Metodická příručka pro obor Kadeřník

Transkript

1 Metodická příručka pro obor Kadeřník Mgr. Hana Pappová 1

2 Odborná skripta a doplňkové materiály pro obor Kadeřník Tato metodická příručka obsahuje doporučené náměty pro učitele při práci s odbornými skripty, pracovním sešitem a dalšími doplňkovými materiály, které jsou určeny ke školní výuce i pro samostudium. Kromě cvičení k procvičení a upevnění terminologie pro tento studijní obor prezentované a systematicky uspořádané ve skriptech pracovní sešit obsahuje rovněž cvičení k procvičení poslechu s porozuměním, k nimž byly pořízeny nahrávky namluvené rodilým mluvčím. Další možnost akvizice této slovní zásoby a dalších jazykových jevů poskytují interaktivní cvičení dostupná na školní síti. Součástí sady jsou i kopírovatelné testy, které se zaměřují na ověření zvládnutí odborné slovní zásoby pro obor Kadeřník. Skripta a jejich doplňky navazují na jakoukoli středoškolskou jazykovou učebnici pro výuku anglického jazyka. Metodická příručka také obsahuje náměty k dalším rozšiřujícím aktivitám. Kadeřník je tříletý studijní obor, který se zaměřuje na přípravu na budoucí povolání. Absolventi najdou své uplatnění v kadeřnických salónech a kadeřnických provozovnách. V rámci své odbornosti mohou působit rovněž jako soukromí podnikatelé. Také se mohou realizovat v obchodech s drogérií a parfumérií. V oblasti těchto služeb lze očekávat, že se budou také setkávat se zahraniční klientelou, je tudíž více než samozřejmé, že je při přípravě na budoucí povolání velmi důležité zaměřit se na odbornou slovní zásobu a komunikaci se zákazníkem. Obecná doporučení: 1. Systematické používání těchto materiálů Skripta spolu s doplňky jsou koncipovány k používání během celého středoškolského učiva Zároveň adekvátně mapují učivo stěžejních odborných předmětů. Obsah je rozdělen adekvátně do jednotlivých ročníků. Je proto důležité plánovat práci s těmito materiály systematicky již od prvního ročníku. 2. Systematické procvičování terminologie v rámci rozvíjení řečových dovedností Cílem vzdělávání v cizích jazycích je především získání jak obecných, tak komunikativních kompetencí k dorozumění v situacích každodenního osobního a pracovního života. Aby žáci byli schopni mluvit, psát, poslouchat a číst s porozuměním na patřičné úrovni, potřebují mimo jiné mít k tomu adekvátní jazykové prostředky, ať už gramatické tak i lexikální. 3. Systematické prolínání obecné a odborné slovní zásoby Ve většině vyučovacích hodin anglického jazyka, kdy žáci rozvíjí své řečové dovednosti, je používána obecná slovní zásoba. Studenti používají běžnou jazykovou učebnici, časopisy či jiné materiály. I v těchto situacích lze vhodně aktivizovat odbornou slovní zásobu, která spolu s tou obecnou může být použita například k procvičování různých gramatických jevů. Organizace výuky Výuka cizího jazyka probíhá jinak u začátečníků, jinak u méně a více pokročilých žáků. Vezmeme-li v úvahu měřítka modelové stupnice Společného evropského rámce jazykových dovedností, tak se kadeřníci - studenti prvního cizího jazyka na počátku středoškolské docházky nacházejí na úrovni mezi A1 a A2. Cílem podle našeho školního vzdělávacího programu je dovést je do úrovně A2+. Studenty prvního cizího jazyka na střední škole (pro které jsou tato skripta určena) tudíž lze považovat za mírně jazykové pokročilé.tato skripta společně s pracovním sešitem a dalšími doplňujícími materiály se zaměřují především na rozšíření slovní zásoby o slovní zásobu odbornou v rámci daného oboru. I když prioritně se tyto materiály zaměřují na tuto terminologii, sekundárně zároveň procvičují a zdokonalují další jazykové prostředky, ať už gramatické, tak lexikální. Pro systematickou organizaci výuky lze doporučit zařadit práci se skripty například vždy na začátek a konec školního roku, s výjimkou prvního ročníku, kdy je lépe seznámení se skripty posunou k pololetí. 2

3 Motivace V průběhu výuky je nesmírně důležité získat studenty k aktivní spolupráci a zájem o jazyk. Při procesu osvojování je velmi důležitá motivace. V podstatě existují dva druhy motivačních faktorů, vnitřní a vnější, které se mohou dělit na krátkodobé a dlouhodobé. Určitými kombinacemi těchto faktorů lze dosáhnout toho, aby se žáci výuce angličtiny nebránili, ale naopak, aby byli pozitivně naladěni na přijímání nových informací. Mezi nejvýznamnější motivační faktory při výuce cizího jazyka patří: a) nadšení vyučujícího b) osobní úspěch c) reálné stanovení cíle d) aktivní zapojení e) obměňování aktivit f) názornost g) příklady blízké žákům a) nadšení vyučujícího Velmi důležité je, aby žáci před sebou viděli učitele nadšeného pro svůj předmět. Musíme umět "prodat" to, co učíme. Měli bychom alespoň projevit zájem o obor, kterému se studenti věnují. Měli bychom se ptát, proč se rozhodli právě pro tuto profesi, co je na ní tak zajímavé, o čem zajímavém se v odborných předmětech učí. Určitě bychom měli umět jim také dokázat, jak je dobré umět se domluvit anglicky. A najdeme-li společnou řeč a můžeme-li si popovídat o tom, co nás zajímá a co je pro nás důležité, čímž naše práce samozřejmě je, tím lépe. A nadšení je velice nakažlivé. b) osobní úspěch Velmi silným motivačním faktorem je jistě osobní úspěch, který je hnací silou celého procesu učení. Pokud se na hodině někomu dostane uznání nebo pochvaly, bude v příští hodině díky svému úspěchu pozitivně naladěn a získá důvěru ve své schopnosti naučit se anglicky. Naopak stačí několik malých neúspěchů v hodinách angličtiny a žáci jsou zcela upřímně ochotni prohlásit, že se tento jazyk stejně nikdy nenaučí. Pokud je z tohoto omylu pozitivním individuálním přístupem nevyvedeme, budou bojovat s angličtinou celý život. c) reálné stanovení cíle Žáci by měli vždy vědět, co mají dělat a kdy má být úkol ukončen. Neustále je třeba ujišťovat je o tom, že se na vás mohou kdykoli obrátit, pokud budou potřebovat radu. Některé úkoly ve skriptech a pracovním sešitě jsou jednoduché, aby je mohli úspěšně splnit samostatně, jiné je vhodné řešit ve dvojicích nebo skupinách. Někdy je zapotřebí žákům více či méně pomoci. Důležité je myslet na to, aby jistý pokrok měli možnost pocítit úplně všichni, i ti nejméně zdatní v angličtině. Nešetřeme chválou a jinými formami ocenění, když některý z žáků dosáhne při učení jakéhokoli úspěchu. Je dobré vyvážit každou úlohu tak, aby byla zároveň zvládnutelná i závažná. Pokud se cvičení jeví jako jednoduché, dejme na něj méně času a naopak na obtížnější dopřejme času více. d) aktivní zapojení Přesvědčujme se, že se všichni studenti aktivně zapojují do výuky. Je vhodné již na první hodině požádat je, aby si na angličtinu sesedli dohromady co možná nejblíže k tabuli. Nejenže budeme mít o jejich práci lepší přehled, ale budeme si i lépe rozumět a určitě tak umožníme žákům lepší porozumění nejen nám ale i při pouštění poslechu z CD přehrávače. Čím blíže k sobě při komunikaci máme, tím je komunikace efektivnější. O komunikaci nám jde na prvním místě. 3

4 e) obměňování aktivit Nezapomínejme na zásadu obměňování aktivit během vyučování. Dbejme na promyšlení si hodiny tak, aby byla vyvážená. Na začátku hodiny zařaďme krátkou zahřívací aktivitu, kterou si navodíme pozitivní tvůrčí atmosféru. Zařazujme hádanky, hry, kvízy, problémové úlohy, při kterých budou využívat vlastní iniciativu. Vše, co provokuje studenty k přemýšlení, pomáhá také motivovat. Skripta a ostatní doplňující materiály poskytují širokou škálu nejrůznějších příležitostí k procvičování, upevňování a aktivizaci učiva právě zajímavou a motivující formou. f) názornost Dalším důležitým nástrojem motivace je názornost. Proto také skripta stejně tak jako pracovní sešit obsahují značné množství obrázků, schémat, grafů a dalších názorných pomůcek. Při osvojování slovní zásoby názornost je bezpochyby velmi nápomocná. Čím více názornosti, tím pevnější je zakotvení nového pojmu v paměti studentů. Nejnázornější pomůckou jsou reálné předměty, kterými můžeme obohatit výuku, zvláště když je využijeme nějakou atraktivní formou, jako je hra, kvíz apod. g) příklady blízké žákům Zkusme se naučit myslet tak, aby to byl blízké našim žákům. Dávejme jim příklady, které se týkají jejich vlastních zkušeností, například využijme jejich zkušeností z praktického vyučování, z praxe, z brigád apod. Žáci budou určitě motivováni, pokud se budou cítit "jako ryba ve vodě". Učitel anglického jazyka tyto zkušenosti nemá, tudíž je to oblast, kde se žáci budou cítit zkušenější, což jim poskytne jistou sebedůvěru a motivaci k sebeprosazení. Jazykové prostředky Cílový jazyk, který se žáci učí, by měl sloužit především ke komunikaci. Požadavek komplexnosti všech jazykových prostředků vychází z jejich funkce v řeči. Je důležité, aby jevy lexikální a gramatické byly vzájemně propojeny. Proto skripta nenabízí pouhé seznamy odborné slovní zásoby, ale celou řadu textů, schémat a popisek, které nabízejí slovní zásoby vždy v kontextu. Slovní zásoba Slovní zásoba je nejzákladnější jazykový prostředek, který potřebujeme k získání řečových dovedností. Abychom mohli mluvit, poslouchat, číst a psát anglicky, nezbytně potřebujeme dobrou znalost slovíček. Chceme-li hovořit o tom, co se učíme ve škole, o své odbornosti, o své praxi, o svých pracovních zkušenostech - současných či budoucích, o svých pracovních ambicích, atd., potřebujeme znát alespoň základní odbornou slovní zásobu. Vzdělání v anglickém jazyce směřuje k osvojení takové úrovně komunikativních jazykových kompetencí, která odpovídá minimální úrovni A2+ podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, akvizici slovní zásoby čítající minimálně 960 lexikálních jednotek za studium, z čehož obecně odborná a odborná terminologie tvoří u úrovně A2+ asi 150 lexikálních jednotek. Slovní zásobu můžeme dělit na aktivní a pasivní. Aktivní slovní zásoba je ta, kterou člověk běžně používá, a pasivní je ta, které sice rozumí, ale používá ji spíše výjimečně. Aktivní slovní zásoba je vždy méně obsáhlá než slovní zásoba pasivní. Podle našich zkušeností studenti mají poměrně širokou slovní zásobu pasivní, ale poměrné značné problémy v ústní komunikaci dané velmi omezenou slovní zásobou aktivní. Proto se snažíme hledat cesty k obohacování a aktivizaci jejich lexikální výbavy. 4

5 Osvojování slovní zásoby Požadavky kladené na osvojení slovní zásoby jsou určeny podle toho, co je našim cílem, čili jaké máme požadavky na cílový jazyk - jinými slovy, kde a jak hodláme daný cizí jazyk používat. Podle Společného evropského referenčního rámce student dosahující jazykové úrovně A2 používá řadu frází a vět k tomu, aby jednoduchými slovy popsal svou rodinu a jiné lidi, životní podmínky, své vzdělání a své současné nebo poslední zaměstnání. Středně pokročilý student na jazykové úrovni B1 rozumí hlavnímu smyslu jasné standardní řeči o známých záležitostech, s nimiž se pravidelně setkává v práci, ve škole, ve volném čase, atd. Může nepřipraven začít konverzovat o tématech, která mu jsou známá, osobně ho zajímají nebo souvisejí s každodenním životem - jako např. rodina, koníčky, práce, atd. Je tudíž evidentní, že studenti střední školy vedle obecné slovní zásoby potřebují zvládnout také alespoň základy slovní zásoby odborné v rámci oboru, kterému se budou po studiu věnovat. Je pochopitelně žádoucí, aby tato slovní zásoba byla spíše aktivní než pasivní. Mezi osvojováním slovní zásoby aktivní a pasivní je zásadní rozdíl. Podstatným rozdílem je, že při aktivním osvojování se snažíme o to, aby žák osvojovaný výraz aktivně používal v pokud možno více souvislostech. Nově osvojovaný výraz by měl vždy být uváděn v kontextu. Při absenci kontextu většinou nedojde k aktivnímu osvojení. A my se snažíme především o aktivní osvojení. Tento proces má několik etap: a) seznámení se s novým výrazem b) uvědomení si významu c) uvědomělé zapamatování d) upevnění e) aktivizace Jakmile se žáci seznámí s novým výrazem, mělo by toto poznání proběhnout současně s jeho pochopením (porozuměním) a mělo by dojít k uvědomělému zapamatování. Pro trvalé zapamatování je potřeba, aby měli žáci příležitost danou jednotku opakovaně (co možná nejčastěji) použít, a to v různém kontextu. Způsobů, jak si osvojovat slovní zásobu je více. Každému vyhovuje jiná metoda, každý by měl vědět, který způsob mu nejvíc vyhovuje, je nejpohodlnější, nejzábavnější a je pro něj největším přínosem. Obecně nelze říci o jakékoli metodě, že tato je ta nejlepší. Na paměti však bychom měli mít několik pravidel či principů, které platí vždy: 1. Čím názorněji si slovní zásobu osvojujeme, tím lépe. 2. Slova dostávají konkrétní význam pouze v určitém kontextu. 3. Pamatujeme si pouze ta slova, která používáme. 5

6 Názornost Osvojování slovní zásoby probíhá daleko efektivněji a rychleji, učíme-li se slovní zásobu názorně. Spojí-li se nám slovo nebo výraz se zrakovým vjemem, tedy s myšlenkou, kterou vyjadřuje, budeme si jej pamatovat mnohem lépe. Tento způsob půjde nejlépe aplikovat zejména na některá podstatná jména, popřípadě přídavná jména, hůře již na abstraktní slova. To je také důvod, proč ve skriptech najdeme poměrně velké množství obrazového materiálu. Některá témata jsou prezentována především na principu názornosti. Jsou to zejména ty okruhy odborné slovní zásoby, které jsou znázorněny formou obrazového slovníku, kdy studenti mají za úkol tyto pojmy si zapamatovat a následně je použít při doplnění těchto výrazů k příslušným obrázkům. Tento princip lze aplikovat různou formou, například lze studentům doporučit, aby si do sešitů kreslili obrázky. Procvičení nebo ověření znalosti slovní zásoby lze provést formou kresleného diktátu. Samozřejmě se nabízí široká škála her s využitím obrázků. Popis obrázku Popisování obrázků je vynikající způsob praktického procvičování cizího jazyka. Budou-li studenti neustále mluvit jen o sobě, svém každodenním životě, zájmech, atd., budou pravděpodobně používat neustále stejný typ slovní zásoby a jen těžko budou nuceni vyjádřit něco jiného. Popis obrázků je naopak bude nutit používat různou slovní zásobu. Každý obrázek ukazuje něco jiného, dokonce i věci a situace, se kterými se v běžném životě nikdy nesetkáváme. Jak popisovat obrázek? Nejdříve je vhodné říci stručně, co obrázek ukazuje jako celek. Vždy je dobré postupovat od obecných věcí k detailům. Dále je dobré rozdělit si obrázek na části a popisovat co je v popředí, v pozadí, popřípadě v dálce. Naučíme žáky používat výrazy: in the foreground, in the background, in the distance. Můžeme také popisovat, co je v jaké části obrázku, např. vlevo, vpravo, uprostřed nebo v rohu a případně i blíže specifikovat - viz obrázek níže. Jsou-li na obrázku lidé, je dobré stručně je popsat a vyjádřit, co právě dělají, o čem pravděpodobně hovoří apod. Určitě je velmi důležité umět vyjádřit také vlastní názor. Studenti se mohou snažit zamyslet nad tím, co je to za obrázek, kde byl asi pořízen, proč, mohou zkusit odvodit, co se odehrávalo před tím a co bude následovat, apod. Fantazii se meze nekladou, je možné vymyslet celý příběh založený na obrázku. Některé obrázky mohou vyvolat diskusi na nějaké odborné téma, o kterém se pak následně dá zajímavě pohovořit. Vybíráme-li obrázky k popisu, volíme především ty, které pomohou použít danou slovní zásobu, se kterou se žáci právě seznámili a potřebují si ji zapamatovat, použít v novém kontextu nebo si ji potřebují prostě procvičit a upevnit. 6

7 Slovní zásoba v kontextu Dalším důležitým principem pro učení slovní zásoby je fakt, že slova dostávají konkrétní význam až v kontextu. Proto je vhodné aplikovat nové výrazy v rámci různých kontextů, čímž se jednak konkretizuje daný význam a zároveň se tak nové lexikum procvičuje a upevňuje. To je také důvod, proč většina slovní zásoby je prezentována formou textů. Skripta obsahují celou řadu odborných článků, které přispívají k zopakování, procvičení, případně i prohloubení učiva odborných předmětů. V cizím jazyce nám slouží především pro nácvik čtení s porozuměním. V první fázi při práci s takovými texty nám jde o celkové porozumění. O čem daný článek je? Co je mi jasné již po prvním zběžném přečtení? V další fázi studenti hledají slovní zásobu, která je pro ně nová nebo je daná v novém kontextu. Na základě právě kontextu a svých zkušeností se snaží odhadnout významy těchto nových výrazů. Je samozřejmě možné pracovat s vhodnými slovníky, ať už významovými nebo překladovými. Zároveň je dobré, aby měli žáci možnost ověřit si význam u učitele, protože některá slova mají více významů. Již v téže vyučovací hodině, kdy je žák seznámen s novým lexikem, je vhodné, aby byla dána příležitost k použití tohoto lexika v dalším kontextu. Proto následně za texty jsou zařazena cvičení sloužící k použití a tudíž procvičení a upevnění nové slovní zásoby. Další kontexty jsou poskytnuty prostřednictvím cvičení v pracovních sešitech, poslechových cvičení, interaktivních cvičení na školní počítačové síti. Ani tímto nejsou zdaleka vyčerpány všechny možnosti. Podle potřeby a možností může učitel rozšířit toto procvičování o další aktivizaci formou dalších aktivit, jako jsou například hry apod. Příbuzná slova Slova si také lépe zapamatujeme, když se budeme učit skupiny slov, která se týkají podobného tématu nebo mají spolu něco společného. Díky takovému učení také lépe pochopíme rozdíly mezi jednotlivými výrazy. Na podobném principu lze také pracovat s protiklady. Při seznamování se s novým lexikem je užitečné uvědomit si tuto příbuznost - slova, která mají stejný či podobný význam, slova, která mají význam opačný, a také další slova, která patří k tomuto tematickému okruhu. Na tomto principu jsou vystavěné jednotlivé lekce. Slovní zásoba je zde prezentována v jednotlivých lekcích, které představují vždy nějaké odborné téma. Výběr témat vychází z obsahu učiva v odborných předmětech, které jsou pro tento obor stěžejní. Každá lekce představuje přiměřené množství odborné slovní zásoby, která obsahuje převážně příbuzná slova, tedy slova patřící ke stejnému tématu, dále pak případně slova a výrazy, které žáci potřebují k porozumění textu prezentující dané téma. Slovní mapy Slovní mapa je názorně zpracovaný přehled slovní zásoby, kde jsou slova tříděna do skupin podle příbuznosti významu. Koncept slovních map je všestranně využitelný a flexibilní. Je možné si je různě přizpůsobovat podle požadavku učitele či představ žáků. Slovní mapy pomáhají především k uvědomení si příbuznosti slov, jejich vzájemných vztahů, následně i jejich významů, procvičení pravopisu atd. Jsou efektivní v různých fázích osvojování slovní zásoby, tudíž můžeme s nimi pracovat již při prvotním procvičování, tak při opakovací aktivizaci, případně i ověřování znalosti slovní zásoby. 7

8 Jazykové hry Při výuce angličtiny či konverzace v anglickém jazyce zařazujeme vhodně jazykové hry, které efektivně přispívají k praktickému ovládání jazyka. Při hře jsou žáci upoutáni samotnou hrou, a proto často mizí ostýchavost, někdy i nechuť vyjadřovat se v cizím jazyce. Hry pomáhají odstranit překládání z mateřského jazyka, vytváření základy myšlení v cizím jazyce. Příklady jazykových her Přiřazování synonyma protiklady kolokace rozdělené věty složená slova slova a jejich definice slova a obrázky Obrázkový diktát Hot seat / Kufr (studenti vysvětlují slova ve skupinách, ostatní hádají) Odd one out (studenti vyřazují slovo ze skupiny 4-5 slov, které významově do skupiny nepatří)) Word tennis / Slovní asociace (studenti rychle odpalují slova významově k sobě patřící) Bingo (více variant, např. jednoduchá verze - učitel nadiktuje 9 slov, které studenti napíší do obdélníku rozděleného do 9 polí (3x3), dále uvádí tato slova v definicích nebo v kontextu, studenti slova škrtají, mají-li 3 křížky vertikálně, horizontálně nebo diagonálně, zvolají "bingo") Tic-tac-toe / Piškvorky (soutěž 2 týmů formou kvizu, za správnou odpověď tým získává bod - kolečko nebo křížek, vítězí tým, který získá 3 vertikálně, horizontálně nebo diagonálně) Aktivní osvojení slovní zásoby Kdy můžeme říci, že žák dané slovo skutečně zná? Měl by znát a umět následující: znát základní význam znát také další významy znát jeho gramatické vlastnosti (nepravidelné tvary apod.) znát jak se používá (slovní vazby, kolokace apod.) umět ho správně napsat umět ho správně vyslovit umět ho použít ve správném kontextu umět ho použít ve správné situaci umět ho použít bez delšího přemýšlení 8

9 Bibliografie Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Univerzita Palackého v Olomouci. MŠMT ČR 2002 Metodika výuky anglického jazyka na druhém stupni základních škol a středních školách z pohledu pedagogické praxe. Markéta Bilanová, Eva Lorencovičová, Jan Netolička 9