nezapsaného vzoru činí tři roky ode dne, kdy byl průmyslový vzor poprvé v rámci Společenství zpřístupněn veřejnosti. 25 V článku 11 Nařízení č. 6/2002 je specifikováno, že nezapsaný vzor se považuje za zpřístupněný veřejnosti ve Společenství v případě, že byl zveřejněn nebo jinak oznámen, vystavován, obchodně použit nebo jiným způsobem uveden ve veřejnou známost takovým způsobem, že v průběhu běžných obchodních činností se mohly tyto události dostat na vědomí v odborných kruzích aktivních v rámci Společenství a specializovaných v daném oboru. Avšak v případě, že byl průmyslový vzor sdělen pouze třetí osobě pod výslovnou nebo mlčky předpokládanou podmínkou jeho utajení, se za zpřístupněný veřejnosti nepovažuje. Dále se nabízí otázka, kde musí být vzor zpřístupněn veřejnosti, aby mohl užívat ochrany nezapsaného průmyslového vzoru Společenství. Z článku 110a 26 Nařízení č. 6/2002 lze jednoduše vyčíst, že takto musí být učiněno výlučně na území Společenství. Zápis průmyslového vzoru pro volně tvořící designéry obvykle představuje vysoké finanční náklady a forma nezapsaného průmyslového vzoru 24 Zelená kniha o právní ochraně průmyslových vzorů. Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design [online]. [cit ]. 25 Srov. čl. 11 odst. 2 Nařízení Rady ES č. 6/ podle čl. 11 průmyslový vzor, který nebyl zpřístupněn veřejnosti na území Společenství, nepožívá ochrany jako nezapsaný průmyslový vzor. 17

18 proto může sloužit jako východisko v takové situaci vzhledem k bezplatné neformální ochraně. Při vymezení podmínek nabytí právní ochrany prostřednictvím nezapsaného průmyslového vzoru je hlavní kritérium novosti a individuální povahy. Kritérium je upraveno v ustanovení 4 ZoPV, které vychází z článku 4 Směrnice 98/71/ES, kde se uvádí, že průmyslový vzor je považován za nový nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor. V průběhu dokazování týkajícího se okamžiku zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti přijal Odvolací senát 27 Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen OHIM) různé důkazní materiály. Rovněž výsledky nejpoužívanějšího internetového vyhledávače Google jsou považovány za zpřístupnění veřejnosti, avšak jen v případě, že je toto zveřejnění na internetu možné datovat. V článku 6 Nařízení 6/2002 je definován další z požadavků pro účinnou právní ochranu průmyslového vzoru a to požadavek individuální povahy právě s modifikací pro nezapsaný průmyslový vzor Společenství, kdy se jeho individualita posuzuje od okamžiku, kdy byl poprvé zpřístupněn veřejnosti. Požadavek individuální povahy je nejdůležitější z důvodu celkového dojmu, který u informovaného spotřebitele nový průmyslový vzor vyvolává. Jak je stanoveno ve třináctém bodu odůvodnění Směrnice 98/71/ES 28, celkový dojem by se měl významně lišit a rozhodující faktor je také charakter výrobku jako takového a průmyslové odvětví, do kterého spadá. Namísto individuální povahy je v rámci Spojeného království pro uznání originality zavedena podmínka neběžnosti v obchodních kruzích. 29 V právní úpravě Spojených států amerických je situace o něco složitější. Průmyslovým vzorům, resp. designům, je tady poskytována ochrana různými způsoby, a tudíž se liší i kritéria pro získání právní ochrany určitého designu. Kromě autorskoprávní ochrany tvůrčí činnosti designérů, které se věnuji 27 Board of Appeals 28 Odůvodnění Směrnice 98/71/ES [online]. EurLex [cit ]. 29 Srov. čl. 213 odst.4 Copyright, Designs and Patents Act. 18

19 v následující podkapitole, nabízí právo duševního vlastnictví ve Spojených státech další tři možnosti ochrany. Jednak prostřednictvím ochrany před nekalou soutěží neboli trade dress, vyplývající z článku 1125a Lanham Actu, dále ochranu formou patentů a konečně variantu právní ochrany registrací ochranné známky neboli trademark protection. Hlavním právním pramenem, který upravuje ochranu patentových designů, je United States Patent Act, článek 35 U.S. Code. Pro srovnání může být v rámci komunitárního práva design chráněn formou zapsaného průmyslového vzoru tak, jak jej americký zákonodárce chrání formou patentu. Aby byl design uznaný za patent, musí tudíž zanechávat esteticky příjemný dojem, který není předurčen technickou funkcí. Originalita je však nejdůležitějším požadavkem a kromě kritéria novosti musí být zároveň splněn zásadní požadavek vynálezecké činnosti. Módní návrháři a společnosti si formou patentu chrání zpravidla výrobní technologie, druh látky nebo tvar bot či textilií. Jedním z posledních revolučních patentů je technologie dýchacích bot italské společnosti Geox, která má výlučné právo vyrábět boty, jejichž podrážky tvoří membrány odvětrávající botu na místech, kde se noha člověka nejvíc potí a tyto membrány zároveň nepropustí vnější vlhkost ani prach. Prodyšné boty president společnosti Mario Polegato 30 dal patentovat jen v roce Autorskoprávní ochrana V návaznosti na členství České republiky v Evropské unii analyzuji autorskoprávní ochranu módních designérů v rámci komunitárního práva. Ostatně tuzemské zákony zahrnující aspekty autorského práva jsou upraveny dle vzorů početných mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázaná. Možné mylné zařazení produktů módního návrhářství pod pojem umělecké dílo vyvrací autorský zákon, který pod umělecké dílo řadí pouze výkon 30 Informace dostupná z: 31 Espacenet (Evropský patentový úřad). [online]. [cit ]. 19

20 herce, zpěváka, tanečníka apod. 32 Autorskoprávní ochranu produktů nejen módních designérů nabízí jejich zařazení pod díla tzv. užitého umění. Tento pojem je v autorském zákonu zařazen obecně pod pojem autorské dílo 33, není však dále v zákoně ani v důvodové zprávě 34 nikde vysvětlen. Skutečnost, že díla užitého umění představují nejčastější formu autorskoprávní ochrany designu, vyplývá i z Bernské úmluvy, která je odlišuje od průmyslových vzorů 35 chráněných zvláštním zákonem. 36 Díla užitého umění jsou obvykle díly výtvarného umění, jenž kromě vlastního estetického působení plní i funkci uspokojování každodenních potřeb člověka. Tuto funkci umožňuje jakýsi hmotný nosič. Předměty užitného umění jsou tedy kromě módních produktů a textilií také umělecké sklo, lustry, umělecká bižuterie a šperky, umělecký nábytek, umělecký příbor, hračky, loutky a mnoho dalších podobných předmětů. 37 Autorská práva jsou právy absolutními a působí vůči všem resp. erga omnes. Prostřednictvím autorského zákona a obdobně Bernské úmluvy jsou módním návrhářům přiznána práva osobnostní 38 a majetková 39. Proti tomu však práva plynoucí z porušení autorských práv jsou práva relativní, tudíž působí vždy mezi stranami resp. inter partes, v tomto případě mezi návrhářem a osobou, která se dopustila porušení či ohrožení autorských práv. Módní návrhář se tak může v souvislosti s 40 autorského zákona domáhat, aby bylo například určeno jeho autorství daného módního produktu, aby byl jakýkoliv neoprávněný zásah do jeho práv zakázán, aby byly odstraněny následky tohoto zásahu do práva a také poskytnuto přiměřené zadostiučinění za případnou způsobenou majetkovou újmu. 32 Srov. 67 odst. 1 AutZ. 33 Srov. 2 odst. 1 poslední věta AutZ. 34 Důvodová zpráva k zákonu č. 121/2000 Sb. (autorský zákon), ze dne [online]. [cit ]. 35 Srov. čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy. 36 Srov. 2 ZoPV. 37 SCHULZE, Gernot; LOEWENHEIM, Ulrich. Handbuch des Urheberrechts. München: Verlag C. H. Beck, 2010, s Srov. 11 AutZ, obdobně viz čl. 6 bis, 12 Bernské úmluvy. 39 Srov. 12 AutZ, obdobně viz čl. 8 až 11 ter, čl.14 Bernské úmluvy. 20

21 Osobnostní práva, jakožto práva bytostně spjata s osobností tvůrce 40, jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Autor se jich zásadně nemůže vzdát. V této souvislosti si dovolím poukázat na zajímavost v právní úpravě Spojených států amerických. Převod autorských práv a práv s nimi souvisejících z tvůrce na jinou osobu, je totiž dle amerického práva možný. Tato možnost vykonání převodu autorských práv je upravena v článku U. S. Code. 41 Podmínkou platného převodu autorských práv jsou právoplatné dokumenty v písemné formě opatřené všemi potřebnými podpisy. Přesto je ve Spojených státech autorské právo k módnímu produktu spjato s tvůrcem od momentu jeho vytvoření. Jakmile je dílo přetvořeno v hmotný předmět, je chráněno federálním autorským právem a autor se ho může jeho ochrany domáhat. Není rovněž nutné se tohoto práva někde domáhat, či si o něj podat přihlášku, aby bylo uznáno. Nicméně je nutné si dílo zaregistrovat u Autorskoprávního úřadu 42. Přední světoví módní návrháři, kteří tvoří ve jménu velké společnosti obvykle nesoucí jejich jméno, formu autorskoprávní ochrany obvykle nevyužívají. Jejich snahou je zejména zaregistrovat ochrannou známku pro určitou barvu, znak, tvar či celkový design, který designéra resp. společnost specifikuje a dle kterého ji zákazníci identifikují. Autorskoprávní ochrana je příznivá a efektivní například pro české módní návrháře, kteří působí na nižší úrovni trhu a do zahraničí expandují podstatně méně. 2.3 Známkoprávní ochrana Registrace ochranné známky je nejčastěji využívaná forma právní ochrany světovými módními designéry a společnostmi. Domnívám se, že je to z důvodu očekávání nejúčinnější ochrany před kopírováním, napodobováním či jiným nekalým soutěžním jednáním, kterou registrace ochranné známky disponuje. 40 TELEC, Ivo, TUMA, Pavel. Autorský zákon, komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, s U. S. Code 204, Execution of transfers of copyright ownership [online]. Legal Information Institue [cit ]. 42 Can Fashion be copyrighted? [online]. Fox Rothschild LLP [cit ]. 21

22 Z praktických případů, jež analyzuji v samostatné kapitole č. 4, lze však vyčíst, že ochranná známka nemusí jejího majitele vždy důkladně ochránit. Ochranná známka je především nehmotný právní statek, jež spadá do okruhu práv na ochranu průmyslového vlastnictví. Pojmu ochranná známka používaném v českém jazyce odpovídá v angloamerických zemích pojem trademark, jenž byl také převzat do anglického znění mnoha právních předpisů, mimo jiné i těch vydaných v rámci Evropského společenství či Světovou obchodní organizací. Ve francouzštině se například setkáme s pojmem la marque déposée a v němčině s pojmem Warenzeichen Všechny tyto jazykové varianty právního institutu ochranné známky mají shodný účel, jež je označení specifického výrobku či služby, ať už jeho výjimečnost spočívá kupříkladu v použitých materiálech, způsobu zpracování či třeba samotné osobě poskytovatele služby nebo zhotovitele výrobku. Definice ochranné známky je v členských zemích Evropského společenství identická 43 a byla harmonizována podle článku 2 Směrnice 2008/95 ES, který stanoví následující: Ochrannou známkou může být jakékoliv onačení, schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar zboží nebo jeho balení, pokud jsou tato označení způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků. Z uvedené definice ochranné známky je možné vyčíst tři elementární atributy neboli nutné podmínky pro zápis. Ochranná známka musí být v první řadě tvořena označením, které je následně schopné grafického znázornění a navíc musí být způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Grafická znázornitelnost je demonstrativně svěřena v 1 slovům, barvám, 43 Srov. 1 ZOZ: Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem, jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. 1 odst. 1 zákona o ochranných známkách 1994 (Trade marks Act 1994): (1) In this Act a trade mark means any sign capable of being represented graphically which is capable of distinguishing goods or services of one undertaking from those of other undertakings. A trade mark may, in particular, consist of words (including personal names), designs, letters, numerals or the shape of goods or their packaging. 22

23 kresbám, písmenům, číslicím, tvarům výrobku nebo jeho obalům. Všechny zmíněné varianty kromě barvy nepůsobí větší problém. V případě barvy, která má být ochrannou známkou, je nutné zdůraznit, že předmětem ochrany může být pouze zcela přesně vymezený odstín. Základní barvy totiž musí být přístupné všem a nelze si je tedy přivlastňovat. 44 Podmínkou zápisu ochranné známky je zejména její jasné vymezení, aby i pro konkurenci bylo srozumitelné, čeho se ochranná známka týká. V praxi to znamená, že ochranná známka je jakýmsi symbolem, dle kterého si zákazník vybírá určitý produkt. Ochranná známka umožňuje odlišení od konkurence, které je v módním průmyslu významné. V některým zemích se právní ochrana vztahuje i na ochranné známky nezapsané, nicméně užívané. Takovou ochranu nabízí například institut passing off, který je v angloamerickém právním systému určitým druhem občanskoprávního přestupku. Aby mohl majitel nezapsané ochranné známky úspěšně žalovat viníka, který jeho ochrannou známku používá, musí kromě prokázaní, že ochranná známka je jeho, dokázat také, že na základě ní vybudoval určitou reputaci a konečně, že užití této ochranné známky jinou osobou ho poškodilo. 45 Ochranná známka je svým způsobem označení, avšak nikoliv každé označení bez dalšího. Jejím specifikem je totiž nutnost splnění určitých zákonných požadavků, na základě nichž je známka zapsána do příslušného rejstříku či evidence. Teprve tímto zápisem do Rejstříku se z pouhého označení stává ochranná známka v právním smyslu daného pojmu, čímž dále získává mimo jiné zákonem stanovenou ochranu před zneužíváním či napodobováním. Ochranné známky jsou samozřejmě v teorii i praxi rozmanitě členěny. Dovolím si alespoň pro ilustraci nabídnout demonstrativní výčet druhů ochranných známek, mezi něž patří například ochranné známky slovní, tvořené pouhými slovy; ochranné známky obrazové tvořené například kresbou 44 HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, s MACQUEEN, Hector; WAELDE, Charlotte; LAURIE, Graeme; BROWN, Abbe. Contemporary intellectual property Law and Policy. 2. vyd. New York: Oxford University Press, 2010, s

24 či nákresem; dále ochranné známky kombinované, v nichž se mísí druhy známek prvně uvedených a v neposlední řadě kupříkladu ochranné známky prostorové, chránící trojrozměrný tvar či design. Následně lze ochranné známky dělit i podle důvodu registrace či způsobu využití na typy, mezi něž lze zařadit například ochranné známky výrobní, registrované s cílem nezaměnitelného a rozlišovacího označení vyráběného zboží či poskytované služby; ochranné známky zásobní pro případ výroby budoucí nebo také ochranné známky blokující, jenž byly registrovány pouze s cílem znemožnit jejich registraci jinému, především konkurenčnímu, subjektu. Všeobecně známá známka je také považována za označení nezapsané. Ochrana této známky totiž není založena zákonným formálním postupem. Zavádí ochranu všeobecně známých známek Pařížská unijní úmluva. I v dohodě TRIPS v čl. 16, se vyskytuje zmínka o všeobecně známé známce, která s odkazem na Pařížskou unijní úmluvu představuje vodítko pro určování, zda je ochranná známka všeobecně známá, kdy stanoví, že: bude Člen brát zřetel na to, zda je ochranná známka známa v příslušném okruhu veřejnosti, včetně známosti u dotyčného Člena, získané jako důsledek propagace této ochranné známky. Svůj závazek Česká republika splnila zařazením písm. d) do 3 ZOZ, kde se uvádí, že starší ochrannou známkou je i všeobecně známá známka, jejíž ochrana vznikla před datem podání přihlášky pozdější ochranné známky a k tomuto datu dosud trvá. Takovým označením fakticky chráněným je např. Tiffany nebo také Jaguar. 46 Základním právem vlastníka je přirozeně právo ochrannou známku užít, a to ve spojení s výrobky či službami, pro které byla daná přihláška registrována. ZOZ připouští, aby vlastník ochranné známky spolu s ní používal značku. Pojem užívání dle 13 ZOZ řádné užívání, je definován v ZOZ, jako užívání ochranné známky v podobě, která se od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, liší prvky neměnícími její rozlišovací způsobilost. Nejčastějším způsobem užívání je umisťování ochranné známky na výrobcích nebo na jejich 46 SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2. rozš. vyd. Praha: LexisNexis CZ, s

25 obalech, přičemž pro dodržení řádného užívání postačuje takto označovat výrobky pouze pro účely vývozu. Bez souhlasu vlastníka nesmí nikdo v obchodním styku užívat označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky a služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána. Dále nelze užívat označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny ze strany veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, stejně jako označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Už dříve bylo zmíněno, že vlastník ochranné známky je oprávněn práva k jejímu užívání poskytnout třetí osobě. Úprava licenční smlouvy se v rámci rekodifikace soukromého práva přesunula do nového občanského zákona, který však žádní zásadní změny v tomto institutu nepřinesl. Licenční smlouvu doposud upravovali dva právní předpisy a to autorský zákon a obchodní zákoník. Jedná se tedy spíš o změnu v systematice jelikož došlo k sjednocení úpravy. Pro licenční smlouvu je povinně stanovena písemná forma, v případě, že se poskytne licence výhradní a následně se zapíše do veřejného seznamu, jenž je příklad licence k ochranné známce. Zapisuje se na základě žádosti do rejstříku ochranných známek a účinnost vůči třetím osobám nabývá právě tímto zápisem. K předmětům průmyslového vlastnictví je možné uzavřít licenční smlouvu také bezúplatně, co předtím obchodní zákoník neumožňoval. V praxi se to projevovalo uzavíráním početných nepojmenovaných smluv. Ohledně odměny za poskytnutí licence platí, že autor má v případe jejího neujednaní v závislosti na výnosech z využití licence právo na přiměřenou dodatečnou odměnu a tohoto práva se vzdát nemůže. To samé platí v situaci, kdyby odměna byla nízká a v značném nepoměru k zisku z využití licence. K postoupení licence novým nabyvatelem, může dojít 25

26 v případě, že tato možnost byla ujednána v hlavní licenční smlouvě. Postoupit licenci, resp. udělit podlicenci, může nový nabyvatel zcela nebo i z části a je k tomu potřebný i písemný souhlas poskytovatele. Poskytnutí úplné licenci znamená, že se vztahuje na všechny výrobky či služby, nebo jen částečné, zatímco může být poskytnuta i jako licenci výlučná. Tím se vlastník zavazuje neposkytnout ji další osobě a dokonce ani neužívat ochrannou známku sám. Pro poskytnutí licence může být územní vymezení jednak celá Česká republika, ale také určitá menší lokalita. 47 V právní úpravě Spojených států amerických se v článku 1127 Lanham Actu, ochrannou známkou rozumí jakékoliv slovo, jméno, symbol nebo nápis, či jakákoliv kombinace uvedeného, která je používána osobami v obchodním styku k označování o odlišování zdroje zboží, i když je tento zdroj neznámý. 48 Přesto, že je americká a evropská definice ochranné známky téměř shodná, interpretace amerických soudů v posuzování způsobilosti ochranných známek pro zápis u Patentového a známkoprávního úřadu, se liší jejího výkladu evropskými soudy. Tuto skutečnost lze vyčíst z judikatury amerických soudů, kterou analyzuji v kapitole Srov a násl. NOZ. 48 The Lanham Act, článek 1127: The term trademark includes any word, name, symbol, or device, or any combination thereof- (1) used by a person, or (2) which a person has a bona fide intention to use in commerce and applies to register on the principal register established by this chapter, to identify and distinguish his or her goods, including a unique product, from those manufactured or sold by others and to indicate the source of the goods, even if that source is unknown. 26

27 3 Fashion law neboli módní právo nová právní disciplína Módním právem se rozumí oblast práva, která se zabývá každodenními obchodními problémy v oblasti módního průmyslu. Je to právní subdisciplína relativně nová a dá se říci, že v sobě zahrnuje prvky z různých právních odvětví obdobně jak obdobně nová právní disciplína sportovní právo. Jsou to zejména prvky z práva duševního vlastnictví, obchodního práva, pracovního práva, práva reklamy, nemovitostního práva či závazkového práva. Vůbec první kurz módního práva byl veden v roce 2006 na Americkém institutu módní technologie a první kurz pro právníky a studenty práva na právnické fakultě Fordhamovy univerzity, rovněž ve Spojených státech amerických v roce Potřeba koncentrovat právní agendu týkající se zejména vedení obchodní činnosti módních společností vznikla v průběhu praxe advokátů a advokátních kanceláří. Dnes už mnohé z nich do rozsahu své působnosti uvádějí schopnost řešení otázek týkajících se módního průmyslu. Stejně jak právníci obchodních společností i zástupci módních společností musí být dokonale seznámeni s prostředím svých klientů. Módní advokátní zástupci se musí snažit pro své klienty dosáhnout co nejširší právní ochranu obzvlášť z geografického hlediska. Je finančně a časově náročné dosáhnout, aby módní společnost disponovala například ochrannou známkou v rámci jurisdikcí různých zemí, je proto potřebné se soustředit na státy, v kterých má daná módní společnost klíčový trh. 49 V módním průmyslu intenzivně narůstá počet vznikajících módních konglomerátů. Přední a rozsáhlé módní společnosti expandují a absorbují menší. Louis Vuitton Moët Hennessy je v současnosti největším mezinárodním konglomerátem. Patří pod něj například módní společnost Louis Vuitton, Fendi, Donna Karan, Hublot, Givenchy či Marc Jacobs, a neustále usiluje o akvizici dalších a nejen módních společností JIMENEZ, Guillermo C., KOLSUN, Barbara. Fashion Law. A Guide for Designers, Fashion Executives, and Attorneys. United States of America: Fairchild Books, 2013.str LVMH Group. [online]. [cit ]. 27

28 4 Judikatura zahraničních soudů z oblasti módního průmyslu 4.1 Crocs Inc. v. Holey Soles LTD. Gumové sandály připomínající dřeváky s dírami zná i v České republice téměř každý. Společnost Crocs, která je původním autorem těchto sandálů, však tuto zrealizovanou myšlenku překvapivě nemá právně chráněnou. Mezi společností Crocs a Holey Soles došlo ke sporu ohledně podmínky novosti a individuální povahy průmyslového vzoru, které jsou stěžejní pro jeho zápis. Společnost Crocs, nejznámější výrobou gumových sandálů, podala žádost o zápis průmyslového vzoru Společenství se vznikem práva přednosti ke dni 28. května Společnost Holey Soles však požádala o zrušení tohoto zápisu s námitkou nedostatku novosti i individuální povahy. Společnost Crocs předložila důkaz, že v průběhu posledních 12 měsíců před vznikem práva přednosti, prodala párů sandálů, kromě toho je vystavovala na výstavách a zobrazovala je i na svojí internetové stránce, avšak prohlásila, že tyto skutečnosti nemohly být známé pro odborné kruhy činné v rámci Společenství ve smyslu článku 7 Nařízení 6/2002. Se společností Crocs však Odvolací senát OHIM nesouhlasil a rozhodl, že Vystavování nového produktu na veletrhu, nahrání produktu na internet či jeho prodej na trhu nejsou činnosti, které by byly navíc vykonávány po dobu několika měsíců a jsou právě tím druhem činnosti, která mohla vejít ve známost v obchodním styku komukoliv činnému ve stejném oboru. 51 V této situaci, do které se společnost Crocs dostala, spatřuji pochybení z její strany, jelikož o ochrannou známku mohla a měla požádat v době, kdy s rozsáhlým prodejem gumových sandálů teprve začínala. V otázce individuální povahy průmyslového vzoru byla sporná skutečnost, že gumové sandály vyráběné společnosti Crocs, jenž podala žádost o jejich zápis, 51 Rozhodnutí Odvolacího senátu OHIM R 9/ Crocs, INC. proti Holey Soles: Exhibiting a new product at a fair, uploading it on the Internet and selling it on the Marketplace - these activities having been furthermore carried out over a period of several months - are precisely the sort of activities that may become known in the course of business to anybody active in the same field. 28

29 nevyvolávají u informovaného uživatele jiný celkový dojem než gumové sandály společnosti Holey Soles. Společnost Crocs přiznala, že jediný odlišující znak jejich sandálů je pásek přes patu, který sandály společnosti Holey Soles nemají. Odvolací senát OHIM se ve své argumentaci ztotožnil s námitkou společnosti Holey Soles a rozhodl následovně: informovaný uživatel bude vnímat pásek přes patu jako to, co to skutečně je: příslušenství, jehož jediným raison d être je, aby byla noha pevně uvnitř sandálu. Pásek přes patu je ve skutečnosti volitelné příslušenství, tedy něco, co se někdo nosící sandály může, nebo nemusí rozhodnout použít a lze ho jen stěží označit za významnou část průmyslového vzoru Benetton Group SpA v. G-Star International BV Soudní dvůr Evropské unie se v následujícím případě zabýval otázkou tvaru zboží. Tvar dává zboží podstatnou hodnotu, jenž je zase potřebná pro patřičné odlišení zboží od jiných výrobků. Nizozemská módní společnost G-Star měla od roku 1997 v Beneluxu zapsány dvě prostorové ochranné známky chránící tvar a provedení džínových kalhot, jenž jsou stěžejním produktem společnosti. Italská společnost Benetton na trh uvedla kalhoty mající stejné prvky jak výše uvedené kalhoty společnosti G-Star chráněné ochrannou známkou. Na její následní žalobu společnost Benetton reagovala argumentací, že dotčené tvary v široké míře určují tržní hodnotu výrobků svou krásou nebo originalitou a požadovala výmaz těchto ochranných známek. Nejvyšší soud Nizozemska (Hoge Raad der Nederlanden) se však obrátil na Soudní dvůr Evropské unie s otázkou, jestli existuje možnost zápisu ochranné známky jakožto tvaru, který dává zboží podstatnou hodnotu. Ta však nevyplývá z jeho samotné podstaty ale rozlišovací způsobilost ochranné známky získali v důsledku reklamní kampaně. 52 Rozhodnutí Odvolacího senátu OHIM R 9/ Crocs proti Holey Soles. The informed user will perceive the strap for what it clearly is: an accessory whose only raison d être is to keep the foot firmly inside the clog. The heel strap is, in fact, an optional accessory, i.e. something that anybody wearing the clog may decide to use or not and may hardly be qualified as a significant part of the design. 29