Podnikatelský plán na založení cestovní agentury

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Podnikatelský plán na založení cestovní agentury Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Pavlína Pinková Vypracoval: Kateřina Krabičková Brno 2011

2 Tímto bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce Ing. Pavlíně Pinkové za cenné rady, ochotu a připomínky, které mi poskytla během zpracování bakalářské práce. Dále bych poděkovala své rodině, která mně poskytla cenné informace a rady.

3 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Podnikatelský plán na zaloţení cestovní agentury vypracovala samostatně pod vedením vedoucí bakalářské práce a za pouţití literatury, které uvádím v seznamu. V Brně dne

4 Abstract Krabičkova, K. Business plan to set up a travel agency. Bachelor thesis, Brno 2011 The topic of the bachelor thesis is to develop a business plan for new rising travel agency JIHO tour. Travel agency arranges tours for sale. In theoretical part literature review are defined particular conceptions related to business, the business plan in the strucutre and description of parts and conceptions of sphere of tourism. The business plan on fictitious travel agency is worked out in the own work.at the close of the work evaluation of whole business plan and also possibility of his realization is presented. Keywords Business, business plan, tourism, travel agency Abstrakt Krabičková, K. Podnikatelský plán na založení cestovní agentury. Bakalářská práce, Brno 2011 Předmětem bakalářská práce je vypracování podnikatelského plánu pro nově vznikající cestovní agenturu JIHO tour. Cestovní agentura zprostředkovává prodej zájezdů. V první části tzv. literární rešerši jsou definovány jednotlivé pojmy související s podnikáním, samotný podnikatelský plán z hlediska struktury a popisu jednotlivých částí a pojmy z oblasti cestovního ruchu. V druhé části tzv. vlastní práci je vypracován podnikatelský plán na fiktivní cestovní agenturu. V závěru práce je uvedeno zhodnocení celého podnikatelského plánu, a zda je sestavený podnikatelský plán realizovaný či nikoliv. Klíčová slova Podnikání, podnikatelský plán, cestovní ruch, cestovní agentura

5 Obsah 6 OBSAH 1 Úvod a cíl práce 8 2 Metodika práce 9 3 Literární rešerše Vymezení základních pojmů Právní formy podnikání Podnikání fyzických osob Podnikání právnických osob Podnikatelský plán Účel podnikatelského plánu Zásady pro zpracování podnikatelského plánu Struktura podnikatelského plánu Zdroje financování podnikatelské činnosti Vlastní zdroje financování Cizí zdroje financování Další moţnosti financování Podnikání v oblasti cestovního ruchu Cestovní ruch Cestovní kancelář Zákonné podmínky podnikání v cestovním ruchu Vlastní práce Titulní strana Exekutivní souhrn Analýza trhu Definice trhu Segmentace trhu Konkurence Popis podniku... 39

6 Obsah Obchodní plán Marketingový plán Marketingový mix Organizační plán Hodnocení rizik Finanční plán Náklady spojené s provozem Předpokládané roční příjmy Předpokládané roční výdaje Roční výsledek hospodaření Shrnutí a diskuze 53 6 Závěr 55 Literatura 56 Přílohy 59

7 Úvod a cíl práce 8 1 Úvod a cíl práce Cestovní ruch v České republice zaţívá v devadesátých letech dvacátého století obrovský rozvoj. Po otevření hranic nejprve dochází k obrovské vlně cestovatelského zájmu, spojeného s poznáváním a rekreací. Teprve později a bohuţel také po mnoha chybách spojených s nedokonalou legislativou a často i s naprosto nedostatečnou zkušeností a znalostí podnikajících subjektů dochází k plánování rozvoje turistického ruchu na všech stupních řízení. Rozvoj cestování a podnikání nenechává stranou ţádnou oblast státu a přes mnohé nedostatky i omyly, které mnohdy poškozovaly naši pověst u různých zahraničních návštěvníků, můţeme říci, ţe po těch dvaceti letech se stává Česká republika jednou z oblíbených destinací pro turisty z celého světa. Po roce 1989 došlo k velké změně v oblasti zájmu o cestovní ruch. S rozvojem podnikání se právě zde objevuje zcela nová oblast, která je velmi úzce spojená s trhem práce. Končí doba, kdy se cestovním ruchem zabývala jenom cestovní kancelář a patřičný úřad. Dochází k naprosto nekontrolovatelnému rozvoji, bohuţel spojeného i s mnohými chybami. Dnes je turismus a vůbec turista chápán jako zdroj financí pro celé regiony. Souhrnem se dá tedy zjednodušeně říci, ţe cestovní ruch se stal za posledních dvacet let svého bouřlivého rozvoje zdrojem poznávání exotických lokalit a podnikatelským záměrem pro cestovní kanceláře a agentury při zprostředkování zájezdů, pobytů a rekreací. Obrovskou součástí rozvoje turismu se i stal především rozvoj lokalit, jako nástroj k naplňování podnikatelských záměrů v širokém spektru nabídky. Turismus se tedy tak říkajíc stává hybnou silou především ve strukturálně postiţených oblastech, kde má naprosto nenahraditelný význam. Na jeho dalším rozvoji se podílí obrovské mnoţství zainteresovaných právních subjektů a fyzických osob. Stává se nositelem pracovních míst, spolupracujícím subjektem s mnoha dodavatelskými činnostmi ve všech moţných oborech (lázeňství, stravování, ubytování, sluţby atd.) i politickým nástrojem pro stále větší mnoţství osob. Jeho další vývoj nemůţe podléhat náhodnému výběru ve stylu pokus omyl, jak tomu bylo na počátku devadesátých let. Turistika se stala naprosto jednoznačně na mnohých postech rozhodující socio-ekonomickou silou a zároveň si zachovala svou nabídku rekreace, exotiky a oddechu pro své klienty. Cílem práce je vytvoření podnikatelského plánu pro novou cestovní agenturu, který by obsahoval veškeré informace, které souvisí s podnikáním cestovní agentury. Podnikatelský plán je sestavován pouze na jeden rok podnikatelské činnosti cestovní agentury. Dílčím cílem je: Analýza konkurence, analýza dodavatelů a analýza zákazníků Charakteristika podniku Sestavení finančního plánu

8 Metodika práce 9 2 Metodika práce Bakalářská práce je rozdělena na dvě části. První část tzv. literární rešerše byla vypracována na základě prostudované odborné literatury zabývající se problematikou podnikání. Vymezuje jednotlivé pojmy: podnikatel, podnikání a její právní formy v České republice. Definujeme jednotlivé pojmy související s podnikatelským plánem, jednotlivé sloţky podnikatelského plánu a zdroje financování podnikatelského plánu. Nakonec popisujeme základní terminologii v oblasti cestovního ruchu. Druhá část je praktická, ve které aplikujeme teoretické poznatky na konkrétní podnikatelskou činnost. Zaměříme se na nově vzniklou fiktivní cestovní agenturu a rozpracujeme jednotlivé části podnikatelského plánu. Metodika práce vychází ze struktury podnikatelského plánu, která zahrnuje: Titulní stranu, Exekutivní souhrn, Analýzu odvětví, Popis podniku, Výrobní plán, Marketingový plán, Organizační plán, Hodnocení rizik, Finanční plán, Přílohy.

9 Literární rešerše 10 3 Literární rešerše 3.1 Vymezení základních pojmů Podnikání je prostředkem k uspokojování svých potřeb uspokojováním cizích potřeb. (5) Jeho obsahem je mimo jiné hledání, objevování a vyuţívání podnikatelských příleţitostí k vyplňování mezer na trhu a podnikatelská rozhodnutí o znovurozdělení disponibilních financí. Vyţaduje vlastní přínos osoby, která má zájem o podnikání, zavádění nových řešení a v neposlední řadě ochotu a připravenost podnikatele nést nevyhnutelné podnikatelské riziko, které můţe být spojeno s ekonomickým úspěchem. Podnikání lze charakterizovat několika základními rysy. Jedná se o: snahu o dosaţení zisku, jakoţto přebytku výnosu nad náklady, coţ je základní motiv podnikání; dosahování zisku k uspokojování potřeb zákazníků zejména k uspokojování jejich zájmů a poţadavků; uspokojování potřeb zákazníků svými produkty prostřednictvím trhu; počáteční vklad podnikatele do svého podniku, a to ve formě kapitálu hmotného a nehmotného. S podnikáním samozřejmě bezprostředně souvisí i vlastnost, kterou by kaţdý podnikatel měl mít, a to je podnikavost a nápaditost. Dále jsou to schopnosti vytvářet a vyuţívat příleţitosti pro zabezpečení předpokládané či plánované prosperity podniku. Podnikání je praktickou realizací podnikavosti. (5) Podnikatel je rozhodujícím faktorem hospodářského rozvoje v trţní ekonomice. Jednání prosperujícího podnikatele je zaloţena na vysoké kvalifikaci, informovanosti, odbornosti a na uspořádaném cílevědomém úsilí. (5) Podle ust. 2, odstavec 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku se rozumí podnikatelem: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba podnikající na základě ţivnostenského oprávnění, c) osoba podnikající na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Podnikatelem je tedy podle platného obchodního zákoníku jak fyzická, tak právnická osoba (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, druţstvo, společnost s ručením omezeným a akciová společnost). (9) Podnik je instituovaná forma zaměřená k podnikatelské činnosti. Podnik je vymezen jako funkčně a právně samostatný subjekt, který je zakládaný a provozovaný podnikatelem za účelem dosaţení zisku. (6)

10 Literární rešerše 11 Dle ust. 5, odstavec 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku je podnik definován jako soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu slouţit. V České republice má moţnost kaţdý občan podnikat a provozovat hospodářskou činnost a také právo vlastnit majetek, coţ vychází z ústavního zákona Listiny základních práv a svobod. Konkrétní legislativní úprava je dána zákony ČR a to obchodním zákoníkem, ţivnostenským zákonem, popř. dalšími zákony, které upravují podmínky pro podnikání v činnostech vyloučených z působnosti ţivnostenského zákona. Velmi významná jsou i ustanovení občanského zákoníku, který upravuje například majetkové vztahy fyzických a právnických osob nebo sdruţení fyzických osob. Neméně podstatné jsou i ustanovení upravující problematiku účetnictví, daní a ostatních odvodů, ochrany spotřebitele, bezpečnosti práce. (10) 3.2 Právní formy podnikání Před zahájením podnikatelské aktivity je důleţité, vhodně zvolit typ právní formy. Právní forma podnikání představuje významné rozhodnutí. Zvolená forma není nezvratná. Později lze transformovat na jinou formu podnikání, ale přináší to náklady a další komplikace. Obchodní zákoník připouští podnikání fyzických a podnikání právnických osob. (9) Podnikání fyzických osob V kontextu s podnikáním fyzických osob se potkáváme s pojmem osoba samostatně výdělečně činná - OSVČ. Termín se pouţívá v českých zákonech o dani z příjmů, v zákonech o sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění pro fyzickou osobu, která má příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti. Fyzická osoba, která chce začít podnikat, musí získat ţivnostenské nebo jiné oprávnění k provozování podnikatelské činnosti. Nejprve je nutno zjistit, do které skupiny ţivností patří činnost, která se bude vykonávat. Ţivnosti dělíme podle poţadavků na odbornou způsobilost na ţivnosti ohlašovací a ţivnosti koncesované. (9) Ohlašovací živnosti vznikají na základě ohlášení příslušnému ţivnostenskému úřadu. Ohlašovací ţivnosti jsou doloţeny výpisem ze ţivnostenského rejstříku. Patří sem ţivnosti: řemeslné pro získání a provozování této ţivnosti je potřeba doloţení výučního listu, maturita v oboru, diplom v oboru nebo šestiletá praxe v oboru, vázané pro získání a provozování je podmínkou prokázání odborné způsobilosti, kterou stanoví příloha ţivnostenského zákona,

11 Literární rešerše 12 volná ţivnost k provozování nepotřebuje podnikatel ţádnou odbornou způsobilost. (1) Koncesované živnosti vznikají na základě koncese a splnění odborné způsobilosti. Tyto ţivnosti jsou také osvědčeny výpisem ze ţivnostenského rejstříku. Poté je vydána podnikateli koncesní listina. (1) Podmínky pro získání ţivnostenského oprávnění dané ţivnostenským zákonem jsou všeobecné podmínky (minimálně věk 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost) a zvláštní podmínky (odborná a jiná způsobilost, vyţaduje-li to ţivnost). (1) Podnikání právnických osob Pokud chce právnická osoba začít podnikat, musí počítat s tím, ţe zahájení podnikatelské činnosti je mnohem náročnější neţ podnikání fyzických osob. V řadě případů bude muset při zakládání podniku sloţit základní kapitál. Všechny typy právnických osob musí být zapsány do obchodního rejstříku. Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník definuje následující právnické osoby - osobní společnosti, kapitálové společnosti a druţstva. U osobní společnosti se očekává osobní účast podnikatele na řízení společnosti a většinou neomezené ručení společníků za závazky společnosti. Patří sem: Veřejná obchodní společnost (v. o. s) je osobní společnost, ve které vystupují alespoň dvě osoby, zaloţená za účelem podnikání. Společníci ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Jde o druhou nejčastěji se vyskytující formu podnikání malých a středních podniků. Společníkem můţe být právnická i fyzická osoba. Postavení společníků je rovnocenné. (10) Komanditní společnost (k. s) je osobní společnost smíšeného typu, kde jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři). Komplementářem můţe být jen osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování ţivnosti a u níţ není dána překáţka provozování ţivnosti bez ohledu na předmět podnikání. Komplementáři jsou statutárním orgánem společnosti. Komanditista vkládá majetkové hodnoty, nezasahuje do řízení společnosti a má kontrolní pravomoc. V České republice se jedná o málo vyskytovanou formu podnikání. (10) U Kapitálové společnosti musí společníci vnést vklad a jejich ručení za závazky je buď ţádné, nebo omezené. Patří sem: Společnost s ručením omezeným je nejrozšířenější forma podnikání právnických osob. Základní kapitál společnosti je vytvořen z vkladů od

12 Literární rešerše 13 společníků. Společníci ručí za závazky společnosti ve výši nesplacených vkladů. Společnost odpovídá za porušení závazků celým svým majetkem. Společnost můţe zaloţit jedna osoba, avšak maximálně 50 společníků. Základní kapitál musí činit alespoň 200 tisíc, přičemţ minimální výše vkladu jednoho společníka je 20 tisíc Kč. Společnost musí vytvořit rezervní fond. Základní listina společnosti je společenská smlouva. Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, statutárním orgánem společnosti, kterému náleţí obchodní vedení, jsou jednatelé jmenovaní valnou hromadou. Na základě ustanovení společenské smlouvy lze stanovit dozorčí radu. (10) Akciová společnost (a.s.) je jedna z nejstarších kapitálových právních forem. Příliš často se nevyskytuje mezi malými a středními podniky kvůli sloţitosti. Základní kapitál společnosti je rozvrţen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Za závazky společnosti akcionář neručí. Společnost můţe být zaloţena dvěma či více fyzickými osobami nebo jednou a více právnických osob. Minimální výše základního kapitálu bez veřejné nabídky akcií je 2 mil. Kč, s veřejnou nabídkou je 20 mil. Kč. Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti, statutárním orgánem společnosti je představenstvo, jehoţ členy volí a odvolává valná hromada. Představenstvo musí mít nejméně tři členy. Dozorčí rada dohlíţí na výkon působnosti představenstva. Dozorčí rada musí být nejméně tříčlenná. (10) Družstvo je méně častá právní forma v podnikatelské činnosti.(9) Druţstvo podle obchodního zákoníku ( 221, odstavec 1) je společností neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů. Minimální počet v druţstvu je pět členů, nebo alespoň dvě právnické osoby. Druţstvo odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, ale členové za závazky neručí. Zapisovaný základní kapitál druţstva musí činit nejméně 50 tis. Kč. Orgány druţstva jsou členská schůze, představenstvo a kontrolní komise. Základním dokumentem jsou stanovy druţstva. Jako právní forma pro podnikání se v České republice druţstva příliš nepouţívají, jejich hlavní smysl je spíše ve vyvíjení aktivit, které jsou v zájmu členů sdruţených v druţstvu.(10) 3.3 Podnikatelský plán K posouzení reálnosti a ţivotnosti podnikatelského nápadu pro podnikání, je nezbytné sestavit podnikatelský plán. Podnikatelský plán je písemný dokument, který je zpracován podnikatelem a který popisuje všechny podstatné vnější i vnitřní faktory související s podnikatelskou činností. Zpracování tohoto dokumentu má především rozhodující význam pro začínající podnikatele a vyuţívá se také při zakládání nového podnikatelského sub-

13 Literární rešerše 14 jektu. Slouţí začínajícímu podnikateli nebo podnikateli zahajujícímu nové podnikání k ujasnění cílů a také strategií vlastního podnikání, popisuje podnikatelský záměr, který dále rozpracovává s jeho přednostmi. Promýšlí personální zajištění průběhu a realizace záměru podnikání, vymezuje postavení na trhu, popisuje cílové skupiny a konkurenty. V podnikatelském plánu jsou formulovány představy o dalším postupu a krocích v budování firmy či podniku a jeho dalších fázích růstu a rozvoje. Kromě toho podnikatelský plán plánuje obrat podniku, hospodářský výsledek podniku a vůbec celé financování. Zamýšlí se nad zásadními finančními aspekty nového podnikatelského záměru.(11) Účel podnikatelského plánu Podnikatelský plán je určen především k interním účelům. Je sestavován podnikem především v okamţiku, kdy jej poţaduje po podnikateli hlavně banka, budoucí společník či investor. Podnikatelský plán slouţí jako plánovací nástroj, nástroj pro kontrolu a podkladový materiál pro rozhodovací proces podniku, a to hlavně v případech, kdy podnikatel zahajuje svou činnost, podnik stojí před výraznými změnami, které mají dlouhodobé důsledky na jeho činnost. V mnoha podnicích bývá zvykem, ţe majitelé a vedoucí podniku, dávají stručný výtah z podnikatelského plánu k dispozici svým zaměstnancům, aby se mohli všichni seznámit se základními cíli podniku a posílilo se tím spojení pracovníků s podnikem. Zpracování podnikatelského plánu je přínosem pro management a spočívá zejména v tom, ţe umoţňuje: poskytnutí uţitečných poznatků a analýz, které by měly být předlohou pro přípravu podnikatelského plánu, součástí bývá analýza vnějšího okolí firmy, která napomáhá při orientaci v legislativě, politické situaci, moţnostech domácí ekonomiky, daňové soustavě, aj.; informovat zaměstnance o záměrech podniku v budoucnosti a budování podnikové kultury; včasné odhalení moţných slabin a rizik ve schválených záměrech a naznačení jejich dosaţení; predikci vývoje finančních toků a zjištění potřeby a tvorby finančních prostředků z podnikatelské činnosti; přehledné demonstrování záměrů ve vývoji podniku, předpokladů, na kterých jsou tyto záměry postaveny a moţných rizik jejich dosaţení. Na základě podnikatelského plánu externí subjekty analyzují schopnost podniku realizovat schválený podnikatelský projekt, dále schopnost ucházet se o některé z druhů podnikatelské podpory atd. V tomto případě je potom potřeba přesvědčit investora či banku o výhodnosti schváleného projektu, na něţ podnik ţádá poskytnout kapitál. K získání potřebného kapitálu výrazně přispívá kvalitní zpracovaný podnikatelský plán.(9) Zásady pro zpracování podnikatelského plánu Obecně platné zásady je nutné respektovat při jakémkoliv zpracování podnikatelského plánu. Zejména je potřeba si dostatečně uvědomit, ţe externí subjekt

14 Literární rešerše 15 bude mít s největší pravděpodobností k dispozici plány jiných firem, které na něj chtějí zapůsobit a získat tak finanční prostředky. Je tedy proto nutné, aby kaţdý podnikatelský plán byl: Respektující rizika - kaţdý podnikatelský plán vyjadřuje budoucnost při respektování rizik, identifikaci rizik a návrh opatření na jejich eliminaci nebo zmírnění zvyšuje důvěryhodnost podnikatelského plánu. Pravdivý a reálný - pravdivost uváděných údajů a reálnost predikovaného vývoje by měla být samozřejmostí. Logický a přehledný - všechny myšlenky a zkušenosti, které jsou uvedeny v podnikatelském plánu, musí na sebe logicky navazovat. Předloţená fakta a všechna tvrzení obsaţená v plánu si nesmí navzájem odporovat. Pro lepší přehlednost se doplňují do podnikatelského plánu grafy, tabulky atd. Srozumitelný a stručný - při sestavování podnikatelského plánu je vyjadřování autora co nejjednodušší, aby nemohlo dojít k nepochopení nebo ke špatnému pochopení textu. Text je uváděn co nejstručněji, ovšem v ţádném případě ne na úkor postiţení základních faktů. Inovativní - je třeba prokázat přínos pro zákazníka. Je nezbytné, aby výrobek nebo sluţba uspokojovaly potřeby zákazníka lépe neţ doposud a také lépe neţ konkurence.(9) Struktura podnikatelského plánu Pro kaţdý podnik je obsah podnikatelského plánu individuální záleţitostí, některé součásti by však měl obsahovat kaţdý podnikatelský plán. 1. Titulní strana 2. Exekutivní souhrn 3. Analýza odvětví 4. Popis podniku 5. Výrobní plán 6. Marketingový plán 7. Organizační plán 8. Hodnocení rizik 9. Finanční plán 10. Přílohy (4) 1. TITULNÍ STRANA Titulní strana podává stručný výklad o obsahu podnikatelského plánu. Obvykle by zde měly být uvedeny údaje jako název a sídlo společnosti, jména podnikatelů

15 Literární rešerše 16 a telefonní a elektronické kontakty, popis podniku a povaha jeho podnikání či způsob financování podniku a jeho struktura.(4) 2. EXEKUTIVNÍ SOUHRN Ve své finální podobě tato část představuje abstrakt celého podnikatelského plánu, tedy poskytuje ve stručné, ale velmi zhuštěné formě všechny podstatné, důleţité a vyčerpávající informace o podnikatelském záměru, charakteru podnikání, na čem stojí a jaké má cíle. Jak a kým budou tyto cíle realizovány, jaké budou potřeba finanční prostředky, které bude potřeba vynaloţit. Exekutivní souhrn je tedy miniaturou celého podnikatelského plánu, která je zhuštěna do jedné kapitoly, která výstiţně a stručně popisuje: zakladatele či manaţera nebo manaţerský tým s uvedením argumentů, proč bude právě jím záměr úspěšně realizován; produkty a sluţby, přičemţ zdůrazňuje, čím jsou speciální a především atraktivní pro trh; silné stránky, výhody a kompetence či jiná významná aktiva zakládaného podniku; strategii, kterou bude dosaţeno předpokládaného úspěchu; klíčová finanční data v jednoduché tabulkové formě objem obchodů, předpokládaný zisk a cash-flow pro nejbliţší budoucnost; potřebné finanční zdroje a jak budou spotřebovávány. Exekutivní souhrn podnikatelského plánu bývá obvykle finalizován a mnohdy také i napsán aţ po dokončení podnikatelského plánu. (4) 3. ANALÝZA ODVĚTVÍ Analýza odvětví zohledňuje celou řadu faktorů. Především se jedná o analýzu konkurenčního prostředí, kde jsou většinou uvedeny významní konkurenti a také jejich slabé a silné stránky a moţnosti, jak mohou negativně ovlivnit úspěch nového podniku. Bývají také podrobně analyzovány jednotlivá odvětví z hlediska svých vývojových trendů a historických výsledků. Detailně jsou analyzována rozhodnutí vlády. Dále je nezbytné analyzovat i zákazníky pro vytipování cílového trhu. Pro dokonalost analýzy je třeba vyuţívat některých doporučovaných nástrojů např. SWOT, SLEPT, Porterův model konkurenčních sil. (4) SWOT ANALÝZA přestavuje rozbor vnějšího a vnitřního prostředí. Poskytuje vstupní informace, coţ představuje analýzu silných (Strenghts) a slabých (Weaknesses) stránek, příleţitosti (Opportunities) a hrozeb (Threats), které tvoří východiska k plánování opatření (strategií) a reakcí organizace pro změny vnějšího prostředí. Vypracovává se nejčastěji formou jednoduché matice. Porovnávání příleţitostí a hrozeb vnějšího prostředí a silných a slabých stránek vnitřního prostředí vede organizaci k reakci na změny vnějšího prostředí. (7)

16 Literární rešerše 17 PESTE zkoumá externí faktory a je nástrojem charakterizující postup, který slouţí k identifikaci problému. Peste se třídí na prostředí: P - politické a právní prostředí, které je tvořeno faktory, které vytyčují všechny směry rozvoje firmy nebo společnosti a vytváří politický a právní rámec pro její rozvoj. Toto prostředí vytváří především vláda, která vytváří pravidla hospodářské soutěţe, mezinárodní spolupráce a zahraničního obchodu, trhu a spotřebitelů. E - ekonomické prostředí, působí na vývoj a ovlivňují strukturu národního hospodářství. Působí na firmu prostřednictvím faktorů ekonomického prostředí, kupní síly, platební bilance, úrovně mzdy atd. S - sociální prostředí, zahrnuje sociální, demografické a kulturní faktory, které jsou v úzkém vztahu k ţivotní úrovni společnosti. Na manaţerské rozhodování a organizace působí zejména počet a věková, sociální a vzdělanostní struktura obyvatelstva, rovněţ také rozmístění a migrace pracovních sil, spotřeba, výdaje i příjmy, zvyklosti a preference různých skupin obyvatelstva. T - technické a technologické prostředí nejvýrazněji mění ţivot občanů i organizací rozvoj technologií potřebuje, aby manaţeři a majitelé organizací tento rozvoj sledovali, akceptovali a modernizovali výrobu a sluţby. Rovněţ aby vytvářeli předpoklady pro dlouhodobou existenci firmy a její další rozvoj. Úzce souvisí s produktivitou práce, s náklady a kvalitou sluţeb a výrobků. E - ekologické prostředí nabývá na významu v souvislostech s ochranou trvale udrţitelného rozvoje ţivotního prostředí a bývá častěji pod dohledem státních orgánů a různých aktivistických hnutí. (7) PORTERŮV MODEL KONKURENČNÍCH SIL zkoumá konkurenty podniku buď potenciálních, nebo reálně existujících. Postačuje bohatě vymezení pěti obecných oblastí, protoţe zkoumá moţné chování a síly konkurenčních firem a podniků. V těchto plánech je potřeba posuzovat hrozby ze strany vzniku budoucí konkurence i konkurence stávající. Jde především o: riziko konkurence z ohroţení vlastních produktů na trhu jinými podniky, více či méně příbuznými produkty, které se nachází v nabídce jiných podniků či firem; spolupráci a průnik v odběratelském řetězci jako zpětná integrace, odběratel se tady stává posunutím do role zákazníka konkurencí; rizika zvýšení konkurence si můţe zákazník v budoucnu firmou dodávané zboţí či sluţby zajišťovat sám; firmy či podniky, které vstupují nově na trh a stávají se tak novou konkurencí; konkurenci podniky, které podnikají v tomtéţ typu či oblasti podnikání.(4)

17 Literární rešerše POPIS PODNIKU V této kapitole podnikatelského plánu je ve stručné a výstiţné a konkrétní podobě popsáno na jakých podnikatelských záměrech zakládaný podnik stojí. Uvádí zákonnou formu zakládaného podniku a klíčovou ţivnost nebo ţivnosti, které podnik provozuje. Popisuje stručnou formou budoucí podnikání a prezentaci produktů a sluţeb, se kterými se budoucí podnik chce prezentovat na trhu, pomocí nichţ chce podnik realizovat svůj zisk. Popisy produktů by měli být natolik podrobné, aby z nich bylo jasné, na čem je zaloţeno přesvědčení, ţe budou konkurenceschopné a jak budou produkty dále rozvíjeny. Lze zde popsat, zda podnik plánuje být či nebýt plátcem DPH a jak bude zajišťovat pojištění podnikání. S tím vším úzce souvisí popis organizace podnikání. Plánuje se zde struktura podniku, zvláště kdyţ podnik zaměstnává větší mnoţství pracovníků. Popisuje se v popisu podniku organizační struktura, prezentuje se manaţerský tým, který bude podnikatelský záměr realizovat a který bude řídit podnik. Rovněţ sem patří popis podnikové infrastruktury, typ provozovny, její strojní a přístrojové vybavení, počítačová infrastruktura a softwarové vybavení. V rámci popisu podniku měli bychom uvést kontaktní údaje o umístění provozovny, vyuţití vlastních nebo pronajatých nemovitostí a prostor.(4) 5. VÝROBNÍ PLÁN Výrobní plán popisuje podrobně a stručně výrobní proces. Pokud nový podnik bude realizovat část výroby jako subdodavatel, uvádí se všichni subdodavatelé včetně důvodů jejich výběru. Ve výrobním plánu je nutné uvést informace o nákladech a jiţ uzavřených smlouvách. Bývá uváděn i popis závodu, strojů a zařízení, která budou zapotřebí, pokud bude celou výrobu nebo její hlavní část zajišťovat podnikatel sám. Dále jsou popisovány pouţívané materiály, technologie a jejich dodavatelé. Pokud nový podnik nic nevyrábí, bude se výrobní plán nazývat obchodní plán, který obsahuje informace o nákupu zboţí a sluţeb, informace o prostorech nutných ke skladování zboţí, a pokud jde o poskytování sluţeb, potom obsahuje popis procesu poskytování sluţeb, vazbu na subdodávky a opět zase hodnocení vybraných subdodavatelů.(4) 6. MARKETINGOVÝ PLÁN Marketingový plán je nedílnou a velmi důleţitou součástí podnikatelského plánu, protoţe objasňuje, jakým způsobem budou produkty nebo sluţby distribuovány, oceňovány a propagovány. Odhadují se také objemy produkce nebo sluţby, ze kterých lze odvozovat odhady rentability nového podniku. Tento plán bude potencionálními investory povaţován za nejdůleţitější součást zajištění úspěchu nového podniku. Je ústředním nástrojem pro řízení a koordinování marketingového úsilí. (4)

18 Literární rešerše ORGANIZAČNÍ PLÁN V organizačním plánu bývá popsána forma vlastnictví podniku. Jestliţe se jedná o obchodní společnost, je nezbytné zde detailně rozvézt informace o managementu a dále potom dle příslušné právní formy údaje o obchodních podílech atd. Organizační plán poskytuje informace o celkové organizaci činnosti uvnitř podniku. (4) 8. HODNOCENÍ RIZIK Pokud vzniká nový podnik, musí se automaticky počítat s tím, ţe nastanou určitá rizika. Pro správný chod podniku je nezbytné tato rizika předem popsat a připravit účinnou strategii k jejich úspěšnému zvládnutí. Rizika mohou vyplývat především z reakce konkurence na nový prvek na trhu, ze slabých nebo podceněných stránek marketingu, výroby nebo manaţerského týmu či technologického vývoje. Je velmi důleţité pro správný chod nového podniku všechna moţná rizika analyzovat a především připravit alternativní strategie pro okamţik, kdy se některé z rizik projeví. Pro budoucí investory je tento přístup zárukou toho, ţe jsou si vědomi takových rizik, které jsou v případě potřeby připraveni okamţitě řešit. V souhrnu bychom mohli říci, ţe existují čtyři klíčové kroky zvládání rizika: Identifikace rizikových faktorů znamená důsledné propracování důvodů a příčin změny záměru v jinou cestu, neţ byl původní záměr. Největší a nejsloţitější k posouzení a ošetření jsou ta rizika, která jsou spojená s venkovními, především trţními podmínkami, predikcemi a realizací výnosů, vývoje trhů, tedy chováním potenciálních zákazníků a okolní konkurence. Plánování krizových scénářů příprava strategií, plánů postupů a procedur firmy či podniku v případě nastolení nějakého rizikového vývoje. Její nedílnou součástí by měla být vţdy jednoduchá finanční analýza dopadů různých moţných situací na trhu na podnik. Kvantifikace rizik číselné vyjádření moţných rizik Monitoring a řízení představuje průběţnou a hlavně trvalou kontrolu a sledování s rizikem souvisejících faktorů. Je to sledování vlivů zejména externího prostředí. (4) 9. FINANČNÍ PLÁN Finanční plán tvoří velmi důleţitou součást podnikatelského plánu. Jsou zde určeny objemy investic, které nový podnik potřebuje a ukazuje také na kolik je podnikatelský plán jako celek reálný. Finanční plán se zabývá třemi nejdůleţitějšími oblastmi:

19 Literární rešerše 20 předpoklad příslušných příjmů a výdajů s výhledem alespoň na tři roky (bývají zde zahrnuty očekávané trţby a vypočítané náklady); vývoj hotovostních toků v příštích třech letech; odhad rozvahy (bilance), který dává informace o finanční situaci podniku k určitému datu. Pro doklad o příznivém vývoji finanční situace firmy se uvádějí v rámci finančního plánu poměrové finanční ukazatele. Patří mezi ně hlavně ukazatele rentability, likvidity, aktivity a zadluţenosti. Ukazatelé rentability informují poskytovatele kapitálu o schopnosti firmy či podniku tvořit zisk a zhodnocovat vloţený kapitál. Ukazatelé likvidity poskytují informaci o schopnosti včas a bez problémů splácet krátkodobé závazky, tedy o krátkodobé stabilitě firmy či podniku. Ukazatelé aktivity ukazují intenzitu vyuţití jednotlivých sloţek majetku. Ukazatelé zadluženosti poskytují informace o dlouhodobé stabilitě firmy či podniku.(10) 10. PŘÍLOHY V přílohách bývají uvedeny informativní materiály, které nejsou nutné začleňovat do samostatného textu. V textu by však měly být odkazy na tyto přílohy. Příkladem těchto informativních materiálů jsou korespondence se zákazníky a dodavateli, informace ze soukromého výzkumu a podobně.(4) 3.4 Zdroje financování podnikatelské činnosti Potřeba finančních prostředků je dána především oborovým zaměřením podniku a objemem produkce. Je zřejmé, ţe objemy kapitálu se budou podle zaměření podniku lišit. Budou vyšší u podniku, která se zabývá obchodní činností neţ u podniku zabývající se poradenstvím. To se zajisté promítne i do poţadavků na počáteční finanční zdroje, které souvisí i se zvolenou právní formou podnikání. Nejjednodušší se z pohledu do poţadovaného kapitálu jeví zaloţení podnikání, kde je neomezené ručení. Není zde také zákonem stanovená výše kapitálového vkladu. Obráceně pak u kapitálových obchodních společností je třeba počítat se sloţením stanovené výše kapitálu. Při zakládání a dalším rozvoji podniku se pouţívají různé finanční zdroje. Ty se nejčastěji člení z hlediska vlastnictví na zdroje vlastní a cizí. K vlastním patří vklady vlastníků a zisky a odpisy hmotného a nehmotného majetku. K cizím zdrojům patří u malých a středních podniků zejména úvěry, půjčky, leasing, dluhopisy, tiché společenství a rizikový kapitál atd. Dalším hlediskem je hledisko časové, podle kterého mohou být finanční zdroje členěny. Tady bývá limitní dobou zpravidla jeden rok. Členění finančních zdrojů bývá na krátkodobé a dlouhodobé.(10)

20 Literární rešerše Vlastní zdroje financování Vlastní kapitál je tvořen veškerými interními zdroji financování a externími zdroji financování (vklady vlastníků, účasti, dary a příspěvky). Vlastní kapitál není potřeba splácet, proto představuje bezpečný zdroj financování. (2) Vklady společníků přestavují vlastní zdroj financování. Podnikání se neobejde bez počátečního vkladu osob, které se rozhodnou spolu podnikat. Rozdíl je v tom, ţe je zákonem stanovena povinnost při zakládání společnosti nějaký základní kapitál a jeho výše je věcí dohody. Výhodou fyzické osoby můţe být to, ţe na základě ţivnostenského listu nebo jiného oprávnění není stanovena povinnost vloţit do společnosti počáteční vklad. (10) Při pouţití zisku jako zdroje financování podniku hovoříme o samofinancování. Výhodou pouţití zisku pak je, ţe nevznikají nároky na cizí zdroje, nezvyšuje se objem závazků a sniţuje se riziko podniku na pouţité finance. Tímto způsobem lze pak financovat i velmi rizikové projekty, pro které se cizí finanční prostředky dají získat jen velmi obtíţně. Nevýhodou těchto finančních prostředků je jejich vlastnost, ţe nemohou být povaţovány za stabilní zdroj. (10) Odpisy jsou písemným vyjádřením postupného opotřebení dlouhodobého majetku za určité finanční období. Mají funkci přesunu ceny majetku do nákladů podniku a tím postupně sniţují jeho výši a zajišťují jeho obnovu. Z pohledu finančního hospodaření podniku jsou odpisy interním finančním zdrojem. Celkovou částku odpisů získává podnik inkasem trţeb tedy v cenách prodané produkce. Podnik se sám dále rozhoduje, zda pouţije odpisy na krytí provozních potřeb, splátky dluhů nebo i k financování dlouhodobého rozvoje. Z hlediska zdrojů jsou odpisy pro podnik mnohem výhodnější neţ zisk, protoţe nepodléhají zdanění. Jejich velikost závisí na rozsahu investičního majetku, jeho celkovém ocenění, odpisových sazbách a pouţité metodě odepisování podle existujících daňových a účetních předpisů. (10) Cizí zdroje financování U cizího kapitálu je nutno hradit jeho náklady (úroky z bankovních úvěrů) a je důleţité tento kapitál splatit (splátky jistiny bankovních úvěrů). Kvůli této vlastnosti představuje cizí kapitál značně rizikovější způsob financování. (2) Úvěry jsou velmi frekventované zdroje cizího kapitálu. Dělíme je na úvěry finanční, které spočívají v poskytování určité peněţní částky, a úvěry obchodní. Nejčastěji dělíme finanční úvěry na krátkodobé s dobou splatnosti do 1 roku, střednědobé 5 let a dlouhodobé nad 5 let. Obchodní úvěry si po vzájemné dohodě poskytují účastníci obchodních vztahů. (10)

21 Literární rešerše 22 Dluhopisy jsou v našich podnikatelských podmínkách zatím velmi málo vyuţívaný nástroj. Dluhopis je cenný papír, který vyjadřuje závazek dluţníka k majiteli. V dluhopisu se dluţník zavazuje, ţe v domluvené a stanovené době splatí nominální hodnotu a ve stanovené lhůtě bude také vyplácen roční nebo pololetní úrok a další odměny svým věřitelům. (10) Tiché společenství bývá pro podnik dalším velmi důleţitým zdrojem financování. Podnikatel tady od osoby, která se nazývá tichý společník, získává vklady, které můţe pouţívat ke svému podnikání. Výhodou se jeví to, ţe tichým společníkem můţe být kdokoliv tedy fyzická i právnická osoba. (10) Rizikový kapitál představuje v řadě zemí zajímavý zdroj finančních prostředků. Tyto prostředky v sobě skrývají vyšší riziko při realizaci, ale zároveň s sebou nesou vysoký výnos. Jejich princip spočívá pak v tom, ţe vstupují do podniku formou navýšeného základního kapitálu a tím získává podnik potřebné zdroje pro svou činnost. Po určitém období bývá kapitálový podíl rizikového kapitálu odprodán a investice se vrací zpět do fondu. Hlavním cíle rizikového kapitálu je investování, zhodnocení investování, prodej a opakované investování do jiných příleţitostí. (10) Další možnosti financování Leasing je alternativní formou nákupu dlouhodobého majetku bez výrazného a dlouhodobého zadluţování podniku. Touto formou získávají podniky stále více movitého i nemovitého majetku. Podnik sice nezískává hotové peníze, ale obdrţí poţadované zařízení, aniţ by ihned musel splatit jeho plnou hodnotu. V praxi se objevují především tyto formy leasingu: Operativní leasing, který bývá sjednáván na kratší dobu a pouţívá se především u osobních automobilů a počítačového vybavení. Jeho součástí bývá i servis pronajatých věcí. Smlouva je uzavřena na kratší dobu, neţ je ţivotnost pronajatého majetku. Podnik nemusí uhradit celou cenu majetku a smlouvu lze ukončit před sjednanou dobou. Finanční leasing, který není vypověditelný. Splátky musí uhradit celou cenu majetku a není poskytován servis. Smlouva má charakter půjčky. Prodej a zpětný leasing, kde podnik prodá svůj majetek nějaké leasingové společnosti a pronajme si jej vzápětí od ní. Toto řešení bývá vyuţito především pro okamţité zajištění likvidity podniku a velkou nevýhodou jeho je samozřejmě jeho velká cena v závěru. (10) Podstata faktoringu a forfaitingu je vţdy odkup pohledávek. Jestliţe podnik potřebuje okamţitě nějaké finanční prostředky, můţe odprodat své pohledávky dvěma cestami. Faktoring, který je jednou z forem krátkodobého financování. Je zaloţen na odkupu krátkodobých pohledávek z obchodního styku před dobou jejich splatnosti Společnost zabývající se faktoringem financuje pohle-

22 Literární rešerše 23 dávky vznikající z dodávek zboţí nebo sluţeb na obchodní úvěr. Financování je bez jakékoliv záruky a jištění, pouze na základě kvality obchodního vztahu a bonity odběratele. Předností faktoringu je jeho pruţnost, kterou umoţňuje absence sloţitých schvalovacích procesů. Forfaiting, který je jednou z metod financování obchodu. Je to odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek forfaitingovou organizací. Všechny odkupované pohledávky musí splňovat několik poţadavků. Forfaiting se nejčastěji objevuje při dodávkách strojů, zařízení a investičních celků. Jeho výhodou je okamţitá úhrada pohledávky a přenos rizika z moţného nezaplacení dovozcem na forfaitingovou firmu. Nevýhodou je, ţe prodejní cena se liší od skutečné hodnoty pohledávky podle jejího charakteru a důvodu prodeje. (10) 3.5 Podnikání v oblasti cestovního ruchu Cestovní ruch Cestovní ruch spadá mezi významné sociální a ekonomické jevy současné moderní společnosti. Cestovní ruch nemá přesně vymezenou definici. V odborné literatuře nalezneme více či méně výstiţná vysvětlení formulací cestovního ruchu. Jednou z nejpřesnějších formulací je vymezení Světové organizace cestovního ruchu (WTO): Cestovní ruch je činnost osoby, cestující ve volném čase na přechodnou dobu do místa mimo její trvalé bydliště, a to za jiným účelem, než je vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. (1) Cestovní ruch dle AIEST, (Mezinárodní sdruţení expertů cestovního ruchu) definujeme jako souhrn jevů a vztahů, které vyplývají z cestování nebo pohybu osob, přičemž místo pobytu není trvalým místem bydlení a zaměstnání. (1) V cestovním ruchu můţeme uplatnit různá stanoviska, coţ prokazuje, ţe se jedná o sloţitý a mnohostranný jev. Cestovní ruch můţeme charakterizovat jako a) Oblast spotřeby, kde uspokojujeme lidské potřeby např. potřeba odpočinku poznávání, potřeba kulturního a sportovního vyţití, lázeňské péče, neobvyklých záţitků, kontaktu s lidmi b) Významnou sloţku národní ekonomiky, kterou vytvoří řada podnikatelských aktivit v rámci zajištění účasti lidí na cestovním ruchu (doprava, ubytovací sluţby, stravovací sluţby, sluţby cestovních kanceláří, průvodcovské sluţby apod.).(1) Cestovní kancelář Základní jednotkou provozu v cestovním ruchu je cestovní kancelář. Zabývá se zprostředkováním, zabezpečováním a organizováním všech sluţeb, které s tím souvisí a případně i prodejem zboţí, které má na cestovní ruch návaznost.

23 Literární rešerše 24 Cestovní kanceláře lze pak podle charakteru a rozsahu poskytovaných sluţeb dělit na specializované a základní. Samozřejmě ale dochází naprosto běţně v praxi k prolínání obou zmiňovaných tipů cestovních kanceláří díky vzájemné spolupráci při prodeji a poskytování zájezdů. Hlavním důvodem tohoto prolínání je uspokojení nabídkou potřeb zákazníka nebo rozšiřování své klientely nebo zvyšování zisku cestovní kanceláře. Specializované cestovní kanceláře se jednoznačně specializují na určitý vyhraněný druh a také rozsah sluţeb nebo na určitou klientelu. Dosaţení vyšší kvality uţšího okruhu sluţeb umoţňuje právě onu zmiňovanou specializaci. Obecné, základní cestovní kanceláře poskytují většinou sluţby v plném rozsahu (zahraniční i tuzemské zájezdy, incoming atd.). Pro tuto činnost je základním předpokladem vhodné pracovní obsazení a také přiměřené materiální vybavení. V posledním období se v České republice trh cestovních kanceláří zabývá koncentrací a fůzemi. Zůstávající malé firmy mají potom šanci jenom právě ve velmi úzké specializaci a známosti na trhu cestovních kanceláří. Jejich další šancí je pak prodej produktů pro velké účastníky v cestovním ruchu. V roce 2000 ţivnostenský registr evidoval okolo 2700 cestovních kanceláří v České republice. V roce 2001 a také po nabytí platnosti zákona č. 159/1999 Sb., který velmi zpřísnil podmínky pro provoz cestovních kanceláří, se jejich počet výrazně sníţil. V roce 2008 se jejich stav sníţil na asi devět set, přičemţ se registruje také sedm tisíc oprávnění pro cestovní agentury, kterých je v aktivní činnosti však pouze asi jeden a půl tisíce. Dominantními cestovními kancelářemi na českém trhu jsou Čedok, CK Fischer, Exim Tours a Firo-tour.(8) Funkce cestovních kanceláří a agentur Zprostředkovatelská Překlenovací, souvisí s prostorovým a časovým odlišením nabídky a poptávky. Informační, ve vztahu k obchodním partnerům. Realizační, vyplývá z obchodní činnosti. Kontrolní, navázání spojení podniku s partnery. Výchovná, realizace tematického zaměření většiny zájezdů a pobytů. Ekonomická a další.(1) Cestovní kanceláře (CK) a cestovní agentury (CA) nabízejí sluţby na trhu cestovního ruchu, které se neustále vyvíjí a rozšiřují. Sluţby CK a CA klasifikujeme podle hlediska: - věcného, - způsobu zajištění (vlastní, zprostředkovávané), - způsobu úhrady (neplacené, placené), - způsobu prodeje, - způsobu přípravy. (1)

24 Literární rešerše 25 Jedná-li se o náplň činnosti, stále více se u cestovních kanceláří projevuje diferenciace. Rozsah a charakter sluţeb, které cestovní kancelář popřípadě cestovní agentura nabízí, závisí na druhu a formě cestovního ruchu.(1) Klasifikace CK a CA Dělí se podle: Podle postavení v distribučním procesu rozlišujeme na: - Organizátory zájezdů, nazývány také touroperátory (CK). Jejich postavení odpovídá pozici velkoobchodu. - Zprostředkovatele (cestovní agentury), kteří se zabývají prodejem a zprostředkováním sluţeb cestovního ruchu a prodejem produktu touroperátorů. Jejich postavení odpovídá pozici maloprodejce. (3) Podle zaměření nabízených zájezdů CK a CA lze dělit na: - Všeobecné CK, které poskytují sluţby v plném rozsahu, a proto musí mít dostatečné vybavení - Specializované CK, které umoţňují dosáhnout vyšší kvality sluţeb tím, ţe se specializují na určitý druh a rozsah sluţeb, případně na určitou klientelu. (3) Podle klientely rozlišujeme na: - Příjezdový (incomingové ) CK, které zajištují sluţby zahraničním návštěvníkům. Hlavní činností je nákup sluţeb v místě nebo regionu (ubytování, doprava apod.) a následný prodej do zahraničí. - Výjezdový (outcomingové) CK, které poskytují sluţby našim občanům a jsou umístěny v místě bydliště potenciálních účastníků a zabezpečují jim sluţby v jiném místě nebo v jiném státě. V dnešní době se v České republice řada CK zabývá současně příjezdovým a výjezdovým cestovním ruchem. (3) Podle územní působnosti a podle velikosti - Cestovní kanceláře rozlišujeme podle územní působnosti na mezinárodní, celostátní, regionální a místní. - Cestovní kanceláře dělíme na velké, střední a malé. Kritériem můţe být počet klientů, objem trţeb anebo počet zaměstnanců. (3) Založení a provozování cestovní kanceláře Od roku 1990 se podmínky pro zaloţení nové cestovní kanceláře mnohokrát změnily. Hlavním mezníkem ovlivňujícím podnikání v oblasti cestovního ruchu se stalo přijetí zákona č. 159/1999 Sb., s platností od roku 2001 a poté jeho novelizace v roce 2006 zákonem č. 214/2006 Sb. Dříve cestovní kancelář mohla být provozována jako ţivnost volná. Tehdy ţadatel o ţivnost pouze dokladoval některé podmínky v oblasti dosaţeného vzdělání délky práce. Podmínky pro

25 Literární rešerše 26 provozování cestovní kanceláře byly určovány především ţivnostenským zákonem č. 455/1991 Sb., a vztahy mezi jednotlivými cestovními kancelářemi se řídily občanským a obchodním zákoníkem. Kaţdá cestovní kancelář si vytvářela vlastní podmínky účastí na akcích, které poskytovala. Tyto podmínky obecně vycházely ze Směrnice o komplexních programech sluţeb cestovního ruchu pro organizované zájezdy, kterou vydala v roce 1990 rady Evropských společenství a která dodnes nemá ţádnou právní závaznost. Nový zákon č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu vstoupil v platnost od 1. dubna Hlavním důvodem jeho vzniky byly časté a nezadrţitelné krachy různých cestovních kanceláří. Tyto krachy měly velkým způsobem obrovský dopad nejen na klienty krachujících kanceláří, kteří buď najednou neodjeli na dovolenou, nebo zůstali v zahraničí, ale také na spolupracující subjekty a smluvní partnery krachujících cestovních kanceláří a v konečném důsledku to mělo i obrovský vliv na prestiţ naší republiky v zahraničí. (8) Zákonné podmínky podnikání v cestovním ruchu Jednotlivé subjekty, které si vzájemně prodávají zájezdy a produkty cestovního ruchu mají legislativně upraveny vztahy mezi sebou. Jsou zde vymezeny pojmy zájezd a zákazník, jsou tady také vymezeny dvě nové ţivnosti, a to provozování cestovní kanceláře a cestovní agentury. Určují se zde práva a povinnosti, které souvisí s poskytováním a organizováním zájezdů, definuje se povinné smluvní pojištění cestovních kanceláří a je nově vymezen smluvní typ, který se nazývá cestovní smlouva. Nejdůleţitější a základní změna v novém uspořádání spočívá v tom, ţe dosavadní volná ţivnost, kterou mohl provozovat kdokoli, kdyţ splnil obecné podmínky (věk 18 let, bezúhonnost a právní způsobilost), se změnila na dvě nové ţivnosti: koncesovaná ţivnost pro provozování cestovní kanceláře, volná ţivnost pro provozování cestovní agentury. Dá se tedy zjednodušeně říci, ţe od platnosti nových pravidel je třeba rozlišovat dva nové, jednoznačně od sebe odlišené, pojmy cestovní kancelář a cestovní agentura. Na základě koncese můţe potom cestovní kancelář nabízet a prodávat zájezdy formou cestovní smlouvy, která je uzavřena jejím jménem. Cestovní kancelář dále: můţe stravování, ubytování, dopravu atd. nabízet a prodávat jako jednotlivé sluţby cestovního ruchu, můţe zprostředkovávat prodej zájezdů nebo jednotlivých sluţeb cestovního ruchu a jejich kombinace pro ostatní cestovní kanceláře a cestovní agentury i jiné osoby dopravce, pořadatele různých kulturních, sportovních a společenských akcí,

26 Literární rešerše 27 můţe prodávat věci související s cestovním ruchem jako mapy, plány a plánky, jízdní řády, vstupenky, upomínkové předměty a další, má povinnost podle novely zákona č. 214/2006 Sb., informovat Ministerstvo pro místní rozvoj o zprostředkování prodeje zájezdu pro cestovní kancelář z ostatních členských států Evropské unie. Jedná se i z hlediska výše uvedené kategorizace o ţivnost koncesovanou. Kaţdý zájemce o provozování takovéto ţivnosti musí poţádat ţivnostenský úřad o vydání koncesní listiny. Dotčeným orgánem státní správy je v tomto případě Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Ţadatel o vydání koncesní listiny musí ve své ţádosti doloţit splnění odborné kvalifikace. Musí splnit jednu z podmínek: a) vysokoškolské vzdělání a 1 jeden rok praxe v oboru, b) vyšší odborné vzdělání a tři roky praxe v oboru, c) úplné střední vzdělání nebo úplné střední vzdělání a 6 let praxe v oboru d) doklady podle ust. 19 odst. 1 písm. b) zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie. Zákon stanoví s odkazem na ţivnostenský zákon další poţadavky na ţadatele, který ţádá o vydání podnikatelského oprávnění na provozování cestovní kanceláře. Dále je třeba k ţádosti, jeţ musí splňovat všechny další náleţitosti vyţadované ţivnostenským zákonem, připojit: smlouvu s pojišťovnou o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo cestovní agentury podnikatelský záměr, včetně bliţších údajů o své činnosti, hlavně, ve kterých oblastech cestovního ruchu zamýšlí cestovní kancelář či agentura podnikat, jestli součástí zájezdu bude i doprava, jaký se předpokládá počet zákazníků a v případě, ţe se jedná o cestovní kancelář, která provozovala svou činnost na základě dřívějších předpisů i počet zákazníků odbavených cestovní kanceláří v předcházejícím kalendářním roce prohlášení, zda nedošlo v přecházejících pěti letech ke zrušení ţivnostenského oprávnění k provozování cestovní kanceláře nebo cestovní agentury z důvodů porušení povinností uloţených zákonem nebo z důvodu jejího úpadku prohlášení o předpokládaném datu zahájení činnosti Cestovní agentura nesmí prodávat zájezdy svým jménem a cestovní smlouva musí být uzavírána vţdy mezi klientem a cestovní kanceláří. Smí provozovat následující činnosti: CA můţe dělat zprostředkovatele prodeje zájezdu pro cestovní kancelář. Smí prodávat jednodenní výlety (smí to být kombinace více sluţeb, ale nesmí přesáhnout 24 hodin či zahrnovat nocleh).