T EBO SKO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr

Transkript

1 T EBO SKO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko

2 âeskobudûjovicko CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST A BIOSFÉRICKÁ REZERVACE T EBO SKO Rybníky Vitmanovské soustavy, v popfiedí Îenich s hnízdní kolonií kormorána velkého, vlevo Nov Vdovec, za ním Vy ehrad a Stolec. Na pfiedcházející stranû: Charakteristick m fenoménem TfieboÀska jsou rybníky. Na snímku Opatovick rybník ve stfiední ãásti TfieboÀské pánve, v pozadí vystupují vrcholky severní ãásti Novohradsk ch hor. Chránûná krajinná oblast a biosférická rezervace TfieboÀsko zaujímá ãást TfieboÀské pánve mezi mûsty Veselí nad LuÏnicí a âeské Velenice v jihov chodní ãásti Jihoãeského kraje pfii hranicích s Rakouskem. Podstatná ãást oblasti le- Ïí na území okresu JindfiichÛv Hradec, okrajovû zasahuje do okresû Tábor aâeské Budûjovice. Jako oblast mimofiádného pfiírodovûdného v znamu bylo TfieboÀsko zafiazeno v roce 977 v rámci programu âlovûk a biosféra do sítû biosférick ch rezervací UNESCO. Chránûnou krajinnou oblastí o rozloze 700 km 2 bylo vyhlá eno 5. listopadu 979 v nosem Ministerstva kultury âsr pod ã. j /979. CHKO TfieboÀsko je oproti ostatním velkoplo n m chránûn m územím âeské republiky oblastí od stfiedovûku intenzivnû pfietváfienou a do znaãné míry pfiemûnûnou, i kdyï urãité její ãásti (ra elini tû, mokfiadní lesy, v topy nûkter ch rybníkû aj.) vykazují vysok stupeà pfiirozenosti a ekologické stability. Vodní plochy rybníkû, fiek a jezer vznikl ch tûïbou tûrkopískû zaujímají okolo 5 % rozlohy chránûné krajinné oblasti. PfiibliÏnû 45 % plochy pokr vají lesy, necel ch 30 % území tvofií zemûdûlsk pûdní fond, zbytek pfiipadá na komunikace a lidská sídla. Do CHKO je zahrnuto 68 obcí a osad, z nichï vût ina leïí na jejích hranicích. Nejvût ím mûstem je TfieboÀ se 7300 obyvateli, celkov poãet obyvatel oblasti dosahuje a hustota zalidnûní je 4 obyvatel na km 2. Podstatná ãást CHKO TfieboÀsko je tvofiena geomorfologick m celkem TfieboÀská pánev, v západní ãásti pfiedev ím ploch m akumulaãním pásmem podcelku Lomnická pánev a ve v chodní ãásti vyv eninami Karda ofieãické pahorkatiny. Dno pánve má mírn sklon od jihu k severu. Spolu s pánví âeskobudûjovickou, od které ji oddûluje Li- 50 CHKO TN 2

3 CHKO TfieboÀsko ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY CHKO TN 3 5

4 âeskobudûjovicko KRAJINN POKRYV 52 CHKO TN 4

5 ovsk práh, tvofií systém Jihoãesk ch pánví v jiïní ãásti âeského masivu. Stfiední nadmofiská v ka TfieboÀské pánve je 457 m. PodloÏí je budováno horninami moldanubika. Ty tvofií nejen podklad sedimentární ãásti pánve v západní polovinû CHKO, ale vystupují na povrch v její v chodní polovinû v Karda ofieãické pahorkatinû a v navazujících územích patfiících jiï k soustavû âeskomoravská vrchovina, tj. k celku Javofiická vrchovina. Jsou to jednak metamorfity pfiedprvohorního stáfií (pfiedev ím sillimaniticko-biotitické a cordieriticko-biotitické pararuly a migmatity), jednak granitoidy (rûznû zrnité biotitické nebo dvojslídné Ïuly a granodiority) moldanubického plutonu prvohorního stáfií. Tektonicky predisponovaná pánev je vyplnûna sedimenty druhohorního (svrchní kfiída: svrchní turon campan) aï tfietihorního stáfií (neogén: miocén). Svrchnokfiídové sedimenty, pfiedev ím klikovské souvrství, jsou nejrozsáhlej í a nejmocnûj í v plní TfieboÀské pánve, místy dosahují mocnosti aï 300 m. Sedimenty tvofií rûznû barevné pískovce, slepence, jílovce, prachovce, jíly a písky rûzné zrnitosti a rûzného stupnû zpevnûní. Na podstatnû men í plo e, pfiedev ím v západní ãásti CHKO, vystupují na povrch tfietihorní sedimenty neogénu. Jsou tvofieny rûznû zbarven mi a rûznû zrnit mi jíly, písky, diatomity a kfiemenci. Zkvartérních usazenin jsou plo nû nejrozsáhlej í pleistocenní pokryvy fluviálních tûrkû a pískû (vãetnû Ïivcov ch pískû) v fiíãních nivách LuÏnice aneïárky o mocnosti aï 30 metrû. Zejména LuÏnice má v jiïní a centrální ãásti CHKO zachovánu ukázkovou fiíãní nivu s nûkolika terasov mi stupni (zfietelnû lze v ak rozli it v terénu jen dvû úrovnû) a dochovanou dynamikou toku. K holocenním sedimentûm patfií nejmlad í vrstvy fluviálních tûrkû a pískû a nivní, deluviální a soliflukãní hlíny, sedimenty vodních nádrïí, kyselé slatiny a oligotrofní ra eliny. Z hlediska ochrany pfiírody jsou pozoruhodné váté písky, vzniklé zfiejmû koncem posledního glaciálu nebo v postglaciálu navátím z naplavenin LuÏnice a NeÏárky. TfieboÀská ra elini tû se vyvíjela od konce posledního glaciálu na místech s pfiíhodnou konfigurací terénu a málo propustn m podloïím. âasto b vají definována jako ra elini tû pfiechodového typu, zejména v jiïní ãásti chránûného území se v ak zfiejmû jedná o oligotrofní submontánní vrchovi tû v netypické rovinaté poloze. Ponûkud nejasná zûstává pfiípadná role v vûrû podzemních vod pfii vzniku a udrïování vodního re- Ïimu tûchto ra elini È. Ty hrají vût í roli u lokalit v severní ãásti území, které mají spí e charakter kysel ch, av ak Ïivinami bohat ích slatini È. Nejrozsáhlej- í ra elini tû se nacházejí v okolí Tfiebonû, almanovic, Hrdlofiez, Mirochova a v blízkosti Záblatského a Horusického rybníka. Vedle nich existuje fiada men- ích loïisek, ve kter ch ra elina mnohde pfiechází do ra elinn ch zemin. Vzhledem k tomu, Ïe krajina TfieboÀska byla v prûbûhu osmi staletí zásadnû pfietvofiena ãlovûkem, najdeme zde mnoho nejrûznûj ích antropogenních terénních tvarû, mnohde dobfie zaãlenûn ch do pfiírody. PÛdní pomûry TfieboÀské pánve se v raznû odli ují od obdobnû utváfien ch celkû. V âechách jde o nejrozsáhlej- í území, kde jsou pûdotvorn m substrátem pfiedev ím nezpevnûné pfiedkvartérní sedimenty na úkor obvykl ch zvûtralin pevn ch hornin, pfiípadnû kvartérních pokryvû. TfieboÀsko je nejvût ím souvisl m areálem semihydromorfních a hydromorfních pûd v âechách. V celé v chodní ãásti, mezi západní hranicí a tokem LuÏnice (od Îofiny Huti po Ve- CHKO TfieboÀsko Umûl odkryv svrchnokfiídov ch sedimentû základní geologické stavební jednotky TfieboÀské pánve v pískovnû u Záblatí. Profil horními vrstvami svrchního oddílu senonského klikovského souvrství s nezpevnûn mi bûlo ed mi kaolinick mi pískovci a proplástky pestr ch jílovcû. 2 ObnaÏené fragmenty zkfiemenûlého dfieva v sedimentech senonského stáfií. Zkfiemenûlá dfieva jsou v oblasti jedinou bûïnû nacházenou fosilií. 2 CHKO TN 5 53

6 âeskobudûjovicko Dynamika v voje koryta LuÏnice v mocn ch kvartérních tûrkopískov ch sedimentech. selí nad LuÏnicí), v okolí Rap achu, Klikova a v severov chodní ãásti CHKO vznikly velké celky pseudogleje typického (místy také glejového, stagnoglejového) na jílovitopísãit ch a písãitojílovit ch pfiedkvartérních sedimentech, mnohde pfiekr vající nevápnité jíly (pfiípadnû jejich svahoviny). Pseudogleje jsou jiïnû od Tfiebonû, západnû aï jihozápadnû od Suchdola nad LuÏnicí, rozdûleny rozsáhl mi ra elini ti s mocn mi pokryvy organozemû typické (glejové). Organozemû nalezneme také v jihozápadním v bûïku Novobystfiické vrchoviny a v okolí Mirochova. Organogenní pûdy jsou zde v cel ch âechách nejhojnûj í a vytváfiejí plo nû nejvût í souvislé celky. Vedle severoãeské pískovcové oblasti je TfieboÀsko druh m územím v âr s hojností hnûd ch pûd kambizemû typické (nasycené a její kyselé variety) v relativnû nízké nadmofiské v ce. Znaãnou plochu pokr vají také extrémnû lehké pûdy kambizemû arenické. Vzhledem k podloïí s v razn m nedostatkem úãinn ch dvojmocn ch bází (Ca 2+, Mg 2+ ) a obecnû nízk m obsahem Ïivin bylo TfieboÀsko pûvodnû územím velkoplo nû oligotrofním. Celá oblast byla dosycována Ïivinami ze zemûdûlské a rybáfiské ãinnosti aï v posledních desetiletích, kdy dochází k postupné plo né eutrofizaci pûvodnû Ïivinami chud ch pûd a vod. Vût ina území TfieboÀska patfií podle Quitta, E. (97) do mírnû teplé klimatické oblasti, do klimatick ch jednotek s dlouh m tepl m létem a krátkou, mírnû teplou zimou. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu je ve stfiední ãásti území (TfieboÀ) 7,8 C a prûmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek dosahují 570 mm. Pro TfieboÀskou pánev jsou charakteristické ãetné inverze s bezvûtfiím a mlhami. V pfiízemní vrstvû atmosféry proto v zimû klesají teploty vzduchu ãasto aï extrémnû nízko a ve vegetaãním období mohou inverze zpûsobit pfiízemní mrazíky. Pfiirozenou osou území CHKO a tokem odvodàujícím podstatnou ãást TfieboÀské pánve je fieka LuÏnice. Délka toku v CHKO je 73,2 km, pfiiãemï v jeho horní ãásti aï po rybník RoÏmberk v délce 53,4 km fieka bohatû meandruje. V této ãásti nivy se rovnûï nachází pfies 500 trvale zvodnûl ch tûní a star ch meandrû. LuÏnice na vtoku do CHKO má plochu povodí (P) 657,35 km 2, s prû- 54 CHKO TN 6

7 mûrn m dlouhodob m prûtokem (Q a ) 5,43 m 3 s. Na odtoku z CHKO, pfied soutokem s NeÏárkou, kter leïí za hranicí CHKO, má LuÏnice P 703,75 km 2 aq a 5,09 m 3 s. Dal- ím vût ím tokem je fieka NeÏárka, odvodàující v délce 28,5 km severov chodní ãást CHKO. Na vtoku do CHKO má P 748,2 km 2 aq a 5,39 m 3 s. Na odtoku z CHKO, pfied soutokem s LuÏnicí má NeÏárka P 999,64 km 2, s Q a 6,48 m 3 s, po zapoãítání prûtoku Nové fieky,8 m 3 s. Dal ím vût ím tokem je Draãice s povodím 52,09 km 2, s Q a u ústí s LuÏnicí,0 m 3 s. Vedle tûchto pfiirozen ch tokû je pro CHKO TfieboÀsko charakteristická sloïitá síè umûl ch stok a kanálû. SlouÏí jak k vypou tûní, tak k napájení rozsáhl ch soustav rybníkû, které jsou krajinn m fenoménem oblasti. První rybníky na TfieboÀsku jsou zmínûny v dobû vlády Karla IV., ale nejvût ího rozmachu dosáhla v stavba rybníkû na pfielomu 5. a 6. století. Toto období je spojeno s osobností tûpánka Netolického, kter zaloïil Zlatou stoku a vybudoval celou fiadu velk ch rybníkû. Jeho souãasníkem a pokraãovatelem byl Mikulá Ruthard z Male ova, zakladatel chlumské rybniãní soustavy. Jakub Krãín z Jelãan pfievzal uï dobfie a úãelnû uspofiádané rybniãní hospodáfiství, aby je fiídil a roz ifioval ve sluïbách RoÏmberkÛ aï do roku 590. Rybníkáfiství se na ra elinn ch a písãit ch pûdách TfieboÀska stalo v nosn m zpûsobem zkulturàování krajiny. Neprobûhlo zde hromadné ru ení rybníkû, které v 7. a 8. století postihlo ostatní rybníkáfiské oblasti âech. Dnes rybníky pokr vají více neï 0 % plochy CHKO. Z 465 rybníkû o celkové plo e ha je nejvût í RoÏmberk o v mûfie 658 ha, mnoho dal ích rybníkû dosahuje rozlohy pfies 00 ha. Z umûle zaloïen ch rybníkû vznikly lokality, které umoïnily roz ífiení mnoha mokfiadních spoleãenstev s rozsáhl mi plochami litorálních porostû. Dfiíve oligotrofní a mezotrofní vodní nádrïe se postupnû díky intenzifikaci hospodafiení staly nádrïemi eutrofními aï hypertrofními a dnes v nich dochází k znaãnému nepfiíznivému tlaku vysok ch, pfieváïnû kapfiích obsádek na pfiirozen rybniãní ekosystém. Západní ãást CHKO je od roku 982 souãástí Chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod (CHOPAV) TfieboÀská pánev. CHKO TfieboÀsko leïí ve fytogeografické oblasti mezofytikum. Vût ina území spadá do fytogeografického okresu TfieboÀská pánev, pouze na v chod území zasahuje f. okres âeskomoravská vrchovina. Potenciální vegetaci na humolitech tvofií pfiedev ím blatkové bory (Pino rotundatae-sphagnetum), které porûstají nejstar í ãásti ra elini È a uzavírají jejich v voj. Porosty tvofií borovice blatka (Pinus rotundata) s vtrou enou bfiízou p fiitou (Betula pubescens), v podrostu najdeme rojovník bahenní (Ledum palustre), borûvku ãernou (Vaccinium myrtillus), b. baïinnou (Vaccinium uliginosum), suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris) a kyhanku sivolistou (Andromeda polifolia). V podmáãen ch smrãinách (Equiseto-Piceetum, Mastigobryo- -Piceetum) na obvodu ra elini È roste CHKO TfieboÀsko Staré zazemàující rameno fieky na Horní LuÏnici. Na snímku je dobfie patrná vysoká terasa nad fiíãní nivou. CHKO TN 7 55

8 âeskobudûjovicko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE 56 CHKO TN 8

9 plavuà puãivá (Lycopodium annotinum). Z hub je zde nalézána lupenitá koïnatka (Dermocybe sphagnogena), upinovka Henningsova (Pholiota henningsii), klouzek Ïlutav (Suillus flavidus), afránka ozdobná (Tricholomopsis decora) a na dfievû choro zubateãek zavû en (Irpicodon pendulus). Na lavicích tûrkopískû podél LuÏnice lze pfiedpokládat brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-quercetum), snad i s ostrûvky acidofilních kefiíãkov ch borû (Dicrano-Pinetum), nejvût í ãást území na pseudoglejích kryly jedlové doubravy (Abieti-Quercetum). Tyto porosty v ak byly ãlovûkem vesmûs pfietvofieny v kultury borovic, resp. smrku. K nejv znamnûj ím druhûm, které vzácnû pfieïívají na dne - ních okrajích kulturních porostû, patfií ãilimník fiezensk (Chamaecytisus ratisbonensis), ostfiice vfiesovi tní (Carex ericetorum), ãern ãesk (Melampyrum bohemicum) a koniklec jarní (Pulsatilla vernalis). K typick m dfievinám zde patfií dub letní (Quercus robur), borovice lesní (Pinus sylvestris), bfiíza bûlokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula) a jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia), z kefiû kru ina ol ová (Frangula alnus), v bylinném patfie kruãinka nûmecká (Genista germanica), k. barvífiská (G. tinctoria), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium) a ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides). Na chlumech mezi StaÀkovem a Novosedly nad Ne- Ïárkou a na pravém bfiehu NeÏárky se místy dochovaly fragmenty lipov ch doubrav (Stellario-Tilietum). V kefiovém patfie roste líska obecná (Corylus avellana), v bylinném podrostu kvetou prvosenka vy í (Primula elatior), konvalinka vonná (Convallaria majalis), plicník tmav (Pulmonaria obscura) a jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis). V nivách se rozkládaly stfiemchové doubravy (spoleãenstvo Quercus robur- -Padus avium). Nejstatnûj í duby letní dnes najdeme v rûznû velk ch fragmentech pofiíãního luhu v nivách LuÏnice a NeÏárky. V nich jsou rozpt leny stromovité stfiemchy obecné (Padus avium), kefie kaliny obecné (Viburnum opulus), vbylinném patfie pfievládají kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa) aorsej jarní (Ficaria bulbifera). Vlastní toky a odfiíznuté meandry lemují porosty vrby kfiehké (Salix fragilis), v pobfieïních hou tinách je bûïn brslen evropsk (Euonymus europaeus), fiídce se objevuje srstka angre t (Ribes uva-crispa), v podrostu fiefii niãník HallerÛv (Cardaminopsis halleri) a dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia). Na místech s trvale stagnující vodou najdeme mokfiadní ol iny (Alnion glutinosae). Stromové patro tvofií vesmûs ol e lepkavá (Alnus glutinosa), v bylinném podrostu se najdou fiefii nice hofiká (Cardamine amara), fi. bahenní (C. dentata), starãek vejãit (Senecio ovatus), lilek potmûchuè (Solanum dulcamara), ostfiice prodlouïená (Carex elongata), o. nedo áchor (C. pseudocyperus), rozpuk jízliv (Cicuta virosa), ìáblík bahenní (Calla palustris), bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora), kapraì hfiebenitá (Dryopteris cristata) a kapradiník baïinn (Thelypteris palustris). Na svazích nad vlastní pánví jsou men í ostrûvky bikov ch buãin (Luzulo-Fagetum), ojedinûle i fragmenty kvûtnat ch buãin (Dentario enneaphylli-fagetum). V bylinném patfie acidofilních buãin pfievládají bûïné acidofyty, v kvûtnat ch buãinách najdeme napfi. kyãelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), samorostlík klasnat (Actaea spicata), vûsenku nachovou (Prenanthes purpurea), na jedné lokalitû i fiefii nici trojlistou (Cardamine trifolia). Na ra elinn ch prameni tích najdeme ostfiicovora eliníková spoleãenstva CHKO TfieboÀsko Neodmyslitelnou souãástí krajiny TfieboÀska je voda v potocích, fiekách, tûních, mrtv ch ramenech aj., zdaleka nejvíce je jí ov em zadrïeno v umûl ch nádrïích rybnících, které jsou v ak v naprosté vût inû velmi dobfie zaãlenûny do dne ní krajiny. CHKO TN 9 57

10 âeskobudûjovicko Masnice vodní (Tillaea aquatica) je kriticky ohroïen druh, kter vymizel z mnoha oblastí civilizované Evropy. Na pfielomu tisíciletí je v âeské republice znám pravideln v skyt pouze na sádkách aloun u Lomnice nad LuÏnicí. 2 Nenápadná a kriticky ohro- Ïená sítina rybniãní (Juncus tenageia) je v poslední dobû v jihoãeském regionu známa jen z nûkolika lokalit v CHKO TfieboÀsko. 3 V ivec bahenní (Pedicularis palustris) je po rozsáhl ch melioracích krajiny v druhé polovinû 20. století nehojn m druhem mokr ch luk azra elinûl ch okrajû rybníkû. 4 Charakteristick m mokfiadním lesním spoleãenstvem TfieboÀska jsou baïinné ol iny (Carici elongatae- -Alnetum). tfiídy Scheuchzerio-Caricetea fuscae. V poãáteãních stadiích ra elinûní v nich rostou ostfiice sklonûná (Carex demissa), vzácnû rosnatka anglická (Drosera anglica), r. prostfiední (D. intermedia), na fiadû lokalit r. okrouhlolistá (D. rotundifolia), plavuàka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) ahrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba). Pokroãilej í stadia s ostfiicí lahounovitou (Carex chordorrhiza), o. dvoudomou (C. dioica), suchop rem tíhl m (Eriophorum gracile), vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata) a hlízovcem Loeselov m (Liparis loeselii) existují jen jiïnû od Horusického rybníka. Klasické lenky s ostfiicí mokfiadní (Carex limosa) jsou v jimeãné. Pro oligotrofní tûàky jsou typická spoleãenstva bublinatek (Sphagno-Utricularion) se zevarem nejmen ím (Sparganium minimum), bublinatkou prostfiední (Utricularia intermedia), b. men í (U. minor) ab. bledoïlutou (U. ochroleuca). V ãist ch prûhledn ch vodách jsou hojné ponofiené trávníky paroïnatek (Nitellion flexilis). AÏ 40 cm vysoká je Chara braunii, v mûlk ch kysel ch vodách roste jemná Nitella confervacea. Ze vzácn ch makroskopick ch fias ruduch byly nalezeny Batrachospermum vagum avfiece LuÏnici Lemanea fluviatilis. Na více místech s mezotrofními vodami lze najít porosty stulíku Ïlutého (Nuphar lutea) a leknínu bûlostného (Nymphaea candida). Leknínu bílému (N. alba) se dafií jen na rybnících u Drahova. Zdal ích makrofyt zde najdeme stolístek pfieslenat (Myriophyllum verticillatum), v chladnûj ích vodách rdest alpsk (Potamogeton alpinus). Vody s pravideln m kolísáním hladiny vyhledává Ïebratka bahenní (Hottonia palustris). ObnaÏovaná dna s hrubozrnn mi sedimenty v nádrïích s ãistou vodou podmiàují existenci spoleãenstev svazu Littorellion uniflorae. K typick m druhûm patfií pobfieïnice jednokvûtá (Littorella uniflora), bahniãka jehlovitá (Eleocharis acicularis), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus) a úpor estimuïn (Elatine hexandra). Pfii dlouhodobûj ím obna- Ïení bahnitého nebo písãitého dna se vyvíjejí spoleãenstva svazu Eleocharition ovatae. Na bahnit ch místech roste mechorost trhutka Hübenrova (Riccia huebeneriana), áchor tmav (Cyperus fuscus), jitrocel chudokvût (Plantago uliginosa), mochna norská (Potentilla norvegica), rukev baïinná (Rorippa palustris), blatûnka vodní (Limosella aquatica) a sítina rybniãní (Juncus tenageia). Poãetnû bohaté jsou populace ostfiice áchorovité (Carex bohemica) a puch fiky útlé (Coleanthus subtilis). Na sádkách aloun u rybníka Velk Tis rostou ve spoleãnosti áchorku Ïlutavého (Pycreus flavescens) a pu tiãky rozprostfiené (Lindernia procumbens) velmi vzácné druhy masnice vodní (Tillaea aquatica) aprotûï Ïlutobílá (Gnaphali- 58 CHKO TN 0

11 CHKO TfieboÀsko um luteo-album). Samostatné spoleãenstvo svazu Radiolion linoidis najdeme na vlhk ch jemn ch píscích. Pro nû je typick stozrník lnovit (Radiola linoides), tfiezalka rozprostfiená (Hypericum humifusum), nehtovec pfieslenit (Illecebrum verticillatum), kufiinka ãervená (Spergularia rubra), k. ostnosemenná (S. echinosperma) a sítina hlavatá (Juncus capitatus). Rozsáhlé plochy v zaplavovan ch nivách fiek a ve v topách rybníkû tvofií rákosiny a porosty vysok ch ostfiic. V nivû LuÏnice a NeÏárky dominují pofiíãní rákosiny (Phalaridion arundinaceae) s chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea), kterou doprovází barborka pfiitisklá (Barbarea stricta), rozrazil dlouholist (Pseudolysimachion longifolium) a rozsáhlé populace tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia). Na bahnit ch místech se znaãn m kolísáním vodní hladiny rostou kamy ník pfiímofisk (Bolboschoenus maritimus agg.), mel okoliãnat (Butomus umbellatus), halucha vodní (Oenanthe aquatica), rukev obojïivelná (Rorippa amphibia) a skfiípina kofienující (Scirpus radicans). Nejvy í hladinu vody a nejmen í kolísání jejího sloupce sná ejí rákosiny (Phragmition communis). Vedle rákosu obecného (Phragmites australis) jsou nápadné plochy orobince irolistého (Typha latifolia), o. úzkolistého (T. angustifolia) a zblochanu vodního (Glyceria maxima). Rozlehlé plochy vysok ch ostfiic u rybníkû (Magnocaricion elatae) a v mûlk ch depresích v nivách fiek (Caricion gracilis) tvofií ostfiice vyv ená (Carex elata), o. tíhlá (C. gracilis), o. ostrá (C. acutiformis), o. mûch fikatá (C. vesicaria), o. zobánkatá (C. rostrata) ao. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), s pfiímûsí suchop ru úzkolistého (Eriophorum angustifolium), tfitiny edavé (Calamagrostis canescens), zábûlníku bahenního (Comarum palustre) a smldníku bahenního (Peucedanum palustre). Na ra elinn ch loukách jsou plochy ostfiicovomechov ch porostû (Caricion fuscae) aostfiicovora eliníkov ch spoleãenstev (Sphagno recurvi-caricion canescentis) s ostfiicí edavou (Carex canescens), o. jeïatou (C. echinata), o. obecnou (C. nigra), o. dvoumuïnou (C. diandra) ao. ble ní (C. pulicaris), starãkem potoãním (Tephroseris crispa) apupeãníkem obecn m (Hydrocotyle vulgaris). ídce se v nich nachází v ivec bahenní (Pedicularis palustris) a vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia). Z hub zde roste stopkov trusá prá ivka baïinná (Bovista paludosa), kalichovka leptoniová (Omphalina epichysium) a vláknice za piãatûlá (Inocybe acutella). Na loukách najdeme rûzné typy psárkov ch a bezkolencov ch luk (Alopecurion, resp. Molinion). Charakterizuje je bezkolenec modr (Molinia caerulea agg.), doprovázen ostfiicí prosovou (Carex panicea), ãertkusem luãním (Succisa pratensis), fiebfiíãkem bertrámem 2 V nûkter ch rybnících jsou zachována bohatá spoleãenstva vodních makrofyt. Na snímku ukázkovû vyvinutá asociace Potamo natantis- -Nymphaeetum candidae s hojn m leknínem bûlostn m (Nymphaea candida). 2 Pupeãník obecn (Hydrocotyle vulgaris) má tûïi tû roz ífiení v jihoãeském regionu v TfieboÀské pánvi, kde roste na mnoha lokalitách. Mimo pánev roste spí e v jimeãnû. 3 Stozrník lnovit (Radiola linoides) je charakteristickou, ale velmi vzácnou rostlinou vlhk ch písãin v pískovnách, ale i obnaïen ch den ãist ích rybníkû. CHKO TN 59 3

12 âeskobudûjovicko Píseãnatka nejmen í (Arnoseris minima) byla v minulosti bûïn m plevelem písãit ch políãek, dnes je v Jihoãeském kraji známa pouze z okolí Vlkova a Nové Vsi nad LuÏnicí v CHKO TfieboÀsko. (Achillea ptarmica), prstnatcem májov m (Dactylorhiza majalis), hadím mordem nízk m (Scorzonera humilis), v ivcem ladním (Pedicularis sylvatica), vzácnû hoficem hofiepníkem (Gentiana pneumonanthe), kosatcem sibifisk m (Iris sibirica), bradáãkem vejãit m (Listera ovata), vemeníkem dvoulist m (Platanthera bifolia) a vstavaãem obecn m (Orchis morio). V rozvolnûn ch písãit ch trávnících (Corynephorion canescentis) dosud roste kostfiava drsnolistá (Festuca brevipila) a k. vláskovitá (F. filiformis), vzácnûji trávniãka obecná (Armeria vulgaris) a vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria). Souãástí písãit ch pastvin byly otevfiené píseãné pfiesypy u Vlkova a LuÏnice, které pokr vá paliãkovec edav (Corynephorus canescens) nebo nahoprutka píseãná (Guepinia nudicaulis). Na písãit ch okrajích polí rostou my í ocásek nejmen í (Myosurus minimus), nepatrnec pískomiln (Aphanes australis), píseãnatka nejmen í (Arnoseris minima) a na vlhãích místech drob ek nejmen í (Centunculus minimus). PÛvodní rozloha lesû dosahovala je - tû ve 2. století témûfi 00 % plochy. Dnes pokr vají okolo 45 % plochy území. Z jehliãnanû (celkem 9 %) pfievládá borovice lesní (56 %) a smrk ztepil (34 %). Z 9 % listnáãû jsou dubu 3 %, bfiízy %, ol e % a buku %. Stanovi tní podmínky lesû v CHKO TfieboÀsko jsou pomûrnû pestré. Byly zde zaznamenány 42 soubory lesních typû v rozsahu od 0. (borového) aï do 5. (jedlobukového) lesního vegetaãního stupnû. PÛdní trofické fiady ovlivnûné vodou tvofií 65 % lesních pûd, coï plnû dokresluje specifické podmínky TfieboÀska. Hospodáfisky je v znamná tzv. tfieboàská borovice se tíhl m rovn m kmenem a kuïelovitou korunou, která dorûstá v ky aï 40 m. Duby byly od poãátku rybníkáfiství sázeny na hráze rybníkû a bfiehy vodních kanálû. Mnohé z nich jsou star í neï 200 let. Druhové bohatství ÏivoãichÛ vychází pfiedev ím z vysoké diverzity stanovi È. Pro extrémnû suché, písãité lokality jsou typiãtí zejména nûktefií blanokfiídlí, pfiedev ím kutilky, samotáfiské vãely a hrabalky. Na vát ch píscích je bûïná saranãe Sphingonotus coerulans a Ïije tu pavouk slíìák Arctosa perita. V píscích probíhá v voj listokazû Anomala dubia a Anisoplia villosa a chrousta mlynafiíka (Polyphylla fullo), dva poslednû uvedené druhy zde v ak v posledních dvaceti letech jiï nebyly zastiïeny. Na písãit ch okrajích vodních ploch vãetnû umûle vytvofien ch pískoven Ïije stfievlík Nebria livida. ada teplomiln ch, faunisticky zajímav ch druhû je vázána na teplej í lokality s listnáãi, pfiedev ím na staré duby na hrázích a ve fragmentech luïních lesû. Jsou to pfiedev ím tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo), krasci Eurythyrea quercus, Acmaeodera degener a Coraebus undatus, páchník hnûd (Osmoderma eremita) a zdobenec Gnorimus variabilis. V borce oslunûn ch borovic na hrázích rybníkû se vyvíjí vzácn tesafiík Nothorhina punctata. Ve zbytcích star ích borov ch porostû Ïijí vzácnû tesafiík zavalit (Ergates faber), krasec mûìák (Chalcophora mariana), k. osmiskvrnn (Buprestis octoguttata), krasec Buprestis novemmaculata ahladkokrovec Pytho depressus. Velmi cenná spoleãenstva bezobratl ch jsou vázána na rûzné typy mokfiadních ekosystémû v nivách fiek, na rybnících i na dal ích lidskou ãinností vznikl ch vodních plochách, mezi nûï patfií napfi. rûzné zaplavené pískovny, deprese vzniklé tûïbou ra eliny apod. V tûchto biotopech Ïije jednak fiada cenn ch druhû, jednak poãetné populace ÏivoãichÛ bûïn ch, v okolní odvodnûné krajinû v ak jiï mizejících. Jsou to pfiedev ím rûzné druhy mûkk - Û, kor Û, pavoukû, váïek, po vatek, stfiechatek, chrostíkû atd. Na nûkter ch lokalitách dosud pfieïívají zbytky pûvodních poãetn ch populací raka fiíãního (Astacus astacus) a velevruba nadmutého (Unio tumidus). Îivotaschopné populace celoevropsky ohroïen ch druhû mlïû keble ploché (Pseudanodonta complanata) avelevruba tupého (Unio crassus) v tocích LuÏnice a NeÏárky patfií mezi poslední v âechách. Na fiadû tûní v inundacích fiek jsou bûïní dva z na ich nejvût ích pavoukû, lovãík vodní (Dolomedes fimbriatus) alovãík D. plantarius. V roce 998 byl v zato- 520 CHKO TN 2

13 pen ch porostech ostfiice zobánkaté na slatini ti u NeÏárky pfiekvapivû zji tûn pro âechy nov druh váïky nejmen- í evropská váïka idélko lesklé (Nehalennia speciosa). Pro Stfiední Evropu má v ak nejvût í v znam bohatá populace zelenoãerné klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia), která vymizela z fiady zemí. Îivotem je vázána na písãité fieãi tû meandrující LuÏnice a jejích pfiítokû nad rybníkem RoÏmberk. AÏ pûtilet v voj prodûlávají larvy na í nejvût í váïky, páskovce krouïkovaného (Cordulegaster boltonii). JiÏ koncem kvûtna se na vodách slatin objevují váïka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia), v. jasnoskvrnná (L. pectoralis) a v. tmavoskvrnná (L. rubicunda), které se fiadí v âechách k nejvzácnûj ím druhûm. U lesních cest s náletem osik je hojn nejvût í denní mot l, bûlopásek topolov (Limenitis populi). Na vrbách a topolech Ïijí housenky batolce ãerveného (Apatura ilia) ab. duhového (A. iris), noãních mot lû stuïkonosky modré (Catocala fraxini) a snûhovû zbarveného hranostajníka bílého (Cerura erminea). Tam, kde se louky jiï del í dobu nekosí, létají hnûdásci kostkovaní (Melitaea cinxia), modrásci bahenní (Maculinea nausithous) nebo vût í m. oãkovaní (Maculinea teleius), jejichï housenky pfiezimují u mravencû. Na such ch travnat ch svûtlinách, v fiídk ch doubravách u fiíãních teras spatfiíme okáãe voàavkového (Brintesia circe). Vrozsáhl ch suchop rov ch a ostfiicov ch plochách na okrajích ra elini È a rybníkû skrytû poletuje okáã stfiíbrook (Coenonympha tullia). U porostû tavolníku vrbolistého se v ãervnu masovû objevuje bûlopásek tavolníkov (Neptis rivularis). V komplexech borov ch lesû Ïije bourovec mûsíãit (Cosmotriche lobulina) avpodrostech borûvky v âechách jiï témûfi neznám b. borûvkov (Phyllodesma ilicifolium). Na vodních rostlinách, zvlá tû na rdestech, zevarech, stulících i leknínech se ukr vá zavíjeã vílenka leknínová (Elophila nymphaeata), v chrasticích edavka bahenní (Apamea unanimis), ve vysok ch rákosinách edavka hnûdoskvrnná (A. ophiogramma), rákosnice orobincová (Nonagria typhae) a na zevarech vzácná r. zevarová (Archanara sparganii). Na rozsáhl ch blatkov ch ra elini tích se listy vlochynû Ïiví housenky dfievobarvce vlochyàového (Lithophane lamda) a mûry vlochyàové (Anarta cordigera). Na kefiících rojovníku na âerveném blatu se setkáme s reliktními populacemi píìaliãky rojovníkové (Eupithecia gelidata), pouzdrovníãka Coleophora ledi, obaleãe Olethreutes ledianus apodkopníãka Lyonetia ledi. Na tento kefi jsou na TfieboÀsku z vût í ãásti vázány také housenky nápadné píìalky rûznoroïce borûvkového (Arichanna melanaria). Na masoïravé rosnatce okrouhlolisté Ïije housenka pernatu ky rosnatkové (Buckleria paludum), na suchop ru pochvatém klínovníãek suchop rov (Glyphipterix haworthana) amûry travafika ra elini tní (Amphipoea lucens) a edavka mokfiadní (Celaena haworthii), na klikvû se Ïiví housenky modráska stfiíbroskvrnného (Vacciniina optilete). Z v znaãn ch druhû obratlovcû se v ãist ích úsecích LuÏnice a Draãice dosud rozmnoïuje mihule potoãní (Lampetra planeri), mník jednovous (Lota lota), mfienka mramorovaná (Barbutula barbutula), vranka obecná (Cottus gobio) a sekavec podunajsk (Cobitis elongatoides), dfiíve povaïovan za sekavce píseãného (C. taenia); ten v ak podle nejnovûj ích poznatkû v jihoãeském regionu vûbec neïije. Poãetné po- 2 CHKO TfieboÀsko Dospûl exempláfi orla mofiského (Haliaeetus albicilla) na jednom z krmi È zfiizovan ch Správou CHKO TfieboÀsko. V CHKO hnízdí více neï deset párû tohoto dravce. 2 idélko lesklé (Nehalennia speciosa) nejmen í evropská váïka s velmi roztrou en m ostrûvkovit m v skytem ve Stfiední Evropû. V âeské republice je známa pouze jediná lokalita v nivû fieky NeÏárky. 3 Tesafiík Nothorhina punctata je nenápadn velmi skrytû Ïijící brouk, jehoï larvy se vyvíjejí v borce star ch oslunûn ch borovic s korní spálou. CHKO TN

14 âeskobudûjovicko Dfievobarvec vlochyàov (Lithophane lamda) je v skytem vázán na ra elini tû. Dospûlci se líhnou na podzim a pfiezimují v úkrytu pod opadávající borkou uhynul ch stromû. 2 Tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo) je sv m v vojem vázan na mohutné, dostateãnû oslunûné, solitérní a hrázové duby. 2 pulace piskofie pruhovaného (Misgurnus fossilis) ob vají pfiedev ím tûnû v Novofieck ch moãálech. Z dvanácti na TfieboÀsku Ïijících druhû Ïab patfií k nejv znamnûj ím ropucha krátkonohá (Bufo calamita), rozmnoïující se dnes pfiedev ím v periodicky zaplavovan ch depresích v okolí pískoven. V nivách je bûïn skokan tíhl (Rana dalmatina), v okolí rybníkû na podmáãen ch loukách s. ostronos (R. arvalis). Pro rozmnoïování obojïivelníkû mají v znam pfiedev ím tûnû v inundaci fiek a zaplavené pískovny v lesích, kde se rozmnoïuje ãolek obecn (Triturus vulgaris), ã. horsk (T. alpestris) a ã. velk (T. cristatus). Obdobnû jako u obojïivelníkû do lo v devadesát ch letech k opûtovnému nárûstu poãetnosti populací téï u vût iny druhû plazû. Na nûkolika lokalitách se opût objevila uïovka hladká (Coronella austriaca), bûïná je u. obojková (Natrix natrix). Pro paseky v lesích je typická je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), která podobnû jako zmije obecná (Vipera berus) ob vá mnohde i velmi vlhké lokality. Na TfieboÀsku bylo zaznamenáno témûfi 280 druhû ptákû, z nichï nejménû 82 více ãi ménû pravidelnû hnízdí. Velká koncentrace rybníkû, vodních tokû a moãálû dûlá z TfieboÀska jednu z atraktivních lokalit Stfiední Evropy pro vodní a mokfiadní ptáky. Na hladinách rybníkû se v dobû migrací, pfiedev ím v podzimním období, zdrïuje více neï jedincû. Na vût ích rybnících hnízdí potápka roháã (Podiceps cristatus), spí e pro men- í zarostlé rybníky je typická p. malá (Tachybaptus ruficollis). Poãty p. ãernokrké (Podiceps nigricollis), hnízdící vût inou v koloniích, se v posledních letech v raznû sníïily. Poãátkem osmdesát ch let na TfieboÀsku vznikla hnízdní kolonie kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Velikost kolonie se pohybuje vrozmezí párû. Kdysi bûïní bukaã velk (Botaurus stellaris) a bukáãek mal (Ixobrychus minutus) dnes hnízdí jen vzácnû. Dosud existují jedna aï dvû hnízdní kolonie kvako e noãního (Nycticorax nycticorax) s více neï sto páry.bûïná je volavka popelavá (Ardea cinerea) hnízdící v kolonii s 200 aï 300 páry. Volavka ãervená (Ardea purpurea) je mizející druh, zatímco stavy v. bílé (Egretta alba) se zvy ují, v pozdním létû a na podzim lze pozorovat stovky exempláfiû. BûÏn je ãáp bíl (Ciconia ciconia), v hradnû v okolí lidsk ch staveb hnízdí okolo 5 párû. V lesních komplexech hnízdí do 0 párû ã. ãerného (C. nigra). V oblasti TfieboÀska hnízdí asi 200 párû husy velké (Anser anser). Rybníky Velk Tis a Horusick jsou letními shromaïdi ti hus, jejichï celkové poãty pfiesahují aï jedincû. V podzimních a zimních mûsících se objevují stohlavá hejna seversk ch hus polních (Anser fabalis) av men í mífie h. bûloãel ch (A. albifrons). Z hnízdících kachen patfií mezi nejv znamnûj í asi 50 párû hohola severního (Bucephala clangula) a více neï 25 párû zrzohlávky rudozobé (Netta rufina). Chránûná krajinná oblast je také pravideln m hnízdi tûm vût ího mnoïství párû celoevropsky ohroïené kopfiivky obecné (Anas strepera). Prosperující hnízdní populace více neï 0 párû orla mofiského (Haliaeetus albicilla) patfií k nejv znamnûj ím v celé Stfiední Evropû. Poãet zimujících jedincû dosahuje aï nûkolika desítek. V rákosinách rybníkû hnízdí okolo 50 párû motákû pochopû (Circus aeruginosus) a vedle dal ích osmi druhû dravcû v oblasti hnízdí také jednotlivé páry luàáka hnûdého (Milvus migrans) al. ãerveného (M. milvus). Podobnû jako v celé Stfiední Evropû do lo i na TfieboÀsku k v raznému poklesu poãetnosti tetfievû a tetfiívkû. Tet- 522 CHKO TN 4

15 fiev hlu ec (Tetrao urogallus) vázan na lesní porosty patrnû vymizel, tetfiívek obecn (Tetrao tetrix) se na nûkter ch místech v jimeãnû objevuje. Vzácn je rovnûï jefiábek lesní (Bonasa bonasia). Krátkokfiídlí jsou v oblasti CHKO zastoupeni pfiedev ím bûïnou a hojnou lyskou ãernou (Fulica atra). Na rybnících hnízdí dal í ãlen této skupiny, chfiástal vodní (Rallus aquaticus). V moãálech Ïijí chfiástal kropenat (Porzana porzana) a ch. mal (P. parva), ktefií patfií mezi velmi vzácné. TfieboÀsko je migraãní zastávkou desítek druhû bahàákû, se kter mi se setkáme ve vût ím mnoïství v dobû tahu pfiedev ím na dnech vypu tûn ch rybníkû. Pouze nûkolik málo druhû hnízdí, mj. mizející bfiehou ãernoocas (Limosa limosa) a vodou rudonoh (Tringa totanus). Novû hnízdící vodou kropenat (T. ochropus) sná í vejce hlavnû do opu tûn ch hnízd drozdovit ch ptákû, v moãálech je pomûrnû bûïná bekasina otavní (Gallinago gallinago) a vlesích sluka lesní (Scolopax rusticola). Jedním z hojnûj ích vodních ptákû v oblasti je racek chechtav (Larus ridibundus), av ak jeho stavy se v posledních letech sniïují. Dal í druhy rackû se pravidelnû objevují na tahu, v jimeãnû zahnízdí. RybákÛ obecn ch (Sterna hirundo) hnízdí v souãasné dobû asi 00 párû, pfiedev ím na umûl ch písãit ch ostrûvcích. Asi 0 párû vzácného rybáka ãerného (Chlidonias niger) si staví hnízda na polehlé litorální vegetaci, obãas na umûl ch plovoucích podloïkách. Na TfieboÀsku hnízdí osm druhû sov, mj. okolo 00 párû kulí ka nejmen ího (Glaucidium passerinum) aminimálnû 30 párû s ce rousného (Aegolius funereus). Poãet párû v ra velkého (Bubo bubo) se pohybuje okolo 0, pfiiãemï ve specifick ch podmínkách TfieboÀska tato na e nejvût í sova hnízdí na zemi, pfiípadnû ve star ch stromov ch hnízdech jin ch velk ch ptákû. Na rozdíl od lesních druhû sov se kvantita druhû hnízdících v zemûdûlské kulturní krajinû v raznû sniïuje, mizí pfiedev ím s ãek obecn (Athene noctua) a sova pálená (Tyto alba). Pro rozvolnûná ra elini tû a velké lesní paseky je typick lelek lesní (Caprimulgus europaeus). V území CHKO pravidelnû hnízdí do dvaceti párû ledàáãka fiíãního (Alcedo atthis) a opût zde zaãíná hnízdit dudek chocholat (Upupa epops). Ve star ích lesích je bûïn datel ãern (Dryocopus martius), v luzích a na hrázích strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius). Celkem v chránûné krajinné oblasti hnízdí sedm druhû datlovit ch. K charakteristick m zástupcûm fiádu pûvcû patfií pfiedev ím nûkteré druhy mokfiadních ptákû, napfi. cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides), s kofiice vousatá (Panurus biarmicus) anûkolik druhû rákosníkû. V poslední dobû se roz ífiil slavík modráãek (Luscinia svecica) akrkavec velk (Corvus corax). Na TfieboÀsku bylo prokázáno pfiibliïnû padesát druhû savcû. V mokfiadních biotopech se na fiadû míst zdrïují nepfiíli hojní rejsec vodní (Neomys fodiens) ar. ãern (N. anomalus), pomûrnû bûïn je hrabo mokfiadní (Microtus agrestis). V oblasti Ïije prosperující populace vydry fiíãní (Lutra lutra) v poãtu jedincû, která patfií k nejvût- ím a nejstabilnûj ím ve Stfiední Evropû. Poãátkem sedmdesát ch let se opût roz ífiil jiï ve stfiedovûku vyhuben los evropsk (Alces alces) a v souãasné dobû se zde pravidelnû rozmnoïuje. Z lesnat ch oblastí umavy a Novohradsk ch hor novû do oblasti CHKO TfieboÀsko migruje rys ostrovid (Lynx lynx). Prokázáno tu bylo 5 druhû netop rû. První stopy ãlovûka na TfieboÀsku jsou datovány do stfiední doby kamenné (mezolitu). OstrÛvkovité osídlení registrují archeologové na TfieboÀsku také v neolitu, zejména kolem hlavních komunikaãních os (okolí fieky LuÏnice). Jádro oblasti v ak zûstalo trvale neosídlené a pralesy zde vytrvaly aï do raného stfiedovûku. Stfiedovûká kolonizace území probûhla ve století. Prv- CHKO TfieboÀsko Krasec mûìák (Chalcophora mariana) je na ím nejvût ím zástupcem ãeledi krascovit ch. Lze jej zastihnout na ãerstv ch borov ch kládách nebo pafiezech. CHKO TN 5 523

16 âeskobudûjovicko 2 Seníky na Mokr ch loukách utfiebonû v dobû záplavy, kdy aï do tohoto prostoru zasahuje hladina rybníka RoÏmberk. 2 Historické jádro Tfiebonû lemované parkem, loukami a dubov mi porosty na hrázi rybníka Svût. ní usedlosti (jednoty, samoty) a vesnice s pevn mi pûdorysy byly zakládány podél vodních tokû, zatímco vy í terasy byly vyuïívány zemûdûlsky. V posledních 50 letech se plocha zemûdûlsky obhospodafiované pûdy v podstatû nezmûnila. V druhé polovinû 20. století probûhly meliorace, které umoïnily intenzivní rostlinnou v robu. V souãasné dobû je odvodnûno pfies 80 % zemûdûlského pûdního fondu. Velkou dne ní zátûïí jsou velkov krmny hospodáfisk ch zvífiat, zejména chov prasat (kejdování). Na mnoha místech zûstala dochována vesnická stavení, kapliãky a boïí muka s prvky tzv. selského baroka, které se na TfieboÀsko roz ífiilo koncem 8. a v první polovinû 9. století. Mûsto TfieboÀ je vyhlá eno mûstskou památkovou rezervací. RovnûÏ historické rybniãní soustavy a jejich ãásti, jako napfi. tok Zlaté stoky a Nové fieky, rybníky Svût a RoÏmberk, jsou chránûny jako historické technické památky. Nejv znamnûj í vodní a mokfiadní plochy, zahrnující mj. 70 % v mûry rybníkû, jsou od roku 990 evidovány jako mokfiad mezinárodního v znamu podle Ramsarské úmluvy a od roku 993 je dle téïe úmluvy registrována i ãást zdej ích ra elini È. V CHKO bylo k vyhlá eno 3 maloplo - n ch zvlá tû chránûn ch území a 4 památn ch stromû (resp. jejich skupin). K vyhlá ení se pfiipravují PP Pískovna u Draãice a PR Trpnouzské blato. BIBLIOGRAFIE:, 2, 77, 78, 28, 70, 235, 263, 264, 265, 279, 289, 304, 307, 594, 62, 720, 722, CHKO TN 6