OKRES TÁBOR. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr

Transkript

1 OKRES TÁBOR CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko

2 âeskobudûjovicko OKRES TÁBOR Zafiíznuté údolí potoka Îidova strouha vyerodované v uklonûn ch vrstvách bechyàské ortoruly v BechyÀské pahorkatinû. Na pfiedcházející stranû: Borotín na pozadí zalesnûn ch návr í v chodních okrajû Jistebnické vrchoviny. Pohled pfies Zámeck rybník v Janovské pahorkatinû z hradu Borotín. Okres Tábor se nachází v severov chodní ãásti Jihoãeského kraje. Zaujímá plochu 327,09 km 2, zahrnuje území obcí a k mûl obyvatel s hustotou zalidnûní 77 obyvatel na km 2. Území okresu má silnû protáhl tvar ve smûru S J s v razn m severov chodním v bûïkem severnû od Mladé VoÏice. Pfiirozenou osou jiïní ãásti okresu je lomené obloukovité údolí LuÏnice, osou severov chodní ãásti je fieka Blanice. Nejsevernûj í bod okresu a zároveà celého Jihoãeského kraje leïí v nivû Zvûstovského potoka 2 km severozápadnû od obce Vy etice u Mladé Vo- Ïice ( s.., v. d.), nejv chodnûj ím místem je pfiíãná cesta pfies úzkou nivu potoka Voãadlo 2 km v chodnû od obce Velk JeÏov u Mladé VoÏice ( s.., v. d.), nejjiïnûj ím místem je kfiiïovatka lesní cesty a prûseku v místní trati UHuberta v Kolenecké obofie, 650 m západnû od samoty U BlaÏkÛ a 5,5 km jihov chodnû od obce Val ( s.., v. d.) a nejzápadnûj- ím bodem je západní okraj lesního komplexu Plziny v nivû Borovanského potoka 600 m v chodnû od osady Karlov-Nepomuk severozápadnû od Bechynû ( s.., v. d.). NejníÏe poloïené místo okresu (354 m n. m.) leïí 700 m severov chodnû od KolodûjÛ nad LuÏnicí. Nejvy ím bodem okresu je Javorová skála (722,6 m n. m.) u osady Ounuz ve vrcholové ãásti Jistebnické vrchoviny. Táborsko je souãástí tfií geomorfologick ch podsoustav (Stfiedoãeské pahorkatiny, Jihoãesk ch pánví a âeskomoravské vrchoviny) a ãtyfi celkû (Vla imské pahorkatiny, Táborské pahorkatiny, TfieboÀské pánve a Kfieme - nické vrchoviny). PfieváÏnou ãást území okresu Tábor budují pfiemûnûné horniny moldanubika. Jsou zde iroce roz ífieny migmatitizované pararuly jednotvárné skupiny, biotitické pararuly s hojn mi vloïkami krystalick ch vápencû, erlanû, kvarcitû a grafitick ch bfiidlic pestré skupiny a ch novské svorové ruly fly oidní sku- 48 TA 2

3 Okres Tábor ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY TA 3 49

4 âeskobudûjovicko KRAJINN POKRYV piny s polohami amfibolitû a krystalick ch vápencû. JiÏ v 9. století se krystalick vápenec na Ch novsku lámal pro pálení vápna a pfiitom do lo k objevu Ch novské jeskynû, tehdy nejvût í známé krasové podzemní prostory v âechách. Na jihozápadû okresu je vyvinuto rozsáhlé tûleso bechyàské ortoruly. 420 TA 4

5 V severozápadním cípu Táborska vystupují vyvfieliny stfiedoãeského plutonu. Samostatn masiv zde tvofií melanokratní kfiemenn syenit (tzv. táborsk syenit), roz ífien v západním okolí Tábora aï k Oltyni. O nûco severnûji pfii samém okraji okresu vystupuje granodiorit aï kfiemenn diorit ãervenského typu a porfyrick syenodiorit typu âertova bfiemene. PfiibliÏnû stfiedem okresu probíhá ve smûru SSV JJZ prvofiadá tektonická linie Blanické brázdy. Podél této linie do lo k hlubinné rudní mineralizaci, ale také k povrchové sedimentaci permokarbonsk ch i mlad ích uloïenin. V dal ím pokraãování Blanické brázdy k jihozápadu nacházíme permokarbonské sedimenty v podobû tektonicky zaklesnuté kry u Turovce. Tato pánviãka je z vût í ãásti pfiekryta neogenními uloïeninami, které pak tvofií pruh v jiïním pokraãování tektonické linie podél fieky LuÏnice aï po FrahelÏ. ZVla imské pahorkatiny patfií do okresu na západû podcelek Votická vrchovina s okrskem Jistebnická vrchovina s nejvy ími vrcholy pfiesahujícími nadmofiskou v ku 700 m. Její nejvy - í bod Javorová skála (722,6 m n. m.) leïí na hranici s okresem Bene ov. Na v chodû se nachází podcelek Mladovo- Ïická pahorkatina s okrsky Jankovská pahorkatina s nejvy ím vrcholem Karlovkou (64,5 m n. m.) u Nemy le, Blanická brázda, kterou protéká Blanice, a malou ãástí zasahuje do táborského okresu okrsek Naãeradecká vrchovina v chodnû od Mladé VoÏice. ZTáborské pahorkatiny se v okrese nachází celá Sobûslavská pahorkatina leïící v povodí stfiední a dolní LuÏnice. V její v chodní ploché ãásti, okrsku Sezimoústecká pahorkatina, je nejvy ím bodem HÛrka (57,9 m n. m.) u Radimovic a v ponûkud ãlenitûj í západní ãásti, okrsku Mal ická pahorkatina, jsou nejvy ími body kóta 535,2 m n. m. uskr chova severnû od Opafian a kóta Vrchy (532,4 m n. m.) u Îelãe. Na západû zasahuje Táborsko do ãlenité Písecké pahorkatiny, z níï se v okrese nacházejí v chodní ãást okrsku BechyÀská pahorkatina s nejvy - ími vrcholy pfiesahujícími zcela v jimeãnû 500 m n. m. a nepatrná ãást okrsku T nská pahorkatina v okolí Bfieznice u Bechynû. Do jiïní ãásti okresu náleïejí severní v bûïky dvou podcelkû TfieboÀské pánve Lomnické pánve a Karda ofieãické pahorkatiny. Lomnickou pánev (zde okrsek Borkovická pánev) vypl- Àují mocné svrchnokfiídové sedimenty klikovského souvrství a na nich zde vznikly rozsáhlé plochy ra elinn ch lo- Ïisek (Borkovická blata, Horusická blata). Na terciérních uloïeninách u Veselí nad LuÏnicí jsou vyvinuty ve znaãn ch mocnostech kvartérní fiíãní terasy. Jemn písek vyvát z povrchu teras vytvofiil místy píseãné duny, z nichï se typicky zachovala jediná (PR Píseãn pfiesyp uvlkova). V Karda ofieãické pahorkatinû vystupují nad úroveà 450 m n. m. zalesnûná Klobasná (470,2 m n. m.) u Zlukova a StráÏka (456,6 m n. m.) u ípce. Území podél hranice okresu a kraje na v chodû patfií západní ãásti Kfieme - nické vrchoviny, jejímu podcelku Pacovská pahorkatina. Smûrem od severu k jihu jsou souãástí Táborska její okrsky ísnická vrchovina, podél neotektonické linie se severnû od Ch nova zvedají Dubské vrchy s nejvy ími body Batkovy (72, m n. m.) v severní ãásti adubsk m vrchem (602,2 m n. m.) v jiïní ãásti. V chodnû od Dubsk ch vr- Okres Tábor Bfiezov m náletem zarûstající stûny opu tûného vápencového lomu na Kladrubské hofie u Ch nova. TA 5 42

6 âeskobudûjovicko Údolí LuÏnice u obce Hutû vbechyàské pahorkatinû. chû patfií do okresu malá ãást Cetorazské pahorkatiny. JiÏnû od Dubsk ch vrchû se rozkládá Ch novská kotlina s nûkolika v razn mi vápencov mi pahorky, dále k jihu navazuje v bûïek Svidnické vrchoviny, v níï vystupuje v razná hrásè Choustníku (689,2 m n. m.) se stfiedovûk m hradem, na jihu se rozkládá pomûrnû rozsáhl okrsek Tuãapská pahorkatina s nejvy ími vrchy StráÏi tûm (604,7 m n. m.) u Tfiíklasovic a Budislavskou horou (559,4 m n. m.) u Budislavi. Témûfi cel okres je podle Quitta, E., 97 zafiazen do mírnû teplé klimatické oblasti. Území kolem dolní LuÏnice spadá do klimatické jednotky s dlouh m, tepl m létem a krátkou, mírnou zimou, území kolem Tábora a smûrem na jih od nûj do jednotky s normálnû dlouh m, mírn m létem a normálnû dlouhou, pfiípadnû krátkou, mírnû teplou zimou. Vy í polohy Votické vrchoviny na severu a Pacovské vrchoviny na v chodû jsou zafiazeny ke klimatick m jednotkám s normálním, popfiípadû krátk m mírn m létem a normálnû dlouhou mírnou zimou. K chladné klimatické oblasti s velmi krátk m, mírnû chladn m létem a dlouhou mírnou zimou lze zafiadit jen malé území na severozápadû okresu v nejvy ích polohách Votické vrchoviny. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se vpfieváïné ãásti okresu pohybuje v rozmezí od 7,0 do 7,5 C. V nejvy ích polohách okresu, ve Votické vrchovinû na severu a MladovoÏické a Pacovské pahorkatinû na v chodû, klesá pod 6,5 C. Velké vegetaãní období trvá na vût- inû území okresu 20 aï 25 dnû, od zaãátku dubna do pfielomu fiíjna a listopadu. Na 200 aï 205 dnû se zkracuje jen v nejvy ích polohách okresu. Období s mrazov mi dny zaãíná obvykle kolem 5. prosince a konãí v posledních dnech února, trvá tedy celkem 80 aï 85 dnû. V nejvy ích polohách okresu je jen nepatrnû del í. Nejsu í klima je v údolí dolní LuÏnice v oblasti Bechynû, kde roãnû spadne prûmûrnû kolem 550 mm sráïek. V rozsáhlé oblasti mezi Veselím nad LuÏnicí, Táborem a Mladou VoÏicí se prûmûrné roãní úhrny pohybují kolem 600 mm. Nejvlhãí oblastí je Pacovská pahorkatina, kterou ovlivàuje návûtfií âeskomoravské vrchoviny (aï 700 mm). Ve stfiední a jiïní ãásti okresu vût inou pfievládá západní aï severozápadní proudûní, podruïné maximum pfiipadá na jihov chodní smûr. V severní ãásti okresu jsou ãetnûj í severní, popfiípadû jiïní smûry proudûní, coï je podmínûno georeliéfem. Vût ina okresu leïí v povodí LuÏnice, pouze jeho men í severov chodní ãást náleïí jiï do povodí Sázavy. LuÏnice protéká okresem od jeho jiïního okraje u FrahelÏe severním smûrem aï k Táboru, kde se její smûr lomí k západu a pozdûji k jihozápadu. V tomto smûru teãe pak LuÏnice aï k jihozápadní hranici okresu, kter opou tí u ústí Bílinského potoka. Z pfiítokû, které LuÏnice na Táborsku pfiijímá, je vût ina pravostrann ch. Prvním vût ím pfiítokem je NeÏárka, vlévající se do ní zprava na severním okraji Veselí nad LuÏnicí. Tok LuÏnice prodûlává na území okresu zajímav v voj. Z pûvodnû typického rovinného toku s ãast mi rozlivy o povodních ashojn mi mrtv mi rameny a pofiíãními tûnûmi v nivû v okolí Veselí nad LuÏnicí a Sobûslavi se postupnû fiíãní údolí zahlubuje do okolního terénu a na úseku od Tábora aï po hranice okresu fieka protéká úzk m a hlubok m údolím v hloubce 00 aï 50 metrû pod okolním pahorkatinn m terénem. Koncové ãásti údolí jejích pfiítokû mají v tomto úseku podobn charakter. 422 TA 6

7 Okolí Mladé VoÏice odvodàuje Blanice s fiadou drobnûj ích pfiítokû smûrem k severov chodu do Sázavy. Táborsko je pomûrnû bohaté na vodní plochy. âetné rybníky se nacházejí prakticky po celém území okresu. Nejvût ím rybníkem je Horusick (46 ha) v jiïní ãásti okresu, patfiící je tû do TfieboÀské pánve. Dal ími velk mi rybníky jsou Jordán v Tábofie (50 ha), nejstar í umûlá vodní nádrï v regionu zaloïená vroce 492, Jezero (42 ha) a Star Kravín (25 ha) v chodnû od Sezimova Ústí, Velká Kaplice (22 ha) severnû od Jistebnice, Kobern (32 ha) a Hejtman (26 ha) jihov chodnû od Plané nad LuÏnicí. Z dal ích vodních ploch stojí za zmínku zatopené vytûïené pískovny u Vlkova na jihu okresu. Zásoby podzemních vod jsou v okrese soustfiedûny v hlubok ch kfiídov ch a terciérních uloïeninách hydrogeologického rajónu TfieboÀská pánev severní ãást. Tato oblast je v znamn m zdrojem podzemní vody s odbûry soustfiedûn mi v linii vrtû Horusice Dolní Bukovsko. Velká ãást okresu je souãástí hydrogeologického rajónu Krystalinikum v povodí LuÏnice, kter je na podzemní vody pomûrnû chud. Vût í zdroje podzemních vod v krystaliniku jsou vázány pouze na zkrasovatûlé vápence pestré skupiny moldanubika na Ch novsku, kde je nejznámûj ím pramenem tzv. Rutická vyvûraãka, jíï vystupují z podzemí vody patfiící k hydrologickému systému Ch novského (Chotãinského) potoka a protékající pfiedtím hlub ími podzemními prostorami Ch novské jeskynû. Pedologicky se okres fiadí jednak kregionu semi- a hydromorfních pûd se subregiony, kde jako doprovod pfievaïují pseudogleje a v raznû hydromorfní pûdy, jednak k regionu kambizemí nasycen ch a kysel ch (místy aï silnû kysel ch) se subregiony, ve kter ch jsou doprovázeny hlavnû pseudogleji a kambizemûmi pseudoglejov mi. Z hnûd ch pûd se na celém území (vyjma severního v bûïku TfieboÀské pánve) vyvinuly pfieváïnû pod lesními porosty rozsáhlé areály kyselé kambizemû typické na svahovinách kysel ch vyvfiel ch hornin, rul, svorû a fylitû v asociacích s doprovodn mi pseudogleji. V severov chodním v bûïku okresu se nachází kyselá kambizem pseudoglejová. Na svahovinách rul, místy kysel ch a neutrálních intruzív se vytvofiila také nasycená kambizem typická, zaujímající velké plochy zemûdûlské pûdy po obou stranách LuÏnice od Bechynû pfies Tábor a dále aï k v chodní hranici okresu (po obou stranách silnice Tábor Pelhfiimov) a nachází se i jiïnû od Tábora po Veselí nad LuÏnicí, kde je vázána na písãitojílovité a jílovitopísãité pfiedkvartérní sedimenty. Silnû kyselé hnûdé pûdy reprezentované kambizemí dystrickou vznikly na svahovinách kysel ch vyvfiel ch a metamorfovan ch hornin v oblasti Pacovské a Táborské pahorkatiny pfii v chodní hranici okresu (jiïnû od HÛrky 686 m n. m., okolí Horní a Dolní Svûtlé a Vlãevsi). V asociacích s ní zde okolo Okres Tábor Haldy hlu iny po historické tûïbû polymetalick ch rud u Staré VoÏice. 2 Plochá krajina Sobûslavsko-veselsk ch blat v severozápadním v bûïku TfieboÀské pánve. 2 TA 7 423

8 âeskobudûjovicko 2 V chodní okraj Jistebnické vrchoviny u osady Sychrov nad Borotínem, vlevo v pozadí plochá Sobûslavská pahorkatina. 2 Drobné rybníky jsou v znamn m fenoménem krajiny i ve vrchovinn ch ãástech okresu Tábor. Na snímku rybník Zeman u Pohofielic vjistebnické vrchovinû. skalních v chozû a na sutích ojedinûle nalezneme mûlké rankery (kambick a typick ) s litozemûmi. Luvizem typická leïí na polygenetick ch, nûkde i na spra ov ch hlínách severozápadnû od Tábora a Bechynû a jihozápadnû od Sezimova Ústí, doprovázena pseudogleji. JiÏnû od Bechynû zasahuje men í ostrûvek hnûdozemû luvizemní s luvizemí pseudoglejovou. Po hnûd ch pûdách zaujímají nejvût- í rozlohu Táborska hydromorfní pûdy. Glej typick (pseudoglejov ) se vytvofiil v okolí velkého poãtu rybníkû (Horusick, Nov, Jezero, Jordán aj.) a vodních tokû (Dírensk, Mar ovsk a Ml nsk potok, Blanice aj.) na polygenetick ch hlínách a nevápnit ch deluviofluviálních sedimentech a deluviích. V okolí Zál í a Borkovic (jihozápadnû od Sobûslavi) se nacházejí vût í areály gleje organozemního (pelického) na písãitojílovit ch a jílovitopísãit ch pfiedkvartérních sedimentech. Tento pûdní typ obklopuje velké a známé ra elini tû (Borkovická blata) s mocn mi pokryvy organozemû typické (glejové), zãásti jiï vytûïené. V této ãásti okresu a jihov chodnû od Bechynû, severnû a jiïnû od Tábora a v irokém okolí Sezimova Ústí vznikly na polygenetick ch hlínách atûïk ch pfiedkvartérních sedimentech samostatné celky pseudogleje typického (glejového, stagnoglejového). Západnû od Veselí nad LuÏnicí se na spra ov ch pfiekryvech vápnit ch jílû vyvinul v men ím rozsahu pseudoglej luvizemní, v okolí uveden ch ra elini È také pseudoglej organozemní. Pseudogleje jsou v hojné mífie doprovázeny kambizemûmi. Severozápadnû od Veselí nad LuÏnicí (v blízkosti Borkovick ch blat) se na bezkarbonátov ch píscích nachází men í lokalita podzolu arenického. Podél LuÏnice (v úseku Bechynû Tábor aplaná nad LuÏnicí Veselí nad LuÏnicí) se na nevápnit ch nivních sedimentech vytvofiila fluvizem glejová (ojedinûle také fluvizem typická). 424 TA 8

9 Okres Tábor POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Celé Táborsko je souãástí mezofytika. Vût í ãást na severozápadû patfií do fytogeografického okresu Votická pahorkatina (podokres Táborsko-vla imská pahorkatina), okrajové vy í partie také do f. o. Votická vrchovina (podokres âertovo bfiemeno). V e poloïená v chodní ãást je souãástí f. o. âeskomoravská vrchovina. Na jihov chod mezi Ch nov, Veselí nad LuÏnicí a Bechyni zasahuje f. o. TfieboÀská pánev. Údolí LuÏnice od Tábora aï po západ- TA 9 425

10 âeskobudûjovicko 2 Zbytky ãern ov ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum) se nacházejí v kaàonovitém údolí LuÏnice a jejích pfiítokû pod Táborem a roztrou enû i v severní ãásti TfieboÀské pánve. Na snímku pfiirozen porost v âernické obofie v chodnû od Sudomûfie u Bechynû. 2 Srpice barvífiská (Serratula tinctoria) roste roztrou enû ve stfiídavû vlhk ch bezkolencov ch loukách svazu Molinion ave vlhãích lesních lemech. ní hranici okresu patfií do f. o. Stfiední Povltaví a malé území u Hodonic je souãástí f. o. Jihoãeská pahorkatina (podokres Písecko-hlubock hfieben). Rozmanitou kvûtenu zpestfiují jak teplomilné druhy Stfiedního Povltaví, tak subboreální prvky na ra elini tích TfieboÀské pánve. K nejzajímavûj ím druhûm patfií lomikámen trsnat vlnat (Saxifraga rosacea subsp. steinmannii) a kufiiãka Smejkalova (Minuartia smejkalii), hofieãek mnohotvárn ãesk (Gentianella praecox subsp. bohemica), bûlorozchodník huàat (Oreosedum villosum), ostfiice oddenkatá (Carex rhizina), plavuník cypfii kovit (Diphasiastrum tristachyum), kyvor lékafisk (Ceterach officinarum), stfievíãník pantoflíãek (Cypripedium calceolus), koniklec jarní (Pulsatilla vernalis), pu tiãka rozprostfiená (Lindernia procumbens), sítina rybniãní (Juncus tenageia), s. hlavatá (J. capitatus), nepatrnec pískomiln (Aphanes australis), stozrník lnovit (Radiola linoides), nehtovec pfieslenit (Illecebrum verticillatum), drob ek nejmen í (Centunculus minimus) a píseãnatka nejmen í (Arnoseris minima). Na ra elini tích TfieboÀské pánve nacházíme lokality kapradû hfiebenité (Dryopteris cristata), rosnatky anglické (Drosera anglica), ostfiice lahounovité (Carex chordorrhiza), o. dvoudomé (C. dioica), suchop ru tíhlého (Eriophorum gracile) a hlízovce Loeselova (Liparis loeselii). Dfiípatka horská (Soldanella montana) se zde pfiibliïuje severní hranici svého areálu. V souãasnosti pfievládají intenzivnû obhospodafiované zemûdûlské pozemky, degradované louky a borové a smrkové lesní kultury. Potenciální vegetací Táborska byly acidofilní bikové a jedlové doubravy (Luzulo albidae-quercetum, Abieti-Quercetum), které se takfika nedochovaly. Jejich pfiítomnost indikují zejména bika bûlavá (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), ãern luãní (Melampyrum pratense), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jestfiábník LachenalÛv (Hieracium lachenalii), stanovi tû jedlov ch doubrav bika chlupatá (Luzula pilosa) a svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium). Nejvy í polohy pokr valy buãiny, v nichï pfievaïoval acidofilní bikov typ (Luzulo-Fagetum) s bikou bûlavou, borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), pstroãkem dvoulist m (Maianthemum bifolium) a vûsenkou nachovou (Prenanthes purpurea). âást tûchto porostû byla zfiejmû dfiíve tvofiena kvûtnat mi buãinami a acidofilní charakter získala teprve degradací pastvou nebo lesním hospodafiením. Zbytky kvûtnat ch buãin nalezneme dnes jen v nejvy ích polohách. V kulminaãní ãásti Votické vrchoviny jsou to buãiny s lípou malolistou (Tilio cordatae-fagetum), kdeïto ve vy ích polohách âeskomoravské vrchoviny buãiny s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum) vmozaice s kostfiavov mi buãinami (Festuco altissimae-fagetum). V jejich bylinném patfie rostou napfi. samorostlík klasnat (Actaea spicata), pitulník horsk (Galeobdolon montanum), violka lesní (Viola reichenbachiana) a ãarovník prostfiední (Circaea intermedia). Na svazích údolí LuÏnice pod Táborem jsou zachovány ãern ové dubo- 426 TA 0

11 habfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které snad kdysi pokr valy také pahorkatiny na Choustnicku a vápence u Ch nova. Na skalnat ch ostroïnách jsou maloplo nû vyvinuty acidofilní jestfiábníkové bory (Hieracio pallidi-pinetum) a fragmenty subacidofilních teplomiln ch doubrav (Quercion petraeae), na balvanit ch svazích suèové lesy s mûsíãnicí vytrvalou (Lunario-Aceretum) avjejich horních ãástech acidofilní metlicové jedliny (Deschampsio flexuosae-abietetum). V jiïní ãásti okresu byly plo nû roz ífieny stfiemchové doubravy a stfiemchové ol iny (spoleãenstva Quercus robur- -Padus avium, Alnus glutinosa-padus avium) s ostfiicí tfieslicovitou (Carex brizoides). Mnohde na nû navazují mokfiadní ol iny (Carici elongatae-alnetum). Na Sobûslavsko-veselsk ch blatech se dochoval nevelk komplex ra elini È, tvofien blatkov mi a vlochyàov mi bory (Pino rotundatae-sphagnetum, Vaccinio uliginosi-pinetum). TfieboÀskou pánev charakterizuje i komplex vegetace slatinn ch a pfiechodov ch ra elini È. Vodní a mokfiadní vegetace je nejlépe vyvinuta v toku LuÏnice a jejích mrtv ch ramenech, ale setkáváme se s ní také v ãetn ch rybnících, které leïí v okolní pahorkatinû. Ve zdej ích vodách nacházíme voìanku Ïabí (Hydrocharis morsus-ranae), Ïebratku bahenní (Hottonia palustris), stulík Ïlut (Nuphar lutea) a leknín bíl (Nymphaea alba). V korytû LuÏnice roste rdest uzlinat (Potamogeton nodosus). V odlesnûné krajinû najdeme kosené mezofilní louky svazu Arrhenatherion a krátkostébelné louky svazu Violion caninae. Pouze v nejteplej ích ãástech nad údolím LuÏnice a na vápencích u Ch nova se objevují druhovû bohat- í porosty s dominantní váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum). V nivách jsou bûïné pcháãové louky (Calthion), zejména porosty s pcháãem bahenním (Cirsium palustre) adûhelem lesním (Angelica sylvestris), na nichï vzácnû roste i upolín nejvy í (Trollius altissimus). V okolí svahov ch prameni È jsou roztrou eny zbytky ra elinn ch luk (Caricion fuscae) se suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium), ostfiicí obecnou (Carex nigra), o. Hartmanovou (C. hartmanii) a místy hojn m prstnatcem májov m (Dactylorhiza majalis). Stfiídavû vlhká stanovi tû hostí bezkolencové porosty (Molinion), na nichï vzácnû roste hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe) a kosatec sibifisk (Iris sibirica). Lesy pokr vají 28 % rozlohy regionu. Podíl jehliãnanû ãiní 9 %. Pfievládá smrk (5 %), borovice má zastoupení 37 %, modfiín %, ostatní jehliãnany 2 %. Listnaté dfieviny tvofií 8 % dub 3 %, bfiíza 2 %, buk %, ol e %, ostatní listnáãe %. 2 Okres Tábor Bfiehy ra elinn ch tûnûk lemované ostfiicovora eliníkov mi spoleãenstvy svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis, v tûàkách jsou vyvinuta spoleãenstva natantních makrofyt s dominantním rdestem vzpl vav m (Potamogeton natans). PR KozohlÛdky. 2 Upolín nejvy í (Trollius altissimus) se vzácnû vyskytuje na vlhk ch nivních loukách svazu Calthion, napfiíklad v pfiírodním parku Turoveck les. TA 427

12 âeskobudûjovicko 2 Ukázkovû vyvinuté luãní ostfiicovomechové spoleãenstvo svazu Caricion fuscae v nápadném jarním aspektu s kozlíkem dvoudom m (Valeriana dioica) a prstnatcem májov m (Dactylorhiza majalis). 2 Pofiíãní tûnû v nivû LuÏnice udráchova v severní ãásti TfieboÀské pánve, zarûstající od okrajû Ïebratkou bahenní (as. Hottonietum palustris) avhlub ím vodním sloupci stulíkem Ïlut m (as. Myriophyllo- Nupharetum). 3 PiÏmovka mo usová (Adoxa moschatellina) je charakteristick m druhem suèov ch lesû. 3 Dnes pfievládají kulturní porosty borovice a smrku. Roz ífien v ak zûstal pûvodní ekotyp tfieboàské borovice nejsevernûji rostoucí v Turoveckém lese. Vlivem hospodafiení témûfi vymizela jedle, dub je pfiítomen sporadicky, pfievaïují umûlé v sadby. Staré v stavky dubu a borovice lze spatfiit v âernické obofie. Na Sobûslavsku byla fiada pfiirozenûj ích porostû zniãena velkoplo nou tûïbou ra eliny. Komplex porostû s pfiírodû blízkou skladbou dfievin se nachází zejména v zafiíznutém údolí LuÏnice pod Táborem. Fauna táborského okresu je velice pestrá, protoïe zejména v jiïní ãásti okresu dochází k tûsnému prolínání zcela odli n ch prvkû. Na ra elini tích najdeme druhy charakteristické pro pásmo severské tajgy a tundry. Na v slunn ch such ch místech, zejména na písãitém substrátu, lze naopak nalézt v raznû teplomilné druhy stepní fauny, pfiiãemï vzdálenost mezi takto diametrálnû odli n mi biotopy b vá mnohde jen nûkolik kilometrû. Bohatou zvífienu mají také dochované zbytky pfiirozen ch porostû buãin a dubohabfiin. Prvky pûvodnû nejroz ífienûj í lesní formace acidofilních doubrav pfieïívají i ve vysázen ch jehliãnat ch lesích. V lesních porostech na terasách LuÏnice jiïnû od Tábora, které mají místy charakter acidofilních doubrav, ale jsou dnes vût inou nahrazeny borov mi monokulturami, nacházíme pomûrnû jednotvárnou faunu, v níï sice chybûjí druhy teplomiln ch listnat ch (dubov ch) lesû, zato nûkter mi prvky pfiipomíná zvífienu reliktních borû. Typick mi druhy jsou zde tesafiík Spondylis buprestoides, slunéãko Coccinella hieroglyphica, mandelinka Lochmaea suturalis, knûïice Elasmucha ferrugata aj. V nejjiïnûj í ãásti okresu se objevuje zfietelnû vût í podíl teplomiln ch druhû entomofauny, napfi. zlatohlávek Oxythyrea funesta, tesafiík Menesia bipunctata, váhalka Trixoselis marginella avosík Polistes gallicus s fiasníkem Xenos vesparum, kter na nûm parazituje. Váté písky, zejména PR Píseãn pfiesyp u Vlkova a nyní jiï zcela zdevastovan pfiesyp HÛrka u Plané nad LuÏnicí, byly je tû pfied zhruba 50 lety velice v znamn m refugiem teplomiln ch druhû blanokfiídl ch. Cenné jsou mokfiadní biotopy, kter ch je ale ve srovnání s centrální ãástí TfieboÀské pánve ménû. Pfiesto Ïije na rybniãních soustavách v této ãásti okresu iroké spektrum vodních a mokfiadních druhû ÏivoãichÛ. Z v znaãn ch druhû bezobratl ch jsou to místy bûlopásek tavolníkov (Neptis rivularis), Pterostichus aterrimus, lesák Airaphilus elongatus a mnohé dal í. Hnízdí zde volavka popelavá (Ardea cinerea), moudi- 428 TA 2

13 vláãek luïní (Remiz pendulinus), slavík modráãek (Luscinia svecica), v poslední dobû se z CHKO TfieboÀsko ífií husa velká (Anser anser). Na vodních tocích a na rybnících je bûïná vydra fiíãní (Lutra lutra). V jiïní ãásti okresu se nachází nûkolik rozsáhl ch ra elini È s charakteristickou faunou bezobratl ch. Rozdíly v typu jejich vegetaãního krytu nebo ve stupni sekundární sukcese po naru ení tûïbou ra eliny se markantnû odráïejí také ve sloïení jejich fauny. Nejlépe jsou prozkoumáni bezobratlí v PR Borkovická blata se zachoval mi porosty blatkového boru, s hojn m v skytem druhû vázan ch na rojovník, k nimï patfií pouzdrovníãek Coleophora ledi a mera Cacopsylla ledi. Na v slunn ch stanovi tích pfii okraji ra elini tû zde Ïijí i vyslovenû teplomilné druhy plo tic (napfi. hranatka Phymata crassipes) a nûkter ch dvoukfiídl ch. Naproti tomu ostatní ra- elini tû v oblasti (PR KozohlÛdky, NPR Ruda, PR Rod), která se nacházejí v ãasnûj ích stadiích sukcesního v voje, charakterizuje pfiítomnost perleèovce severního (Boloria aquilonaris) a okáãe stfiíbrookého (Coenonympha tullia), v jejich lemov ch kfiovinn ch porostech s tavolníkem Ïije hojnû bûlopásek tavolníkov (Neptis rivularis) ave faunû Ïivého ra eliníkového patra nechybûjí tyrfobiontní druhy drav ch stfievlíkû, drabãíkû a pavoukû. Na otevfien ch plochách nûkter ch ra elini È hnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago), bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), ãírka obecná (Anas crecca), vzácnû a nepravidelnû kalous pustovka (Asio flammeus). V ra elinn ch tûních se rozmnoïují poãetné populace skokana krátkonohého (Rana lessonae) a s. ostronosého (R. arvalis) avcelku je na ra elini tích bûïná i zmije obecná (Vipera berus). Borové lesy v okolí Borkovick ch blat jsou tradiãním hnízdi tûm lelka lesního (Caprimulgus europaeus). Rozsáhlej í smí ené lesy v âernické obofie, podél LuÏnice mezi Táborem abechyní a v okolí Choustníku a Ch nova mají pestrou faunu, pro níï je charakteristická pfiítomnost nûkter ch stenotopních druhû broukû, mj. ãervenáãka Schizotus pectinicornis, drabãíkû Quedius scitus a Q. paradisianus, dvoukfiídl ch (fiada bedlobytek, zavalitka Meoneura atoma) a plïû, z nichï na Choustníku najdeme zemouna skalního (Aegopis verticillus). Na nûkolika lokalitách zde hnízdí ãáp ãern (Ciconia nigra), v posledních letech byly zji tûny také ãastûj í náv tûvy losa evropského (Alces alces) v âernické obofie. Na v slunn ch místech v zafiíznutém údolí LuÏnice Ïijí nûkteré teplomilné druhy broukû, napfi. kvûtomil Cteniopus sulphureus a mandelinka Sermylassa halensis a na vápencov ch lokalitách nalézáme plïe suchomilku obecnou (Xerolenta obvia). Vzácnû se zde objevuje uïovka hladká (Coronella austriaca). Severní ãást okresu má vy í prûmûrnou nadmofiskou v ku a místy se tu nacházejí podhorské druhy broukû, napfi. stfievlík zlatoleskl (Carabus auronitens), drabãíci Anthophagus caraboides a A. angusticollis a pátefiíãek Cratosilis denticollis. V fiíãce Blanici na MladovoÏicku Ïije dnes jiï velmi vzácn vodní mlï velevrub tup (Unio crassus). Nejstar í osídlení je datováno do pozdní doby kamenné (chamská kultura, Tábor). Spolehlivû je doloïeno ranû stfiedovûké slovanské osídlení, zejména podél LuÏnice, pozdûj í vrcholn rozvoj nastává ve století a rozkvût ranû novovûkého hospodáfiství spadá do 6. století, kdy byly dosídleny i okrajové ãásti regionu. Utváfiení krajiny je úzce spjato zejména s RoÏmberky (Bechynû, Choustník). Jim a jejich nástupcûm vdûãíme za zachování nû- Okres Tábor Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) nehojnû hnízdí v borov ch lesích v oblasti Sobûslavsko-veselsk ch blat. 2 Okáã stfiíbrook (Coenonympha tullia) je mokfiadní druh, v jihoãeském regionu znám jen z malého poãtu lokalit. Vyvíjí se pfiedev ím na suchop ru. 3 KrouÏilka Rhamphomyia marginata je typick m druhem borov ch lesû na písãitém podkladu v jiïní ãásti Táborska. Samice má velmi roz ífiená kfiídla s tmav m okrajem. 2 3 TA 3 429

14 âeskobudûjovicko 2 Malebné mûsto Bechynû nad kaàonovit m údolím LuÏnice. 2 Typické vesnické usedlosti ve vrcholové ãásti Jistebnické vrchoviny. Osada Cunkov. kter ch lesních komplexû s pfiirozenûj í druhovou skladbou a za vybudování soustav rybníkû, zejména na TfieboÀsku. Krajinn ráz dlouhodobû formoval tradiãní zpûsob vyuïívání území. Mozaika polí, luk, mokfiadû a lesíkû doznala nejvût ích zmûn ve druhé polovinû 20. století. Po roce 990 do lo k ãásteãnému útlumu zemûdûlství, pfiiãemï úãinky na pfiírodu nejsou vïdy jen pozitivní, nûkteré pozemky zûstaly neobdûlány a podléhají ruderalizaci. V razn m zásahem do krajiny jsou tû- Ïebny tûrkopísku u Veselí nad LuÏnicí, nyní zatopené vodou a rekreaãnû vyuïívané, a rozsáhlá plo ná tûïba ra eliny na Borkovick ch blatech, kde ãást ploch po skonãení tûïby dobfie regeneruje. Do jiïní ãásti regionu zasahuje CHKO TfieboÀsko. Kromû toho je zde zfiízeno est pfiírodních parkû, jejichï motivem ochrany jsou celistvé lesní komplexy, mnohde s mozaikou rybníkû na okrajích, resp. zachovaná malebnû ãlenitá kopcovitá krajina (Jistebnická vrchovina). V okrese bylo k vyhlá eno 30 maloplo - n ch zvlá È chránûn ch území (z toho 5 v CHKO TfieboÀsko) a 36 památn ch stromû. K vyhlá ení se pfiipravuje PR Pacova hora. 430 TA 4