Přenos genetické informace: Centrální dogma. Odstranění intronů sestřihem RNA
|
|
- Vilém Matoušek
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Transkripce a úpravy RNA Osnova přednášky Přenos genetické informace: Centrální dogma Proces genové exprese Transkripce u prokaryot Transkripce a úpravy RNA u eukaryot Přerušované geny u eukaryot: exony a introny Odstranění intronů sestřihem RNA
2 Genová exprese: cesta od DNA k RNA a proteinu
3 Informační kapacita DNA binární kód (2 symboly) počítače (0 a 1) morseova abeceda ( tečka a čárka) DNA: 4 symboly
4 Přepis genetické informace z DNA do RNA: transkripce převedení informace v podobě sekvence deoxyribonukleotidů v DNA do sekvence ribonukleotidů v RNA (transkriptu) informace si uchovává podobnou chemickou povahu jedno vlákno DNA genu se použije jako templát pro syntézu komplementárního vlákna RNA kóduje-li transkript protein, podrobí se translaci na ribozomech, tj. informace skrytá v sekvenci ribonukleotidů se převede do pořadí aminokyselin v proteinech
5 Transkripce se významně podílí na regulaci genové exprese geny mohou být podrobeny transkripci a translaci s různou účinností některé proteiny se proto tvoří v mnohonásobně vyšších množstvích než jiné Figure 6-3 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)
6 Transkripce a translace u prokaryot primární transkript je ekvivalentí molekule mrna mrna se podrobuje translaci na ribozomech
7 Transkripce a translace u eukaryot prekurzorem mrna je primární transkript (pre-mrna) pre-mrna se na obou koncích modifikuje a zbavuje se přepisů intronů po úpravách se mrna is exportuje do cytoplazmy, aby se zde podrobila translaci na ribozomech
8 Syntéza a transport RNA u eukaryot metoda: pulzové značení RNA 3 H-uridinem nejprve se značená RNA nachází výlučně v jádře později se značená RNA objevuje v cytoplazmě Závěr: RNA se syntetizuje v jádře a později se transportuje do cytoplazmy
9 Introny a exony introny: nekódující sekvence přítomné v genech eukaryot exony: exprimované sekvence eukaryotických sekvence zahrnující introny i exony se transkribují do pre-mrna nekódující sekvence se následně vyštěpují sestřihovými úpravami ("splicing") ve speciálních makromolekulárních komplexech zvaných spliceozomy
10 Molekuly RNA při procesech genové exprese se uplatňuje několik typů RNA messenger RNA (mrna) přenáší genetickou informaci z DNA do ribozomů transferová RNA (trna) adaptér spojující aminokyseliny a kodony v mrna ribozomální RNA (rrna) strukturní a katalytické složky ribozomů malé jaderné RNA (snrna) strukturní složky spliceozomů micro RNA (mirna) krátké jednořetězcové RNA, které blokují translaci komplementárních mrna small interfering RNA (sirna) krátké jednořetězcové RNA, které selektivně rozkládají komplementární mrna a tak zněmožňují jejich translaci
11
12 všechny typy RNA vznikají transkripcí translaci se podrobuje jen mrna typy RNA, které nepodléhají translaci plní enzymové a strukturní funkce podobně jako proteiny U prokaryot: absence jádra absence sestřihu
13 Prostorová struktura RNA přes malé chemické odlišnosti je struktura RNA podstatně odlišná od DNA DNA je v buňkách v podobě pravidelné dvoušroubovice, RNA je jednořetězcová řetězec RNA se skládá do specifického tvaru (párováním bází uvnitř téže molekuly) podobně jako polypeptidový řetězec proteinu
14 Transkripce má několik stejných rysů jako replikace DNA začíná rozvolněním malé oblasti dvoušroubovice DNA: obnažení několika bází obou řetězců jeden z řetězců DNA slouží jako templát pro syntézu komplementárního vlákna (RNA) výběr začleňovaného nukleotidu vyplývá z párování komplementární bází nový nukleotid je do rostoucího vlákna začleněn kovalentní vazbou enzymatickou reakcí vzniklá RNA je přesnou komplementární verzí templátového řetězce syntéza RNA probíhá ve směru 5 3 Figure 6-7 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008)
15 Odlišnosti transkripce a replikace prekurzory jsou ribonukleozidtrifosfáty a ne deoxyribonukleozidtrifosfáty transkribuje se jen jedno vlákno DNA syntéza RNA může být iniciována de novo vzniklý řetězec RNA nezůstává připojen vodíkovými vazbami k DNA, ale odvíjí se od něj, čímž umožňuje obnovení dvoušroubovicové struktury DNA transkripty se z templátu uvolňují jako jednořetězce velikost transkriptů je podstatně menší než velikost genomu transkripci zajišťuje DNA-dependentní RNA polymeráza, zatímco replikaci katalyzuje DNA-dependentní DNA polymeráza
16 Odlišnosti RNA a DNA polymeráz odlišná chemická povaha substrátů a produktů reakce RNA polymerázy mohou katalyzovat tvorbu RNA za nepřítomnosti primeru RNA polymerázy jsou méně přesné než DNA polymerázy (1 chyba/10 4 nukleotidů versus 1 chyba /10 7 nukleotidů)
17 Pro transkripci se využívá jen jedno vlákno DNA kódující (templátové) vlákno je určeno signálními sekvencemi
18 katalyzují tvorbu fosfodiesterových vazeb mezi nukleotidy a vytvářejí tak lineární řetězec pohybují se podél DNA, postupně rozvíjejí dvoušroubovici, obnažují templátový řetězec pro párování s komplementárními bázemi vznikající řetězec RNA se prodlužuje ve směru 5-3 substráty polymerace jsou nukleosidtrifosfáty ATP, CTP, UTP a GTP nutnou energii poskytuje hydrolýza nutnou energii poskytuje hydrolýza makroergických vazeb RNA polymerázy
19 Průběh transkripce - stručný přehled RNA polymeráza se váže na specifickou nukleotidovou sekvenci, tzv. promotor k tomu ji napomáhají transkripční faktory transkripce je iniciována v místě lokálního rozvinutí DNA, vzniká transkripční bublina
20 Proces transkripce je rychlý vzniklá RNA se rychle uvolňuje z templátu transkripce téhož genu může být zahájena ještě před dokončením transkipce předchozí stejný gen může být podroben opakované transkripci v krátkém čase RNA polymeráza se pohybuje rychlostí 20 nukleotidů za sekundu (u eukaryot) za hodinu se může vytvořit více než 1000 transkriptů téhož genu
21 Fáze transkripce 1. iniciace: rozeznání promotoru RNA polymerázou, vazba na DNA, rozvinutí dvoušroubovice v místě startu transkripce, zahájení syntézy RNA 2. elongace: pokračování v syntéze transkriptu podle informace v DNA templátu 3. terminace: ukončení syntézy transkriptu, uvolnění RNA polymerázy z templátu
22 Transkripční jednotka Terminologie transkripce úsek DNA, jehož transkripcí vzniká jediná molekula RNA může a nemusí být ekvivalentní genu (u prokaryot běžně zahrnuje několik genů) "Upstream" (proti směru transkripce) a "downstream" (po směru transkripce) oblasti transkriptu RNA, které jsou umístěny směrem k 5 konci (upstream, mínus) nebo 3 konci (downstream, plus) vzhledem k určitému referenčnímu bodu termíny se používají i pro ekvivalentní sekvence DNA místo iniciace transkripce se značí +1
23 Transkripce u prokaryot: RNA polymeráza vícepodjednotkový proteinový komplex (5 polypeptidů, z toho dva jsou identické) tvoří tzv. holoenzym obsahuje podjednotky α 2, ß, ß, σ podjednotky α napomáhají sestavení tetramerního jádra RNA polymerázy podjednotka ß obsahuje vazebné místo pro rinobukleozidtrifosfáty podjednotka ß obsahuje vazebné místo pro DNA templát podjednotka σ (sigma faktor) se účastní iniciace transkripce (po dokončení iniciace a zahájení elongace se z komplexu uvolňuje) - zajišťuje specifickou vazbu RNA polymerázy na promotor
24 Iniciace transkripce u prokaryot k jádru enzymu se připojuje sigma faktor a vzniká tak holoenzym RNA polymerázy tento komplex klouže po molekule DNA dokud se znovu nerozpadne pokud při pohybu po DNA narazí na nukleotidovou sekvenci (promotor), naváže se na ni pevněji promotor nastavuje RNA polymerázu k startovnímu bodu transkripce za rozeznání promotoru zodpovídá sigma faktor RNA polymerázy, který vytváří specifické kontakty s bázemi promotoru
25 Iniciace transkripce u prokaryot: 3 kroky 1. holoenzym RNA polymerázy se váže do promotorové oblasti DNA 2. přítomnost RNA polymerázy způsobí lokální rozvinutí vláken DNA, dojde k obnažení bází templátu, aby se mohly párovat s ribonukleotidy 3. RNA polymeráza katalyzuje tvorbu fosfodiesterových vazeb mezi několika prvními nukleotidy vznikajícího vlákna RNA (po dokončení syntézy cca 10 prvních nukleotidů se oslabuje vazba mezi RNA polymerázou a promotorem a mezi jádrem enzymu a sigma faktorem, iniciace končí)
26 Struktura prokaryotických promotorů - krátké konzervativní sekvence v oblastech vzdálených 35 a 10 nukleotidů proti směru transkripce od místa startu sekvence -10: TATAAT (bohaté zastoupení AT usnadňuje rozvíjení dvoušroubovice) sekvence -35: TTGACA (rozeznávací sekvence, na kterou se váže sigma faktor
27 Elongace řetězce RNA u prokaryot katalyzována RNA polymerázou po uvolnění σ faktoru dochází k prodlužování RNA tvorbou kovalentních vazeb mezi ribonukleotidy RNA polymeráza se pohybuje po templátu a postupně rozvíjí DNA tvorbou transkripční bubliny za polymerázou se obnovuje dvoušroubovice DNA vznikající vlákno RNA se vytěsňuje z templátu oblast přechodného párování mezi DNA a RNA je velmi krátká (cca 3 páry bází) rychlost: 40 ribonukleotidů za sekundu
28 Terminace řetězce RNA u prokaryot elongace transkripce pokračuje dokud enzym nezaznamená ve struktuře DNA terminační signál (terminátor) v místě terminátoru se pohyb RNA polymerázy zastaví a transkripční komplex se rozpadá dojde k uvolnění řetězce RNA i templátu DNA uvolněná RNA polymeráza může znovu asociovat se sigma faktorem a znovu zahájit transkripci
29 Terminační signály u E.coli: 2 typy terminátory závislé na ρ (ro) - vyžadují proteinový faktor ρ terminátory nezávislé na ρ - fungují za nepřítomnosti ρ proteinu ρ
30 Terminátory nezávislé na ρ obsahují sekvence bohaté na GC, po kterých následuje šest nebo více párů AT po přepisu do RNA v důsledku intramolekulárního párování bází GC vzniká vlásenka tato vlásenka zpomaluje pohyb tato vlásenka zpomaluje pohyb RNA polymerázy, což vede terminaci transkripce v přilehlé oblasti AU a uvolnění transkriptu
31 Terminátory závislé na ρ sekvence dlouhé pb transkripty vzniklé jejich přepisem jsou bohaté na C protein ρ se váže k syntetizované RNA a pohybuje se po ní ve směru 5-3 (jako by sledoval RNA polymerázu) jakmile se pohyb RNA polymerázy na terminátoru zpomalí, protein ρ ji dostihne a zajistí uvolnění vlákna RNA z transkripční bubliny
32 Transkripce a translace je u E. coli často spojena
33 Take home message syntéza RNA probíhá ve třech fázích (1) iniciace, (2) elongace a (3) terminace RNA polymerázy, které zajišťují transkripce jsou složité vícepodjednotkové proteiny kovalentní prodluřování řetězců RNA probíhá uvnitř oblastí lokálního rozvinutí DNA elongace končí v místech, kde RNA polymeráza zaznamená signál pro terminaci transkripce transkripce, translokace a degradace molekul mrna často u prokaryot probíhá v těsném spřažení
34 Transkripce a úpravy RNA u eukaryot odlišnosti od prokaryot: RNA je syntetizovaná v jádře, ale proteiny v cytoplazmě eukaryotické transkripty jsou monogenní populace primárních transkriptů v jádře se označuje heterogenní jaderná RNA (hnrna) transkripty se pokrývají proteiny již během své syntézy (ochrana před degradací ribonukleázami) 3 typy RNA polymerázy (I, II, III), které jsou strukturně podobné, ale transkribují různé typy genů primární transkripty genů kódujících polypeptidy podléhají před transportem do cytoplazmy třem modifikacím: - na 5 konce primárních transkriptů se váže 7-metylguanozinová čepička - na 3 konce primárních transkriptů se vážou sekvence poly(a) (tj. sekvence A dlouhá nukleotidů) - z primárních transkriptů se vystřihují sekvence intronů
35
36 Tři typy RNA polymeráz u eukaryot 3 typy RNA polymerázy (I, II, III), které jsou strukturně podobné, ale transkribují různé typy genů: RNA polymeráza I: geny kódující 5,8S, 18S a 28S rrna RNA polymeráza II: geny kódující proteiny, mirna, sirna a většinu snrna RNA polymeráza III: geny kódující trna, 5S rrna, některé snrna a další malé RNA
37 Vlastnosti eukaryotických RNA polymeráz obsahují 10 nebo více podjednotek pro správnou funkci nutná pomoc většího počtu transkripčních faktorů jednotlivé typy se liší citlivostí k houbovému jedu α-amanitinu (producentem je houba Amanita phalloides): - RNA polymeráza I je zcela rezistentní - RNA polymeráza IIje citlivá i k nízkým koncentracím - RNA polzmeráza III je citlivá k vyšším koncentracím α- amanitin lze použít pro určení typu RNA polymerázy, transkribující určitý gen
38 Iniciace transkripce u eukaryot na rozdíl od prokaryot závislá na pomocných proteinech, které se vážou na promotory a účastní se tvorby iniciačního komplexu teprve následně se k DNA připojuje RNA polymeráza RNA polymerázy I, II a III používají různé promotory Příklad promotoru RNA pol II: TATA box a CAAT box jsou přítomny u promotorů většiny genů RNA pol II
39 Hlavní složky eukaryotických promotorů RNA pol II 2 hlavní konzervativní elementy: TATA box: konzervativní sekvence TATAAAA v netemplátovém vlákně umístěn v oblasti -30 důležitý pro správné umístění transkripčních faktorů vzhledem k počátku transkripce CAAT box: konzervativní sekvence GGCCAATCT v netemplátovém vlákně umístěn v oblasti -80 ovlivňuje účinnost iniciace transkripce
40 Bazální transkripční faktory uvádějí RNA polymerázu přesně na promotor a ke startovacímu nukleotidu podílejí se na rozvolnění řetězců DNA před začátkem transkripce uvolňují RNA polymerázu z promotoru při přechodu z iniciace do elongace fungují na téměř všech promotorech RNA polymerázy II označují se TFIIX (Transcription Factor for polymerase II, kde X je písmeno specifické pro daný faktor)
41 Iniciace transkripce RNA polymerázou II TFIID rozeznává a váže TATA box tím se umožní vazba TFIIB takto označené místo na DNA slouží pro vazbu RNA polymerázy II a dalších TF, které společně vytvářejí iniciační komplex TFIIH iniciačního komplexu má aktivitu DNA helikázy a za spotřeby ATP napomáhá rozvíjení šroubovice DNA TFIIH rovněž fosforyluje RNA polymerázu II, čímž se mění její konformace, uvolňují se bazální transkripční faktory a začíná elongace
42 Iniciace transkripce u eukaryot RNA polymeráza II spolupracuje s dalšími proteiny aktivátory transkripce: vážou se do specifického místa DNA ( enhancer ) a přitahují RNA polymerázu II k začátku transkripce mediátorový komplex: zprostředkovává interakce mezi aktivátory, RNA polymerázou II a obecnými transkripčními faktory chromatin remodelující komplexy a enzymy: usnadňují přístup DNA v chromatinu
43 Při elongaci transkripce u eukaryot RNA upravuje nastává po uvolnění iniciačních faktorů, RNA polymeráza II se uvolňuje z iniciačního komplexu C-koncová doména RNA polymerázy II (CTD) se fosforyluje a tím mění konformaci a mění se spektrum proteinů, se kterými interaguje RNA polymeráza II se spojuje s elongačními faktory: snížení rizika, že se DNA z genu odpoutá dříve než dosáhne jeho konce v rané fázi elongace se modifikuje 5 konec transkriptu čepičkou, pak probíhají další posttranskripční úpravy
44 Modifikace konců transkriptů připojení čepičky na 5 konec ( capping ) připojení polyadenylačního signálu na 3 konec umožňují buňce vyhodnotit, že jsou oba konce k dispozici a že transkript je intaktní před jeho transportem z jádra do cytoplazmy
45 Modifikace 5 konce transkriptů nastává po syntéze prvních cca nukleotidů mrna připojení 7-metylguanosinu (čepičky) na 5 konec probíhá ve třech navazujících krocích: - fosfatáza odstraňuje fosfát z 5 konce vznikajícího transkriptu - guanyltransferáza na konec naváže GMP (vazba 5-5 ) - metyltransferáza na na guanosin naváže metylovou skupinu všechny tři enzymy se vážou na fosforylovaný konec RNA polymerázy II a přeskakují z něj na vznikající 5 konec RNA
46 Význam modifikace 5 konce transkriptu pomáhá buňce odlišit mrna od jiných typů RNA představuje vazebné místo pro cap-binding complex (CPC), který napomáhá sestřihu a exportu transkriptu z jádra rozeznávána proteiny zapojenými do iniciace translace - ochrana transkriptů před nukleázami
47 Transkripce a chromatin RNA polymeráza II se dokáže pohybovat přes nukleozomy s pomocí protreinového komplexu FACT ("facilitates chromatin transciption") FACT odstraňuje dimery histonů H2A/H2B z nukleozomů před RNA polymerázou a podílí se na jejich opětném sestavení po průchodu RNA polymerázy pohybu RNA polymerázy chromatinem napomáhá rozvonění chromatinu acetylovanými histony (řízeno enzymaticky)
48 Terminace transkripce transkripce probíhá za místo, které se na konec přepíše do 3 konce transkriptu distální část se odstraní endonukleolytickým štěpením k štěpení dochází v místě vzdáleném nukleotidů po proudu transkripce od konzervativní sekvence AAUAAA po rozštěpení RNA se připojuje k 3 konci transkriptu úsek cca 200 nukleotidový úsek adenozinmonofosfátových zbytků - poly(a); katalyzováno poly(a) polymerázou význam polyadenylace: - zvýšení stability transkriptu - účast na trasnportu transkriptu do cytoplazmy
49 Polyadenylace
50 Přerušované geny: exony a introny v roce 1977 překvapivý objev: většina eukaryotických genů obsahuje nekódující sekvence - introny ( intervening sequences ) - které přerušují sekvence kódující - exony (exprimované úseky) počet intronů a jejich délka u různých genů značně kolísá exony i introny jsou podrobeny transkripci za vzniku hnrna přepisy intronů jsou následně z hnrna odstraněny sestřihem za vzniku zralé mrna teprve zralá mrna se transportuje do cytoplazmy, aby se podrobila translaci
51 Přesněji: introny jsou nekódující sekvence umístěné mezi sekvencemi kódujícími exony jsou kódující i nekódující sekvence, které zůstávají ve zralé mrna po sestřihu velikost intronů je rozmanitá (od několika desítek po tisíce nukleotidů)
52 Odstranění intronů: sestřih ( splicing ) RNA požadavek na vysokou míru přesnosti (na 1 nukleotid) konzervativní sekvence jsou na hranicích intron/exon: exon-gu...intron...ag-exon TACTAAC box umístěný 30 nukleotidů proti směru od 3 sestřihového místa
53 Odstranění intronů: 3 různé mechanismy introny prekurzorů trna se vyštěpují přesným endonukleolytickým štěpením, po kterém následuje ligace introny prekurzorů rrna se vyštěpují autokatalyticky (bez účasti proteinů) introny prekurzorů mrna se vyštěpují dvoufázovou reakcí, kterou introny prekurzorů mrna se vyštěpují dvoufázovou reakcí, kterou zajišťují ribonukleoproteinové částice spliceozomu
54 Sestřih prekurzorů trna fáze 1: sestřihová endonukleáza navázaná k jaderné membráně přeruší prekurzorovou trna přesně na koncích intronu fáze 2: sestřihová ligáza spojí příslušné dva fragmenty trna k sobě za vzniku zralé trna
55 Autokatalytický sestřih nevyžaduje externí zdroj energie nevyžaduje katalytickou aktivitu proteinu probíhá formou sérií přenosu fosfodiesterových vazeb; žádná nově nevzniká, ani nezaniká nutná je přítomnost guaninového nukleotidu s volnou 3 OH skupinou a jednomocné a dvojmocné kationty intron se přenosem fosfodiesterových vazeb vyštěpuje a následně cirkularizuje sekundární struktura intronu zajistí požadovanou blízkost obou spojení intron-exon
56 Autokatalytický sestřih
57 zprostředkován spliceozomy Spliceozom komplex cca 40 proteinů a RNA připomínající ribozom obsahuje malé molekuly RNA, tzv. snrna (U1, U2, U4, U5, U6) některé z nich se s pojují s proteiny za vzniku snrnp (small nuclear ribonucleoproteins) Sestřih pre-mrna
58 Sestřih pre-mrna každé odstranění intronu probíhá ve dvou transesterifikačních reakcích: specifický adenin v sekvenci intronu atakuje 5 sestřihové místo a přeruší cukr-fosfátovou kostru: 5 konec intronu se tímto kovalentně (fosfodiesterovou vazbou) připojí k A uvolněný 3 OH konec exonu pak interaguje se začátkem sousední exonové sekvence oba exony se spojí a intron se uvolní v podobě lasovité struktury
59 1. snrnp se vážou na 5 sestřihové místo (GU) a A uvnitř intronu v místě budoucího větvení 2. sestavení spliceozomu, přerušení cukr-fosfátové kostru v 5 sestřihovém místě, současné vytvoření vazby mezi koncovým G a vnitřním intronovým A 3. vzniká lasovitá struktura, ze spliceozomu se uvolňují U1 a U4 4. štěpí se 3 sestřihové místo, exony se spojí obvyklou 5-3 fosfodiesterovou vazbou
60 Take home message nekódující intronové sekvence se vyštěpují z transkriptů RNA před transportem do cytoplazmy introny prekurzorů trna se vyštěpují postupným působením sestřihové endonukleázy a ligázy introny některých prekurzorů rrna podléhají autokatalytickému sestřihu introny jaderných pre-mrna se vyštěpují působením ribonukleoproteinových struktur zvaných spliceozomy vyštěpení intronů musí být přesné na úrovni jednotlivých nukleotidů, aby bylo zajištěno správné čtení exonových kodonů při translaci
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Transkripce DNA a sestřih
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Transkripce DNA a sestřih Jan Šmarda Ústav experimentální biologie, PřF MU Genová exprese: cesta od DNA k RNA a proteinu fenotyp je výsledkem
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
Syntéza a postranskripční úpravy RNA
Syntéza a postranskripční úpravy RNA 2016 1 Transkripce Proces tvorby RNA na podkladu struktury DNA Je přepisován pouze jeden řetězec dvoušroubovice DNA templátový řetězec Druhý řetězec se nazývá kódující
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
Struktura a funkce nukleových kyselin
Struktura a funkce nukleových kyselin ukleové kyseliny Deoxyribonukleová kyselina - DA - uchovává genetickou informaci Ribonukleová kyselina RA - genová exprese a biosyntéza proteinů Složení A stavební
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Figure 4-3 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-4 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-5 Molecular
6) Transkripce. Bakteriální RNA-polymeráza katalyzuje transkripci všech uvedených typů primárních transkriptů (na rozdíl od eukaryot).
6) Transkripce Transkripce bakteriálního genomu Jde o přenos genetické informace z DNA do RNA. Katalyzuje ji enzym RNA-polymeráza (transkriptáza). Další názvy:dna-řízená RNApolymeráza, DNA-řízená RNA-nukleotidyltransferáza,
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
přepis genetické informace z DNA do RNA, při které DNA slouží jako matrice pro syntézu RNA. Reakci katalyzuje RNA-polymeráza (transkriptáza)
Transkripce přepis genetické informace z DNA do RNA, při které DNA slouží jako matrice pro syntézu RNA. Reakci katalyzuje RNA-polymeráza (transkriptáza) Zpětná transkripce (RT) - přepis genetické informace
Molekulární biologie. 4. Transkripce
Molekulární biologie 4. Transkripce Transkripce (přepis) genetické informace z DNA do RNA Osnova 1. Transkripce (prokaryotického) bakteriálního genomu 2. Transkripce eukaryotického genomu 3. Posttranskripční
DUM č. 10 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 10 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 26.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Procesy následující bezprostředně po transkripci.
Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti buněk skladovat,
jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu
Translace a genetický kód Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny jedné aminokyseliny v molekule jednoho
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
REPLIKACE A REPARACE DNA
REPLIKACE A REPARACE DNA 1 VÝZNAM REPARACE DNA V MEDICÍNĚ Příklad: Reparace DNA: enzymy reparace nukleotidovou excizí Onemocnění: xeroderma pigmentosum 2 3 REPLIKACE A REPARACE DNA: Replikace DNA: 1. Podstata
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace Figure 6-2 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) replikace Figure 4-8 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc. Další vyučující: Ing. l. Večerek, PhD., Ing. L. Hanusová, Ph.D., Ing. L. Tothová Předpoklady: znalosti
Centrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
v raném stádiu se embryo rozpadlo do dvou skupin buněk správná odpověď: dvojčata obsahují kopie stejných rodičovských
Replikace DNA Jsou monozygotní dvojčata identická? vyvinula se z jednoho oplozeného vajíčka v raném stádiu se embryo rozpadlo do dvou skupin buněk obě skupiny buněk prodělaly úplný vývoj a dozrály do úplných
Genetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Biosyntéza nukleových kyselin. VY_32_INOVACE_Ch0219.
Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek
Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Translace (druhý krok genové exprese)
Translace (druhý krok genové exprese) Od RN k proteinu Milada Roštejnská Helena Klímová 1 enetický kód trn minoacyl-trn-synthetasa Translace probíhá na ribosomech Iniciace translace Elongace translace
Eva Benešová. Genetika
Eva Benešová Genetika Význam nukleotidů - Energetický metabolismus (oběh energie). - Propojení odpovědi buňky na hormony a další stimuly. - Komponenty enzymových kofaktorů a dalších metabolických intermediátů.
Bílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
Nukleové kyseliny. obecný přehled
Nukleové kyseliny obecný přehled Nukleové kyseliny objeveny r.1868, izolovány koncem 19.stol., 1953 objasněno jejich složení Watsonem a Crickem (1962 Nobelova cena) biopolymery nositelky genetické informace
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Replikace DNA
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Replikace DNA Jan Šmarda Ústav experimentální biologie, PřF MU 1 Buněčné dělení a reprodukce každá buňka potřebuje svou úplnou sadu genů: rodičovská
Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti)
Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti) Struktura nukleové kyseliny Cukerná pentóza: 2-deoxy-D-ribóza D-ribóza Fosfátový zbytek: PO 4 3- Purin Pyrimidin Dusíkatá báze Adenin Guanin Tymin
Svět RNA a bílkovin. RNA svět, 1. polovina. RNA svět. Doporučená literatura. Struktura RNA. Transkripce. Regulace transkripce.
RNA svět, 1. polovina Struktura RNA Regulace transkripce Zrání pre-mrna Svět RNA a bílkovin Sestřih pre-mrna Transport a lokalizace RNA Stabilita RNA Doporučená literatura RNA svět Alberts B., et al.:
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace Centrální dogma Nukleové kyseliny Fosfátem spojené nukleotidy (cukr s navázanou bází a fosfátem) Nukleotidy Nukleotidy stavební kameny nukleových
MOLEKULÁRNÍ ZÁKLADY DĚDIČNOSTI
Maturitní téma č. 33 MOLEKULÁRNÍ ZÁKLADY DĚDIČNOSTI NUKLEOVÉ KYSELINY - jsou to makromolekuly tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů. Molekula nukleotidu sestává z : - pětiuhlíkatého monosacharidu
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2011 - podobor genetiky (genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann Gregor
15. Základy molekulární biologie
15. Základy molekulární biologie DNA je zkratka pro kyselinu deoxyribonukleovou, která je nositelkou genetické informace všech živých buněčných organismů. Je tedy nezbytná pro život pomocí svých informací
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN Translace - překlad genetické informace z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin podle pravidel genetického kódu. Genetický kód - způsob zápisu genetické informace Kód Morseovy
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)
RNAi Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor) Místo silné pigmentace se objevily rostliny variegované a dokonce bílé Jorgensen pojmenoval tento fenomén
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti) 0 Gen - historie 1909 Johanssen
Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací
Genetika Nauka o dědid dičnosti a proměnlivosti Genetika molekulárn rní buněk organismů populací Dědičnost na úrovni nukleových kyselin Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Majeská Čudejková 3. Proteosyntéza Centrální dogma molekulární biologie Rozluštění genetického kódu in vitro Marshall Nirenberg a Heinrich Matthaei zjistili,
Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni
Otázka: Molekulární genetika a biologie Předmět: Biologie Přidal(a): Tomáš Pfohl Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni Zakladatel klasické genetiky - Johan Gregor Mendel
DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 11 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 30.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Princip genové exprese, intenzita překladu
Globální pohled na průběh replikace dsdna
Globální pohled na průběh replikace dsdna 3' 5 3 vedoucí řetězec 5 3 prodlužování vedoucího řetězce (polymerace ) DNA-ligáza směr pohybu enzymů DNA-polymeráza I DNA-polymeráza III primozom 5' 3, 5, hotový
Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2010 Mendel - podobor Genetiky (Genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann
MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT
Informační makromolekuly MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT Funkce a syntéza informačních makromolekul Regulace metabolické aktivity Nukleové kyseliny Proteiny Pořadí monomerních jednotek nese genetickou informaci
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky) NH 2 N N báze O N N -O P O - O H 2 C H H O H H cukr OH OH nukleosid nukleotid Nukleosidy vznikají buď syntézou
4) pokračování struktury nukleových kyselin
Denaturace a renaturace DNA 4) pokračování struktury nukleových kyselin Genofor, chromozom, genom Genofor struktura nesoucí geny seřazené za sebou (DNA nebo RNA) a schopná replikace. U prokaryot, eukaryot
Chemická reaktivita NK.
Chemické vlastnosti, struktura a interakce nukleových kyselin Bi7015 Chemická reaktivita NK. Hydrolýza NK, redukce, oxidace, nukleofily, elektrofily, alkylační činidla. Mutageny, karcinogeny, protinádorově
Nukleové kyseliny Milan Haminger BiGy Brno 2017
ukleové kyseliny Milan aminger BiGy Brno 2017 ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné
Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur
Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur Nukleové kyseliny (polynukleotidy) Objevitelem je Friedrich Miescher (1887) NK stojí v hierarchii látek potřebných k existenci
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin.
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin. Nukleové base - purinové a pyrimidinové Ribonukleosidy - base + ribosa Deoxyribonukleosidy base + 2 - deoxyribosa Nukleotidy,
Schéma průběhu transkripce
Molekulární základy genetiky PROTEOSYNTÉZA A GENETICKÝ KÓD Proteosyntéza je složitý proces tvorby bílkovin, který zahrnuje proces přepisu genetické informace z DNA do kratšího zápisu v informační mrna
Nukleové kyseliny. Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace.
Nukleové kyseliny Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace. Richard Vytášek 2012 Nukleové kyseliny objeveny v 19.století v mlíčí (rybí sperma) a
6. Nukleové kyseliny
6. ukleové kyseliny ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné buňky. ukleové kyseliny
Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci
Evoluce RNA Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci Po určité období měl obě funkce jeden typ sloučenin, RNA - informační i
GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita
GENETIKA - věda zabývající se dědičností (heredita) a proměnlivostí (variabilitu ) živých soustav - sleduje rozdílnost a přenos dědičných znaků mezi rodiči a potomky Dědičnost - heredita - schopnost organismu
Kontrola genové exprese
Základy biochemie KBC/BC Kontrola genové exprese Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ.04.1.03/3.2.15.3/0407 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
Nukleové kyseliny (polynukleotidy) Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur
Nukleové kyseliny (polynukleotidy) Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur Objevitelem je Friedrich Miescher (1887) NK stojí v hierarchii látek potřebných k existenci
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ ANALÝZA VARIABILITY INTRONŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ÚSTAV BIOMEDICÍNSKÉHO INŽENÝRSTVÍ FACULTY OF ELECTRICAL ENGINEERING AND COMMUNICATION DEPARTMENT
ENZYMY A NUKLEOVÉ KYSELINY
ENZYMY A NUKLEOVÉ KYSELINY Autor: Mgr. Stanislava Bubíková Datum (období) tvorby: 28. 3. 2013 Ročník: devátý Vzdělávací oblast: Člověk a příroda / Chemie / Organické sloučeniny 1 Anotace: Žáci se seznámí
Molekulární základy dědičnosti
Mendelova genetika v příkladech Molekulární základy dědičnosti Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Stručná historie 1853-65
NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:
NUKLEOVÉ KYSELINY Deoxyribonukleová kyselina (DNA, odvozeno z anglického názvu deoxyribonucleic acid) Ribonukleová kyselina (RNA, odvozeno z anglického názvu ribonucleic acid) Definice a zařazení: Nukleové
Jsme tak odlišní. Co nás spojuje..? Nukleové kyseliny
Jsme tak odlišní Co nás spojuje..? ukleové kyseliny 1 UKLEVÉ KYSELIY = K anj = A ositelky genetických informací Základní význam pro všechny organismy V buňkách a virech Identifikace v buněčném jádře (nucleos)
6. Nukleové kyseliny a molekulová genetika
6. Nukleové kyseliny a molekulová genetika Obtížnost A Odhadněte celkové nukleotidové složení dvouvláknové DNA, u níž bylo experimentálně stanoveno, že ze 100 deoxynukleotidů tvoří průměrně 22 deoxyadenosin-5
Molekulární základy dědičnosti
Obecná genetika Molekulární základy dědičnosti Doc. RNDr. Ing. Eva PALÁTOVÁ, PhD. Ing. Roman LONGAUER, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
-nukleové kyseliny jsou makromolekulární látky, jejichž základní stavební jednotkou je nukleotid každý nukleotid vzniká spojením:
Otázka: Molekulární základy dědičnosti Předmět: Biologie Přidal(a): Mulek NUKLEOVÉ KYSELINY -nositelkami genetické informace jsou molekuly nukleových kyselin tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů,
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
(molekulární) biologie buňky
(molekulární) biologie buňky Buňka základní principy Molecules of life Centrální dogma membrány Metody GI a MB Interakce Struktura a funkce buňky - principy proteiny, nukleové kyseliny struktura, funkce
Molekulární základ dědičnosti
Molekulární základ dědičnosti Dědičná informace je zakódována v deoxyribonukleové kyselině, která je uložena v jádře buňky v chromozómech. Zlomovým objevem pro další rozvoj molekulární genetiky bylo odhalení
Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace
Nukleové kyseliny Úvod Makromolekulární látky, které uchovávají a přenášejí informaci. Jsou to makromolekulární látky uspořádané do dlouhých. Řadí se mezi tzv.. Jsou přítomny ve buňkách a virech. Poprvé
RNA molekuly. Analýza genové exprese pomocí cytometrických (a jiných) metod. Analýza exprese a funkce microrna. Úrovně regulace genové exprese
Analýza genové exprese pomocí cytometrických (a jiných) metod Studium exprese a funkce microrna Eva Slabáková, Ph.D. Bi9393 Analytická cytometrie 12.11.2013 Oddělení cytokinetiky Biofyzikální ústav AVČR,
Nukleové kyseliny Replikace DNA Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Nukleové kyseliny Replikace DNA 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Nukleové kyseliny 7% cytozin Monomer: NUKLEOTID, tvoří jej: uracil kyselina fosforečná pentóza (ribóza, deoxyribóza) tymin organická dusíkatá
a) Primární struktura NK NUKLEOTIDY Monomerem NK jsou nukleotidy
1 Nukleové kyseliny Nukleové kyseliny (NK) sice tvoří malé procento hmotnosti buňky ale významem v kódování genetické informace a její expresí zcela nezbytným typem biopolymeru všech živých soustav a)
B5, 2007/2008, I. Literák
B5, 2007/2008, I. Literák NOBELOVY CENY V R. 2004 LÉKAŘSTVÍ A FYZIOLOGIE R. AXEL (USA) a L. BUCK (USA): funkce čichového systému u myší cca 1000 genů (u člověka něco méně) pro vznik stejného počtu čichových
Genetický kód. Jakmile vznikne funkční mrna, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu.
Genetický kód Jakmile vznikne funkční, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu. Pravidla, kterými se řídí prostřednictvím přenos z nukleotidové sekvence DNA do aminokyselinové
Biologie 4, 2014/2015, I. Literák. pralesnička drobná Dendrobates pumilio Kostarika, 2004 GEN PROTEIN
Biologie 4, 2014/2015, I. Literák pralesnička drobná Dendrobates pumilio Kostarika, 2004 GEN PROTEIN >10 LET JE ZNÁM LIDSKÝ GENOM 2000 Bill Clinton, Tony Blair: ukončení hrubého sekvenování lidského genomu
Peter Javorský BNK I 2003/2004
P6/1 Posttranskripčné úpravy primárnych transkriptov RNA (modifikácia a zostrih hnrna do mrna, úprava pre-rrna a pre-trna, úprava primárnych transkriptov v mitochondriách) modifikácia hnrna: fyzikálne
b) Jak se změní sekvence aminokyselin v polypeptidu, pokud dojde v pozici 23 k záměně bázového páru GC za TA (bodová mutace) a s jakými následky?
1.1: Gén pro polypeptid, který je součástí peroxidázy buku lesního, má sekvenci 3'...TTTACAGTCCATTCGACTTAGGGGCTAAGGTACCTGGAGCCCACGTTTGGGTCATCCAG...5' 5'...AAATGTCAGGTAAGCTGAATCCCCGATTCCATGGACCTCGGGTGCAAACCCAGTAGGTC...3'
Biosyntéza a metabolismus bílkovin
Bílkoviny Biosyntéza a metabolismus bílkovin lavní stavební materiál buněk a tkání Prakticky jediný zdroj dusíku pro heterotrofní organismy eexistují zásobní bílkoviny nutný dostatečný přísun v potravě
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Translace, techniky práce s DNA
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Translace, techniky práce s DNA Translace překlad z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin dá se rozdělit na 5 kroků aktivace aminokyslin
REKOMBINACE Přestavby DNA
REKOMBINACE Přestavby DNA variace v kombinacích genů v genomu adaptace evoluce 1. Obecná rekombinace ( General recombination ) Genetická výměna mezi jakýmkoli párem homologních DNA sekvencí - často lokalizovaných