Vysoká škola logistiky o.p.s. Přerov

Transkript

1 Vysoká škola logistiky o.p.s. Přerov Renáta Halásková Mikroekonomie Studijní materiál pro kombinovanou formu výuky Přerov 2005

2 OBSAH Předmluva Principy hospodářské činnosti Přírodní zdroje Universalismus a individualismus Dělba práce Peněžní směna Teorie absolutních a komparativních výhod Trh a tržní systém Trh Tržní mechanismus Tržní subjekty Poptávka Nabídka Cena Konkurence Chování spotřebitele na trhu zboží a služeb Teorie mezní užitečnosti Kardinalistická verze teorie užitku Ordinalistická verze teorie užitku Rozpočtové omezení Rovnováha a přebytek spotřebitele Individuální poptávka Výroba a náklady firmy Výroba Náklady firmy Náklady v krátkém období Náklady v dlouhém období Příjmy firmy Rovnováha firmy Přebytek výrobce Dokonalá konkurence Předpoklady modelu dokonalé konkurence (dále DK) Bod maximálního zisku, bod nulového zisku a bod zastavení výroby Odvození křivky individuální nabídky Nedokonalá konkurence Monopol Formy monopolu Determinace ceny a regulace monopolu Oligopol Monopolní konkurence Výrobní faktory a nerovnosti v důchodech Výrobní faktory Nerovnosti v důchodech Přerozdělovací procesy v ekonomice Trh práce Nabídka a poptávka na trhu práce... 74

3 8.2 Mzdy a trh práce Stanovení mzdy v podmínkách dokonalé konkurence Mzda v podmínkách dokonalé konkurence Trh půdy a kapitálu Trh půdy Trh kapitálu Členění finančních trhů Poptávka, nabídka a rovnováha na trhu kapitálu Teorie veřejné volby Vznik školy veřejné volby Teorie byrokracie a politický cyklus Mechanismy veřejné volby Model středního voliče a parciální zájmy Úloha vlády v ekonomice Hlavní funkce vlády Zásahy vlády do ekonomického systému Problematika externalit a její řešení Veřejné statky Použitá literatura

4 Seznam ikon (symbolů) s vysvětlením jejich významu používaných v textu Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce studiem k vám promlouvá autor textu (případně kapitoly). V průběhu četby vás upozorňuje na důležité pasáže, nabízí vám metodickou pomoc a nebo předává důležitou vstupní informaci ke studiu. Příklad Příklad objasňuje probírané učivo, případně propojuje získané znalosti s ukázkou jejich praktické aplikace. Úkoly Pod ikonou úkoly najdete dva druhy úkolů. Buď vás autor vybídne k tomu, abyste se nad nějakou otázkou zamysleli a uvedli svůj vlastní názor na položenou otázku, nebo vám zadá úkol, kterým prověřuje vaše získané znalosti. Správné řešení zpravidla najdete přímo v textu. Pro zájemce Část pro zájemce je určená těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium dané problematiky. Najdete zde i odkazy na doplňující literaturu. Pasáže i úkoly jsou zcela dobrovolné. Shrnutí Ve shrnutí si zopakujete klíčové body probírané látky. Zjistíte, co je pokládáno za důležité. Pokud shledáte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste učivo špatně pochopili, vraťte se na příslušnou pasáž v textu. Shrnutí vám poskytuje rychlou korekci! Kontrolní otázky a úkoly Prověřují, do jaké míry jste pochopili text, zapamatovali si podstatné informace a zda je dokážete aplikovat při řešení problémů. Najdete je na konci každé kapitoly. Pečlivě si je promyslete. Odpovědi můžete najít ve více či méně skryté formě přímo v textu. Někdy jsou tyto otázky řešeny na tutoriálech. V případě nejasností se obraťte na svého tutora. Pojmy k zapamatování Najdete je na konci kapitoly. Jde o klíčová slova kapitoly, která byste měli být schopni vysvětlit. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste nejprve vyplnit bez nahlédnutí do textu! Teprve pak srovnejte s příslušnými formulacemi autora. Pojmy slouží nejen k vaší kontrole toho, co jste se naučili, ale můžete je velmi efektivně využít při závěrečném opakování před testem

5 PŘEDMLUVA Studijní materiál Mikroekonomie, který se Vám dostává do rukou, je určen pro kombinovanou formu výuky na Vysoké škole logistiky o.p.s v Přerově. Učební text je rozdělen do jedenácti kapitol a podává ucelený přehled o základech mikroekonomie. U každé kapitoly jsou na začátku uvedeny cíle (tj. co bude student umět, co bude schopen a jaké znalosti po prostudování kapitoly získá) včetně doby potřebné ke studiu jednotlivých kapitol. Součástí celého učebního textu jsou průvodci ke studiu, pomocí kterých se autorka snaží ke studentům promlouvat. V textu najdete příklady a úkoly, které mají podobu úkolů k textu nebo úkolů k zamyšlení. Své znalosti si tak studenti mohou ověřit již v průběhu jednotlivých kapitol a dále na konci každé kapitoly zodpovězením kontrolních otázek a úkolů. Po prostudování učebního textu Budete umět: definovat principy hospodářské činnosti, vysvětlit, co je to trh a tržní mechanismus, charakterizovat chování spotřebitele na trhu zboží a služeb, vysvětlit chování firmy v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence, definovat, co to jsou výrobní faktory, rozlišit trh práce, trh půdy a trh kapitálu, vysvětlit teorii veřejné volby, vysvětlit úlohu vlády v ekonomice. Budete schopni: vysvětlit podstatu dělby práce a teorii absolutních a komparativních výhod, rozlišit typy trhů a základní elementy trhu, definovat chování spotřebitele a teorii užitečnosti, charakterizovat firmu z hlediska její výroby a nákladů, vysvětlit předpoklady a podmínky dokonalé a nedokonalé konkurence, rozlišit základní výrobní faktory a trhy výrobních faktorů, charakterizovat podstatu teorie veřejné volby, teorii byrokracie a politický cyklus, definovat hlavní funkce a zásahy vlády do ekonomického systému. Získáte: znalosti o principech hospodářské činnosti, znalosti o fungování trhu a tržního mechanismu, znalosti o základních subjektech trhu (tj. o chování spotřebitelů a firem na trhu), přehled o chování firem v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence, přehled o výrobních faktorech a znalosti o trzích výrobních faktorů, znalosti o úloze vlády v ekonomice a teorii veřejné volby. Autorka tohoto textu si je vědoma, že obsažená témata zcela nevyčerpávají problematiku mikroekonomie a jejích souvislostí. Studenti mají možnost si daná témata doplnit či rozšířit v rámci doporučené literatury uvedené na konci každé kapitoly v části pro zájemce. Přerov, srpen 2005 Ing. Renáta Halásková, Ph.D. 1

6 1. PRINCIPY HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly: Budete umět: charakterizovat přírodní zdroje, rozlišit jednotlivé úrovně dělby práce, rozlišit teorii absolutních a komparativních výhod. Budete schopni: definovat přírodní zdroje a principy hospodárnosti, charakterizovat jednotlivé úrovně dělby práce, definovat teorii absolutních a komparativních výhod. Získáte: přehled o jednotlivých přírodních zdrojích, znalosti o jednotlivých úrovních dělby práce, přehled o teorii absolutních a komparativních výhod. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 1,5 hodiny. Průvodce studiem V této kapitole, věnované principům hospodářské činnosti, se seznámíte s druhy přírodních zdrojů, charakteristikou obnovitelných a neobnovitelných zdrojů, s rozdílem mezi individualismem a universalismem a ze zásadami hospodárnosti (dozvíte se, kdy využít maximalizační, kdy minimalizační, popřípadě kdy využít výnosový princip). Pochopíte jeden z nejdůležitějších pojmů ekonomie alternativní náklady (nebo také náklady obětované příležitosti) a dozvíte se také, co znamenají utopené náklady. Zjistíte, jak důležitá je peněžní směna (že dříve existoval tzv. barterový obchod) a jaké trhy můžeme rozlišovat. Dalším důležitým pojmem bude konkurence a její chápaní. Dozvíte se, jaký je rozdíl a za jakých podmínek vznikají absolutní a komparativní výhody. 1.1 Přírodní zdroje Z hospodářského hlediska má příroda význam jako poskytovatel životního prostoru a fyzického prostředí a jako dodavatel zdrojů (surovin, volných statků a energie). Za nejdůležitější přírodní zdroje jsou považovány: 2

7 Půda (umožňuje zemědělskou výrobu a ze zemské kůry těžíme ropu a jiné nerosty), Voda (jedna z podmínek existence člověka a přitom 75% světové populace nemá přístup k čisté vodě, moře nám poskytuje ryby, rekreaci a velmi efektivní prostředek dopravy), Atmosféra (skýtá vzduch, který můžeme dýchat, a prostor, ve kterém mohou létat letadla). Průvodce studiem Přírodní zdroje a prostředí jsou v zásadě stejným souborem výrobních faktorů, jako práce a kapitál. K analýze přírodních zdrojů přistupují ekonomové ze dvou hledisek zda jde o zdroje přivlastnitelné (osvojitelné) či nepřivlastnitelné (neosvojitelné) nebo zda jsou tyto zdroje obnovitelné či neobnovitelné. Výrobní zdroj (ale i zboží) se stává přivlastnitelným, když se subjekt (jedinec, firma) může zmocnit jeho celé ekonomické hodnoty. Přivlastnitelné zdroje zahrnují půdu (její úrodnost si přisvojuje farmář prodávající zeleninu nebo víno vyrobené na daném pozemku), nerostné zdroje jako je ropa nebo uhlí (vlastník může na trhu prodat hodnotu ložiska dané suroviny) a lesy (vlastník může prodat pozemek nebo jeho stromy). Problémem je ovšem ocenění těchto zdrojů, protože to vždy bude záviset na ocenění na trhu. Nepřivlastnitelné zdroje jsou takové zdroje, jejichž používání je pro subjekty volně přístupné, ale pro společnost nákladné. Jde o zdroje, jejichž spotřeba nebo výroba jedním subjektem způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, např. ryby v moři. Vyloví-li rybářský člun velrybu, tak získá surovinu pro výrobu potravin, které budou nabízeny na trhu. Jejich cena ovšem nezahrnuje náklady na udržení existence velryb, naopak čím více jich bude uloveno, tím budou ceny potravin nižší. Pokud je tento lov (spotřeba zdroje) prováděn intenzivně, je ohrožena reprodukční schopnost daného druhu a musí dojít k regulaci lovu ze strany autorit (dohoda vlád). Průvodce studiem Způsoby řízení přírodních zdrojů závisí i na tom, zda jde o zdroje obnovitelné nebo neobnovitelné. Neobnovitelný zdroj je takový, jehož nabídka je limitována a který se neregeneruje tak rychle, aby to bylo ekonomicky významné (fosilní paliva a ostatní nerostné suroviny, jejichž nabídka je pro lidskou společnost fixní). Základním rysem obnovitelných zdrojů je skutečnost, že jejich služby se průběžně obnovují, a pokud jsou rozumně spravovány, mohou sloužit nekonečně dlouho (zemědělská půda, lesy, říční voda, rybolovné oblasti). Nenahraditelný zdroj je takový, za který neexistují substituty (např. kyslík). Pro všechny zdroje energie existují substituty; ekonomové považují přírodní zdroje za jednu z forem kapitálových aktiv, které společnost vlastní spolu se vzdělanou pracovní silou (lidským 3

8 kapitálem), technickými a technologickými poznatky, výkonnými počítači apod. Z tohoto přístupu vyplývá zaměnitelnost přírodního kapitálu jinými druhy kapitálu. Klasifikaci zdrojů podrobněji ilustruje tabulka č Příklad Tabulka 1.1: Klasifikace zdrojů Přivlastnitelné Nepřivlastnitelné Obnovitelné lesy, zemědělská půda, sluneční energie rybolovné oblasti, kvalita ovzduší Neobnovitelné ropa, zemní plyn, železná ruda podnebí, radioaktivní odpad 1.2 Universalismus a individualismus Lidé žijí ve společnosti, kde jsou jejich vzájemné vztahy (případně vztahy jednotlivých skupin) uspořádány podle určitých norem. Jde o pravidla, která je člověk nucen pod hrozbou sankce dodržovat a která tvoří základ a formu organizace lidského společenství. Charakteristické rysy těchto pospolitostí jsou určeny vztahem jedince k celku. Způsoby řešení tohoto problému: Univerzalismus celek a jeho zájem je postaven jako nejvyšší norma a povinností členů společnosti je zabezpečení jeho existence; Individualismus dominuje zájem jedince. Realizace těchto přístupů vede k vytváření rozdílných organizačních forem společnosti, ve kterých existuje rozdílný právní a hospodářský systém. Cíle jedinců jsou subjektivní a neexistuje žádné objektivní kritérium, podle kterého by bylo možno posoudit, které z nich jsou více nebo méně racionální. Ekonomicky uvažující člověk volí mezi alternativami a je ve svém rozhodování nejvýznamněji ovlivňován zásadami hospodárnosti (snaha získat co nejvíce s minimálním úsilím ). Zásady hospodárnosti: Minimalizační princip je odvozen od šetření; používá se, když chceme dosáhnout určitého cíle s vynaložením co nejmenších prostředků; Maximalizační princip důraz na co nejvyšší výnos; používá se, když chceme dosáhnout co největšího objemu výstupu výroby. Výnosový princip spojení minimalizačního a maximalizačního principu; snaha s minimem získat maximum. 4

9 Racionalita jedince se projevuje ve volbě prostředků k dosažení cíle. Rozhoduje-li se člověk mezi určitými možnostmi, vždy vychází z prospěchu, který očekává a současně porovnává náklady jednotlivých variant řešení. Volbu usnadňují alternativní náklady (náklady obětované příležitosti), které vznikají tím, že jsme si nezvolili nejbližší nejlepší alternativu. Rozhodování jedince ovlivňují i tzv. utopené náklady náklady, které musí člověk vynaložit, ať se rozhodne pro kteroukoli ze zvolených možností. Průvodce studiem Chceme-li se správně rozhodnout, potom musíme zkoumat opravdové náklady svých rozhodnutí a musíme do nich zahrnout všechny své obětované příležitosti. Průvodce studiem V dalším textu si vysvětlíme, co je to dělba práce a jak se postupně rozvíjela. 1.3 Dělba práce Nejstarší a nejjednodušší formou společenských kooperací je naturální hospodářství. Naturální hospodářství funguje jako uzavřený celek, statky jsou vyráběny jen pro vlastní spotřebu členů pospolitosti a převládá v něm tradiční zvykový charakter ekonomické činnosti. Rozvíjela se tzv. přirozená dělba práce podle vrozených sklonů a schopnosti lidí. Efektem této specializace byl růst produktivity práce, který se projevoval ve větším množství vyrobených statků. V procesu společenské dělby práce se lidé rozdělili na zemědělce a pastevce, později se oddělila řemeslná výroba a proces specializace byl završen rozvojem obchodu a služeb. Historicky mladší je dělba v rámci pracovních operací (manufakturní výroba; technický rozvoj). Rozdílné výrobní podmínky a teritoriální aspekty dělby práce vedou k ekonomické specializaci jednotlivých oblastí jde-li o proces překračující hranice státně osamostatněných celků, je označován za mezinárodní dělbu práce. V podmínkách rozvinuté dělby práce a vlastnické izolovanosti výrobců nabývá vztah výměny výsledků činností podoby směnného vztahu. Směna se uskutečňuje pouze tehdy, pokud od ní oba partneři očekávají určitý prospěch. Podnětem ke směně je snaha získat určitý výrobek při relativně nižších nákladech. Směna se začala odehrávat na předem určeném místě, na trhu a výrobky zde vystupují jako zboží. Vznik trhu úzce souvisí se vznikem a rozvojem výroby zboží. Původně šlo o směnu naturální - barter (věc za věc). S rozvojem dělby práce se rozšiřuje sortiment výrobků, různá je i jejich kvalita a naturální směna je spojena se stále většími obtížemi. Řešení rozporů a nedostatků naturální směny spočívalo v hledání takového zboží, které by nesloužilo výhradně k vlastní spotřebě, ale k usnadnění směny. Toto zboží začalo zprostředkovávat výměnu ostatních statků, stalo se všeobecným ekvivalentem a vznikly tzv. komoditní peníze. Všeobecným ekvivalentem se postupně staly drahé kovy 5

10 (stříbro, zlato), protože k plnění této funkce mají nejlepší vlastnosti (jsou dělitelné, stejnorodé, trvanlivé a vzácné) minimalizace naturální směny a rozvoj směny peněžní. Úkoly Vysvětlete význam mezinárodní dělby práce a uveďte alespoň 3 příklady zemí nebo teritoriálních oblastí, které vedou k ekonomické specializaci 1.4 Peněžní směna Peněžní směna umožňuje časovou, prostorovou a věcnou oddělitelnost aktů koupě a prodeje zboží. Klíčovou úlohu v rozvoji zbožně peněžních vztahů má trh společenská instituce, v jejímž rámci dochází k výměně výsledků činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží. Zájmy prodávajících a kupujících jsou protichůdné: výrobce má snahu prodávat co nejdráže, spotřebitel kupovat co nejlevněji. Ekonomické postavení výrobců zboží určuje řada faktorů (např. podíl firmy na celkové produkci daného výrobku, úroveň nákladů, schopnost inovovat výrobky, atd.). Postavení ekonomického subjektu: Rovné: stejné, obdobné; rovnost se prosadí prostřednictvím konkurence. Subjektivní snahy o maximalizaci výhody se neutralizují a výsledkem bude ekvivalentní směna. Nerovné: nerovnost realizuje konkurence. Ve směně se prosadí ekonomický potenciál silných výrobců, kteří získají určitou hmotnou výhodu a jejich postavení bude výsadní, nadřazené. Konkurence je procesem střetávání a skládání subjektivních snah tržních subjektů o získání maximální hmotné výhody ve směně. Jejím prostřednictvím se prosazuje objektivní ekonomické postavení těchto subjektů. 1.5 Teorie absolutních a komparativních výhod Smithova teorie absolutních výhod: Ekonomika poptává statky, které doma z důvodu nedostatku surovin, technologií, kvalifikované pracovní síly nevyrábí, zahraniční obchod je ventilem pro přebytečné zboží. 6

11 Příklad Díky svým produkčním podmínkám země A vyrábí výrobek x a země B výrobek y. Vzájemná směna umožňuje zvyšovat celkové bohatství, neboť každá země produkuje díky specializaci vyšší celkové množství zboží, viz tabulku 1.2. Tabulka 1.2: Teorie absolutních výhod Země Zboží X Zboží Y A 10 5 B 8 8 Ekonomika A je schopna vyprodukovat s danými zdroji, výrobními faktory a technologií 10 ks zboží X nebo 5 ks zboží Y. Ekonomika B potom 8 ks zboží X či 8 ks zboží Y. Díky specializaci země A na zboží X a země B na zboží Y a díky vzájemnému obchodu budou ekonomiky produkovat vyšší celkové množství zboží, než při neexistenci směny. Ricardova teorie komparativních výhod: Rozdílná produktivita produkčních faktorů, jednotlivé země jsou vybaveny různými produkčními faktory. Příklad Komparativní rozdíly jsou důsledkem odlišného zastoupení jednotlivých produkčních faktorů. Je exportováno zboží vyrobené pomocí faktorů, jehož zastoupení v dané zemi je relativně vyšší. Průmyslová země relativně bohatá na kapitál bude exportovat zboží náročné na množství kapitálu a rozvojová země, která je relativně bohatá na množství pracovní síly, bude exportovat zboží náročné na užití větší pracovní síly. Podrobněji dokumentuje tabulka č Tabulka 1.3: Teorie komparativních výhod Země Zboží X Zboží Y A 4 10 B 2 8 Země Směnné relace Směnné relace A 4:10 (1:2,5) 10:4 (1:0,4) B 2:8 (1:4) 8:2 (1:0,25) 7

12 Země A má absolutní výhodu u obou výrobků, ale bude-li vyrábět zboží X, při vývozu za něj dostane 4 Y (ne 2,5 Y jako na domácím trhu). Naopak země B bude raději vyrábět Y, neboť při vývozu do země A dostane za Y 0,4 X (kdežto na domácím trhu by dostala jen 0,25 Y). Každá země bude tedy vyrábět takové zboží jež je náročné na výrobní faktor, který je v zemi relativně více zastoupen. Shrnutí Již od počátků lidstva, se obyvatelé naší planety snažili využívat přírodních zdrojů. Zdroje lze rozdělit na obnovitelné a nebnovitelné, na přivlastnitelné a nepřivlastnitelné. Postupem času začíná převládat univerzalismus nad individualismem a také nutnost směny zboží. Vznikla peněžní směna, která tomuto procesu napomáhá. S rozvojem směny začínáme rozdělovat i trhy na místní, národní a světový a stále častěji se jednotlivé firmy střetávají s konkurencí. Velkým přínosem pro mezinárodní obchod byly teorie Smitha a Ricarda. Jejich teorie absolutních respektive komparativních výhod napomohly dalšímu rozvoji světového obchodu. Každá firma, i když nevystupuje na zahraničních trzích musí dbát pravidel hospodárnosti, zvažovat nejen účetní, ale i alternativní náklady, které firmě během její životnosti vznikají. Kontrolní otázky a úkoly 1. Charakterizujte přírodní zdroje z různých hledisek. 2. Popište rozdíl mezi univerzalismem a individualismem. 3. Vysvětlete princip teorie absolutních a komparativních výhod. 4. Jaký je význam dělby práce? 5. Vysvětlete ekonomické chování jedince pomocí zásad hospodárnosti. Pojmy k zapamatování Přírodní zdroje, univerzalismus, individualismus, zásady hospodárnosti, dělba práce, směna, peníze, trh, absolutní výhoda, komparativní výhoda, absolutní výhoda, komparativní výhoda. 8

13 Pro zájemce Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI,

14 2. TRH A TRŽNÍ SYSTÉM Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: definovat trh a předpoklady tržního mechanismu, rozlišit tržní subjekty, definovat nabídku a poptávku. Budete schopni: rozlišit a definovat typy trhů, definovat cíle jednotlivých tržních subjektů, rozlišit a charakterizovat jednotlivé typy nabídky a poptávky. Získáte: ucelený přehled o fungování tržního mechanismu a elementech trhu, přehled o jednotlivých typech nabídky a poptávky včetně faktorů, které je ovlivňují. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 3 hodiny. Průvodce studiem Tržní ekonomika je ekonomika, ve které o řešení otázek rozhoduje tržní mechanismu. Je to způsob, který je založen na individuálních volbách koordinovaných prostřednictvím trhů. V této kapitole, věnované trhu a tržnímu systému, se seznámíte se třemi základními otázkami na základě, kterých se rozhodujeme při výrobě zboží a služeb. Objasníte si základní pojmy, kterými jsou poptávka a nabídka, cena a množství. Zjistíte, které subjekty vystupují na trhu a jak můžeme trh dělit z několika různých hledisek. 2.1 Trh Z hlediska hospodářské praxe je trh oblast ekonomiky, ve které se uskutečňují transakce, tzn. kde dochází k výměně zboží mezi jednotlivými subjekty. Trh je uspořádání, v jehož rámci na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, aby určili ceny a množství směňovaných statků. Každý trh, potažmo společnost, musí řešit tři základní ekonomické otázky: 1. Co vyrábět a v jakém množství? Kolik má být vyrobeno telefonů a kolik rohlíků má být upečeno? Jak často vyvážet odpady? 10

15 2. Jak vyrábět? Jaké výrobní faktory použít, aby výroba byla co nejefektivnější? Jaké technologie má být použito? Používat více výrobního faktoru práce nebo mechanické práce? Kolik robotů má být využito při výrobě? 3. Pro koho vyrábět? Kdo si koupí vyrobený produkt? Kolik si daného produktu koupí? Kdo daný výrobek bude spotřebovávat více, děti nebo důchodci? Průvodce studiem V dalším textu si přiblížíme pojetí trhu podle různých hledisek. Klasifikace trhu Trh lze klasifikovat podle několika různých hledisek: 1) Věcné hledisko - dílčí, - agregátní. Na dílčím trhu se prodává a kupuje jen jeden určitý výrobek či služba např. trh automobilů či trh telefonů. Agregátní trh představuje trh veškerého zboží a služeb. Uvedené členění je teoretickou abstrakcí, která umožňuje snadněji pochopit základní tržní kategorie a při studiu ekonomie je třeba si vždy uvědomovat jaký trh analyzujeme. 2) Podle stupně organizovanosti - organizovaný, - neorganizovaný. Příklad Příkladem vysoce organizovaného trhu je burza (cenných papírů, plodinová), kde se obchoduje se zastupitelnými předměty podle přesně stanovených pravidel. Neorganizovaným (neformálním) trhem je např. poskytnutí nějaké služby v rámci sousedské výpomoci (za úplatu nebo protislužbu). 3) Podle stupně omezení směny - volný, - vázaný. Trh může být označen za volný, když směna probíhá bez omezení. Na vázaném trhu je nákup a prodej zboží úředně nebo jiným způsobem regulován. 4) Podle toho, zda funguje v souladu se zákonodárstvím - legální (oficiální), - nelegální (černý). 11

16 Pokud trh funguje v souladu s existujícím zákonodárstvím v dané zemi jde o legální (oficiální) trh, v opačném případě se jedná o nelegální (černý) trh. 5) Z hlediska předmětu tržních transakcí (podle toho, co se kupuje a prodává) rozdělujeme: Trh výrobních faktorů, - Trh práce - Trh půdy a přírodních zdrojů - Trh kapitálu Finanční trhy (především trh peněz a kapitálu), Trh výrobků a služeb (v rozhodující míře ovlivňuje chování ekonomických subjektů). 2.2 Tržní mechanismus Průvodce studiem Vnějším projevem výroby a směny zboží je tržní mechanismus, který je obvykle vymezován jako obsah trhu. Jde o soustavu (systém) prvků, které se vzájemně ovlivňují a výsledkem jejich transakcí je určitý řád. Za hlavní prvky tržního mechanismu a zároveň nejdůležitější tržní kategorie uvažujeme: Tržní subjekty, nabídku, poptávku, tržní cenu, tržní konkurenci. Vzájemné ovlivňování jednotlivých prvků tržního mechanismu v čase nazýváme fungování tržního mechanismu Tržní subjekty Tržní subjekty sledují různé cíle (např. užitek, zisk), mají odlišnou motivaci a do jejich chování se promítá mnoho vnějších vlivů. Spotřebitelé = domácnosti, Výrobci = firmy. Tržní mechanismus je souhrn vztahů a procesů při realizaci zboží, které vedou k vzájemné koordinaci relativně nezávislých rozhodnutí o výrobě (na straně nabídky) a spotřebě (na straně poptávky). Hlavním úkolem tržního mechanismu je rozdělit výrobní faktory mezi jednotlivé druhy ekonomické činnosti tak, aby tyto vzácné zdroje byly využívány co nejúčelněji vzhledem k potřebám společnosti. Následující schéma ilustruje fungování tržního mechanismu. 12

17 Schéma 2.1: Tržní mechanismus Poptávka po výrobcích a službách Trh výrobků a služeb Nabídka výrobků a služeb Domácnosti Firmy Nabídka výrobních faktorů Trh výrobních faktorů Poptávka po výrobních faktorech Tržní mechanismus nedokáže optimální alokaci zdrojů zajistit trvale kvůli existenci tzv. tržních selhání (nedokonalosti ve fungování trhu). Přesto je koordinační funkce trhu obecně hodnocena jako nejlepší využívaný mechanismus, neboť obsahuje zpětnou vazbu automaticky přizpůsobuje alokaci zdrojů reálným a měnícím se potřebám. Průvodce studiem V dalším textu se zaměříme na poptávku a vysvětlíme si změny poptávky v souvislosti s vlivem různých faktorů Poptávka Množství zboží, které spotřebitelé nakupují záleží na jeho ceně. Když je cena vysoká, lidé budou ochotni koupit malé množství tohoto zboží a naopak nižší tržní cena vyvolá poptávku po větším množství. Poptávka je proto vymezována jako množství zboží, které jsou ochotni kupující koupit za určitou cenu. Poptávku značíme písmenem D (demand). Poptávka vyjadřuje závislost mezi dvěma proměnnými: cenou a požadovaným množstvím. Příklad Korelaci mezi množstvím zboží a cenou lze vyjádřit tabulkou, grafem a rovnicí. 13

18 Tabulka 2.1: Individuální poptávka po jablkách Možnost Cena za kg (v Kč) Množství poptávaných jablek A 8 20 B 7 50 C D E Z údajů je zřejmé, že největší poptávka je při nejmenší ceně 4 Kč/kg (500 kg). Zároveň se zvyšováním ceny jablek se snižuje poptávané množství, při dvojnásobné ceně za 1 kg (8 Kč) kleslo poptávané množství jen na 20 kg. Když množinu poptávaným množství při různých cenách znázorníme formou grafu, dostaneme poptávkovou křivku. Cena P (price) je nezávisle proměnnou a množství Q (quantum), které je poptáváno, je závislou proměnnou. V ekonomii platí konvence, že nezávisle proměnná (cena) je na svislé ose a závislá proměnná (poptávané množství) je na vodorovné ose. Příklad Graf 2.1: Křivka poptávky v grafickém vyjádření Křivka poptávky v grafickém vyjádření ukazuje, za jakou cenu jsou kupující (pozor za jinak stejných podmínek) ochotni koupit určité množství zboží. Každý bod na křivce vyjadřuje určitou kombinaci poptávaného množství a ceny. Křivka poptávky je klesající zleva doprava a svým tvarem symbolizuje tržní chování spotřebitelů zákon klesající poptávky (vzroste-li cena, poptávka klesne a naopak). Klesající průběh poptávky má dvě příčiny: Důchodový efekt - znamená změnu poptávaného množství v důsledku změny reálného důchodu (kupní síly), 14

19 Substituční efekt - znamená změnu poptávaného množství v důsledku substituce statku relativně dražšího statkem relativně levnějším. Poptávku po daném výrobku ovlivňují zejména tyto faktory: Cena zboží (P z ), Disponibilní důchod spotřebitele (I), Počet domácností (X), Cena a dostupnost jiných zboží (P y ), Preference a zájmy spotřebitelů (F), Ostatní faktory (G). Potom poptávku po daném zboží (D z ) můžeme zapsat jako funkci: D z = f (P z, I, X, P y, F, G) Průvodce studiem Při analýze trhu je třeba rozlišovat změny v poptávce a změny v množství ekonomických statků, po kterých je poptávka. Pojďme si je nyní společně přiblížit. Změna, která je způsobená cenou daného produktu, zatímco ostatní faktory zůstaly neměnné, je posunem po poptávkové křivce a je nazývána změnou poptávaného množství (klesá-li cena, poptávané množství se zvětšuje a naopak). Vztah mezi cenou a poptávaným množstvím je negativní (nepřímo úměrný). Tato její vlastnost se označuje jako zákon rostoucí poptávky. Podrobněji tuto skutečnost naznačuje následující graf č Graf 2.2: Posun po křivce poptávky 15

20 Změny v poptávce, které jsou způsobeny změnami jiných faktorů, než je cena, se projeví tím, že původní křivka poptávky ztratí platnost a vznikne nová (jinak umístěna, eventuálně má jiný tvar). Tato změna je označována jako posun křivky poptávky. Za nejdůležitější faktory, které v reálném ekonomickém životě vytvářejí změny v poptávce považujeme: Změny důchodů a jejich rozdělení růst důchodů lidé jsou ochotni více nakupovat, i když se cena zboží nemění. o Normální zboží růst příjmů, růst poptávky o Podřadné (inferiorní) zboží růst příjmů, pokles poptávky Změny cen příbuzného zboží o Substituty zvýšení ceny jednoho zboží způsobí růst poptávky po druhém zboží (káva čaj) ; o Komplementy zvýšení ceny jednoho zboží vyvolá pokles poptávky druhého zboží (káva cukr); o Nezávislé zboží pohyb cen jednoho statku nemá žádný vliv na poptávku po druhém statků (čaj kabát). Následující tabulka č. 2.2 ilustruje základní faktory a jejich vliv na změnu poptávky. Příklad Tabulka 2.2: Faktory a jejich vliv na změnu poptávky Poptávka se zvyšuje Poptávka se snižuje Když se zvyšuje důchod normální zboží inferiorní zboží Když se zvyšuje cena jiného zboží zboží jsou substituty zboží jsou komplementy Změny v preferencích spotřebitelů intenzita poptávky téměř po všech spotřebních statcích závisí na řadě skutečností, např. vzdělání, zvycích, nasycenosti potřeb, reklamě, módě apod. Vliv těchto faktorů lze obtížně předvídat a jejich výsledkem jsou obdobné posuny křivky poptávky jako v případě důchodů. Změny budoucích očekávání (anticipace) např. očekává-li se růst cen určitého druhu zboží, spotřebitelé se předzásobí a tím dojde k růstu poptávky (posun křivky poptávky doprava). Podrobněji viz graf č

21 Graf 2.3: Posun křivky poptávky Utváření poptávky po zboží v ekonomice je výsledkem rozhodnutí mnoha samostatných relativně nezávislých spotřebitelů, kteří svými peněžními hlasy určují, co a v jakém množství se bude spotřebovávat. Poptávka představuje souhrn zamýšlených koupí a je také určována množstvím (poptávaným) a cenou (za kterou jsou kupující ochotni kupovat). Rozměr poptávky je jednoznačně určen důchodem, který má každý kupující k dispozici. Sledujeme tzv. koupěschopnou poptávku, resp. efektivní poptávku, u nichž rozlišujeme poptávku: Agregátní (celkovou) určena celkovým objemem vyrobených ekonomických statků, jenž chtějí kupující koupit a cenovou hladinou, při které jsou ochotni kupovat. Individuální poptávka jediného kupujícího (někdy taky poptávka po produkci jediného výrobce) Dílčí (tržní) poptávka po jednom výrobku, kterou představují zamýšlené výdaje různých kupujících. Průvodce studiem V následujícím textu se zaměříme a vysvětlíme si nabídku a její změny vlivem různých faktorů Nabídka Nabídka je ekonomickou kategorií, která charakterizuje chování skutečných i potencionálních výrobců a prodejců zboží. Nabídku značíme písmenem S (supply). 17

22 Nabídka je vztah mezi různými cenami zboží a množstvím nabízeným prodávajícími za určité časové období. Nabízené množství je množství zboží a služeb, které jsou prodávající ochotni prodat v určitém čase a místě za danou cenu. Na trhu se projevuje rozdíl mezi nabízeným množstvím a množstvím skutečně prodaným. O skutečně prodaném zboží rozhodují společně kupující a prodávající. Nabízené množství je určeno jen chováním samotných prodávajících. Nabídka vyjadřuje závislost mezi množstvím nabízeného zboží a cenou, za kterou jsou ochotni nabízející toto zboží prodat. Nabízené množství je závislé především na ceně a je funkcí ceny. Tuto závislost lze opět vyjádřit tabulkou, grafem a rovnicí. Příklad Tabulka vyjadřuje tržní nabídku v číselné formě. Každá varianta ukazuje množství hrušek, které budou výrobci při dané ceně vyprodukovat a dodat na trh, za jinak nezměněných podmínek). Tabulka 2.3: Tržní nabídka hrušek Možnost Cena za kg (v Kč) Nabízené množství hrušek a 2 50 b c d e Úkoly Zamyslete se a uveďte tržní nabídku jiného produktu, zboží nebo služby v tabulkové podobě. Tvar nabídkové křivky (roste zdola a zleva směrem nahoru a doprava) ukazuje, že vztah mezi cenou a nabízeným množstvím je pozitivní (přímo úměrný). Tato její vlastnost se označuje jako zákon rostoucí nabídky. Pozitivní závislost mezi cenou a nabízeným množstvím vyplývá z působení dvou faktorů. 1. Vysoké ceny jsou pro výrobce stimulem, může zvýšit objem výroby, bude mít vyšší tržby a tím i větší zisk (omezení výroby méně ziskových výrobků; orientace na výrobu zboží, které zajišťuje zisk); 2. Růst cen přiláká i nové výrobce, kteří vstoupí do odvětví. 18

23 Podrobněji tuto skutečnost dokumentuje graf. č Graf 2.4: Křivka nabídky Průvodce studiem Nyní si vysvětlíme, které faktory mají vliv na změnu nabídky. Množství nabízeného zboží je v národním hospodářství determinováno řadou faktorů zejména: Cenou daného zboží (P z ), Výrobními náklady (C), Cenami alternativních výrobků (P y ), Organizací trhu (O), Specifickými faktory (V). Vzhledem k uvedeným faktorům můžeme zapsat nabídku daného zboží (S z ) jako funkci: S z = f (P z, C, P y, O, V) 19

24 Průvodce studiem Při analýze nabídkové strany je třeba rozlišovat mezi změnou nabízeného množství zboží a změnou nabídky. Změna nabízeného množství se vztahuje jen na pohyby po křivce nabídky, které jsou způsobovány změnami cen (za jinak stejných podmínek). Tento pohyb vyjadřuje vzájemnou závislost ceny a množství, s růstem ceny roste množství nabízeného zboží pohyb po křivce nahoru, při poklesu ceny opačně. Změna nabídky představuje posun celé křivky a je způsobena necenovými faktory (nezpůsobí ji změna ceny daného zboží). Jestliže je cena zboží stabilní a výrobci přesto budou měnit nabízené množství, vedou je k tomu nejčastěji tyto důvody: a) ceny výrobních faktorů, b) technický pokrok, c) ceny alternativních produktů, d) jiné změny podmínek výroby. Hmotný objem nabídky představuje souhrn vyrobených ekonomických statků. Nabídkou rozumíme souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými výrobci přicházejí na trh. Její rozměr je určen objemem výroby a cenami, za které jsou výrobci ochotni prodat nabízené množství. Ekonomická teorie rozlišuje nabídku: Agregátní (celkovou) určena objemem výroby všech výrobců a cenovou hladinou, při které jsou ochotni svou produkci prodat. Individuální nabídka jednoho výrobce. Dílčí (tržní) nabídka jediného výrobku od různých výrobců. Průvodce studiem Jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících nabídku a poptávku na trhu je cena. Pojďme si definovat vzájemné působení nabídky a poptávky v různých časových obdobích v závislosti na změně ceny Cena Cena pro kupujícího ukazuje, jaké částky je nutné se vzdát, aby mohl být získán určitý statek nebo služba. Pro prodávajícího je tatáž cena efektem (výnosem), k jehož dosažení musel vynaložit náklady, např. na výrobu zboží. 20

25 Vzájemné spolupůsobení nabídky a poptávky určuje ceny a množství nakoupeného a prodaného zboží na trhu. Rozdílné zájmy kupujících (křivka poptávky) a prodávajících (křivka nabídky) se sjednotí v okamžiku, kdy vznikne tzv. rovnovážná cena. Za tuto cenu budou prodávající nabízet přesně to množství, které za tuto cenu budou chtít nakupující koupit. Na trhu tak vznikne rovnováha a tržní síly budou vyrovnány. Tato situace trvá jen velmi krátce, proto je nazývána dílčí tržní rovnováhou, neboť se na trzích neustále mění ostatní podmínky. Graf 2.4: Rovnováha nabídky a poptávky: Průvodce studiem V grafu je ilustrován nedostatek výrobků a služeb, existuje převis poptávky nad nabídkou (tzn. cena je nižší než rovnovážná) a přebytek zboží, existuje převis nabídky nad poptávkou (tzn. cena je vyšší než rovnovážná). Přebytek není-li umožněno, aby cena klesla na úroveň rovnováhy. Nedostatek je-li zabráněno tomu, aby cena stoupla na úroveň rovnováhy. Ke změně rovnovážné ceny a rovnovážného množství dochází pod vlivem faktorů, které vedou ke změně nabídky a poptávky (tzn. když se křivka nabídky nebo poptávky, eventuelně obě posouvají). Důležitým faktorem, který ovlivňuje vytváření rovnováhy na trhu, je časový úsek, v jehož průběhu se mění nabídka a poptávka. 21

26 Ultrakrátké období výroba se nemůže přizpůsobit rostoucí poptávce a rovnováha se dosahuje zvýšením cen. Časový úsek je příliš krátký, výrobci nemohou zvýšit využití žádného výrobního faktoru a objem výroby se nemění. Krátké období výrobci mají možnost přizpůsobit se změnám v poptávaném množství. Lepším využitím výrobních kapacit (zvětšením zaměstnanosti) dokážou zvýšit objem výroby a tím i nabídku. Cena sice roste, ale ustálí se na nižší úrovni než v ultrakrátkém období. Dlouhé období výrobci mohou uvést do provozu nově vybudované výrobní kapacity a nabídka vzroste ve větším rozsahu. Výsledkem bude ještě nižší cena než v období krátkém. Úkoly Uveďte příklad, kdy se mění nabídka a poptávka 1. v neutrálním období, 2. v krátkém období, 3. v dlouhém období Konkurence Při vytváření ceny na trhu má zprostředkující úlohu konkurence. Výrobní faktory proudí přednostně tam, kde se podává lepší výkon, což sebou přináší selekci mezi ekonomickými subjekty. Výsledkem je redukce počtu subjektů, z nichž někteří mohou získat i mocenské postavení na trhu, a to jim umožňuje omezovat princip soutěživosti. Proto každé národní hospodářství potřebuje právní a ekonomický rámec, který by zajistil funkční konkurenci a zabránil některým tržním subjektům, aby své výnosy (užitek, zisk) nezískávali na úkor ostatních. Průvodce studiem Ekonomická teorie rozlišuje konkurenci dokonalou a nedokonalou. Nyní si společně objasníme hlavní rozdíly mezi těmito formami konkurence. Dokonalá konkurence (viz. kapitola 5) je abstrakce, která v hospodářském životě neexistuje a ekonomická teorie ji používá k objasnění vzájemných souvislostí tržního prostředí v ideálních podmínkách. Základním předpokladem jsou rovné (stejné) podmínky pro všechny tržní subjekty, kteří jsou příjemci ceny (cenu nemohou ovlivnit). Model nedokonalé konkurence (viz. kapitola 6) charakterizuje poměry na trzích, které vyvolává nerovnost ekonomických subjektů, resp. jejich rozdílný ekonomický potenciál. Počet a relativní velikost účastníků, kteří přicházejí na trh s nabídkou a poptávkou, jsou hlavní kritéria při rozlišování forem nedokonalé konkurence. Tržní subjekty mohou ovlivňovat tvorbu cen. Ekonomická teorie rozlišuje tři základní formy nedokonalé konkurence (tržní struktury) na straně nabídky: monopol, 22

27 oligopol, monopolní konkurence. Na straně poptávky jde o obdobné tržní struktury: monopson, oligopson, polypson. Shrnutí Tržní mechanismus je systém, kde se vzájemně střetává nabídka s poptávkou, reprezentovaná tržními subjekty ve formě domácnosti a firem. Poptávka vyjadřuje závislost mezi cenou a poptávaným množstvím, nabídka vyjadřuje závislost mezi cenou a nabízeným množstvím. Na trhu je nutno rozlišovat mezi substituty a komplementy, neboť každý z nich rozdílně ovlivňuje nabídku a poptávku po statku. Je nutno rozlišovat mezi individuální, dílčí a tržní poptávkou a nabídkou. Nejdůležitějším faktorem na trhu je cena, která ovlivňuje nejen poptávané množství zboží a služeb, ale i nabízené množství. V závěru je také nutno podotknout, že tržní subjekty se mohou pohybovat na trhu dokonalé konkurence (rovné podmínky pro všechny tržní subjekty, kteří jsou příjemci ceny) a nedokonalé konkurence (trhy, které vyvolávají nerovnost ekonomických subjektů, které mohou ovlivňovat tvorbu cen). Kontrolní otázky a úkoly 1. Charakterizujte prvky tržního mechanismu. 2. Vysvětlete pohyb po křivce poptávky a posun křivky poptávky. 3. Které faktory ovlivňují množství nabízeného a poptávaného zboží v národním hospodářství? 4. Uveďte příklad agregátní, individuální a dílčí poptávky. 5. Uveďte příklad agregátní, individuální a dílčí nabídky. 6. Jaký je rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí? Pojmy k zapamatování Trh, tržní mechanismus, poptávka, agregátní, dílčí, individuální poptávka, agregátní, dílčí, individuální nabídka, komplement, 23

28 substitut, cena, rovnovážná cena, dokonalá konkurence, nedokonalá konkurence. Pro zájemce Jako další zdroje ke studiu můžete využít: 1. Holman, R. Ekonomie. Praha: C.H.Beck, Vlček, J. a kol. Ekonomie pro neekonomy. Praha: Codex Bohemia, Vlček, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI,

29 3. CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE NA TRHU ZBOŽÍ A SLUŽEB Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: definovat teorii užitečnosti, charakterizovat indiferenční křivku a linii rozpočtu, definovat rovnováhu a přebytek spotřebitele. Budete schopni: rozlišit celkový a mezní užitek, definovat kardinalistickou a ordinalistickou teorii užitku, určit rovnováhu spotřebitele. Získáte: přehled o teorii celkového mezního užitku, znalosti o indiferenční analýze a rozpočtovém omezení. Doba potřebná ke studiu této kapitoly je asi 2,5 hodiny. Průvodce studiem Pracovali jsme s poptávkou a předpokládali jsme, že při dané ceně spotřebitelé poptávají právě určité množství zboží a služeb. Proč právě toto množství, na to nám dává odpověď teorie chování spotřebitele. Moderní teorie chování spotřebitele je velmi abstraktní, ale velmi dobře objasňuje, jak se spotřebitelé chovají, a jak tedy funguje ekonomika. Zjistíte, že se spotřebitelé rozhodují na základě užitečnosti, kterou jednotlivé statky danému spotřebiteli přináší. Proč jsou diamanty dražší než voda, i když je voda pro život mnohem potřebnější než diamanty. Dozvíte se, kdy vzniká rovnováha na trhu dle názorů kardinalistů či ordinalistů a také jaký rozdíl je mezi individuální a tržní poptávkou. Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit (rozdělit) na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti. Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele. 25

30 3.1 Teorie mezní užitečnosti Průvodce studiem Budeme-li se zaobírat teorií mezní užitečností je potřeba vyjasnit si dva základní pojmy: preferenci a užitečnost. Preference reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti, Užitečnost je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek. V modelovém přístupu k individuální volbě spotřebitele vychází ekonomická teorie z tzv. axiomů teorie poptávky: A) axiom úplnosti srovnání pro každé dva soubory zboží A a B platí, že spotřebitel preferuje A před B, nebo B před A, nebo jsou mu A i B indiferentní. B) axiom tranzitivity pro každé tři koše statků A,B,C platí, že je-li preferován A před B a B před C, potom je i A preferován před C. C) axiom chamtivosti (nenasycenosti) jestliže koš A obsahuje více jednoho druhu zboží než koš B a minimálně stejné množství jiného zboží jako B, pak je koš A preferován před košem B. 3.2 Kardinalistická verze teorie užitku Kardinalistická verze teorie užitku považuje užitek za přímo měřitelný. V tomto případě by byly známé konkrétní hodnoty užitku. Užitek je funkcí množství spotřebovávaných statku: U = f (X 1, X 2, X n ) Celkový užitek (TU) vyjadřuje celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku. 26

31 Příklad V tabulce je uveden celkový a mezní užitek ze spotřeby hamburgerů. Tabulka 3.1: Celkový a mezní užitek plynoucí ze spotřeby hamburgerů Spotřebované množství za měsíc Celkový užitek Mezní užitek Velikost celkového užitku závisí na úrovni spotřeby. Tabulka 3.1. ukazuje spotřebu hamburgerů a s ním spojený celkový užitek plynoucí ze spotřeby různého množství hamburgerů. Jestliže si v daném měsíci nekoupí žádný hamburger, nezíská žádný užitek. Jestliže si v daném měsíci koupí jeden hamburger, pak získá 6 jednotek užitku. Když se bude měsíční spotřeba hamburgerů zvyšovat, bude se zvyšovat i celkový užitek z této spotřeby. Mezní užitek (MU) vyjadřuje změnu celkového užitku vyvolanou změnou spotřebovávaného množství statku o jednotku. MU = TU / Q Průvodce studiem Předpokládejme, že celková měsíční spotřeba 3 hamburgerů znamená 12 jednotek celkového užitku. Kdyby se po spotřebování dalšího hamburgerů celková užitečnost zvýšila na 13 jednotek, pak mezní užitek posledního z hamburgeru je roven 1. V grafu č. 3.1 vidíme grafickou podobu celkového a mezního užitku. Zákon klesajícího mezního užitku když se spotřebovávané množství daného statku zvyšuje, mezní užitek klesá. Celkový užitek roste s růstem spotřebovávaného množství statků, ale přírůstky užitku se zpomalují, mezní užitek je tedy klesající. Bod A v grafu 3.1 je bodem nasycení od určitého množství spotřebovaného statku může být jeho celkový užitek klesající a mezní užitek záporný. 27

32 Graf 3.1: Celkový užitek a mezní užitek Paradox hodnoty (paradox voda diamanty) Paradox voda diamanty spočívá v otázce proč tak životně důležitá věc, jakou je voda, má nízkou cenu, zatímco co pro život tak nepodstatné věci, jako jsou například diamanty, mají cenu tak vysokou. Vody spotřebováváme obrovské množství a celkový užitek plynoucí z její spotřeby je vysoký. Avšak právě proto, že spotřebováváme velký počet jednotek vody, tak mezní užitek vody, který s další spotřebovanou jednotkou klesá, je nízký, a proto jsme ochotni také zaplatit jen nízkou cenu. Diamantů spotřebováváme jen několik málo jednotek, jejich mezní užitek je tudíž vysoký a pak i cena může být vysoká. 3.3 Ordinalistická verze teorie užitku Průvodce studiem Podle ordinalistické verze teorie užitku není užitek přímo měřitelný. Spotřebitel je schopen říci, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne, jak velký jej její užitek. Je schopen seřadit kombinace statků podle užitku. V tomto případě není možné zakreslit přímo křivku celkového užitku, avšak je možno spojit body znázorňující kombinace se stejným užitkem. 28

33 Indiferenční křivky (dále jen IK). IK je množina kombinací statku X a Y se stejným užitkem. Mezi těmito kombinacemi je pak spotřebitel indiferentní. Kombinace ležící na vyšší IK jsou preferovány před nižšími křivkami (spotřebitel preferuje větším množství před menším). Graf 3.2: Celkový užitek dvou statků (jedna kombinace) Graf 3.3: Celkový užitek zboží X a Y (všechny kombinace) Vlastnosti indiferenční křivky (IK): Vyšší IK jsou preferovány před nižšími IK, nemohou se protínat (to by znamenalo, že daná kombinace by přinesla dvě různé úrovně uspokojení), jsou klesající (mají negativní sklon, aby naše uspokojení zůstalo stejné, jsme ochotni obětovat statek X jen tehdy, získáme-li další statek Y), v každém bodě obrázku znázorňujícím spotřební situaci se nachází indiferenční křivka, IK jdou konvexní vzhledem k počátku (čím méně má spotřebitel statku Y relativně ke statku Y, tím více je ochoten obětovat statku Y, aby získal dodatečnou jednotku statku X). Graf č. 3.4 naznačuje mapu indiferenčních křivek. 29

34 Graf 3.4: Indiferenční mapa statek Y IC 2 IC 1 statek X Mezní míra substituce ve spotřebě (MRS) je poměr, v němž je statek Y nahrazován statkem X, aniž se mění úroveň uspokojení potřeb neboli celkový užitek. Záporné znaménko vyjadřuje, že IK je klesající. Mezní míra substituce ve spotřebě ve většině případů s posunem po IK doprava klesá. Klesající míra substituce se projevuje v konvexnosti IK. Příklad Mohou existovat i zvláštní typy indiferenčních křivek (viz graf 3.5), který znázorňuje dokonalé substituty a dokonalé komplementy. MRS dokonalých substitutů je konstantní. MRS mezi dokonalými komplementy je rovna nule. Graf 3.5: Zvláštní typy indiferenčních křivek plzeň levá radegast pravá dokonalé substituty dokonalé komplementy Z grafu 3.5 vyplývá, že pivo Radegast a Plzeň považujeme za dokonalé substituty, neboť je nám jedno zda budeme pít to či ono. Naopak pokud kupujeme boty, tak ke každé pravé botě potřebujeme právě jednu levou. Levou a pravou botu tudíž považujeme za dokonalé komplementy. Budeme-li mít 10 levých a jen jednu pravou botu, náš užitek bude stále stejný jako kdybychom měli právě jeden pár. 30

35 3.4 Rozpočtové omezení Průvodce studiem Rozpočtové (důchodové) omezení ukazuje všechny kombinace dvou zboží, které mohou být získány za částku rovnu důchodu spotřebitele při daných cenách. Při rozhodování o nákupu statků je spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami statku. Rozpočtová rovnice: P X *X + P Y *Y = I Linie rozpočtu (rozpočtová přímka) graficky ukazuje všechny kombinace dvou zboží, které mohou být získány za částku rovnu důchodu spotřebitele při daných cenách. Kombinace ležící na rozpočtové linii a pod ní jsou při daných cenách a důchodu pro spotřebitele dostupné, kombinace vně této linie jsou nedostupné. Průsečík s osou x představuje situaci, kdy spotřebitel vynakládá celý důchod na nákup statku X. Změna důchodu posunuje rozpočtovou linii, ale nemění její sklon. S růstem důchodu se linie posouvá doprava. Změny ceny jednoho produktu mění sklon linie. Příklad Graf. č. 3.6 naznačuje linii rozpočtu dvou statků piva a cigaret. Graf 3.6 zobrazuje linii rozpočtu, nebo-li rozpočtové omezení spotřebitele, kdy si subjekt může za svůj obdržený důchod koupit určitý množství statku X a množství statku Y, v našem případě buď 10 krabiček cigaret nebo 25 ks piva. Mezní míra substituce ve směně (MRS E ) poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu. Graf 3.6: Linie rozpočtu pivo 25 LR 10 cigarety 31