Jabok Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Hinduismus a jeho prvky v České republice Absolventská práce Iveta Nykodýmová vedoucí práce :

Transkript

1 Jabok Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Hinduismus a jeho prvky v České republice Absolventská práce Iveta Nykodýmová vedoucí práce : Mireia Ryšková

2 Hinduismus a jeho prvky v České republice 1. Úvod: Příchod nové spirituality Vlastní téma této práce se týká příchodu nové spirituality 1, neboli nové duchovnosti, která k nám proudí. Znamená to, že vedle tradičního křesťanství, jež je v naší zemi kulturně zakotveno, se zde rozvíjejí další směry a proudy, které jdou mimo tento náboženský rámec. Tato "nová náboženství" se také označovala jako "náboženství mládeže", jelikož se mnohé tyto skupiny zaměřují převážně na mladé lidi, ale toto označení se nepovažuje za správné. Dnešní nová náboženská hnutí tvoří široké spektrum a jsou rozšířena po celém světě od Japonska přes Zadní Indii, Polynésii, USA, Afriku až do Evropy. Přicházejí většinou z Asie, zpravidla ne z velkých tradic, ale spíše z okrajových tradic domorodých asijských náboženství. Mají tu vlastnost, že vytvářejí společenství. Vedle toho kladou zvláštní důraz na meditaci, různá cvičení a na uznání autority určitých náboženských vůdců, guruů 2 aj. Nelze přehlédnout, že tato nová spiritualita je zaměřena silněji na bezprostřední potřeby lidí. V této práci je pozornost soustředěna na spiritualitu přicházejí z Východu, konkrétně na hinduismus a jeho podoby v České republice. Otázkou, která nás v souvislosti s tímto jevem zajímá, je: Co vede dnešního člověka k zájmu o duchovní proudy vycházející z východních náboženství, konkrétně k zájmu o prvky hinduismu, které zde můžeme vypozorovat? Čím jsou pro člověka přitažlivé? Hans Waldenfels ve své knize Světová náboženství uvádí charakteristické rysy této nové spirituality, které mohou zčásti odpovědět na tuto otázku. Za prvé je to jistý synkretismus a eklekticismus, kdy se považuje, že originalitou těchto "nových náboženství" je nový výběr náboženských výpovědí, forem a spojení přejatých věcí z různých náboženských tradic, které nabývají významu pro určité skupiny lidí nebo pro určité území a určitou kulturní oblast. V tomto smyslu tedy vznikají nové formy náboženství jako náhrada za velká světová náboženství, ale také jako oživení domněle zanikající kmenové religiozity. Dalším prvkem je orientace na tento život a na přítomnost, kdy tato nová náboženství vycházejí ze zkušenosti lidských nedostatků a soustřeďují se často na bezprostřední nouzové situace člověka: na jeho nemoc, rodinné problémy, osamělost, nevědomost, fyziologické a psychogenní poruchy. Velmi důležitým bodem je charismatické vedení a zkušenost společenství, na kterých jsou nová hnutí a směry většinou založena. Obvykle je zakladatelem nového náboženství charismatická osobnost (žena či muž), která oplývá léčitelskými schopnostmi. Budoucnost takových společenství závisí většinou na tom, do jaké míry se mu podaří najít vhodné nástupce nebo vybudovat organizaci, která se snaží nahradit tuto fascinaci cvičením a poučováním. Posledním společným bodem se uvádí identifikace a univerzalizace. Tento bod souvisí s nalezením vlastní identity. Evropská skepse vůči vlastním vymoženostem a civilizaci roste. 1 Pojem spiritualita je zde užíván z důvodu, že tyto nové proudy jsou jak náboženské (tzn. mají svého Boha), tak nenáboženské (jsou bez Boha, hovoří se o Absolutnu, buddhovské přirozenosti, Tau apod) I.O.Štampach, Náboženství v dialogu 2 Guru - učitel, duchovní rádce, duchovní hlava hinduistického společenství zvaného ášram. V tradici hinduismu má guru velkou důležitost, jeho hlavním úkolem je poskytovat vedení a rady jak v duchovních a náboženských věcech, tak v otázkách praktického života a v osobních problémech. Vždy mu přísluší respekt a prokazování úcty. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 2

3 Není divu, že západní lidé hledají a objevují v mimoevropských náboženských hnutích vzory pro vlastní životní postoje a pro vlastní hledání smyslu života. Vede to pak k tomu, že značná část nových náboženství vidí ve své misijní činnosti v západním světě šanci pro sebepotvrzení. Pozvání k nalezení identity tak nabývá univerzálního rázu. 3 Tento nový proud spirituality zde nalezl svůj ohlas. Lidé projevují zájem, chodí na přednášky, navštěvují různé kurzy a mnozí se i prakticky věnují meditacím a jiným druhům cvičení. Průzkumy ukazují, že značná z těch, kdo hledají novou duchovní orientaci se necítí vázána na křesťanství. Ukazuje se, že nová spiritualita přitahuje daleko více mladé lidi než nabídka katolické církve a církví pravoslavných. Mluvívá se o náročnosti křesťanského způsobu života ve srovnání s pohodlným náboženským synkretismem nových proudů. Svou roli zde jistě hraje celkový kulturní posun a alternativní kultura. Pod tímto pojmem si můžeme představit kulturu, jež se zabývá změnou životního stylu, především v oblasti stravování, využíváním alternativních přístupů ke zdraví a nemoci (do těchto alternativ se řadí homeopatie, akupunktura, aromaterapie, holistická medicína a další), využíváním různých druhů relaxací a meditací, dále zájem o životní prostředí atd. Celé toto zázemí nové religiozity dostává různé názvy: věk Vodnáře, spirituální revoluce, a dokonce i název nový Středověk Metoda Východiskem a zdrojem pro tento text, který se soustřeďuje na východní spiritualitu, konkrétně na hinduismus a jeho podoby v České republice, je práce s původní indickou literaturou, zahrnující Védy, Upanišady, Bhagavadgítu aj., které u nás vyšly přeloženy do českého jazyka z původního sanskrtu. Dále práce s komentáři od autorů, kteří se zde tematice indických náboženství věnují a v neposlední řadě také přímá zkušenost s těmito prvky. Zaměříme se na dvě nejviditelnější hnutí či společenství, která si v České republice našla své zastoupení a fungují zde již několik let. Včetně těchto společenství zde existují také menší skupiny lidí, kteří se aktivně věnují indickému náboženstvím a jeho podobám. Mezi ně patří členové hudební skupiny Sangam, kteří v České republice praktikují hinduistický způsob života a byli ochotni se o tyto zkušenosti s východním náboženstvím podělit. Hinduismus je jedním z proudů, který se dá v naší kultuře vypozorovat a který si zde našel své stoupence. Nejvíce se toto prosazení na veřejnosti podařilo Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny (ISKCON), jehož členové mají hlavní centrum na Praze 5 Zličíně, které se nazývá Centrum pro védská studia a také vlastní statek s názvem Kršnův Dvůr. Bývají označováni jako hnutí Haré Kršna podle své Mahámantry, kterou denně prozpěvují. Hnutí Haré Kršna vstoupilo do povědomí českého lidu především díky hudebnímu průvodu oddaných, zvaný Harinám. Jedná se o pěší průvod, během kterého se zpívá Mahámantra za doprovodu indických nástrojů. Obvykle je trasa vedena z Náměstí republiky ve všední dny v 16,00 hod a v sobotu od 11,00 hod a pokračují ulicí Na Příkopech směrem k Václavskému náměstí a vrací se zpátky Celetnou ulicí na Náměstí Republiky. Průvod je veřejný a kdokoliv, kdo má zájem, se může přidat. Průvod bývá velmi hlasitý a veselý, oddaní při něm rozdávají jídlo a knihy nebo časopisy, tančí a hlasitě zpívají. 3 I.O.Štampach. Náboženství v dialogu,s.141 3

4 Po Praze mají také několik restaurací s názvem Góvinda, (např. na Praze 1 a 8) kde podávají vegetariánské jídlo a také vlastní obchod na Praze 1 se zdravou výživou a vlastními výrobky. Dále si v České republice velkou popularitu získal zen, vycházející z buddhismu a jóga, vycházející z hinduismu, která je v mnohých ohledech poevropštěna a přizpůsobena našim podmínkám. Tzn., že v mnohých ohledech je zaměřena spíše na fyzickou stránku člověka a opomíjena je její duchovní hloubka. Nicméně zde také nalezneme i čistě relaxační a meditační techniky, které se věnují duchovní stránce člověka a které s původní jógou souvisí. Z tohoto směru se velmi populárním stal Systém Jógy v denním životě, vázán na svého indického zakladatele Swami Mahešvaranandu (Svamidží), jenž je v této skupině považován za gurua (neboli mistra a učitele) a zastává zde stejnou roli jako v Indii, kde se mu dostává nejvyšší pocty a oddanosti. K Systému Jógy v denním životě patří také "ášram" 4 ve Střílkách, kam jezdí praktikující na různé semináře a nejméně jednou ročně se mohou těšit z návštěvy samotného Svamidžího. H. Waldenfels v již zmiňované knize dále uvádí, že ani zen ani jóga nepůsobí nepřátelsky vůči náboženství, ale že mohou zahrnovat jistou otevřenost pro transcendentní skutečnost a naplnění smyslu, což je také důvodem, kterým se pro určité lidi stává novou formou náboženství. Také upozorňuje, že se křesťané díky účasti na meditačních cvičení mohu znovu vracet k intenzivnějšímu náboženskému životu ze své křesťanské víry. 2. Základní uvedení do hinduismu "Je známo,že celé tisícileté dějiny indického ducha jsou dějinami nesmírného národa, který usiluje o výboj svrchované Skutečnosti. Všichni velcí národové na světě mají v základě týž cíl: jsou dobyvateli, kteří nastupují k útoku na tuto Skutečnost vylézají na její hradby, periodicky klesají vysíleni zpět, oddechnou si, znovu neúnavně útočí, a to se opakuje tak dlouho, až se jí zmocní nebo podlehnou. Tato Skutečnost je jako obrovské opevněné město, na které z různých stran dorážejí různé armády, které spolu nejsou spojeny. Každá armáda má jinou taktiku a jinou výzbroj a každá má řešit jiné útočné problémy.indie míří přímo na hlavu, na hlavního vůdce, který tomu všemu velí ze středu. Indie má na mušce Skutečnost transcendentální" 5 Takto výstižně definoval Roman Rolland indickou filosofii. Hinduismus je jedním ze tří hlavních náboženství jižní Asie, dalšími jsou buddhismus a islám a řada menšinových náboženství. Je rozšířen převážně v Indii a Nepálu, ale hinduistické komunity najdeme i mimo jižní Asii, např. v jižní Africe, Severní Americe i Evropě. Hinduismus není jenom náboženskou soustavou, nýbrž je spíše nábožensko-společenskou organizací většiny indického obyvatelstva. Od jiných světových náboženství se liší v několika ohledech. Především nemá žádného zakladatele a není ani možné zjistit, kdy přesně vznikl. Vyvinul se v průběhu druhé poloviny prvního tisíciletí před Kristem ze staršího védského náboženství brahmanismu 6 a ani domácí 4 ášram poustevna i celý komplex ubytoven a zařízení, v němž žije společenství stoupenců a žáků určitého duchovního směru, v jehož čele stojí duchovní učitel. Viz.slov.Malá encyklopedie hinduismu 5 R.Rolland. Mystický a činný život Indie, str.44 6 brahmanismus období ve vývoji indického náboženství vyznačující se dominujícím vlivem bráhmanů s jejich zaměřením na ritualismus. Předcházelo mu védské období hymnické tvořivosti a po brahmanismu následovalo pak upanišadové období duchovní obnovy. Viz. Slov.Malá encyklopedie hinduismu 4

5 tradice nepřisuzuje jeho vznik žádné historické nebo alespoň mýtické osobnosti. Nemá dokonce ani svůj vlastní autochtonní název. Slovo "hinduismus" je arabského původu a jeho původním smyslem bylo odlišit na územích, která v Indii opanoval islám, místní obyvatele od muslimů. Sami hinduisté nepociťovali zjevně po dlouhá staletí potřebu označovat svou víru nějakým zvláštním jménem. Nanejvýš hovořili o "odvěkém řádu" (sanátanadharma), tam kde šlo o zdůraznění rozdílů mezi nimi a vyznavači jiných indických věr. Nejvýraznější je však odlišnost hinduismu od jiných světových náboženství po společenské stránce. Je založena na přesvědčení o základní nerovnosti lidí, se kterým se setkáváme už ve starých védských pramenech. Dle véd stvořil Stvořitel Brahma ne pouze jednoho člověka nebo lidský pár, nýbrž hned čtyři lidské bytosti s odlišnými úkoly, funkcemi a postavením. Ti byli představitele čtyř společenských stavů (varn). Tyto stavy byly pak v hinduismu nahrazeny naprosto pevnými a doživotně nezaměnitelnými sociálními jednotkami zvanými kasty, kterým byl v průběhu více než dvoutisíciletého vývoje stanoven souhrn práv a povinností, které musí jejich příslušníci bezpodmínečně dodržovat. Znamená to také, že plnoprávným příslušníkem hinduistické komunity může být jen potomek indických rodičů, tedy není možné do některé z kast zvenčí proniknout. Před půldruhým stoletím uvedl H. H. Wilson, jeden z prvních evropských znalců hinduismu výčet všeho, co toto náboženství prostřednictvím kastovního systému reguluje: "Kasta dává pokyny pro uznání, přijetí, zasvěcení a posvátné předurčení lidské bytosti hned od jejího příchodu na svět. Pro dětství, jinošství i dospělý věk nařizuje, jak pít, jíst a vyprazdňovat se, jak se mýt, jak prát, pomazávat se a špinit, jak se oblékat a zdobit, jak sedět, vstávat, uklánět se, jak se pohybovat, navštěvovat a cestovat, mluvit a číst, poslouchat a recitovat, meditovat, zpívat, pracovat, hrát si a bojovat. Má své zákony o společenských a náboženských právech, výsadách a zaměstnáních... Vysvětluje různé způsoby, jak se páchá hřích, jak se hříchy hromadí a jak se jich zbavit..." 7 V protikladu k této sociální svázanosti stojí prakticky žádnými dogmaty nespoutaná věroučná volnost, projevující se celou škálou světonázorových principů. Z náboženských projevů se zde můžeme setkat s polyteismem i monoteismem, pragmatickému vztahu k bohům i extatickou oddaností a láskou k jednomu z nich, s mechanickým obřadnictvím i s nejhlubšími meditacemi o tajemstvích lidského života, lidské existence a možnostech vysvobození duše z koloběhu znovuzrození. Tím, co spojuje po dlouhou dobu existence hinduismu jeho příslušníky v jediný celek, jenž je navzdory své rozmanitosti a etnickým rozdílům jednolitý a výrazně celoindický, je tradice. Po literární stránce tvoří tuto tradici, která spojuje hinduisty z nejjižnějšího pobřeží Indie s obyvateli Himaláje, dvě složky. Té první se říká šruti, tedy "to, co bylo slyšeno lidmi", co převzali od bohů, respektive světců inspirovaných samými bohy. Sem patří literární díla jako Védy 8 nebo Upanišady 9. 7 D.Zbavitel. Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti,str.8 8 Védy souhrnný název pro posvátná písma (šruti) hinduismu, jež zahrnují (1) 4 sbírky většinou hymnických textů a tvoří nejstarší dochovanou náboženskou literaturu vůbec. Jsou to: Rgvéda, Sámavéda, Jadžuréda a Atharvavéda; (2) bráhmany, kněžská pojednání o rituálech a jejich uplatnění; (3) áranjaky, lesní knihy, obsahující spekulace o kosmickém významu védských rituálů a o místě a učení šlověka ve vesmíru; (4) upanišdy, filosofické a mystické texty. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 5

6 Druhou složkou tradice jsou smrti, neboli to, co je třeba uchovat v paměti, rozlehlý soubor příkazů, návodů a poučení o tom, jak je třeba žít, aby člověk (hinduista) naplnil smysl svého života. Z literárních děl se sem řadí sútry, itihása (mýty a legendy), eposy Rámajana a Mahábhárata, a později k nim přibyly purány, jakési sanskrtské encyklopedie hinduismu. 10 Řečí hinduismu je sanskrt, upravená či vybroušená mluva, kterou bráhmanská elita používala při ústním podání hinduismu. Po zavedení různých písemných soustav přicházejících ze západní Asie na konci 1.tis.př.n.l. byla starověká tradice zachycena v psaných textech a nápisech. Sanskrt nikdy nebyl mateřským jazykem, nýbrž druhým či třetím jazykem vzdělanců. Hinduismus se vyvíjel více než 3000 let a neustále přijímal nové podněty, ale postupem doby se vyvinula ustálená soustava nauk a rituálů. Poprvé se stručný výklad hinduismu objevil na počátku našeho letopočtu ve spise, jenž se stal závazným textem indického práva, v Manuově zákoníku, původně sestavený mudrcem Manu 11, podle nějž se člověk smí plně soustředit na vysvobození ze světa neustálých znovuzrození až poté, co splatí tři dluhy. 12 V klasickém hinduismu je ústřední víra v převtělování (v sanskrtu : sansára), což je svízelný stav, jejž má přerušit a ukončit vysvobození (mókša) z pout k tomuto světu, do nichž člověka uvrhávají následky jeho činů (karma). Sansára a karma jsou základními skutečnostmi lidské existenci a mókša konečným cílem duchovního života. Každý hinduista má tedy čtyři životní cíle, které následují po sobě: hledání pohlavní lásky (káma), hledání bohatství a hmotných zisků (artha), duchovní konání či povinnost (dharma) a vysvobození (mókša), jež překračuje předchozí tři cíle. Během dalších svou tisíc let mnohé vyprchalo a pozornost se od véd soustředila na eposové recitace i na jiné žánry ústně tradovaných mýtů a nauk. Oběť (ve védách centrální) postupně ustoupila uctívání velkého počtu božstev : Višnua, Šivy, Durgy, Kálí, a dalších. Přesto se ale současná definice hinduismu téměř neliší od té, která vznikla před 2000 lety v klasickém období. Lze ovšem zaregistrovat dvě významné změny. První je rostoucí míra, v níž hinduismus vrůstá do lidových a kmenových tradic všech oblastí subkontinentu, což 9 Upanišady filosofické a mystické texty, které patří do kategorie šrúti (tj.zjevené písmo). Tvoří závěrečnou část véd, tedy jejich konec. Někdy jsou souhrnně nazývány védanta. V hinduismu mají velkou autoritu, jedná se o bohem inspirované písmo. Poselství Upanišad lze shrnout do 4 bodů: 1) Nejhlubší podstata veškeré zkušenosti (brahman) je v jádře totožná s nejvnitřnější esencí jáství v člověku 2) (átman) a toto člověk musí zažít skrze vnitřní poznání, jinak je podroben nekonečnému koloběhu znovuzrozování dle zákona karmy. 3) Dosažení tohoto vnitřního poznání má za následek osvobození (mókša) z koloběhu životů. 4) Cesta vedoucí k tomuto poznání vyžaduje odpoutání od světských cílů a vyvinutí schopnosti poznání skrze metody meditace a jógy. Upanišady byly v letech přeloženy A. du Perronem a jejich filosofie začala ovlivňovat evropskou kulturní scénu. Ovlivnila např. A.Schopenhauera, R. Wagnera. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 10 D.Zbavitel. Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti,s Manu - praotec lidstva, každé období světového cyklu má svého Manua, je prvním člověkem na počátku každého období. Pozdní verze pak zmiňuje i manželku vytvořenou z jeho žebra, což poukazuje na vliv křesťanského příběhu z bible. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 12 Tři dluhy jsou poprvé zmíněny kolem r.1000 př.n.l.ve védách. Bere je na sebe každý z vrstvy bráhmanů (kněží a učenci) již při narození a měl by je splatit bájným mudrcům, bohům a dávným předkům. Musí se tedy naučit přednášet védy, provádět oběti (jelikož svět byl na počátku stvořen z oběti) a zplodit syna (zachovat rod). Později se tři dluhy rozšířily i do dalších vrstev a byla k nim přidána čtyřstupňová životní dráha, kterou je nutné za života projít. 1.stupeň: student (brahmačarin); 2.stupeň: ženatý hospodář; 3. stupeň: pobyt v samotě lesa ; 4. stupeň: asketa (sannjásin). Tyto životní stadia se nazývají ášramy. Viz. David M. Knipe. Hinduismus, str. 21 6

7 znamená, že tzv. barbaři a vyloučení v době Manuově se v mnoha směrech stali hlavní silou v hinduistických odnožích a jejich tradice se smísila s hlavním proudem. Druhá změna se týká především žen a jejich náboženské aktivity po tom, co se k výhradně mužským božstvům přiřadily i bohyně. Ženy v hinduismu vždy hrály svou roli, ale nebyly zmiňovány v literatuře a umění a nevstupovaly do institucí kněžství a chrámové či klášterní správy Védské chápání světa (kolem r.2000 př.n.l) O Stvoření světa: Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy, Nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním. Co se hýbalo? Byla to voda, hluboká, nesmírná? Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas, Nebylo stopy po noci a dni. Samo sebou jen to bez dechu dýchalo. Mimo to nic nebylo jiného Tma byla na počátku, pokrytá tmou, V ní toto vše jako nerozlišená spousta vod. Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou To jediné povstalo mocí tvůrčího vznícení. V něm se nejdříve zrodila touha To byl první výron mysli. V srdci hledajíce rozvážně moudří V nejsoucnu nalezli odůvodnění jsoucna. Napříč rozpjali k měření šňůru: Bylo vůbec něco dole, bylo něco nahoře? Oplodňující moc byla a síly: Dole prasíla, nahoře podnět. Kdo v pravdě ví, kdo může na svět říci, odkud to vše vzniklo, odkud se vše vytvářelo. Bozi se zrodili později s tímto světem. Kdo tedy ví, z čeho svět povstal. 14 Je patrné, že védští Indové chápali svět jako trojitý. Sestával podle z nich ze země, nebes a vzduchu. Když však chtěli vyjádřit ideu vesmíru, používali pro ni výrazu nebe a země. Při stvoření se často mluví o ženském prvku, vesmírné matce, jež je vším a rodí všechno ze sebe, a mužském prvku, tvůrčí síle, který je nazýván Puruša Muž. Tento prvotní vesmírný Muž se buď sám přetvoří nebo je obětí přetvořen ve svět a všechno, co svět naplňuje. Stvoření je zde chápáno jako výsledek prvotní oběti a takto pak z chaosu vzniká řád. Z takto obětovaného Muže vznikli ptáci, dravci i dobytek, obětní zpěvy i zaříkadla, i lidé. Představa 13 D.M.Knipe. Hinduismus.str Védské hymny; Rv

8 Puruši pevně zakotvila v celém dalším indickém vývoji. Postupně se pak změnil v kosmickou osobu substanci, která prostřednictvím věčných duchovních monád oduševňuje hmotný svět. Někdy se také mluví o Jednom či Nezrozeném, který je pokládán za příčinu světa. Je to Pradžápati Pán tvorstva, který vznikl v prvotních vodách jako zlatý zárodek, jako první hybatel a zdroj veškerého pozemského a nadpozemského života. Představa zlatého zárodku byla dále rozvinuta v Upanišadách. Nejsoucno se stává jsoucnem v podobě vesmírného vejce, jehož rozpadem na stříbrnou a zlatou polovinu vznikl pozemský a nadzemský svět. Tento mýtus byl přejímán dál a ovlivnil celou pozdější mytologii. Ve Rgvédu 15 se pokládá za prapříčinu celého světa kosmická energie, žár či teplo, kdy vznikla nejprve pravda s přírodními zákony a poté neprojevené, neproniknutelné jsoucno, z něhož vyplynul prostor, čas a všechno další stvoření. Z této představy o tvůrčí síle tepla a žáru se velmi brzy vyvinula idea asketického zápalu, označovaného pod pojmem tapas (askeze, sebetrýznění). Jím mohl asketa dosáhnout všeho, co i přál. Odtud pochází víra ve všemocnost askeze, která prolíná celou pozdější hinduistickou mytologii. Jedná se o víru, že dlouhým a často i krutým sebetrýzněním lze dosáhnout vlády i nad samými bohy. V Bráhmanách 16 se objevují mytologické příběhy se zcela specifickými rysy. Jejich autoři jsou plně zaujati obřadnictvím a příběh sám je jim často pouze rámcem, který má obřady a oběť vysvětlit či zdůvodnit. Dle brahmánských výkladů byla přesně vykonaná oběť všemocná. Díky ní se získávalo zdraví, potomstvo, majetek, místo v nebi či moc. Byla dokonce mocnější než bohové, kteří museli sami přinést oběť, chtěli-li něčeho dosáhnout. Zatímco autoři bráhman zpracovávali mýty především z hlediska oběti, autoři Upanišad používali mýty k tomu, aby jimi ilustrovali svou filosofii o jedinečnosti a transcendentnosti Nejvyššího ducha, zvaného Brahma, jenž je přítomný ve všech stvořených jsoucnech. Brahma je světový duch a átma je duchovní substance jedince. Z tohoto základního prvku se pak dále odvozují světy, védy a kosmické i psychické činitele. Zdůrazňuje se zde, že tento základní prvek (Brahma) po stvoření vstoupil do stvořených jsoucen, tedy že je v nich stále přítomen a je s nimi určitým způsobem totožný. V raných upanišadách je patrný tento posun od jevů vnějšího světa do nitra člověka, kdy rozpoznání tohoto já jako totožného s duchovním principem v každém člověku vede k vysvobození, ke konečnému úniku z koloběhu životů. Záleží ale na člověku samotném, nakolik je ochoten vzdát se své nevědomosti a z ní vyplývajícího ulpívání na věcech tohoto světa. 17 "Obecnou vírou v Indii je, že vše, co existuje, existuje ve vesmírném Duchu, jediném a nedělitelném Brahman a jeho zásluhou. V něm se rodí různé obrazy různých předmětů ve 15 Rgvéd nejstarší a nejobsažnější sbírka védské literatury,byla kodifikována kolem r.1000 př.n.l., obsahuje 1028 hymnů. Obsahuje několik poetických a mytologických verzí o původu světa a také pokusy o filosofické vysvětlení. Většina hymnů jsou chvalozpěvy na bohy a jejich hrdinské činy, spojené s prosbami o přízeň, ochranu atd. Umožňují nám vytvořit si jistý obraz o védském panteonu. Jiné hymny se týkají hledání nesmrtelnosti a cesty k ní. Pomalu však tato cesta upadá do zapomenutí. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 16 Bráhmany prozaické komentáře, věnované rituální praxi a její esoterické interpretaci, komentují symboliku hymnů, vztahy mezi mýtem a rituálem.obsahují rituální pravidla a také výklady k těchto pravidel. Také se věnují různým mýtickým historkám o bojích bohů a démonů a nechybí zde ani různé teosofické spekulace, spojené s výkladem některých pojmů (např. brahma,átman) Nejedná se o filosofické texty, ale jsou základem pro filosofii Upanišad. Viz.Slov. Malá encyklopedie hinduismu 17 D.Zbavitel. Bohové s lotosovýma očima; Stvoření, řád a zánik světa, str.31 8

9 Vesmíru. A veškerá skutečnost Vesmíru vyplývá z vesmírného Ducha, jehož je myšlenkou. Individuální duchové,my, kteří jsme integrující a organickou částí Ducha kosmického, my chápeme tu myšlenku o mnohonásobném a měnivém vesmíru, ale přisuzujeme mu skutečnost nezávislou tak dlouho, dokud nedospějeme k poznání jediného Brahman. Na scestí nás svádí Maja, Iluse, která nás ponouká, abychom pokládali za trvalou skutečnost to, co je jen ustavičný proud prchavých obrazů, prýštících z neviditelného zřídla, z jediné Skutečnosti". 18 Z uvedeného tedy vyplývají následující představy : Vesmír je průmětem prvotně obětovaného těla kosmické bytosti. Jedná se o mýtus o kosmickém Já, Purušovi, který je v pozdějších védských textech znám jako Pradžapati., a ten sděluje, co se stalo na počátku. Další poznatkem bylo, že odpovědnost za opětovné vytváření a obětování tohoto kosmického těla nesou lidé, kteří svým duchovním poznáním a úsilím (karma) obrozují svět. Tedy kněží, provádějící obřady, přijímají odpovědnost za trvání světa. A poslední představou bylo přesvědčení o existenci dvou tajemných kosmických látek, ohni a rostlině (posvátné a nesmrtelné), které je třeba nalézt a učinit dostupnými. Oheň (agni) udržuje život a soulad mezi kosmickou a lidskou energií. Rostlina (sóma) dokáže překonat život a umožňuje lidem vhled do druhého světa, do říše, která nepodléhá změně. Tyto tři představy (vznik vesmíru obětováním těla Puruši, použití přesných duchovních postupů a rozpoznání posvátného ohně a rostliny) se staly základem tisícileté tradice, která ovládala jižní Asii až do vzniku povédského klasického hinduismu. V ranějších obdobích měly mýty pojednávající o stvoření světa jen epizodní charakter, v eposech a puránách 19 jsou rozpracovány do obšírných celků. Autoři v nich sledují pouze příběh, aby jím dokázali moc, sílu a velikost boha, který je jeho hrdinou. V legendách této doby rozvíjejí autoři mytologické představy přejaté z védských zpěvů a doplňují je novými prvky, čímž tyto příběhy nabývají na dynamice, pestrosti a nepřeberné rozmanitosti. Zde se snaha smířit a obhájit protichůdné názory na původ světa projevuje ve vytvoření koncepce opětovného ničení a tvoření světa. Zárodky této koncepce můžeme najít již v upanišadách. 20 Avšak všechny tyto pokusy o zavedení určitého řádu do mytologie se setkaly s nezdarem, neboť prvotní, druhotné i další stvoření se navzájem promísila. Nejautoritativnější výklad o stvoření světa, který přejaly všechny purány je podán v již zmíněném Manuově zákoníku: 18 R.Rolland. Mystický a činný život Indie. s purány kategorie náboženské literatury hinduismu, nejstarší vznikly ve 2.stol.n.l. Každá obsahuje legendární vyprávění nebo mýty o stvoření, vzniku a zániku vesmíru s jeho obyvateli. Některé jsou velmi teistické a sektářské, jiné popularizují ideu božské trojice : Brahma, Višnu, Šiva. Texty jsou nesourodé.tradičně je uváděno 18 purán, dále k nim existuje 18 pomocných textů a krajové texty, které líčí události kolem chrámů a jejich božstev. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 20 Jedná se o počítací systém. Doba trvání světa od jeho stvoření do jeho zániku je jeden Brahmův den (kalpa), která se rovná tisíci rokům bohů, přičemž rok bohů trvá 360 lidských let. Stejně dlouhá je Brahmova noc, tj.období klidu, kdy Brahma po tvoření odpočívá. Brahmův den se dělí na tisíc velkých věků, mahájug, z nichž každý má lidských roků. Každá mahájuga má pak 4 nestejně dlouhé věky, jugy. Období Brahmovy činnosti se rytmicky střídá s Brahmovým klidem. Po celou dobu neprojevu jsou v rovnováze základní složky pralátky: guny: tamas-temnota, radžas-vášeň, neklid, sattva-čistota,světlo. Jakmile se začne k životu probouzet nový svět, rovnováha gun se naruší a vyvolá se tím vývojový proces.viz. D. Zbavitel aj. Bohové s lotosovýma očima, str. 48 9

10 Na počátku existoval vesmír jako nevnímatelná, nerozlišitelná temnota, jako by byl ponořen do hlubokého spánku. Potom se objevilo svébytné božství a silou své tvůrčí moci rozehnalo temnoty, takže vše mohlo nabýt určité podoby. Nejprve vznikly vody, a z nich zlaté vejce. V onom vejci se zrodil Brahma, stvořitel celého světa. Strávil ve vejci rok a potom se silou jeho myšlenky vejce rozdělilo na dvě poloviny. Z jedné povstalo nebe, z druhé země a mezi nimi atmosféra. Tvořil pak dále. Potom se rozdělil Brahma na dvě poloviny, mužskou a ženskou. Když stvořil to vše, bezmezně mocný opět skryl se do sebe sama, potlačiv čas časem. Když ten Bůh bdí, tu svět je činný, když s myslí zklidněnou spí, všechno se zavírá. Tak on svým bděním a spánkem toto vše hybné i nehybné znovu oživuje a zase znovu ničí. 21 Celý vesmír se skládá z mnoha vytvořených světů, neexistuje jen ten náš. Představa vesmíru odpovídá nekonečnému řetězci vznikání a opětného zanikání světů, jež po sobě vždy znovu následují. Náš svět prý vznikl už šestkrát, nyní je znovustvořen posedmé. V čele nynějšího světa stojí sedmý manu Vaivasvata, jenž je považován za moudrého pána pohřebních obřadů a za syna Slunce. Po něm má přijít ještě sedm dalších manuů. V tomto stvořeném světě podléháme všichni neúprosnému zákonu příčiny a následku karmanu, podle něhož sklízí každý to, co si zasel svými činy, slovy a myšlenkami. Se stvořením světa se vynořily různé problémy a potíže, které Brahma řešil stvořením bytostí s určitými schopnostmi, které pomáhaly odstranit nesnáze jak z pozemského světa, tak ze sféry nebeské. Velkým nebezpečím bylo například přelidnění a to Brahma vyřešil tím, že stvořil smrt. V hinduistické mytologii není také neobvyklé, že lidé získají díky tvrdé askezi sílu, která jim umožní vstoupit do nebe, kde pak znepokojují bohy. Ti se pak snaží tuto nabytou sílu zmenšit nebo zničit a jako spolehlivý prostředek v tomto úsilí fungovalo kouzlo ženy, víly nebo pozemšťanky. Pradžápati se mění v Brahmu a sním i ostatní védští bohové, jejichž osud je však o něco horší. Védský panteon ztrácí svůj původní charakter s pronikáním domorodých živlů do společnosti Árjů 22 a začínají se uplatňovat vlastní názory a představy. Tradiční védští bozi ztrácejí na důležitosti a začínají hrát pouze epizodní role a nad celý jejich rod je nadřazena božská trojice (trimúrti) Brahma, Višnu, Šiva Období eposů až k novověku (asi 400 př.n.l. 800 n.l.) Téměř po jedno a půl tisíciletí byly nejvlivnějším hlasem a autoritou severní Indie védy. V prvních staletí našeho letopočtu již ovšem náboženskou představivost a energii hinduismu ovládaly dva rozsáhlé eposy : Mahábharata 24 a Rámájana. Tato verčovaná dramata brzy zastínila všechny védské texty. Dlouhé období, ve kterém vznikaly tyto dva sanskrtské eposy v severní Indii, stojí na počátku klasické doby celé indické kultury. Eposy nebyly jediným mimovédským projevem, který se v 1.tis. našeho letopočtu vynořil. Vznikaly texty právní, 21 D.Zbavitel aj. Bohové s lotosovýma očima. str Árjové Indoevropské kmeny, které ve 2.tis.př.n.l. vpadly do Indie, usadily se a vytvořily védskou civilizaci. Toto označení používaly pro sebe,aby se odlišily od ostatních obyvatel země. Viz.Slov. Malá encyklopedie hinduismu 23 D. Zbavitel aj. Bohové s lotosovýma očima. str

11 etické, rituální, lékařské, filosofické, gramatické a další, přičemž vyjadřovacím prostředkem byl sanskrt (např. sútry, šástry, védangy, šruti, Atharvavéd, Ajurvéd a další). Navíc sem spadají počátky filosofických škol. Základní kameny klasické indické kultury byly položeny ke konci 1.tisíciletí př. n. l. a v prvních stoletích n. l. Ve 4. a 5. století n. l. dosáhla indická kultura největšího rozkvětu, zlatého věku v literatuře, filosofii, hudbě, tanci, divadle a také v náboženství. Více než sto let leží mezi dobou hlavních upanišad a středověkým obdobím indické kultury. Právě v tomto období získal hinduismus konečné vzezření. V následujícím období po upanišadách je myšlenka brahma přioděna do forem, která je lidská mysl a představivost schopna uchopit Se znovuobjevením teismu v posledních stoletích př.n.l. vznikla příležitost, aby si bhakti (láskyplná oddanost) získala postavení jako hlavní cesta ke spáse. Objevují se dvě postavy, Višnu a Šiva, z nichž obě mají široké spektrum projevů a právě v nich se rozvíjejí hlavní prvky mýtů, obřadů a symbolů, přičemž se oba stávají předmětem uctívání po celém subkontinentu. K nim přistupuje řada místních, regionálních a dalších bohyň, které získávají rovnocenné postavení a v některých případech i větší význam v lidové zbožnosti. 25 Bohové a bohyně, kteří jsou dnes pro hinduismus typičtí, nabyli mnoho ze svých charakteristik. Mnohá z těchto božstev mají védský původ. Tato božstva nejsou chápána jako oddělené nebo soupeřící síly, ale jako odlišné funkce, různé aspekty, různé způsoby pochopení přístupu k jedné realitě. Pokud se o brahma uvažuje tímto způsobem, nazývá se saguna, s vlastnostmi a věří se, že se odhaluje těm, kdo se k němu obracejí. Toto je základ pro mnoho různých bohů a bohyň, které lze všechny považovat za nejvyšší realitu. Avšak některé z těchto forem jsou bližší k oné nejvyšší realitě než jiné, a mezi hlavní patři Trimúrti, neboli tři podoby brahma : Šiva,Višnu a Brahma, přičemž Šiva a Višnu jsou hlavními předměty uctívání. Zrod vlastního hinduismu je nerozlučně spjat se vznikem jeho dvou nejmohutnějších sekt šivaismu a višnuismu. Jejich vyznavači povyšují tyto dva bohy jako hlavní. Věří se, že díky oddané lásce a službě jednomu z těchto bohů, budou spaseni, dosáhnou všestranného blahobytu a splnění konkrétních služeb. Existenci ostatních božstev nepopírají, ale připisují jim méně významné role Mahábharata - Jedná se o nejdelší veršovaný epos na světě. Popisuje události velké zničující bitvy mezi bharatovskými rody Kuruovců a Pánduovců. Obsahuje také mnoho vedlejších epizod a vyprávění, zabývá se mravnostními otázkami a povinnostmi. Také se zabývá problémem smyslu života a spasení, jak ho dosáhnout. Dle puránské tradice se tato bitva odehrála r.3102 př.n.l. a otevřela přítomný temný věk lidské historie (kalijuga). Kolem 3. stol. Začal epos nabývat známé podoby a v dalších šesti staletích se dále rozrůstal. Tradice připisuje autorství legendární postavě zvané Vjása, který se sám také v eposu objevuje a zúčastňuje se některých událostí.viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 25 David M. Knipe. Hinduismus; experimenty s posvátnem. str S. Cross. Hinduismus, str.57 11

12 2.2.1 Trimúrti Brahma (mužský rod od slova brahma, je středního rodu) Brahma je bůh stvořitel, zobrazován se čtyřmi obličeji, které se obracejí ke čtyřem světovým stranám, neboť právě on způsobil existenci tohoto rozsáhlého vesmíru. Ve čtyřech rukou drží růženec (představuje čas), nádobku na vodu (beztvará voda obsahuje potenciál pro tvoření), obětní nástroj (vznikl díky oběti) a knihu(umožňující veškeré poznání). Někdy je Brahma ztotožňován s lidskou myslí a schopností myšlení. Jeho manželkou je bohyně Sarasvatí. Je to krásná bohyně s obrovskou mocí : dává inteligenci a ochraňuje veškeré umění a vědy. V celé Indii je tomuto bohu zasvěcen jediný chrám. Višnu (Uchovatel) Zatímco poklesl Brahmův význam, narostl oproti tomu význam boha Višnua. Slovo Višnu znamená Ten, který proniká. Na vyobrazeních má tmavě modrou barvu jako nekonečný prostor. Nejčastěji je zobrazován v pozici ve stoje. Tento postoj jako připomínající sloup odkazuje na Višnuovu roli jako udržovatele světů. Odráží se v tom stará myšlenka: myšlenka vesmírného sloupu, osy, která probíhá vertikálně různými úrovněmi bytí a podpírá tak vesmír. Ve svých čtyřech rukou drží obvykle lasturu (původ existence), disk (kosmická mysl), kyj (síla času, která ničí vše, co se jí staví do cesty) a lotos (krásný svět, který vzniká z bytí nejvyšší reality, obraz čistoty). Šiva ( Pán tance) Hinduistická ikonografie zpodobňuje Šivu několikrát jako Pána tance. Jsou to obrazy působení Boha původní rytmické energie, která oživuje vesmír a přitom plyne z klidného centra Reality. Šiva v sobě spojuje všechny tři funkce trimúrti. Má čtyři paže a jeho pravá ruka drží malý bubínek. To je zvuk, který odpovídá procesu stvoření. 27 V levé horní ruce má Šiva plamen. Ten symbolizuje zničení světa a představuje Śivu v jeho nejtypičtějším aspektu Ničitele forem. Je to symbol těch, co umírají pro svět. Šivův tanec v sobě zahrnuje proces života i transcedence. Jeho horní paže symbolizují stvoření a zánik. Dolní pravá ruka je pozdvižena v božském gestu neboj se, což je gesto vlídnosti a ochrany. Tři paže představují tři aspekty kosmického procesu: Stvoření, Udržování a Přeměnu neboli Rozpad. Tyto tři funkce jsou spojeny s osudem individua skrze čtvrtou paži, levou dolní, jež gestem naznačuje slitování a laskavost. Zatímco jeho levá noha naznačuje pozitivní aspekt mókši 28, jeho pravá noha je jejím negativním aspektem. Ta šlape po malém trpaslíkovi, který představuje Zapomnětlivost na Boha i na vlastní pravou podstatu. 27 Dle hinduistického názoru vše vzniká díky zvuku, který se chápe buď jako řeč nebo jen jako vibrace. Zvuk je vibrace a lze říci, že veškerá hmota se skládá z vibrací. Sluch je naším posledním kontaktem se světem, když ztrácíme vědomí a prvním kontaktem, když vědomí opět nabýváme. Rytmus, který Šiva vyklepává na svém bubnu, je rytmem srdce vesmíru, rytmem každého života. Podle tohoto původního rytmu Šiva tančí a přitom vznikají a zanikají veškeré věci. S. Cross, Hinduismus;Trimúrti,str.58 12

13 Celý obraz Šivy spočívá na tomto zásadním zdolání principu Nevědomosti, je to základna, na které je postaveno všechno ostatní. Šiva je spojen převážně s jižní Indii Současný věk: kalijuga O cyklickém pojetí času v hinduismu již byla zmínka. Nauka o tzv. jugách se opírá o mytologii, jež byla rozpracována při přechodu od bráhmanismu k hinduismu. Doba trvání světa je dle hinduistických představ rozdělena na čtyři údobí krtajugu, trétajugu, dváparajugu a kalijugu. Každé z těchto údobí je charakteristické určitým duchovním stavem lidstva, přičemž kalijuga je věkem nejhlubšího úpadku dobou bezpráví, nevědomosti a upínání se k hmotným požitkům. Počátkem toho temného období je podle pravověrných hinduistů bitva na Kurukšétře, jež se udála v roce 3102 př. Kr. (Bhagavadgíta). 29 Kalijugou se nazývá nynější, současná etapa čtyř věků, jenž je poslední a nejtemnější. Začala na konci Kršnova pobytu na zemi. Z úryvku popisujících kalijugu ve Višnupuráně: Zákony, které upravují jednání manžela a manželky, budou přehlíženy, a nebudou se dále obětovat úlitby bohům do ohně Mysl lidí bude úplně zaměstnána získáváním bohatství a bohatství se bude utrácet výlučně na zištném uspokojení. Ženy budou propadat svým sklonům a budou si stále libovat v potěšeních. Muži zaměří své žádosti na bohatství, i když je získají nečestně Ve věku Kali, lidé zkažení nevěřícími přestanou uctívat Višnua, pána oběti, stvořitele a pána všeho, a budou říkat: Jakou autoritu mají védy Co jsou bohové nebo bráhmani? I přes tento temný obraz se však praví, že věk kalijugy má i své výhody. 1) Až budou změřeny hlubiny kalijugy a všechno nejhorší v člověku se dostane na povrch, svitně nový Zlatý věk na počátku nové mahájugy, 2) Podmínky kalijugy, které jsou obzvláště obtížné, budou kompenzovány. Tzn. že bude brán zřetel na stav, ve kterém lidi jsou i na obtížné podmínky. Výsledkem toho bude, že malý ctnostný skutek, provedený v kalijuze bude mít stejný účinek jako velký a obtížný čin pokání v dřívějším věku Středověk (kolem 750n.l. 1750n.l.) Jedná se o tisícileté období mezi dobou klasickou a dobou moderní, utvářenou stykem se západním světem. 28 mókša osvobození, spasení, konečné vykoupení z koloběhu znovuzrozování a dosažení věčného, nadčasového stavu dokonalosti. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 29 M.Mrázek, Děti modrého Boha. s S.Cross. Hinduismus 13

14 2.4 Hinduistické vidění světa Hinduismus je jednotný především díky charakteristickému názoru na svět. Víra ve znovuzrození a v zákon karmy tvoří jeho dva aspekty. Základem této víry je představa uspořádaného, rytmického vesmíru, podle které vesmír vzniká a zaniká podle pravidelného vzorce jako den a noc nebo jako vdech a výdech. Tento vzorec nemá počátek ani konec. K jádru indického duchovního života nás přivedou 4 základní pojmy, 4 rozhodující představy: karman, mája, nirvána a jóga. V povédském období se západní filosofie snažila tyto pojmy pochopit. Karmanový zákon je univerzální zákon příčin a následků, který člověka spojuje s kosmem a odsuzuje ho k nekonečnému převtělování. Mája je kosmická iluze, již člověk snáší a dokonce i oceňuje tak dlouho, pokud je zaslepen nevědomostí. Jedná se o tajuplný proces vytvářející a udržující kosmos, který umožňuje věčný návrat existencí. Nirvána je absolutní realita, jež "je" někde mimo tuto kosmickou iluzi (máju) a mimo lidskou zkušenost podmíněnou karmanovým zákonem. Je to čisté bytí, absolutno, to nesmrtelné, nezničitelné. Jóga pak představuje prostředky k dosažení tohoto Bytí. Jedná se o techniky, které vedou k získání osvobození mókši. Konečným cílem indického mudrce není dosáhnout pravdy, ale osvobození se, nabytí absolutní svobody. Osvobodit se značí vstoupit do jiné úrovně existence, osvojit si jiný způsob bytí překračující lidský úděl. Dá se to vyjádřit větou: Když člověk zlomí lidský úděl, umírá pro vše, co bylo lidské Znovuzrození (reinkarnace) Reinkarnace znamená doslova znovuvtělování, nejlépe se však vyjadřuje výrazem znovuzrozování. Jedná se o názor, podle něhož se lidé nebo i všechny bytosti znovuzrozují v prakticky nekonečném sledu životů a který je obvykle spojený s možností dosáhnout ideálního konečného cíle (spasení, osvobození nebo dokonalosti). Tento názor se objevuje ve všech filosofických systémech a ve všech náboženských sektách hinduismu Tato víra, že individuální duše džíva 31 se do tohoto světa zrodí znovu v jiném těle, není součástí staré védské tradice a je možné, že tato myšlenka pochází od původních obyvatel Indie. Můžeme ji nalézt až v raných upanišadách: Když se člověk potěšil a prošel v tomto spánku (beze snů) a spatřil dobré i zlé, spěchá opět stejnou cestou, tak jak přišel, do oblasti bdění. Je to, jako když se skřípavě pohybuje těžce naložený vůz; právě tak se vzdychavě pohybuje toto tělesné já, obsazené vědomým já, když vydechuje naposledy. Když zeslábne, ať už dosáhlo slabosti stářím nebo nemocí, je to, jako když se mango nebo fík oddělí od své stopky; právě tak se tato soba oddělí od svých údů a spěchá opět stejnou cestou, jak přišla do (nového) života. Je to, jako když přicházejícího krále očekávají strážníci, soudci, vozatajové a vesničtí předáci s potravinami, nápoji a ubytováním a vítají ho (voláním): Už přichází, už je tu! ; právě tak vítají všechny bytosti toho, kdo toto ví, (slovy): Už přichází toto brahma, už je tu! 31 džíva- doslova živoucí bytost na kterémkoli stupni v hierarchii bytí, individuální duše. Viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 14

15 Je to, jako když krále, který se chystá odejít, doprovázejí strážníci, soudci, vozatajové a vesničtí předáci; právě tak v době konce se všechny dechy shromažďují kolem tohoto já, když vydechuje naposledy. Když toto já podléhá slabosti a jako by upadalo do mdlob, shromažďují se kolem něho tyto dechy. Ono pak, vzavši s sebou tyto částečky světla, sestoupí do srdce. Když se tato osoba v oku odvrátí, ztrácí (člověk) vědomí tvarů. Říkají pak (o něm): Stává se jedním nechutná. Říkají: Stává se jedním nemluví. Říkají Stává se jedním neslyší. Říkají: Stává se jedním nemyslí. Říkají: Stává se jedním nehmatá. Říkají: Stává se jedním nevnímá. Vrcholek jeho srdce se rozzáří a touto září atman vyjde okem nebo hlavou nebo jinými částmi těla. A když vychází, vychází spolu s ním i život, a když vychází života, vycházejí spolu s ním i všechny dechy. Stává se (pouhým) vědomím, sestupuje do (pouhého) vědomí. A zmocní se ho (jeho) vědomosti a skutky a dřívější zkušenosti. Je to, jako když housenka doleze na konec stébla trávy a stáhne se, aby napadla jiné. Právě tak tento átman odhodí toto tělo, učiní je nevědomým a stáhne se, aby napadl jiné. Je to, jako když tkadlena odstraní barevnou přízi a utká jiný, novější a hezčí vzorek. Právě tak tento átman odhodí toto tělo, učiní je nevědomým a vytvoří jinou, novější a hezčí podobu, ať už podobu předka nebo gandharvy nebo Pradžápatiho nebo Brahmy nebo jiných bytostí. Tento átman je vpravdě brahma; sestává z vnímání, myslí, dechu, zraku, sluchu, země, vody, vzduchu, prostoru, světla i nesvětla, touhy i netouhy, hněvu i nehněvu, spravedlnosti i bezpráví, ze všeho, z toho i onoho. Stává se takovým, jak (člověk) jedná a jak se chová. Konáli dobro, stává se dobrým, koná-li zlo, stává se zlým; ctnostným konáním stává se ctnostným, špatným konáním špatným. Říká se pak: Člověk je hlavně touha. Jaká je jeho touha, takové je jeho rozhodnutí, takové skutky koná; a jaké koná skutky, takové (plody) získá. 32 Hinduisté nejsou zajedno, jakou formu může budoucí život přijmout. Jeden názor říká, že není jisté, že se člověk narodí v lidském stavu a že je tedy možné i zvířecí zrození. Lidský život je výsadou, které se dosahuje až po mnoha zvířecích zrozeních, a proto bychom neměli tuto jedinečnou příležitost promarnit. Jiný názor tvrdí, že když jednou džíva po mnoha předchozích zrozeních dosáhl lidského stavu, překročil tak práh a nevrátí se již do zvířecí podoby, pouze za výjimečných okolností Karma Význam slova karma je doslova: čin, akce, rituální úkon, náboženský obřad nebo také kosmický zákon vyrovnání, který působí v tomto a následných životech jako přirozený zákon odplaty za lidské konání dle zásady jak zaseješ, tak sklidíš. Karma se považuje za příčinu znovuzrození. Jedná se o myšlenku kauzality uplatněné na morální oblast. Myšlenka, že nic ve fyzickém světě se neděje bez příčin je hinduisty rozšířena na oblast morálky. Také existuje jisté spojení mezi myšlenkami a činy člověka a druhem života, jaký prožívá. Dá se tedy říci, že naše karma je výsledkem našich minulých zásluh a provinění. Tato kauzalita proniká jak do morální, tak i materiální sféry. Každý čin, který provedeme, každá zkušenost, kterou zažijeme, pokud se dotkne emocí, zanechává stopy v mysli. Čím silnější emoce, tím hlubší je stopa, kterou zanechává. Tyto podvědomé mentální dojmy se nazývají samskáry a po čase vytvoří hluboké struktury do bytí džívy (individuální duše). Z ní pak vznikne vásaná, (doslova to, co zůstává), což je hluboce zakořeněná podvědomá tendence. Spadají sem emoční podněty, libost a nelibost, naděje a obavy, které podmiňují individuální Já. Právě vásanámi je utvářen charakter člověka a jeho 32 Upanišady. Brhadáranjakópanišad IV.4. 15

16 vztahy k ostatním bytostem v následných životech. Do značné míry jsou individuálním Já. Vásany omezují naši svobodu jednat. Zatímco vědomá paměť nepřežívá smrt, tyto struktury skryté hluboko uvnitř emoční paměti (čitta) přecházejí z jednoho života do druhého. Způsobem, který nechápeme, určují okolnosti dalšího zrození. Takto každé dítě znovu vstupuje do světa předem podmíněného vásanámi z dřívějších životů. Nejprve spočívají v jeho čittě, posléze však budou do značné míry určovat jeho budoucí život. Karma tedy není ničím, co přichází zvenčí, ale vásanámi. Je to, čím jsme sami sebe učinili. V tomto učení není absolutní determinismus, je nám ponechána svoboda volby v rámci omezení, které nám vásany kladou. To, jakým způsobem využijeme tuto svobodu, určuje naši budoucí situaci, pozmění to vásany a zvýší nebo sníží to naši budoucí svobodu konání. Skutečný problém, který karmický proces staví před jednotlivce, není v tom, že nedává volbu, ale v tom, že tento proces je samohybný a uvádí do pohybu nekonečný cyklus životů a smrtí. Jeden život vytváří podmínky pro další. Při každém úmrtí nevyřešené, naléhavé pudy, vásany, které spočívají hluboko v bytosti člověka, stáhnou džívu zpět do svět. To je cyklus života a smrti, nekonečné kolo znovuzrozování, ve kterém se jedinec otáčí. Toto je situace individuálního Já, džívy. Mókša neboli osvobození je osvobozením od karmy a v hinduismu existuje několik způsobů, jak tyto vásany modifikovat. Jedná se o tři cesty, z nichž jedna zabraňuje formování nových vásan (cesta karmajógy), druhá nahrazuje negativní vásany jinými, které jsou duchovně užitečnější (cesta bhaktijógy) a poslední přerušuje celý proces pochopením jeho zdánlivé povahy a zásadní nereálností (cesta džňánajógy) Šest filosofických škol Školy sánkhji a jógy patří k šesti daršanám neboli názorům hinduismu. Ve skutečnosti existuje šest hlavních filosofických škol, které uznávají autoritu véd. V minulosti mezi nimi probíhaly intenzivní diskuse, přesto je lze chápat jako komplementární při snaze dosáhnout mókši neboli vysvobození.těchto šest škol tvoří páry a patří sem tedy: 1) Sánkhja a jóga 2) Mímámsá a védanta 3) Njája a vaišéšika Ad 1). Sánkhja je jeden ze šesti uznaných klasických systémů filosofie hinduismu, jehož zakladatelem je podle tradice Kapila (kolem roku 500 př.n.l.). Její pojmy pronikly nakonec celým hinduistickým myšlením. Slovo sánkhja znamená vypočítávání a sánkhjová filosofie se snaží vypočítat a pochopit stadia, v nichž vznikají různé prvky tvořící vesmír. Nezabývá se nebeským světem bohů a jejich vztahem k člověku, ale světem takovým, jak ho prožíváme. Je to cesta poznání, pokus dosáhnout osvobození tím, že pochopíme vesmír a člověka jako součást tohoto vesmíru. Sánkhjová škola navázala na jógovou tradici, čímž nakonec povstala jógová škola Patańdžaliho. 34 Školy sánkhji a jógy mají mnoho společných názorů s tím rozdílem, že jóga je teistická, kdežto sánkhja nemá Boha. Jóga se zabývá především podstatou člověka a praktickou 33 S.Cross. Hinduusmus 34 Pataňdžali předpokládaný autor slavného textu Jóga-sútra, což je jeden z nejdůležitějších pramenů duchovního systému:jógy, jež je uznáván za jednu z šesti ortodoxních nauk (daršana) v hinduistické tradici.viz. Slov. Malá encyklopedie hinduismu 16