Volnočasové aktivity seniorů žijících v domácím prostředí

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky Volnočasové aktivity seniorů žijících v domácím prostředí Bakalářská diplomová práce Libuše Jelínková Vedoucí práce: Mgr. Andrea Brožová Doubková Mladá Boleslav 2012

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Mladé Boleslavi dne

3 OBSAH: ÚVOD Teoretické vymezení problematiky Senior Stáří a stárnutí Kalendářní stáří Biologické stáří Sociální stáří Příprava na stárnutí Institucionální zabezpečení přípravy na stárnutí Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003 až Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až Projekt Zdravé stárnutí Volnočasové aktivity Přínos volnočasových aktivit pro seniory Druhy volnočasových aktivit Pohybové aktivity Psychické neboli duševní aktivity Sociální aktivity Postup mapování Vymezení oblasti sběru dat Město Mladá Boleslav Město Frýdek - Místek Vytipování organizací Hypotézy Analýza získaných údajů Průběh dotazníkového šetření Dotazníkové šetření Ověřování hypotéz ZÁVĚR ANOTACE ANNOTATION SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: Příloha:

4 ÚVOD Dostali jsme se do situace, kdy stáří zaskočilo nejen nepřipravené jedince, ale celou společnost, bohužel nepřipravenou společnost. Už nejde jen o prosté prodloužení věku jedince, ale o to, aby tyto získané roky byly prožité kvalitně, ve zdraví fyzickém i psychickém. Zdá se, že to je základ řešení daného problému. Domy seniorů, domy s pečovatelskou službou a další podobná zařízení už kapacitně nestačí, roste potřeba udržet seniory co nejdéle v dobré kondici v domácím prostředí. Většina literatury zabývající se problematikou seniorů se však zaměřuje na seniory více či méně závislé na cizí pomoci. Zdá se, že jen malá pozornost je věnována aktuální potřebě využívání volného času seniorů žijících v domácím prostředí, kteří jsou již v důchodu. Pozornost se nevěnuje ani přípravě na období odchodu do důchodu seniorů budoucích. Zájem společnosti se soustřeďuje především na seniory v péči sociálních zařízení, jak tráví svůj život nezávislí senioři v domácím prostředí, je dosud stále na okraji její pozornosti. Každý člověk, tedy i stárnoucí, má být aktivní a programově pečovat o osobní aktivitu. Je to nejlepší prevence, a zároveň náplň stáří. Je žádoucí udělat vše pro to, aby stárnoucí a starý člověk mohl co nejdéle a aktivně žít ve svém domově. Redukovat problém zabezpečení starých lidí na resort zdravotních a sociálních služeb je nesprávné. Tyto resorty mají svá specifická poslání. 1 Tento citát do jisté míry vystihuje hlavní myšlenku práce. Práce se zabývá zmapováním nabídky volnočasových aktivit pro nezávislé seniory žijící v domácím prostředí. Široká a finančně dostupná nabídka volnočasových aktivit pro tyto seniory jim umožní smysluplně vyplnit volný čas, který jim vzniká po odchodu do důchodu. Aktivity napomáhají udržení jejich fyzické a psychické kondice a umožňují tak posouvat jejich potřebu cizí pomoci směrem k vyššímu věku. 1 Haškovcová 1990, s

5 Znalost nabídky volnočasových aktivit je pro seniory stejně důležitá jako jejich rozsah, kvalita a cena. Zmapování a vyhodnocení stavu nabídky volnočasových aktivit pro seniory ve dvou městech s rozdílným přístupem k jejich organizování může být přínosem pro organizace, které se zabývají, nebo chtějí zabývat organizováním těchto aktivit. V teoretické části jsou definovány základní pojmy vztahující se k tématu práce (stáří, zdravé stárnutí, volnočasové aktivity atd.). Je zde vymezen také teoretický rámec dané problematiky a popsána opatření, která již byla v rámci Evropy a České republiky učiněna. Praktická část BP se zabývá nabídkou volnočasových aktivit pro seniory ve dvou městech. Ta je zjišťována formou dotazníku, který byl rozeslán organizacím v těchto městech, nabízejícím volnočasové aktivity pro seniory. Současně je předmětem zkoumání i způsob organizování těchto aktivit. Rostoucí počet seniorů vyvolává situaci, která v historii Evropy ani České republiky nemá obdoby. Současná společnost nemá od koho převzít zkušenosti s řešením, musíme si pomoci sami. Řešení hledá celá Evropa. Lidí, kteří se v současné době dožili poměrně vysokého věku, je dnes skutečně tolik, jako v minulosti ještě nikdy, a to absolutně i relativně. 2 Proto je nutné, aby se do řešení této problematiky zapojila celá společnost. Cílem této práce je tedy ukázat alespoň na malém vzorku naší společnosti, kudy vede cesta ke zkvalitnění života seniorů a kde a v čem jsou určité překážky a nedostatky. 2 Wolf 1982, s. 21 5

6 1 Teoretické vymezení problematiky Stárnutí obyvatelstva je v dnešní době často diskutované téma. Patří k němu rovněž kvalita života seniorů. Touto situací se začíná zabývat nejen odborná, ale i laická veřejnost. Ke kvalitnímu životu seniorů patří jeho aktivní prožívání. Už nestačí pečovat pouze o zdraví seniorů, pozornost se obrací také k možnostem aktivního prožívání života a smysluplného využití volného času v důchodu. Tomu by měla napomoci nabídka volnočasových aktivit, ze které by si senioři mohli vybrat a která by je zaujala. V poslední době se nabídkou volnočasových aktivit začínají zabývat nejen města a obce v rámci svého komunitního plánování, ale i další organizace. Chceme-li se tématem volnočasových aktivit pro seniory zabývat, je potřeba si přiblížit pojmy, které jsou s tímto tématem spojeny. 1.1 Senior Obsahové vymezení pojmu "senior" je v zásadě dvojího druhu. Užívá se v návaznosti na národní důchodové systémy k označení osob, které jsou ve věku stanovené věkové hranice odchodu do starobního důchodu a starší, nebo podle definice OSN, která uznává ve svých materiálech věkovou hranici 65 let jako hranici stáří. 3 Další varianta rozděluje lidi starší 65 let na kategorie třetího věku a čtvrtého věku. Třetí věk označuje aktivní a nezávislý život ve stáří, zatímco čtvrtý věk znamená období, kdy je člověk při zajišťování základních potřeb odkázán na druhé. 4 Většina veřejnosti, internet a média používají pojem senior pro ty, kterým vzhledem ke kalendářnímu věku vznikl nárok na starobní důchod. Pro účely této práce budeme vycházet z významu slova senior jedinec, který je ve starobním důchodu a je aktivní a nezávislý, tedy senior třetího věku. Společnost tyto jedince považuje za staré, přitom člověk odcházející 3 Usnesení vlády ČR, část III. Důvodová zpráva. MPSV. 4 Hamilton 1999, s. 20 6

7 do důchodu se ještě cítí plný sil. Společnost očekává, že lidé po šedesátce, se budou chovat v zásadě klidně a usedle. Není proto překvapením, že odchod do důchodu se považuje za znak počátku stáří. 5 Historicky bylo pravidlem, že když se člověk dočkal důchodu, už byl starý. Jenže doba se změnila, prodloužila se střední délka života, lidé se dožívají vyššího věku a dá se říct, že většina seniorů se dožívá důchodu ve zdraví. Staří lidé jsou funkčně stále schopnější tělesně i duševně. Tato plasticita se historicky projevuje nejen stále se prodlužující průměrnou délkou života, ale i tím, že dnešní mladší staří jsou na tom celkově mnohem lépe než stejně staří lidé v minulé generaci. Dnešní sedmdesátníci jsou například tělesně a duševně stejně zdatní jako pětašedesátníci, nebo dokonce jako šedesátníci před 30 lety. 6 Společnost se zaměřila na to jak prodloužit život, ale pozapomněla na to, jak tyto získané roky smysluplně naplnit. Při adaptaci na nový způsob života v důchodu hraje významnou roli vztah seniorů k druhým lidem, k partnerovi, k vlastním dětem, vnoučatům a jejich rodinám, k přátelům, vrstevníkům. Tyto vztahy odchodem do důchodu mění svoji kvalitu, ale nezanikají, naopak nabývají na významu. Pro seniora je důležité, když se má s kým podělit o své problémy. Základní strategií seniorů je být aktivní jako dříve, dělat to co normálně, to znamená starat se o domácnost, rozvíjet kontakty a vztahy se svými blízkými, angažovat se v životě dětí, být užiteční druhým, věnovat se zájmům a koníčkům, sledovat dění ve společnosti, eventuálně chodit do práce či se vzdělávat. 7 Cítí-li senioři, že se na ně okolí nedívá s úctou, ale spíše s odporem a pohrdáním, vidí-li, že s nimi společnost nepočítá, nic od nich neočekává, ztrácí pro ně život smysl. Jestliže senioři přestanou mít pro co a pro koho 5 Hamilton 1999, s Gruss 2009, s Sýkorová 2007, s

8 žít, ztrácejí i motivaci a propadají depresím. Nevidí žádnou budoucnost, uzavírají se do sebe a tráví prodloužený čas života pasivně na pohovce nebo v křesle koukáním do stropu a čekáním na smrt. Takto pak rychle zestárnou a ze zdravých a aktivních seniorů se stávají nemocní, na cizí pomoci závislí lidé. Naprostá většina seniorů je schopna se sama o sebe postarat. S rostoucím věkem přibývá fyzických i duševních omezení z důvodů fyziologického stárnutí, ale i vlivem společenských stereotypů. To se odráží na pasivitě starých a stárnoucích lidí, kteří se bojí učení nových dovedností i zapojování do nových aktivit. Například fyzická aktivita snižuje pravděpodobnost úrazů. Trénink paměti a další duševní aktivity dokážou zabránit rozvoji demence nebo ho zpomalit. Sociální kontakty a pocit potřebnosti a užitečnosti snižují výskyt deprese a psychiatrických onemocnění. 8 Pojem senior je tedy velmi úzce spjat s pojmem stáří je tedy důležité vysvětlit též význam tohoto pojmu. 1.2 Stáří a stárnutí Stáří není nemoc ani zásluha, stáří je logický a zákonitý stav, stejně jako mládí. Není ničím jiným než kusem života. Má snad jedinou vlastnost, že se v něm koncentrují dobré životní zkušenosti, ale i chyby, které se jakoby zhmotní, vydestilují. Zdravotní stav a fyzická kondice se snižují, takže i psychická složka se tvaruje jiným způsobem. Je to stadium, kdy je člověk relativně už oslabený, protože ne všechny životní zkušenosti jsou těmi, které ho posilují. 9 Protože většina lidí ve vyspělých společnostech dnes vystupuje ze zaměstnanecké role v šedesátém až šedesátém pátém roce svého chronologického věku, je nejčastější hranice odchodu do důchodu, tj. chronologický věk šedesát pět, obecně přijímána za dolní hranici stáří. (Jako první stanovil věk šedesát pět let jako hranici odchodu do důchodu 8 Zdravé stárnutí. SZÚ 9 Motejl, Stáří není nemoc ani zásluha 8

9 Bismarck v roce 1822.) Je přijímána za tuto hranici bez ohledu na to, že někteří šedesátipětiletí a starší plní i nadále své zaměstnanecké role, že se žení a pečují o své závislé děti. Je přijímána, přestože se mnozí příslušníci této sociální kategorie starými vůbec necítí a jako staří se také nechovají. Věk šedesát až šedesát pět let je chápán jako hranice stáří nikoli individuálního, ale stáří jako jevu sociálního. 10 Člověk v produktivním věku na stáří moc nemyslí. Nemá na to čas, nemá potřebu na stáří myslet a dá se říci, že se dokonce myšlence na stáří vyhýbá. Je to dáno taky tím, že současná společnost má spíše negativní postoj ke stáří. A člověk označovaný společností jako starý se s tímto musí vyrovnat. Na tom, jak to udělá, závisí jeho další budoucnost. Všechno živé stárne, avšak jenom člověk si svoje stárnutí uvědomuje. Průběh lidského stárnutí závisí do značné míry na tom, s jakými pocity je člověk očekává, jak reaguje na nastalé změny a jak se s nimi dovede vnitřně vyrovnat. Jsou doklady o tom, že strach ze stárnutí nebo nepřiměřená subjektivní reakce na změny, které jsou normální a nevyhnutelné, může způsobit větší škody na duševní i tělesné kondici než vlastní proces stárnutí. 11 O stárnutí lze tedy hovořit jako o postupně nastupujících nezvratných změnách, které nastávají v živém organismu, postupně jej omezují a oslabují jeho funkce. Tento proces je dán geneticky a je ovlivňován životním prostředím jedince a jeho životní cestou. Proto také lidé nestárnou stejně, život každého jedince probíhal jinak a v jiných podmínkách. Dá se tedy říci, že každý má i svůj odlišný program stárnutí. Nástup stáří je tedy individuální záležitostí. Stárnutí přináší zhoršení tělesného i duševního stavu. Tento proces bývá individuálně variabilní z hlediska času, rozsahu i závažnosti projevů. Proces stárnutí závisí na interakci dědičných předpokladů a důsledků různých vlivů 10 Wolf 1982, s Wolf 1982, s

10 prostředí, které se v organismu stárnoucího člověka postupně nahromadily. 12 Nástup stáří není pro jedince lehkou záležitostí a není jednoduché vyrovnat se s myšlenkou, že je člověk starý. Smířit se s tím, že se člověk stává pro společnost nepotřebnou zátěží, přijmout tento, ve společnosti často převažující názor, je pro jedince zvlášť obtížné. Záporný pohled společnosti na stáří a stárnutí se jen těžko překonává a mění. Zlepšit nástup a průběh stárnutí by mělo v poslední době prosazované doporučení, začínat s přípravou na stáří dlouho před tím, než se přihlásí jeho první příznaky. Stárnutí a stáří je jevem celospolečenským i individuálním. Stáří je nejen kategorií biologickou a medicínskou, ale především kategorií politickoekonomickou a společenskou. Je třeba uznat a respektovat stárnutí a stáří, a to nikoliv jako nežádoucí a mnohdy obávaný fenomén, ale jako normální součást života a jako období, kdy stále pokračuje rozvoj lidské osobnosti. Zajištění stárnutí a stáří představuje celý komplex opatření k zajištění adekvátní úrovně potřeb stárnoucí populace, počínaje zdravotní péčí, podporou rodiny, sociálním zajištěním, bytovou politikou, školstvím, kulturou, společenským životem aj. Ta se odvíjejí zejména v těchto rovinách: státní, veřejnoprávní, obecní, soukromé a individuální. Tyto roviny zabezpečení stárnutí a stáří musí být vhodně kombinovány tak, aby působily ve vzájemných souvislostech. Dosavadní poznatky o problematice stárnutí a stáří a přípravy na ně umožňují formulovat některé principy pojetí přípravy na stáří. Proto je potřebné přijmout a rozvinout ucelený program přípravy na stáří, orientovat celospolečenský zájem na problematiku stárnutí a věnovat zvýšenou pozornost státních orgánů, společenských organizací, sdělovacích prostředků, obcí, komunit i jednotlivců otázkám stárnutí, problémům a potřebám seniorů a vytváření podmínek pro aktivní stárnutí Vágnerová 2000, s Usnesení vlády ČR, část III. Důvodová zpráva. MPSV. 10

11 K tomu, abychom mohli hovořit o potřebě aktivit seniorů, tedy stárnoucích jedinců, si potřebujeme stanovit kritéria, na jejichž základě budeme jedince považovat za starého, a co je pro kvalitní stárnutí důležité. Jednou ze základních charakteristik člověka je kalendářní věk, který se všeobecně považuje za jeden z ukazatelů stárnutí. Kalendářní věk jednotlivce ale nekoresponduje se skutečnými počátky stárnutí jednotlivce. Ty lze lépe stanovit věkem biologickým a sociálním stářím Kalendářní stáří Kalendářní, neboli chronologické stáří je dáno datem narození. Z kalendářního věku vycházejí společenské konvence, opírají se o něj právní normy, podle kalendářního věku začínáme školní docházku, nastupujeme do zaměstnání, odcházíme do důchodu. Výhodou kalendářního vymezení stáří je jednoduchost a možnost srovnávání a statistického vyhodnocování. Snaha o využití kalendářního věku k dělení délky života člověka podle jednotlivých fází je stará desítky let. Starověká věda rozdělila lidský věk na čtyři období: podle Galena to bylo jaro- dětství, léto- mládí, podzim- plodný život, a zima- stáří. Ve středověku a na počátku novověku byla v oblibě zejména čísla a pro lidský život se užívalo nejčastěji magického čísla sedm. Jako ukázku si uveďme Komenského dělení lidského živobytí podle sedmiletých období: nemluvně (0), dítě (7), pachole-děvčátko (14), mládenec-děvče (21), jinoch-panna (28), muž-žena (35) atd. Nakonec je stařec-stařena (70). Z antropologického hlediska se jeví jako nejoptimálnější dělení života jedince na dětství a mládí, dospělost a stáří. Probíhají totiž podle biologických zákonitostí, jsou více nebo méně měřitelné a lze je objektivně stanovit v jejich souhrnu a působení. Pouze stáří nemá přesnější hranice, a to zejména proto, 11

12 že prochází v současném období velkými proměnami, způsobenými prodlužováním lidského věku a růstem dlouhověkosti. 14 Existuje několik známých a používaných způsobů jak lze dělit lidský život podle kalendářního věku. Na jeho základě dělíme lidský život například na období dětství, dospívání, dospělost a stáří. Stáří pak dále dělíme na: Období raného stáří: let (fáze postvývojová) Období pravého stáří: 75 a více let Dovršením 80 let dosáhne senior tzv. čtvrtého věku 15 Konkrétní okamžik, ve kterém člověk zestárne, nelze určit a chronologický (kalendářní) věk je ve všech případech pouze arbitrární a nepříliš přesnou mírou. Nicméně v jistém okamžiku tohoto plovoucího prahu mezi šedesáti a šedesáti pěti lety začne vykazovat příznaky stárnutí Biologické stáří Pro počátky skutečného stárnutí je rozhodující biologický věk člověka, označovaný také jako somatický věk, který odpovídá celkovému stavu růstu a vývoje jedince. Různí se i podle pohlaví. 17 Biologické stáří člověka na rozdíl od stáří chronologického, nenastupuje u všech lidí stejně. Je tudíž problematické stanovit biologický věk člověka. Organismus člověka, jeho funkce a systémy stárnou nerovnoměrně taky podle toho, jak byly využívány a zatěžovány. Stárnutí postupně zasahuje všechny orgány, ovlivňuje celé tělo a projevuje se v rychlosti a způsobu pohybu, v držení těla, chůzi, vzhledu člověka a jeho postavě. Svalstvo ochabuje, ztrácí se síla, je postižen zrak i sluch. Právě biologické projevy stárnutí často určují, že člověka začne jeho okolí považovat za starého. Biologický věk poukazuje na objektivní stav fyzického vývoje či 14 Wolf 1982, s Vágnerová Hamilton 1999, s Wolf 1982, s

13 degenerace. Obecně je tento pojem užíván poměrně volně k vyjádření celkového stavu lidského organismu. 18 Různé biologické změny provázející stárnutí vedou mimo jiné k tomu, že organismus má k dispozici stále menší množství energie potřebné k vyvíjení jakékoli činnosti. 19 Pro stárnutí je charakteristický úbytek řady duševních funkcí, podmíněný přirozenými změnami na úrovni biologické. Úbytek nastává pozvolna, v některých složkách už ve středním věku dospělosti. Je důsledkem změn v ústřední nervové soustavě, ale také ve smyslových orgánech, v pohybovém ústrojí, v činnosti žláz a v látkové přeměně. 20 Psychologické aspekty stáří se stávají předmětem odborného zájmu prakticky až ve 20. století. Přestože mezi fyzickými změnami a psychikou existuje vztah vzájemného ovlivňování, mnoho autorů upozorňuje na relativní autonomii psychických funkcí. Psychologické aspekty stárnutí jsou metodicky obtížně přístupné. Důvody jsou mnohé: stárnutí organismu, tedy i duše, začíná pozvolna a je otázkou, kdy vlastně přichází ten kvalitativní zvrat Sociální stáří Sociální stáří vyjadřuje kvalitu sociálního života a je ovlivněno nejenom sociálním stavem, ale také ekonomickou situací člověka a dalšími faktory. Je to sociální role, kterou stárnoucí člověk převezme v závislosti na pohledu společnosti na staré lidi. Sociální věk se vztahuje ke společenskému očekávání chování přiměřeného určitému biologickému věku. 22 Odchod do důchodu je významným sociálním mezníkem uzavírajícím jeden dlouhý úsek lidského života. Skupinu starších lidí v důchodu lze považovat za určitou sociální minoritu, která je v majoritní společnosti chápána jako 18 Hamilton 1999, s Wolf 1982, s Wolf 1982, s Haškovcová 1990, s Hamilton 1999, s

14 nevýznamná, neproduktivní a méně užitečná. Je definována ekonomickou závislostí na společnosti a omezenou možností do jejího dění nějak zasahovat. Člověk v důchodu symbolicky odchází ze společnosti, zůstávají mu jen soukromé role. V závislosti na změně role dochází rovněž ke změně hodnot a postojů. Období důchodu může být chápáno jako doba, která nemá jasně vymezený obsah a obecně platný smysl. Senior má právo rozhodovat o svém životě podle svého přání. Tato svoboda se může stát zátěží, protože ji lidé neumějí využít. Dosud byl jejich život organizován nutností chodit do práce. Problém pocitu prázdnoty života v důchodu často spočívá v tom, že si lidé zvykli akceptovat nějaký program a řídit se jím. Na dobu důchodu však společnost žádný závazný program neurčuje. Člověk si jej musí vytvořit sám, a to mnozí lidé nedovedou. 23 K sociálnímu vyloučení může docházet rovněž v důsledku zmenšujících se komunikačních schopností seniorů. Zhoršující se sluch, zrak, slovní zásoba a pomalejší reakce seniorů, mohou vést k vyřazení ze společnosti, nebo se jedinec za svá omezení stydí a z toho důvodu se sám ze společnosti vyřadí. Průběh stárnutí a stáří je ovlivňován nejenom biologickými faktory, ale také vztahem mezi jedincem a společností. Především v době, kdy jedinec odchází do důchodu, se závislost na společnosti projevuje zvlášť silně. Odchází z pracovního kolektivu, ztrácí většinu svých sociálních kontaktů a má potřebu navazovat kontakty nové, které by mu pomohly překonat vzniklé vakuum a poskytly pocit, že není v této situaci sám, bez pomoci. V tomto období výrazně klesá jeho sebevědomí, zvlášť u mužů, a hrozí, že se stárnoucí člověk izoluje, ztratí zájem o to, co se kolem něj děje, a propadne lhostejnosti. Výhodou je, když má senior možnost pobývat v rodinném prostředí. Necítí se tak izolovaný, má pocit, že někam patří, že je potřebný, což přispívá k jeho spokojenosti a kvalitě života. U většiny mužů se náhle a výrazně mění životní situace odchodem ze zaměstnání se všemi jeho důsledky (pokles sociální prestiže, změna životního stereotypu, ztráta významného zdroje uspokojení, náhlý úbytek 23 Vágnerová 2007, s

15 sociálních kontaktů apod.). Nároky na přizpůsobení (readaptaci) jsou obvykle značné. Naproti tomu u žen nastávají změny v sociálních rolích a v celkové životní situaci pozvolna, je tedy více času na přizpůsobení. 24 Strach ze stárnutí může vyvolat více potíží, než vlastní proces stárnutí. Mnoho záleží na tom, jaký postoj ke starým lidem zaujímá společnost, jaké klima pro ně vytváří, jak respektuje jejich právo na spokojený život, třebaže už nejsou produktivní, a jaká konkrétní opatření v tomto směru činí. 25 Negativní postoj společnosti se projevuje na psychice stárnoucího člověka a má vliv na jeho postoj k vlastnímu životu. Ten se uzavírá do sebe a tím může dojít ke vzniku různých psychických poruch. Skutečnost, že více lidí má šanci se dožít vyššího věku, nevnímá naše společnost zcela pozitivně. K všeobecně negativnímu pohledu na stáří se připojuje obava společnosti, že více důchodců bude potřebovat na důchody více peněz, které pak budou ve státní pokladně chybět. V poslední době diskutovaná otázka penzijní reformy oblibě seniorů ve společnosti nenapomáhá. To vše ovlivňuje negativně psychiku seniora, který přejímá všeobecně platný názor ve společnosti a svým chováním se mu podřizuje. Postoj současné společnosti ke stáří a starým lidem je spíše negativní. Stáří je chápáno jako období, kdy může člověk pouze chátrat, v nejlepším případě si zachovávat část toho, co získal dříve. Jeho zkušenosti i kompetence ztrácejí svůj význam, pro společnost není takový člověk ničím přínosný. Hodnotový systém této společnosti, který zdůrazňuje zachování všech především biologicky podmíněných kompetencí mládí (mladistvého vzhledu, výkonu atd.), staré lidi silně znevýhodňuje. Tuto tendenci podporují i média, která různým způsobem potvrzují značný význam vnějšího vzhledu a proklamované svěžesti jako současnou normu. To 24 Wolf 1982, s Wolf 1982, s

16 zároveň znamená, že cokoliv, co takové není, je považováno za podřadné. 26 Společnost by měla podporovat vytváření vzdělávacích, informačních a aktivizačních programů pro seniory ve sdělovacích prostředcích, které by jim pomohly lépe se orientovat v roli seniora a eliminovaly tak častý pocit vyloučení ze společnosti. Současná konzumní společnost oslavuje mládí s jeho fyzickou krásou, zdatností a výkonnosti. Nehovoří se a nepíše o přednostech stáří, jeho vyrovnanosti, zkušenostech a moudrosti, jak to dříve bylo běžné. 26 Vágnerová 2000, s

17 2 Příprava na stárnutí Aktivizace seniorů je součástí programů v rámci přípravy a řešení problematiky stárnutí populace. Aktivity a programy v ČR vycházejí z doporučení a programů EU a OSN v rámci řešení této problematiky v evropském a celosvětovém měřítku. Historie přípravy na stárnutí v České republice je nedílnou součástí historie přípravy na stárnutí v Evropě a koresponduje s celosvětovými projekty. Na začátku byly výsledky statistických údajů ve vyspělých zemích, které vyvolaly potřebu řešit situaci, kterou prognózovaly. Statistické údaje dál slouží k upřesňování zvolených postupů a řešení a staly se nedílnou součástí přípravy na stárnutí. Sociální rozvoj, lepší životní a pracovní podmínky, pokroky v medicíně a prosazování sociálních práv vedou k tomu, že méně lidí dnes umírá předčasně v dětství nebo během pracovního života. Získané roky života jsou hodnotou samy o sobě. Více lidí má možnost prožít delší život než v minulosti, a starší lidé tak tvoří významnější část populace než kdykoliv v minulosti. Stáří se stává přímou zkušeností většího počtu lidí. Současně máme méně dětí než v minulosti. 27 Česká republika drží evropský primát spolu s Finskem má nejpočetnější skupinu lidí ve věku let. Znamená to, že za deset let tato skupina bude patřit k seniorům a bude pravděpodobně do značné míry ekonomicky neaktivní a zároveň bude nejvíce čerpat zdravotní a sociální služby. 28 Nástup těchto silných ročníků do důchodu již v příštích letech značně zvýší míru závažnosti problematiky rostoucího počtu seniorů ČR. Totéž potvrzují i statistické prognózy. 27 Příprava na stárnutí v ČR. MPSV 28 Janatová, Zdravé stárnutí - výzva pro Evropu s. 7 17

18 Podíly osob v % ve věku 60 a více let (muži, ženy a celkem) v ČR, Rok Populace 60+ (z mužů) 60+ (z žen) Celkem * ,1 13,7 12,5 1961* ,6 16,9 14,9 1970* ,6 20,8 18,4 1980* ,9 19,4 16,9 1991* ,6 20,8 17,8 1995# ,8 21,0 18, ,3 21,4 18, ,2 23,2 20, ,4 26,4 23, ,2 29,1 26, ,7 30,6 27, ,3 32,0 29, ,7 33,3 30,6 * data ze sčítání lidu; # z bilancí k Výsledky z posledního sčítání lidu z , jak uvádí Český statistický úřad, ukazují přesněji současnou strukturu obyvatelstva. 29 Usnesení vlády ČR, část III. Důvodová zpráva. MPSV 18

19 Struktura obyvatelstva ČR k v % ČR, (struktura v %) Obyva- telstvo celkem 0-14 let let 65 a více let celkem celkem celkem muži ženy Celkem kraje 100,0 14,5 69,7 15,9 6,4 9,4 Hlavní město Praha 100,0 12,7 70,6 16,7 6,8 9,9 Středočeský kraj 100,0 15,6 69,5 14,9 6,2 8,8 Jihočeský kraj 100,0 14,6 69,5 15,8 6,5 9,3 Plzeňský kraj 100,0 14,2 69,6 16,3 6,8 9,5 Karlovarský kraj 100,0 14,4 70,2 15,4 6,3 9,1 Ústecký kraj 100,0 15,3 70,2 14,5 5,9 8,6 Liberecký kraj 100,0 15,1 69,9 15,0 6,1 8,9 Královéhradecký kraj 100,0 14,6 68,6 16,8 6,9 9,9 Pardubický kraj 100,0 14,7 69,2 16,1 6,6 9,5 Kraj Vysočina 100,0 14,6 69,1 16,3 6,7 9,6 Jihomoravský kraj 100,0 14,2 69,5 16,4 6,6 9,8 Olomoucký kraj 100,0 14,5 69,5 16,1 6,5 9,6 Zlínský kraj 100,0 14,2 69,4 16,5 6,5 10,0 Moravskoslezský kraj 100,0 14,5 70,0 15,5 6,2 9,3 30 Situace je vážná nejen v České republice, ale ve všech vyspělých státech světa. Vlády si závažnost situace uvědomují a již řadu let se snaží na základě získaných prognóz připravit se na tuto situaci a hledat cestu k jejímu řešení. Stejně tak přistupuje k řešení problému i Česká republika. Fakt, že se senioři dožívají vyššího věku, než tomu bylo v minulosti, si vyžaduje řešení. Prodlužující se délka života seniorů po odchodu do 30 Tab. 2.2 Obyvatelstvo podle věku podle krajů. ČSÚ 19

20 důchodu klade důraz na to, aby se kvalitou těchto získaných let začala společnost vážně zabývat. Je důležité změnit pohled společnosti na seniory a na způsob jejich života. Ve většině případů to už nejsou stařenky a stařečkové, o které se společnost stará v domovech důchodců a podobných zařízeních. O rostoucí počet seniorů by se ani postarat nedokázala. U stávajících důchodců je proto důležité zavést takové preventivní programy, které by seniory udržely co nejdéle zdravé, funkční a samostatné. Na budoucí seniory je pak potřeba osvětou působit tak, aby se na svůj život v důchodu předem připravovali, především budováním si zájmů a koníčků, které by v důchodu mohli pěstovat a rozvíjet. Pro současné seniory platí potřeba aktivního využití volného času s využitím nabídky volnočasových aktivit, které by jim měla společnost být schopná v dostatečné míře nabídnout. Potřebami seniorů a řešením otázky jejich rostoucího počtu se již zabývá vláda České republiky a řada dalších organizací. 2.1 Institucionální zabezpečení přípravy na stárnutí Historie a počátky řešení problematiky stárnutí populace u nás i na mezinárodní úrovni sahají do minulého století. Nejlépe situaci ozřejmí přehled nejdůležitějších aktivit a citace některých významných dokumentů týkajících se dané problematiky. V roce 1982 přijalo Světové shromáždění pro problematiku stárnutí ve Vídni Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí. Byl to první mezinárodní dokument v této oblasti. V roce1991 přijalo Valné shromáždění OSN Zásady OSN pro seniory. Celkem 18 zásad je seskupeno do 5 oblastí zaměřených na postavení seniorů: nezávislost, zapojení do společnosti, péče, seberealizace, důstojnost. V září 1999 se konala v Montrealu IV. Světová konference Mezinárodní federace stárnutí, kde bylo konstatováno, že zásady a doporučení zakotvené v těchto dvou dokumentech nejsou všeobecně uznávány ani dodržovány. Dále bylo OSN doporučeno navrhnout všem členským státům přijetí národních plánů přípravy na stáří a spolupracovat s národními vládami, nevládními organizacemi, družstevním, soukromým a dobrovolným sektorem při řešení 20