Analýzy investičních nástrojů východisko racionálního investování

Transkript

1 Vysoká škola finanční a správní Katedra financí Analýzy investičních nástrojů východisko racionálního investování Finanční investování Autoři: Bc. Iuliia Sadovykh Bc. Nelli Kenixtul Bc. Kateryna Yablonska Bc. Ekaterina Velikzhanina Bc. Yana Molodkina Bc. Zhanara Rskeldieva Vyučující: doc. Ing. Antonín Kubíček, CSc. Praha Říjen, 2013

2 Obsah Úvod Analýza akciových nástrojů Fundamentální analýza Technická analýza Psychologická analýza Analýza dluhových nástrojů Analýza dlouhodobých dluhových nástrojů Analýza krátkodobých dluhových nástrojů Závěr Seznam použité literatury...46

3 Úvod. Každý investor má určité finanční cíle. Existuje řada možností, jak jí dosáhnout. Jedním ze způsobu zhodnocení našich úspor jsou investiční nástroje. Pro splnění cíle investor musí mít realistické představy o potenciální výnosnosti investičních nástrojů. Nejčastěji používané investičními nástroji jsou akcie, dluhopisy, fondy, komodity, nemovitosti. Investiční proces se skládá z pěti následujících kroků: 1. stanovení investiční politiky, 2. provedení analýzy cenných papírů, 3. sestavení portfolia, 4. revidování portfolia 5. ohodnocení výkonnosti portfolia. 1 Pro naši seminární práci právě důležitým je druhý krok investičního procesu, jelikož cílem práce je prozkoumat podstatu analýz investičních nástrojů, zejména akcií a dluhopisů, současný vývoj a jejich praktické využití. V naši práci se budeme zabývat zejména základními druhy analytických přístupu, a to fundamentální a technickou analýzou, a také psychologickou analýzou, a současně probereme způsoby ohodnocování krátkodobých a dlouhodobých dluhových nástrojů. Ve své práce se budeme opírat na publikaci Jílka J. 2, a taky Veselé J. 3, kde jsou rozebrány metody pro analyzování a výběru investičních nástrojů, kromě toho významným informačním zdrojem je práce Musílka P. 4 1 SHARPE, W.F.; ALEXANDER, G.J. Investice. Praha: VICTORIA PUBLISHING, a.s JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., ISBN: VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: ASPI, a. s., ISBN: MUSÍLEK, P. Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, s.r.o

4 1. Analýza akciových nástrojů. Již po několik století s cílem vyhledávání nejracionálnějšího způsobu investování, investoři a analytici se snaží pomoci rozsáhlého analytického aparátu včas odhalit podhodnocené a nadhodnocené tituly nebo díky kvalitnímu timingu zjistit vhodný okamžik nákupu či prodeje již titulu vybraného. Tak i ke zkoumání a analyzování vývoje akciových kurzů byly vytvořeny tři rozdílné analytické přístupy, jak to fundamentální analýza, technická analýza a psychologická analýza. 1.1 Fundamentální analýza. Podle různých studií, provedených v 80. a 90. letech XX století 5, v posledních 30 letech jak na českém akciovém trhu, tak i na některých zahraničních akciových trzích nejoblíbenější a nejvíce používanou analýzou zůstávala fundamentální analýza. Tato analýza se zabývá detailním zkoumáním základních a podstatních ekonomických, politických, sociálních, geografických, demografických aj. faktorů a událostí, které určují budoucí vývoj akciových kurzů. V závislosti na řadě zkoumaných faktorů, může analytik provádět fundamentální analýzu vždy na třech úrovních, přičemž to bud cestou seshora (jak to vidíme dole) nebo cestou zezdola: - globální fundamentální analýza; - odvětvová fundamentální analýza; - firemní fundamentální analýza (analýza jednotlivých titulů). Hlavním cílem fundamentální analýzy je zjistit která akcie a proč je podhodnocená, nadhodnocená nebo správně oceněná a současně i proč lze do budoucna očekávat růst či pokles určitých fundamentálních veličin. Současně považuje se za jediný analytický přístup, který umožňuje provést tzv. stock picking, tedy výběr atraktivních akciových titulu do portfolia 6. Fundamentální analýza se vždy provádí na základě účetních a statistických dat a jejich prognózy, týkající se jak společnosti samotné, tak i odvětví a ekonomik a to vždy na základě nejen aktuálních dat, ale i dat historických. Převládá tady tedy spíše střednědobý a dlouhodobý investiční horizont. Nejúčinnější je fundamentální analýza při použití na slabě 5 např. studie Arnolda, J., Moizera, P. a Noreena E. Investment Appraisal Methods od Financial Analysts: A Comparative Study of US and UK Practicies z roku 1984 či studie Veselé J. a Musílka P. Metodologie a aplikace ohodnocování finančních instrumentů na českém finančním trhu z roku staženo dne

5 efektivním trhu, jelikož na středněsilně efektivním trhu, je odsouzena k neúspěchu v důsledku skokových, okamžitých reakcí kurzů na každou novou či neočekávanou informaci, což těžko umožňuje identifikovat podhodnocené neboli nadhodnocené akcie. Globální fundamentální analýza. Globální fundamentální analýza se soustřeďuje na prozkoumání a zhodnocení vlivu celé ekonomiky a trhu na hodnotu analyzované akcie. K tomu využívá, např. ukazatele úrovně HDP, objemu peněžní zásoby, údaje o pohybu mezinárodního kapitálu, pohybu devizových kurzů, údaje o politických a ekonomických šocích atd. 7 Při prognóze budoucího vývoje akciových kurzů za východisko bere globální fundamentální analýza určité vztahy a vazby mezi následujícími veličinami. Dále popíšeme několik zásadních nich. 1. Mezi vývojem úrokových měr a akciových kurzů. Podle platnosti naměřeného vztahu vzrostou-li úrokové míry, je tedy možné očekávat pokles akciových kurzů a naopak. Nejlogičtějším vysvětlením tohoto inverzního vztahu je základní princip ohodnocování akciových instrumentů, kdy se budoucí příjmy z akcie diskontují na současnou hodnotu. S růstem úrokových měr roste tedy požadovaná výnosová míra investora, což vede k poklesu současné hodnoty budoucích příjmů a tedy i k poklesu správné ceny akcií. 2. Mezi vývojem inflace a pohybem akciových kurzu. Vzestup inflace by tedy mohl být následován poklesem akciových kurzů a naopak. Tzv. hypotéza peněžní iluze objasňuje tuto slabou negativní vazbu tím, že v ohodnocovacích modelech je operováno s nominální úrokovou měrou, která roste s růstem inflace (neboť složku inflace obsahuje). Pokud tedy dochází v situaci inflace k růstu nominální požadované výnosové míry, zatímco očekávané budoucí příjmy, které jsou touto mírou diskontovány, investor o očekávanou inflaci neopraví, dochází k podhodnocení správných cen hodnocených akcií. 3. Mezi vývojem akciových kurzů a reálným výstupem ekonomiky. Byl tady identifikován pozitivní vztah, tj. rostou-li akciové kurzy, roste i reálný výstup ekonomiky. Jedním zásadním problémem tady ale je to, že akciové kurzy přestavují tzv. předbíhající 7 staženo dne

6 indikátor akciové kurzy předbíhají vývoj reálné ekonomiky o 3 až 9 měsíců a tedy nelze údaje, které informují o vývoji reálné ekonomiky, použít k prognóze akciových kurzů.ta vazba tady tedy funguje tak, že růst či pokles akciového trhu značně ovlivňuje chování firem, drobných i institucionálních investorů. Vzestup akciového trhu a s ním spojena vlna optimismu zvyšuje jejich bohatství a podnikatelskou aktivitu a vede k růstu ekonomiky. Působí to i opačně. 4. Mezi změnou peněžní nabídky a akciovými kurzy. V krátkém období můžeme tady shledat pozitivní vztah, v posledních letech ale stále slábne. Přitom tady již peněžní nabídka plní funkci předbíhajícího indikátoru ve vztahu k akciovým kurzům. Zmiňovaný teoretiky efekt likvidity říká, že změní-li se náhle peněžní nabídka, začnou investoři pocit ovat nadbytek volných finančních prostředků, které následovně rozhodnou investovat do luxusních instrumentů včetně akcií. Tak dojde k nárůstu poptávky po akciích a k nárůstu akciových kurzů. 5. Mezi státním rozpočtem a akciovými kurzy. Rozhoduje-li vláda podpořit příjmovou stranu státního rozpočtu, většinou se to projeví ve zvýšení daní a tedy i vyšším daňovém zatížení investorů a firem, kterým v tento způsob odčerpává jejich volné finanční prostředky. Investiční aktivita a poptávka investorů se tak stává do určité míry utlumená, což může mít negativní dopad na vývoj akciových kurzů: na nižší očekávané zisky firem a nižší dividendy akciové kurzy reagují poklesem. 6. Mezi politickými a ekonomickými šoky a akciovými kurzy. Růžné šoky mají jenom negativní dopady na akciové kurzy. Pro oba typy šoků je charakteristické, že se objevují neočekávaně a jsou obtížné prognozovatelné. Patří sem např. demise vlád, skandály, spojené s vládními činiteli nebo volbami, neočekávané výsledky voleb, teroristické útoky, revoluce atd. 8 Odvětvová fundamentální analýza. Druhou úrovni fundamentální analýzy je analýza odvětvová. Tady analytici se pokoušejí prozkoumat, zanalyzovat a vyprognózovat vliv specifických faktorů z odvětví na vnitřní hodnotu akcií společnosti v tomto odvětví působících. 8 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: ASPI, a. s., ISBN:

7 Tak k důležitým odvětvovým faktorům, které působí na zisky, tržby, vnitřní hodnotu a akciové kurzy, patří životní cyklus odvětví, citlivost odvětví na hospodářský cyklus, tržní struktura odvětví a role regulatorních orgánů. Dále uvedeme detailnější popis. 1. Životní cyklus odvětví. Životní cyklus odvětví lze představit v podobě za sebou jdoucích určitých vývojových fází (začátek vždy dobou vzniku neboli provedením zásadní inovace), což je graficky znázorněno na Obrázku č. 1 dole. Obrázek č. 1 Vývoj tržeb v jednotlivých fázích životního cyklu odvětví Zdroj: JONES, Ch. P. Investments: Analysis and Management. John Willey and sons, Str vlastní úpravy Z uvedeného obrázku je vidět, že životní cyklus odvětví je zpravidla členěn na tyto tři fáze: 1. Pionýrská fáze. V této fázi prudce vzestoupá poptávka po produkci firmy v daném odvětví a s touto rostoucí poptávkou mnohdy dokáže i samotná společnost dosáhnout mnohdy nadprůměrného zisku. Tenž samý zisk ale způsobuje to, že do odvětví vstupuje spousta nových firem, konkurence se tak stává opravdu vysokou a vzhledem k tomu hodně

8 z nových společností pionýrskou fázi nepřežije a zaniká. Pozice jednotlivých subjektů v odvětví je nestabilní, v důsledku čehož zisky, tržby, vnitřní hodnota a akciové kurzy vykazují značnou kolísavost. Jakákoliv analýza a prognóza vývoje těchto veličin za takových podmínek se tedy stává velmi komplikovanou a obtížnou záležitostí. Investice do odvětví v této fázi jsou vysoce výnosné, současně ale jsou doprovázené i značnou mírou rizika. 2. Fáze rozvoje. Dochází tady k celkové stabilizaci odvětví. Firmy, které zůstali na trhu po první fázi si budují svoji pozici, rostou a expandují. Snižuje se tady kolísavost zisku, tržeb, vnitřní hodnoty a akciových kurzů, konkurence ale i přesto nadále zůstává docela vysokou, což může následovně tlačit ceny nabízené produkce dolu. Vzhledem k tomu ale, že poptávka po produkci je tady zatím dostatečně vysoká, zisky a tržby společnosti nadále rostou (zpravidla klesajícím tempem) i přes možný pokles cen výrobků či nabízených služeb. Riziko investování do odvětví se podstatně snižuje, současně se ale snižuje i prostor pro dosahovaný zisk. 3. Fáze stabilizace. Uzavírá životní cyklus odvětví. Stabilně se tady vyvíjí zisky, tržby, vnitřní hodnota a akciové kurzy akcií firem v odvětví působících. Klesá průměrná výnosová míra, klesá ale zároveň i riziko, které se tady stává chápáno jako variabilita výnosu. Firmy, které zůstaly v odvětví, zaujímají stabilní, silné a rozhodující postavení na trhu. Ceny vyráběné produkce značně klesají. Protože můžou stagnaci zaznamenat i dosahované zisky, některé firmy přijímají rozhodnutí odvětví opustit. Konečně můžou tady nastat dvě situaci: bud objem prodané produkce bude i nadále klesat, budou klesat zisky tím odvětví se postupně utlumí neboli vznikne nějaká převratná inovace, které vyvolá oživení odvětví a jeho následný průchod pionýrskou fázi, fázi rozvoje a fázi stailizace. Délka probíhaní jednotlivých fází životního cyklu může se zásadně lišit v závislosti na okolnostech.

9 2. Citlivost odvětví na hospodářský cyklus. Každé odvětví odlišně reaguje na průběh hospodářského cyklu. Hlavně se jejich reakce liší intenzitou, časovým okamžikem či směrem reakce. Zohledněme-li jednotlivá odvětví na citlivost tržeb, zisků a akciových kurzů, zmůžeme veškera odvětví zpravidla rozdělit do tři skupin, jak to: 1. Cyklická odvětví (stavebnictví, automobilový průmysl, hotelnictví, elektronika atd.). Vývoj zisku, tržeb a akciových kurzů více méně kopíruje průběh hospodářského cyklu, nejvyšší zisky připadají na období konjunktury a naopak, nejnižší zisky a tržby získávají společnosti v období recese. 2. Neutrální odvětví (potravinářský průmysl, výroba nealkoholických a alkoholických nápojů, výroba cigaret atd.). Vazbu jejich zisků a tržeb na jednotlivé fáze hospodářského cyklu je těžko identifikovatelná. Pro většinu produktu neutrálního odvětví je typická velmi nízká cenová elasticita, což je způsobeno nezbytností produktu pro běžný život nebo jeho návykovostí. 3. Anticyklická odvětví (oblast volného času a zábavy, oděvní, obuvnický a i potravinářský průmysl). Patří sem odvětví, které vyrábějí produkt, který představuje levnější substitut oproti, ve fázi recese, drahým produktům cyklických odvětví. Role substitutu hraje produkt jenom po určitou dobu než je výroben a objeven lacinější substitut. Nejvyšší tržby a zisky se tady získávají v období ve fázi recese, kde tržby a zisky klesají odvětvím cyklickým. 3. Tržní struktura odvětví. Na kolísavost tržeb, zisků a akciových kurzů stejně tak působí typ tržní struktury daného odvětví, který se dá rozpoznat podle: - počtu firem působících v odvětví; - charakteru vyráběných produktů; - existence/neexistence překážek vstupu do odvětví; - způsobu tvorby cen v daném odvětví. S ohledem na uvedená kritéria, nabízí mikroekonomie čtyři typy tržní struktury:

10 1. Monopolní tržní struktura. V odvětví existuje pouze jedna jediná firma, produkující určitý výrobek neboli nabízející určitou službu, čímž dosahuje nadprůměrného zisku, což se zpravidla odráží v růstu jejích akciových kurzů. Další objekty nemají možnost do odvětví vstoupit vzhledem k obtížně překonatelným nebo vůbec nepřekonatelným bariérám. V tomto odvětví můžou analytici provést relativně přesnou analýzu, protože vývoj zisků a tržeb se tady probíhá většinou stabilně. 2. Oligopolní tržní struktura. V odvětví působí něco málo stejně silných firem, kdy každá z firem zaujímá na trhu podstatný podíl. Překážky v podobě úspor z rozsahu, sortimentu, právních či regulatorních restrikci atd. mohou bránit vstupu dalších firem do odvětví. Vývoj zisků a tržeb je tady ještě poměrně stabilní, jedná-li se ale o cyklické odvětví, může jejich pohyb ovlivňovat i vývoj hospodářského cyklu. Prognóza a analýza vývoje zisků, tržeb a akciových kurzů firem je tady proveditelná, nicméně vyžaduje určité analytické úpravy a přizpůsobení. 3. Nedokonalá konkurence. V odvětví působí velké množství firem, žádná z těchto firem ale nemá rozhodující postavení. Vyráběný produkt se liší více méně bezvýznamně. Drobné překážky, které braní vstupu do odvětví jsou lehce překonatelné pomoci nejrůznějších marketingových aktivit, což ale je však skoro vždy spojeno s vynaložením určitých často nezanedbatelných nákladů. Vývoj zisků, tržeb a akciových kurzů společností je vysoce kolísavý, a tato skutečnost komplikuje práci analytikům analýza a následná prognóza se stává velmi obtížnou a zpravidla málo přesná. 4. Dokonalá konkurence. Je pouze teoretickým modelem, který čisté podobě v reálném světě neexistuje. V teorii neexistují tady bariéry pro vstup do odvětví, zisk závisí na volně se měnící struktuře nabídky a poptávky po produktu, který u každé z firem je absolutním substitutem toho, co vyrábí jiná firma z odvětví. V důsledku neustále se měnících exogenních faktorů a změn jakákoliv praktický využitelná analýza a prognóza je tady neproveditelná.

11 4. Role regulatorních orgánů. Prostor a pravidla pro fungování odvětví, způsob a aplikované metody regulace mohou významnou měrou determinovat růst a úroveň zisku v odvětví a proto v rámci odvětvové fundamentální analýzy se další pozornost věnuje i možným dopadům případných opatření a rozhodnutí regulatorních orgánů na vývoj zisků a akciových kurzů v odvětví. Konkrétně: 1. Omezování vstupu do odvětví udělováním licencí. Toto opatření limituje počet subjektů, které mohou vstupovat do odvětví a může napomáhat vzniku oligopolní struktury odvětví. Nízká úroveň konkurence v tomto případě tedy vytvořuje předpoklad pro dosahování nadprůměrných zisků, což podnítí vzestup akciových kurzů. 2. Regulace cenotvorby, stanovování cenových stropů. Tímto se určuje horní mez pro pohyb cen poskytovaných výrobků a služeb. Ceny takovýchto výrobků a služeb se obvykle pohybují u svého stanoveného horního stropu, který nemohou překročit, nicméně vede tato skutečnost k jejich značné stabilitě, což při neexistenci dalších okolností, podporuje stabilitu zisků a tržeb firem v odvětví, která se konečně přelévá do stability jejich akciových kurzů. 3. Regulatorní opatření, vyvolávající dodatečné náklady firem. Jedná se o dodatečné náklady pro firmy a to ve formě pokut a sankcí, udělených např. za poškozování životního prostředí či ohrožování bezpečnosti. Zpravidla se nejedná o malé částky, což tlumí výsledný zisk firem a tak nejčastěji negativně ovlivňuje vývoj akciových kurzů. 4. Poskytování dotací a subvencí. Je obzvlášť charakteristické pro oblast zemědělství. Velmi komplikuje práci analytikům, protože dotace či subvence,poskytována s cílem napomoci danému odvětví či firmě, velmi často mine účinkem a očekávaný dopad na zisk, příp. akciové kurzy se nedostaví. 5. Preference odvětví ze strany vlády. Situace, kdy vláda přijímá rozhodnutí s cílem podpory nějakého odvětví nakupovat produkované jim výrobky či služby. Tahle skutečnost zpravidla pozitivně ovlivňuje vývoj

12 zisků a tržeb v odvětví a následně i akciových kurzů, což konečně zvyšuje atraktivitu odvětví v očích investorů. 6. Stanovení základních pravidel pro hospodářskou soutěž. Jde o snahu chránit konečného spotřebitele před nekalými praktikami na firem na trhu. Hlavním cílem je tedy prosazení podmínek volné soutěže, snížení ztrát společenského blahobytu a zvýšení efektivnosti ekonomického systému v celku. Od osob, které se podle vymezení Obchodního zákoníku dopustí nekalé soutěže, dává tento zákoník požadovat náhradu škody, což bude pro společnost dodatečným nákladem, snižujícím zisk firmy a následně i její vnitřní hodnotu i akciové kurzy. 9 Firemní fundamentální analýza. Firemní fundamentální analýza neboli také analýza jednotlivých titulů je zaměřena na ohodnocení podstatných firemních fundamentálních charakteristik a faktorů, které ovlivňují a vytvářejí vnitřní hodnotu konkrétní akcie. Na této úrovni se analytici za pomoci různých analytických metod, modelů a nástrojů právě pokoušejí o číselnou kvantifikaci této vnitřní hodnoty akcie. Pak po vypočtení této vnitřní hodnoty porovnávají ji s aktuálním kurzem na trhu a na základě toho zařezují akcii do kategorie nadhodnocených, podhodnocených či správně oceněných. Od výsledku srovnání se odvíjí i následná investiční doporučení. Krátce řečeno, vnitřní hodnota akcie představuje jakousi správnou cenu, za kterou by se měla akcie v daném okamžiku z fundamentálního hlediska obchodovat. A tak pojem vnitřní hodnoty je ve fundamentální analýze klíčovým. Obsahově termín vnitřní hodnota odpovídá jednomu ze tři přístupů k ohodnocení akcií, vytvořených a publikovaných Benjaminem Grahamem v letech XX století 10 : 1) absolutní hodnota podle Grahama je nezávislá na tržním kurzu akcie, ale její hodnota se ovlivňuje významnými firemními charakteristikami, bud to velikost firmy, její životní cyklus, zadluženost nebo rentabilita apod. a zároveň výnosovými příležitostmi a perspektivami firmy do budoucna; 9 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: ASPI, a. s., ISBN: GRAHAM, B.; DODD, D. L.; COTTLE, S. Securitiy Analysis. McGraw-Hill, New York, čtvrté vydání, 1962, 4. část.

13 2) relativní hodnota analytici více méně akceptují převládající existující tržní úroveň a správnou hodnotu akcii se snaží stanovit odvozeně od této tržní úrovně. Pouze ve vztahu k tržní úrovni stanoví analytici atraktivní a omezující charakteristiky akcie, co se týká výnosu, rizika a likvidity; 3) očekávaná hodnota je založena na předpokladu, že aktuální tržní kurz akcie přesně odráží současné charakteristiky akcie. Změní-li se kurz akcie v budoucnu, stane se tak v důsledku změny těchto současných charakteristik a podmínek souvisejících s danou akcií. Úkolem analytika je tedy objevit a doporučit nákup akcií, jejichž charakteristiky oproti současnosti se do budoucna zlepší a naopak doporučit prodej akcií, jejichž současné charakteristiky a podmínky se v budoucnu zhorší. Metody a modely pro stanovení vnitřní hodnoty akcie. Ke kalkulaci samotné vnitřní hodnoty akcie existuje celá řada metod a modelu. Některé z nich vycházejí z budoucích příjmů, které by za určitých podmínek mohli obdržet akcionáři z akcie a tyto příjmy ošetřují z hlediska jejich časové hodnoty. Jiné odvozují vnitřní hodnotu akcie z účetních výkazů společnosti. Jako další metoda mohou ke stanovení vnitřní hodnoty akcie posloužit také modely, které jsou založeny na historických datech o kurzech, tržbách, účetní hodnotě, cash flow či dividendách na akcii, které se vztahují k současnosti či nejbližší budoucnosti (historické modely). 1. Dividendové diskontní modely. Představují historicky nejpropracovanější metodu, založenou na předpokladu, že vnitřní hodnota akcie je dána současnou hodnotou veškerých budoucích příjmů z této akcie a to bud v podobě vyplacených dividend nebo v podobě prodejního kurzu akcie. S peněžním příjmem v podobě dividend operují dividendové diskontní modely vždy, s prodejním kurzem akcie však pouze v případě, že se uvažuje o blízký prodej akcie. Příprava vstupu pro model je méně pracná, nicméně prognóza dividend v absolutních částkách pro střednědobý a dlouhodobý časový horizont je velmi obtížná, nepřesná a občas dokonce i nemožná. S ohledem na předpokládanou dobu držby akcie a charakter uvažovaných budoucích příjmů z akcie je možné vytvářet dva typy dividendových diskontních modelů:

14 1) dividendové diskontní modely s nekonečnou dobou držby, které se využívají k ohodnocení akcií, u kterých se v současnosti nebo blízké budoucnosti neuvažuje o jejich prodej; 2) dividendové diskontní modely s konečnou dobou držby, které se využívají k ohodnocení akcií, u kterých je v blízké budoucnosti uvažován prodej; 2. Ziskové modely. Je to jedna z metod, které respektují časovou hodnotu peněz. Pracují s veličinou čistého zisku, kterou zpravidla různými způsoby rozkládají nebo upravují. Tak se vytvářejí různé druhy ukazatelů kapitálového trhu, jakými jsou např. P/E ratio (price/earnings ratio poměr mezi kurzem akcie a čistým ziskem na akcii), P/BV ratio (price/book value ratio poměr kurzu akcie a účetní hodnoty na akcii) a P/S ratio (price/sales ratio poměr kurzu akcie a tržeb na akcii). 3. Cash flow modely. Ziskové a dividendové diskontní modely pracují jenom s tou částí čistého zisku, který je vyplacen akcionářům. Chce-li analytik ohodnotit společnost a akcii z poněkud širšího hlediska, tj. přímo do hodnoty společnosti a akcie zahrnout více faktorů, může využit některého z modelů cash flow: 1) Model Free Cash Flow to Equity (FCFE model) umožňuje stanovit vnitřní hodnotu akcie z pohledu akcionáře, tedy majitele společnosti. Free-Cash-Flow-to-Equity (FCFE 0 ) = Čistý zisk + Odpisy Investiční výdaje Změna v pracovním kapitálu Splátky dluhu + Nové emise duhových instrumentů (popř. nové úvěry) 2) Model Free Cash Flow to Firm (FCFF model) kalkuluje souhrnnou hodnotu firmy pro akcionáře a věřitele dohromady. Free-Cash-Flow-to-Firm (FCFF) = Zisk před zdaněním a úroky (1 daňová sazba) + Odpisy Investiční výdaje Změna pracovního kapitál

15 3) Model upravené hodnoty volného cash flow (APV model) východiskem je stanovení hodnoty firmy za předpokladu, že její činnost je financována pouze z vlastních zdrojů. Daňové výhody, plynoucí z použití cizího kapitálu jsou ohodnocovány separátně až ve druhém kroku celého procesu ohodnocení a k hodnotě firmy financované pouze vlastními zdroji poté přičítány. 4. Historické modely. Tyto modely pracují s veličinami akciového kurzu, tržeb, dividend, účetní hodnoty a cash flow. Na rozdíl od předchozích popsaných metod již nerespektuje časovou hodnotu peněz, tzn., že údaje o dividendách, ziscích, cash flow atd. nepřevádí a nediskontuje na současnou hodnotu. Jsou analytiky konstruovány v těchto verzích: 1) model P/S poměřuje historický tržní kurz akcie s průměrnou historickou výši tržeb na jednu akcii:,, kde - očekávaná výše tržeb pro příští rok, - průměrný historický tržní kurz akcie, - průměrná historická výše tržeb připadající na jednu akcii, - běžná vnitřní hodnota akcie, - historický poměr cena/tržby. 2) model P/D porovnává průměrný historický tržní kurz akcie s průměrnou historickou výši dividend na jednu akcii:,,, kde - očekávaná výše dividend na jednu akcii v příštím roce, - průměrný historický kurz na akcii, - průměrná historická výše dividend na akcii,

16 - vnitřní hodnota akcie, - historický poměr kurz/dividenda. 3) model P/BV porovnává průměrný historický tržní kurz akcie s průměrnou historickou výši účetní hodnoty na jednu akcii:,, kde - očekávaná výše účetní hodnoty na jednu akcii v příštím roce, - průměrný historický kurz akcie, - průměrná historická úroveň účetní hodnoty vztažená jednu akcii, - vnitřní hodnota akcie, - historický poměr kurzu/účetní hodnota a ostatní je shodné s předchozím. 4) model P/СF založen na poměru průměrného historického tržního kurzu akcie a průměrné historické úrovně cash flow vztažené na akcii:,, kde - očekávaná výše cash flow na jednu akcii v příštím roce, - průměrný historický kurz akcie, - průměrná historická úroveň cash flow vztažená na jednu akcii, - vnitřní hodnota akcie, - historický poměr kurz/cash flow a ostatní je shodné s předchozím. 5. Bilanční modely. Označení bilanční modely se využívá pro skupinu zhodnocovacích metod, které při výpočtu vnitřní hodnoty akcie vycházejí ze zveřejněných účetních výkazů akciové společnosti.tahle metoda také nerespektuje časovou hodnotu peněz. K stanovení vnitřní hodnoty využívá 5 různých modelů: 1) účetní hodnota je daná rozdílem mezi aktivy společnosti a cizím kapitálem. Pokud vydělíme takto vypočtené účetní hodnoty společnosti počtem emitovaných akcii,

17 získáme účetní hodnotu jedné akcie, kterou lze pak ztotožnit s vnitřní hodnotou akcie. De facto se jedná o hodnotu vlastního kapitálu vztaženou na akcii. 2) substanční hodnota vychází z předchozího modelu, jednotlivé položky tady jsou ale však přeceněny aktuálními tržními cenami a přehodnocený z hlediska budoucího použití. 3) likvidační hodnota představuje reziduální množství peněžních prostředků, které by bylo možné získat tehdy, kdyby firma ukončila svou činnost, rozprodala všechna svá aktiva, zaplatila dluhy a tzv. likvidační náklady (např. právní služby, komisionářské poplatky, mzdy apod.). 4) reprodukční hodnota stanovuje se jako rozdíl mezi reprodukční hodnotou aktiv a reprodukční hodnotou cizích zdrojů ohodnocované firmy. Ve svém principu se opírá o reprodukční náklady, které je nutné vynaložit na znovupořízení aktiv při současných cenách. Tato metoda je zpravidla využívaná ke kalkulaci tzv. Tobinova q. 5) substituční hodnota pokouší stanovit vnitřní hodnotu akcie s využitím údajů o důležitých charakteristikách srovnatelných firem (normální P/E ratio, P 0 /BV 1 ratio nebo P 0 /S 1 ratio). 1.2 Technická analýza. Je nejstarším analytickým přístupem, který se zabývá kurzovým vývojem CP, měn či komodit. Za mnohdy zapomenutého zakladatele a jednoho z prvních průkopníků TA je považován Munehisa Homma, který společně se svým synovcem Mitsuokou vyvinul a úspěšně používal na asijských trzích svicové grafy, a další principy práce s grafy. Základní principy, teze a postupy TA teoreticky shrnul Charles H. Dow a poté jeho následovníci Wiliam P. Hamilton a Robert Rhea zhruba před 100 lety. Během 30 let tak vznikla ucelena Dow Theory, která představuje teoretické východisko celé TA. Podstata technické analýzy. Analytický přístup, který se pokouší o prognózovaní kurzových pohybů a budoucích trendů na tomto trhu na základě studia grafů, které znázorňuji minulý vývoj trhu či vývoj kurzu analyzované akcie. Grafy představují nezbytné pomocné nástroje TA.

18 Nezajímá se o fundamentální faktory, které ovlivňuji pohyb akciových kurzu, ale spíše se zaměřuje na aktivitu a pohyb na trzích akcii. Základní principy TA. Vývoj na trhu diskontuje všechno. Akciové kurzy odrážejí všechny informace, které jsou známé a které jsou relevantní ve vztahu k danému akciovému titulu. Existuji vzory v pohybu kurzu. Historie se opakuje. Většina vzoru se v čase opakuje, protože i lidská psychika se v čase téměř nemění. Výhody: + Velice jednoduchá. + Nabízí širokou paletu metod (indikátorů jsou stovky, které se k této analýze dají použít). + Bez jakýchkoliv úprav ji mohu použít na trhu akcií, dluhopisů, měnového kurzu, deriváty, zlata, na cokoli, co má kontinuální kurzovou řadu. + Není náročná na vstupní data, používá pouze údaje o kurzových řadách, objemy obchodu a někdy vývoj indexu. Nevýhody: - Většina indikátorů (metod) technické analýzy se zpožďují. - Některé signály nejsou jednoznačně interpretovatelné, občas přinášeji falešné signály - Historie se přesně neopakuje, a tudíž není možné očekávat ani přesně opakování vzoru. - Není schopna určit, které akcie jsou nadhodnocené/podhodnocené/správně oceněny, a tudíž je nepoužitelná jako nástroj pro výběr titulu k investování - Ztrácí význam, možnosti a použitelnost na slabě efektivním trhu

19 Dowova teorie. Používá dva indexy (železniční DJTA a průmyslový DJIA), které představují přesný obraz skutečné situace na trhu a sledují vývoj celkového trhu. Principy Dowove teorii: 1. Trh diskontuje vše = veškeré informace, které ovlivňují pohyb, jsou postupně reflektovány (inkorporovány, absorbovány) akciovými kurzy 2. Pohyby akciových kurzů lze rozložit na 3 základní trendové pohyby: a) primární nejdelší pohyb kurzu. Hlavni směr vývoje. - trvá jeden rok a více b) sekundární protisměrné vlny proti hlavnímu proudu na trhu; 3 týdny až 3 měsíce. c) terciární nejkratší. Male vlnky v rámci hlavního či protisměrného proudu; méně než 3 týdny. 3. Budoucí vývoj trhu se dá odvodit z minulé tržní situace a) Býčí trend = rostoucí každý vrchol vyšší než minulý a zároveň, každé dno výš než minulé b) Medvědí trend = klesající každý vrchol nižší než minulý a dno níž než minulé 4. Hlavni trend se dá rozdělit do 3 fází: a) nakupují investoři nejlépe informováni (FÁZE AKUMULACE)

20 b) nejdelší; nakupuji institucionální investoři, kteří mají svoje specialisty (FAZE ROSTOUCI) c) masivní nákupy ze strany široké investorské veřejnosti (FÁZE DISTRIBUCE) 5. Vývoj na trhu musí být potvrzen dvěma indexy (železniční i průmyslové) Oba indexy DJIA a DJTA musí se pohybovat ve stejném směru. 6. Objemy obchodů musí potvrzovat trend. Objem obchodů je dodatečná informace, která slouží k potvrzení tržních signálů: => pokud je trend doprovázen rostoucím objemem obchodů, bude pokračovat => pokud ne, slabost trhu, může dojít ke změně trendu - nástup a změna trendu musí být doprovázena rostoucím objemem obchodu - jakmile se začne objem zeslabovat může se změnit na medvěda/býka cena objem býk medvěd změna na medvěda změna na býka 7. Nastoupený trend trvá až do doby, než se objeví jasné signály, že došlo k jeho změně. Skrývá základní cíl cele TA= identifikace změny trendu. Metody a nástroje technické analýzy 1. Grafické metody (Charting). Využívají se různé druhy grafu k identifikaci trendu nebo jeho změny a k odvození nákupních a prodejních signálu. Studiem vývoje kurzu v grafech analytici často odhaluji standardizované formace (= urcité vzory v pohybu kurzu): konsolidační formace (potvrzuje trend), reverzní formace (potvrzuje změnu trendu). Jednoduchým nástrojem ke sledování trendu je trendová linie, která vzniká spojením lokálních minim v případě býčího trendu nebo spojením lokálních maxim v případě medvědího trendu. Je-li k Trendové linii, která spojuje lokální maxima kurzového vývoje, připojena rovnoběžná přímka na úrovni lokálních minim (nebo

21 opačně), vzniká trendový kanál, ve kterém má kurz tendenci se určitou dobu pohybovat. Často se používají hranice podpory (úroveň, při které investoři na trhu zastávají své prodeje CP, protože jejich kurz klesl příliš nízko. Trh, který se pohybuje blízko své hranice podpory, bývá označován jako předprodány.) a hranice odporu (určitý strop, u kterého se zastavuje vzestup kurzu, protože si investoři zjišťuji, že kurzy vzrostly příliš vysoko a CP se staly drahými. Překoupeny trh.), které mívají psychologicky charakter a které představuji určité meze pro pohyb kurzu. Line chart čárový graf Nejjednodušší graficky nástroj TA. K jeho sestrojeni stačí zanést do grafu údaje o uzavíracích kurzech během sledované časové periody a poté spojit prostřednictvím čar. Slouží jako cenný nástroj k vyhledávaní standardizovaných formaci, k trendové analýze. Často je využíván při analýze pomoci metody klouzavých průměrů. Výhody: jednoduchost, přehlednost. Nevýhody: nížší informační hodnota, snadná manipulovatelnost volbou různých měřítek. Bar Chart sloupcový graf Znázorňuje vývoj kurzu jako sérii různě vysokých sloupečku, jejichž výška je daná rozpětím mezi max a min kurzem za stanovenou periodu. V místě, které odpovídá hodnotě uzavíracího kurzu, je do grafu vždy zakreslován zobáček směřující vpravo (pro otevírací kurz- zobáček směřující vlevo). Výhody: poskytuje analytikům cennou informaci o síle nastoupeného trendu, umožňuje sledovat mezery = gapy ve vývoji akciového kurzu (mezery jsou na konci trendu,

22 uprostřed anebo po změně trendu). Nevýhody: menši přehlednost, nedá se použit u akcií, které jsou obchodovány v systému jednodenních kurzu. Point and Figure chart Zobrazuje vývoj kurzu pomoci X a O zakreslovaných do sloupců v závislosti na druhu, síle probíhajícího trendu a nastavených parametrech. Nezobrazuje hodnoty kurzu, ale pouze významné kurzové změny. Křížky = vzestup kurzu, vzestupný trend, sleduji odspoda nahoru. Kolečko = sestup kurzu, klesající trend, sleduji odshora dolů. Poskytuje cennou informaci o vztahu nabídky a poptávky na trhu: období, jemuž odpovídá sloupec s X, je charakteristické převisem poptávky nad nabídkou (sloupec s O-převis nabídky nad poptávkou). Používá se k odvození signálu k nákupu či prodeji: pokud aktuální sloupeček X převýší minuly sloupeček X = nákupní signál (jestliže aktuální sloupeček O poklesne pod minuly sloupeček O = prodejní signál). Rozhodující vyznám má volba vstupních parametru box size (velikost polička-velikost kurzové změny, která bude reflektována grafem) a reversal amount (reverzní částka - minimální délka sloupečku X i O). Výhody: jednoduchost, variabilita (daná možnosti volit vstupní parametry), relativně široká oblast využiti. Nevýhody: nepřihlíží k plynutí času (ze všech kurzových změn zobrazuje pouze ty významné), v některých případech zpožďuje se a přináší falešné signály. Svícový graf - candlestick Pracuje s 4 druhy kurzu- maximem,minimem, uzavíracím a otevíracím kurzem za stanovenou periodu. Každá sledovaná časová perioda je reprezentovana jedinou svíci, která se skládá z těla a 2 knotů. Tělo je tvořeno rozpětím mezi otevíracím a uzavíracím

23 kurzem, knoty odrážejí rozpětí mezi max a min kurzem. Nevyplněné tělo znamená, že uzavírací je větší než otevírací. Vyplněné tělo znamená, že uzavírací nižší než otevírací kurz. Využívají se specifické soustavy obrazců a formací: 1.Byčí formace-nastoupil nebo pravě probíhá býčí trend (3 bílí vojáci, Ranní hvězda, atd.) 2. Medvědí formace- nastoupil nebo pravě probíhá medvědi trend (3 černé vrány, Večerní hvězda, atd.) 3. Změna trendu či jeho slabost. Rovnost otevíracího a uzavíracího kurzu charakterizuje formace Doji, která nemá žádné tělo. 2. Technické indikátory = stovky nástrojů, které pomáhají identifikovat silu či změnu nastoupeného trendu, nákupní a prodejní signály. Hlavní podskupiny: Klouzavé průměry a metody na nich založené svými signály a doporučeními zpravidla následují trend = trend-following metody. Nejobjektivnější a nejúspěšnějši nástroj TA. Umožňuje redukovat roli lidských emoci na minimum. Muže přinášet falešné signály. Oscilátory název odvozený, že hodnota indikátorů osciluje kolem nějaké úrovně nebo v rámci určitého pásma. Poskytuji největší variabilitu ve vztahu k možnostem své interpretace. Objemové indikátory (OBV index) pracuji s údaji o objemech obchodů, doplněné údaji o vývoji kurzu. Objem obchodů znamená měřítko sily nebo slabosti trhu. Často přinášejí falešné nebo obtížně interpretovatelné signály. Sentiment indikátory zohledňují psychologické faktory a nálady, které v krátkém časovém horizontu významně ovlivňují situaci na trzích.

24 Indikátory šíře a relativní výkonnosti trhu- sleduji kvantitativní pohyby celého trhu na základě údajů o počtu akcii, které klesly a počtu akcii, které slouply. Klouzavé průměry Tzv. following metoda (metoda následující kurz) = nákupní a prodejní signály přináší až po změně trendu, což vede ke značné eliminaci potenciálních zisku investora. Kalkuluje průměrný kurz analyzované akcie či indexu za zvolené období a znázorňuje do grafu spolu s vývojem samotného kurzu. Klouzavý - probírá se určitá kurzová řadu a ta se zprůměruje, další den se posune o jednu hodnotu dopředu a vyřadí se ta nejstarší (jinými slovy, pořád máme stejný počet kurzů, ale ty se obměňují, nejnovější vyřadí nejstarší z minulého). Místa, kdy klouzavý průměr protne kurz, jsou signály (správnost signálu se musí potvrzovat). Protne-li kurz průměr zespoda = signál k nákupu ( ). Protne-li kurz průměr shora = prodejní signál ( ). S ohledem na postup výpočtu se rozlišují: Prostý klouzavý průměr: Jednotlivé kurzové hodnoty za stanovenou časovou periodu se sečtou a výsledný součet se vydělí jejich počtem. Je jednoduchý, ale méně citlivý. Dává stejnou váhu všem kurzům. Vážený klouzavý průměr: Vážený aritmetický průměr kurzových hodnot za pevně stanovené období. Nejcitlivější. Každá kurzová hodnota má jinou váhu, dává největší váhu nejnovějšímu kurzu. Exponenciální klouzavý průměr: Klade největší váhu na nejnovější kurzové hodnoty a menší na minulé.

25 jsou zde i hodnoty před stanovenou periodou Váhy rostou exponenciálně. Jeho citlivost ovlivňuje volba vstupních parametrů. Trojúhelníkový klouzavý průměr: Složeny dvojnásobný jednoduchý klouzavý průměr. Dochází k dvojnásobnému vyhlazeni požité kurzové rady Pomalejší, méně citlivý Největší váhu klade na střední část dat Variabilní klouzavý průměr: Východiskem slouží exponenciální k.p., ale přizpůsobuje exponenciální procento variabilitě kurzu akcie Nejcitlivější Dobře funguje na slabě i silně trendujícíh trzích S ohledem na časovou periodu klouzavého průměru, se rozlišují: Pomalý klouzavý průměr-dlouhodobý k.p., který má schopnost vice vyhlazovat kurzový vývoj a odfiltrovávat falešné signály. Přináší určité zpoždění. Rychlý klouzavý průměr- krátkodobý. Připadnou změnu v trendu signalizuje relativně brzy, ale přináší nebezpečí výskytu většího množství falešných signálů, jež mohou investorovi přinést ztrátu. Oscilátory 11 Hodnoty indikátorů z této podskupiny vždy kolísají bud kolem vymezené úrovně či v rámci stanoveného pásma. Měří silu nastoupeného trendu, intenzitu jeho kolísaní a pravděpodobnost jeho změny. Jejich konstrukce je založena pouze na rozdílu či podílu často se opakujících údajů o kurzech. Všechny indikátory z podskupiny oscilátorů je možné rozdělit do 2 kategorii: Oscilátory s nestandardizovaným pásmem oscilace, jejichž hodnota kolísá pouze kolem středové linie 0,1 nebo 100 (Momentum) Oscilátory se standardizovaným pásmem oscilace, u kterých je vykreslováno kromě středové linie i pásmo, v němž se většinou pohybuji (Index relativní sily). 11 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha: ASPI, a. s., ISBN:

26 Oscilátor Momentum měří zrychleni či zpomaleni trendu, informuje o druhu trendu, který je na trhu nastoupen a o jeho případné změně. Odrazí tedy jak kurzovou úroveň, tak intenzitu oscilace kurzu. Umožňuje identifikovat cyklické kolísaní nebo krátkodobé trendy ve vývoji kurzu. Výhody: Patři mezi nejznámější a nejpoužívanější indikátory TA. Jedná se o srozumitelný a jednoduchý indikátor, který lze interpretovat hned několika rozdílnými způsoby. Nevýhody: značná volatilita způsobena tím, že jeho vypočet je založen pouze na dvou kurzových hodnotách a jeho nestandardizovaná pásma oscilace. Momentum je konstruováno v absolutní nebo v relativní podobě: Absolutní Momentum= rozdíl mezi 2 kurzy ne po sobě bezprostředně následujícimí. Relativní Momentum= podíl mezi 2 kurzy ne po sobě bezprostředně následujícimí. Indikátor index relativní sily výhradně se zaměřuje na porovnání výkonnosti vybraného nástrojů s jeho vlastní výkonnosti v minulosti. Jde o porovnání vnitřní relativní sily analyzovaného nástroje. Zohledňuje poměr kladných a záporných kurzových změn analyzovaného nástroje v rámci stanovené časové periody. Výhody: mnohostranné možnosti využiti, relativní nenáročnost na vstupní datovou základnu. Tím, že pevně vymezuje pásma, v nichž se většinou pohybuje jeho hodnota, se stává vhodným nástrojem k analýze překoupeného a přeprodaného trhu a k identifikaci klesajících a rostoucích vln. Nevýhody: pomalejší indikátor, který je na trhu používán zejména k uzavíraní pozic, a proto některé nákupní a prodejní signály přichází s určitým zpožděním. Není oproštěna od možnosti vysílat falešně signály. Výhody oscilátorů: jednoduchá konstrukce, snadná a relativně rychlá aplikace, oblíbenost a několik různých možnosti interpretace. Nevýhody oscilátoru: časová neurčitost, výskyt reverzních formaci. Objemové indikátory Pracuji vždy s údaji o objemu obchodů, které často kombinují s údaji o vývoji kurzů. Do jisté míry schopny informovat o likviditě trhu, zajmu či nezajmu investorů. Objem obchodů je považován technickými analytiky za měřítko síly nebo slabosti trhu. Soustřeďuji se na sledování kurzového vývoje spolu s vývojem objemu obchodů.

27 cena objem potvrzení pokračovaní býčího trendu přetrvávaní medvědího trendu změna na medvěda změna na býka OBV index On Balance Volume index představuje průběžný součet objemu obchodů. Zohledňuje okolnost, zda objem obchodů plyne do anebo z CP. Pokouší se odhalit aktivitu smart money neboli chytrých peněz, u kterých se předpokládá, že nakupuji při nízkých kurzech a prodávají při vysokých kurzech, zatímco široká investorská veřejnost nakupuje při rostoucích kurzech a prodává při klesajících, tj. široká investorská veřejnost reaguje v porovnání se smart money s viditelným, větším či menším zpožděním. Výhody: nejznámější a jeden z nejvíce používaných objemových indikátorů TA. Nevýhody: není schopen rozlišit a zohlednit, zda došlo k nepatrné nebo razantní, podstatné změně kurzu. Poměrně často přináší falešní signály, jež mohou byt původcem značných ztrát. Sentiment indikátory Cílem je zachytit chovaní, mínění a nálady účastníků obchodováni, které jsou v krátkodobém časovém horizontu významným kurzotvorným faktorem. S pomoci dat, která zohledňuji nálady různých účastníků trhu, schopny identifikovat fázi emotivního cyklu a generovat včas užitečné signály. Existuji 2 zcela různorodé skupiny indikátorů: Cyklické indikátory: Měly by mapovat chování profesionálních, sofistikovaných a zpravidla úspěšných investorů. Pokud tedy chce investor zaznamenat úspěchy na trhu, měl by se chovat v souladu s cyklickými indikátory. 1. BCI = Barron s Confidence Index B index důvěry. Za pomoci údajů o šíři spreadu mezi výnosovými měrami z nejbonitnějších státních a průměrných podnikových dluhopisů mapuje současnou situaci na trzích dluhopisů a který předpokládá, že se tato situace se zpožděním několika dnů či týdnů přelije na trh akciový. 2. Struktura portfolia investičních fondů

28 Odvozuje od aktuálního podílu likvidních prostředku v aktivech fondu budoucí potenciál pro poptávku po akciích ze strany těchto fondů. Anticyklické: Mapují chování široké investorské veřejnosti, jez zpravidla jedná opožděně a své obchody uzavírá v nevhodné tržní situaci, a tudíž je z dlouhodobého hlediska mnohem méně úspěšná než zbývající menšina investorů. Investor, který má ambice byt dlouhodobě úspěšní, by měl jednat opačně, než signalizuje anticyklicky indikátor. 1. Odd-lot theory léta. Podíl mezi kupními a prodejními příkazy v oddlotech, jež je odrazem chovaní drobných, malých investoru, kteří zpravidla obchodují v odd-lotech, protože na obchody v celých částkách nedosáhnou. 2. Short sales ratio. Podíl mezi prázdnými prodeji, které jsou výrazem spekulace na budoucí medvědí vývoj, uzavřenými za stanovenou periodu a průměrným denním objemem všech uzavřených obchodů. 3. Doporučení investičních poradců. Indikátor, který se zpožďuje a který důsledně následuje a kopíruje nastoupený trend na trhu. 4. P/C R = Put Call Ratio. Dává do poměru určitá publikována data tykající se prodejních opci a určitá publikována data tykající se kupních opci. Jedna se o nejmladší indikátor. Sentiment indikátory vice než ostatní metody akcentuje psychologické faktory v podobě nálad, emoci, pocitu a očekávaní investorů na trhu. Nevýhody: špatná dostupnost některých dat (např. údajů o uzavřených prázdných prodejích atd.), které jsou zcela nezbytné a nenahraditelné při jejich kalkulaci. Vypovídací schopnost určitých indikátorů se v čase v důsledku změny charakteru obchodovaní na kapitálových trzích výrazně snižuje.

29 Indikátory šíře trhu Měří kvantitativní strukturu trhu, tj. sledují kolik akcií roste, roste-li celkový trh, nebo kolik akcii klesá, klesá-li celkový trh. Čím menši je počet akcii, jež se pohybuji stejným směrem s akciovým indexem, tím větší je pravděpodobnost změny dosavadního trendu. Prognózuji situaci na celkovém trhu. Nejznámějším indikátorem, který měří šíři trhu, je Advance/ Decline Line. Její podstatou je porovnaní vývoje A/D Line, vypočtenou jakýmkoliv způsobem, s vývojem akciového indexu. Plní funkci předbíhajícího indikátoru oproti celkovému trhu. Rostou-li současně indikátor A/D Line a tržní akciový index, trh je považován za technicky silný, a předpokládá se, že nastoupený býčí trend bude dále pokračovat (klesají-li oba indikátory současně, trh se povazuje za technicky slabý, a očekává se, že nastoupeny medvědí trend zůstane zachován). Výhody: schopnost s předstihem odhalit blížící se extrémní změny trendu. Nevýhody: globální charakter, nelze je použit pro detailní TA jednotlivých titulů. Mohou přinést falešné, nejednoznačné signály. 1.3 Psychologická analýza. Lidský faktor, a tedy určitý psychologický prvek je v procesu investování vždy přítomen. Působení psychologických faktorů na trhu je každodenní, někdy nebezpečnou realitou, a proto se investoři pokoušejí o analýzu trhu a obchodovaných titulů z psychologického hlediska. Od převládajících analytických přístupů, jakými jsou fundamentální a technická analýza, se analýza psychologická liší především ve předmětu zkoumání. Předmětem zájmu fundamentálních a technických analytiků je vždy cenný papír. Psychologičtí analytici primárně zkoumají chování investorů na burzách, tedy lidský faktor v procesu investování. Nesoustřeďují se na cenný papír samotný, ale spíše hledají impulz, který vedl investory k tomu, že masově nakupovali cenné papíry, což podnítilo vzestup jejich kurzů, nebo masově prodávali cenné papíry, což způsobilo jejich pokles. 1. LeBonova psychologie davu. Východisko LeBonovy psychologie davu tvoří rozbor a analýza celkové povahy davu, kterou autor označuje jako kolektivní duši. Tato duše vznikne vždy tam, kde se vytvoří

30 určitá skupina či shromáždění lidí a jistá událost či jev způsobí, že toto seskupení lidí nabude vlastností psychologického davu. V rámci psychologického davového seskupení začne vždy rozhodující roli hrát podvědomí. Rozum ustupuje do pozadí, a proto rozumová úroveň davu je mnohem nižší než při jednání normálního průměrného jedince. Pozorování chování a jednání psychologických davů ukázalo, že každý z těchto davů disponuje jistými typickými obecnými vlastnostmi. Jde o: a) prudkou proměnlivost myslí a citů davu, která způsobuje, že investoři, kteří jsou součástí davu, se dokážou velice snadno, bez rozmyslu nadchnout pro jakoukoliv lákavou myšlenku bez toho, že je bylo nutné dlouze přesvědčovat. b) lehkověrnost davu, která umožňuje, aby byl dav krmen pohádkami o rychlém, nadprůměrném zisku, protože nevědomí, ve kterém se dav pohybuje, neumožňuje mu rozlišit mezi iluzí a realitou, objektivně zvážit, co je možné, pravděpodobné a nemožné. c) přehnané a zjednodušené city davu jsou výsledkem okolnosti, že city davu mají tendenci pohybovat se v extrémech. d) nesnášenlivost a autoritativnost davu se projevuje v tom, že dav nesnese kritiku své ideje, ale spíše autoritativně usiluje o rozšíření řad zastánců této své ideje. e) mravnost davu jako celku je na velmi nízké úrovni. Morální a etické hodnoty samy o sobě dav zpravidla nedodržuje. 2. Kostolanyho investiční psychologie. Psychologické faktory a vlivy determinují vývoj akciových kurzů podle Kostolanyho pouze z krátkodobého hlediska (cca do šesti měsíců). Ve střednědobém a dlouhodobém období již hlavní kurzotvorné faktory a vlivys psychologií přímo nesouvisí. Východiskem Kostolanyho přístupu je kategorizace veškerých účastníků obchodování na burze do dvou skupin, a to na spekulanty a hráče. Skupinu hráčů podle Kostolanyho tvoří 90% účastníků, zatímco skupinu spekulantů pouze 10%. Nerovnoměrné rozdělení burzovního publika dává tušit jistou spojitost s LeBonovou psychologií davu. Skupina hráčů představuje stejnorodý dav se všemi jeho typickými vlastnostmi a chováním. Menšinový zbytek sdružuje skupinu spekulantů, kteří jsou natolik silnými osobnostmi, že jsou proti působení psychologického davu imunní. Dlouhodobě je skupina spekulantů na burzovních trzích mnohem úspěšnější než skupina hráčů.