PORUCHA INICIACE A KONTINUITY NOÈNÍHO SPÁNKU U SOMATICKÝCH NEMOCÍ SYMPTOM ANEBO KOMORBIDNÍ ONEMOCNÌNÍ?

Transkript

1 PORUCHA INICIACE A KONTINUITY NOÈNÍHO SPÁNKU U SOMATICKÝCH NEMOCÍ SYMPTOM ANEBO KOMORBIDNÍ ONEMOCNÌNÍ? Pøehledné èlánky DISORDERED NOCTURNAL SLEEP INITIATION AND CONTINUITY IN SOMATIC DISEASES A SYMPTOM OR COMORBIDITY? KAREL ŠONKA Univerzita Karlova v Praze, 1. lékaøská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice, Neurologická klinika SOUHRN Somatická onemocnìní mohou svojí podstatou nebo pøíznaky redukovat trvání a nebo zpùsobit nekvalitní strukturu noèního spánku. Insomnie mùže tak být symptomem tìchto nemocí (obstrukèní a centrální spánková apnoe, narkolepsie, poruchy cirkadiánního rytmu, syndrom neklidných nohou, køeèe v dolních konèetinách ve spánku a bruxismus ve spánku) a nebo jejich komorbiditou. V pøípadì komorbidní insomnie se jedná zejména o bolestivé syndromy (pøi maligních onemocnìních, chronických revmatických nemocech, vertebrálních a artrotických problémech, ale také pøi bolestech hlavy a bolestech pøi syndromu karpálního tunelu). Zvláštní jednotkou, která komorbidní nespavost vyvolává je fibromyalgie, choroba se spontánní bolestí a s bolestivostí mnoha míst pohybového aparátu. Kardiovaskulární potíže, zejména arytmie a anginózní bolesti, vyvolávají nespavost. Podobnì závažný vliv na kvalitu spánku mají dýchací obtíže. Z neurologických chorob musíme jmenovat Parkinsonovu chorobu, Alzheimerovu chorobu a v menší míøe i cévní mozkové pøíhody a epilepsii. Výraznou a nìkdy trvalou komorbidní insomnii (spolu s nadmìrnou spavostí) zpùsobují mozková traumata. Klíèová slova: primární insomnie, komorbidní insomnie, sekundární insomnie, symptomatická insomnie SUMMARY Owing to their essence or symptoms, somatic diseases can lead to shorter duration and/or poor-quality structure of nocturnal sleep. Consequently, insomnia may present either as a symptom of those diseases (obstructive and central sleep apnea, narcolepsy, circadian rhythm disorders, restless legs syndrome, sleep-related leg spasms and bruxism) or as their comorbidity. Comorbid insomnia involves, in particular, painful syndromes (in cases of malignant diseases, chronic rheumatic conditions, vertebral and arthrotic complaints, but also of headache and pain accompanying carpal tunnel syndrome). Rated as a specific entity leading to comorbid sleeplessness is fibromyalgia, a disease marked by spontaneous pain and tenderness at many sites of the locomotor system. Insomnia may also result from cardiovascular involvement (mainly arhythmia and angineous pain). Respiratory problems, too, have a similar serious effect on the quality of sleep. As for neurological complaints, Parkinson s disease, Alzheimer s disease and, to a lesser degree, stroke and epilepsy also deserve special mention. Also cerebral trauma may be responsible for marked and sometimes lasting comorbid insomnia. Key words: primary insomnia, comorbid insomnia, secondary insomnia, symptomatic insomnia Insomnie (nespavost) je definována poruchou usínání, pøerušovaným spánkem a èasným probouzením. Jeden èi více uvedených symptomù zpùsobují nedostateèné množství nebo kvalitu spánku, jejichž dùsledkem jsou rùzné dysfunkèní symptomy v denní dobì. Nejnovìjší diagnostická kritéria insomnie jsou obsažena v Mezinárodní klasifikaci poruch spánku ICSD 2 (tab. 1), kterou vydala v roce 2005 Americká akademie spánkové medicíny ve spolupráci s významnými mimoamerickými specialisty (American Academy of Sleep Medicine, 2005). Základní praktické rozdìlení insomnií je podle doby trvání (krátkodobá a chronická) anebo podle patofyziologie vzniku (primární a související s jinou chorobou). Pojem primární insomnie používá Diagnostický a statistický manuál duševních chorob, ètvrtá edice revize textu Americké asociace psychiatrù DSM-IV-TR (tab. 2) (American Psychiatric Association, 1997). Diagnóza primární insomnie pøibližnì odpovídá diagnóze psychofyziologická insomnie v ICSD 2 (tab. 3). Patofyziologie primární insomnie spoèívá na stavu nazývaném fyziologický nebo kognitivní hyperarousal, který má projevy dokladované psychologickými, elektrofyziologickými a neurobiologickými metodami (Šonka a Pretl, 2009; Yamamotová, 2009; Neubauer a Flaherty, 2009). BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 3 163

2 Pøehledné èlánky Tabulka 1: Diagnostická kritéria nespavosti podle ICSD 2 (American Academy of Sleep Medicine, 2005). 1. Nemocný si stìžuje na obtíž pøi usínání, na obtíž s kontinuitou spánku, na pøedèasné probouzení nebo na spánek chronicky neosvìžující nebo špatné kvality. U dìtí je trampota se spánkem referována peèovateli a spoèívá ve vzdoru pøi ukládání ke spánku a pøi usínání nebo v neschopnosti spát samostatnì. 2. Potíže se spánkem se vyskytují, pøestože podmínky pro spánek jsou pøimìøené a trvají dostateènì dlouho. 3. Nemocný udává nejménì jednu z níže uvedených forem zhoršení funkceschopnosti v denní dobì: a) únava nebo malátnost b) zhoršení pozornosti, koncentrace nebo pamìti c) sociální nebo profesní dysfunkce nebo snížený školní výkon d) porucha nálady nebo podráždìnost e) denní spavost f) snížení motivace, energie a iniciativy g) náchylnost k chybám nebo k nehodám v práci nebo pøi øízení vozidel h) napìtí, bolesti hlavy nebo gastrointestinální symptomy vyvolané nedostatkem spánku i) soustøedìní na spánek nebo starosti týkající se spánku. Tabulka 3: Diagnostická kritéria psychofyziologické insomnie podle ICSD 2 (American Academy of Sleep Medicine, 2005). 1. Diagnostická kritéria insomnie jsou splnìna. 2. Trvání nejménì jeden mìsíc. 3. Nemocný má navozené obtíže se spánkem anebo zvýšenou bdìlostí na lùžku, jak je naznaèeno jedním nebo více následujícími projevy: a) nadmìrné soustøedìní na spánek a zvýšená úzkost související se spánkem b) obtíže s veèerním usnutím v posteli v požadované dobì nebo s plánovaným zdøímnutím, ale bezproblémová usnutí bìhem jiné monotónní aktivity, když spánek není plánován c) schopnost spát lépe mimo domov d) duševní aktivace (zvýšená bdìlost) na lùžku charakterizovaná buï neodbytnými myšlenkami, nebo vnímanou neschopností volnì zastavit duševní èinnost, které zabraòují spánku. e) zvýšená somatická tenze na lùžku vnímaná jako neschopnost dostateèné tìlesné relaxace pro umožnìní spánku 4. Poruchu spánku nelze vysvìtlit jiným onemocnìním spánku, somatickou nebo neurologickou chorobou, duševním onemocnìním, užíváním lékù nebo návykových látek. Tabulka 2: Diagnostická kritéria primární insomnie podle DSM-IV-TR (American Psychiatric Association, 1997). 1. Dominantní stížností je obtíž s iniciací a kontinuitou spánku nebo neosvìžující spánek po dobu nejménì 1 mìsíce. 2. Porucha spánku (nebo asociovaná denní únava) zpùsobují klinicky významnou nepohodu nebo zhoršení ve spoleèenské, profesní nebo další významné oblasti života. 3. Porucha spánku se nevyskytuje výluènì v prùbìhu narkolepsie, poruch dýchání souvisejících se spánkem, poruchy cirkadiánního rytmu nebo parasomnie. 4. Porucha spánku se nevyskytuje výluènì v prùbìhu jiné duševní choroby (napø. velké deprese, generalizované úzkostné poruchy a deliria). 5. Porucha není zpùsobena pøímým úèinkem chemické látky (napø. látky vyvolávající závislost na léku) nebo celkovou somatickou chorobou. Tabulka 4: Diagnostická kritéria insomnie způsobená somatickým onemocněním podle ICSD 2 (American Academy of Sleep Medicine, 2005). 1. Diagnostická kritéria insomnie jsou splnìna. 2. Trvání nejménì jeden mìsíc. 3. Pacient má souèasnì základní somatické onemocnìní, o kterém se ví, že narušuje spánek. 4. Insomnie je jasnì spojena s tímto onemocnìním. Insomnie zaèíná v dobì zaèátku nebo zhoršení somatického onemocnìní a kopíruje svojí intenzitou jeho prùbìh. 5. Poruchu spánku nelze vysvìtlit jiným onemocnìním spánku, jinou somatickou nebo neurologickou chorobou, duševním onemocnìním, užíváním lékù nebo návykových látek. V tomto èlánku se vìnujeme insomniím, které vznikají v souvislosti se somatickými nemocemi. Zde je nutno upozornit na rozdíl insomnie jako symptomu (porucha se týká jen noèního spánku anebo je nedílnou souèástí symptomového komplexu dané choroby) a insomnie splòující kritéria samostatné nozologické jednotky (známky nepøíznivého ovlivnìní nemocného i v denní dobì). Pro takovou chorobu se používá termín komorbidní insomnie. ICSD 2 používá kategorii Insomnie zpùsobená somatickým onemocnìním (tab. 4). Onemocnìní zpùsobující bolest Insomnie postihuje % nemocných s malignitami. Nespavost souvisí nejen s bolestí, ale také s pøípadnou další somatickou manifestací základního onemocnìní a také s duševním stavem nemocného. 164 BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 3

3 Muskuloskeletální choroby èasto zpùsobují poruchy noèního spánku. V pøípadì progresivní polyartritidy je to ve 25 %. Typické je pøerušování noèního spánku u syndromu karpálního tunelu. Fibromyalgie je choroba nejasné etiologie, charakterizovaná bolestí na rùzných místech pohybového aparátu a palpaèní svalovou bolestivostí v trvání nejménì 3 mìsíce. Pøedpokládá se, že fibromyalgie je primárnì onemocnìní nervového systému, protože nebyly prokázány žádné lokální zmìny ve svalech, kloubech ani kostech. Je typicky provázena nedokonalým, lehkým a neosvìživým spánkem. Nemocní si nìkdy stìžují pøímo na nespavost. Pøestože podle amerických statistik tato choroba postihuje asi 2 % populace, v našem prostøedí bývá zøídka diagnostikována. Insomnie má zøejmì kombinovaný pùvod (nesouvisí pouze s bolestí), což také dokládá pøíznivý efekt oxybátu sodného na kvalitu noèního spánku a denní vigilitu (Šonka et al., 2007; Banno a Kryger, 2006). Noèní ischemie myokardu nejsou vzácností stejnì jako noèní anginózní bolesti, které nemocného budí. Ty navozují také mimo jiné zvýšené napìtí a úzkost a mohou vyústit ve fobii související se spánkem. Bìhem spánku se mohou vyskytovat migréna a cluster headache, které zkracují trvání spánku, a nespavost je tak jejich symptomem. Gastroezofageální reflux (GER) GER ve spánku vyvolává probuzení. Proto není pøekvapením, že byla prokázána asociace GER a insomnie (Fass et al., 2005). Je nìkolik dùvodù, proè je GER v dobì spánku èastý poloha, vzorec dýchání, zpomalení motility gastrointestinálního traktu. U nemocných s obstrukèní spánkovou apnoií navíc zvýšený nádechový podtlak v hrudníku pøi obstrukci v horních cestách dýchacích jednoznaènì vyvolává GER. Chronická obstrukèní plicní nemoc a astma Více než 50 % nemocných s chronickou obstrukèní plicní nemocí má problémy s usínáním a s kontinuitou spánku. Navíc léky používané u tìchto chorob mohou zhoršovat noèní spánek (metylxantiny) a fragmentovaný spánek popisují i nemocní pøi trvalé oxygenoterapii (Banno a Kryger, 2006). Srdeèní selhání Insomnie pøi srdeèním selhání je èastá a trápí asi 30 % nemocných (Principe-Rodriguez et al., 2005). Nemocní se srdeèním selháním mají ve více než polovinì pøípadù centrální apnoické pauzy, které také pøispívají k nekvalitì noèního spánku (Šonka a Slonková, 2008). Epilepsie Nespavost se nepovažuje za dùležitý symptom epilepsie, resp. noèních epileptických záchvatù. Nicménì epilepsie významnì porušuje kvalitu a architekturu spánku. V spánkovém EEG jsou èasté probouzecí projevy zpùsobené epileptickou výbojovou aktivitou. Jsou èastá a náhlá probuzení ze spánku 1 a 2 NREM v dùsledku epileptické výbojové aktivity. Epileptik má 4 5krát více probuzení než normální jedinec. Dále u epileptikù je témìø vždy podstatná redukce REM spánku, až o 50 i více procent. Porucha spánku mùže být provokaèním momentem manifestace epileptického onemocnìní (nejsilnìjší provokací záchvatu je náhlé probuzení z denního spánku, který následoval po nedostateèném spánku noèním). Parkinsonova nemoc (PN) PN je progresivní neurodegenerativní onemocnìní projevující se typicky hypokinezí, rigiditou, klidovým tremorem a posturální instabilitou. PN je zpùsobena progredující ztrátou dopaminergních neuronù v bazálních gangliích mozku. Neurodegenerace postihuje i další struktury a mediátorové systémy, jejichž poškození nemá tak velký význam pro motorické projevy PN, ale podílí se na vzniku poruch spánku u PN. Týká se to zejména serotoninergního nucleus raphe dorsalis, noradrenergního locus coeruleus a cholinergních neuronù v pendunculopontiním jádøe. Nìkteré z tìchto struktur mohou být postiženy døíve a více než bazální ganglia. Nejtypiètìjší abnormitou noèního spánku je jeho fragmentace mnoho probuzení, bdìlost bìhem spánku, zkrácení spánku 3 a 4 NREM a REM a také porucha chování v REM spánku. Subjektivnì si nemocní velice èasto stìžují na nespavost a chronicky berou hypnotika (Trenkwalder, 2005). Alzheimerova nemoc (AN) Abnormity spánku jsou u AN èasté. Nejvýznamnìjší z nich je noèní agitace a zmatenost nazývaná také sundowning syndrome. Nemocní s AN mívají dále obstrukèní a centrální apnoe, které pøispívají k fragmentaci spánku. Je prodloužena bdìlost bìhem spánku, zmnožena probuzení, zvýšen podíl 1 NREM spánku a naopak snížen podíl 3 a 4 NREM spánku, a to závisle na tíži AN. S postupem choroby také ubývají K komplexy a spánková vøetena. REM spánek se významnì nemìní, ani není èastá porucha chování v REM spánku (RBD). Nìkteré potíže mohou vyplývat také ze zhoršené cirkadiánní rytmicity. Potíže bývají interpretovány jako insomnie. Fatální familiární insomnie (FFI) FFI je rychle progredující heredofamiliární prionová choroba, která je extrémnì vzácná. FFI je vyvolána selektivní degenerací ventro-anteriorních a dorzomediálních jader talamu. Ostatní oblasti mozku jsou postiženy jen minimálnì. Choroba se pøenáší autozomálnì dominantnì. Základním pøíznakem FFI je farmakorezistentní insomnie prohlubující se až do úplné ztráty spánku Pøehledné èlánky BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 3 165

4 Pøehledné èlánky a pak do nìkolikatýdenního stuporu a komatu. V pozdìjších stadiích choroby jsou projevy dysautonomie, ataxie, porucha chùze a rovnováhy, myoklonus, diplopie, pozdìji i epileptické záchvaty. Trvání FFI je buï krátké (8 11 mìsícù) nebo dlouhé (11 72 mìsícù) v závislosti na polymorfismu prionového proteinu (Lugaresi et al., 1986). Cévní mozkové pøíhody (CMP) V akutním období po CMP se vyskytuje Cheyne-Stokesovo dýchání (až u 30 % nemocných) a centrální apnoe a v akutním a subakutním období také obstrukèní apnoe. Není jasné, v jaké míøe abnormální dýchání ve spánku vyvolané CMP pøetrvává po odeznìní subakutního stadia. Poruchy iniciace a trvání spánku a poruchy bdìní se vyskytují u % nemocných po CMP. Jsou zpùsobeny mnoha faktory strukturální lézí mozku, celkovým stavem (horeèka, sekundární nemoci), ošetøováním, prostøedím, depresí, úzkostí, léky atd. Mírná insomnie je èastou, nespecifickou komplikací CMP (Rouèková a Šonka, 2008). Kraniocerebrální poranìní Porucha spánku a bdìní je u kraniocerebrálních poranìní èastá, zejména v akutním a subakutním stadiu. Jsou to hypersomnie (spolu s nevýkonností, ale také poruchami pamìti a depresí), insomnie a nekvalitní noèní spánek. Nìkteré tyto zmìny mohou zùstat trvale. Spánková apnoe Centrální i obstrukèní apnoe mají podobný mechanismus ukonèení bezdeší. Je to život zachraòující alarmová probouzecí reakce s okamžitou aktivizací sympatikového systému, kdy se obnovuje prùsvit dýchacích cest, obnovuje nebo zesiluje dýchací úsilí, zvyšuje krevní tlak, zvyšuje srdeèní frekvence, zvyšuje svalový tonus kosterního svalstva a dramaticky se mìní elektrické projevy aktivity mozkové kùry do obrazu bdìlosti. Pøitom je obnovena také ventilace, neboś nemocný provede nìkolik vìtších dechù kompenzujících pøedchozí apnoi. Tato situace trvá vìtšinou nìkolik sekund a pak se navrací spánek a prohlubuje se. Probouzecí reakci si nemocný neuvìdomuje, protože trvá krátce. Jelikož se probouzecí reakce mnohokrát za noc opakuje (v závislosti na tíži onemocnìní dané poètem apnoí a hypopnoí), je spánek fragmentovaný a nemá správnou strukturu. Nemocný sice nìkdy spí dlouho, ale ráno se necítí odpoèatý. Jen malé procento probuzení po apnoi trvá déle než 15 sekund. To si nemocný mùže pamatovat a referuje noèní probouzení. Pøípadnì pøi opakovaných, zejména centrálních apnoích pøi usínání si nemocný naopak neuvìdomuje krátký spánek a stav referuje jako nemožnost usnout. Asi % nemocných se spánkovou apnoí udává pøíznak poruchy usínání nebo kontinuity spánku (Šonka a Slonková 2008). Narkolepsie U narkolepsie je nadmìrná denní spavost povinný pøíznak všech nemocných. Kataplexie se vyskytují asi u %. Ménì významné symptomy jako hypnagogické halucinace a spánková obrna postihují asi polovinu nemocných. Kolem 90 % nemocných má nekvalitní noèní spánek a s postupujícím vìkem se porucha noèního spánku dále zhoršuje. Nìkteøí starší nemocní dokonce nekvalitní noèní spánek považují za hlavní a nejvíce obtìžující symptom narkolepsie. Jedná se o nestabilitu spánku, jsou pøítomny opakované, krátké i dlouhé epizody bdìlosti (Nevšímalová, 2006). Spavá nemoc trypanosomiáza Spavá nemoc je encefalitida vyvolaná prvoky trypanosoma rhodensiense nebo gambiense. Nemocní jsou bud nadmìrnì spaví, nebo naopak nespí. Pozdìji se pøidávají další projevy choroby extrapyramidový syndrom, ataxie, epileptické záchvaty a psychomotorické zpomalení. Nemoc zpùsobuje koma a poté smrt. Letargická von Economova encefalitida Letargická von Economova encefalitida se vyskytovala ve svìtì v letech a vyvolávala díky lézím v hypothalamu a jeho okolí nadmìrnou spavost nebo ménì èasto nespavost (Šonka a Nìmcová, 2006). Nejèastìjší choroby s insomnií jako symptomem Poruchy cirkadiánního rytmu Tato skupina chorob má insomnii jako jeden ze svých kardinálních pøíznakù. Zpoždìná fáze spánku je choroba, která postihuje spíše mladé lidi a má genetickou anebo behaviorální podstatu. Nemocný má nastavené svoje biologické hodiny opoždìnì proti astronomickému èasu a usíná dobøe avšak pozdì a pak se také pøimìøenì pozdìji probouzí. Jeho spánek a bdìlost jsou kvalitní. Když se však tento nemocný snaží o spánek v konvenèní dobu, nemùže usnout a ráno se obtížnì probouzí neodpoèatý. Pøedsunutou fázi spánku nacházíme èastìji u starších osob, které z nedostatku programu chodí brzy spát (napø. kolem 19. hodiny) a také se velice brzy probouzejí (napø. už po pùlnoci). Porucha mùže mít i genetický podklad. Asi polovina zcela slepých lidí trpí volnì bìžícím rytmem, který má periodu lehce delší než 24 hod, což odpovídá spontánnímu rytmu biologických hodin v nucleus suprachiasmaticus v hypotalamu. Pacienti mívají období, kdy nemohou dobøe v noci spát a ve dne je obtìžuje ospalost. Pøekonání více èasových pásem pøi cestování letadlem, zejména smìrem na východ, mùže vyvolat klinicky významné poruchy spánku a bdìní nazývané jet lag nebo pásmová nemoc, které však bìhem nìkolika dnù pomíjejí. 166 BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 3

5 Intolerance smìnného režimu má za nejdùležitìjší pøíznaky poruchy bdìlosti a spánku vèetnì insomnie. Syndrom neklidných nohou RLS RLS je senzorimotorické onemocnìní charakterizované nìkdy až témìø nepøekonatelným pocitem nucení pohybovat dolními konèetinami. Toto nucení je èasto, nikoliv však vždy, doprovázeno paresteziemi pociśovanými v dolních konèetinách nebo pocity, které je obtížné nebo nemožné popsat. Když jsou pøítomny parestezie, charakter pocitù mùže být od znepokojujících po bolestivé. Nucení pohybovat a jakékoliv doprovázející pocity jsou vyvolány anebo zhoršovány klidem (sezením nebo ležením) a jsou pøinejmenším èásteènì a pøechodnì odstranìny chozením a jiným pohybem dolními konèetinami. Úleva od potíží pøi pohybu je obvykle okamžitá. Nucení pohybovat dolními konèetinami se zhoršuje veèer nebo v noci a ustupuje nebo mizí ráno èi dopoledne. Symptomy RLS ruší klidný odpoèinek a èasto významnì omezují usnutí na zaèátku noci a opìtovné usnutí po noèním probuzení. Nemocní mají v 80 % pøípadù periodické pohyby konèetinami ve spánku. Ty zpùsobují nekvalitní fragmentovaný spánek nìkdy s reálnými probuzeními, která si podobnì jako u spánkové apnoe pacient spíše nepamatuje. Odpovídavost na dopaminergní léèbu je typická a specifická. RLS je somatické onemocnìní, které nejèastìjší vyvolává nespavost (Šonka, 2008). být pøíznakem jiné choroby, byla již døíve rozšíøena na koncept sekundární insomnie. Sekundární insomnie se zjednodušenì vysvìtlovala jako insomnie vznikající v souvislosti s jinou chorobou. Podle tohoto modelu by však insomnie mìla výskytem svých pøíznakù a èasovým rozložením zmìn svojí tíže (a to i tìch, které jsou navozeny léèbou základního onemocnìní) zcela kopírovat prùbìh základní choroby. Z praxe však víme, že tomu tak není. Komorbidní insomnii lze úspìšnì léèit jako primární insomnii (zejména kognitivnì behaviorální léèbou a nebo hypnotiky) a komorbidní insomnie má nìkteré patofyziologické rysy, které byly donedávna považovány za typické až specifické pro idiopatickou insomnii zejména hyperarousal (Stepanski a Rybarczyk, 2006). Proto se zdá pøesnìjší a výstižnìjší souèasný koncept komorbidní insomnie na místo døívìjšího konceptu sekundární insomnie. Literatura: 1. American Academy of Sleep Medicine. International classification of sleep disorders, 2nd ed.: Diagnostic and coding manual. Wetchester, Illinois: American Academy of Sleep Medicine, American Psychiatric Association. Diagnostic and statistical manual of mental disorders. 4th ed. Washington, D.C.: American Psychiatric Association, Pøehledné èlánky Køeèe v dolních konèetinách související se spánkem (crampi nocturnales) Køeè v dolních konèetinách související se spánkem je náhlá intenzivní mimovolní kontrakce jednoho svalu anebo skupiny svalù objevující se v období spánku. Frekvence tìchto køeèí je rùzná od zcela sporadických po mnohokrát se opakující bìhem jedné noci. V takovém pøípadì nemocného obtìžuje i z hlediska kontinuity spánku. Onemocnìní je to èasté (16 % zdravých dospìlých) a jeho prevalence a frekvence køeèí stoupá s vìkem. Bruxismus související se spánkem (skøípání zuby ve spánku) Bruxismus související se spánkem je charakterizovaný døením nebo stiskáváním a cvakáním zubù o sebe bìhem spánku, vìtšinou spolu s probouzením nebo probouzeními reakcemi. Vyvolává fragmentaci spánku (stížnost na nespavost však nebývá èastá), nadmìrné opotøebení zubù, jejich bolesti, bolesti žvýkaèù a jejich hypertrofii, bolesti temporomandibulárního kloubu a hlavy a omezení hybnosti hlavice mandibuly v temporomandibulárním kloubu. Bruxismus ruší spánek ložnicového partnera. Na závìr je tøeba zmínit vývoj nahlížení na patofyziologii a insomnii, které vznikají v souvislosti s jiným onemocnìním. Pùvodní pøedstava, že insomnie mùže 3. Banno K, Kryger MH. Comorbid insomnia. Sleep Med Clin. 2006; 1: Fass R, Quan SF, O Connor GT, Ervin A, Iber C. Predictors of heartburn during sleep in a large prospective cohort study. Chest May;127(5): Lugaresi E, Medori R, Montagna P, Baruzzi A, Cortelli P, Lugaresi A, Tinuper P, Zucconi M, Gambetti P. Fatal familial insomnia and dysautonomia with selective degeneration of thalamic nuclei. N Engl J Med Oct 16;315(16): Neubauer DN, Flaherty KN. Pathophysiology, associations, and consequences of insomnia. In: Handbook of sleep disorders, 2nd edition. Kushida CA ed. Informa Healthcare, New York 2009; Nevšímalová S. Narkolepsie a hypersomnie. Èesk Slov Neurol N. 2006;69(102): Príncipe-Rodríguez K, Strohl KP, Hadziefendic S, Piña IL. Sleep symptoms and clinical markers of illness in patients with heart failure. Sleep Breath Sep;9(3): Pøíhodová I, Šonka K. Parasomnie. In: Poruchy spánku a bdìní. Nevšímalová S, Šonka K, eds. Praha: Galen; 2007; Rouèková T, Šonka K. Obstrukèní spánková apnoe a cévní mozkové pøíhody. Stud Pneumol Phtiseol. 2008;68: Stepanski EJ, Rybarczyk B. Emerging research on the treatment and etiology of secondary or comorbid insomnia. Sleep Med Rev. 2006; 10: Šonka K. Syndrom neklidných nohou. 2. rozšíøené vydání. Praha: Jessenius Maxdorf; Šonka K, Nìmcová V. 90 let výzkumu von Economovy ence- BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 3 167

6 Pøehledné èlánky falitidy: pøedstava o øízení spánku a bdìní. Bratislava: Neurológia; 2006;1: Šonka K, Nevšímalová S, Nešpor E. Neurologická onemocnìní a poruchy spánku. In: Poruchy spánku a bdìní. Nevšímalová S, Šonka K, eds. Praha: Galen; 2007; Šonka K, Pretl M. Insomnie. Praha: Maxdorf; Šonka K, Slonková J. Spánková apnoe dospìlého vìku. Cesk Slov Neurol N. 2008;71(104): Trenkwalder C. Parkinsonism. In: Kryger MH, Roth T, Dement WC (Eds). Principles and practice of sleep medicine. 4th ed. Philadelphia: 2005; Elsevier Saunders; Yamamotová A. Stres a nespavost. Bolest. 2009;12: Práce vznikla za podpory VZ MŠMT Prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc. Neurologická klinika 1. LF UK a VFN Kateøinská Praha 2 ksonka@lf1.cuni.cz Do redakce pøišlo: K publikaci pøijato: BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 3

7 Informace pro všechny, kdo mají potíže se spaním.

8