DUBEN 2009 MODERNÍ VYUČOVÁNÍ MĚSÍČNÍK NA PODPORU ROZVOJE ŠKOL. 4 v 8 = (+) v ( )

Transkript

1 4 v 8 = (+) v ( ) MODERNÍ VYUČOVÁNÍ DUBEN 2009 MĚSÍČNÍK NA PODPORU ROZVOJE ŠKOL Inspirace RECENZE PROJEKT STRIP ROZHOVOR

2 NOVÁ ŘADA UČEBNIC PRO VÝUKU PODLE RVP ZV Z NAKLADATELSTVÍ NOVÁ ŠKOLA NOVÁ ŠKOLA, Bratislavská 23d, Brno tel.: fax: nns@nns.cz Pro 1. stupeň: Já a můj svět prvouka pro 1. roč. pracovní učebnice 70 Kč Slabikář a Živá abeceda + písanky 88 a 55 Kč, písanky à 15 Kč Angličtina pro 1. roč. (1. a 2. díl) pracovní učebnice à 70 Kč PŘIPRAVUJEME Já a můj svět prvouka pro 2. roč. učebnice 78 Kč pracovní sešit (celobarevný) 68 Kč Já a můj svět prvouka pro 3. roč. učebnice 78 Kč pracovní sešit (celobarevný) 68 Kč Pro 2. stupeň: Zeměpis pro 6., 7. a 8. roč. (1. a 2. díl) à 70 Kč Přírodopis pro 6. a 7. roč. (1. a 2. díl) à 70 Kč, pro 8. roč. 95 Kč Dějepis pro 6., 7. a 8 roč. à 95 Kč INTERAKTIVNÍ UČEBNICE: více informací na Čítanka pro 6., 7. a 8. roč. à 140 Kč Výchova k občanství pro 6. roč. 85 Kč pro 7. roč. PŘIPRAVUJEME AKČNÍ NABÍDKA interaktivní učebnice ZDARMA

3 EDITORIAL OBSAH 3 Editorial Listárna 4-5 Listárna 5 Rozumíme penězům 6 Stereotypy v nás 7-8 Prima je prima, v šestce je lehce? Vážení a milí čtenáři, téma, které jsme se snažili vyjádřit matematickým výrazem 4 v 8 = (+) v ( ) mě pronásleduje celý měsíc. Mám totiž pocit, že bych se k problematice osmiletých gymnázií měla také postavit čelem. Na počátku existence naší základní školy, tedy před patnácti lety, jsme považovali přechod našich žáků na čtyřleté nebo osmileté gymnázium za ukazatel úspěšnosti. Pro žáky jsme organizovali i pravidelnou přípravu na přijímací zkoušky. Postupně jsme přišli na to, že odchod na ta osmiletá je vlastně náš neúspěch. Že bychom se měli snažit si žáky ve škole udržet tím, jací budeme a co jim budeme nabízet. Už je to poměrně dlouhá doba a já jsem jako matka také přemýšlela, zda dát či nedat dítě na osmileté gymnázium, a udělala jsem to. Zda to bylo dobré rozhodnutí, jsem se zeptala své jednadvacetileté dcery. Terezko, proč jsi vlastně šla na osmileté gymnázium? Protože jsi mi to řekla! Já jsem moc nepřemýšlela o tom, zda je dobré zůstat na základce nebo odejít, ale všechno k tomu směřovalo. Paní učitelka vybírala žáky, kteří budou chodit na připravu na přijímačky, a vybrala i mě. Taky jsme se šli podívat na Den otevřených dveří. Líbila se mi moderní budova a skříňky, to prostředí rozhodlo.těšila jsem se na nové spolužáky a říkala si, že mě toho na gymplu naučí víc než na základce. Listárna Jsme moc rádi, že nám píšete své náměty a připomínky k našemu časopisu. Podílíte se tak na jeho vývoji a směřování a jsme za takové příspěvky moc vděční. Úžasné jsou Vaše náměty ze života školy a moc potřebné otázky do naší Poradny. Rozhodli jsme se takové dopisy a maily v tomto čísle i v číslech příštích odměnit malou pozorností. Už nyní se těšíme na Vaši příští poštu!!! A jaké to tam bylo? Splnilo studium tvé představy? Ten přechod byl hodně náročný v tom, jak bylo všechno jiné. Zhoršily se mi známky, do té doby jsem se nemusela učit. Přestala jsem chodit do hudebky na příčnou flétnu (to bylo spíš dobře), ale měla jsem ještě dvakrát týdně výtvarku a to stačilo. Byla jsem najednou mezi samými chytrými dětmi a ony mezi sebou pořád soutěžily, já jsem taková nebyla. Byl tam jiný způsob komunikace mezi učitelem a žákem. Až na výjimky tam převažovalo frontální vyučování. Na základní škole jsme pracovali ve skupinách, učili se formou her, pracovali hodně v projektech. Byla jsem zvyklá na třídu vyzdobenou našimi výrobky, s kobercem a spoustou knih a pomůcek, na gymnáziu bylo všechno mnohem více strohé. Bylo prima, že jsme měli dřív dva jazyky než děti na základce a taky chemii a fyziku. Také se mi tam líbily vánoční koncerty, studentské dny, sportovní dny a expedice. Kdybys měla možnost rozhodovat se znovu, šla bys tam zase? Nezpůsobila jsem ti nějakou újmu tím, že jsem tě tam dala? Ano, šla. Ráda vzpomínám na své spolužáky. Nejdřív tam byly skupinky, ale pak se z nás stal moc dobrý kolektiv. Myslím, že na to měl vliv ten počet let, co jsme byli spolu. Setkáváme se pravidelně dodnes. Taky jsme měli lepší průměr známek než žáci na čtyřletém gymnáziu. A všichni jsme byli dobře připravení na přijímací zkoušky na vysokou školu. Já studuji třetím rokem na TU v Liberci, na Hospodářské fakultě obor Ekonomika a management mezinárodního obchodu a vzhledem k tomu, že jsem se na gymnáziu naučila pravidelně se učit, zodpovědnosti a samostatnosti, nemám žádné problémy. Já jsem tedy žádnou újmu neutrpěla. Je to ale asi individuální podle typu dítěte. Pro ty mladší je to asi ztráta kusu dětství, že se musí začít snažit dřív. Ivana Honsnejmanová šéfredaktorka ihonsnejmanova@gmail.com Značkové plnící pero a publikace z nakladatelství AISIS Kladno posíláme Mgr. Radce Renzové ze ZŠ Svitavy, Lačnov Budík a publikace z nakladatelství AISIS Kladno získává Mgr. Věra Heiníková ze ZŠ a MŠ Kunín Publikace z nakladatelství AISIS Kladno poputují k Mgr. Janě Kovářové do ZŠ Česká Lípa Hlavní téma květnového čísla: Alternativa v krabičce? Rozhovor: Ing. Bc. Vít Beran Rozhovor: RNDr. Irena Přádná Víceletá gymnázia ano či ne? 14 Tep ředitele Ministerské impulzy 15 Myšlenky studenta 16 Inspirace do výuky 17 Cool School! Recenze Žvanda a Melivo Jak na projekt: Projektový manažer do škol? 20 Poradna 21 Před ŠVP za ŠVP Horákovy metody: Volné psaní 23 Tip na výlet: Zázračné Hejnice Rozumíme penězům Rozhovor: Peter Herbert 26 JaXmobilem bezpečně 27 Malé granty Zdravá abeceda 28 Čtení na duben Strip 29 Fejeton: Přijímačky snadno a rychle - 2

4 LISTÁRNA Další z možností, jak uplatňovat enviromentální výchovu ve škole, jsou lidové zvyky. Před Velikonocemi vítáme jaro vynášením Zimy. Předem připravíme Morenu děti přinesou z domova vyrobený dřevěný kříž, seno nebo slámu na tělo, zbytky starých látek na šaty a výdumky z vajec na ozdobu, korále. Vyprávíme si o významu vynášení Zimy a tradicích. Shromáždíme ukázky z literatury, prohlížíme obrázky. Naučíme se písničky a říkadla. Program při vynášení si upravujeme. Letos jsme si přidali dramatizaci pohádky Sníh a sněženka z Čítanky pro 2. ročník, Prodos. Líbilo se nám tam, jak se drobná sněženka slitovala nad sněhem, když ho v touze po barvách všechny ostatní květiny odmítaly. Do hry jsme přidali ještě další role jarních bylin, aby se dostalo na všechny děti, a připravili jsme si kostýmy. Morenu netopíme ani nepálíme, naopak, poděkujeme jí za sníh a zimní radovánky. Necháváme ji za vesnicí, posazenou na bříze. Je sice uvězněná v šípkových keřích, které místo obrůstají, ale může se rozhlížet daleko do kraje. Zpět do školy přineseme zelené větvičky lítečko a to pak ozdobené ve džbánku ve třídě na okně předznamenává naši přípravu na Velikonoce. Letos jsme po rozloučení se Zimou pokračovali dál do lesa, kde jsme vyčistili studánku a potůček. U nás bývá většinou čisto, takže stačilo vyhrabat staré listí a větve. V okolí studánky jsme ale tašku odpadků nasbírali. V rámci programu Les ve škole škola v lese jsme se zapojili do výzvy Otvírání studánek, kterou vyhlásilo sdružení Tereza. Pokud získáme kladné hodnocení, obdržíme i finanční příspěvek od sponzorů a ten věnujeme na krmivo pro našeho adoptovaného výra ze stanice AVES. 4 Naše vítání jara Smrtko, smrtko bílá, kdes tak dlouho byla? U studánky, u hlubánky, ruce, nohy myla. Smrtko, smrtko, bílá, číms je utírala? Zeleným lístečkem, červeným kvítečkem. Smrt, smrt ze vsi, dost daleko od vsi. Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené. Smrťáka nesem s velikým nosem. Daleko ho dáme, nad ním zazpíváme. Smrtná neděle, kams klíče dala? Dala jsem je, dala Květné neděli. Květná neděle, kams klíče dala? Dala jsem je, dala Květným pondělkům. Květný pondělku, kams ty klíče dal? Dal jsem já je, dal jsem Zeleným čtvrtkům. Zelený čtvrtku, kams ty klíče dal? Dal jsem já je, dal jsem svatému Jiří. Svatý Jiří vstal, zemi odmykal, aby tráva rostla, pěkná zelená. A z ní vykvetla lilie bílá. Hej nám, hej nám, hej nám, lilie bílá. Léto, nové léto, cos nám přineslo? Mnoho dobrého, kvítí pěkného, modrého, bílého i červeného. Vijte, holky, věnce, dělejte pletence, však je dosti kvítí, až se louka svítí. Však je dosti lupení, až se hora zelení. Zimu jsme vám vynesli, nové léto přinesli. Lítečko je zelené, pentličky jsou červené. Hody, hody jdou, veselé budou. Ve třídě máme Jirky dva. Každý klíčem z kartónu odemkl zemi. Děti si po cestě všímaly vyrážející trávy a lístečků fialek. Před odchodem jsme ze studánky nabrali čistou jarní vodu a symbolicky jsme přinesli jaro, zdraví a sílu do školy i do vesnice. Miroslava Rychterová, ZŠ a MŠ Středokluky

5 LISTÁRNA Školní putování za dinosaury Žáci 3.A z 15. ZŠ si celý týden hráli na paleontology. Pracovali totiž na projektovém vyučování Putování za dinosaury. Než se s chutí pustili do práce, uspořádali ve třídě výstavu všeho, co s dinosaury a pravěkem souvisí. Děti přinesly velké množství knih s příběhy o dinosaurech, encyklopedie, maketu dinosauří lebky a fosilii trilobita, CD s naučnými filmy, trička, skleničky, mince i obrázky různých druhů ještěrů. A samozřejmě makety dinosaurů. Jako správní vědci si vyrobily vizitky v podobě dinosauřích stop. Každé ráno si žáci v komunitním kruhu přečetli krátký vzkaz z pravěku, z kterého se dověděli téma dne. Během práce na projektu si vyzkoušeli spolupráci ve skupinách i činnosti, při kterých museli spoléhat na své schopnosti, jako např. čtení textu s porozuměním, umět v textu vyhledat odpovědi na otázky, vyprávět kamarádům, co zajímavého se dověděli. Při skupinové práci se děti učily komunikovat se spolužáky a naslouchat jim, rozdělit si práci, vyhledat potřebné informace, měřit a porovnávat délky ještěrů, luštily rébusy, učily se kritickému myšlení, domýšlely konce příběhů. Po celou dobu projektového vyučování si každý žák vedl deník píditele. Do něj si zapisoval, co vše ten den dělal, co ho bavilo nejvíce, v čem byl úspěšný, co nového se dozvěděl, jak se mu pracovalo ve skupině, co ho potrápilo nebo naopak potěšilo. Děti deníky zdobily vlastními ilustracemi. Během celého putování vůbec neměly pocit, že by se učily, přestože každý den odcházely domů s novými zkušenostmi a poznatky. Týden to byl náročný, ale stálo za to vidět děti plné nadšení a elánu. I když žáci neměli pocit, že se učí, rozvíjeli spoustu dovedností z nového rámcového vzdělávacího programu, jako např. kompetence k učení, řešení problému, komunikativní a sociální a personální. R. Krčmářová Základní škola J. A. Komenského, Most Unikátní projekt Rozumíme penězům Projekt finančního vzdělávání Rozumíme penězům s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jehož odborným garantem je GE Money Bank a realizátorem občanské sdružení AISIS, vstoupil do českých škol. Vznikl z podnětu GE Money Bank a stal se nedílnou součástí strategie banky v oblasti odpovědného půjčování. Jeho cílem je zvýšit úroveň finančního vzdělání školáků prostřednictvím specializované výuky na školách. AISIS na projekt získal dotace ve výši 5 milionů korun pro realizaci na základních školách ve Středočeském kraji a počátkem ledna tohoto roku dalších 6 milionů korun na realizaci v kraji Plzeňském. Proč je podle vás téma finančního vzdělávání důležité a co školám přináší?, jsem se zeptala manažerů projektu v Plzeňském a Středočeském kraji Ing. Zuzany Kortusové a Martina Ježka. Velkou část své profesní kariéry jsem strávila v bankovnictví, znám proto dobře mechanizmy bank, ale také jejich klienty. Často se setkávám s neznalostí a chybami, které vedou často až k slzám. Z tohoto důvodu považuji finanční vzdělávání za důležitou součást základního vzdělání neboť souvisí s dodržováním zákonných povinností každého z nás. Současně vnímám i preventivní charakter výchovy k zodpovědnému zacházení s penězi, který je, dle mého názoru, stejně důležitý jako zodpovědný a preventivní přístup ke svému zdraví. V našich zeměpisných šířkách je navíc tento vztah zdravé peníze a péče o zdraví - nanejvýš aktuální. Pomáhat rozumět penězům je pro mne radost. Ing. Zuzana Kortusová Manažerka projektu RP v Plzeňském kraji Dovednost spravovat své rodinné finance patří k tomu, čím by měl být člověk do života vybaven. Smyslem projektu Rozumíme penězům je přispět ke zvyšování finanční gramotnosti v ČR. Za finančně gramotného považuji toho, kdo dovede spravovat finance své domácnosti. Ten pak potřebuje zvládnout především tyto tři základní věci: vyznat se v nabídce dostupných finančních produktů mít přehled o domácím rozpočtu (pravidelné, nepravidelné příjmy & výdaje) a především se na základě těchto vstupů (znalost produktů, svého rozpočtu) musí chtít a umět odpovědně rozhodovat Zvyšovat finanční gramotnost prostřednictvím Rozumíme penězům znamená věnovat se výše uvedeným třem oblastem. Kromě samotného obsahu nabízí projekt učitelům pomoc s tím, jak téma uchopit, zapracovat do výuky. Především v tom spočívá jeho význam. Martin Ježek manažer projektu Rozumíme penězům ve Středočeském kraji Více se o tomto projektu dočtete na stranách 24 a 25. 5

6 ÚVOD DO TÉMATU 4 v 8 = (+) v ( ) Stereotypy v nás Lidské konání bývá doprovázeno kompromisy. Třídíme je do kategorie zdravé a nezdravé. Představují jakousi zlatou střední cestu, přijatelnou volbu mezi dvěma stranami mince. Jejich lepší podoba se přitom snaží zachovat základní směr, neopustit hlavní ideu, princip, logiku či víru. Praktickou zkušeností s kompromisy zřejmě procházíme i v souvislosti s tvorbou nových vzdělávacích programů. Chceme začít slovně hodnotit a nejsme na to dostatečně odborně vybaveni? Někteří kolegové to dokonce z principu odmítají? Zdravým kompromisem může být jakýsi mezikrok. Zkusme to v menším rozsahu, vyhodnoťme přínosy i úskalí, zůstaňme přitom otevření hledání a vzájemnému učení. Přijímat kompromisy bývá často úkol nelehký. Kromě nesporných faktických argumentů dostávají se do hry i naše stereotypy. Často představují řešení rychlá, zdánlivě jednoduchá a bezpečnější, neboť vyzkoušená. Jejich nevýhody jsou sice dobře známé, ale hledáme přece kompromis. Nic není ideální, s nevýhodami je nutné počítat. Doba přináší nové požadavky na výchovu a vzdělávání. Učíme se vnímat důležitost kompetencí a celistvého rozvoje osobnosti. Začleňujeme do výuky nová, celospolečensky důležitá témata výchovu k občanství, demokracii, ochraně životního prostředí, životu v multikulturní a globálně propojené společnosti. Zavázali jsme se, že budeme dětem nabízet více skutečných prožitků, autentických setkání s novými situacemi i lidmi. Chceme budovat kvalitní a zodpovědné postoje dětí k životu kolem nich i v nich samotných. Pojmenovali jsme tak lícovou stranu mince. Na jejím rubu je rovněž řada faktů, problémů současného světa, nevýhod či nepohodlí spojených s bouráním vžitých stereotypů. Co na tom, že naše město se mediálně proslavilo otevřenými střety mezi žáky normální a zvláštní školy? Co na tom, že na pozadí tohoto problému není odlišnost škol, ale etnická odlišnost a sociokulturní rozdíly dětí? Že bychom mohli právě tohoto problému využít k praktické multikulturní výchově? Dovést děti ke změně postojů, přispět k jejich dovednosti kvalitního soužití se sousedy a spoluobčany? Kdo by si pálil prsty! Jednodušší bude připravit pro žáky projekt zaměřený na multikulturní problematiku dětí v Africe. Tolerance, respektování, spolupráce s lidmi odlišných názorů, zkušeností, postojů. V kolika různých obměnách máme tato témata zapracovaná do svých vzdělávacích programů. A kolik skutečného prostoru jim vytváříme! Ten největší a nejpřirozenější je dán složením dětského kolektivu, každodenním soužitím dětí s různými možnostmi a potřebami, různým typem inteligence, způsobem poznávání a prožívání. Každý z nás je jiný. Každé z dětí je jiné. Je na nás, zda a co z tohoto faktu a každodenních situací budeme vnímat a nabízet jako prvek obohacující nebo naopak omezující rozvoj dětí. Rychlejším a jednodušším se může zdát včasné oddělení zrna od plev. Vygenerovat elitu. Zamezit jejímu zbytečnému zdržování. Co na tom, že efektivita vzdělávání takové skupiny je často problematická. Na internetovém blogu jednoho středoškoláka jsem nedávno našla tuto úvahu: Jsem student, ne paměťová karta. Nechci být porovnáván a hodnocen na základě toho, kolik letopočtů, vzorců a jmen si můj mozek zapamatuje. Chci školní svět, kde budu hodnocen za schopnost vyjádřit názor, zaujmout stanovisko či prakticky použít teoretické vědění (že vzoreček znám, nutně neznamená, že ho umím použít). Utopická představa? V kontextu nových požadavků na kvalitní vzdělávání se stává znovu aktuální otázka vnější diferenciace žáků. V rámci samotných základních škol často probíhá skrytou formou. Otevřeně pak do základního vzdělávání vstupuje v podobě osmiletých gymnázií. Argumentace výhod této diferenciace sleduje většinou výhody pouze jedné strany. I o nich pak můžeme s úspěchem polemizovat. Hoďme si tedy mincí! Hlubší znalosti, méně problematické prostředí, větší motivace? Nebo snad více učiva, elitářské prostředí, obavy studentů z vyloučení? Kompromis může představovat zlatou střední cestu. Neměl by však obětovat to hlavní směr, vizi, ideu, víru. Máme v souvislosti s osmiletými gymnázii stále ještě na paměti i všestranný, celistvý rozvoj osobnosti dětí? Máme stále na paměti všechny potřebné stránky jejich inteligence? Vytváříme tak dostatečný prostor pro jejich sociální dovednosti, morální postoje, konfrontace s odlišností? Jsme si dostatečně vědomi toho, že opravdu nelze být tak trochu těhotní? Mgr. Jitka Kašová 6

7 4 v 8 = (+) v ( ) V primě je prima, v šestce je lehce? Danovi a Kristýně je shodně jedenáct let, dejme tomu, že se oba narodili v listopadu. Do jaké třídy chodí? Není těžké odpovědět, zvláště když se můj článek jmenuje tak, jak se jmenuje. Pochopitelně záleží na tom, do jaké školy chodí. Jestli na víceleté gymnázium, nebo zůstali na základce. A je vůbec nějak podstatné, že i když jsou stejného věku, na dveřích jejich tříd je jiné označení 6.A. či PRIMA? Jde jen o názvy na tabulkách? Podle současných statistických údajů přechází v posledních letech ze základní školy na víceletá gymnázia asi deset procent žákovské populace. Co je to 10%? Stojí vůbec za to zabývat se důkladně tímto druhým proudem (když je to jen proudeček) povinného základního vzdělávání, stejně důkladně jako vyššími ročníky školy základní? Říkáme ano, protože za názvy na tabulkách v označení tříd je toho hodně, co stojí za přemýšlení a možná i rozhodnutí. Kdyby Dan a Kristýna byli žáky jinde než v České republice, nejspíš by chodili do stejné školy, možná i stejné třídy. Česká republika je totiž zvláštním způsobem jedinečná patří k zemím s nízkým věkem první selekce ve vzdělávacím systému. Je to však jedinečnost hodna obdivu? Mezinárodní srovnávací testy PISA opakovaně ukazují, že mezi výsledky patnáctiletých žáků víceletých gymnázií a základních škol jsou významné rozdíly (dokonce se stále zvětšují), žáky odlišují i občanské postoje, velké rozdíly jsou rovněž ve složení žáků základních škol a víceletých gymnázií srovnáme-li hodnoty indexu sociálního, kulturního a ekonomického statusu žáků různých typů škol. Otazníky v našem názvu naznačují, že možná příliš mnoho nevíme, jak je to reálně ve třídách dvou různých škol. Opravdu je v jedné třídě prima a ve druhé třídě lehce? Vědět bychom to však měli, abychom mohli činit pedagogická a školsko-politická rozhodnutí s rozmyslem. Rozhodně ne tak, jak se to stalo na začátku 90. let minulého století, kdy byla bez předchozí diskuse pedagogické i širší veřejnosti znovuzřízena víceletá gymnázia. Argumentovalo se tehdy tradicí: za první republiky (tedy rozuměj v demokratickém zřízení) jsme měli přece tento typ školy! Nepovšimnuta zůstala argumentace československé pedagogické vědy, která již na konci 30. let jasně poukazovala na problematická místa dualistického školského systému a propracovávala model jednotné, vnitřně diferencované školy. Pokud tedy chceme a budeme řešit problematiku vyšších ročníků povinného základního vzdělávání, měli bychom to dělat s větším vhledem jsou to rozhodnutí vážná. Tato rozhodnutí se týkají řešení vzdělávacích otázek buď v rámci stávající struktury (Jak nastartovat vzdělávací dráhu v tzv. nižším sekundárním stupni tak, aby se dětem dařilo i v dalších ročnících?) nebo při změně této struktury. (Bude se žákovské populaci lépe dařit na cestě vzdělávání, spojíme-li dva modely nižšího sekundárního stupně v jediný?) Vědět znamená v tomto případě i srovnávat. Oba typy škol mají stejný rámcový vzdělávací program (RVP pro základní vzdělávání), s největší pravděpodobností ale trochu odlišné školní vzdělávací programy. To, co může být hodně nebo málo odlišné, je vzdělávací prostředí školy tj. terén, v kterém se bude školní vzdělávací program realizovat. Zkusme alespoň v některých parametrech srovnat a protože srovnávacích momentů by mohlo být neúměrně mnoho, vyberme jen některé z nich. Vybíráme ty, které ukazují podle našeho názoru na velmi podstatnou věc. Jakým způsobem je vytvářeno vzdělávací prostředí, které formuje postoj žáka k sobě samému jako učící se bytosti? Které formuje jeho poznávací zájmy, aby se staly trvalou součástí jeho sebepojetí? Které utváří kompetence k učení, jež mu otevřou a usnadní cestu k celoživotnímu učení? Ukažme si to ať jsme názorní, byť tu pracujeme s principem pars pro toto - na dvou dětech, s kterými jsme začínali v tomto článku na Kristýně a Danovi. Ještě jednou Kristýna šla do primy, Dan zůstal na základce, je v 6. třídě. Jak teď vypadá jejich vzdělávací prostředí vzhledem k výše položeným otázkám? Nutně teď trochu zobecním opravdu jsem neprošla všechny 6. třídy na základních školách a primy na gymnáziích. Strávila jsem určitý čas ve dvou školách, pozorovala jsem, ptala se učitelů i dětí v nepříliš velkém městě v Čechách a třeba na Moravě a ve velkém městě to může být jinak. Vezměme srovnání těchto dvou prostředí ne jako důkaz, že to je tak a ne jinak, ale jako podnět k vážným otázkám. Kristýna odešla ze základní školy, protože se její rodina hodně zajímá o její vzdělávání a stojí o to, aby se dostala do společenství dětí, pro které je vzdělávání důležité. Je tím trošku jiná než ostatní, 7

8 4 v 8 = (+) v ( ) 4 v 8 = (+) v ( ) protože musela udělat přijímací zkoušky a být lepší než někteří její vrstevníci, kteří přijímací zkoušky taky dělali, ale neuspěli a zůstali na základní škole. Odlišuje se také od těch, kteří se ani nepokusili o vstup do jiné instituce. Je trochu jedinečná i tím, že na nižším stupni víceletého gymnázia je většinou jen jedna třída v ročníku (na základce mohla být např. v béčku ). Její učitelé bývají kvalifikovaní a mluví se o jejich větší společenské prestiži ve srovnání s učiteli základních škol. Při výuce tito učitelé nijak zvlášť nezdůrazňují další motivaci k učení. Ohlásí např. Alexandr Veliký nebo nahosemenné a počítá se s tím, že se Kristýna bude učit proto si přece její rodina i ona školu zvolili. Není žákyní, je studentkou (od latinského učící se, snažící se). Často se kontroluje, jestli zvládla látku už se moc nezkouší před tabulí, ale píšou se krátké prověrky a delší testy. Má i materiální důkaz, že žákyni nechala za sebou v předchozí škole známky si zapisuje do studentského průkazu. Ve vyučovací hodině látku většinou zvládá, a pokud by nevěděla, bez obav se zeptá učitele. Pokud je však přistižena při velké nevědomosti, asi se jí učitel zeptá: Co děláš na gymnáziu? A co je podstatné: jako by se jí na toto ptali i její spolužáci, kteří budou reagovat nejspíš na její překlepy těmito způsoby: trochu zavrtí hlavou, povytáhnou obočí nebo utrousí ironickou (ale ne vulgární) poznámku. Budou se jí ptát, kolik bodů dostala za písemku. Bude mít spolužáky, o kterých učitelé říkají, že někteří jsou výjimečně nadaní (olympiády, sporty) i ty, kteří se sportu vzdají, protože nestíhají školu. Pokud se její třída (i ona) rozhodne nějakého učitele zlobit, vždy se zklidní, když učitel zadá nový (nejlépe písemný) úkol a úkol plní. A ve třídě se sedí, sedí, sedí O přestávce se taky hodně sedí, nebo se vyjde na chodbu a vedou se rozhovory... poměrně v klidu. Na chodbě jsou reprodukce významných obrazů, výsledky školních projektů a výzvy typu Ty na to máš! (tj. dostat se na vysokou školu). Dan v 6. třídě má většinu spolužáků, s kterými chodil do pětky. Není považován za toho, který by na to měl (na gympl) a učitelé to občas komentují, že je to dobře aspoň neztrácí dětství. Cíl hodiny je ohlašován podobně jako na gymnáziu, ale přidávají se často věty typu: to je pro vás důležité, to 8 bude těžké Dan bude orientován na opakování a procvičování (i v domácích úkolech). Má některé učitele, kteří umí fantasticky vyložit látku. Stejně jako Kristýna se kdykoliv může zeptat, když něco neví, a někdy se i zeptá. Učitelé budou občas říkat: Teď to víte, ale to jsem zvědavá, až se na to zeptám příště Nebo: Mluvíš, a nevíš o čem! Jako vždy! Setká se s výzvami k učení typu: Proberte se ráno spíte, kolem poledne už nemůžete a mezitím taky nic moc Když Dan nebude vědět odpověď na učitelovu otázku, učitel hned vyvolá jiného žáka, který jej opraví. Je srovnáván s ostatními: Podívej se, jak to druzí vědí! Spolužáci moc neřeší, jakou má Dan známku, ani jak jsou otázky v testu správně, ale občas mu řeknou: Debile! a Dan se bude bránit: Nejsem žádnej blbec! Učitelé říkají, že výjimečně nadané děti jsou tu opravdu výjimkou, ale vždy je ve třídě pár šikovných dětí. Také je tu několik dětí tzv. integrovaných a Dan vidí, že jim učitel při prověrkách dává jiný úkol. Dan má spolužačku z azyláku, která již týden není ve škole, a nikdo neví, kde je. Učí se ve třídě, kde se tak trochu vykřikuje (Hanibal kanibal! Smrdíš!), občas spolužáci dokonce zařvou na druhé, aby byl klid, a zhusta se tu vyskytne alespoň jeden žák (nebo žákyně), s kterým je to z hlediska chování opravdu těžké. A pozornost učitele ke korekci chování je opravdu nepřehlédnutelná. I přestávky jsou dynamičtější více pohybu a halasu, občas malé bitky, i mezi dívkami. Tento článek vůbec nemá být o tom tito se mají a tito se až tak ve školách nemají. V šestce může být prima a v primě těžce (nejen může být, také situačně je). Chtěli jsme vědět, v čem se tato dvě vzdělávací prostředí liší. Třeba řeknete v drobnostech učitel něco řekne jinak tam a tady, děti třeba mírně odlišně reagují. Opravdu jsem neviděla (a také to potvrzují předchozí šetření), že by se nějak lišily didaktické postupy v obou typech škol. Dokonce jsem neviděla ani to, že by se na některém typu škol vědomě pracovalo na formování kompetencí k učení (rozumět tomu, proč a jak se učím právě takto, jak rozumět svým chybám, jak s pomocí učitele individuálně přicházet na lepší strategii atp.). Pokud se však přikloníme k tomu, že klíčovým cílem povinného vzdělávání je formovat postoj k dalšímu učení, formovat trvalé poznávací zájmy, nabídnout instrumenty, které budou následné učení optimalizovat, pak si všimněme minimálně dvou okruhů nedrobností. Je znám tzv. efekt učitelova očekávání, který významně stimuluje motivaci k učení a potažmo i výsledky. A navíc jsme v šesté třídě nebo primě, tj. ve věku, kdy silným faktorem pro sebeutváření včetně vztahu ke vzdělávání je vrstevnický vliv a také vrstevnické očekávání. A tak v šestce může být těžce, protože jako žák nedostanu ty správné stimuly k tomu, abych se uměl učit a hlavně neztrácel chuť do učení. A v primě sice může být prima, protože jsem mezi vybranými. Jenže pedagogika, psychologie a sociologie vzdělání (a koneckonců i školská realita v jiných zemích) již před několika desítkami let na základě mnohostranné argumentace proti selekci a diferenciaci školou postavily jinou možnost: vytvářet podmínky pro to, aby různorodost žákovských charakteristik mohla být prospěšná všem. Hana Kasíková Katedra pedagogiky FF UK, DAMU Praha

9 Vít Beran rozhovor Jsem přesvědčen, že minimálně do patnácti až šesnácti let mají děti vyrůstat společně, říká Ing. Bc. Vít Beran, ředitel ZŠ Kunratice, Praha Kunratice. Je přijetí vašich žáků na osmileté gymnázium kritériem úspěchu školy? Jaký je Váš pohled na osmiletá gymnázia? V žádném případě není. Kritérium úspěchu naší školy je v tom, že se každý žák seberealizuje, že si najde svoji profesionalizaci, svou cestu životem. V osmiletém gymnáziu vidím především nabídku pro budoucí výborné studenty univerzit. Když osmiletá gymnázia vznikala, hovořilo se o pěti, maximálně osmi procentech žáků základních škol, kteří by do tohoto typu škol nastoupili. Současná praxe je jiná, ze základních škol do víceletých gymnázií nastupuje až 30% žáků. Mnohá víceletá gymnázia už zdaleka nejsou těmi prestižními školami a jsou v zájmu naplnění tříd ochotna přijmout i průměrné žáky základních škol. Abych se vrátil k původní otázce a k našim šesťákům. Snažíme se jim nabídnout program, který bude zajímavý. Od šesté třídy nabízíme druhý cizí jazyk. Ve škole máme i velkou nabídku aktivit pro volný čas. Zapojujeme se do celé řady projektů. Tento rok jsme se zaměřili na rozvoj čtenářství. Čtenářské projekty zapojujeme do školního vzdělávacího programu tak, aby se staly již pravidelnou součástí programu naší školy. Náš školní vzdělávací program se jmenuje KUK /Komunikace Učení Kooperace/. Bohužel i z našich šestých tříd odešli na osmiletá gymnázia někteří výborní žáci, kteří nám dnes ve škole chybí. S osmiletými gymnázii máte stejný RVP, vidíte někde rozdíl mezi budováním klíčových kompetencí u žáků na gymnáziu a na základní škole? Vedl jsem několik seminářů na víceletých gymnáziích a jiných typech středních škol. Tyto semináře se týkaly tvorby a zavádění ŠVP. Někteří středoškolští učitelé hovoří o tom, že RVP je svazuje. Tvořiví učitelé i na středních školách však porozuměli tomu, že RVP jim ukazuje směr a je na nich, jak náročnou cestu si vyberou. Jaký je tedy rozdíl mezi realizací ŠVP na základní a střední škole? Rámcový program je de facto stejný, rozdíl je, s jakými dětmi a zejména jací učitelé svůj ŠVP realizují. Jestliže pracuji s vyselektovanou skupinou dětí, která je výrazně motivovaná pro studium, jsem schopen s těmito dětmi dokázat úžasné věci. Tím, že nejlepší žáci se studijními předpoklady ze základních škol odcházejí, chybí ve škole tahouni, kteří by své spolužáky dokázali více motivovat k vyššímu výkonu, k realizaci zajímavějších věcí. Co se týká dovedností klíčových kompetencí, zde rozdíly nejsou. Rozdíl bude v možnostech studentů v tom, čeho jsou schopni dosáhnout. Základní škola i osmileté gymnázium rozvíjí u dětí studijní předpoklady, vede je k řešení problémů, k dovednostem, které je povedou ke kvalitní komunikaci, spolupráci. Oba typy škol chtějí, aby žáci vnímali své občanské a pracovní povinnosti. Proměna školy je proces a za dva a půl roku se nám podařilo ještě zkvalitnit již dobrý první stupeň a na proměně druhého stupně usilovně pracujeme. Rozvíjení dovedností u žáků má úzkou vazbu na dovednosti učitelů. Proto se vzděláváme. Tento rok procházíme kurzem Čtením a psaním ke kritickému myšlení a příští rok se chystáme na výcvik v dovednostech osobnostně sociální výchovy. Rozdíl mezi základními školami a středními školami je často i v tom, že zejména odborní učitelé středních škol nevnímají potřebu se zdokonalovat v rozvoji dovedností klíčových kompetencí. Myslíte si, že mají žáci na základní škole mají stejnou šanci získat motivaci k celoživotnímu učení jako na osmiletém gymnáziu? Vše závisí na učiteli. Je-li učitel kvalitní osobnost, je-li dobrý člověk a odborník, motivuje žáky už jenom tím, že je. Jestliže je takový učitel vybaven didaktickými dovednostmi, staví svoji práci na pedagogickém konstruktivismu, potom určitě dokáže nejen motivovat své žáky, ale přetvářet je na badatele, nadšence... Otázka je, co rozumíme pod pojmem celoživotní vzdělávání. Pro studenta univerzity, který se ve svém profesním životě bude zabývat vědou a výzkumem pro něj bude celoživotní vzdělávání vlastně povoláním. Pro dobrého řemeslníka, který se po základní škole vyučí v učebním oboru, bude si sledovat svoji profesi a bude se chtít zdokonalovat, bude celoživotní vzdělávání nutností všechny obory se vyvíjejí. Ve věku základní školy tedy i nižších tříd víceletého gymnázia je určitě důležité, aby děti byly nejen motivovány, ale aby u nich byly současně rozvíjeny ty dovednosti, které jim umožní se celoživotně vzdělávat např. číst s porozuměním, získávat potřebné informace, najít si zdroj svého dalšího rozvoje a podobně. Vše však záleží na nás dospělých. A nesmíme zapomínat i na rodiče. Na spolupráci školy a rodiny to není fráze to je potřeba. Vít beran 9