Měnová politika ČNB a její regulační nástroje

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Měnová politika ČNB a její regulační nástroje Bakalářská práce Autor: Kateřina Novotná Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Denis Biedermann, Ph.D. Praha Duben, 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Bílině, dne Kateřina Novotná

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Denisovi Biedermannovi, Ph.D. za cenné připomínky, odborné rady a metodické vedení, které mi napomohlo k vypracování této bakalářské práce.

4 Anotace Bakalářská práce je zaměřena na způsoby užití regulačních nástrojů Českou národní bankou při prosazování měnové politiky za účelem dosahování stanovených cílů a porovnání jednotlivých regulačních nástrojů a jejich účinnosti. První část je zaměřena na počátky centrálního bankovnictví a funkce České národní banky. Druhá část je věnována podstatě měnové politiky, resp. způsobům jejího prosazování. Konkrétněji nástroji měnové politiky, dále nezávislostí a transparentností České národní banky. Poslední kapitola řeší hlavní cíle ČNB a regulační nástroje pro jejich naplnění. Výsledkem práce je zjištění, že nejdůležitějšími nástroji ČNB pro řízení měnové politiky jsou nástroje nepřímé, přesněji Operace na volném trhu a dále pak diskontní operace. Klíčová slova: Česká národní banka, měnová politika, regulační nástroje, cíle ČNB, Annotation The thesis is focused on the ways of utilizing regulatory instruments by the Czech National Bank in the enforcement of monetary policy with an aim to achieve the objectives set and the comparison of individual regulatory instruments and their effectiveness. The first part focuses on the origins of central banking and functions of the Czech National Bank. The second part is devoted to the principle of monetary policy, and the ways of its enforcement. More specifically, the instruments of monetary policy, the independence and transparency of the Czech National Bank. The last chapter deals with the main objectives of the CNB and regulatory tools for their fulfilment. The result of the work is a finding that the most important instruments of the NATIONAL BANK for the management of monetary policy are the indirect instruments, more precisely open market operations, and discount operations. Key words: Czech National Bank, monetary policy, regulatory instruments, the objectives of the National bank

5 Obsah Úvod Počátky centrálního bankovnictví u nás Historie Vznik ČNB Řídící orgány ČNB Jednostupňový bankovní systém vs. dvoustupňový Funkce centrální banky Makroekonomické funkce centrální banky Mikroekonomické funkce centrální banky Měnová politika ČNB Podstata měnové politiky Nástroje měnové politiky Transmisní mechanizmus měnové politiky Bilance centrální banky Bilance ČNB Platební bilance centrální banky Platební bilance ČNB Nezávislost ČNB Nezávislost centrálních bank Transparentnost ČNB Analýza cílů ČNB a její regulační nástroje Cíle ČNB a jejich plnění Regulační nástroje ČNB Nepřímé nástroje Operace na volném trhu Diskontní nástroje

6 Kurzové intervence Přímé a nepřímé nástroje Povinné minimální rezervy Doporučení, výzvy a dohody Přímé nástroje Limity úvěrů bank Limity úrokových sazeb Povinné vklady Pravidla likvidity Shrnutí jednotlivých regulačních nástrojů Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam grafů Přílohy... Oficiální zadání bakalářské práce... 6

7 Úvod V každé vyspělé tržní ekonomice patří centrální bankovnictví mezi odvětví s vysokou dynamikou rozvoje. Pro myslitelný ekonomický pokrok jsou třeba kvalitně fungující banky. Vztah bankovního odvětví se velice úzce prolíná s ostatními sférami celé ekonomiky. Proto vyspělá ekonomika potřebuje vyspělý bankovní systém a naopak. Každá země potřebuje mít spolehlivou a stabilní bankovní soustavu, ve které budou fungovat peníze a systém jejich používání. Hlavní oblasti činností bank jsou měnové operace a obchody. V každé ekonomice existuje na jedné straně poptávka po penězích a na druhé straně nabídka peněz. Banky jsou většinou prostředníky mezi těmito operacemi. Bankovnictví se dynamicky začalo rozvíjet až od 17. století, kdy se začali objevovat první směnky, šeky a později i papírové bankovky. Dalším krokem bylo zahájení používání tzv. bezhotovostních peněz koncem 19. století. Ve 20. století dochází již k rychlému rozvoji bankovnictví na všech úrovních v různých segmentech trhu, zde se už začali zdokonalovat nejen produkty, ale i jeho služby. Tématem práce je měnová politika České národní banky (ČNB) a její regulační nástroje. Práce je členěna do tří hlavních částí, v první se zaobírám historií centrálního bankovnictví ve světě i u nás. Dále se soustředím na Českou národní banku jako takovou, na její vznik, funkce, působení, ekonomické postavení. V druhé části se zaměřuji na měnovou politiku ČNB, zejména na to, jak je měnová politika státu pro tržní ekonomiku důležitá. Popisuji, jak se měnová politika v České republice rozvíjela a jakými způsoby byla prováděna. Řeším její podstatu a tím i její hlavní cíl. Dále popisuji regulační nástroje, které jsou potřeba pro řízení měnové politiky. Zaměřuji se na bilanci ČNB. A nakonec zde řeším nezávislost ČNB v porovnání s vybranými zeměmi EU. Dále se zabývám regulačními nástroji a naplňuji cíl mé bakalářské práce, Prostřednictvím regulačních nástrojů ČNB zanalyzovat její stanovené cíle. Analyzuji zde ty nejhlavnější cíle ČNB, řeším, jakých regulačních nástrojů je na ně třeba vhodně použít. Jaký vliv mají na plnění cílů ČNB jednotlivé regulační nástroje a v jakých poměrech je Česká národní banka používá. Dále zde popisuji i ty regulační nástroje, které se postupem času přestávají používat a nejsou už tak efektivní. Řeším hlavní rozdíly mezi regulačními nástroji přímými a nepřímými a vyhodnocuji jaký vliv má jejich používání na obchodní banky. 7

8 1. Počátky centrálního bankovnictví u nás Pro zpracování této práce bylo nezbytné studium značného množství odborné literatury. Vycházím však především z knihy Zbyňka Revendy Centrální bankovnictví z roku 2011 a dále ze statistik České národní banky, dle kterých danou situaci řeším. V bakalářské práci využívám především metodu popisnou. V první kapitole uvádím informace o historii centrálních bank ve světě, ale především o vzniku naší centrální banky a průběhu jejího vedení. Při psaní této kapitoly vycházím především z knihy LANDOROVÁ Anděla, JÁČOVÁ Helena, NESLÁDKOVÁ Markéta, Centrální bankovnictví Historie Centrální banky vznikaly ze soukromých obchodních bank i z bank ve vlastnictví státu. Jejich postavení bylo již od začátku velmi významné a tím se lišily od bank obchodních. Centrální banky vytvořily novou bankovní soustavu, tzv. dvoustupňový bankovní systém. Tento systém je užíván ve většině zemí s tržní ekonomikou i dnes a je složen z obchodních bank, z bank specializovaných i univerzálních, z bank maloobchodních i velkoobchodních a především z banky centrální. Dvoustupňový bankovní systém je pro ekonomiku státu velice důležitý z důvodu oběhu peněz a jeho regulace. V dnešní době jsou centrální banky nezávislé instituce. Míra nezávislosti je v jednotlivých zemích přímo úměrná míře vyspělosti dané země. Centrální banky vznikaly z důvodů finanční nerozvážnosti panovníků či vlád, podpořenými častými válečnými akcemi, které spotřebovaly značné množství peněz. Centrální banka (dále též CB) v té době měla dva hlavní úkoly: úvěrování schodku státní pokladny, kdykoliv byla potřeba z rozhodnutí panovníka vedení účtů panovníka, shromáždit finanční prostředky do jedné instituce efektivnější platební styk Nebyly to ovšem jediné důvody pro založení centrální banky, důležitý ekonomický úkol této banky byl zabezpečit řízení stability měny jako součást ekonomické rovnováhy. Jak jsem již zmínila, centrální banky vznikaly především z obchodních bank, v druhé polovině 17. století. V dnešní době jsou zakládány jako zcela nové, specializované instituce. 8

9 Jako historicky první centrální banka ve světě je uváděna Sveriges Risksbank. Byla to švédská banka, která vznikla v roce 1656, původně jako soukromá obchodní banka pod názvem Rikets Standers Bank. O pár let později vzdorovala úpadku z důvodů ohrožení směnitelnosti jí emitovaných bankovek. Před tímto úpadkem ji zachránila vláda. V letech prošla banka restrukturalizací a došlo i ke změně názvu banky na Sveriges Riksbank. V roce 1697 byla zmocněna panovníkem k výkonu funkcí centrální emisní banky a tím se stala i nejstarší bankou tohoto typu na světě. Druhá centrální banka byla založena v Anglii, Bank of England. Byla založena královským patentem a byl jmenován její první guvernér. Po několika měsících od založení emitovala své vlastní bankovky. Fungovala jako banka státu, poskytovala státu půjčky, prováděla emise státních dluhopisů a obchodovala s měnovými kovy. V roce 1833 se stala zákonným platidlem Británie libra šterlinků, která vyjadřovala 240 stříbrných šterlinků. 20. února 1800 byla založena centrální banka Francie s názvem Banque de France. S nápadem založení této banky přišla vlivná francouzská banka Le Counteulex de Canteleu et Perrgaux. Banka Francie začala emitovat bankovky v roce 1802, ale k úplnému monopolu emise dospěla až v roce Jako další centrální banka byla založena Oesterreichische Nationalbank, Privilegovaná Rakouská národní banka. Působila již jako akciová společnost. Tato banka měla především regulovat oběh peněz a stabilizovat jejich cenu. V roce 1848 banka musela státu poskytnout vysoké úvěry, což významně narušilo stabilitu měny. V roce 1878 dosáhla práva centrální banky a změnila se na Rakousko Uherskou banku. V roce 1922 byla přeměněna na Oesterreiche Nationalbank. V Německu vznikla jako akciová společnost centrální banka Reichsbank neboli Říšská banka v roce I po založení Reichsbank zde působily další 4 centrální banky. Nazývaly se Privatnotenbanken. Reichsbank byla nezávislou bankou, ale v roce 1933 se převedly pravomoce řízení banky na říšského prezidenta a poté na říšského kancléře. Německo se inspirovalo z Federálního reservního systému USA a vytvořilo nezávislé zemské centrální banky jednotlivých německých států. Charakteristikou centrálního bankovnictví Německa byla i v té době nezávislost na politických institucích německých i institucích spojenců zahájila svou činnost centrální banka s názvem Deutsche Bundesbank, neboli Německá 9

10 spolková banka. Od roku 1992 působí na tomto území devět Zemských centrálních bank, pět z nich je kompetentních pro dvě, resp. tři spolkové země. 1 Centrální bankovnictví na našem území je datováno od roku Podle zákona o peněžní reformě v roce 1919 proběhla měnová odluka od Rakousko Uherské měny a v dubnu 1919 byla založena nová měna, Koruna československá. Na tomto radikálním řešení měl zásluhu Alois Rašín, první československý ministr financí. V Československu nebyla centrální banka. Veškerou měnovou politiku řídil Bankovní úřad ministerstva financí v Praze. Jeho hlavním cílem bylo stabilizovat nově vzniklou měnu, zvýšit její kupní sílu a zajistit potřebné podmínky pro peněžní systém zlatého standardu. Podle zákona o akciové bance cedulové č. 347/1920 byla vláda zmocněna založit centrální banku jen tehdy, budou-li k tomu dány hospodářské předpoklady. Což se stalo v roce 1925 na základě Národního shromáždění. Tabulka 1 Některé parametry měnové odluky NĚKTERÉ PARAMETRY MĚNOVÉ ODLUKY Doba trvání výměny oběţiva 4 dny Staţeno federálních bankovek 495 mil. kusů Staţeno mincí (z celkového počtu 3.2 mld. kusů) 761 mil. kusů Dovezeno kolků 160 mil. kusů Limit výměny hotovosti pro fyzickou osobu Kč Zdroj: Česká národní banka Národní banka československá zahájila činnost 1. dubna 1926 jako akciová společnost. Byla založena jako banka emisní, akciová. Její kapitál činil 12 milionů zlatých dolarů USA, které byly rozděleny na 120 tisíc akcií po 100 zlatých dolarech. Akcie byly vystavené na jméno a byly převoditelné jen po schválení bankovní radou. Od roku 1927 byly akcie Národní banky československé kótovány na Burze pro zboží a cenné papíry v Praze. Třetinu akcií vlastnil ze zákona stát. 1 LANDOROVÁ Anděla, JÁČOVÁ Helena, NESLÁDKOVÁ Markéta, Centrální bankovnictví, str

11 Měla právo úvěrovat banky a podniky, ale nesměla žádným způsobem úvěrovat stát. Řídícím orgánem banky byla bankovní rada. V čele této rady stál guvernér. Bankovní rada měla devět členů, šest z nich volila valná hromada akcionářů a tři jmenoval prezident republiky na návrh vlády. Hlavním úkolem bankovní rady bylo zabezpečit realizaci měnové politiky a spravovat jmění banky. Řízení měnové politiky bylo záležitostí banky, ale zlatý obsah koruny a pravidla zlatého a devizového krytí bankovek určovalo Národní shromáždění byla země okupována Německem. Stát se rozdělil na Česko Slovensko a Národní banka československá byla změněna na Národní banku pro Čechy a Moravu a na Slovensku byla založena Slovenská národní banka. V čele NBČM byl říšský zmocněnec i přes to, že guvernérem byl formálně český guvernér. Československá koruna zůstala, ale byla závislá na Říšské marce v poměru 1 RM = 10 korun. I když kurz v té době byl 6-7 korun. NBČM byla povinna Říšské marky směňovat za koruny. Německá okupace též odčerpávala měnové zlato na účet Říšské banky. Tím němci oslabili celou ekonomiku československé Národní banky. Na základě dekretu prezidenta republiky č. 91/1945 Sb. byla provedena krátce po skončení války měnová reforma. Jejím hlavním úkolem bylo založení nové měny. Byl zaveden poměr 50 Kčs / 1 USD. V roce 1948 se z Národní banky československé stal státní ústav a 1. července 1950 se změnila na Státní banku československou. Podle zákona č. 31/1950 Sb. byla Státní banka československá zřízena sloučením znárodněných obchodních bank a banky centrální. Cílem tohoto spojení bylo řízení emisní a úvěrové politiky z jednoho centra. 1. června 1953 došlo k měnové reformě, za kterou bylo zodpovědné komunistické vedení Československé republiky. V důsledku této reformy ještě více poklesla životní úroveň a kupní síla obyvatelstva, což se odrazilo na síle celé československé ekonomiky. Měnová reforma byla provedena bez předchozího souhlasu Mezinárodního měnového fondu. Byly tak porušeny základní závazky vůči této organizaci a po nátlaku bylo členství Československa v MMF v roce 1954 ukončeno. [Online] 2 Státní banka československá byla monopolní bankou a měla výhradní práva: emitovat bankovky a mince, 2 9#Podstata_reformy 11

12 navrhovat měnovou politiku, určovat oběh peněz v ekonomice, určovat kurz koruny k zahraničním měnám, spravovat zlaté a devizové rezervy, direktivně řídit ostatní banky. Jejím direktivním řízením docházelo k neefektivnosti a nerovnovážnosti v celém národním hospodářství. V zákoně č. 130/1989 Sb. o státní bance československé je upraveno fungování SBČS, zejména je zaměřen na oddělení obchodní činnosti SBČS, kterou budou provádět dvě nové banky. Byly to banky Komerční banka Praha a Všeobecná úvěrová banka Bratislava. Státní banka československá se stala sice centrální bankou, avšak ve smyslu centrálně plánovitého řízení. Proto bylo třeba upravit nové zákony, které by Státní banku československou utvářely jako centrální banku typickou pro tržní ekonomiku. Tomuto požadavku již odpovídaly zákony č. 21/1992 Sb. o bankách a č. 22/1992 Sb. o Státní bance československé. 3 Po rozdělení Československa v roce 1993 došlo k rozdělení Státní banky československé na Českou národní banku a Národní banku Slovenska Vznik ČNB Po rozdělení Československa na dva samostatné státy byla i centrální banka, Státní banka Československá, rozdělena na Českou národní banku a Národní banku Slovenska. Zákon o České národní bance č. 6/1993 byl přijat 17. prosince 1992 a nabyl platnosti Česká národní banka působí v České republice od 1. ledna Převzala příslušnou část práv a závazků Státní banky československé. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou byl rozdělen majetek, pohledávky, ale i závazky SBČS a to vše v souladu s ústavní normou o dělení majetku. 4 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance určuje, že: 3 LANDOROVÁ Anděla, JÁČOVÁ Helena, NESLÁDKOVÁ Markéta, Centrální bankovnictví, str KOLEKTIV AUTORŮ, Bankovnictví, Bankovní institut vysoká škola, str

13 Česká národní banka je ústřední bankou České republiky, je právnickou osobou se sídlem v Praze, nezapisuje se do obchodního rejstříku. Jsou ji svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství. 5 Kromě péče o cenovou stabilitu ČNB také: 6 určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o hospodárnost a plynulost peněžního oběhu a mezibankovního zúčtování Hlavní organizační složky, které formují ČNB: ústředí se sídlem v Praze, pobočky, účelové organizační jednotky Řídící orgány ČNB Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je Bankovní rada České národní banky. Je složena ze 7 členů, skládá se z: guvernéra České národní banky, od 1. července 2010 je guvernérem ČNB Miroslav Singer dva viceguvernéři čtyři další členi bankovní rady Všech 7 členů jmenuje a odvolává prezident republiky, období, na které jsou jmenováni je 6 let. Členové bankovní rady České národní banky jsou zaměstnanci České národní banky. Členem bankovní rady může být jmenována osoba České republiky, která: 7 5 Zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB, 2. 6 PŮLPÁNOVÁ Stanislava, Komerční bankovnictví v České republice, str

14 je plně způsobilá k právním úkonům, má ukončené vysokoškolské vzdělání, je bezúhonná, je v měnových záležitostech a v oblasti finančního trhu uznávanou a zkušenou osobností. Výkon funkce člena bankovní rady končí buď uplynutím jeho funkčního období, písemným odvoláním z funkce nebo vzdání se funkce. Bankovní rada České národní banky určuje měnovou politiku a nástroje pro její realizaci. Rozhoduje o měnově politických opatřeních České národní banky a ustanovení v oblasti dohledu nad finančním trhem, schvaluje rozpočet banky Jednostupňový bankovní systém vs. dvoustupňový Dle ekonomického vymezení, jsou hlavní činností bank operace a obchody s penězi. Banky mají na trhu postavení jako prostředníci mezi nabídkou peněžních prostředků a poptávkou po nich. Bankovní systém představuje souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi. Bankovní systém tedy má dvě vzájemně propojené složky institucionální a funkční. 8 JEDNOSTUPŇOVÝ BANKOVNÍ SYSTÉM V jednostupňovém bankovním systému provádí veškerá rozhodnutí a operace pouze centrální banka. Ostatní banky, které v zemi působí, jsou většinou specializovány na určitou jedinou činnost. Tyto banky jsou i přes jejich specializaci zcela závislé na rozhodnutích centrální banky. Banky se specializují především na zahraniční obchod, sektor obyvatelstva, zemědělství a investiční sektor. Jednostupňové systémy vznikaly především po druhé světové válce a to centralizací dřívějších dvoustupňových systémů. Vyskytovaly se především v zemích s netržní ekonomikou. Hlavním cílem bank v centrálně plánovaných ekonomikách není zisk, ale splnění plánu. Tedy banky jsou spíše specializované pobočky centrální banky, kde není centrální banka 7 zákon č. 6/1993 sb., O ČNB, 6 (7) 8 KAMPF Rudolf, Financování a bankovnictví, str

15 institucionálně oddělena od bank ostatních. Tento systém může být také nazýván jako systém monobanky. Hlavní cíl centrální banky je stejný jako cíl ostatních bank a to splnění úkolů plánu. Jednostupňový bankovní systém není efektivní, zejména v centrálně plánovaných ekonomikách. Tento systém byl brzdou dalšího rozvoje, tudíž se objevily snahy o reformy a o znovuvytvoření dvoustupňového bankovního systému. 9 DVOUSTUPŇOVÝ BANKOVNÍ SYSTÉM V 80 letech minulého století bylo naplánováno vytvořit dvoustupňový bankovní systém. V roce 1990 vstoupil v platnost zákon č. 158/1989 Sb. o bankách a spořitelnách a 130/1989 Sb. o Státní bance československé, tyto dva zákony vytvářely podmínky pro vytvoření dvoustupňového bankovního systému. 10 Dělí se na dva stupně: V 1. stupni je vyčleněna centrální banka stupeň bankovního systému představují všechny ostatní banky a peněžní instituce Tento systém je typický především pro země s tržní ekonomikou. Na rozdíl od jednostupňového bankovního systému zde už centrální banka nefinancuje podnikatelský sektor a nepřímo řídí ostatní banky. Tento bankovní sektor je charakteristický vyšším počtem obchodních a dalších bank Funkce centrální banky Dá se říci, že centrální banky ve vyspělých zemích mají v zásadě stejnou náplň činnosti, neboli plní stejné funkce. Zabezpečují operace s hotovostními penězi, provádějí měnovou politiku, operují s devizovými prostředky, regulují bankovní systém atd. Tyto funkce jsou hlavním důvodem vzniku a existencí centrálních bank v současnosti. V této souvislosti lze obecně za hlavní cíle činnosti centrálních bank označit podporu stabilního měnového vývoje a bezpečnosti, efektivnosti, spolehlivosti a důvěryhodnosti bankovního systému v zemi. V těchto případech je postavení centrální banky ve vyspělé tržní ekonomice v současnosti nezastupitelné KAMPF Rudolf, Financování a bankovnictví 10 ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika 11 REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str

16 Graf 1 Funkce CB emise hotovostních peněz Makroekonomické monetární politika devizová činnost Funkce CB regulace a dohled v systému banka bank Mikroekonomické banka státu reprezentant státu v měnové oblasti zdroj: vlastní, dle ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika Makroekonomické funkce centrální banky Mezi makroekonomické funkce centrální banky patří především emise peněz, provádění měnové ekonomiky, pomocí níž se ČNB snaží naplnit svůj hlavní cíl stabilitu měny a devizová činnost. Emise hotovostních peněz banky může být též označována jako emisní monopol banky. V užším slova smyslu spočívá emisní funkce banky ve výhradním právu emitovat hotovostí oběživo. S tím je spojena řada technických záležitostí, jako je správa zásob oběživa, organizace dodávek bankovek a mincí, zajišťování výměny poškozených platidel, dozor na ochranu a bezpečnost oběživa dosud neuvedeného do běhu atd. V širším slova smyslu emisní funkce neřídí jen hotovostní oběh peněz, ale i bezhotovostní. Emisní funkce je zde ve smyslu řízení peněžního oběhu pro zabezpečení stability měny pomocí nástrojů měnové regulace. Těmito nástroji je ovlivňováno množství peněz v oběhu, úrokové míry, devizový kurz. To se promítá do komplexnějších vlivů na ekonomický růst, zaměstnanost, cenovou hladinu, na platební bilanci se zahraničím, atd. Emisní funkce centrální banky je podstatnou 16

17 součástí řízení měnové politiky. Realizace této politiky je dána stupněm nezávislosti centrální banky daného státu. 12 Uskutečňováním měnové politiky se centrální banka snaží plnit svůj hlavní cíl, což je stabilita měny. Aby mohla banka řídit měnovou politiku, je nutné stanovit míru samostatnosti centrální banky. Je to z důvodu, aby na centrální banku nemohl dopadat tlak vlády, nebo parlamentu kvůli financování deficitních státních rozpočtů. Co se České republiky týká, Česká národní banka je v této oblasti zcela nezávislá. Do makroekonomických funkcí centrální banky patří také devizová činnost. Centrální banka shromažďuje zlaté a devizové rezervy státu a s nimi pak obchoduje na devizovém trhu. Centrální banka provádí devizové operace pro zabezpečení devizové likvidity země, udržení hodnoty devizových rezerv státu a kvůli úrovni a pohybu kurzu domácí měny vůči měnám zahraničním. Centrální banka také stanovuje tzv. míru vnitřní konvertibility měny, tedy pravidla nakládání s cizími měnami na území státu a nakládání s domácí měnou v zahraničí Mikroekonomické funkce centrální banky Hlavní úlohou mikroekonomických funkcí centrální banky je činnost banky uvnitř ekonomického systému, dohled nad bankovním trhem, úvěrování obchodních bank, řízení platebního styku, definice předpisové základny, která se týká především nakládání s penězi a vedení účtů státních institucí. Mezi důležité funkce dvoustupňového bankovního systému patří regulace a kontrola nižšího stupně stupněm vyšším. V tomto případě jde o bankovní dohled centrální banky nad bankami komerčními. Hlavním cílem regulace a bankovního dohledu je zvýšení efektivnosti, spolehlivosti a bezpečného fungování bankovního systému v zemi. Česká národní banka vystupuje také jako bankovní subjekt vůči svým klientům, ostatním bankám v systému. Ve funkci banky bank Česká národní banka: 14 přijímá vklady od bank, tyto vklady jsou ve formě povinných minimálních a dobrovolných rezerv poskytuje bankám úvěry pro posílení jejich likvidity zabezpečuje mezibankovní platební styk a zúčtování 12 LANDOROVÁ Anděla, JÁČOVÁ Helena, NESLÁDKOVÁ Markéta, Centrální bankovnictví 13 ZEMAN Václav, SLEZÁK Martin, Centrální bankovnictví a monetární politika 14 ZEMAN Václav, SLEZÁK Martin, Centrální bankovnictví a monetární politika 17

18 ČNB poskytuje bankám úvěry formou bezhotovostní emise peněz, při úročení vyhlášenými úrokovými sazbami, které jsou nižší než sazby tržní. Takže jsou pro banky úvěry od centrální banky levným zdrojem, využívají jich též pro zajištění likvidity. Další z funkcí ČNB je funkce banky státu. Zde vykonává pro vládu a centrální orgány obchodní, finanční a transakční operace. Centrální banka tedy především: spravuje státní dluh, plní úkoly státní pokladny vedení účtů, platební transakce, inkasa, poskytuje zdroje státnímu rozpočtu a to především odkupem emisí státních cenných papírů Česká národní banka ještě navíc zajišťuje i pokladní plnění státního rozpočtu, což není standardně v náplni centrálních bank. Poslední z funkcí ČNB, která spadá do mikroekonomických zásahů je Centrální banka jako reprezentant státu v měnové oblasti. ČNB zastupuje stát v zahraničí, kde řeší otázky měnové politiky. Dále reprezentuje stát na zasedáních Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Banky pro mezinárodní platby a dalších ZEMAN Václav, SLEZÁK Martin, Centrální bankovnictví a monetární politika 18

19 2. Měnová politika ČNB Měnová politika je jedna z nejdůležitějších činností centrálních bank v tržních ekonomikách. V knize Z. Revendy Centrální bankovnictví, považují měnovou politiku jako vědomou činnost nějakého subjektu, která se prostřednictvím měnových nástrojů snaží regulovat vývoj množství peněz v oběhu, a tím dosáhnout určitých cílů. Měnová politika byla do roku 1997 prováděna pomocí měnového transmisního mechanismu (viz 2.3.). Zprostředkující kritéria řídil měnový agregát M2 (peněžní zásoba). Do operativních kritérií patří měnová báze, ta se skládá z nevypůjčených rezerv bank a od poloviny roku 1994 jsou to i dobrovolné rezervy bank. Od roku 1995 Česká národní banka řídí operativní kritéria denně. Tuto funkci převzala v roce 1996 krátkodobá úroková míra, která je reprezentovaná jednodenní sazbou PRIBOR na mezibankovním trhu. Od října roku 1995 se koruna česká stala směnitelnou. Později vedl nelimitovaný měnový kurs Českou národní banku k zaměření na hlavní cíl měnové politiky, tedy vnitřní měnovou stabilitu, především boj proti inflaci. Na tento úkor banka učinila zásadní změnu transmisního mechanismu měnové politiky. Koncem roku 1997 přešla na tzv. cílování inflace, kde operativní kritéria zůstala stejná, zprostředkující kritérium bylo opuštěno, peněžní zásoba se stala indikátorem a došlo ke kvantifikaci konečného cíle měnové politiky. Od ledna 2002 Česká národní banka cíluje celkovou inflaci pravidelně. Tato inflace je měřena indexem spotřebitelských cen. Konečné hodnoty roční míry také stanovuje ČNB. V březnu 2007 byl vyhlášen nový inflační cíl, který je platný od ledna Činní 2% se symetrickými limity odchylek jednoho procentního bodu oběma směry. Operativním kritériem je skutečná výše 14 denní repo sazby. Pomocnou roli zde hrají diskontní a lombardní sazba. Centrální banka neposkytuje diskontní úvěry, považuje diskontní sazbu za dolní mez úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Banky ji mohou využít přes noc a uložit si za tuto sazbu u ČNB volné prostředky. Lombardní úvěry jsou poskytovány také přes noc. Jsou to rezervní repo operace, které jsou poskytovány za lombardní sazbu. Lombardní sazba je považována za horní mez úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Diskontní sazba je automaticky o 1 procentní bod nižší než repo sazba a lombardní sazba je automaticky o 1 procentní bod vyšší. V prosinci 2009 byla repo sazba snížena na 1 % 19

20 p.a. a v květnu 2010 byla snížena na 0,75 % p.a. Diskontní sazba by tedy činila 0 % resp. by byla záporná, Česká národní banka ji v obou případech stanovila ve výši 0,25 % p.a. ČNB může také používat povinné minimální rezervy (dále též PMR), které jsou zcela neaktivním nástrojem, jsou úročeny repo sazbou 16 nebo kursové intervence, ty jsou v systému floatingu nepovinné a ČNB je již delší dobu nepoužívá Podstata měnové politiky Úkolem měnové politiky je uspořádaný a koordinovaný souhrn pravidel, zásad a opatření, která vyhlašuje ČNB a to pro provádění platebních, zúčtovacích, depozitních, úvěrových, devizových a dalších peněžních činností. Hlavním cílem měnové politiky České národní banky je měnová stabilita. Tato stabilita v ekonomice vzniká pouze za předpokladu, že se množství peněz v oběhu rovná potřebnému množství peněz v ekonomice, neboli za situace kdy se nabídka peněz rovná poptávce po penězích. Hlavním problémem je stanovení aktuálně potřebného množství peněz v ekonomice. Česká národní banka není schopna zjistit okamžitě ekonomicky nutné množství peněz v oběhu ani není schopna dodat do oběhu právě ono potřebné množství peněz. Proto se může stát, že banka emituje více peněz, než je ekonomicky nutné. Centrální banky byly nuceny nalézt v trţní ekonomice indikátor, který dokáţe podle svého vývoje určit co nejpřesněji potřebné ekonomicky nutné mnoţství peněz a podle toho přizpůsobit nabídku pro udrţení měnové rovnováhy. Tímto indikátorem měnové rovnováhy je stabilita cenové hladiny, která je vyjádřená změnami agregátní cenové hladiny. Stability cenové hladiny se v tržní ekonomice dosahuje za situace, kdy se množství peněz v oběhu rovná právě potřebnému množství peněz v ekonomice. Jelikož jsou tyto vztahy ovlivněny nabídkou a poptávkou, lze stabilitu cenové hladiny definovat jako situaci, kdy se peněžní nabídka rovná poptávce po penězích REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str ZEMAN Václav, SLEZÁK Martin, Centrální bankovnictví a monetární politika 20

21 Graf 2 Měnová politika centrální banky NÁSTROJE OPERAČNÍ CÍL ZPROSTŘEDKUJÍCÍ KONEČNÝ CÍL MĚNOVÉ POLITIKY CÍL - Operace na volném - Tržní krátkodobá - Určitý peněžní - Cenová stabilita, tj. trhu. úroková míra agregát 1 nízká inflace - Nařízení - Peněžní báze - Měnový kurz - Dlouhodobý růst - Limity na objem - Tržní dlouhodobá - Zaměstnanost úvěrů. úroková míra - Limity na úrokové míry klientských úvěrů a vkladů REALIZACE A TAKTIKA MĚNOVÉ POLITIKY (OPERAČNÍ POSTUPY) STRATEGIE MĚNOVÉ POLITIKY TRANSMISNÍ MECHANISMUS MĚNOVÉ POLITIKY Pozn.: škrtnuty jsou nástroje a cíle, které se nyní ve vyspělých zemích obvykle nepoužívají. 1 Nikoli při cílení inflace Zdroj: JÍLEK Josef, Peníze a měnová politika 2.2. Nástroje měnové politiky Centrální banka má pro řízení procesu měnové politiky k dispozici celou řadu nástrojů. Těmito nástroji se centrální banka snaží ovlivňovat zprostředkující kritéria tak, aby se celý proces v konečné fázi co nejvíce přibližoval určenému cíli měnové politiky. Nástroje měnové politiky lze členit z několika hledisek. Rozhodující je způsob působení nástrojů měnové politika a dopad jejich užití na bankovní systém jako celek. V tržní ekonomice, kde je centrální banka nezávislá instituce, můžeme nástroje měnové politiky členit podle různých hledisek: 18 hledisko adresnosti a) nástroje přímé (adresné, direktivní, administrativní, selektivní) b) nepřímé (tržní, ekonomické) 18 LANDOROVÁ Anděla, JÁČOVÁ Helena, NESLÁDKOVÁ Markéta, Centrální bankovnictví 21

22 hledisko časového působení a) krátkodobé b) dlouhodobé hledisko četnosti užívání a) běžné b) výjimečné hledisko rychlosti zavedení a působení a) nástroje s okamžitým působením b) nástroje, jejichž působení se projeví až s časovým zpožděním po zavedení hledisko subjektů, na které působí (subjekty bankovní, nebankovní, domácí, zahraniční) atd. Pomocí aktivního a racionálního používání těchto nástrojů dochází k ovlivňování tzv. měnové báze, měnových agregátů, úrokových měr, měnových kurzů, úvěrových zdrojů a dalších měnových veličin. A dochází tedy k ovlivňování cílů měnové politiky. Měnová báze, může být používán i pojem monetaristická peněžní báze je určena množstvím oběživa a povinných a dobrovolných rezerv. Měnová báze je ze všech měnových agregátů nejlépe kontrolovatelná centrální bankou a proto je také často označována za tzv. mocné peníze ( high powered money ). Měnová báze je rozlišována do dvou částí, dle toho jak dokáže centrální banka řídit zásobu peněz v zemi. Buď je to měnová báze nevypůjčená zde je dokonalá kontrola centrální banky. Tuto část kontroluje centrální banka přes operace na volném trhu. Druhá je měnová báze vypůjčená méně dokonalá kontrola centrální banky. Tu kontroluje centrální banka pomocí diskontních úvěrů. Tabulka 2 Členění měnových nástrojů podle dopadu na bankovní sektor Tržní (nepřímé) Působí přímo i nepřímo Administrativní (přímé) Operace na peněžním trhu Diskontní nástroje, refinanční a reeskontní úvěry Kurzové intervence Povinné minimální rezervy Doporučení, dohody, výzvy Pravidla likvidity Limity úvěrů bank Limity úrokových sazeb Povinné vklady bank 22

23 Zdroj: ZEMAN Václav, SLEZÁK Martin, Centrální bankovnictví a monetární politika 2.3. Transmisní mechanizmus měnové politiky V současných tržních ekonomikách je měnová politika považována za velice komplikovanou záležitost. V oběhu jsou jak peníze hotovostní, tak i bezhotovostní, kterých je mnohem více. Objevují se stále nové finanční instrumenty, výpočetní technika, dochází ke vzájemnému propojení jednotlivých národních ekonomik. Tyto a spousty dalších skutečností komplikují celý proces. Z druhé stránky jsou centrální banky v dnešní době samostatnější, neustále se zdokonalují měnové nástroje a zvyšuje se kvalita a množství informací pro provádění měnové politiky. Transmisní mechanizmus lze tedy pojmout jako celý proces měnové politiky v tržní ekonomice. Obrázek 1 Transmisní mechanizmus měnové politiky v trţní ekonomice Transmisní mechanizmus měnové politiky Nástroje měnové politiky Operativní kritérium Zprostředkující kritérium Konečné cíle měnové politiky Zdroj: REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str Bilance centrální banky Jedná se o účetní dokument, z něhož lze čerpat základní informace o činnosti centrální banky. Bilance resp. rozvaha centrální banky zachycuje výši a strukturu aktiv a pasiv a odráží specifičnost a jedinečnost funkcí centrální banky. Od ostatních makroekonomických bilancí se liší především tím, že její aktiva nelze považovat jen za způsoby užití zdrojů a stejně tak pasiva za zdroje. Aktiva bilance představují především způsoby emise peněz centrální bankou a naopak pasiva představují některé druhy peněz a to především ty, které jsou pod kontrolou centrální banky. Naprostá většina bilančních operací je uskutečňována v bezhotovostní formě. Bilance se 23

24 nejdříve publikuje jako předběžná a postupně je zpřesňována až do konečné verze. Stejně tak jako u ostatních bilancí i zde se musí souhrn aktiv rovnat souhrnu pasiv. Centrální banku ovlivňuje především vliv množství peněz v oběhu na daný ekonomický vývoj, a proto centrální banka nemůže emitovat nové peníze podle jejích vlastních potřeb. Došlo by totiž k znehodnocení obíhající měny. Tabulka 3 Obecná bilance centrální banky v trţní ekonomice má následující tvar: Aktiva centrální banky Pasiva centrální banky pokladní hotovost emise oběživa nakoupené cenné papíry povinné minimální rezervy bank úvěry státu dobrovolné rezervy bank úvěry domácím bankám vklady státu úvěry nebankovním subjektům vklady domácích subjektů úvěry zahraničním subjektům vklady zahraničních subjektů zlato a devizové rezervy rezervní fondy nakoupené vlastní cenné papíry vlastní rezervy majetkové účasti vlastní kapitál hmotný a nehmotný majetek emise vlastních cenných papírů ostatní aktiva ostatní pasiva ztráta zisk Zdroj: ZEMAN Václav, SLEZÁK Martin, Centrální bankovnictví a monetární politika, str. 37 Centrální banka má také podrozvahové pohledávky a závazky, neboli mimobilanční. Sem patří zejména přijaté garance, transakce s finančními deriváty, hodnoty přidané do úschovny aj Bilance ČNB Každá centrální banka má svou bilanci sestavenou poněkud odlišně od bilance vzorové. Podle zákona Česká národní banka zpracovává a poskytuje bilanci dekádně. Je poskytována veřejnosti a ukazuje tím svou finanční situaci. Skladba dekádní bilance ČNB je tvořena aktivy a pasivy: 19 REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví 24

25 Na straně aktiv: Zlato, Pohledávky vůči MMF (Mezinárodní Měnový Fond), Pohledávky vůči zahraničí (vklady v zahraničních bankách, poskytnuté úvěry zahraničním bankám, cenné papíry, ostatní pohledávky vůči zahraničí), Pohledávky vůči tuzemským bankám, Pohledávky vůči státu, Hmotný a nehmotný majetek, Ostatní aktiva (finanční aktiva, oceňovací rozdíly). Na straně pasiv: Peníze v oběhu, Závazky vůči MMF, Závazky vůči zahraničí, (přijaté úvěry ze zahraničí, ostatní závazky vůči zahraničí), Závazky vůči tuzemským bankám (přijaté úvěry, povinné minimální rezervy, ostatní závazky vůči bankám), Závazky vůči státu a veřejným institucím, Ostatní pasiva, Rezervy, Základní kapitál a rezervní fondy, Oceňovací rozdíly, Zisk/ztráta z předchozích období, Zisk/ztráta za účetní období. Platební bilanci lze označit též jako obrovský syntetický účet. Jedná se o výrazný makroekonomický agregát a je součástí tzv. magického čtyřúhelníku. ekonomický růst platební bilance stabilita měny plná zaměstnanost Bilance ČNB za poslední čtvrtletí roku 2011 je uvedena v příloze Platební bilance centrální banky Platební bilance je statistický účet centrální banky, který zachycuje transakce, které jsou uskutečňovány se zahraničím. Jinak řečeno platební bilance je vyjádření ekonomických transakcí mezi danou zemí a jejími zahraničními partnery za určité období. Základní struktura platební bilance, kterou vydal Mezinárodní měnový fond by se měla skládat z: 20 běžného účtu platební bilance, kapitálového účtu platební bilance, a finančního účtu platební bilance, devizové rezervy, statistické chyby a opomenutí 20 Balance of payments manual. 5. ed. MMF, Washington

26 Obrázek 2 Platební bilance Kreditní operace: nabídka deviz Debetní operace: poptávka po devizách Export zboží Obchodní bilance Export zboží Export služeb Bilance služeb Export služeb Import důchodů Bilance důchodů Import důchodů Import transferů Bilance transferů Import transferů Import krátkodobého kapitálu Kapitálový účet Import krátkodobého kapitálu Import dlouhodobého kapitálu Finanční účet Import dlouhodobého kapitálu Chyby a opomenutí Snížení devizových rezerv Zvýšení devizových rezerv Aktiva celkem Pasiva celkem Zdroj: REVENDA, Z., Centrální bankovnictví, str. 93 Každá z těchto položek má dále podrobnější členění. Velmi důležitý je stav národní ekonomiky, protože z tohoto hlediska nemusí být přebytek běžného účtu vždy to nejlepší a stejně tak nemusí být schodek nezbytně špatný. Díky platební bilanci můžeme předpovídat sílu domácí měny a určovat konkurenceschopnost země. Platební bilance tedy zachycuje všechny finanční toky dovnitř a ven z národní ekonomiky dané země. Od bilance centrální banky se platební bilance liší především v tom, že je sestavována za určité období, nikoli jako stavová k určitému datu Platební bilance ČNB Platební bilance je sestavována čtvrtletně v českých korunách. Mezi základní principy sestavování platební bilance patří: 21 o Každá z transakcí je zachycena dvěma zápisy stejných hodnot, jednou jako příjem a podruhé jako výdaj, o zachycování transakcí pouze mezi rezidenty a nerezidenty, o zaznamenávání transakcí v době vzniku, výměny, převodu nebo zániku ekonomické hodnoty, u pohledávek a závazků je to při změně vlastnictví, o oceňováni transakcí tržními cenami (lze zde použít i hodnoty účetní), 21 JÍLEK Josef, Peníze a měnová politika, str

27 Platební bilance každé země již z výše uvedených principů musí být tedy vždy formálně vyrovnaná. Neboť každý kladný zápis na jednom místě je spojen se zápisem záporným na jiném místě. Na běžném a kapitálovém účtu jsou transakce zaznamenávány na obratovém principu, jako příjmy a výdaje resp. vývoz a dovoz. V případě, že se jedná o finanční účet, jsou zaznamenávány jako čistá změna aktiv a závazků. Transakce, které byly uskutečňovány v cizích měnách, se přepočítávají kurzem platným v době transakce, popř. průměrným kurzem za vykazované období. Platební bilance České národní banky za rok 2010 je uvedena v příloze č Nezávislost ČNB Nezávislost centrální banky je velice důležitá především pro plnění jejího hlavního měnového cíle, což je jak už jsem zmínila cenová stabilita. Nezávislost České národní banky je zakotvena v zákoně o ČNB č. 6/1993. ČNB disponuje vysokou mírou nezávislosti na politických i jiných strukturách již od počátku své existence. Význam nezávislosti je důležitý proto, že politická moc se může snažit přimět centrální banku k různým opatřením, která by sice mohla z krátkodobého pohledu vést k podpoře ekonomického růstu, ovšem z pohledu dlouhodobějšího se projeví především v nežádoucím růstu inflace, a růst ekonomické aktivity se vrátí zpět na původní úroveň nebo dokonce i na úroveň nižší. Takže dostatečná nezávislost centrální banky na politické moci umožňuje jejím tlakům odolávat. Hodnocení míry nezávislosti dané centrální banky je velmi těžké, je velice obtížné ji kvantifikovat. Odborná literatura nejčastěji rozděluje nezávislost centrálních bank do 5 forem: Institucionální nezávislost: spočívá především v tom, že bankovní rada ČNB nesmí při plnění hlavního měnového cíle přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, parlamentu, vlády či jakýchkoli jiných subjektů. A stejně tak má centrální banka zakázáno požadovat nebo přijímat pokyny od těchto orgánů. 27

28 Personální nezávislost: zde se jedná o omezení politických tlaků při jmenování či odvolávání členů bankovní rady. Proto je jejich odvolání z politických důvodů vyloučeno. Finanční nezávislost: tento nástroj má oddělit státní rozpočet od centrální banky a to především v tom smyslu, aby centrální banka nemohla tento rozpočet úvěrovat či sanovat a tím aby byla zajištěna nezávislost rozpočtové politiky státu na měnové politice ČNB. V roce 2000 byla zavedena výjimka, uvedená v 30 zákona o ČNB podle ní může Česká národní banka na základě rozhodnutí bankovní rady poskytnout České republice krátkodobý úvěr nákupem státních pokladničních poukázek splatných do tří měsíců od jejich nákupu. Celkový stav těchto úvěrů nesmí překročit 5 % příjmů státního rozpočtu v uplynulém roce. Proto toto opatření není v praxi příliš využíváno. Funkční neboli věcnou nezávislostí se rozumí autonomie ČNB při formulování inflačních cílů a stejně tak při volbě nástrojů k jejich dosažení. Kurzový režim je sice ČNB povinna stanovit až projednání s vládou, ovšem v žádném případě tím nesmí být ohrožen její hlavní a ústavou definovaný cíl, tedy cenová stabilita. Cílování inflace a výběr nástrojů pro její dosažení má centrální banka plně v kompetenci. Rozpočtová nezávislost vychází ze zákazu přímého financování veřejného sektoru a jím řízených subjektů. ČNB hospodaří podle bankovní radou schváleného rozpočtu. ČNB je povinna na konci hospodářského roku vypracovat účetní uzávěrku a je povinna ji nechat ověřit externím auditorem Nezávislost centrálních bank Hlavním důvodem nezávislosti centrální banky v Německu byla negativní zkušenosti s inflací. Jednak němci věří v nutnost protiinflační politiky, silné měny a silné centrální banky kvůli hyperinflaci, která proběhla na počátku 20. let minulého století, a také mají zkušenosti z doby Adolfa Hitlera, kdy došlo k totálnímu podřízení centrální banky státu a též měnové politiky válečným cílům. Dovršení totální podřízenosti centrální banky vládě došlo i po stránce formální. Bylo uzákoněno zákonem z roku 1939, kde se uvádí, že se Říšská banka podřizuje neomezené moci Říše. Její direktorium bylo zrušeno. Loajální funkcionáři této banky konstatovali, že byla konečně zabezpečena stabilita měny a to z důvodu, že právě Vůdci se svěřuje vyšší pravomoc rozhodovat i v této oblasti. Viceprezident Říšské banky K. 22 POSPÍŠIL Richard, Finance a bankovnictví, str

29 Lange v roce 1943 prohlásil My jsme v autoritativním státě jen proto, abychom zabezpečili, aby německý vkladatel nebyl podruhé ošizen. V našem autoritativním státě nemůže inflace nastat. Stát ceny velmi striktně kontroloval, ale peněžní zásoba vzrostla, a potlačená inflace vyústila v poválečný krach německé měny. Toto byl po válce hlavní důvod k intenzivní snaze o vysokou míru nezávislosti budoucí německé centrální banky Transparentnost ČNB Důraz na transparentnost a odpovědnost centrální banky je snad tou nejdůležitější vlastností při stanovení inflačního cíle. Transparentnost je důležitá protože: 23 o snižuje nejistotu o stavu měnové politiky, o pomáhá měnit chování veřejnosti směrem k podpoře cílů měnové politiky, o nastavuje disciplínu nad operacemi centrální banky na trhu a činí centrální banku odpovědnější za úspěch těchto operací. Význam transparentní měnová politika vyjadřuje tím, že oznámení o změnách oficiální úrokové míry nejsou pro trh překvapením. Transparentnost znamená, že je měnová politika dobře předpověditelná, průhledná. V úspěšné centrální bance to pro veřejnost přináší nudnost, jelikož nečinní žádná vlastní rozhodnutí, protože jsou tyto rozhodnutí určené stavem ekonomiky. 23 JÍLEK Josef, Peníze a měnová politika, str

30 3. Analýza cílů ČNB a její regulační nástroje Při psaní této kapitoly jsem vycházela především ze zákona o České národní bance, jedná se o zákon 6/1993 dále z webových stránek České národní banky ( a z výroční zprávy České národní banky Cíle ČNB a jejich plnění Podle Ústavy ČR je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen tento hlavní cíl, ČNB má za úkol rovněž podporovat obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. 24 Podle tohoto zadání musí ČNB volit takovou úroveň hlavního regulačního nástroje, která udrží inflaci na nízké a stabilní úrovni. Současně s tím by se tempo růstu ekonomiky nemělo zbytečně zpomalovat, ale ani zbytečně urychlovat. Hlavním regulačním nástrojem ČNB se rozumí míra úrokových sazeb. Česká národní banka vždy jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství. Udržení cenové stability ČNB dosahuje pomocí měnové politiky, jde tedy o udržení nízké a stabilní inflace, z čehož plyne udržení důvěry v hodnotu peněz a kurzu české koruny. O stabilitu a rozvoj finančního systému pečuje za pomoci dohledu nad finančním trhem a s tím vydávaných pravidel obezřetného chování. Hladký platební styk a tok hotových peněz zajišťuje řízením zúčtovacího systému a vydáváním bankovek. Na čem ČNB staví? Nezávislost: vysoký stupeň nezávislosti ČNB je klíčovou podmínkou pro úspěšnou realizaci měnové politiky z čehož vychází i dlouhodobý neinflační růst ekonomiky a objektivní dohled nad finančním trhem. Otevřenost: Jelikož je banka nezávislá, musí nést i vysokou míru odpovědnosti vůči veřejnosti při plnění cílů. ČNB pravidelně sděluje své cíle a míru jejich naplňování

31 Profesionalita: Pro to, aby se ČNB dařilo posilovat její pověst jako důvěryhodné a otevřené instituce a to jak doma, tak i v zahraničí, jsou velice důležití odborně zdatní a kompetentní zaměstnanci. Jak jsem již zmínila nejdůležitějším cílem ČNB, je udržování cenové stability. Od roku 1998 je tohoto cíle dodržováno pomocí režimu cílování inflace. V tomto režimu se jedná o to, že se ČNB snaží udržet inflaci poblíž předem vyhlášeného cíle. Od roku 2010 Česká národní banka cíluje meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen ve výši 2 % a to s tolerančním pásmem ± 1 procentní bod. V roce 2010 se měnová politika České republiky postupně zotavovala z následků světové finanční a hospodářské krize. I když naše ekonomika rostla na rozdíl od předchozího roku, ve srovnání s léty byl tento růst pouze třetinový. Takže se propad v úrovni ekonomické aktivity dařilo snižovat jen pozvolna. Inflace, která se na počátku roku pohybovala mírně pod dolní hranicí zvoleného tolerančního pásma, do července stoupla až na úroveň v blízkosti dvouprocentního cíle. Důsledek nízké inflace umožnil České národní bance snížit počátkem května klíčové úrokové sazby o dalších 0,25 procentního bodu. Výjimkou zde byla diskontní sazba, která zůstala na 0,25%. Vývoj kurzu české koruny ovlivňovaly v roce 2010 hlavně vnější faktory. Jedná se především o řeckou krizi, dále o problémy fiskální krize v Irsku a především se ČNB obávala rozšíření dluhové krize do dalších zemí eurozóny. 25 Zdroj: Výroční zpráva České národní banky 25 Výroční zpráva ČNB 31

32 Cílování inflace Rada České národní banky přešla k cílování inflace počátkem roku Tento přechod k novému režimu měnové politiky neměnil její úlohu, ale pouze způsob, jakým je tato úloha prováděna. Významnou roli zde hraje komunikace centrální banky s veřejností. Hlavním prvkem této komunikace je vydávání čtvrtletních Zpráv o inflaci. Nejhlavnějším rysem cílování inflace je střednědobost této strategie, dále využívání odhadu dalšího vývoje inflace a veřejné vyhlášení inflačního cíle či posloupnosti cílů. Při svém měnově-politickém rozhodování bankovní rada České národní banky posuzuje nejnovější prognózu ČNB a posuzuje míru rizika nenaplnění stanovené prognózy. Podle těchto úvah a vyhodnocení pak Bankovní rada hlasuje o tom, jestli by se mělo změnit nastavení měnověpolitických nástrojů, popřípadě jak. Takže pokud například centrální banka očekává vychylující se inflaci nad cílovanou hodnotu, měla by se měnová politika změnit na restriktivnější, což znamená, že by měla být zvýšena repo sazba (viz dále). Při rozhodování nastavení úrokových sazeb je nejpodstatnější prognóza inflace v tzv. horizontu měnové politiky. Tento horizont bývá v rozmezí měsíců v budoucnosti. 26 Graf 3 Plnění inflačního cíle 8 říjen-prosinec Inflační cíl 0-2 3/ / /11 Zdroj: Výroční zpráva 2011 Pozn.: Celková inflace se ve čtvrtém čtvrtletí 2010 zvýšila a v prosinci se dostala mírně nad inflační cíl ČNB

33 V prosinci roku 2010 dosáhla celková meziroční inflace hodnoty 2,3 %, takže se nacházela mírně nad úrovní cíle ČNB. Měnově-politická inflace (inflace, která je očištěna o primární dopady změn nepřímých daní) dosáhla v téže době hodnoty 1,1 %. Stanovený cíl ČNB se nacházel mírně nad úrovní cenové stability, kterou ECB (Evropská Centrální Banka) vyhlásila pro eurozónu, i nad úrovní inflačních cílů většiny centrálních bank ve vyspělých zemích, zde to je obvykle 2,0 2,5 %. Při vyhlášení inflačního cíle Česká národní banka oznámila, že tento cíl bude v platnosti až do přistoupení ČR k eurozóně, kdy realizace měnové politiky přejde na Evropskou centrální banku. I nadále považuje ČNB své cíle jako střednědobé. Je zde možnost přechodného odlišení skutečné inflace a to v důsledku exogenních šoků. Hlavním z takovýchto šoků jsou např. úpravy nepřímých daní. Ze zprávy o inflaci, která byla schválena Bankovní radou České národní banky, vybírám vývoj růstu domácího hrubého produktu, u kterého je očekáváno, že se v roce 2012 oslabí. Důvodem jeho poklesu bude především nižší dynamika zahraniční poptávky. Je zde předpokládáno, že měnově-politická inflace se bude v celém horizontu prognózy pohybovat mírně pod cílem. Kvůli zvýšení DPH vzroste celková inflace v roce 2012 pravděpodobně těsně pod 3%. S předpokladem vývoje inflace je spojen mírný pokles tržních úrokových sazeb na začátku prognózy, dále jejich stabilita až do přelomu let 2012 a Jak ČNB naplňuje jejích cílů: Udržení cenové stability (hlavního cíle) Česká národní banka dosahuje pomocí režimu cílování inflace. Konečným cílem ČNB není snížení míry inflace za jakoukoliv cenu, ale udržet ji na cílované úrovni či ve vymezeném pásmu. Důležité aspekty pro účinnost jsou především transparentnost měnové politiky a samostatnost České národní banky. Podpora stability cenové hladiny je hlavní cíl ČNB, ale určitě není jediný. Mezi další důležité cíle patří např.: podpora ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti, stabilita měnového kursu atd. Tyto cíle se mohou postupem času, co se krátkodobého horizontu týká, dostat do vzájemných rozporů jejich řešení můžou být protikladná. Pokaždé však musejí být v souladu s cílem hlavním. 27 Zpráva o inflaci 2011, vydaná ČNB 33

34 Česká národní banka si může vybrat mezi 3 základními typy řízení měnové politiky: Restriktivní měnovou politiku při této politice se zpomaluje tempo růstu množství peněz v oběhu Neutrální měnovou politiku dochází ke stabilizaci, neboli rozumného tempa růstu množství peněz v oběhu Expanzivní měnovou politiku zde dochází ke zvýšení tempa růstu množství peněz v oběhu Způsoby, jakými Česká národní banka naplňuje cílů: Při zaměření na vnitřní stabilitu měny Česká národní banka používá restriktivní či neutrální měnovou politiku. Zde se částečně jedná i o boj proti inflaci. Pokud se zaměřuje na podporu ekonomického růstu, využívá expanzivní měnovou politiku. Stejným způsobem dosahuje i při podpoře zaměstnanosti státu. Pokud jde České národní bance o rovnovážný stav běžného účtu platební bilance, řeší to restriktivní či neutrální měnovou politikou. Pro stabilitu měnového kursu Česká národní banka využívá též restriktivní a neutrální měnové politiky. Pokud jde o stabilizaci úrokových sazeb, řeší to pomocí neutrální politiky. Neutrální až expanzivní politiku používá, když chce dosáhnout stability finančních trhů. V posledních letech se ve vyspělých ekonomikách stále více prosazují názory o jednoznačné prioritě vnitřní stability měny jako jediného hlavního cíle měnové politiky. O hypotetické druhé místo se dělí podpora ekonomického růstu a stabilita měnového kursu. Podpora zaměstnanosti a rovnovážnost běžného účtu platební bilance stojí v pozadí jako (doprovodné) cíle ekonomického růstu, resp. měnového kursu. 28 Závěrem bych tuto kapitolu vyhodnotila tak, že se České národní bance daří dostát svým cílům prostřednictvím jejích regulačních nástrojů Regulační nástroje ČNB Centrální banka má pro řízení měnové politiky k dispozici celou řadu nástrojů. Těmito nástroji ČNB působí na operativní kritéria v jejích transmisních mechanizmech se snahou ovlivňovat kritéria zprostředkující. Konečný efekt tohoto procesu se musí co nejvíce přiblížit

35 nadefinovanému cíli. Regulační nástroje centrální banky v tržní ekonomice lze členit z několika hledisek. Volba nástrojů pro ovlivňování měnové politiky je závislá na míře nezávislosti dané centrální banky. Jde o to, zda rozhoduje sama o tom, který nástroj užije, nebo o nich spolurozhoduje další subjekt, např. ministerstvo financí, vláda, či parlament. V tržních ekonomikách převládá pravidlo, že o provádění měnové politiky rozhoduje výlučně centrální banka dané země, popř. zákonem stanovená autorita. Regulačních nástrojů pro řízení měnové politiky je pestrá škála. Ne vždy je zařazení jednotlivého nástroje do příslušné skupiny jednoznačné. Proto v některých případech dochází k prolínání jednotlivých charakteristik. Nejdůležitějším hlediskem členění pro nás, bude Dopad na bankovní systém. Tabulka 4 Členění nástrojů dle dopadu na bankovní systém Nástroje měnové politiky Nepřímé Přímé a nepřímé Přímé - Operace na volném trhu, - Diskontní nástroje, - Kurzové intervence - Povinné minimální rezervy, - Doporučení, výzvy a dohody - Limity úvěrů bank, - Limity úrokových sazeb bank, - Povinné vklady, - Pravidla likvidity Zdroj: REVENDA Z., Centrální bankovnictví, str. 221 Nepřímé nástroje měnové politiky jsou charakteristické jejich plošným působením na obchodní a další banky. Jsou významné jednotlivými podmínkami pro všechny banky, ovšem banky na ně mohou, ale nemusejí reagovat. Tyto nástroje pouze vymezují základní rámec pro podnikání bank v tržní ekonomice. Proto tyto nástroje neomezují rozhodování jednotlivých bank. Banky je využívají v rámci svých obchodních záměrů. Na druhou stranu nepřímé působení může současně znamenat, že jsou potencionálně méně účinné. Tyto tržní nástroje jsou mnohem častěji používány než nástroje přímé, resp. netržní. Lze všechny použít okamžitě, ovšem u některých diskontních nástrojů je vhodnější jejich stabilita. Přímé nástroje měnové politiky přímo dopadají na rozhodovací mechanizmus banky a tím pádem ovlivňují jejich podnikatelskou samostatnost. Svým způsobem jsou tržní ekonomice cizí. Často jsou pro různé skupiny bank sestavovány selektivně. Banky se brání jejich používání. K řízení měnové politiky přímými nástroji dochází spíše výjimečně a jejich 35

36 použití je časově omezené, ačkoli jsou paradoxně přímé nástroje účinnější než nástroje nepřímé Nepřímé nástroje Nepřímé nástroje jsou pro řízení centrální bankou tím nejdůležitějším nástrojem, jejich působení je plošné a mají dopad na celý bankovní sektor. Tyto tržní nástroje můžou být jak krátkodobého, tak i dlouhodobého charakteru. Jedná se především o Operace na volném trhu, Diskontní nástroje a Kursové intervence. Do přímých a nepřímých regulačních nástrojů CB patří Povinné minimální rezervy, Doporučení, výzvy a dohody. Do čistě přímých regulačních nástrojů centrální banky patří Limity úvěrů bank, Limity úrokových sazeb bank, Povinné vklady a Pravidla likvidity Operace na volném trhu Operace na volném trhu jsou nákupy a prodeje cenných papírů realizované bankou obchodním a dalším bankám a to v domácí měně. Jejich cílem je regulace rezerv bank nebo krátkodobé úrokové míry. Jejich základní charakteristika je označená jako permanentní, operativní, nepřímé, jsou zaměřené na regulaci operativního kritéria. O operacích na volném trhu hovoříme v případě, že ze dvou obchodujících stran je jednou centrální banka a tou druhou banka domácí. Operace na volném trhu patří v tržní ekonomice mezi ty nejúčinnější regulační nástroje a to jak při regulaci měnové báze, resp. rezerv bank, tak i při ovlivňování krátkodobé úrokové míry. Cenné papíry mohou být emitovány jak v listinné podobě, tak i v podobě zaknihované. Obecně cenné papíry představují právní nároky majitelů vůči těm, co cenný papír emitovali. Při regulaci rezerv bank, resp. měnové báze, či krátkodobé úrokové míry centrální banky obchodují se zaknihovanými krátkodobými dluhovými cennými papíry. Všechny tyto operace mají bezhotovostní podobu. Při srovnání operací s různými cennými papíry mezi centrální bankou a obchodními bankami platí: 29 Operace s cizími cennými papíry mohou být jednosměrné, kdežto operace s vlastními cennými papíry musejí mít budoucí zpětnou transakci, centrální banka musí své cenné papíry nejpozději v den splatnosti nakoupit zpět. 29 REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str

37 Z nakoupených cenných papírů banka po uplynutí doby splatnosti inkasuje úrokové platby a splátku jistiny, kdežto operace s vlastními cennými papíry jsou pro centrální banku spojeny s úrokovými náklady. Při regulaci rezerv bank centrální banka provádí operace s cizími cennými papíry spíše s cílem zvýšit rezervy. Při provádění operací s vlastními cennými papíry je hlavním cílem snížení rezerv bank, operace začínají prodejem. Obrázek 3 Vliv operací na volném trhu na rezervy bank, krátkodobou úrokovou míru a měnový kurz Operace na volném trhu Nákup cenných papírů centrální bankou Prodej cenných papírů centrální bankou Zvýšení rezerv bank Snížení rezerv banka Pokles krátkodobé úrokové míry Tlak na znehodnocení domácí měny Růst krátkodobé úrokové míry Tlak na zhodnocení domácí měny Zdroj: Revenda Z., Centrální bankovnictví, str. 223 Cílem operací na volném trhu je usměrnit vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Tyto operace jsou prováděny především formou repo operací. Z hlediska jejich cíle lze operace na volném trhu rozdělit následovně: 30 Pokud se jedná o hlavní měnový nástroj, tak má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při provádění repo operací Česká národní banka přijímá od ostatních bank přebytečnou likviditu a bankám předává dohodnuté cenné papíry a to jako kolaterál (zajištění). Zároveň se obě strany zavazují k tomu, že po uplynutí stanovené doby proběhne reverzní transakce. V této transakci Česká národní banka jakožto dlužník má povinnost vrátit věřitelské bance zapůjčenou jistinu, jejíž hodnota bude zvýšená o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. Základní doba repo operací je stanovena na dobu 14 dní. Z tohoto důvodu je také chápána jako dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba). Podle očekávaného vývoje likvidity bankovního sektoru jsou někdy prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší než je 14 dní. Ve vztahu k přebytku likvidity v bankovním sektoru

38 slouží repo trendy a to především k odčerpání likvidity. Česká národní banka provádí tyto repo trendy s tzv. variabilní sazbou. Nabídky bank jsou uskutečňovány podle americké aukční procedury. Tzn., že ČNB přijímá přednostně ty nabídky, které požadují nejnižší úrokovou sazbu, a to do výše predikovaného přebytku likvidity stanoveného na určitý den. Repo trend je obvykle prováděn třikrát týdně, jeho vyhlášení se koná v 9:30 hod. Ve stanovené době mají banky možnost předávat své objednávky, tzn. objem a požadovanou úrokovou sazbu. Z aktuálních stránek ČNB je zřejmé, že minimální akceptovaný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč. Jako doplňkový měnový nástroj, tento nástroj má podobu tříměsíčního repo trendu. Zde Česká národní banka přijímá likviditu na dobu tří měsíců. Tento repo trend také probíhá podle americké aukční procedury. Tříměsíční repo sazba pro tento trend není sazbou ČNB, je to sazba peněžního trhu aktuální v době vypsání trendu. ČNB totiž nemá v úmyslu vysílat na trh signály tímto nástrojem. Poslední tendr tříměsíčního charakteru byl vypsán v lednu 2001, v současné době se tento nástroj nevyužívá. Nástroje jemného ladění, zde se jedná o operace s cennými papíry. Jsou to devizové operace, které ČNB používá zejména v případě nečekaného krátkodobého výkyvu, co se likvidity trhu týká a je tedy ohrožena stabilita vývoje úrokových sazeb. Tyto nástroje se v praxi používají jen výjimečně. Tab. 5 Repo trendy Zdroj: 38

39 Repo operace jsou vyhlašovány 1 x týdně. Vypořádání probíhá na valutu T+2. Splatnost těchto operací je 14 dní. Z prvních tří operací je zřejmé, že jejich účelem je stáhnout z oběhu přebytečnou likviditu. Z poslední, čtvrté operace je naopak jasně vidět, že jde o zvýšení likvidity do oběhu. Automatické facility Automatické facility slouží k uložení či poskytnutí likvidity přes noc, tzv. Overnight. Jedná se o permanentní možnost uložení či poskytnutí peněz. Vytvářejí se zde takové úrokové sazby, které se pohybují na peněžním trhu. Automatické facility můžeme rozdělit do dvou základních skupin: Depozitní facilita, tento typ facilit poskytuje bankám možnost uložit svou přebytečnou likviditu přes noc u ČNB. Toto uležení je bez zajištění. Depozita jsou úročena diskontní sazbou. Diskontní sazba představuje na peněžním trhu dolní mez pro pohyb úrokových sazeb. Minimální objem pro obchodování s depozitní facilitou je 10 mil. Kč, vyšší částky jsou přijímány bez omezení. Marginální zápůjční facilita je druh facilit, která poskytuje bankám možnost vypůjčit si přes noc od ČNB formou repo operace potřebnou likviditu. Smějí to uplatnit pouze ty banky, které mají s Českou národní bankou uzavřenou rámcovou repo smlouvu. Finanční prostředky, které jsou užívány v rámci marginální zápůjční facility, jsou úročeny lombardní sazbou (viz dále). Jelikož dochází k trvalému přebytku likvidity, je tento druh facility využíván minimálně. Minimální objem je 10 mil. Kč, vyšší částky jsou bez omezení. ČNB je oprávněna dočasně omezit či zcela pozastavit poskytování lombardních úvěrů (viz dále). Mimořádné facility: tyto mimořádné repo operace zavedla Česká národní banka na podzim roku Jejich splatnost jsou dva týdny nebo tři měsíce. Cílem těchto mimořádných facilit je podpořit fungování trhu se státními dluhopisy. 39

40 skupin: 31 Přímé operace: v tomto typu operací centrální banka nakupuje či prodává cenné Tabulka 6 Měnově politické nástroje Zdroj: V příloze je přiložena tabulka s úrokovými sazbami z roku 2009 pro porovnání. Podle tipu působení na měnovou bázi lze operace na volném trhu rozdělit do tří hlavních papíry (státní), to má vliv na měnovou bázi Repo-operace: tyto operace jsou složeny ze dvou transakcí stejného objemu s navzájem opačným charakterem. Pokud centrální banka odkupuje cenné papíry od banky jiné a po určité době jí je prodává zpět, v tomto případě se jedná o reverzní repo-operace. Dopad na měnovou bázi je pouze dočasný. Switch operace: spočívají ve výměně cenných papírů se stejným objemem, ale s odlišnou dobou splatnosti. Pomocí těchto operací se ovlivňují krátkodobé a střednědobé úrokové sazby Diskontní nástroje Diskontní nástroje jsou z historického pohledu těmi nejstaršími, které se kdy v měnové politice používali. Zároveň jsou to nástroje, které se v široké míře používají dodnes. Diskontní nástroje jsou klasickými nástroji měnové politiky, zaměřené na regulaci měnové báze, mají nepřímý účinek, neboť banky nejsou povinny, ani jinak nuceny nakupovat úvěry od centrální banky, pokud mají dostatek jiných, vesměs primárních zdrojů. dále je lze 31 ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika 40

41 definovat jako Podmínky úvěrů centrální banky včetně úrokových sazeb z těchto úvěrů, poskytovaných domácím bankám v domácí měně za účelem regulace operativních kritérií měnové politiky v jejím měnovém a úvěrovém transmisním mechanizmu. 32 Mezi diskontní nástroje patří 33 úvěry, úrokové sazby z těchto úvěrů a úrokové sazby z rezerv bank na účtech u centrální banky Úvěry, ty centrální banka poskytuje obchodním bankám a dalším domácím bankám a to především v domácí měně bezhotovostní firmou. Diskontní úvěry tyto úvěry jsou jedním z nejlevnějších zdrojů pro banky, jsou úročeny diskontní sazbou. Při poskytnutí diskontního úvěru dochází ke zvýšení rezerv bank, naopak při splácení tohoto úvěru dochází k jejich snížení Lombardní úvěry jsou úvěry proti zástavě prvotřídních cenných papírů. Jsou to úvěry krátkodobé, jejich doba splatnosti je maximálně 90 dní, někdy mohou být tyto úvěry poskytnuty i přes noc. Reeskontní úvěry tyto úvěry můžeme zařadit do jednoho z druhů diskontních úvěrů. Jejich splatnost je krátkodobá. Jsou poskytovány v domácí měně a kryté jsou odkoupenými prvotřídními cennými papíry. Dochází s nimi k růstu vypůjčených rezerv bank. Banky používají tento typ úvěrů v případě, kdy si potřebnou likviditu nemohou doplnit z diskontních úvěrů. Úrokové sazby z diskontních, lombardních a reeskontních úvěrů. Pomocí úrokových sazeb mohou centrální banky regulovat poptávku po těchto typech úvěrů. V opačném případě, zvýšení úrokové sazby jednoho z těchto typu úvěrů by znamenalo pokles poptávky obchodních a dalších bank po tomto typu úvěrů od centrální banky. Úrokové sazby z těchto úvěrů mohou ovlivnit jednat krátkodobou i dlouhodobou úrokovou míru, ale také měnový kurs domácí měny. Jednotlivé typy sazeb: Diskontní sazba touto sazbou vyjadřuje centrální banka základní cenu peněz. Od této sazby se pak odvíjejí další sazby jednotlivých úvěrů. Je to jedna ze základních vyhlašovaných sazeb, které centrální banka využívá jako nástroj pro řízení měnové politiky. 32 ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika, str REVENDA Z., Centrální bankovnictví, str

42 Reeskontní sazba tato sazba je odvozována ze základních vyhlašovaných sazeb. Pohybuje se nad úrovní diskontní sazby. To znamená vyšší cenu pro ty peníze, které byly dříve získané za pomocí dříve eskontovaných směnek reeskontem. Lombardní sazba tato sazba je nejvyšší vyhlašovanou sazbou. Je podobná sazbě tržní. Obchodní banky řeší své problémy s krátkodobou likviditou pomocí lombardních úvěrů, což znamená za cenu drahých peněz. Repo-sazba tato sazba nepatří přímo do typů úrokových sazeb, ale je vyhlašována centrální bankou z důvodu limitování pro obchod na volném trhu. Tato sazba se pohybuje mezi úrovní sazby diskontní a lombardní. V současné době má největší vliv na cenu peněz na trhu, a je tou nejdůležitější vyhlašovanou úrokovou sazbou. Tabulka 7 Vývoj vyhlašovaných sazeb ČNB a trţní sazby 2T PRIBOR roku /2009 uţití diskontní % 1,0 1,5 1,0 1,5 2,5 1,25 0,25 banky 2T repo % 2,0 2,5 2,0 2,5 3,5 2,25 1,25 banky 2T PRIBOR % 2,02 2,51 2,04 2,51 3,78 2,54 1,45 banky, trh lombardní 3,0 3,5 3,0 3,5 4,5 3,25 2,25 banky, trh Zdroj: ZEMAN Václav, SLEZÁK Martin, Centrální bankovnictví a monetární politika, str. 86 Diskontní sazba z rezerv bank, centrální banky mohou za pomocí diskontní sazby úročit rezervy bank uložené přes noc, tyto rezervy jsou převážně dobrovolné Kurzové intervence Cílem kurzových intervencí není ani změna měnové báze, změna rezerv bank, ani změna úrokové míry, ale regulace měnového kurzu domácí měny. Kurzová intervence ovlivňuje vztah mezi nabídkou a poptávkou na devizových trzích s cílem ovlivňovat vývoj měnového kurzu domácí měny. 34 Jsou prováděny přímo a to, buď nákupem, nebo prodejem zahraniční měny za měnu domácí. Většinou tyto operace provádí centrální banka, ale v některých zemích mohou být prováděny třeba ministerstvem financí. 34 ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika, str

43 Pomocí kurzové intervence lze ovlivnit nabídku či poptávku po zahraničních měnách proti domácí měně. Jsou tím vzájemně ovlivňovány směnné kurzy. Když centrální banka nakoupí cizí měnu za domácí, zvyšuje tím poptávku po cizí měně na domácím trhu a současně zvyšuje nabídku měny domácí. V tomto případě dochází k znehodnocování domácí měny. Pokud centrální banka prodá cizí měnu nákupem za domácí měnu, dochází k reverzním výsledkům. Tabulka 8 Dopad kurzové intervence centrální banky na měnovou bázi Kurzová intervence CB rezervy bank dopad na MB nákup cizí měny prodej cizí měny Zdroj: ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika, str Přímé a nepřímé nástroje Do regulačních nástrojů mezi tržními a administrativními patří povinné minimální rezervy a doporučení, výzvy a dohody Povinné minimální rezervy Povinné minimální rezervy jsou dlouho používaným nástrojem měnové politiky v tržních ekonomikách. Jsou to vlastně aktiva obchodních bank a pasiva centrální banky Stanovení pravidel pro pohledávky, které musejí obchodní a další banky vytvářet u centrální banky, s hlavním cílem ovlivňovat peněžní multiplikátory. 35 Význam povinných minimálních rezerv je především v tom, že díky PMR centrální banka omezí obchodování bank s primárními zdroji, jako jsou vklady klientů a jejich využívání pro poskytování bezhotovostních úvěrů a tím emitování bezhotovostních peněz. Povinné minimální rezervy nelze zařadit do přímých nástrojů ani do nástrojů nepřímých. Banky musejí dodržovat stanovená pravidla, v tomto případě jsou povinné minimální rezervy vnímány jako nástroje charakteristické přímým nástrojům. Ale současně s tímto působí na všechny banky stejně a ty mohou tvořit rezervy vyšší a nakládat s nimi dle jejich uvážení, 35 REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str

44 v tomto případě se jedná o nepřímý nástroj. Proto jsou povinné minimální rezervy zařazeny jak pod přímými tak i nepřímými nástroji. Důvod, proč jsou povinné minimální rezervy drženy je ten, že díky nim dochází k dodržení míry likvidity a omezování peněžní multiplikace. Povinné minimální rezervy jsou nástrojem, který omezuje nakládání s vklady, a díky němuž je zvýšena nákladovost bank, čímž se snižuje jejich ziskovost. Zvýšením povinných minimálních rezerv docílíme snížení úvěrových zdrojů bank, protože většina primárních vkladů musí být uložena u centrální banky. Z tohoto důvodu se nemůžou účastnit úvěrového procesu. Povinné minimální rezervy mohou být využívány i jako nástroj pro ovlivnění krátkodobé úrokové míry. Banky musejí vyrovnávat salda svých účtů platebního styku a to i za předpokladu vyšších nákladů. Změnou sazeb povinných minimálních rezerv je ovlivňována likvidita bank. Pokud dojde ke zvýšení úrokových sazeb, současná likvidita je omezena a naopak Doporučení, výzvy a dohody Centrální banka může vývoj kritérií měnové politiky ovlivňovat také při komunikaci s obchodními bankami pomocí různých dohod a doporučení. Jsou to písemná, nebo verbální doplňování nástrojů měnové politiky konkretizující záměry centrální banky ve vývoji měnové oblasti a bankovního systému. 36 Pro tento typ nástrojů měnové politiky platí, že si banky obvykle nedovolí nerespektovat doporučení centrální banky. Banky obvykle respektují neformální autoritu centrální banky. Pokud by banka neuposlechla doporučení centrální banky, mohla by se vystavit nebezpečí nepřímých následných sankcí. Centrální banka může takovýmto bankám například snížit limit, či dokonce odmítnou poskytnutí diskontních a dalších úvěrů. Výzvy mají oproti doporučením konkrétnější podobu a jejich charakter je důraznější. Dohody nabývají většinou písemných podob a po jejich podpisu se stávají závaznými pro obě strany, nedodržení dohody může být potrestáno sankcemi. 36 ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika, str

45 Doporučení, výzvy a dohody se týkají především úvěrové a úrokové politiky bank a jejich běžné užití je žádoucí pro korekci chování bank ke klientele Přímé nástroje Tyto nástroje jsou direktivní a často jsou použity v případě potřeby zvládnutí nestandardní situace v měnové politice. Využívá se také pro nastavení dlouhodobě platných pravidel chování bankovního sektoru Limity úvěrů bank Mohou být nazývány též úvěrové kontingenty. Limity úvěrů bank určují maximální možný přírůstek úvěrových agregátů. Stanovují tedy bankám maximální rozsah úvěrů, které mohou poskytnout svým klientům. Tyto kontingenty jsou velice úzce propojeny s úvěrovým mechanizmem. Limity úvěrů bank společně s operacemi na volném trhu lze označit za ty nejúčinnější nástroje měnové politiky. Jejich dopad na úvěrové agregáty je přímý, proto jsou úvěrové kontingenty propojeny s transmisním mechanismem. Snížení limitů způsobí na trhu omezení nabídky úvěrů a dojde k tlaku na růst mezibankovní sazby a úrokových sazeb z úvěrů. Limity úvěrů bank lze použít v několika formách: - buď pomocí rozpisu absolutní výše nově poskytnutých úvěrů bankami klientům a to pro budoucí období. Zde se jedná o přímý charakter nástroje. - druhá možnost je, za pomoci relativní změny nově poskytnutých úvěrů ve srovnání s minulým obdobím. Tato možnost staví do výhody ty banky, které dosáhli vyššího objemu v minulém období. - poslední forma použití limitů úvěrů bank je poměrem ke kapitálu nebo aktivům. U této možnosti nedochází ke zvýhodnění u žádné z možných bank Limity úrokových sazeb Centrální banka je oprávněna stanovit obchodním bankám úrokové stropy stejně tak i minima pro vklady a úvěry, které banky nabízejí klientům. Tímto centrální banka přímo ovlivňuje krátkodobou úrokovou míru. 45

46 Pokud centrální banka stanoví tento limit úrokových sazeb jako maximální, tedy nedopustí zvyšování těchto sazeb, ovlivňuje stabilizaci krátkodobé úrokové míry a pokud zvýší limit dané minimální úrokové sazby z vkladů, tak zase podporuje růst úspor Povinné vklady Tento regulační nástroj České národní banky je pro řízení měnové politiky méně významný. Hlavním důvodem je, že se většinou netýkají bankovního sektoru. Stanovují povinnost některým subjektům ukládat volné peněžní prostředky, provádět některé operace pouze přes centrální banku s cílem získat kontrolu nad pohybem a nakládáním s peněžními prostředky těchto subjektů. 37 Tyto povinné vklady jsou zpravidla prostředky likvidní. Tímto způsobem centrální banka kontroluje peníze, které by byly jinak uloženy u obchodních a ostatních bank a zvyšovaly by tím likviditu. Pokud by došlo k problémům bank s jejich likviditou, byly by tyto vklady okamžitě použity. Postupem času význam tohoto regulačního nástroje České národní banky klesá. Dochází k jeho postupnému rušení a tím pádem vzniká subjektům možnost volby, zda své prostředky uloží s nízkým výnosem, ale zato s vysokou jistotou, protože budou uloženy u centrální banky nebo zvolí uložení finančních prostředků s vyšším úrokem u obchodních bank a tím se zvýší i jejich riziko Pravidla likvidity Tento regulační nástroj upravuje dlouhodobě především pravidla fungování bankovního sektoru a současně ten samý nástroj omezuje podnikatelské možnosti obchodních bank. Jejich hlavním cílem není regulace měnových, úvěrových ani kurzových kritérií měnové politiky, ale je to především prioritní zabezpečování požadovaného stupně likvidity bank. Díky tomu dochází k rovnoměrnému rozložení rizik v bankovním sektoru. Změny pravidel likvidity mohou mít vliv na kritéria měnové politiky a toho může centrální banka využít. Centrální banka může bankám stanovit např. poměr mezi krátkodobými devizovými aktivy a pasivy. To má vliv především na časovou strukturu úrokových sazeb. Dále to může být 37 ZEMAN V., SLEZÁK M., Centrální bankovnictví a monetární politika, str

47 poměr mezi střednědobými a dlouhodobými úvěry na jedné straně a střednědobými a dlouhodobými vklady na straně druhé. Jedná se o maximální rozdíl v absolutní hodnotě. Tento způsob má vliv především na krátkodobou úrokovou míru Shrnutí jednotlivých regulačních nástrojů Operace na volném trhu: Jsou to velice účinné a často využívané regulační nástroje České národní banky. ČNB na volném trhu nakupuje a prodává cenné papíry, především pak státní pokladniční poukázky či státní dluhopisy. Na druhé straně si tímto způsobem mohou obchodní banky půjčit od banky centrální. A to tím, že jí prodají své cenné papíry s dohodou zpětného odkupu repo obchod, nebo obchod může proběhnout bez budoucího ujednání, v tomto případě jde o obchod promptní. V případě, že Česká národní banka prodává cenné papíry, dochází ke zpomalení oběhu peněz, protože tímto stahuje peníze z obchodních bank a tím i z ekonomiky státu jedná se o restriktivní monetární politiku Pokud Česká národní banka nakupuje cenné papíry, dochází naopak ke zrychlení oběhu peněz, jelikož dochází k načerpání peněz do obchodních bank a tím i do ekonomiky státu jedná se o expanzivní monetární politiku Diskontní nástroje: Jsou klasickými nástroji měnové politiky, které jsou zaměřeny na regulaci měnové báze. Patří mezi nástroje nepřímé, protože banky nejsou nuceny nakupovat úvěry od České národní banky, jestliže mají dostatek jiných zdrojů. Patří sem tři základní typy úvěrů: Diskontní úvěry, které poskytuje Česká národní banka bankám obchodním. Patří mezi nejlevnější krátkodobé zdroje. Reeskontní úvěry, zde Česká národní banka odkupuje, resp. reeskontuje prvotřídní směnky od bank. Jejich doba splatnosti je většinou 3 měsíce. Lombardní úvěry, v tomto případě Česká národní banka poskytuje úvěr proti zástavě prvotřídních cenných papírů. Jedná se opět o krátkodobě úvěry, jejich doba splatnosti není delší než 90 dní. Když Česká národní banka poskytne lombardní úvěr, dochází k růstu vypůjčených rezerv bank, pokud ho splácí, dochází k poklesu vypůjčených rezerv bank. 47

48 Česká národní banka může ovlivňovat poptávku jak po diskontních, reeskontních i lombardních úvěrech stanovením úrokových sazeb z těchto úvěrů. Kurzové intervence: Hlavním cílem tohoto nástroje je neustálá regulace měnového kurzu naší koruny k zahraničním měnám. Jedná se o vztah mezi nabídkou a poptávkou na devizových trzích. Česká národní banka nakupuje či prodává zahraniční měnu za měnu domácí. Jednak ovlivňuje vývoj měnového kurzu domácí měny, ale současně s tím upravuje výši svých devizových rezerv. Povinné minimální rezervy: Pomocí tohoto nástroje Česká národní banka určuje bankám obchodním, jaké procento primárních vkladů mají povinnost u ní uložit jako rezervu. Tuto rezervu nemůžou obchodní banky použít ke svému podnikání, resp. k poskytnutí úvěrů svým klientům. Změnou sazeb PMR je lze užívat také k regulaci likvidity obchodních bank. Jedná se o tvrdé zásahy do hospodaření bank, proto nejsou změny sazeb časté. Pokud dojde ke zvýšení PMR, dochází ke zdražení peněz, čímž se zpomaluje oběh peněz jedná se o restriktivní monetární politiku Pokud dojde ke snížení PMR, dochází ke zlevnění peněz, čímž se zrychluje oběh peněz jedná se o expanzivní monetární politiku Výše povinných minimálních rezerv v České republice činní od března % z primárních vkladů. Doporučení, výzvy a dohody: Jedná se o písemná, či verbální doplňování nástrojů měnové politiky, pomocí kterých Česká národní banka upřesňuje své záměry v měnové oblasti či bankovním systému. Ač se jedná o neformální nástroje, banky je akceptují a nedovolí si Českou národní banku neuposlechnout. Nejčastěji se tyto nástroje používají v úvěrové a úrokové politice bank, či ke korekci chování bank ke klientele. Limity úvěrů bank: Tyto nástroje jsou společně s operacemi na volném trhu nejúčinnější nástroje měnové politiky České národní banky. Limity úvěrů bank stanoví maximální možný rozsah úvěrů, které mohou obchodní banky poskytnout svým klientům. Jejich hlavním cílem je regulace úvěrových kritérií měnové politiky. Jejich standardní použití se týká pravidel úvěrové angažovanosti. Zde je jejich cílem rozložit úvěrová rizika a dodržet stanovenou míru kapitálové přiměřenosti. 48

49 Limity úrokových sazeb: Pomocí těchto nástrojů Česká národní banka stanovuje obchodním bankám úroková maxima, resp. minima pro vklady a úvěry, které banky nabízejí klientům. Tímto způsobem ČNB ovlivňuje krátkodobou úrokovou míru. Povinné vklady: Tyto přímé nástroje České národní banky nejsou nijak významné pro řízení měnové politiky. Většinou se netýkají bankovního sektoru. Jedná se o kontrolu nad pohybem a nakládáním s peněžními prostředky některých subjektů, které mají za povinnost ukládat, či provádět některé operace přes Českou národní banku. Pravidla likvidity: Tyto regulační nástroje jsou důležité pro zajištění žádoucí úrovně likvidity bank. Pravidla likvidity mohou ovlivnit jak vývoj rezerv bank, tak i pohyb krátkodobé úrokové míry či měnový kurs domácí měny. Tímto nástrojem Česká národní banka určuje obchodním bankám, jaký mají mít vztah mezi jejich aktivy a pasivy. 49

50 Závěr Samotná historie bankovnictví se odvíjí ze starověkého Říma. Dnes je propracovaný bankovní systém pro fungování tržní ekonomiky nepostradatelný, a proto je centrální banka jedna z nejdůležitějších institucí v každé moderní ekonomice. Její fungování je přizpůsobeno typu ekonomiky dané země. Česká národní banka je instituce nezávislá a informačně otevřená. Její míra nezávislosti na politických vlivech je vysoká. Tato nezávislost se týká především rozhodování o konkrétním nastavení měnově-politických nástrojů. Cílem bakalářské práce bylo Prostřednictvím regulačních nástrojů ČNB zanalyzovat její stanovené cíle, které nástroje jsou nepostradatelné, a které naopak v čase ztrácí svou funkční hodnotu. Poukazuji na to, jak Česká národní banka využívá tyto regulační nástroje pro plnění stanovených cílů a záměrů. Měnová politika státu se v průběhu času vyvíjí, podle toho se i mění nástroje, které jsou používány pro její realizaci. Při plnění hlavního cíle, tedy udržení stability měny, Česká národní banka využívá režimu cílování inflace pro střednědobý časový horizont. Jedná se o využití odhadu dalšího vývoje inflace a veřejné vyhlášení inflačního cíle či posloupnosti cílů. Bankovní rada ČNB posuzuje míru rizika nenaplnění prognózy, kterou si stanoví sama ČNB. Podle toho dále řeší, zda je třeba měnit nastavení měnově-politických nástrojů, popř. jakým způsobem. Česká národní banka se vždy zaměřuje na budoucí vývoj a podle toho určuje měnovou politiku. Z analýzy vyplývá, že v dnešní době patří mezi nejdůležitější a nejpoužívanější nástroje operace na volném trhu, které následují nástroje diskontní. Operace na volném trhu mají pro řízení měnové politiky největší význam, přestože mají nepřímý tržní charakter. Při provádění operací na volném trhu dochází především k regulaci měnové báze a tím i k ovlivňování krátkodobé úrokové míry. Jedná se o nákupy a prodeje cenných papírů centrální bankou v domácí měně bankám obchodním. Při provádění operací na volném trhu může docházet k negativnímu dopadu na měnový kurz domácí měny. Nákup cenných papírů způsobuje větší množství domácí měny v ekonomice, tedy dochází k zvýšení rezerv bank a tím může dojít k tlakům na znehodnocení domácí měny. Operace na volném trhu jsou vyhlašovány Českou národní bankou, která uvádí, zda se jedná o prodej, či nákup cenných 50

51 papírů, jaký druh a objem cenných papírů je pro obchodování určen, dále uvádí druh operací, zda jsou to přímé, switch či repo operace, jejich cenu atd. V zemích, kde je používán plovoucí měnový kurz se často pro jeho regulaci používá kurzových intervencí. Diskontní nástroje jsou postupně nahrazovány operacemi na volném trhu. Úrokové sazby úvěrů jsou většinou vyhlašovány formou objemových, či úrokových aukcí, tendrů. Po zanalyzování cílů České národní banky jsem došla k názoru, že hlavním regulačním nástrojem ČNB pro vhodné a účinné řízení měnové politiky jsou repo operace, které jsou prováděny formou tendrů. Pomocí tohoto nástroje ČNB přijímá přebytečnou likviditu od bank a zároveň bankám poskytuje jako zajištění dohodnuté cenné papíry. Při uzavření kontraktu se obě strany dohodnou a vzájemně zavážou, že po uplynutí stanovené doby dojde k reverzní transakci. Základní doba trvání těchto operací je 14 dní. ČNB provádí tyto repo trendy s tzv. variabilní sazbou, což znamená, že tato dvoutýdenní sazba slouží jako maximální limitní sazba, kterou mohou banky v repo trendu užít. 51

52 Seznam pouţité literatury 1. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Česká národní banka Praha: Jerome, JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. Praha: Grada Publishing, ISBN: KAMPF, Rudolf. Financování a bankovnictví. Pardubice: Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, ISBN: KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví. 6. vydání. Praha: Bankovní institut, ISBN: LANDOROVÁ A., JÁČOVÁ H., NESLÁDKOVÁ M. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, ISBN: MMF, Balance of payments manual. 5. ed., Washington POSPÍŠIL, Richard. Finance a bankovnictví. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, ISBN: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vyd. Praha: Management Press, ISBN: VENCOVSKÝ F., JINDRA Z., NOVOTNÝ J., PŮLPÁN K., DVOŘÁK P. a kolektiv. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Sefiro, ISBN: VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Komerční bankovnictví v České republice. Praha: Oeconomica, ISBN: ZEMAN V., SLEZÁK M. Centrální bankovnictví a monetární politika. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, ISBN: Zákony 1. Česko. Zákon č. 7 ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance. In Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 3, s Česko. Zákon č. 31 ze dne 24. března 1950 o Státní bance Československé. In Sbírka zákonů republiky Československé. 1950, částka 13, s

53 3. Česko. Zákon č. 130 ze dne 25. listopadu 1989 o Státní bance Československé. In Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1989, částka 30, s Česko. Zákon č. 21 ze dne 20. ledna 1992 o bankách. In Sbírka zákonů české a slovenské federativní republiky. 1992, částka 5, s Česko. Zákon č. 22 ze dne 20. ledna 1992 o Státní bance Československé. In Sbírka zákonů české a slovenské federativní republiky. 1992, částka 5, s Česko. Zákon č. 158 ze dne 22. prosince 1989 o bankách a spořitelnách. In Sbírka zákonů československé socialistické republiky. 1989, částka 34, s Česko. Zákon č. 91 ze dne 20. října 1945 Dekret prezidenta republiky. In Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé. 1945, částka 42, s Výroční zprávy ČNB Výroční zprávy ČNB [online ] dostupné z: Internetové zdroje 1. Česká národní banka. [online] Repo trendy. [ ]: financni_trhy/ penezni_trh/tendry.jsp 2. Česká národní banka. [online] Měnově politické nástroje. [ ]: menova_politika/ mp_nastroje/#top 3. Česká národní banka. [online] Měnová báze. [ ]: menova_bankovni_stat/narodni_stat_data /mb.htm 4. Česká národní banka. [online] Měnová politika. [ ]. Dostupné také z: 5. CEED [online] Měnová politika centrální banky. [ ]. Dostupné také z: 53

54 6. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online] Měnová reforma. [cit ]. Dostupné z: A1_reforma_%281953%29#Podstata_reformy 7. Česká národní banka [online] Cílování inflace. [ ] menova_politika/cilovani.html 8. Česká národní banka [online] Měnově-politické nástroje [ ]. Dostupné z: 9. Peníze.org [online] Nezávislost ČNB [ ]. Dostupné z: Seznam tabulek Tab. 1 Některé parametry měnové odluky v roce Tab. 2 Členění měnových nástrojů podle dopadu na bankovní sektor Tab. 3 Obecná bilance centrální banky v tržní ekonomice má následující tvar: Tab. 4 Členění nástrojů dle dopadu na bankovní systém Tab. 5 Repo trendy Tab. 6 Měnově politické nástroje Tab. 7 Vývoj vyhlašovaných sazeb ČNB a tržní sazby 2T PRIBOR Tab. 8 Dopad kurzové intervence centrální banky na měnovou bázi Seznam obrázků Obr. 1 Transmisní mechanismus měnové politiky v tržní ekonomice Obr. 2 Platební bilance Obr. 3 Vliv operací na volném trhu na rezervy bank, krátkodobou úrokovou míru a měnový kurs Seznam grafů 54

55 Graf 1 Funkce CB Graf 2 Měnová politika centrální banky Graf 3 Plnění inflačního cíle

56 Přílohy Bilance ČNB k Příloha č. 1 BILANCE ČNB v mil. Kč AKTIVA Rozdíl ve srovnání s minulou dekádou Zlato Pohledávky vůči MMF Pohledávky vůči zahraničí včetně CP Vklady v zahraničních peněţních ústavech a institucích Cenné papíry Ostatní pohledávky vůči zahraničí Pohledávky vůči tuzemským bankám Pohledávky vůči státu 0 0 Hmotný a nehmotný majetek Ostatní aktiva Ostatní finanční aktiva Oceňovací rozdíly Ostatní AKTIVA CELKEM PASIVA Bankovky a mince v oběhu Závazky vůči MMF Závazky vůči zahraničí Přijaté úvěry ze zahraničí 1 0 Ostatní závazky vůči zahraničí Závazky vůči tuzemským bankám Přijaté úvěry Povinné minimální rezervy Ostatní závazky vůči bankám Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím Ostatní pasiva Rezervy Základní kapitál a rezervní fondy Oceňovací rozdíly Zisk nebo ztráta z předchozích období Zisk nebo ztráta za účetní období PASIVA CELKEM

57 Platební bilance ČNB za leden až prosinec 2010, mil. Kč Příloha č. 2 A. BĚŢNÝ ÚČET ,1 Obchodní bilance ,4 Vývoz Dovoz ,7 Bilance služeb ,0 Příjmy ,2 Výdaje ,2 Bilance výnosů ,4 Výnosy ,1 Náklady ,5 Běžné převody ,1 Příjmy ,1 Výdaje ,2 B. KAPITÁLOVÝ ÚČET ,9 Příjmy ,7 Výdaje 5 746,8 Celkem A a B ,2 C. FINANČNÍ ÚČET ,3 Přímé investice ,2 V zahraničí ,6 Zahraniční v tuzemsku ,8 Portfoliové investice ,1 Aktiva ,6 Pasiva ,5 Finanční deriváty ,4 Aktiva ,4 Pasiva ,8 Ostatní investice ,6 Aktiva ,2 Pasiva ,6 Celkem A, B a C ,1 D. SALDO CHYB A OPOMENUT ,0 Celkem A, B, C a D ,1 E. ZMĚNA DEVIZOVÝCH REZERV ,1 Zdroj: Pozn.: celoroční údaje jsou získány načtením dat za jednotlivá čtvrtletí. 1

58 Měnově politické nástroje ČNB změny v roce 2009 Příloha č. 3 Zdroj: 1

59 Příloha č. 4 Operace na volném trhu Zdroj: REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str

60 Měnová báze ČNB Příloha č. 5 Zdroj: 1