VÝCHODNÍ NÁBOŽENSTVÍ

Transkript

1 Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav GPS III. Ročník VÝCHODNÍ NÁBOŽENSTVÍ referát Jméno a příjmení: Eliška KRATOCHVÍLOVÁ Třída: 3.B Datum: I

2 Východní náboženství a. Příklady definic náboženství Následující příklady jsou pouze ukázkou pestrosti a různorodosti definic náboženství. Gottlieb Fichte: Náboženství je poznání; objasňuje člověka sobě samému, odpovídá na nejvyšší otázky, které vůbec mohou být vzneseny, a přináší tak člověku dokonalou jednotu se sebou samým a skutečné posvěcené mysli. Sigmund Freud: Náboženství je kolektivní neuróza, respektive funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy, kteří mají za úkol těšit a uspokojovat dětinské touhy dospělého. Rudolf Otto: Jádro všech náboženství tvoří posvátno, které je vlastní každému náboženství. Náboženství je pak vztah člověka k posvátnému. 1. Světová náboženství Počty věřících v hlavních světových náboženstvích Nejvíce lidí se dnes hlásí ke křesťanství, následuje islám a hinduismus. Někteří muslimové však tvrdí, že praktikujících muslimů je více, než praktikujících křesťanů. To je však velmi relativní a teoretická otázka. Více než miliarda lidí se s žádným náboženstvím neztotožňuje, fakticky jsou ateističtí. Obrázek 1: Světové náboženství II

3 2. Východní náboženství Náboženství na východě více splývá s filosofií (jedná se spíše o učení). Představují intuitivní učení, která hlásají odvrat od činnosti (silně iracionální). Hlavními východními náboženstvími je hinduismus a buddhismus. Dále pak taoismus, džinismus a konfucianismus. Na východě je znatelnější jednotnost a harmonie, zatímco na západě převažuje rozum, svoboda, individualismus. Východní náboženství jsou vývojově starší než náboženství západního směru. Teritoriálně jsou vymezena na asijském kontinentu, nejvýznamnějšími státy jsou Indie, Tibet, Čína, Nepál, Japonsko či jihovýchodní Asie. 3. Znaky západních a východních náboženství: a. Západní: Vytváří věroučný (v co a jak má člověk věřit), etický (jak má člověk jednat) a právní systém (co člověk nesmí). Snaží se o otevřenost vůči světu (misie šíření náboženství). Nejrozdílnějším znakem je monoteismus víra v jednoho jedinečného boha. Pojetí času je lineární člověk se narodí, žije, zemře a na základě svého života buď bude spasen, nebo zavržen tento stav už nelze změnit. b. Východní: Východní náboženství ukazují, jak se má skutečně žít, než definovat a hájit dogmata. Nevytváří systémy. Je výraznější větší uzavřenost vůči světu víra je pouze osobní záležitost, není potřeba ji šířit. Pro člověka je důležitý mravní řád, musí ze svého života odstranit zlo, násilí, žízeň po sebeuplatnění, vysvobodit duši od zlého, špatného. Důležité je vědomí každého člověka, nikoliv vnější realita, která nás obklopuje. Východní náboženství je polyteistické nebo henoteistické víra ve více bohů. Neexistují žádné příkazy, zákazy, pravidla, pomoc od Boha, není žádný Bůh spasitel. Každý sám si tvoří pravidla chování a jednání, která jsou ovlivněna svědomím. Pojetí času je cyklické člověk se narodí, žije, zemře a pak se opět narodí. Charakteristické je učení o reinkarnaci převtělování, duše je věčná a vtěluje se vždy do nových forem životů, nikdo nám nezaručí, že se příště nenarodíme jako nižší živočich, navíc člověk je poučen ze svých minulých životů, získává v každé reinkarnaci víc a víc zkušeností. Východní nábo- III

4 ženství dává každému šanci, pokud člověk nežije správný život, může to v příštím životě změnit. Karma /skutek - je základem učení o převtělování duší, je to souhrn všech lidských činů a skutků přenášených z jednoho života do druhého. Středem východní filozofie je očista člověka. Očista člověka znamená zbavit se špatných lidských vlastností, zbavit se touhy po majetku, po penězích, po nemovitostech, zbavit se egoismu. Člověk dosáhne tzv. nirvány osvícení. Očista člověka přichází prostřednictvím tzv. meditací. Meditace spočívá v osvobození a ovládnutí mysli. Meditovat znamená vnímat, uvědomovat si, co se děje v našem těle, v naší mysli, ve vnějším světě. Modlitby a meditace jsou individuální, jsou založeny na vlastním úsilí člověka, nevyžadují pomoc Obrázek 2: Způsob meditace 4. Hinduismus: prostředníka při modlitbách, nemají kněze, každý sám musí ovládnout své vědomí, každý sám musí projít svou očistou. Hinduismus je po křesťanství a islámu třetí nejrozšířenější náboženství na světě, které má téměř jednu miliardu následovníků. Je to označení pro tradiční indický filosofický a náboženský systém založený na historických duchovních praktikách, které jsou součástí životního stylu a zahrnuje v sobě právní a společenské normy. Název pochází z perského slovního kořene hindu, což je název řeky Indus. Hinduismus není možno považovat za náboženství v evropském, teistickém smyslu (jako například judaismus, křesťanství, islám), nýbrž je to dharma*, způsob bytí, života, založení na určité filozofii. Obrázek 3: Náboženství v Indii Dominantní je láska a oddanost bohům, jejich uctívání barvitými obřady, modlitbami a rituálními obřady. Hinduisté přisuzují všemu lidskému jednání nadpřirozený původ a božskou autoritu. *dharma = v hinduismu vesmírný, kosmický řád, zákon; jeho dodržování v životě jedince IV

5 a. Rozšíření Hinduismus převládá mimo Indii také v Nepálu, na Mauriciu, v Bangladéši, na Srí Lance, na Réunionu, v Surinamu, Guyaně, Malajsii, na Fidži a v Jihoafrické republice, kam se indičtí hinduisté stěhovali v rámci Britského impéria, dále v Indonésii, v Pákistánu (kde jsou terčem stále častějších útoků ze strany islamistů) a mezi nedávnými imigranty v Kanadě a USA. V Čechách se podle posledního sčítání lidu hlásí k hinduismu 637 lidí. b. Historie Hinduismus vznikl okolo poloviny 1. tisíciletí př. n. l. se postupně vyvinul z původního védského náboženství, které se zaměřovalo na uctívání přírodních sil jako oheň, vítr, apod. Hinduismus vychází z mytologických kořenů, nemá tedy žádného zakladatele ani přesně stanovená dogmata, svatý text. Základní literaturou hinduismu jsou védy, unipašady. c. Člověk Každý si vybírá svého boha. Poměrně starou a důležitou myšlenkou je nauka o reinkarnaci. Lidská duše se podle ní po smrti znovu narodí do jiného těla. Kde a v jakých podmínkách se narodí určuje tzv. karmanový zákon (od karman = čin). Člověk si svými činy vytváří buď dobrou, nebo špatnou karmu, která se postupně hromadí a projevuje se v tomto a příštích zrozeních. Z tohoto koloběhu zrození (samsára), který je považován za velice strastný, je možno se dostat jedině vysvobozením (mókša). Zásadní předěl tedy pro hinduismus není smrt, ale dosažení mókši. Obrázek 4: Samsára d. Uspořádání společnosti Obyvatelstvo se dělí na čtyři varny (stavy, třídy, někdy nesprávně kasty) + nedotýkatelní, kteří se nacházejí mimo varny. Kasta ( zrození, rod, původ) je podrobnější rozdělení jednotlivých varen a dělí obyvatelstvo podle povolání na kastu hrnčířů, kastu hudebníků, atd. e. Varny Varna (třída, stav, rasa) doslova znamená barva vyšší varny mají světlejší barvu pleti, i když dnes už to fakticky neplatí. V

6 Jednotlivé varny jsou: 1. Bráhmani = nejvyšší skupina, kněží, mudrci, nejvyšší politici, (jako jediní mohou provádět tradiční védské rituály) 2. Kšatrijové = válečníci, panovníci, šlechta, menší vládci 3. Vaišjové = obchodníci, zemědělci a řemeslníci, měšťané, střední vrstva 4. Šúdrové = služebníci ostatních varen 5. Pairiové = vrstva nedotknutelných, sociální skupina chudých Ženy se neúčastnily společenského života a jejich povinností byla oddanost manželovi a mateřství. Od roku 1950 jsou dle ústavy Indické republiky všechny varny i další společenská rozdělení rovnoprávné a diskriminace na základě varen je zakázaná. Toto se ale nepodařilo zcela prosadit, na vesnicích tento systém často přetrvává. f. Nedotýkatelní Tzv. nedotýkatelní / nedotknutelní nepřísluší k žádné varně a jsou zcela naspodu tradiční sociální hierarchie (obdoba otroků, ale bez pána). Mohou vykonávat jen rituálně nečisté práce a platí pro ně mnohá přísná omezení, např. člověk s varnou by se znečistil už tím, kdyby na něj padl stín nedotýkatelného. Odhaduje se, že k nim náleží přes 200 miliónů Indů. g. Védská božstva Védské náboženství je popisováno ve Védách (komplex textů). Mezi dévy (Boží vůle) patří posvátná řeka Ganga a Sarasvatí. Ganga je zobrazována i v personifikované podobě a má stále veliký počet uctívačů. Obrázek 5: Život nedotknutelných Obrázek 6: Hinduisté u řeky Gangy VI

7 h. Klasický hinduismus Hlavními bohy je trojice Brahma (stvořitel vesmíru), Višnu (udržovatel a obnovitel bůh vesmíru, života, oběti, měl mnoho vtělení avatarů, stal se člověkem Kršna) a Šiva (ničitel), dohromady označovaní jako Trimúrti. Tito bohové mají i své ženské protějšky (šakti). Sarasvatí je Brahmova dcera a podle jedné verze i manželka. Je uctívána jako bohyně literatury a umění. Lakšmí, bohyně štěstí, je manželkou Višnua. Manželkou Šivy je Párvatí, jednou z jejích nejznámějších forem je bohyně Kálí (na západě je chápaná jako jakési ďábelské božstvo, ale je spíše symbolem pomíjivosti a nového zrození). Obr. 7: Brahma, Višnu, Šiva Za posvátné zvíře je považována kráva. Představuje hojnost, čistotu a svatost a je považována za čisté (nábožensky) blahoslavené zvíře. Historicky stála kráva na stejné úrovni jako kněží a její usmrcení bylo stejně závažným trestným činem, jako vražda brahmána (kněžího). Ochrana krav a zdrženlivost (úplná abstinence) od pojídání hovězího je tradiční součástí hinduismu. Dalším posvátným zvířetem hinduismu je opice a had. i. Modlitba Hinduista se modlí, medituje, účastní se bohoslužeb buď v chrámu, nebo venku, nejčastěji na břehu posvátných řek. Rituálně se očišťuje v posvátných řekách - Ganga. Přináší oběti do chrámů. Učí se nazpaměť posvátným textům. Věřícího hinduistu provází jeho víra na každém kroku jak soukromého tak veřejného života. 5. Buddhismus Buddhismus je psychologická cesta, duchovně-filosofický systém, původem z indického subkontinentu, jehož základ vytvořil Siddhártha Gautama, běžně známý jako Buddha, což znamená "osvícený". Buddha žil a učil v severovýchodní Indii někdy mezi 6. a 4. stoletím př. n. l. Buddhisté jej respektují jako svého probuzeného či osvíceného učitele, který s nimi sdílel svůj vhled, jak pomoci cítícím bytostem zbavit se svého utrpení. Na rozdíl od hinduismu tak můžeme identifikovat jeho konkrétní počátek. Obrázek 8: Socha Gautamy v Hong Kongu VII

8 Ačkoliv buddhismus zůstává stále nejrozšířenější v Asii, jeho jednotlivé školy můžeme dnes nalézt na celém světě. Odhady celosvětového počtu buddhistů se pohybují mezi 350 milióny až 1,5 miliardou lidí. V současné Indii buddhismus téměř vymizel, neboť se valná většina jeho vyznavačů navrátila k hinduismu, anebo konvertovala k islámu a křesťanství. Buddhismus bývá označován jako ateistické náboženství, ačkoli se v buddhistických textech objevují "božstva" - bytosti, žijící ve vyšších dimenzích existence. Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tato božstva považována za běžné smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako lidé nebo zvířata, pouze je převyšují svými schopnostmi a dlouhověkostí. a. Osvobození od utrpení Učení Buddhy bylo motivováno úsilím o vysvobození bytostí z utrpení z nekonečného koloběhu zrození a smrti. Vždy šlo o vysvobození z nevědomého egoismu. b. Osobní zkušenost Buddha patřil do kasty brahmánů a byl synem místního vládce. Do 30 let byl v uzavřeném královském prostředí, v 16 letech se oženil a měl syna (pokračovatel). Ve 30 letech opustil zámek a potkal se se 3 problémy - nemoc, chudoba a smrt. Začal řešit otázku, jak se vymanit z utrpení. Všeho se vzdal a stává se asketou, dostává se do stavu probuzení (setkání s bohem) cesta vysvobození. Šíří tuto zvěst, nirvána - vysvobození ze samsáry (podobné jako mókša). Následuje stav vnitřní svobody. Buddha se distancoval od těch, kteří vytvářeli intelektuální teorie o smyslu a podstatě světa. Srovnával je se slepci, z nichž se každý dotýká slona na jiném místě, a pak se dostávají do prudkého sporu o pravém tvaru zvířete: Jeden posuzuje slona podle ocasu, kterého se dotýkal, druhý podle nohy, další podle ucha. Podle tohoto podobenství je každá interpretace světa a člověka iluzorní a je jen promarněným časem. Buddha neodpovídal těm, kteří chtěli vysvětlení, sahající za hranice intelektuálního poznání, stejně jako slepci nebo zranění, kteří nechávají svou záchranu záviset na nesmyslných otázkách. Své výroky chápal pouze jako prostředek na cestě k probuzení. Gautama ustanovil pro všechny své stoupence pět základních pravidel, pro mnichy pak další pravidla, která se počtem i zněním v jednotlivých školách liší. Pravidla pro všechny stoupence zahrnují: VIII

9 zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí zdržet se braní věcí, co nejsou dávány (nekrást) zdržet se nesprávného sexuálního chování zdržet se zraňující a nepravdivé mluvy (nelhat, nepomlouvat, nemluvit zbytečně,...) zdržet se zneužívání omamných prostředků Těchto pět pravidel tvoří jakési základní životní zásady každého buddhisty. c. Buddhismus v Česku Mnoho buddhistů v České republice tvoří příslušníci vietnamské menšiny a většinou i čeští obyvatelé. V lednu 2008 si jejich komunita zřídila ve Varnsdorfu buddhistický chrám. V ČR také existuje 46 center Buddhismu Diamantové Cesty pod vedením 17. Karmapy Trinleye Thajeho Dordžeho a lamy Ole Nydahla. 6. Taoismus: Taoismus je náboženská reforma, označuje filozofickou školu založenou na textech Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti). Slovo taoismus se používá k přeložení čínského Daojiao doslova znamená cesta. a. Věrouka Dle Tao te ťing (Kniha o síle a ctnosti) platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem. Náboženský taoismus (tao t'iao) měl největší rozkvět v století. V dnešní době najdeme náboženský taoismus zejména na Tchajwanu. Obrázek 9: Jin Jang K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení "čínského myšlení". To je postaveno na několika principech: Svět je v neustálém pohybu Stálost neexistuje Detail nelze oddělit od celku Celek nelze oddělit od detailu IX

10 Protiklady harmonizují krajnosti Lidové náboženství uctívalo mnoho bohů. Nad všemi hvězdnými bohy stojí Lao-c' (Starý mistr). Pod ním trojice stvořitelských bohů Tři čistoty. Mezi nejuctívanější bohy patří Kuan- jin (bohyně soucitu) nebo Cao-wang, (ochránce domácího krbu). V taoismu také nalezneme prvky magie, alchymie a šamanismu, ze kterého také vzešel. Obrázek 10: Lao-C jeho prapříčina. Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je tao, pralátka vesmíru, Akupunktura je léčebná metoda vycházející z tradiční čínské medicíny, během které se do tzv. akupunkturních bodů pacienta nabodávají jehly. b. Etika Tao Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Klíčovým pojmem je wu-wej, tedy aktivní nečinění člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao. Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou tao a tao mírou sebe sama. c. Principy V souhrnu můžeme říci, že taoismus má principy celkem tři: tao (cesta) te (ctnost, projev taa) wu-wej (nechat věcem volný průběh) X

11 7. Konfucianismus Konfucianismus/ konfuciánství/ nebo Konfuciovo náboženství je čínský filosofický směr, který se původně vyvinul z učení čínského mudrce Konfucia. Je to ucelený systém morálky, sociálních, politických a náboženských myšlenek. Konfucianismus chápe tao (= cesta) jako cestu člověka a společnosti. Zdůrazňuje tedy lidské jednání, které ovšem nesmí být v rozporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes). Do popředí staví rozum, odpovědnost, pozitivní postoj ke světu, zodpovědnost za společnost a aktivní způsob života, ale i podřízenost řádu. Vytváří model společnosti založené na vzoru patriarchální rodiny. Evropský postoj ke konfuciánské filozofii se v průběhu doby výrazně měnil. Na počátku 20. století evropští sociologové dokonce označili konfuciánství za hlavní příčinu čínského úpadku a tento názor přejali i čínští levicoví intelektuálové. (Mao Ce-tung dokonce považoval za nutné konfuciánství zcela vymýtit.) Teprve nedávný a nečekaně prudký rozmach zemí s konfuciánskou tradicí, jako je Tchajwan, Singapur a Jižní Korea a nakonec i samotná Čína, přinesl novou vlnu zájmu o tuto filozofii. a. Historie konfucianismu Obrázek 11: Konfucius Konfucius byl se situací v Číně nad míru nespokojen a rozhodl se, že založí novou školu, kde bude šířit svoji filosofii mezi talentované lidi, a to jak mezi urozené, tak neurozené, což bylo v té době raritou. Sám Konfucius měl podle legendy předky z císařské rodiny. Konfucius se asi v padesáti letech rozhodl cestovat po Číně a hledat panovníka, který by se o jeho učení opravdově zajímal. Bohužel, žádného takového panovníka nenašel. Konfucius poté umírá jako poražený člověk, ovšem jeho žáci šířili konfucianismus dál. b. Vývoj konfucianismu Po Konfuciovi byl nejvýznamnější konfuciánský filosof Meng-c (Mencius). Svými schopnostmi se zasloužil o rozšíření konfucianismu do širších vrstev společnosti. Konfucianismus samotný se od původní myšlenky mírně odchýlil. Například definoval uspořádání vesmíru, jímž se Konfucius nezabýval. Začal se také vyvíjet kult Konfucia samotného. XI

12 Kolem 1.st.n.l. proniká do Číny buddhismus a ovlivňuje konfuciánské myšlení Číňanů velmi silně. Na rozdíl od tradičních čínských filosofických škol totiž počítal s možností života po smrti. Buddhismus mnohem více promlouval k samotnému člověku, nezaměřoval se tolik na vedení státu a rituály s tím související. Důsledkem toho byl prudký nárůst popularity buddhismu. Konfucianismus prošel fází tzv. neokonfuciánství, kdy přejímal mnoho prvků jak z buddhismu, tak z taoismu. c. Krize konfucionismu: V letech 1839 až 1842 nastala mezi Evropany a Čínou tzv. Opiová válka. Britští obchodníci dováželi do Číny velké množství opia a císařem jmenovaný komisař nechal zadržet všechny obchodníky a donutil je shromáždit veškeré opium, co převáželi. Poté vše potopil do moře. To vyvolalo samotný válečný konflikt. Vzhledem k tomu, že Čína se do té doby držela konzervativního způsobu života, nemohla obstát proti modernímu britskému námořnictvu a pěchotě. Roku 1842 byl císař donucen kapitulovat a přislíbil uvolnění obchodních vztahů s Evropou a Hongkong byl předán do správy Británie. Tato porážka, spolu s porážkou v konfliktu s Japonci (1894), vyústila v obecnou krizi hodnot v zemi, která se nazývá Krize Konfucianismu. d. Filozofie: Konfuciánská filozofie je založena na hierarchii vztahů, kterou shrnul Konfucius. Podle něj jsou všechny mezilidské vztahy obdobou některého z pěti základních vztahů, z toho čtyři dominantní: vztah otce a syna, vztah staršího a mladšího bratra, vztah manžela a manželky, vztah panovníka a poddaného a vztah přítele s přítelem - jediný rovnoprávný vztah. Vzhledem k tomu, že čtyři z těchto vztahů se odehrávají v rodině, považoval Konfucius rodinu za nejdůležitější součást společnosti. To ovlivnilo myšlení Číňanů dodnes. Stále je odpovědnost a absolutní poslušnost vůči otci, jakožto hlavy rodiny, považována za povinnost. Součástí konfucionismu jsou společenská pravidla, jako je dominance mužů nad ženami: XII

13 Nevýhodné postavení žen ve společnosti žena získá vůdčí pozici ve společenském vztahu pouze v případě, že má dceru nebo snachu. Ženy nemohly ani skládat zkoušky do státní správy. Aby duch zemřelých nepodlehl zapomnění, je třeba, aby pohřební a posmrtné rituály prováděl syn. Ve spojitosti se zákonem jednoho dítěte toto vedlo k částečnému vybíjení dcer v Číně. e. Zvyky: Výchovu dětí dělí konfuciánci dle pohlaví. Chlapci se učí psát, počítat a recitovat Hovory (konfuciánský spis obsahující výroky a záznamy jednání Konfucia). Dívky se učí domácím pracím a čtou Životopisy obdivuhodných žen a jiná díla. Dnes se výchova samozřejmě sjednocuje. Během chlapcova patnáctého až dvacátého roku se konal obřad, při kterém chlapec dostal dospělé jméno a vybral si svého kmotra. U dívky probíhal obřad podobně, ale pořádal se zpravidla při jejích zásnubách. Většinou ovšem neměl ani snoubenec ani snoubenka právo na volbu svého partnera, vztahy byly domlouvány rodiči. Novomanželka se poté přestěhovala k manželovi a rodiče zůstali se synem tedy po celý život. Pokud zemřel člen rodiny, bylo třeba uspořádat přísně stanovený pohřební rituál. Pokud byli blízcí v cizině, museli se ihned vrátit. Po dobu truchlení (obvykle tři roky) museli nosit všichni blízcí speciální šaty. Tělo mrtvého bylo umyto a oblečeno, do úst mu vložili příbuzní rýži. Poté se tělo nechalo tři měsíce před domem, kam ostatní přinášeli dary duši zesnulého. Pokud byl navíc zesnulý hlava rodiny, nahradil ho jeho mužský potomek a jeho jméno bylo napsáno na keramickou destičku a vloženo do domácí svatyně ke jménům ostatních předků. Syn pak chodil každý den obětovat předkům a radil se s nimi o důležitých událostech v rodině. Většina těchto zvyků existovala nebo se vyvíjela v Číně již dávno před Konfuciem, ten je ovšem popsal a kanonizoval. XIII

14 8. Džinismus Džinismus, někdy též džainismus je neortodoxní systém indické filosofie, který vznikl jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém. Zakladatelem džinismu byl v 8. st. př. n. l. Páršvanátha 23. Tírthankara a později v 5. st. př. n. l. zreformována přes Vardhamána Mahávíra, přezdívaný Džaina (Velký hrdina nebo vítěz). Džinisté však svojí víru považují za věčnou a periodicky se obnovující. Džinisté se dělí na dvě hlavní skupiny (sekty) - Digambary (větrem odění) a Švétambary (bíle odění). Obrázek 13: Džin Obrázek 12: Digambarové a Švétambara Toto indické náboženství má sice ve srovnání s jinými indickými vírami méně vyznavačů, ale zato značný vliv. Džinismus s přibližně 4 miliony stoupenců je soustředěn převážně v severní a západní Indii. Tato víra má úsilí o osvobození z cyklu znovuzrození. V Džinismu neexistuje žádný bůh stvořitel. Džinisté se nechávají vést svými učiteli neboli džiny (vykupiteli/ vítězi). Vůdci, zvaní též títrhankarové, ukazují svým stoupencům, jak na základě tzv. Tří klenotů pravého poznání, vidění dokonalého světa a pravého chování dosáhnout osvobození z koloběhu znovuzrození. Pravé chování znamená oprostit se od násilí (ahinsá), lakoty a přetvářky, žít ctnostně a učinit řadu slibů. Přestože džinismus neuznává stvořitele ani nejvyššího boha, uctívají Džinisté určitá božstva související s títrhankary. Žádají je o pomoc, vyskytne-li se v jejich běžném životě nějaký problém. Tito bozi a bohyně jsou ve srovnání s títrhankary a siddhy nižší bytosti. Džinisté věří, že čas je nekonečný a že se skládá z mnoha kosmických cyklů, které sahají miliony let zpět. V každém cyklu jsou období zlepšení a období úpadku. V obdobích úpadku se objevuje velký vůdce a učitel títrhankara. Pomáhá oživit náboženství a ukazuje lidem, jak by se měli chovat a jak mohou dosáhnout osvobození. XIV

15 a. Počátky džinismu Kolem roku 540 př. n. l., ve věku 28 let, opustil Mahávíra svou, snad bohatou rodinu, jež patřila k sektě, která svým způsobem přikazovala ukončení života sebevraždou a tak jeho rodiče skončili i svůj život dobrovolným vyhladověním a on pod dojmem těchto událostí se vzdal světských radostí a dvanáct let žil jako asketa z almužen, putoval a meditoval. Když mu bylo 40 let, dosáhl vševědoucího osvícení. Od té doby zasvětil Mahávíra celý svůj život předávání znalostí a během 72 let kázal své náboženské přesvědčení. Každý je zodpovědný, říkal, za svou spásu a může ukončit Obrázek 14: Mahávíra cyklus opakujících se zrození. Džinismus začali propagovat Mahávírovi žáci. Věřili, že Mahávíra je dvacátým čtvrtým z tírthankarů, tj. vykupitelů, kteří se pravidelně zjevují na zemi. Texty, které jsou podstatou náboženství, byly zachyceny v písemné podobě až mnohem později, v 5. stol. b. Poselství džinismu Někteří mniši mají přes ústa pruh látky, jiní před sebou při chůzi nebo před usednutím zametají jen proto, aby neusmrtili ani toho nejmenšího tvora. Všichni džinisté jsou vegetariáni. Nemohou vykonávat určitá povolání, nemohou např. obdělávat půdu jako rolníci, kteří při své práci mohou poranit zvířata (čímž si velice zkomplikovali přísun nových věřících). Mniši a mnišky vytvářejí komunity, v jejichž čele stojí učitel. Živi jsou z almužen. Skládají slib čistoty a chudoby. Nesmějí lhát ani krást. Věřící navštěvují chrámy, kde se Obrázek 15: Symbol džinismu představující nenásilí modlí, sedí u nohou sochy a přednášejí hymny. Důraz je kladen i na meditaci. Jednou za dvanáct let se džinisté shromažďují u sochy mudrce Bahubaliho, který završil reinkarnační cyklus. c. Obecná charakteristika Džinismus je náboženský cyklický systém. Svět (vesmír) je podle džinismu nevznikající a nezanikající (nebyl stvořen a ani nebude nikdy zničen). Čas je však rozdělen na dlouhá střídavá období - 6 věků od stavu blahobytu, ke stavu největšího utrpení a stejných 6 věků v opačném pořadí k věku největšího blahobytu. Nyní (podle džinismu) žijeme ve věku bídy, starostí a neštěstí (5. věk) a po něm bude nejtěžší a nejhorší období. Džinismus podle tradice trvá od věčnosti do věčnosti. XV

16 Podstata džinismu je ateistická filosofie, která existenci bohů nepopírá, bohové však podle této nauky nejsou ani stvořitelé, ani pánové vesmíru. I bohové podléhají obecným zákonům i zákonu karmy, právě tak, jako lidé. Není zde stvořitele života a světa, svět je věčný, nevznikající a nezanikající. Stavu blaženosti lze dosáhnout také pomocí zachování pětice příkazů (vyjádřeno pomocí evropských termínů): nezabiješ, nezalžeš, nepokradeš, budeš zdrženlivý, zdržíš se požitků vnějších projevů života. d. Zvyky: Samavasarana: při svém prvním kázání používá títrhankara neboli učitel-vykupitel uspořádání zvané smavasarana. Títrhankara sedí na stupínku uprostřed a posluchači kolem něj tvoří kruh a rozjímají o jeho slovech. Kalpasútra: neboli kniha rituálů pojednává o Mahávírově životě. Je to jeden z nejvýznamnějších posvátných textů. Ahinsá: Džinistický ideál nenásilí a úcty ke všemu živému. Obrázek 16: Kalpasútra Sámájika = neboli rozjímání mají Džinisté denně praktikovat 48 minut, neboli jednu třicetinu z každého dne. Meditace začíná modlitbou za odpuštění. Jejím cílem je dosažení klidné mysli, která umožnuje soustředění na obsah víry. Rituál zahrnuje modlitbu za přátelství se všemi živými bytostmi, radost z ctnosti a slitování s trpícími. Sanlékhaná = rituální držení hladovky považovali zbožní Džinisté tradičně za ideální způsob smrti. Tato náboženská sebevražda pod dohledem církevního učitele dokazovala naprosté odpoutání člověka od světských záležitostí. Byla to smrt bez emocí, člověk se vzdával života dobrovolně, nelpěl na něm. Dnešní Džinisté tento rituál vykonávají zřídkakdy. Púdžá = je rituál, při němž se zdobí a pomazává títrhankarové socha. Věřící nejdříve sochu omyjí vodou, mlékem a pěti nektary. Potom ji na 14 místech označí šafránem a ozdobí šperky a květinami. Následuje zpěv chválící títrhankaru a kladení obětních darů. e. Pět nejvyšších bytostí: Džinisté uctívají 5 tříd existence, které nejlépe odpovídají náboženskému životu, o nějž se snaží. Zbožní Džinisté vykonávají denní rituál vzývání pěti nejvyšších bytostí, při němž se uklánějí do čtyř světových stran. XVI

17 Arhat: títrhankara nebo Džina je první nejvyšší bytostí, učitelem, který bez pomoci jiných učitelů vytváří základ k osvobození druhých. Jeho podoba je umístěna ve středu siddhačakry. Siddha: Je druhou nejvyšší bytostí, džinistický ekvivalent světce. Siddha je duše, která v přispění svého učitele dosáhla osvobození a žije ve stavu blaženství na vrcholu kosmu. Áčárja: Duchovní učitelé, kteří tvoří třetí úroveň nejvyšších bytostí. Každý z nich vede řád mnichů nebo mnišek. Zpodobnění áčárji je na východě siddhačakry. Upádhaja: Tvoří čtvrtou úroveň nejvyšších bytostí neboli mniši-učitelé, kteří předávají své znalosti posvátných textů dalším mnichům a mniškám. Podoba upádhaji je umístěna na jihu siddhačakry. Mniši: Ostatní džinističtí mniši tvoří pátou úroveň nejvyšších bytostí. Zobrazení mnicha je umístěno na západě siddhačakry. Digambarové věří, že osvobození mohou dosáhnout pouze muži. Digambarové: Sekta digambarů neboli nebem oděných se domnívá, že by se mnich měl vzdát veškerého majetku včetně šatů. Šaty navozují světskou kategorii marnivosti a osoba, která si šaty pere, je náchylná k násilí. Digambarští mniši chodí zcela nazí a nosí si košťátko z pavích Obrázek 17: Siddhačakra Obrázek 18: Digambarové per na odmetání hmyzu, aby na něj nešlápli a neusmrtili ho. Asketismus: Džinisté se snaží žít asketicky, odpírají si světské pohodlí a požitky. Než se z noviců stanou mniši, musí být fyzicky a morálně způsobilí a musí složit pět velkých slibů. Očekává se, že vstoupí do řádu se dvěma či třemi mnichy či mniškami, budou dodržovat stále přísnější řád, putovat mezi chrámy a meditovat. XVII

18 f. Životní cyklus: Džinisté stejně jako stoupenci jiných indických náboženství věří, že se lidské duše neustále znovu rodí a že toto znovuzrození lze ovlivnit způsobem života. Cílem je nevytvářet si pouta ke světu, zbavit duši škodlivé substance zvané karma a dosáhnout osvobození. Důležité je pravidelné uctívání. Zbožní lidé se modlí každý den. Karma = zatěžuje duši, znemožňuje jí osvobození a zaplétá ji do cyklu znovuzrození. Znovuzrození = v závislosti na své karmě se duše může znovu zrodit v jakékoliv podobě jako člověk, zvíře nebo dokonce i rostlina. Duše může dojít osvobození, pouze zbaví-li se své karmy. Mókša = dosáhne-li duše vykoupení (mókši), osvobodí se z karmy a koloběhu znovuzrození a nabude své přirozené lehkosti. g. 5 velkých slibů (mahávraty): Mniši a mnišky skládají řadu slibů, jimiž se řídí jejich způsob života. Nejvýznamnějšími z nich je Pět velkých slibů: Ahinsá = nenásilí Satja = mluvení pravdy Astéja = zákaz krást a brát, co člověku nebylo dáno Brahmačárja = ctnost Aparigraha = zřeknutí se majetku (nejíst po setmění šestý závazek byl k tomuto seznamu přidán později) h. Svátky: Kromě nejvýznamnějšího džinistického svátku Parjúšany, který trvá 8 dní, se většina džinistických svátků slaví pouze jeden den. Džinisté se postí také v době úplňku. Parjúšaná slaví se v srpnu, na konci džinistického roku. Laikové se snaží žít jako členové klášterních řádů, zpovídají se ze svých hříchů, snaží se usmířit se svými nepřáteli a příbuznými a drží půst. Poslední den se k půstu připojí všichni a společně jdou do chrámu ke zpovědi. XVIII

19 Vira-Nirvána svátky připadající na listopad, jenž připomíná dobu Mahávírovy smrti a dosažení nirvány. Po 24hodinovém půstu následuje zvláštní chrámová bohoslužba. Obrázek 19: Hora Girnár i. Chrámy V Indii je mnoho míst, např. hora Ábú v Radžastánu, hora Girnár v Sauraštřě, které Džinisté považují za posvátné. Džinisté do chrámů a památek v těchto svatých místech vykonávají poutě. Džinistické chrámy mají podobný půdorys jako chrámy hinduistické. Je zde centrální síň, často ukončená vysokou věží, se vstupním prostorem a okolními místnostmi. Ve středu chrámu je svatyně s podobou títrhankary, jemuž je chrám zasvěcen. Chrámy jsou bohatě vyzdobené. Obrázek 20: hora Girnár Seznam obrázků: Obrázek 1: Světové náboženství Obrázek 2: Způsob meditace Obrázek 3: Náboženství v Indii Obrázek 4: Samsára Obrázek 5: Život nedotknutelných Obrázek 6: Hinduisté u řeky Gangy Obrázek 7: Brahma, Višnu, Šiva Obrázek 8: Socha Gauttamy v Hong Kongu Obrázek 9: Jin Jang Obrázek 10: Lao C Obrázek 11: Konfucius Obrázek 12: Digambarové a Švétambara Obrázek 13: Džin Obrázek 14: Mahávíra Obrázek 15: Symbol džinismu představující nenásilí Obrázek 16: Kalpasútra Obrázek 17: Siddhačakra Obrázek 18: Digambarové Obrázek 19: Hora Girnár Obrázek 21: Badridas, chrámový komplex, Kalkata II IV IV V VI VI VII VII IX X XI XIII XIV XIV XV XV XVII XVII XVIII XIX

20 Obrázek 20: hora Girnár Obrázek 21: Badridas, chrámový komplex, Kalkata XVIII XVIII 9. Použité zdroje: Internet: Otevřená encyklopedie Wikipedie [Online] Konfucianismus, Internet: Otevřená encyklopedie Wikipedie [Online] Taoismus, Internet: Otevřená encyklopedie Wikipedie [Online] - Buddhismus, Internet: Otevřená encyklopedie Wikipedie [Online] Hinduismus, Internet: Otevřená encyklopedie Wikipedie [Online] Náboženství ve světě, Internet: Otevřená encyklopedie Wikipedie [Online] Hovory, Internet: Otevřená encyklopedie Wikipedie [Online] Posvátná kráva, Internet: imaturita.cz Světová náboženství, Tištěné zdroje: Philip Wilkinson: Ilustrovaný slovník náboženství, Ivan O. Štampach: Přehled religionistiky, Richard Bennett: Hledání Boha, Albatros: Kniha o náboženstvích, Obrázky: Posvátná místa: Jin Jang: XX

21 Světové náboženství: KHWgMBoYQ_AUIBigB#imgdii=5tiauY4usNFDnM%3A%3B5tiauY4usNFDnM%3A%3Bf8vdDVrM7NEV2M%3A&imgrc=5tiauY4usNF- DnM%3A Způsob meditace: stv%c3%ad&rlz=1c1vfkb_encz675cz675&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewizyocu2mxlahwe9hikhwgmboyq_aui- BigB#tbm=isch&q=meditace&imgrc=6kzKjDVBJA8wjM%3A Náboženství v Indii: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=religions+en+inde&imgrc=BWsyWEJ3vpnK3M%3A Samsára: stv%c3%ad&rlz=1c1vfkb_encz675cz675&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewizyocu2mxlahwe9hikhwgmboyq_aui- BigB#tbm=isch&q=samsara&imgrc=ogJKvgq4J7PEtM%3A Život nedotknutelných: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=nedotknuteln%C3%AD+indie&imgrc=pe2dV_zpYl6nDM%3A Hinduisté u Gangy: stv%c3%ad&rlz=1c1vfkb_encz675cz675&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewizyocu2mxlahwe9hikhwgmboyq_aui- BigB#tbm=isch&q=ganga+mrtvoly&imgrc=QzK1-rsXM2F_vM%3A Brahma, Višnu, Šiva: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=brahma+visnu+siva&imgrc=6bF2k-KbnyzjlM%3A Siddharta Gauttama socha v Hong Kongu: stv%c3%ad&rlz=1c1vfkb_encz675cz675&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewizyocu2mxlahwe9hikhwgmboyq_aui- BigB#tbm=isch&q=sidharta+gauttam+socha&imgrc=6Ak51KwDY74fYM%3A Jin Jang: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=jin+jang&imgrc=OVLgep_nse32IM%3A Lao-C : stv%c3%ad&rlz=1c1vfkb_encz675cz675&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewizyocu2mxlahwe9hikhwgmboyq_aui- BigB#tbm=isch&q=lao-c&imgrc=i7whGZRs-uPFKM%3A Konfucius: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=konfucius&imgrc=qID_TeyEtqUM7M%3A Digambarové a Švétambara: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=digambara&imgdii=5NHk3XObH2xt-M%3A%3B5NHk3XObH2xt-M%3A%3BSrzvAwwP9B3XM%3A&imgrc=5NHk3XObH2xt-M%3A Džin: stv%c3%ad&rlz=1c1vfkb_encz675cz675&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewizyocu2mxlahwe9hikhwgmboyq_aui- BigB#tbm=isch&q=dzin&imgrc=U19tpEkKzPi6CM%3A Mahávíra: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=mahavira&imgrc=VxpxlqeN0i1SLM%3A Symbol džinismu: stv%c3%ad&rlz=1c1vfkb_encz675cz675&biw=1366&bih=667&source=lnms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewizyocu2mxlahwe9hikhwgmboyq_aui- BigB#tbm=isch&q=symbol+dzinismu&imgrc=b-1Ai4NWtIQZtM%3A Kalpasútra: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=kalpasutra&imgrc=jXG--4vsQIz56M%3A Siddhačakra: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=siddha+chakra&imgrc=6Bqll3Dp1dbpsM%3A XXI

22 Hora Girnár: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=hora+girn%C3%A1r&imgrc=p3Magvm_d3gyNM%3A hora Girnár: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=hora+girn%C3%A1r&imgrc=Lk_f-CcgCgTdkM%3A Badridas, chrámový komplex, Kalkata: KHWgMBoYQ_AUIBigB#tbm=isch&q=badridas+kalkata&imgrc=UDjCw1EeA4TBYM%3A XXII