DIPLOMOVÁ PRÁCE POSTAVENÍ SPRÁVCE KONKURSNÍ PODSTATY

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE POSTAVENÍ SPRÁVCE KONKURSNÍ PODSTATY Radek Fišar 2005/2006 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma : Postavení správce konkursní podstaty zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny podpis 0

2 Obsah 1. Úvod 3 2. Historický exkurz 4 3. Právní úprava správce konkursní podstaty Prameny právní úpravy a její vztah k jiným právním odvětvím Správce konkursní podstaty Zvláštní správce, zástupce správce a předběžný správce Odměna správce Práva a povinnosti správce Postavení SKP v jednotlivých fázích konkursního řízení Přípravná fáze Návrh Řízení o ochranné lhůtě Fáze prohlášení konkursu Usnesení Účinky prohlášení konkursu Fáze vlastního konkursu Přihlašování pohledávek, přezkumné jednání, věřitelský výbor Konkursní podstata Majetek zapisovaný do konkursní podstaty Neúčinné a odporovatelné právní úkony, neplatnost právních úkonů Soupis majetku do konkursní podstaty Konečná fáze Zpeněžení konkursní podstaty Konečná zpráva a rozvrh výtěžku Nucené vyrovnání 38 1

3 Zrušení konkursu Evropská unie a zahraniční exkurz Evropská unie Zahraniční exkurz Rekodifikace Současné problémy úpadkového práva a cesta k rekodifikaci Návrh nové úpravy Některé další doprovodné návrhy Zamyšlení nad současným ostavením SKP a úvahy de lege ferenda Summary Použité prameny a seznam literatury Literatura Právní předpisy Judikatura Ostatní prameny Webové stránky 61 2

4 1. Úvod Prvotním cílem této diplomové práce je celková analýza stávajícího postavení správce konkursní podstaty podle platné právní úpravy ve všech fázích konkursního řízení, v návaznosti na připravovanou rekodifikaci úpadkového práva. V jednotlivých kapitolách je popsána činnost správce konkursní podstaty, jeho práva a povinnosti a zároveň problémy, které s sebou jeho funkce přináší. V závěru práce je pak nastíněn obsah připravované rekodifikace, její hodnocení a zamyšlení se nad budoucí i současnou úpravou s některými návrhy z pohledu de lege ferenda. Téma své diplomové práce jsem si vybral především z toho důvodu, že úpadkové právo je v současnosti velmi diskutovanou veličinou a v příštích měsících by mělo projít kompletní přestavbou po vzoru moderních zahraničních úprav, která s sebou přinese mnoho nového a do této doby neznámého. Zároveň je to také oblast, která podléhá mému osobnímu zájmu. Úpadkové právo je vzhledem ke své provázanosti nejen s různými odvětvími práva, ale i s mnoha jinými obory, jako je například ekonomie, management atd., velmi specifickou a svým způsobem unikátní oblastí práva. Jelikož je v současnosti advokátní praxe velmi přeplněna a pro mnohé absolventy je čím dál tím těžší najít odpovídající zaměstnání, skýtá podle mého názoru úpadkové právo do budoucna kvalitní příležitost k uplatnění budoucích svědomitých právníků. Konkursní řízení je nyní terčem většiny médií, a to hlavně v souvislosti s mnohými majetkovými úniky. K těmto únikům dochází z části díky nekvalitní právní úpravě obsahující mezery, kterých některé osoby s nízkým mravním vědomím spolehlivě využívají ke svému obohacení, ale z části i kvůli obcházení zákona tam, kde byl zákonodárce svědomitý. Připravovaná rekodifikace by měla mnohé vyřešit a vnést světlo do úpadkové problematiky a doufám, že k tomu přispěje svým skromným dílem i tato diplomová práce. 3

5 2. Historický exkurz Pokud chceme vytvořit a správně hodnotit dokonalý obraz postavení správce konkursní podstaty v konkursním řízení, je bezesporu důležité zaměřit se nejen na současnou právní úpravu a praxi použití tohoto institutu, ale také na jeho vývoj z pohledu dějin. Skrze historický pohled tak můžeme při úvahách de lege ferenda dosáhnout kvalitnějšího nazírání na celkovou problematiku úpadkového práva. Toto právo se vyvíjelo především v závislosti na soudobých ekonomických vztazích a poměrech ve společnosti a současně s ním i institut správce konkursní podstaty. První zmínky o něm můžeme nalézt již v dobách římského práva, i když se od dnešního pojetí správce konkursní podstaty značně liší. V konkursním řízení římského práva, které bylo zahajováno praetorovým nebo místodržitelovým dekretem, se osoba podobná dnešnímu správci označovala jako magister bonorum, později za Justiniána jako curator bonorum. Jeho hlavním úkolem bylo provést prodej dlužníkova majetku, avšak pravidla tohoto zpeněžení byla vzhledem k současnosti velice rozdílná. 1 Úprava úpadkového práva je velmi úzce spjata a lze říci, že je i životně závislá na rozvoji ekonomických a obchodních vztahů. Vzpomeňme si jen na vývoj po roce 1948 v Čechách, kdy právní úprava vlivem zavedení tzv. celospolečenského vlastnictví a direktivního řízení hospodářství přestala být potřebná. Konkurzní řízení a jeho úprava jdou ruku v ruce s hospodářskými vztahy a poměry ve společnosti, proto bych jeho počátky zařadil do středověku a hlavně do oblasti italských měst, kde v 16. století nastal vysoký hospodářský rozvoj. Současně s ním se začínají objevovat nové myšlenky v pojetí konkursního řízení, které mělo zajistit všem věřitelům dlužníka poměrné uspokojení jejich pohledávek. Hlavní myšlenkou tohoto nového pojetí se stalo přesvědčení, že rozprodej celého dlužníkova majetku je nutný pouze v případě insolvence, tedy v případě, kdy dlužník není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. K tomuto období musím bezpochyby zmínit i dvě významná literární díla zachycující obchodně právní vztahy, která se na vzniku a formování úpadkového práva významně podílely. Jedná se o dílo Tractatus de conrurbatoribus sive decoctoribus od Benvenuta 1 Více viz. Schelleová, I. Konkursní a vyrovnací řízení. Brno : IURIDICA BRUNENSIA, 1995, s

6 Stracchy z roku 1576 a dílo španěla Salgada de Samozy s názvem Labyrinthus creditorum cocurrentium ad litem per debitorem communem inter illos causatam z roku Úpadkové právo se díky odlišným poměrům v jednotlivých evropských zemích vyvíjelo odlišně, a proto se nyní zaměřím na vývoj konkursního řízení a institutu správce konkurzní podstaty v Čechách. Počátky vývoje úpadkového práva lze zařadit do první poloviny 17. století. V této době dala impuls k jeho utváření potřeba řešit vysokou zadluženost šlechty a především tzv. měnovou kalkádu v roce 1623, kterou můžeme označit za jakýsi státní bankrot, což byl důsledek znehodnocení české měny 2. Některá ustanovení pro řešení dlužnických vztahů obsahuje již Obnovené zřízení zemské vydané roku 1627, ovšem k vlastnímu osamostatnění konkursního řízení dochází až o deset let později, vydáním císařského reskriptu z 29. srpna 1637 a na něj navazujícího místodržitelského patentu z 23. listopadu téhož roku. Tyto legislativní akty významně přispěly ke zdokonalení průběhu zjišťování okruhu věřitelů a uplatnění jejich nároků. Vývoj však pokračoval dále a vyvrcholil roku 1640, kdy byly vydány tzv. Deklaratorie a Novelly, o kterých by se dalo říci, že jsou prvním českým konkursním řádem. 3 Tyto dokumenty upravovaly konkursní řízení s následnými novelizacemi více než sto let, a to až do doby vydání Josefínského konkursního řádu roku 1781, který byl však pro svou nákladnost a zdlouhavost nahrazen konkursním řádem z 25. prosince 1868 č. 1/1869 ř.z. Tento řád byl postaven na zásadě univerzality, což znamenalo, že byl konkursem postihnut veškerý dlužníkův majetek. Princip však v praxi nebyl doveden do dokonalosti. Z toho důvodu, a také díky nekvalitnímu rozdělení a uspokojování pohledávek věřitelů, nenabyl v praxi valného významu, proto byl zreformován cisařským nařízením č. 337/1914 ř.z. Současně s tímto nařízením byl vydán i nový samostatný vyrovnací řád. Tyto legislativní akty byly přijaty po ukončení první světové války nově vzniklou Československou republikou v roce 1918 za základní právní předpisy upravující úpadkové právo. Úprava se však po krátké době stala pro nově se rozvíjející zemi 2 Více viz. Schelleová, I. In Větrovec, V., Berka, J. a kol. Konkurz a vyrovnání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2003, s Více viz. Schelleová, I. In Větrovec, V., Berka, J. a kol. Konkurz a vyrovnání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2003, s

7 nedostatečná a vyvstala nutnost úpravy nové. Tak se stalo po dlouhém projednávání dne 27. března 1931, kdy Národní shromáždění přijalo zákon č. 64/1931 Sb. Uvedený zákon se ukázal být na svou dobu velmi pokrokový, o čemž jsme se mohli nedávno přesvědčit, a to v tom smyslu, že sloužil jako předloha k vytvoření současné úpravy konkursního řízení. Po druhé světové válce, vlivem velkých celospolečenských změn, nastaly také změny v úpadkovém právu. V roce 1948, kdy nastoupili v Československé republice komunisté k vládě a zavedlo se tzv. celospolečenské vlastnictví a direktivně plánované hospodářství, začala být úprava konkurzního řízení prakticky nepotřebná. V situaci, kdy se stát stal v podstatě výhradním vlastníkem všech výrobních prostředků, nabývaly předpisy konkurzního řízení na zbytečnosti, a tak v roce 1950 přestaly platit úplně. K jejich zrušení došlo vydáním nového občanského soudního řádu č. 142/1950 Sb., i když některá okrajová ustanovení se zde zachovala pro konkursní řízení v zahraničí. Po takřka padesátileté stagnaci vývoje konkursního práva v Čechách znamenaly polistopadové změny v roce 1989 obrození konkurzního práva, a jak už jsem se zmínil, předlohou polistopadové úpravy se stal prvorepublikový zákon č. 64/1931 Sb. Nová úprava nabyla účinnosti dne 1. října 1991 po č. 328/1991 Sb. Tento zákon je ve svých pozdějších zněních platný až do dnešních dnů. Novelizací bylo řekněme požehnaně, z nichž nejdůležitějšími vzhledem k podstatným změnám byly č. 122/1993 Sb., č. 94/1996 Sb. a č. 105/2000 Sb. Když si uvědomíme skutečnost, že uvedený zákon je postaven na základech prvorepublikového zákona, i když ve své době velmi pokrokových, nelze pominout fakt, že v dnešních dnech je tato úprava značně nedostačující a celková rekodifikace je více než nutná. Ve světě, hlavně ve vyspělých demokratických státech, se již dlouhou dobu zastává nové pojetí řešení úpadku, a to především moderními metodami, jako je reorganizace úpadcova podniku, a nikoli prosté zpeněžení jeho aktiv. Tento nový směr procesního řešení úpadku vznikl vydáním amerického zákona již v roce 1978 a ovlivnil zákonodárství řady zemí 4. Použití zmíněného moderního řešení však spočívá v předpokladu určité stability ekonomických subjektů, kterou naše země po 4 Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha : Linde Praha, 2004, s

8 listopadové revoluci dlouhou dobu postrádala. V současnosti už ale hospodářský rozvoj dospěl do takové fáze vyspělosti, že nové trendy moderního řešení úpadku jsou snáze realizovatelné, a proto se jistě shodneme v názoru, že další novelizace značně za realitou pokulhávajícího zákona č. 328/1991 Sb., již není řešením. České úpadkové právo vyléčí pouze celková rekodifikace, která bude postavena na současných principech plynoucích z aktuálního stavu ve společnosti a hospodářství, a která bude dynamičtěji reagovat na neustálé změny podnikatelského prostředí. 7

9 3. Právní úprava správce konkursní podstaty 3.1. Prameny právní úpravy a její vztah k jiným právním odvětvím Než se pustíme do detailní analýzy postavení správce konkursní podstaty a jeho práv a povinností v konkursním řízení, je pro začátek nutné, vymezit aktuální prameny právní úpravy a samozřejmě také její vztah k jiným právním odvětvím. Základním právním předpisem upravujícím úpadkové právo je, jak už bylo v předcházející kapitole uvedeno, zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen ZKV ). K této základní úpravě náleží hlavně vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 476/1991 Sb., v platném znění, kterou se provádějí některá ustanovení uvedeného zákona. Týká se především otázek souvisejících s vedením seznamu správců příslušnými krajskými soudy a zákonných odměn správců za úspěšně dokončenou práci. Dalším prováděcím předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v platném znění, která v části sedmé upravuje ustavení osoby správcem konkursní podstaty, předběžným správcem, zvláštním správcem, vyrovnacím správcem nebo jejich zástupcem. Konkursní právo netvoří samostatné právní odvětví a je úzce provázáno s mnoha dalšími právními předpisy. Aplikace ZKV je proto velmi náročná a to především z toho důvodu, že je vždy třeba vykládat jej ve spojitosti s ustanoveními řady dalších právních předpisů. Těchto předpisů je vskutku velké množství, kupříkladu předpisy práva obchodního, občanského, pracovního, finančního, jejichž detailní popsání přesahuje možnosti této práce, proto bych zmínil jen nejdůležitější z nich. Snad nejužší vztah má konkursní právo k občanskému právu procesnímu. Konkursní řízení je díky své povaze specifickou formou civilního procesu, resp. zvláštním řízením, zahrnujícím v sobě prvky nalézacího i vykonávacího řízení. V 66a odst. 1 stanoví ZKV přiměřené použití občanského soudního řádu ( dále jen OSŘ ) všude tam, kde úprava v ZKV chybí. Je zde tedy stanoven vztah obecnosti OSŘ ke zvláštnímu ZKV. Jelikož se v konkurzním řízení pohybujeme v oblasti, kde se denně nakládá s majetkem mnohdy astronomických hodnot, je důležité připomenout i vztah konkursního práva k právu trestnímu. Trestní zákon ( dále jen TZ ) 8

10 vypočítává řadu skutkových podstat, jejichž naplnění může v průběhu konkursu dojít. Uveďme pro ilustraci 256b TZ, který stanoví tresty za tzv. pletichy v řízení konkursním a vyrovnacím nebo 126 TZ upravující maření výkonu funkce správce konkurzní podstaty a povinnost podání návrhu na prohlášení konkurzu. K dalším trestným činům v souvislosti s konkurzem často dochází dle hlavy druhé a deváté zvláštní části TZ, a to trestným činům proti hospodářské kázni a majetkovým trestným činům. Mezi trestné činy proti hospodářské kázni patří například zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle 125 TZ, v případě zatajování či úmyslného zničení úpadcova účetnictví, nebo zneužití informací v obchodním styku podle 128 odst. 2 a 4 TZ, při oddělení majetku od závazků a obejití zákonných ustanovení o prodeji podniku. U majetkových trestných činů se většinou jedná o trestný čin poškozování věřitele dle 256 TZ Správce konkursní podstaty Ústřední postavou každého konkursního řízení je bezesporu správce konkursní podstaty ( dále jen SKP nebo správce ). SKP je zvláštním procesním subjektem zúčastněným na konkursním řízení, není však účastníkem řízení, zástupcem úpadce ani věřitelů. Nelze ani říci, že správce je veřejným činitelem, neboť ZKV ani jiný právní předpis mu toto postavení nepřiznávají. Lze jej však považovat za zvláštní veřejnoprávní orgán, jehož úkolem je zajištění řádného průběhu konkursu. 5 Existují však dva případy, kdy se SKP účastníkem konkursního řízení stává, a to pokud uplatňuje své vlastní pohledávky proti podstatě, jako je pohledávka odměny a vynaložených nákladů anebo ve sporech souvisejících s konkursem, jako jsou incidenční spory nebo již probíhající řízení v době prohlášení konkursu. Správce je na základě ustanovení 8 odst. 1 ZKV do své funkce ustanoven soudem. Dle této normy je možné ustanovit pouze osobu zapsanou do seznamu správců, který je veden příslušným soudem ke konkursnímu řízení na majetek dlužníka. Výjimečně lze ustanovit správcem i osobu do 5 Nález Ústavního soudu ČR ze dne , č. 403/2002 Sb. 9

11 seznamu nezapsanou, to však pouze v případě, že vzhledem k předpokládané povaze konkursu si její správa vyžádá zcela specializovanou odbornost, kterou nemůže poskytnout žádná s osob zapsaných v seznamu, popř. není možné z jiných důvodů ( např. podjatost ) ustanovit jakoukoli jinou osobu ze seznamu. Tato osoba však musí se svým ustavením souhlasit a zároveň splňovat základní předpoklady výkonu funkce správce, tj. podmínky pro zápis do seznamu, které jsou popsány níže. Podmínky pro zapsání do tohoto seznamu stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 476/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Do seznamu správců lze zapsat jen bezúhonnou fyzickou osobu s plnou způsobilostí k právním úkonům, která má přiměřenou odbornou způsobilost a se zápisem souhlasí, nebo veřejnou obchodní společnost, která bude činnost správce vykonávat prostřednictvím svých společníků, o nichž prokáže, že splňují podmínky pro zapsání do seznamu. Společníky veřejné obchodní společnosti v tomto případě mohou být pouze fyzické osoby. Vedení seznamů správců je v kompetenci předsedy konkursního soudu. Jemu se podávají návrhy na zápis a on rozhoduje o zapsání osoby do seznamu či o jejím vyškrtnutí. Seznam správců je na základě ustanovení 2 odst. 1 vyhl. 476/1991 Sb., v platném znění, rozdělen na tři části, podle druhu osob do něj zapisovaných, a to části A, B a C. Do části A seznamu jsou na vlastní návrh zapisováni advokáti, kteří mají sídlo v obvodu konkursního soudu, a notáři, jmenovaní do notářského úřadu v obvodu konkursního soudu. Kromě obecných údajů, stanovených 3 odst. 1 uvedené vyhlášky, jako je jméno, příjmení, datum narození, trvalý pobyt, u veřejných obchodních společností sídlo, obchodní jméno atd. 6, a které jsou povinné pro všechny tři skupiny, musí osoby žádající o zápis do části A seznamu k návrhu připojit doklad o tom, že jsou zapsány v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou anebo že byly jmenovány notářem do notářského úřadu. Do části B seznamu se zapisují jiné vhodné osoby, především osoby s ekonomickým vzděláním, jako jsou daňoví poradci, auditoři nebo likvidátoři, a to na návrh příslušné samosprávné profesní organizace nebo státních orgánů. K tomuto návrhu musí být přiložen souhlas navrhované osoby s jejím zápisem do seznamu, osvědčení o bezúhonnosti, tj. výpis 6 Vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání. 10

12 z rejstříku trestů a osvědčení o přiměřené odborné způsobilosti k výkonu funkce správce, vydané navrhovatelem, např. doporučení či jiné hodnocení, popř. doklad o kvalifikaci či doklad o absolvování specializovaného kurzu nebo školení. V praxi jsou akceptovány i návrhy podávané dobrovolnými profesními sdruženími správců podstat a likvidátorů, jakým je v současnosti např. Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR nebo Česká komora správců majetku, i když neexistuje zákonný podklad pro vznik takových komor. Tyto dobrovolné komory jsou tak zakládány v různých formách, jako např. sdružení podle zákona č. 83/1990Sb., o sdružování občanů. Konečně do části C seznamu jsou zapisovány veřejné obchodní společnosti na vlastní návrh. K návrhu musí být přiložen výpis z obchodního rejstříku, jména a příjmení společníků, jejichž prostřednictvím bude veřejná obchodní společnost činnost vykonávat a osvědčení o jejich bezúhonnosti a přiměřené odborné způsobilosti. Co se týče odborné způsobilosti, tak ta se dokládá nejrůznějšími certifikáty o absolvovaném školení či odborném kurzu, které jsou v praxi pořádány pravidelně například již uvedenou Komorou specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR. Jak je z výše uvedeného patrné, neexistuje v současnosti žádný jednotný oficiální systém vzdělávání a aprobace uchazečů o funkci SKP ani příslušná profesní organizace, která by přípravu, aprobaci a kontrolu vykonávala. Funkce správce je značně specializovaná, náročná a s dimenzí širšího společenského dosahu, proto by si dle mého názoru zasloužila jednotnou správu samostatnou komorou a stanovení alespoň minimálních znalostí a zkušeností pro její výkon. Tyto nedostatky by snad měla vyřešit připravovaná rekodifikace úpadkového práva, které bychom se měli v nejbližší době dočkat. Detailnějšímu seznámení s připravovanou úpravou této problematiky se budu věnovat v příslušné kapitole této práce. V současnosti je zárukou splnění požadavku odborné způsobilosti uchazeče vedle přiložených osvědčení, především názor a uvážení předsedy konkursního soudu, který rozhoduje o tom, zda bude uchazeč do seznamu zapsán či nikoli. Za účelem prověření přiměřené odborné způsobilosti je oprávněn zřídit si poradní orgán, avšak forma nebo způsob činnosti tohoto orgánu nejsou právními předpisy nijak blíže určeny. 11

13 Při ustavování osoby ze seznamu do funkce SKP musí soud přihlížet k podmínce podjatosti, protože správcem lze ustavit pouze osobu ve věci nepodjatou. Podjatostí je rozuměn vztah správce k některému účastníkovi řízení, nebo k majetku úpadce, který zakládá pochybnost o tom, že správce nebude postupovat nestranně. Za příklad takového vztahu můžeme považovat vztah příbuzenský, smluvní nebo dokonce přímé propojení s úpadcem v případě, že správce byl společníkem či statutárním orgánem úpadce. Pokud by takový vztah existoval, nemůže být dotčená osoba SKP ustavena. Podjatost je třeba zkoumat i v průběhu konkursu, a pokud by byla zjištěna, je třeba vždy uvažovat o zproštění správce funkce. 7 Pokud ustavená osoba nesouhlasí s výkonem funkce správce, může své ustavení z důležitých důvodů odmítnout. V průběhu konkursního řízení může správce podat návrh na zproštění funkce správce, dle 8 odst. 6 ZKV, o kterém soud usnesením rozhodne. Tento návrh může vzejít i od některého z účastníků. Soud však může správce zprostit funkce i bez návrhu v případech, kdy závažně porušuje své povinnosti, díky průtahům ve věci nebo již uvedené podjatosti Zvláštní správce, zástupce správce a předběžný správce Jestliže to vyžaduje rozsah správy podstaty, může soud ustavit pro pomoc správci zvláštního správce, což je vhodné při velkých a složitých konkursech. Zvláštnímu správci je pak svěřen určitý obor správy, kterým však může být pouze správa majetku, jako je např. zajištění, soupis, zpeněžování podstaty nebo provozování úpadcova podniku. Zvláštní správce může být ustaven už v usnesení o prohlášení konkursu nebo kdykoli v jeho průběhu. Většinou jsou vybíráni z části B seznamu, protože zde jsou soustředěni specialisté. Jejich počet také není omezen. Vyžaduje li si to situace, zpravidla rozsáhlý konkurs s velkým množstvím majetku, lze ustanovit zvláštních správců hned několik. Důležité je však přesně vymezit rozsah správy každého 7 Rozsudek Krajského soudu, sp. zn. 91K 91/

14 správce, aby bylo možno přesně určit jeho odpovědnost a jeho podíl na odměně správce. Pro případ, že by ze závažných důvodů nemohl SKP přechodně svou funkci vykonávat, může mu soud, považuje-li to za účelné, ustavit zástupce správce. Závažnými důvody jsou např. pracovní zaneprázdnění, pobyt v cizině, studium, dovolená nebo tíživá rodinná situace. Zástupce správce může být ustaven již v usnesení o prohlášení konkursu nebo kdykoli v jeho průběhu. Zproštěn funkce může být bez návrhu stejně jako zvláštní správce opět kdykoli během konkursu. Pro ustavení do funkce, zproštění funkce a odměňování zástupců správců a zvláštních správců se použijí ustanovení o SKP. Předběžný správce je ustaven tehdy, pokud lze usuzovat, že je dlužník v úpadku a je to potřebné pro zjištění nebo zajištění dlužníkova majetku, hlavně přezkoumání účetnictví. Návrh na jeho ustavení podává úřad práce, v jehož obvodu je sídlo nebo bydliště dlužníka, ale také věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu. Soud může ustavit předběžného správce i bez návrhu, stejně jako jej funkce zprostit, pokud zjistí, že pominuly důvody k jeho ustavení Odměna správce Správci náleží za odvedenou práci odměna, jejíž výpočet a výše jsou upraveny vyhláškou 476/1991 Sb., v platném znění. Podle tohoto právního předpisu se odměna správce skládá ze dvou složek. První z nich je procentuálně vyjádřená odměna z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty. Druhá je odměna určená podle počtu konkursních věřitelů. Soud může takto stanovenou odměnu podle okolností případu zvýšit popř. snížit. Její zvýšení lze předpokládat např. při vysokém počtu věřitelů nebo v případě stěžování funkce správce. Naopak při nedbalém výkonu funkce SKP může být snížena. Pokud nelze odměnu stanovit dle výše 8 Více viz. Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003, s. 76 an. 13

15 uvedeného, tedy nedošlo-li k žádnému zpeněžení konkursní podstaty, určí její výši soud. Správce má také nárok na náhradu hotových výdajů, které mu vznikly při výkonu jeho funkce nebo v souvislosti s ní. Jedná se např. o soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje nebo výdaje za znalecké posudky. Hotové výdaje jsou tzv. pohledávkou za podstatou a uspokojují se, stejně jako odměna, z konkursní podstaty. Správce je povinen podat v závěrečné zprávě soudu vyúčtování své odměny a nákladů. Pokud je však konkurs zrušen, musí vyúčtování předložit při jeho zrušení. Na základě ustanovení 8 odst. 3 ZKV mohou věřitelé správci poskytnout zálohy na náhradu nutných výdajů, to však pouze se souhlasem soudu a na základě rozhodnutí věřitelského výboru. Při tomto poskytnutí může být určen i účel, ke kterému mají být použity, i podmínky jejich vyúčtování Práva a povinnosti správce I když správce nemá v konkursu postavení účastníka řízení a vystupuje v něm jako zúčastněná osoba, je hybatelem celého konkursu. Výhradně na něm leží iniciativa k provedení všech činností potřebných k řádnému průběhu konkursního řízení, ať již v oblasti zjištění, správy a zpeněžení konkursní podstaty, nebo v oblasti uplatnění konkursních pohledávek a jejich uspokojování. Již ode dne prohlášení konkursu je vybaven právy, které mu mají umožnit plnění jeho funkcí. Dnem prohlášení konkursu na majetek úpadce přecházejí na správce veškerá oprávnění nakládat s majetkem podstaty a všechna další práva a povinnosti, které podle ZKV a jiných právních předpisů přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. SKP je především oprávněn rozhodovat o obchodních záležitostech podniku, plnit povinnosti zaměstnavatele, zajistit vedení účetnictví, v podstatě činit za úpadce všechny právní úkony důležité k zajištění provozu podniku. Tyto úkoly správce posouvají do role několika vedoucích pracovníků úpadcova podniku, kterou musí zvládnout, tudíž se není třeba divit náročnosti této 14

16 funkce. Celou řadu práv SKP vypočítává ustanovení 14 ZKV, a to především v odstavci prvním. Dle tohoto ustanovení je správce např. oprávněn dát souhlas k odmítnutí daru nebo dědictví úpadcem, k provedení vypořádání společného jmění úpadce a jeho manžela, také je rovněž legitimován k vedení sporů týkajících se majetku konkursní podstaty. O těchto a dalších právech, jakož i o jeho povinnostech, bude pojednáno v jednotlivých fázích konkursního řízení v následujících kapitolách. Některá práva a povinnosti správce, jsou však obecnějšího charakteru a prostupují celým konkursním řízením. Jejich charakteristiku uvádím v následujícím odstavci. Důležitým oprávněním správce je právo vyžadovat součinnost od orgánů státní správy a některých dalších třetích osob. Co se týče orgánů státní správy, obsahuje ZKV pouze jejich demonstrativní výčet. V zásadě lze říci, že povinny k součinnosti jsou všechny orgány státní správy. Správce je ze zákona oprávněn vystupovat přímo vůči těmto osobám bez nutnosti obracet se na ně prostřednictvím soudu s provedením každého jednotlivého úkonu. 9 V případě žádosti o konkrétní součinnost, která musí být písemná, je správce povinen prokázat, že byl ustaven správcem. Jako důkazní prostředek zde slouží kopie usnesení o prohlášení konkursu. 10 Orgány a osoby povinné k součinnosti poskytují správci hlavně údaje o majetku úpadce a vydávají nebo zapůjčují listiny nebo jiné věci, které mohou sloužit ke zjištění úpadcova majetku. ZKV zde obsahuje i ustanovení o odpovědnosti za škodu. Jedná se o 9e, kde je upravena odpovědnost za škodu, která by vznikla věřitelům, pokud by povinnost k součinnosti nebyla splněna bez zbytečného odkladu. Pokud chceme mluvit o povinnostech SKP, vyplývá jich ze ZKV celá řada, avšak jako jednu z hlavních musím uvést povinnost postupovat s odbornou péčí při výkonu funkce. Tato zásada prostupuje celým ZKV a nutí tak správce dosáhnout co možná nejefektivnějšího uspokojení věřitelů. Správce postupuje při výkonu své funkce tak, jak mu ukládá zákon nebo konkursní soud, a to podle svých nejlepších znalostí a zkušeností. Splnění 9 Zelenka, J. Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2002, s Problematika prokazování oprávnění správce byla upřesněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR. ze dne , Cpjn 19/1998, uveřejněném pod č. 52/1998 Sbírky soudních stanovisek a rozhodnutí, v části 27. odst. 2, kde se stanoví, že SKP nemusí oprávnění vyplývající z jeho funkce prokazovat jiným způsobem, než prostřednictvím rozhodnutí soudu, kterým byl do funkce ustanoven. 15

17 povinnosti správce postupovat s odbornou péčí kromě jiného znamená např. skutečnost, že se správce nespokojí s rozsahem majetku uvedeným v seznamu předaným mu úpadcem, ale že započne vlastní dohlédací činnost prostřednictvím součinnosti osob uvedených v 9d ZKV, věřitelů nebo soudu. Výrazem této povinnosti je také neprodlené zapsání do konkursní podstaty i toho majetku, jehož vlastníkem již není úpadce, o němž však lze mít důvodně za to, že byl od úpadce získán neúčinnými nebo odporovatelnými právními úkony a podat příslušné žaloby na získání tohoto majetku ve prospěch podstaty. Správce prověřuje toky peněžitých i nepeněžitých plnění, a vůbec zkoumá veškerou činnost, která by mohla krátit konkursní podstatu. 11 V souvislosti s povinností postupovat s odbornou péčí je nutné uvést i odpovědnost správce. Pokud by správce při výkonu své funkce nedodržel tuto povinnost a zjevně a prokazatelně by porušil své právní povinnosti, vyplývající mu ze zákona nebo uložené mu soudem, a pokud by v souvislosti s tímto jeho pochybením vznikla škoda, je za tuto škodu odpovědný a vzniká mu povinnost příslušnou škodu nahradit. Správce odpovídá účastníkům nebo třetím osobám za vzniklou škodu podle ustanovení 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, tedy dle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. 12 Správce mohou postihnout ovšem i další negativní následky, pokud poruší své zákonem stanovené povinnosti. Kromě toho, že může být soudem zproštěn funkce SKP nebo obdržet od soudu pořádkovou pokutu až do výše ,-Kč, může se dopustit i trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, podle 255 odst. 1, 2 TZ. Pro případ, že správce přece jen způsobí porušením svých povinností nějakou majetkovou škodu, je ze zákona povinen uzavřít smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu. Jako další povinnost uloženou správci zákonem je bezesporu neodmyslitelné zmínit povinnost mlčenlivosti. ZKV stanoví tuto povinnost správci a třetím osobám, které vykonávají činnosti, k nimž je povinen správce, v ustanovení 8 odst. 8, a to o skutečnostech, o nichž tak stanoví zvláštní zákony. Těmito zvláštními zákony jsou například zákon o ochraně 11 Více viz Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003, s. 83 an. 12 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp.zn. 25 Cdo 2123/

18 utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti 13, zákon o správě daní a poplatků 14 nebo obchodní zákoník. 15 Správce je povinen zachovávat mlčenlivost i po ukončení výkonu své funkce. Této povinnosti jej může zprostit pouze soud nebo ten, v jehož zájmu mlčenlivost zachovává. Správce disponuje samozřejmě mnoha dalšími právy a jsou mu uloženy mnohé další povinnosti. 13 Zákon č. 412/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 14 Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle 2 odst. 5 jsou jakékoli osoby zúčastněné na daňovém řízení, kromě daňových subjektů v jejich daňovém řízení, povinny zachovávat mlčenlivost, přičemž SKP je dle 7 odst. 2 osobou zúčastněnou. 15 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Úprava obchodního tajemství. 17

19 4. Postavení SKP v jednotlivých fázích konkursního řízení 4.1. Přípravná fáze Přípravná fáze konkursního řízení trvá od podání návrhu na prohlášení konkursu až do rozhodnutí o něm. Její součástí může být řízení o ochranné lhůtě, jestliže byla dlužníkem navržena a samozřejmě také ustavení předběžného správce. 16 V této fázi dochází především ke zhodnocení všech podmínek oprávněnosti prohlášení konkursu na majetek úpadce Návrh Konkursní řízení je zahajováno na návrh podaný u příslušného soudu. Bez návrhu jej nelze zahájit. Důležité pro tuto chvíli je upřesnit, kdy se takový návrh podává, resp. důvody jeho podání, tedy pojmy insolvence a předlužení, díky kterým dochází k úpadku. Insolvence je takový stav, kdy dlužník má více věřitelů, tj. více než dva, a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Podmínka neschopnosti plnění splatných závazků po delší dobu je splněna, pokud dlužník zastavil platby. Za delší dobu lze považovat dobu nejméně šesti měsíců. 17 K úpadku ve formě předlužení dochází v takové situaci, kdy má dlužník více věřitelů, tedy opět více než dva, a jeho splatné závazky jsou vyšší než jeho majetek. Úpadek v této formě však může nastat pouze u některých dlužníků, a to právnických osob a fyzických osob podnikatelů. Konkurs může být prohlášen, pouze pokud je naplněna alespoň jedna z uvedených forem úpadku, přičemž se často stává, že dojde k oběma zároveň, což není na škodu věci. Bez existence alespoň jednoho z těchto důvodů bude návrh na prohlášení konkursu zamítnut. Na základě ustanovení 4 odst. 1 ZKV je návrh oprávněn podat dlužník nebo kterýkoli z jeho věřitelů. Jeho podáním se dlužník nebo věřitel stává účastníkem řízení. ZKV upravuje nejen oprávnění návrh podat, ale ukládá i takovouto povinnost. Povinna podat návrh na prohlášení konkursu je právnická nebo fyzická osoba - podnikatel, která je v úpadku. Pokud jde o 16 Zvláštní správce, zástupce správce a předběžný správce, Kapitola 3.3 odst. 3 této diplomové práce. 17 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp.zn. 29 Odo 564/

20 právnickou osobu v likvidaci, musí takto učinit pouze v případě jejího předlužení. V jiných případech nezáleží, ať už u právnické osoby nebo fyzické osoby podnikatele, zda je v úpadku ve formě insolvence nebo předlužení. ZKV rozšiřuje povinnost podat návrh i na konkrétní osoby, které za dlužníka jednají. Jde o statutární orgány a likvidátora dlužníka, pokud je právnickou osobou, a o zákonné zástupce dlužníka, v případě, že je osobou fyzickou. Tyto osoby podávají návrh jménem dlužníka, nikoli vlastním. 18 Pokud nesplní svou povinnost stanovenou jim zákonem, odpovídají nejen majetkově, a to věřitelům za škodu, která jim takto vznikne, ale i trestně. Na základě 126 odst. 2 TZ, můžou být za nesplnění zákonné povinnosti podání návrhu na prohlášení konkursu potrestány trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Toto ustanovení však ve výkladu působí značně rozporuplně. Pro představu, pokud je tedy prohlášen konkurs na majetek dlužníka na návrh např. věřitele, mělo by být automaticky zahájeno trestní stíhání proti osobám ze zákona povinným tento návrh podat. V praxi se však tento postup zdaleka neuplatňuje. Jako každý návrh podávaný soudu, má i návrh na prohlášení konkursu své obecné a speciální náležitosti. Co se týče obecných náležitostí, musí být splněny všechny, které předepisuje OSŘ pro návrh adresovaný soudu, např. z něj musí být patrno, kdo jej podává a jaké věci se týká atd. 19 Ohledně speciálních náležitostí ZKV rozlišuje mezi náležitostmi návrhu podaným dlužníkem a návrhu podaným věřitelem. Návrh věřitele musí především obsahovat doložení existence splatné pohledávky, kterou má věřitel za dlužníkem. Pohledávku je nutno doložit veškerými listinami, kterých se věřitel v návrhu dovolává a na jejichž existenci je pohledávka založena. Zejména se jedná o smlouvy nebo objednávky, veškeré důkazy o jejich splnění, jako jsou dodací listy, faktury nebo jiné doklady, které svědčí o tom, že se věřitel obrátil na dlužníka s žádostí o zaplacení. Další důležitou náležitostí návrhu je uvedení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, což v první řadě znamená označit co nejpřesněji další věřitele, výše jejich pohledávek nebo pokud je to možné i doložit vznik a výši těchto pohledávek 18 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , sp.zn. 1 Ko 297/ Více viz. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, 42 odst. 4 a 79 odst