OBCHOD S LIDMI A NUCENÁ ČI VYKOŘISŤUJÍCÍ PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE

Transkript

1 OBCHOD S LIDMI A NUCENÁ ČI VYKOŘISŤUJÍCÍ PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE Petra Burčíková La Strada Česká republika, o. p. s. Zpráva byla vypracována za finanční podpory Programu AGIS Evropské komise AGIS 2004 Autorka by ráda poděkovala všem osobám, které přispěly k vypracování této zprávy.

2 OBSAH METODOLOGIE 3 VNITROSTÁTNÍ KONTEXT 5 Česká republika zdrojová, tranzitní nebo cílová země? 5 Jaké faktory ovlivňují zranitelnost migrantů vůči vykořisťování? 5 Jaká je právní úprava nucené práce v České republice? 6 Jaké jsou možnosti pomoci obchodovaným osobám? 9 VÝSTUPY Z VÝZKUMU 11 Výstupy z dotazníkového šetření 11 Výstupy z rozhovorů s migranty a relevantními odborníky a z případových studií 13 Situace před odjezdem, motivace, přeprava, kontakt na práci, imigrační status 13 ZÁVĚRY 29 Obecné 29 Sektory 29 Státní příslušnosti 29 Formy donucení 29 Monitoring tisku 30 Právní 30 DOPORUČENÍ 31 PŘÍLOHY 33 BIBLIOGRAFIE 36 Příslib práce vs. skutečná práce, pracovní a životní podmínky 15 Formy donucení/nátlaku 17 Možnosti úniku z prostředí vykořisťování a nucené práce 19 Skladba státních příslušností a gendrové složení v různých sektorech (potenciálně) vykořisťující či nucené práce 20 Plány dotazovaných cizinců do budoucna 21 Analýza případových studií 22 Výsledky monitoringu médií 26

3 METODOLOGIE Cílem výzkumu, na kterém se tato zpráva zakládá, bylo identifikovat a vyhodnotit situaci v oblasti obchodu s lidmi za účelem nucené práce v České republice, a to především za účelem jiným, než je sexuální vykořisťování. Na základě získaných informací a výstupů z výzkumu pak byla zformulována doporučení a návrhy směřující k prevenci výskytu tohoto jevu a lepší ochraně práv pracujících migrantů a migrantek. Výzkum se uskutečnil v rámci mezinárodního projektu Trafficking for forced labor (JAI/AGIS/2003/073) sponzorovaného Programem AGIS Evropské komise v partnerství 4 evropských neziskových organizací La Strada ČR, Anti-Slavery International Velká Británie, Migrant Rights Centre Irsko a Association for Victim Support (APAV) Portugalsko. S ohledem na konečnou potřebu synchronizovat výstupy ze 4 národních zpráv tohoto mezinárodního projektu musela být metodologie výzkumu, s nutnými odchylkami danými specifickými národními kontexty, sdílena se zahraničními partnery projektu. Metodologie výzkumu respektuje specifické potřeby výzkumu v oblasti obchodování s lidmi za účelem nucené práce, který je z několika důvodů považován za problematický: jde o poměrně ještě neprozkoumaný jev, jehož výzkum často komplikuje prostředí ilegality. Doposud neexistuje ani jasný způsob uchovávání dat pro potřebná mezinárodní srovnání. Kromě toho je získávání informací od obětí, tedy jejich využívání k výzkumu, také eticky problematické jejich odhalení může například vést k jejich deportaci státními orgány. Výzkum v této oblasti také komplikuje složitý politický a ekonomický kontext, ve kterém se poptávka po pracujících migrantech a po levném zboží/službách vyskytuje. Všechny tyto skutečnosti znesnadňují odborníkům získat dostatek relevantních, zejména kvantitativních dat pro získání úplného přehledu o situaci a k podpoře jejich tvrzení. S touto překážkou se musela vyrovnat také metodologie tohoto výzkumu, která se proto zaměřila na kvalitativní metody zkoumání daného problému. Výzkumné metody K získání relevantních informací v rámci výzkumu bylo použito následujících metod: dotazníková šetření, strukturované rozhovory, monitoring médií a případové studie. Identifikace cílových skupin respondentů K identifikaci skupin respondentů dotazníků, rozhovorů a případových studií bylo použito tzv. metody sněhové koule, na základě které bylo nejdříve využito již existujících kontaktů La Strady ČR, na něž se postupně nabalovaly další relevantní kontakty zprostředkované již kontaktovanými osobami. Reprezentativnost získaného vzorku lidí vzhledem ke zkoumané populaci tak nebyla brána jako prioritní kritérium při hledání vhodných respondentů. Tento přístup byl nevyhnutelný, neboť vzhledem k již zmíněnému nedostatku dostupných informací nebylo možné přesně stanovit cílové skupiny respondentů, aniž by byla vyloučena možnost opomenutí doposud neznámé cílové skupiny. Nemožnost určení konkrétního reprezentativního vzorku respondentů je konkrétním příkladem, proč se výzkum v oblasti nucené práce a obchodování nemůže zaměřit na získání konkrétních numerických výstupů (procentuálních údajů, vzrůstů a poklesů či extrapolace z výsledků). Obecně vzato, byl zkoumaný vzorek respondentů příliš malý, aby z něj bylo možné adekvátním způsobem vyvozovat numerické výstupy. Za účelem identifikace cílových supin bylo určeno 5 oblastí, z kterých byli respondenti vybíráni: 1. neziskové, nevládní a nábožensky orientované organizace a organizace podporující migranty, 2. instituce zprostředkovávající sociální služby, 3. imigrační a policejní složky, zastupitelské úřady, státní zástupci, pracovníci záchytných a azylových zařízení a imigrační úředníci, 4. ostatní odborníci (z akademie, IGOs, novináři), 5. migranti. Výzkum vycházel z předpokladu, že nejlepším místem pro prvotní kontakt s migranty budou pracoviště, azylová a detenční zařízení či sociální fóra. Ve skupině dotazovaných migrantů byly hlavním cílem osoby pracující v oblasti zemědělství, potravinářství, služeb a v jiných oblastech, jako jsou stavebnictví, bezpečnostní firmy, sklady, domácí práce tedy oblastech charakteristických pro výskyt pracujících migrantů v ČR. Dotazníková šetření Cílem dotazníkových šetření bylo získat přehled o informovanosti a povědomí odborné komunity o problematice obchodování za účelem nucené práce. Dotazníky byly rozeslány skupinám 1 4 z výše uvedených cílových oblastí. Dotazník obsahoval 10 otázek, které byly otevřeně formulované, aby dotazovaný měl prostor co nejobsáhleji popsat druh informací, které v oblasti obchodování za účelem nucené práce má (vzor dotazníku naleznete v příloze č. 1). Dotazníky konkrétně zjišťovaly: Metodologie 3

4 informovanost o problematice mezi vybranými skupinami odborníků druh informací, které tito odborníci mají k dispozici, a koho považují za nejvýznamnější subjekty v boji proti obchodování za účelem nucené práce K dotazníkům byl přiložen krátký úvodní dopis, obsahující informace pro dotazované o cílech výzkumu/dotazníku, dále definici pojmů obchodování s lidmi a nucené práce, s nimiž výzkum pracuje, a výčet indikátorů nucené práce MOP (více informací naleznete v příslušné kapitole). Rozhovory V rámci výzkumu bylo uskutečněno 20 semi-strukturovaných rozhovorů 15 s migranty a 5 s odborníky jejichž cílem bylo monitorování zprostředkované či osobní zkušenosti cílových skupin s nucenou prací a s obchodováním za účelem nucené práce. Rozhovory byly strukturovány tak, aby získané informace vedly k vytvoření reálnější představy o situaci v oblasti obchodování za účelem nucené práce v ČR a o konkrétních osobních zkušenostech a situaci vykořisťovaných migrantů. V případě rozhovorů s odborníky se otázky zaměřovaly také na zjištění odborných názorů na problematiku a možných návrhů na zlepšení a efektivnější řešení současné situace. Pro možnost mezinárodního srovnání v rámci projektu s ostatními národními zprávami byly jednotlivé sekce zprávy shrnující informace, získané pohovory a dotazníky, organizovány podle struktury témat/otázek na seznamu, a ne podle verbatimu (více informací naleznete v příslušné kapitole a navrženou strukturu rozhovorů v příloze č. 2). Monitoring médií Monitoring médií byl proveden za účelem 1) získání lepší představy o tom, zda a jakým způsobem jsou migranti, kteří byli/jsou obchodováni za účelem nucené práce, prezentováni v médiích; 2) získání představy o informovanosti široké veřejnosti o problematice a existenci neviditelných obchodovaných osob a o pozici migrantů ve vědomí společnosti. Monitoring medií probíhal po dobu 26 týdnů prostřednictvím monitorovacích tabulek. Celkem bylo vytvořeno 26 tabulek pro průběžné monitorování pro každý týden jedna tabulka a 1 tabulka pro závěrečný souhrn získaných informací. Na základě těchto tabulek pak byla vytvořena narativní část této zprávy vztahující se k monitoringu. V duchu celého výzkumu se monitoring médií zaměřoval spíše na kvalitativní než kvantitativní hodnocení získaných informací. Monitoring probíhal prostřednictvím hledání klíčových slov. V tomto případě musela být klíčová slova určená společnou metodologií mezinárodního projektu upravena vzhledem ke specifickým potřebám českého jazyka a situaci v ČR (více informací naleznete v příslušné kapitole). Ukládání a analýza dat Výzkum se řídil etickými principy mlčenlivosti a ochrany osobních dat, anonymizace osobních informací a potřebou souhlasu s uveřejněním důvěrných informací. Údaje o osobách, které poskytly informace pro tento výzkum, byly ukládány odděleně a byly vyjmuty z příběhů, které byly použity ve zprávě. V rámci výzkumu bylo také zajištěno, že na respondenty nebude vyvíjen žádný nátlak, aby hovořili o traumatizujících zkušenostech a zážitcích. Analýza případových studií Analyzované byly 3 případy, které zahrnovaly osudy 4 lidí. Hlavním cílem analýzy případových studií bylo identifikovat možné porušení práv a závazků vyplývajících z (mezi)národních úmluv a legislativy. K identifikaci byl vypracován matrix přestupků a významných mezinárodních dohod. V každé případové studii bylo studováno šest klíčových oblastí, na základě kterých byl vytvořen seznam návodných otázek pro pohovory s dotazovanými (více informací naleznete v příslušné kapitole a okruhy otázek v příloze č. 3). Metodologie 4

5 VNITROSTÁTNÍ KONTEXT Česká republika zdrojová, tranzitní nebo cílová země? Obchod s lidmi lze zjednodušeně definovat jako přemísťování lidí prostřednictvím nějaké formy nátlaku s cílem tyto lidi vykořisťovat. Obchodované osoby přicházejí ze zdrojové země, projíždějí tranzitní zemí a jsou vykořisťovány v cílové zemi. Z pohledu obchodu s lidmi tedy lze jednotlivé země klasifikovat podle tohoto modelu. Česká republika (dále ČR ) je ve specifickém postavení, kdy je zdrojovou, tranzitní i cílovou zemí současně. Tato situace je důsledkem vývoje a mění se v čase. V 90. letech minulého století byla ČR významnou zdrojovou zemí spolu s dalšími postkomunistickými státy. České ženy byly obchodovány do sexuálního průmyslu zejména v západní Evropě (Německo, Nizozemsko, Itálie, Španělsko apod.). Na přelomu tisíciletí se rozšiřuje regionální pokrytí a začínají se objevovat nové destinace. Po roce 2000 přicházejí zprávy o Češkách obchodovaných mimo Evropu, a to jak do Asie (Japonsko), tak na americký kontinent (USA, Mexiko). Tento trend se však podle dostupných informací nijak významně neprosadil. Zhruba ve stejném období (koncem 90. let) se začínají ve významné míře v ČR objevovat ženy obchodované z jiných zemí, zejména z bývalého Sovětského svazu a jihovýchodní Evropy, za účelem sexuálního vykořisťování 1. Postupně se škála zdrojových zemí z hlediska obchodu s lidmi do ČR rozšiřuje a na začátku 3. tisíciletí se objevují i osoby obchodované ze Střední Asie či Dálného východu. V tomto období se začíná měnit i do té doby téměř výlučná forma obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a objevují se první případy pracovního vykořisťování v kontextu nucené práce v jiných oblastech (textilní či zpracovatelský průmysl). V této souvislosti je podstatná informace, že mezi cizinci z třetích zemí (tj. mimo EU) je na českém pracovním trhu nejvíce občanů Ukrajiny a Vietnamu 2. V rámci ukrajinského klientského systému 3 lze rozeznávat zcela legální praktiky zaměstnávání s dodržováním běžných pracovních podmínek až po případy vykořisťování, nucené 1 Tato informace je obzvlášť zajímavá ve světle skutečnosti, že až do roku 2002 byl v ČR obchod s lidmi trestným činem, pouze pokud šlo o obchodování směrem z ČR do zahraničí. Na obdobné transakce probíhající ze zahraničí do ČR se definice podle tehdy platného trestního zákona nevztahovala. 2 Horáková M., 2004, Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech , Praha, VÚPSV, str. 4 práce a obchodu s lidmi za těmito účely. V souvislosti s vietnamskou komunitou existují informace o těžkých formách vykořisťování a nucené práce. Informací je však málo pro jejich těžkou dostupnost související s uzavřeností komunity a s kulturními a společenskými specifiky, kvůli kterým se na její příslušníky vesměs nenahlíží jako na objekty porušování práv ani v poměrně závažných případech. Obyvatelé Vietnamu a Ukrajiny jsou podle obecných poznatků ti, kteří jsou nejčastěji zmiňováni v souvislosti s nucenou prací, a to jak na straně vykořisťovaných, tak i na straně vykořisťovatelů. V současné době existuje nadále, i po vstupu ČR do Evropské unie, obchod s českými ženami za účelem sexuálního vykořisťování do zahraničí 4, ale ve značné míře se rozvíjí i na území ČR. Aktuální jsou případy sexuálního vykořisťování partnerem/pasákem spojené s domácím násilím a ekonomickým vykořisťováním prostřednictvím půjček, které si obstará partner na jméno vykořisťované partnerky. Tato situace pak významně komplikuje možnosti reintegrace do běžného života a společenského prostředí. Postavení ČR jako zdrojové, tranzitní i cílové země současně klade velké nároky na identifikaci a realizaci účinných strategií boje proti obchodu s lidmi, vykořisťování a nucené práci zejména proto, že vyžaduje vypořádání se s různými formami a mechanismy obchodování stejně jako s různými národnostmi obchodovaných osob včetně kulturních specifik, rozdílů v mentalitě a různého právního postavení. Efektivita obecných programů a opatření může být proto tváří v tvář tak rozmanitým potřebám diskutabilní. Jaké faktory ovlivňují zranitelnost migrantů vůči vykořisťování? Ve světě, kde je realitou nerovnoměrné rozdělení bohatství a ve kterém existují země, v nichž je velmi problematické zajistit si základní životní potřeby, a současně země, kde v tomto smyslu panuje významný přebytek, je pohyb osob z chudých do bohatších zemí naprosto zákonitý. Pokud se lidem postaví do cesty překážky ve formě restriktivní imigrační politiky, je minimální šance, že je to od migrace odradí, budou však muset spoléhat na flexibilnější, obvykle nezákonné postupy. 3 Jde zejména o zprostředkování práce Ukrajinci usazenými v ČR a propojenými na české firmy a podnikatele pro osoby pocházející z Ukrajiny, ale i dalších zemí bývalého Sovětského svazu. 4 Informace v tomto smyslu má La Strada ČR od organizací v Holandsku, Velké Britanii, Rakousku či Norsku. Vnitrostátní kontext 5

6 Je zajímavé, ale logické, že migrace, která má za následek zranitelnost migrantů 5 vůči vykořisťování, se velmi často prolíná nebo je dokonce identická s migrací, která se často označuje za zátěžovou. Myslí se tím migrace, kdy cizinci nemají možnost získat status, jenž by jim umožnil úplnou nezávislost na zprostředkovatelích nebo na výhodách poskytovaných státem (např. azylová procedura). Závislost na zprostředkovatelích spojuje migranty se zločineckými strukturami, protože zprostředkovatelé jsou většinou ti, kteří dokáží obejít legislativní překážky a zařídit svými cestami, cokoliv je třeba. Závislost na výhodách poskytovaných státem je zase identifikuje jako ty, kteří zneužívají systém. Je tedy zjevné, proč je tento druh migrace vnímán státem jako zátěžový. Teoreticky by však tato forma migrace mohla být méně zátěžová, pokud by se více zvažovala širší nabídka legálních možností migrace a využívání potenciálu, který migranti pro cílovou zemi mohou přestavovat, a to na úkor obvyklých restriktivních migračních opatření. Mezi osobami potenciálně či skutečně vykořisťovanými či obchodovanými za účelem nucené práce v ČR v podstatě nejsou čeští občané, občané Evropské unie či dalších zemí, kteří nebudou mít na území ČR problém s legálním pobytem či prací (např. USA, Švýcarsko, Norsko apod.). Jako velmi významný faktor ovlivňující zranitelnost migrantů vůči vykořisťování je sama specifická situace migrantů z méně rozvinutých či ekonomicky slabších zemí, než je ČR. Důsledkem je, že kvůli nelegálnímu pobytu nebo nejistému pobytovému statusu je lze lehce manipulovat či vydírat. Často si už z domova přinášejí nedůvěru vůči státním orgánům, která je živena pravdivými i nepravdivými informacemi od vykořisťovatelů, a proto se ve většině případů nebudou obracet na příslušné orgány kvůli ochraně svých práv 6. Situace není o moc lepší, ani když přicestují legálně a z nějakého důvodu oprávnění k pobytu ztratí nebo jeho platnost vyprší. Dostávají se pak do obdobné situace jako nelegální migranti. Uvědomujíce si těžkou sociální a ekonomickou situaci v domovské zemi, jsou ochotni snášet vykořisťující praktiky (nejčastěji zadržování mzdy či dokladů) s vidinou alespoň nějakého minimálního výdělku, který by se dal přivézt nebo poslat domů. 5 V této zprávě se pro zjednodušení používá generické maskulinum, avšak označení osob v mužském tvaru zahrnují vždy muže i ženy. 6 Tuto situaci jasně označila jedna z osob dotazovaných v rámci výzkumu, když řekla, že nelegální status je bič vykořisťovatelů nad migranty. U cizinců legálně pobývajících na území je faktorem, který významně zvyšuje jejich zranitelnost vůči vykořisťujícím zaměstnavatelům, vázanost pracovního povolení cizince na jednoho zaměstnavatele, na místo práce, na určitý druh práce a na dobu maximálně jednoho roku. Pracovní povolení a povolení k pobytu jsou vzájemně propojené, a proto ztráta nebo ukončení jednoho má za následek zrušení druhého. Tato situace zjevně na straně cizince eliminuje možnosti obrany, pokud ho zaměstnavatel vykořisťuje, a dává mu pouze možnost snášet vykořisťování nebo přijít o zaměstnání a současně i povolení k pobytu. Zranitelnost cizinců do značné míry ovlivňují také chybějící informace o podmínkách zaměstnávání, možnostech obrany vůči vykořisťujícím praktikám i nedostatek politické vůle eliminovat okolnosti přispívající k možnému vykořisťování migrantů. Spotřebitelský tlak na co nejnižší ceny a snaha výrobců o co nejvyšší ziskovost, případně nedostatek finančních prostředků u neziskových subjektů (např. nemocnic) též významně relativizují důležitost dodržování pracovněprávních předpisů a zákazu nucené práce. Velmi důležitým faktorem je také častá percepce migrantů z ekonomicky slabších či méně rozvinutých zemí jako těch, kteří jsou obvykle ve spojení se zločinem a berou práci místním lidem. Je zčásti způsobena i nedostatkem politické vůle tuto situaci měnit. V konečném důsledku snaha o boj se zločinem spojeným s migranty ve formě přitvrzování migrační politiky a velké ochrany pracovního trhu jsou právě těmi faktory, které nakonec nutí cizince k nelegálním aktivitám pro nedostupnost legálních možností výdělku. Poptávka po práci migrantů zjevně existuje, nabídka taky. Je pouze otázkou, zda by nebylo dobré najít způsob, jak by se obě mohly propojit legální cestou a bez rizika pro slabší stranu. Jaká je právní úprava nucené práce v České republice? Zákaz nucené práce je obsažen v mezinárodních smlouvách 7, kterými je ČR vázána a které jsou podle Ústavy součástí právního řádu. V případě rozporu s vnitrostátním předpisem má mezinárodní smlouva přednost 8. Tento zákaz je obsažen i v základním vnitrostátním dokumentu o lidských právech v Listině základních práv a svobod 9. Článek 9 stanoví, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. 7 Např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, 1950, vyhlášena pod č. 209/1992 Sb., čl. 4; Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, 1966, vyhlášen pod č. 120/1976 Sb., čl. 8 8 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky, ve znění pozdějších předpisů, čl Usnesení předsednictva České národní rady 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, čl. 9 Vnitrostátní kontext 6

7 Dále obsahuje negativní vymezení nucené práce převzaté z Úmluvy o nucené nebo povinné práci 10 a s menšími variacemi obsažené také v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. Podle něho se zákaz nucené práce nevztahuje například na práce ukládané zákonným způsobem osobám ve výkonu trestu, na vojenskou službu, na službu vyžadovanou zákonem v případě život ohrožujícího nebezpečí či živelních pohrom a na jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých. Pozitivní vymezení nucené práce však toto, ani žádné jiné ustanovení neobsahuje. Proto je nutné použít Úmluvu o nucené nebo povinné práci, která nucenou nebo povinnou práci definuje jako každou práci nebo službu, která se na kterékoliv osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoliv trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně 11. Přestože se přijetím Úmluvy státy zavazují trestat nucenou nebo povinnou práci jako trestný čin 12, v českém trestním zákoně 13 nucená práce jako trestný čin uvedena není 14. Nezmiňuje se však ani v jiných právních předpisech, což způsobuje značné problémy s aplikací zákazu nucené práce, protože její definice není inkorporována do žádné vnitrostátní právní normy. Ze stejného důvodu se objevují také významné problémy s aplikací nové definice trestného činu obchodování s lidmi, která vstoupila v platnost v roce 2004 a vychází z definice obchodování s lidmi obsažené v Palermském protokolu 15 a v Rámcovém rozhodnutí Rady o obchodování s lidmi 16. Podle této definice se za obchodování s lidmi trestá ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, a to v případech, kdy je předmětná osoba mladší 18 let. Při obchodování s dospělými osobami se 10 Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci, 1930, vyhlášena pod č. 506/1990 Sb. 11 Čl. 2 Úmluvy 12 Čl. 25 Úmluvy 13 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 14 Trestní zákon neobsahuje trestný čin nucené práce, obsahuje však trestné činy vydírání a útisku. Tato ustanovení zajišťují trestnost případů, kdy je osoba nucena, aby něco konala, opomenula nebo trpěla prostřednictvím násilí nebo hrozby násilí (vydírání) anebo prostřednictvím zneužití tísně nebo závislosti (útisk). Nucenou práci lze pod tato ustanovení subsumovat. 15 Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména ženami a dětmi, doplňující Úmluvu o mezinárodní organizované trestné činnosti, Palermo, Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/JHA o boji proti obchodování s lidmi pro trestnost vyžaduje navíc použití násilí nebo pohrůžky násilí, lest anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti 17. V obou případech je základní trestní sazba dvě léta až deset let, u kvalifikovaných skutkových podstat může dosáhnout až patnácti let. Doposud neexistuje rozhodnutí soudu podle této definice a chybějící judikatura způsobuje problémy vyšetřovatelům a policistům, kteří si stěžují na absenci jasného výkladového stanoviska, zejména pokud jde o interpretaci nucené práce. Pomoc v tomto případě nabízí Mezinárodní organizace práce (MOP), která jako autor Úmluvy o nucené a povinné práci poskytuje návod k interpretaci definice nucené práce (viz výše). K tomu, aby se jednalo o nucenou práci, definice předpokládá existenci dvou podmínek. Jednak to musí být práce nebo služba, která se vymáhá pod pohrůžkou trestu, a dále musí být splněna podmínka nedobrovolnosti. V souvislosti s první podmínkou se uvádí, že trestem ve smyslu definice může být ztráta práv anebo výhod. MOP dále nabízí 6 indikátorů nucené práce 18, které se v běžných podmínkách u osob podrobených nucené práci vyskytují i v kombinaci. fyzické či sexuální násilí nebo jeho hrozba omezení svobody pohybu dlužní otroctví 19 zadržování odměny za práci či odmítnutí vyplacení odměny zadržování cestovních či jiných identifikačních dokladů 17 Ust. 232a trestního zákona 18 International Labour Office, 2005, Human Trafficking and Froced Labour Exploitation Guidance for Legislation and Law Enforcement, Geneva, str Podle Dodatkové úmluvy OSN o zákazu otroctví, obchodu s otroky a institutů a praktik podobných otroctví, 1956, je definováno jako stav anebo okolnost, které jsou založené na závazku dlužníka, že poskytne svoje služby anebo služby osoby, kterou má pod kontrolou, jako zajištění dluhu, a to za předpokladu, že hodnota těchto služeb podle rozumného odhadu se neuplatňuje k umoření dluhu anebo že délka a povaha těchto služeb není příslušně omezena a definována. (Vlastní překlad.) Vnitrostátní kontext 7

8 vyhrožování udáním příslušným úřadům Druhá podmínka, tedy že se osoba k dané práci nenabídla dobrovolně, se s první do značné míry překrývá. Těžko si lze představit, že někdo vykonává dobrovolně práci, ke které je nucen pod pohrůžkou trestu. I v této oblasti však MOP poskytuje určitá vodítka či ukazatele. Je důležité mít na paměti, že i zdánlivě dobrovolné přijetí pracovní nabídky může být výsledkem manipulace nebo neinformovaného rozhodnutí. Jakékoliv omezování možnosti opustit práci bez ohledu na to, zda jde o fyzické omezení nebo psychologický nátlak například formou zadržování mzdy, může být považováno za nucenou práci i v případě, že rozhodnutí o přijetí práce bylo naprosto svobodné 20. Indikátory nedobrovolnosti se s indikátory pohrůžky trestu mohou do značné míry prolínat. Jako ukazatele naznačující splnění podmínky nedobrovolnosti podle definice nucené práce MOP uvádí: podvod nebo falešné sliby ohledně druhu a podmínek práce zadluženost (nemusí jít přímo o dlužní otroctví), způsobená pozměňováním účtů, přehnanými cenami, podhodnocením vyráběného zboží nebo poskytované služby, nadhodnocenými úrokovými sazbami apod. psychický nátlak tj. příkaz k práci zajištěný výhrůžkou trestu za neuposlechnutí zbavení osobní svobody, uvěznění v místě výkonu práce zadržování nebo nevyplácení odměny za práci zadržování dokladů nebo jiných hodnotných věcí prodej osoby do vlastnictví jiného Mezi tyto ukazatele dále patří i zdědění otrockého či jiného nesvobodného postavení a únos, ale tyto se v našich podmínkách téměř nevyskytují Podle International Labour Office, 2005, Human Trafficking and Froced Labour Exploitation Guidance for Legislation and Law Enforcement, Geneva, str Podle International Labour Office, 2005, A global alliance against forced labour, Global Report under the Follow-up to the ILO Declaration on Fundamental Principles and Rights and Work, Report I (B), International Labour Conference, 93 rd Session, Geneva, str. 6 Jak uvádí MOP, úplná implementace standardů MOP o právech spojených s prací pro všechny pracovníky, včetně migrantů, je klíčová při snaze o odstranění podmínek, které umožňují obchodníkům s lidmi a bezohledným zaměstnavatelům vykořisťovat pracovníky díky jejich státní příslušnosti a pobytovému statusu. 22 Z tohoto pohledu je pak velmi důležité, zda existuje efektivní kontrola dodržování pracovních podmínek a standardů. Kontrolní mechanismy na úseku práce a zaměstnanosti jsou v České republice poměrně propracované. Základními právními předpisy v této oblasti jsou zákoník práce 23, zákon o zaměstnanosti 24 a zákon o inspekci práce 25. Zákoník práce ukládá všem zaměstnavatelům povinnost pečovat o vytváření a rozvíjení pracovněprávních vztahů v souladu se zákoníkem a dalšími předpisy a s dobrými mravy 26. Při porušování pracovněprávních předpisů zaměstnavatelem je kontrolní pravomoc dána nadřízenému orgánu zaměstnavatele, odborovým orgánům, úřadům práce a inspektorátům práce 27. Nadřízeným orgánem zaměstnavatele je orgán, který řídí zaměstnavatele 28 a sleduje, jak plní své povinnosti při vytváření pracovněprávních vztahů. Je oprávněn ze zjištěných porušení vyvozovat důsledky. Existuje-li u zaměstnavatele odborová organizace, má odborový orgán pravomoc vykonávat u zaměstnavatele kontrolu nad dodržováním pracovněprávních předpisů, vnitřních předpisů a závazků vyplývajících z kolektivních smluv. Úřady práce a inspektoráty práce provádějí kontroly jednak z vlastní iniciativy, jednak na základě podnětu ke kontrole. Jejich pravomoc na úseku kontrolní činnosti je rozdělena. Inspektoráty práce vykonávají kontrolu zaměřenou na dodržování pravidel týkajících se bezpečnosti práce, pracovní doby, mzdy, pracovních podmínek či 22 International Labour Office, 2005, Human Trafficking and Froced Labour Exploitation Guidance for Legislation and Law Enforcement, Geneva, str Zákon č. 65/1965 Sb, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 24 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 25 Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů 26 Ust. 8 odst. 3 zákoníku práce 27 Ministerstvo práce a sociálních věcí, Informace pro občany při porušování pracovněprávních předpisů zaměstnavatelem, k dispozici na 28 Např. zakladatelé státních podniků, zřizovatelé rozpočtových a příspěvkových organizací. 29 Zejména na základě zákoníku práce, zákonů o mzdě, o platu, o kolektivním vyjednávání a o cestovních náhradách. Vnitrostátní kontext 8

9 kolektivního vyjednávání 29. Úřady práce se zaměřují zejména na kontrolu závazků vyplývajících ze zákona o zaměstnanosti, tedy na úseku zprostředkování zaměstnání, podpory v nezaměstnanosti, pracovních agentur, zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí, aktivní politiky zaměstnanosti apod. 30. Oba subjekty, inspektoráty i úřady práce, poskytují podle zákona také poradenství v oblasti svojí působnosti, avšak je diskutabilní, nakolik je tato služba, vzhledem k jazykové bariéře a nedostatku informací, využitelná pro pracující cizince 31. Přestože je kontrola na úseku práce a zaměstnanosti poměrně dobře zajištěna, není zcela jasné, kdo by měl vykonávat kontrolu dodržování zákazu nucené práce vzhledem k tomu, že tento pojem se kromě Listiny základních práv a svobod a trestního zákona (a to pouze jako jeden z účelů obchodování s lidmi) v žádném dalším vnitrostátním předpisu neobjevuje. Za této situace vlastně není možné žalovat kohokoliv za porušení zákazu nucené práce, přičemž nucenou práci lze považovat za důsledek neschopnosti státu zajistit na svém území dodržování standardů v oblasti pracovních podmínek. Úmluva o nucené a povinné práci nerozlišuje mezi státními příslušníky a občany cizích států, a tudíž se povinnost státu chránit osoby před nucenou prací vztahuje i na migranty. To je zvlášť důležité v kontextu České republiky, která přistoupila k mnoha úmluvám Mezinárodní organizace práce, ale není mezi nimi ani jedna z těch, které zajišťují ochranu práv migrantů 32. Jaké jsou možnosti pomoci obchodovaným osobám? 30 Navíc kontrolují úřady práce i dodržování zákona o ochraně zaměstnanců před platební neschopností zaměstnavatele. 31 Ust. 8 odst. 1 písm. f) zákona o zaměstnanosti a ust. 4 odst. 2 písm. d) a 5 odst. 1 písm. k) zákona o inspekci práce. 32 Zejména Úmluva č. 97 o migraci za prací a Úmluva č. 143 o doplňujících ustanoveních týkajících se migrujících pracovníků 33 Usnesení vlády ČR č. 849 ze dne 3. září 2003 Státem garantovaný a financovaný systém péče o obchodované osoby funguje v ČR od roku 2003, kdy byla vládou přijata Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v ČR 33 (dále jen Strategie ) jako první komplexní a systémový vládní dokument zabývající se touto problematikou v ČR. Součástí strategie byl i Model podpory a ochrany obětí obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (dále jen Model ), který představoval mechanismus spolupráce zainteresovaných subjektů (vládních i nevládních) s cílem poskytnout obchodovaným osobám adekvátní péči. Přijetí Strategie a vytvoření Modelu předcházelo předávání zkušeností nevládních neziskových organizací s poskytováním služeb obchodovaným osobám 34 a aktivní účast ČR na Globálním programu OSN proti obchodování s lidmi, který se realizoval v letech Jeho cílem bylo mimo jiné i vytvoření funkčního systému péče pro obchodované osoby. Jak vyplývá z názvu Strategie, pomoc v rámci Modelu byla poskytována výlučně osobám obchodovaným za účelem sexuálního vykořisťování. To souviselo s tehdejší legislativou, neboť až do roku 2004 obchodování s lidmi podle trestního zákona představovalo pouze zlákání, najmutí nebo dopravení ženy (od roku 2002 osoby obecně) do ciziny (od roku 2002 i z ciziny) s úmyslem, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným. Až novelou trestního zákona z roku byla definice rozšířena o další formy obchodu s lidmi včetně nucené práce (viz část pojednávající o právní úpravě). Od roku 2004 se Model dále modifikoval, přizpůsoboval praxi a byl přejmenován na Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v ČR (dále jen Program ) 36. Název indikuje, že již není vyloučeno zařadit do Programu osoby obchodované za jiným účelem, než je sexuální vykořisťování. Ke dni konečné finalizace textu tohoto výzkumu 37 byla však do Programu zařazena pouze jedna osoba obchodovaná za ji- 34 V tomto směru přispěla významnou mírou La Strada ČR, která byla dlouhé roky jedinou organizací, která tyto služby poskytovala. 35 Zákon č. 537/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 36 V rámci Programu jsou obchodovaným osobám nabízeny především následující služby: okamžité vysvobození z místa vykořisťování, legalizace pobytu na území ČR po dobu trvání trestního řízení, ve výjimečných případech možnost udělení trvalého pobytu z humanitárních důvodů, ubytování na utajeném místě, finanční podpora, doprovodná sociální práce, psychosociální poradenství a psychoterapeutické služby, právní poradenství, tlumočení, zdravotní péče, rekvalifikační kurzy, pomoc při hledání zaměstnání, pomoc s péčí o děti apod. V nejzávažnějších případech existuje možnost zařazení oběti do programu ochrany svědka podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tato možnost zatím nebyla u obětí obchodování s lidmi v České republice v praxi využita Vnitrostátní kontext 9

10 ným účelem, než je sexuální vykořisťování 38. Přestože o vstup do Programu požádalo více osob, nedostaly pozitivní stanovisko policie k zařazení. Obecně je Program přístupný cizincům a cizinkám i občanům a občankám ČR, kteří důvodně prohlásí, že se stali oběťmi obchodování s lidmi. Není rozhodující, zda jde o obchod přeshraniční nebo v rámci státních hranic, a nejsou vyloučeny ani další formy obchodování kromě sexuálního vykořisťování. Podmínkou vstupu do Programu je však spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Ta sice není vyjádřena v dokumentech k Programu, ale v praxi se jí nelze vyhnout. Program totiž podle příslušných dokumentů začíná 30denní lhůtou, ve které si má obchodovaná osoba promyslet svou spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. V praxi se ale k návrhu na zařazení osoby do Programu, pokud jej podává nezisková organizace, a ne policie, vždycky vyžaduje stanovisko policie k případu. Jedná se tu o praktickou aplikaci slova důvodně při vymezení okruhu osob oprávněných ucházet se o vstup do Programu na ty, jež důvodně prohlásí, že se staly obětí obchodování s lidmi. Slovo důvodně znamená, že musí existovat skutečnosti, které opodstatňují zařazení osoby do Programu. Tyto skutečnosti ověřuje policie ve formě stanoviska k návrhu neziskové organizace, na základě kterého se o návrhu rozhoduje. Toto je jeden z důvodů, pro který přes teoretickou možnost Program téměř není využíván osobami obchodovanými za jiným účelem, než je sexuální vykořisťování. Tato otázka ale souvisí i s dalšími důvody, jako je nejasná interpretace nucené práce a jiných forem vykořisťování v definici obchodování s lidmi. Ta v praxi komplikuje vyšetřování i zařazování potenciálních obětí do Programu. Často je pro příslušné orgány těžké odlišit nucenou práci od špatných pracovních podmínek, případně nucenou práci od obchodu s lidmi za účelem nucené práce. Dalším důvodem je i nedostatek kapacit příslušných orgánů činných v trestním řízení, které nebyly navýšeny v souvislosti s rozšířením skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Velmi problematickou je stále (mimo jiné i z výše uvedených důvodů) identifikace osob obchodovaných za jinými účely, než je sexuální vykořisťování. Zvlášť v situaci, kdy ani identifikace osob obchodovaných za účelem sexuálního vykořisťování není ujasněná a jednotně aplikovaná všemi relevantními subjekty. Důležitým bodem je však i neochota rozšiřovat Program i pro osoby obchodované za jinými účely spojená s obavami z velkého nárůstu potenciální klientely a s nedostatečnou kapacitou Programu tento nárůst absorbovat. Jisté, ale zatím nejasné možnosti řešení se diskutují v souvislosti s transpozicí Směrnice Evropské rady 2004/81/ EC. Na jejím základě byla přijata novela cizineckého zákona, která přináší možnost udělení víza za účelem ochrany obchodovaným osobám a dalším cizincům, kteří se stali oběťmi převaděčství za předpokladu, že spolupracují s orgány činnými v trestním řízení. V této souvislosti se diskutuje o vytvoření speciálního programu pro tuto kategorii osob, mezi které by patřily i osoby obchodované za jinými účely, než je sexuální vykořisťování. Navíc ministerstvo vnitra připravuje na druhou polovinu roku 2006 koncepční materiál, který by měl být zaměřen na tuto kategorii osob. Teoreticky by tedy osoby obchodované za jiným účelem, než je sexuální vykořisťování, měly mít stejné možnosti podpory a ochrany jako osoby obchodované do sexuálního průmyslu. V praxi to však z důvodů uvedených výše nefunguje. Naději na komplexnější řešení této problematiky by mohly přinést zmiňované aktivity ministerstva vnitra. Důležité však je, aby se do řešení problematiky zapojily i další rezorty, zejména ministerstvo práce a sociálních věcí jako ústřední orgán státní správy pro oblast zaměstnanosti a gestor sledování smluvních závazků vyplývajících z úmluv MOP. Mnohé nevládní organizace jsou také schopny přispět svojí odborností do diskuse o zákazu nucené práce a jeho uplatňování v ČR a být přínosem ve snaze o nalezení vhodného řešení v této oblasti. 38 Podle evaluačního výzkumu Programu představují osoby obchodované za jiným účelem, než je sexuální vykořisťování, 44% všech klientek nezařazených do Programu (Demografické informační centrum o. s., 2006, Evaluační výzkum: Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v ČR, Praha, Ministerstvo vnitra ČR, str. 34 Vnitrostátní kontext 10

11 VÝSTUPY Z VÝZKUMU Výstupy z dotazníkového šetření V rámci dotazníkového šetření se vrátilo 20 z 35 rozeslaných dotazníků, z nichž 6 vyplnili příslušníci a příslušnice Služby cizinecké a pohraniční policie PČR (SCPP), 5 zaměstnanci Správy uprchlických zařízení (SUZ), 8 pracovníci a pracovnice nevládních neziskových organizací (NNO) a 1 příslušnice Služby kriminální policie a vyšetřování PČR (SKPV). V několika vrácených dotaznících však nebyly vyplněny odpovědi na všechny otázky. První dvě otázky se zaměřovaly na to, zda mají respondenti jakékoli v informace o nucené práci a o obchodu s lidmi za účelem nucené práce v ČR. Většina dotazovaných odpověděla na tyto otázky kladně, pouze v jednom případě byla odpověď záporná. Šlo o dotazník vyplněný zaměstnanci SUZ. Z této instituce se však vrátilo 5 dotazníků a všechny zbylé poskytují poměrně konkrétní informace. Dotazovaní příliš nerozlišovali mezi nucenou prací a obchodem s lidmi za účelem nucené práce, avšak v praxi se tyto pojmy často prolínají a za legislativních podmínek v ČR mohou v některých případech úplně splývat. Přestože otázka nesměřovala k tomu, aby respondenti uváděli definice těchto pojmů, v některých případech se tak stalo. Respondenti pak zmiňují zneužívání tísnivé situace cizinců, v jednom případě byl obchod s lidmi za účelem nucené práce označen za otroctví ve třetím světě. Toto chápání se dále odrazilo i v dalších odpovědích, a proto nebyly vždy všechny započítány mezi relevantní odpovědi na danou otázku. Dále respondenti odpovídali na otázku, zda mají uváděné informace z osobní zkušenosti, a pokud ne, pak z jakého zdroje. Z povahy subjektů, které dotazníky vrátily vyplněné, vyplývá, že informace o nucené práci a obchodu s lidmi za účelem nucené práce nemají dotazovaní z vlastní zkušenosti, ale povětšině z přímého kontaktu s migranty, kteří popisované situace zažili. Obdobná byla otázka, v jaké roli se respondenti k těmto informacím dostali, a zřejmě proto ji někteří dotazovaní nechali nezodpovězenou (4). Podle zbylých odpovědí se respondenti k těmto informacím dostali jako policisti a policistky (5), pracovníci a pracovnice SUZ (4) a jako osoby pracující na různých pozicích v NNO (4). Další otázka směřovala k tomu, v jakých průmyslových (pracovních) odvětvích se podle respondentů objevuje nucená práce. Tato otázka byla relevantně zodpovězena v 16 dotaznících. Ve zbylých čtyřech dvakrát nebyla vyplněna, jednou byla vyplněna pouze z pohledu sexuálního vykořisťování (což není předmětem tohoto šetření) a jednou byla zodpovězena osobou, která pod obchodem s lidmi za účelem nucené práce rozuměla otroctví ve třetím světě, což některé další odpovědi významně zkresluje, a proto nebyla započítána mezi relevantní odpovědi. Z průmyslových odvětví, kde se podle respondentů objevuje nucená práce, bylo nejčastěji zmiňováno stavebnictví (v 11 případech). Dalšími nejčastěji uváděnými oblastmi bylo zemědělství, včetně zahradnictví a lesnictví, uvedeno v 6 případech, a oblast služeb (obsluha v restauracích, úklid, práce v baru/kuchyni), zmiňovaná ve 4 případech. V několika odpovědích se objevila i práce ve skladech a nemocnicích či v oblasti prostituce. Ojediněle byly uváděny i případy nátlaku k páchání trestné činnosti, nucená práce v domácnostech a nucená žebrota. Ve svých odpovědích na tuto otázku se respondenti vyjadřovali také k povaze práce (9). Ve 4 případech uvedli, že jde o fyzicky náročnou a špatně placenou práci bez zajištění bezpečnosti a o zneužívání cizinců k nucené práci. Jmenovali také pomocné práce v různých oblastech (3) a manuální práce (2). Tato otázka byla dále rozšířena o podbody směřující k zjištění státní příslušnosti osob objevujících se v kontextu nucené práce a způsobu, jakým se tyto osoby dostaly do ČR. V drtivé většině případů byly zmiňovány osoby z bývalého Sovětského svazu (v 17 případech), z toho nejčastěji z Ukrajiny (11), Ruska (5), Moldávie (4), Kazachstánu (2), Gruzie (2), Běloruska (1) a Čečenska (1). Druhou nejčastěji zmiňovanou oblastí byla Asie (v 6 případech). Pokud se uvádějí konkrétní země, pak je to Mongolsko (3), Čína (2) a Vietnam (1). Tyto informace jsou v souladu s oficiálními statistikami, podle nichž je v ČR na pracovním trhu mezi cizinci z třetích zemí nejvíce občanů Ukrajiny a Vietnamu 39. Ve 2 případech jsou dále zmiňováni bulharští státní příslušníci, přičemž u žen se nucená práce jasně dává do souvislosti s prostitucí. Ojediněle jsou v odpovědích uvedeni i občané bývalé Jugoslávie, Rumunska a Slovenska. Otázka na způsob, jakým se tyto osoby dostaly do ČR, byla často interpretována jako otázka na dopravní prostředky, případně nebyla zodpovězena vůbec. Ze zbylých 9 případů ve 2 respondenti uvedli, že migranti se na území ČR dostávají nelegálně, např. podvodným získáním povolení k pobytu či víza. V ostatních 7 případech však jasně 39 Horáková M., 2004, Trendy v zahraničních pracovních migracích v ČR v letech , Praha, VÚPSV, str. 4 Výstupy z výzkumu 11

12 převládá informace o legálním resp. pololegálním 40 vstupu na území s platným turistickým či dlouhodobým vízem nebo pracovním povolením a tedy současně i s povolením k pobytu. V jednom z dotazníků SCPP se uvádí souvislost mezi zavedením vízové povinnosti a nárůstem výskytu nelegálního překročení hranice, což je v souladu s častou argumentací NNO, že zpřísňování migrační politiky často vede k větší závislosti migrantů na lidech, kteří dokáží využívat k překročení hranic nelegálních prostředků a cest. Jedna z odpovědí také podporuje poznatek z praxe, že cizinci jsou často obchodováni/rekrutováni k nucené práci až na území ČR v důsledku těžkého sociálního a finančního postavení, do něhož se jako cizinci často dostávají. Tuto situaci jasně ilustruje jedna z odpovědí, v níž se uvádí: Také jde o cizince, kteří mají problém s pobytem cizinecká policie jim jej neprodloužila a oni v návaznosti na to spadnou do ilegality a stávají se snadnou kořistí pro obchodníky s nucenou prací. V dotaznících se také uvádí téměř klasický případ vykořisťování v rámci klientského systému, kdy po příjezdu klient cizincům najde práci a sebere jim doklady. Po skončení práce jim však nezaplatí a oni se ocitají v nelehké situaci, kdy si musí zajistit peníze alespoň na návrat domů. Další dvě otázky se zaměřovaly na zjištění informací o pracovních a životních podmínkách. Ze 16 relevantních odpovědí 41 se všichni respondenti shodli na tom, pracovní podmínky cizinců v kontextu nucené práce či obchodu s lidmi za účelem nucené práce jsou minimálně nestandardní až velmi špatné. Vyjádření v dotaznících se pohybovala od velmi obecných až k poměrně podrobným popisům. V rámci obecných vyjádření jsou zmiňovány podmínky pro nás dosti nepředstavitelné, práce bez pravidel a podmínky jako v gulagu anebo zaměstnání bez záruk. V podrobnějších popisech se uvádí, že cizinci museli pracovat 10 popř. 12 až 16 hodin denně (7 dní v týdnu), bez smlouvy, zdravotního pojištění, za minimální anebo žádnou mzdu, byla jim omezována svoboda pohybu, odebírány doklady a vyhrožováno udáním na policii či fyzickým násilím jim nebo blízkým osobám. Pokud jde o životní podmínky, informace v dotaznících nejsou příliš podrobné a omezují se na konstatování, že cizinci, na které je výzkum zaměřený, žijí obvykle v ubytovnách a že podmínky v nich jsou ubohé či nuzné často s velmi nízkým hygienickým standardem (8). V jednom případě se zmiňuje dlužní otroctví. Z popisu v dotazníku nelze určit, zda o dlužní otroctví skutečně šlo, ale podle popsaných skutečností k němu rozhodně dojít mohlo, což je v souladu s poznatky z praxe. Ve 2 případech 40 Myslí se vstup na základě pozvání české ho občana, kterého však cizinec nezná. 41 Důvody vyloučení 4 odpovědí jsou stejné jako u předchozí otázky. se uvádí omezování práv a svobody pohybu a vyhrožování udáním příslušným úřadům. Ve 3 případech se zmiňuje vyhrožování násilím nebo fyzické či sexuální násilí. Zadržování mzdy a dokladů vyplývá z dotazníků jako běžná praktika (zmíněno v 9 a 7 případech). Základní indikátory nucené práce podle MOP 18 a jejich četnost podle odpovědí v dotaznících jsou uvedeny v následující tabulce. Indikátor Četnost výskytu Vyhrožování násilím nebo fyzické či sexuální násilí 3 Omezování svobody pohybu 2 Dlužní otroctví 1 Zadržování odměny za práci anebo nevyplácení odměny 9 Zadržování pasu či identifikačních dokladů 7 Vyhrožování udáním příslušným úřadům 2 Na otázku, zda je nucená práce v ČR problémem, odpovědělo 9 respondentů kladně a 7 záporně. Z kladných odpovědí 5 respondentů označilo problém nucené práce jako závažný nebo rozsáhlý. Některé z odpovědí se soustřeďují na postavení migrantů a uvádějí, že situace, v níž se tito lidé nacházejí, je problémem a že problémem je také jejich nelegální status, který je uvádí do zranitelného postavení. Jedna odpověď je polemická a uvádí, že je otázkou, pro koho je nucená práce problém. Pro migranty určitě a pro ostatní lidi až v momentě, kdy se kvůli tísni cizinci uchýlí k nezákonné či trestné činnosti. V záporných odpovědích se zmiňuje, že problémem není nucená práce, ale nelegální práce a nelegální pobyt cizinců, kriminalita a porušování zákonů. Dále respondenti odpovídali na otázku, kdo si myslí, že se nejčastěji dostane do kontaktu s migranty obchodovanými za účelem nucené práce. V 15 případech byly označeny státní orgány, z nich nejčastěji policie (14) a pracovníci azylových zařízení (6). Další skupinou jsou NNO (5) a ve dvou případech byli označeni lidé na pracovištích a na stavbách, kde migranti pracují. Na poslední otázku, které subjekty by podle respondentů měly být nejdůležitější v řešení otázky obchodu s lidmi za účelem nucené práce v ČR, bylo poskytnuto pouze Výstupy z výzkumu 12

13 několik přímých odpovědí. Mnozí z dotazovaných diskutovali o možných řešeních anebo sdíleli zkušenosti ze zahraničí. Mezi přímými odpověďmi se nejčastěji objevuje policie a ministerstvo vnitra (5), ve 3 případech se uvádí, že řešení se musí hledat na politické úrovni. Jedna z odpovědí označuje za důležité, aby policie a jiné státní složky tuto problematiku vnímaly jako skutečný problém a nezpochybňovaly výpovědi obětí a svědků. Další předpokládá, že nejdřív by měl existovat někdo, kdo by tuto otázku chtěl řešit. V návrzích je zmíněno, že snížení počtu těchto případů by mohlo přinést zjednodušení žádosti o práci a pobyt v ČR. Pokud si obyčejný člověk dokáže vyřídit vše sám, potom nebude potřebovat prostředníka a nebude se tak vystavovat riziku podvodu a zneužití. Zajímavým je také příklad ze zahraničí, podle kterého v některých zemích existuje zákon, na jehož základě zaměstnavatelé zodpovídají za zaměstnance, kteří pracují na půdě jejich podniku. To by mohlo pomoci s řešením současné situace, kdy klienti 42 přebírají zodpovědnost za nedodržování standardů v oblasti pracovních podmínek pod hlavičkou zprostředkovatelny práce. Výstupy z rozhovorů s migranty a relevantními odborníky 43 a z případových studií 44 V této části výzkumu se podařilo shromáždit hlavně informace týkající se ukrajinské a vietnamské migrantské komunity v ČR. Informace z ukrajinského prostředí poskytli migranti samotní. Informace z vietnamského prostředí byly získány od odborníků, 42 Zprostředkovatelé práce pro pracovníky zejména z bývalého Sovětského svazu nejčastěji spojovaní s ukrajinskou komunitou v ČR. 43 V rámci výzkumu byly uskutečněny rozhovory s 20 respondenty, z nichž 15 bylo z řad migrantů a 5 bylo vedeno s odborníky, kteří se v rámci pracovní činnosti dostávají do kontaktu s problematikou obchodu s lidmi, nucené práce a obchodu s lidmi za účelem nucené práce. Rozhovory s migranty probíhaly formou tří fokusních skupin, z nichž první byla složena ze 4 žen, 3 Ukrajinek a 1 Moldavanky žijící před příjezdem do ČR na Ukrajině, ročníky 1954 až V ČR pracovaly jako zemědělské dělnice a kontakt byl navázán poté, co se v pražské kanceláři Mezinárodní organizace pro migraci byly informovat o možnostech a pravidlech pobytu na území. Další skupinu tvořilo 5 žen, Ukrajinek, ročníky 1964 až Během pobytu na území pracovaly v pohostinství jako servírky, kuchařky a uklízečky. Kontakt však byl navázán až po jejich zajištění cizineckou policií, za pobytu v zajišťovacím zařízení pro cizince. Třetí skupina byla složena ze 6 mužů, z nichž 2 byli občané Běloruska a 4 občané Ukrajiny, ročníky 1959 až V ČR pracovali ve stavebnictví a kontakt byl navázán po opakovaných setkáních v prodejně potravin poblíž staveniště, na kterém pracovali. >> kteří s komunitou přicházejí do styku, a částečně i ze zkušeností společnosti La Strada ČR s poskytováním sociálních služeb osobám pocházejícím z Vietnamu. Toto zaměření zrcadlí existující vybudované kanály získávání informací z migrantských komunit. Navíc koresponduje také s oficiálními statistickými údaji, podle kterých jsou občané Vietnamu a Ukrajiny nejpočetnějšími skupinami cizinců ze třetích zemí mimo EU na území ČR 45 a stejně tak jsou i nepočetnějšími skupinami cizinců z třetích zemí na českém pracovním trhu 2. Situace před odjezdem, motivace, přeprava, kontakt na práci, imigrační status Situace migrantů v zemi původu je bezesporu nejdůležitějším faktorem, jenž ovlivňuje jejich rozhodnutí hledat uplatnění v zahraničí. Otázka existence pracovních příležitostí obecně či příležitostí s potenciálem uspokojit jejich životní potřeby a životní potřeby blízkých osob je v tomto smyslu klíčová. Důležitá je také kvalifikace, která může být faktorem ovlivňujícím šířku jejich možností v rámci pracovní migrace. Neméně významnou je také existence migrační historie a akceptace migrace jako možnosti řešení těžké životní situace u populace v zemích původu. Příkladem oblasti, kde je tento faktor silně přítomen, je západní Ukrajina, kde je pracovní migrace běžnou součástí produktivního života mnoha lidí. Velká část obyvatelstva má zkušenosti s prací v zahraničí a síť kontaktů na zprostředkovatele práce v cizině tzv. klienty je přístupna komukoliv, kdo má zájem využít jejich služeb. >> Mezi odborníky, s nimiž byly vedeny rozhovory, byli pracovníci tří odborů ministerstva vnitra, které se zabývají otázkou obchodu s lidmi a migrace, a to odboru prevence kriminality, odboru bezpečnostní politiky a odboru azylové a migrační politiky. Další dva rozhovory byly uskutečněny s policisty z oddělení obchodu s lidmi, kteří se specializují na vietnamskou komunitu v pražské centrále Útvaru odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR. Poslední rozhovor byl veden s tlumočnicí vietnamštiny, která je vietnamské národnosti. 44 Případové studie vypracované v rámci výzkumu zahrnují tři příběhy čtyřech lidí, kteří přijeli do ČR za prací a byli během pobytu podrobeni nucené práci. Šlo o tři ženy ukrajinské a jednoho muže běloruské státní příslušnosti. Paní N, 22 let, s ukončeným základním vzděláním, bez předchozích pracovních zkušeností, byla nejdřív vykořisťovaná v rámci nucené prostituce a poté při pracích v domácnosti. Pan C, 48 let, s vysokoškolským vzděláním, byl propuštěn z práce ve školství a poté se snažil svoji těžkou finanční situaci řešit prací v zahraničí. V ČR nejdříve pracoval v lesnictví a později vykonával pomocné práce při stavbách a údržbě soukromých objektů. Paní T a L, 38 let, obě učitelky na základní škole, dlouhodobě nezaměstnané, pracovaly v ČR v zemědělství jako sběračky chmelu. 45 Český statistický úřad, 2005, Cizinci v České republice, Praha Výstupy z výzkumu 13

14 Migranti kontaktovaní v rámci výzkumu řešili před odjezdem buď otázku existenční nouze vyplývající ze ztráty práce či dlouhodobější nemožnosti pracovního uplatnění, anebo byli v situaci, kdy měli možnost výdělku, ten však nepostačoval na pokrytí životních potřeb podle jejich představ. Šlo tedy o tzv. přivýdělek k zajištění lepšího standardu. Z hlediska vzdělání měly osoby se základním a středoškolským vzděláním mezi kontaktovanými téměř stejné zastoupení s mírnou převahou středoškoláků. V menšině byly osoby s vysokoškolským vzděláním, těch byla mezi kontaktovanými zhruba šestina. Motivace odjezdu je vždycky téměř identická. Důvodem je možnost výdělku, který se v mnoha případech přiveze nebo posílá domů a jehož účelem je finančně podpořit rodinu/blízké v zemi původu. Zejména u osob z Vietnamu je to vyloženě existenční otázka. Z vydělaných prostředků živí rodinu, která by jinak řešila problém zajištění základních životních potřeb. Rodinné vazby jsou u Vietnamců i po odjezdu z domova nadále silné, a proto je běžné, že pokud se někomu z rodiny podaří uplatnit v ČR, počítá se s příjezdem zbylé rodiny za ním. V jednom případě byl zjevně ekonomický motiv pracovní migrace do zahraničí kombinován s politickými problémy, jelikož kontaktovaná osoba ztratila v zemi bývalého Sovětského svazu práci z důvodu pozbytí politické důvěry. K takové kombinaci může docházet i v dalších případech, například kvůli celkově nestabilní situaci a nedodržování lidských práv ve Vietnamu, ekonomický motiv je však přítomen v podstatě ve všech případech. Přeprava a získávání kontaktů pro zajištění práce v zahraničí probíhají různými způsoby, ale je možné vysledovat jisté vzorce. Na Ukrajině existuje široká síť zprostředkovatelů práce, kteří působí ve více či méně formalizovaných strukturách, s kontakty v ČR. Díky těmto osobám přijíždějí Ukrajinci vybaveni telefonními čísly na místní kontaktní osoby anebo na ubytovny, kde mohou kontaktní osoby najít. Obsah seznamů s telefonními čísly během pobytu rozšiřují na základě předávání si informací mezi sebou. Zprostředkování se samozřejmě děje za úplatu v různé výši dosahující i 1000 EUR za vyřízení příslušných formalit. Zprostředkování a přeprava se v některých případech uskutečňuje i formální cestou, to znamená přes oficiální zprostředkovatelskou agenturu. Tak tomu bylo v jednom ze zkoumaných případů, kdy agentura za poplatek (500 USD) na základě smlouvy vyřídila potřebné doklady (víza, pracovní povolení) a zprostředkovala uzavření pracovní smlouvy se zaměstnavatelem v ČR. Podle smlouvy o zprostředkování práce, kterou s uchazečem uzavřela, agentura nenesla žádnou odpovědnost za případné nedodržení pracovních podmínek zaměstnavatelem. U migrace z Vietnamu je také obvyklé, že do přepravy je zapojena třetí osoba zajišťující propojení mezi Vietnamem a ČR. Většinou jde o přepravu uskutečňovanou tzv. neformální cestou prostřednictvím širšího okruhu známých či dalších osob. Profesionální agentury jsou podle získaných informací ve významně menším rozsahu zapojeny do aktivit, které mohou vyústit v nucenou práci. Do přepravy jsou zapojeny organizované skupiny převaděčů a obchodníků s lidmi, kteří si mezi sebou přepravované osoby předávají. Přeprava a zprostředkování se vždycky děje za úplatu. Tato praxe samozřejmě nejhůře postihuje osoby z chudých poměrů, které příslušnou částku nemohou z vlastních zdrojů zaplatit. Evropané tuto otázku často řeší půjčkou z banky nebo od fyzických osob, což po návratu významně komplikuje jejich beztak těžkou situaci v zemi původu, pokud jsou v ČR předmětem vykořisťování, v jehož důsledku jim není vyplacena slíbená mzda nebo je vyplacena pouze její malá část. Ve vietnamské komunitě se otázka nedostatku prostředků k pokrytí nákladů za přepravu a zprostředkování řeší půjčkou v rámci struktury zprostředkovatelů/zaměstnavatelů, kteří jsou téměř bez výjimky rovněž vietnamské národnosti. Půjčku si musí příslušná osoba po příjezdu do ČR odpracovat, přičemž tento postup může často znamenat její uvrhnutí do situace nucené práce anebo přímého dlužního otroctví. Doprava do ČR se zajišťuje různými způsoby, jež závisí zejména na zemi původu. Z Ukrajiny se nejčastěji přijíždí linkovými autobusy, vlakem anebo přepravu zajišťuje zprostředkovatel svými prostředky. V případě Vietnamu existují dvě cesty, a to pozemní přes Rusko, při které se využívají místní převaděči, nebo letecká, kterou zajišťují osoby z Vietnamu. Pokud jde o imigrační status při vstupu, stále více se potvrzuje, že obchod s lidmi či vykořisťování v podmínkách nucené práce jsou mnohem méně spojeny s nelegálním překročením státních hranic, než se obecně předpokládá. Ze zjištěných informací vyplývá, že u osob z Ukrajiny jednoznačně převládá legální vstup na území buď na turistická víza, nebo s povolením k pobytu za účelem výkonu práce a pracovním povolením. Ani tato situace však migrantům nezaručuje ochranu před vykořisťováním. Pracovní povolení je svázáno s povolením k pobytu a vždycky platí pouze pro jednoho konkrétního zaměstnavatele maximálně na jeden rok, což dává zaměstnavateli nad zaměstnancem velkou moc. (Pokud v této situaci zaměstnanec ztratí zaměstnání např. odejde, protože ho zaměstnavatel vykořisťuje, ztrácí automaticky i povolení k pobytu a kvůli zařízení si nového povolení k pobytu a pracovního povolení musí vycestovat zpět do domovského státu). Výstupy z výzkumu 14

15 V případě vstupu na turistická víza je situace migranta obdobně komplikovaná. Nátlak a vykořisťování se obvykle stupňují s blížícím se koncem platnosti víz. V mnoha případech se pracovníkům vůbec nevyplácí mzda, resp. její zaplacení se neustálými sliby oddaluje až do doby, kdy platnost víz skončí. Po vypršení platnosti je osoba na území ČR nelegálně a tudíž v pozici, kdy se takovým praktikám může jen těžko bránit. I když tito lidé od vykořisťujícího zaměstnavatele odejdou bez vyplacení mzdy, stávají se lehkou kořistí pro další podobné zprostředkovatele/zaměstnavatele, protože se nechtějí nebo nemohou vrátit domů bez výdělku. To je zvlášť markantní v případech, pokud si na cestu museli půjčit a po návratu nebudou mít ani na splacení tohoto dluhu, natož jakýkoliv výdělek navíc. Podle získaných poznatků je u Vietnamců nelegální vstup častější než u Ukrajinců, a to buď vstup bez dokladů nebo s padělanými doklady 46. Nelze ale říci, že by se na území nedostávali i legální cestou, případně legálně, ale pouze na krátký čas a za jiným účelem (např. na turistická víza). Legalizace pobytu, k níž téměř každý migrant tíhne, se musí zaplatit, což je další možný počátek dlužního otroctví nebo vstupu do situace nucené práce. U obou skupin (ale i u dalších) se nelegální pobyt často řeší dočasnou legalizací zažádáním o azyl. U Vietnamců se však častěji objevují také další formy legalizace pobytu, jako jsou fiktivní sňatky, adopce českých dětí či falešná prohlášení o otcovství. Za tímto účelem existují kontakty mezi Vietnamci a romskou komunitou v Čechách 47. Tendence vietnamských migrantů nalézat různé způsoby legalizace pobytu bude pravděpodobně souviset s jejich častějšími záměry usazovat se v ČR natrvalo, které u Ukrajinců nejsou tak markantní. Příslib práce vs. skutečná práce, pracovní a životní podmínky Ze získaných informací nevyplynul konkrétní rozdíl mezi slíbenou a skutečnou prací jako významný a opakující se jev. Objevovala se spíše neurčitá představa o budoucí práci v rámci jistých, na základě skutečných informací vystavěných očekávání (např. mnoho ukrajinských žen pracuje jako uklízečky, proto nově příchozí počítají s touto možností). V několika případech dokonce existoval naprostý soulad mezi typem slíbené a skutečné práce, avšak během výkonu práce se značně měnily podmínky. 46 V péči společnosti La Strada ČR byla nedávno klientka, která odjela z Vietnamu jako čtrnáctiletá na falešné doklady. 47 Informace z vlastní činnosti La Strada ČR U vietnamských migrantů lze s jistým zjednodušením identifikovat dvě skupiny. Jednu tvoří ti, kteří mají představu o uplatnění v ČR, například plánují podnikat a odjíždějí z Vietnamu na tuto alternativu připraveni, mají vyřízeny živnostenské listy. Do této skupiny obvykle patří muži a dospělé/starší ženy. Druhou skupinu představují ti, kteří spoléhají na štěstí a očekávají v ČR pomoc komunity, přijíždějí nelegálně či na turistická víza a obecně jsou hůř připraveni na realitu migranta v cizí zemi. Do této skupiny často patří ženy a mladší osoby. Zajímavým zjištěním bylo, že v rámci výzkumu nebylo možné úplně oddělit nucenou práci v prostituci a v jiných sektorech. Nucená práce v obou oblastech se totiž kombinuje opakovaně v příběhu jedné osoby buď jako po sobě následující zkušenosti, anebo jako současné dvojí vykořisťování přítomné u vietnamských žen, které v noci pracují v prostituci a přes den vykonávají jinou standardní práci např. jako prodavačky či služky ve vietnamských domácnostech. Přibrání si prostituce k jiné práci se vyskytuje i jako dobrovolná volba, která díky vyšším výdělkům může ženám zajistit rychlejší vyplacení se z dluhu. Prostředí prostituce je však extrémně vykořisťující a právě v této oblasti se objevily informace o jednoznačném dlužním otroctví. Práce, které ve skutečnosti vykonávali kontaktovaní cizinci, zahrnovaly zemědělství, pohostinství, stavebnictví, prostituci, lesnictví a práci v domácnostech. Ve vietnamské komunitě jsou oblastmi spojenými s potenciální nucenou prací zejména různé práce v asijských bistrech, stánkový prodej a prodej v obchodech, prostituce, práce služek v domácnostech a práce v dozorovaných dílnách sweatshopech. Pracovní podmínky se ve všech oblastech i v jednotlivých případech velmi významně liší a pohybují se od jasně nucené práce splňující téměř všechny anebo několik indikátorů definovaných MOP 18 v extrémně vykořisťujících podmínkách až po celkem standardní pracovní podmínky. I v takovém případě však dotazovaní poskytovali informace z vlastní minulé zkušenosti anebo ze zkušenosti jiných lidí, se kterými byli v přímém kontaktu, o pracích splňujících kritéria nucené práce. Ze získaných informací vyplývá, že nejhorší pracovní podmínky panují v nucené prostituci, kterou, jak bylo zmíněno výše, nelze z tohoto výzkumu vyloučit, protože je součástí reality vykořisťovaných i v jiných sektorech. Realitou práce v nucené prostituci je nepřetržitá pracovní doba, práce bez mzdy pouze za jídlo a bydlení, minimální osobní svoboda a život pod neustálým dohledem, častá nedostupnost zdravotní péče, a to i v případě ohrožení života. Toto je také oblast, ve které se podle získaných informací objevují jasné případy dlužního otroctví. Výstupy z výzkumu 15

16 V dalších sektorech se tyto charakteristiky objevují také, nicméně přímé omezování osobní svobody v porovnatelné intenzitě se tam objevuje méně. Výjimkou jsou dozorované dílny (sweatshops), kde je nezbytné utajit tyto objekty před vnějším světem, a proto je tu osobní svoboda pracovníků omezována v míře porovnatelné s oblastí prostituce. V porovnání s prostředím prostituce, kde je časté odevzdávání veškerých vydělaných peněz, se v dozorovaných dílnách vyplácejí alespoň nějaké (i když často velmi limitované) mzdy. Vzhledem k uzavřenosti a snaze o utajení těchto objektů tu panují často velmi špatné podmínky vyplývající z nedodržování bezpečnostních a hygienických předpisů. O tomto prostředí je však k dispozici velmi málo informací a i v rámci tohoto výzkumu se podařilo zjistit pouze tyto kusé poznatky. Avšak i to lze pokládat za malý úspěch, protože obecně se problém dozorované práce i ze strany odborné veřejnosti stále považuje za oblast, která se týká hlavně jiných zemí a v ČR se příliš neobjevuje. I v dalších sledovaných sektorech byly pracovní podmínky různé, ale jisté charakteristiky jsou přítomny téměř ve všech případech. To platí zejména pro praktiky zadržování mzdy ze strany zaměstnavatelů/zprostředkovatelů. Zdůvodnění takového jednání je různé, může jít o zadržování mzdy kvůli údajným poplatkům za vyřizování dokladů, za ubytování, kvůli platební neschopnosti zaměstnavatele/zprostředkovatele, nebo se vyplácejí pouze zálohy, které jsou jen malou částí slíbené mzdy. Pracovníci však o takových srážkách nebyli předem informováni a ve většině případů nevědí, jaká je cena služby, která se jim údajně ze mzdy sráží. V důsledku toho pracující migranti v sledovaných případech dostávali třeba pouze sedminu nebo desetinu původně domluvené mzdy. Ta je v převážné většině případů sjednávána za hodinu práce, což má pracovníky pravděpodobně motivovat k co nejvyššímu počtu odpracovaných hodin. Vydělané prostředky se ztrácejí také jako důsledek manipulace s pracovníky v tom smyslu, že je jim předkládána jako optimální alternativa zasílání peněz domů prostřednictvím zprostředkovatelské agentury nebo na její účet s tím, že ta je předá v zemi původu příbuzným, k čemuž však nedojde. Tak tomu bylo i v jednom ze sledovaných případů. Zadržování mezd je jedním z indikátorů nucené práce, jenž nabírá na významu v souvislosti s půjčkami, které si migranti berou, aby zaplatili náklady za zprostředkování práce, příslušných dokladů a za přepravu. Situace, kdy pracující cizinci nedostanou slíbenou mzdu, je vystavuje dalšímu riziku, protože mají tendenci souhlasit s jakoukoliv další prací za téměř jakýchkoliv podmínek, aby si vydělali alespoň na splacení dluhu. Faktorem, který významně ovlivňuje výsledný výdělek i pracovní podmínky, je pracovní doba. Ze získaných informací je tato v sektorech jiných, než je prostituce, rovněž do značné míry rozdílná. Pohybuje se od standardní osmihodinové v rámci pětidenního pracovního týdne až po dvanáct až šestnáctihodinovou sedm dní v týdnu. V takovém případě se slíbená odměna 5800 Kč (cca 193 EUR) za měsíc za 40 odpracovaných hodin týdně, která představuje hodinovou sazbu 36 Kč (cca 1,2 EUR), smrskne na 16,8 Kč/hod (cca 0,56 EUR) při 12 odpracovaných hodinách denně anebo na 12,9 Kč/hod (cca 0,43 EUR) při 16 odpracovaných hodinách denně. Když se k tomu připočítá zadržování mzdy údajně kvůli zaplacení zdravotního pojištění a nakonec pouze vyplácení záloh Kč týdně, jedná se o velmi vykořisťující podmínky. Nejzajímavější na tomto případu však je, že k této situaci došlo u člověka, který měl platné povolení k pobytu za účelem výkonu práce, pracovní povolení i podepsanou pracovní smlouvu. Vykořisťování se tedy netýká pouze nelegálních migrantů, i když u této skupiny je jednoznačně nejmarkantnější. Kromě prostředí prostituce a dozorovaných dílen se omezování osobní svobody či kontaktů s vnějším světem objevuje méně často. Přesto pracující migranti obvykle neudržují bližší kontakty s majoritní společností, ale spíše v rámci vlastních migrantských komunit. U vietnamské komunity obecně lze pozorovat minimální tendenci ke kontaktům s vnějším světem a tento přístup je podporován ze strany zaměstnavatelů/zprostředkovatelů. Výrazným faktorem, který k této situaci přispívá, je jednoznačně velká kulturní odlišnost a jazyková bariéra. Pokud dochází k omezování sociálních kontaktů v ukrajinské migrantské komunitě, je to obvykle dáno pracovními podmínkami (prací v odlehlých místech např. v lesnictví, nebo dlouhou pracovní dobou) anebo nezájmem o sociální kontakty s majoritní společností. Bylo by zajímavé zkoumat, zda je tento jev spojen s historickou zkušeností podmíněnou animozitou mnoha Čechů vůči rusky mluvícím cizincům. Bezpečnostní podmínky a ochrana zdraví při práci, otázky pracovního volna či možnosti podávání stížností, případně odborová činnost jsou oblastmi, které pracující migranti v podstatě vůbec v kontextu práce v zahraničí nevnímají. Nevýraznější je to u vietnamských migrantů, kteří jsou v rámci komunity zprostředkovatelům/zaměstnavatelům vděčni za to, že jim umožnili opustit Vietnam. Za tuto službu jim dluží peníze, které musí odpracovat, což vnímají jako svoji povinnost, a narušování splacení dluhu stížnostmi či požadavky na zlepšení pracovních podmínek nevidí vůbec jako možnou alternativu. Jednoduše to shrnula jedna z dotazovaných, která řekla, že za daných okolností je pro Vietnamce nejdůležitější výdělek, který jim umožní splatit dluh a začít nový život, ne nějaké pracovní podmínky. Výstupy z výzkumu 16

17 Možnost odborové činnosti je mezi pracujícími migranty téměř iluzorní. Ve vietnamské komunitě je tento koncept v podstatě neznámý. Jak již bylo uvedeno výše, Vietnamci v absolutní většině případů nemají tendenci bránit se vůči praktikám, které bychom z evropského hlediska vnímali jako vykořisťující. Nemají pocit křivdy, protože jsou vděčni a pouze platí za poskytnutou službu. Stejně tak je koncept odborové činnosti těžce realizovatelný i u pracovníků z Ukrajiny. Nacházejí se v nejisté situaci, kdy vědí, že jakákoliv podobná aktivita s největší pravděpodobností skončí ztrátou práce. Navíc, práce v ČR je pro ně obvykle dočasná záležitost, chtějí si pouze vydělat a vrátit se domů, a proto není pravděpodobné, že by z osobního hlediska viděli jakoukoliv perspektivu prospěchu v založení odborové organizace nebo v angažování se v odborech. Ubytovací podmínky mezi sledovanou kategorií pracujících migrantů jsou znovu do značné míry rozdílné. Z informací některých dotazovaných nevyplynuly žádné problémy, šlo o poměrně standardní poměry, které migranti nevnímali jako problematické. Ani z pohledu zvenku se jako problematické nejevily (tyto případy však byly v menšině). V jiných případech se však objevovaly ubytovací podmínky, jež rozhodně za standardní považovat nelze. U ukrajinské ženy, která byla nejdřív nucena k prostituci a poté pracovala jako pomocnice v domácnosti, se vyskytly v tomto smyslu zvlášť těžké podmínky. V období, kdy vykonávala prostituci, pobývala v neobydleném domě/chatě bez podlahy, kde byla zavřena a neměla možnost úniku. Jako topení sloužila pouze malá plotýnka. Poté bydlela v domácnosti, kde pracovala a byla zamykána. Kontakt s okolím měla pouze vizuální cestou na nákupy z auta, kde ji zaměstnavatel po dobu nakupování rovněž zamykal. V rámci těchto podmínek neměla žádné sociální kontakty ani možnost volby ubytování. V prostředí vietnamské prostituce bydlí ženy obvykle v objektu, kde pracují, v mnoha případech ve stejných pokojích. Úroveň ubytování je různá, ale vyskytují se i případy, kdy ženy bydlí i poskytují sexuální služby ve sklepeních domů anebo jich bydlí 6 7 v jednom bytě, ve kterém přijímají telefonické objednávky a odcházejí za zákazníky. V dozorovaných dílnách pracují muži i ženy a bydlí přímo na místě výkonu práce, což je spojeno se snahou o eliminaci kontaktů s vnějším světem. Ubytování zajišťuje zaměstnavatel a ubytovací podmínky odpovídají typu objektu, do kterého nemá přístup nikdo zvenčí, a lze tudíž očekávat, že budou výrazně podprůměrné. Zajímavou v této souvislosti je informace poskytnutá v jednom z rozhovorů, že životní podmínky žen v dozorovaných dílnách jsou lepší než podmínky mužů v tom smyslu, že mají více svobody. Důvody této praxe lze při nedostatku dalších informací však jen stěží odhadovat. Dotazovaní muži pracovali v oblasti lesnictví a stavebnictví. V prvním případě bylo ubytování zajištěno v lesních domcích, kde bydlelo 7 lidí na poměrně omezeném prostoru, přičemž nedostatek teplé vody nebyl výjimkou, a volba alternativního ubytování nebyla vzhledem k typu práce možná. Pokud jde o oblast stavebnictví, vyskytly se případy ubytování velkého množství lidí v malém prostoru (např. 10 lidí v 4lůžkovém pokoji), a také ubytování v unimobuňkách, kde nebyla k dispozici teplá voda a na mytí se musela ohřívat na malých kamnech. K dispozici nebyla ani toaleta, ta byla pouze na stavbě, kde dotazovaní pracovali. V otázce zdravotního pojištění se informace také různily. V některých případech bylo zprostředkovateli zajištěno ještě před vstupem na území, v jiných cizinci tuto otázku vůbec nezvažovali, ačkoliv vykonávali práci, při které hrozily závažné úrazy. Ve vietnamské komunitě je situace do jisté míry specifická. Cizinci buď mají a využívají zdravotní pojištění, nebo ho nemají a v tom případě si často za úplatu půjčují průkazky pojištěnce od pojištěných krajanů. Poměrně často však využívají také služeb vlastních vietnamských lékařů, ke kterým mají pravděpodobně větší důvěru a nemusí řešit problém s komunikací vyplývající z možné neznalosti českého jazyka. Jde o placenou službu, jež je k dispozici všem bez ohledu na existenci zdravotního pojištění v ČR. Informace o obdobném poskytování alternativních zdravotních služeb zatím v tomto kontextu nebyly zaznamenány. Formy donucení/nátlaku Vzhledem k zaměření výzkumu na nucenou práci byly formy donucení chápány především ve smyslu indikátorů nucené práce formulovaných MOP 18. V rámci české reality byla pozornost soustředěna na následující z nich: fyzické či sexuální násilí nebo jeho hrozba omezení svobody pohybu dlužní otroctví 19 zadržování odměny za práci či odmítnutí vyplacení odměny zadržování cestovních či jiných identifikačních dokladů vyhrožování udáním příslušným úřadům Výstupy z výzkumu 17

18 podvod nebo falešné sliby ohledně druhu a podmínek práce zadluženost (nemusí jít přímo o dlužní otroctví), způsobená pozměňováním účtů, přehnanými cenami, podhodnocením vyráběného zboží nebo poskytované služby, nadhodnocenými úrokovými sazbami apod. psychický nátlak tj. příkaz k práci zajištěný výhrůžkou trestu za neuposlechnutí Ze získaných informací, které jsou v souladu s informacemi získanými vlastní činností společnosti La Strada ČR, vyplynulo, že z výše uvedených forem se nejčastěji vyskytují zadržování mzdy a dokladů, jež byly přítomny téměř v každé odpovědi. Násilí a hrozba násilí, vyhrožování udáním příslušným úřadům a omezování osobní svobody se rovněž objevují často a zmiňovala je zhruba polovina dotazovaných. Nejméně se vyskytující formou bylo dlužní otroctví, i když i to se v informacích od dotazovaných osob objevilo. Častěji se vyskytovaly různé formy zadlužení nesplňující přesně definici dlužního otroctví. V budoucnu by však bylo vhodné zaměřit víc pozornosti na tuto formu donucení a pokusit se zjistit víc. Již z předchozí části věnované pracovním podmínkám je zjevné, že zadržování mzdy je velmi účinný prostředek, jak udržet migranty v práci, ze které by za jiných okolnosti pravděpodobně odešli. Přesně to na základě vlastní zkušenosti vystihly dvě dotazované ženy, které musely pracovat cca 12 hodin denně téměř bez přestávky a byla jim zadržována mzda. Ačkoliv jim zprostředkovatelé/klienti nevyhrožovali, ani je netýrali, nezadržovali jim doklady, ani neomezovali osobní svobodu, vyvíjeli na ně velmi účinný nátlak skrze zadržování mezd a neustálé sliby, že je vyplatí. Z obavy, že jim peníze nebudou vyplaceny, vydržely v práci tři měsíce bez vyplacení mzdy. Samotné ženy tedy hodnotí tuto formu nátlaku jako účinnou a svoje setrvání v práci za daných podmínek jako ne zcela racionální, dnes by již odešly při prvních závažnějších problémech s vyplácením mzdy. V obdobné situaci byla i další skupina žen, kterým byly zadržovány mzdy, ale kromě obavy, že jim mzdy nebudou vyplaceny, jim v odchodu k jinému zaměstnavateli bránil i fakt, že poptávka po pracovní síle byla v tom období na daném místě nasycena a jinou práci by s největší pravděpodobností nenašly. V praxi se zadržování mezd děje různými způsoby. Běžné je, že pracovníci dostávají pouze zálohy s příslibem, že celou částku obdrží později, což se v mnoha případech nestane. Podle osobní zkušenosti některých z dotazovaných mužů přišli tito o peníze, protože podle dohody mezi nimi a zprostředkovatelem/klientem měl náklady na ubytovnu platit klient. To se nestalo a majitel ubytovny vymáhal dlužní částku na nich. V jiném případě pracovali cizinci na stavbě rodinných domků pro českou firmu a po dokončení práce český zaměstnavatel společně se zprostředkovatelem/klientem tvrdili, že práce nebyla odvedena v dostatečné kvalitě, a proto cizincům za práci nezaplatili. Takovým vykořisťujícím praktikám se migranti mohou jen stěží bránit. Navíc, i pokud by případ oznámili na policii, zřejmě by už nikdy přes žádného klienta práci nenašli. Na pracovním vykořisťování se do jisté míry podílí také organizovaný zločin. Skupina dotazovaných mužů uvedla, že klient si z jejich výdělku strhává asi třetinu, ale vědí, že za každého z nich platí 1000 Kč měsíčně mafii jako výpalné. Zadržování dokladů je podobně účinná a často využívaná metoda, jak omezit možnosti cizinců bránit se či svobodně zvolit odchod k jinému zaměstnavateli nebo zprostředkovateli, případně zpět do země původu. Z informací o vietnamské komunitě vyplynulo, že tato praxe, která je využívána téměř univerzálně, může být vstupem do prostředí nucené práce i do dlužního otroctví. Osoby zbavené dokladů se totiž snaží co nejrychleji získat peníze, aby si zajistily náhradní doklady, často tak, že si koupí falešné. Vyhrožování udáním na policii se jako metoda nátlaku objevuje poměrně často, ale méně než první dvě metody. Lze předpokládat, že existuje posloupnost v užívání nátlakových metod a další přicházejí zřejmě do úvahy až poté, co selžou první dvě. Získané informace jsou v souladu s tímto předpokladem. Podle nich vyhrožování udáním na policii obvykle předchází pokusy domoci se vyplacení zadržované mzdy. Zajímavá je v tomto kontextu informace o vietnamské komunitě, kde prý k vyhrožování policií nedochází, protože zaměstnavatelé/zprostředkovatelé nemají zájem, aby se vykořisťované osoby dostaly do kontaktu s policií 48. V oblasti prostituce se hojně využívá vyhrožování tím, že se rodina ve Vietnamu dozví, že dcera vykonává v ČR prostituci, což je v místních podmínkách velmi stigmatizující. Prostituce je ve Vietnamu trestná. Navíc se v těchto případech využívá místní policie, která se často po obdržení zmíněné informace sama postará o vyhrožování a terorizování rodiny. 48 Teoreticky by tento zájem neměli mít ani ukrajinští klienti, ale ti vyhrožování udáním na policii jako nátlakovou metodu poměrně často používají. Důvody jsou nejasné, mohou souviset s větší uzavřeností vietnamské komunity, s relativně jednoduchým zásobováním trhu pracovní silou z Ukrajiny či se skutečností, že ukrajinští klienti zásobují pracovní silou i oficiální české subjekty, kdežto Vietnamci pracují téměř výhradně ve vlastní komunitě. Výstupy z výzkumu 18

19 Přímé násilí či hrozba násilím se podle získaných informací vyskytují hlavně v oblasti nucené prostituce, i když se objevilo i v případě osob vykořisťovaných i v jiném sektoru. Obecně lze ale pozorovat ubývání násilí a příklon k jiným účinným metodám nátlaku (viz výše). Ženy přijíždějící z Vietnamu jsou podle získaných informací během cesty často znásilňovány převaděči. Když se v ČR dostanou do prostředí prostituce, je verbální a fyzické násilí či znásilňování obvyklou praxí. Stává se také, že dívky a ženy, o které je mezi zákazníky velký zájem, jsou vzhledem k možnosti velkého zisku nuceny obsloužit denně neúměrné množství zákazníků. To vyúsťuje v závažné, i život ohrožující zdravotní potíže. Častou metodou je také vyhrožování násilím, které bude spácháno na rodině ve Vietnamu. Jedna z ukrajinských žen, která později pracovala jako pomocnice v domácnosti, byla dříve nucena k prostituci fyzickým násilím, znásilňováním a vyhrůžkami, že ji zabijí, zakopají do jámy a nikdo se o tom nedoví a že jí vezmou dítě. V již zmiňovaném případu dělníků, kteří nedostali mzdu s odůvodněním, že odvedli nekvalitní práci, byl jeden z nich zbit, když se domáhal vyplacení svého výdělku. Přímé omezování osobní svobody je přítomné zase zejména v prostituci a podle získaných informací také v prostředí dozorovaných dílen. Objevilo se ale i v pracích v domácnosti, kdy byla pracovnice zamykána v bytě. Jiné vietnamské ženě bylo zakázáno odstěhovat se z domácnosti, kde pracovala, pod pohrůžkou, že se již s nikým z rodiny nebude moci vidět a že tím rodině udělá ostudu mezi přáteli. Do rodiny patřil i její partner. Výhrůžky byly tudíž účinné a žena si svůj původní záměr rozmyslela. Obvyklou součástí pracovní migrace je zadlužení. Lidé většinou migrují za prací kvůli těžké ekonomické a sociální situaci v zemi původu a s prací v zahraničí jsou obvykle spojeny počáteční náklady. Vzhledem k nedostatku prostředků si na úhradu těchto nákladů musí obvykle vypůjčit. Otázka zadlužení nabývá na relevanci v kontextu nucené práce a obchodu s lidmi v případech, kdy se zadlužení stává nástrojem vykořisťování nebo přímo praktikou podobnou otroctví ve smyslu Dodatkové úmluvy z roku , jak je tomu u dlužního otroctví. Nástrojem vykořisťování se dluh může stát, když pro vykořisťovanou osobu představuje zátěž, která neúměrně narůstá zejména v kombinaci s jinými formami 49 Dodatková úmluva OSN o zákazu otroctví, obchodu s otroky a institutů a praktik podobných otroctví, 1956 nátlaku, jako je zadržování mzdy či dokladů. Jak již bylo zmíněno výše, zadlužený cizinec, jemuž je zadržována mzda, snáší vykořisťující podmínky a práci neopustí z obavy, že svoje peníze nedostane, (což se často děje), a tudíž nebude schopen po návratu splatit dluh. Ocitnul by se tak v horší situaci, než když odjížděl s nadějí, že prací v zahraničí se mu podaří ji vylepšit. Dlužní otroctví se podle získaných informací objevuje v oblasti prostituce ve vietnamské komunitě. Představuje praxi, kdy jsou ženy dopraveny na území ČR za úplatu, která tvoří původní dluh. Ten se po příjezdu zdvojnásobí a průběžně se zvyšuje o sankce za nedodržování pravidel stanovených zaměstnavatelem. Ženy pracují pouze za jídlo a ubytování, peníze nedostávají žádné, protože ty se údajně strhávají za účelem likvidace dluhu. Tato situace může trvat různě dlouhou dobu, ale v jistém momentu je žena prodána další osobě, kde se dluh (např. částka, kterou za ni kupující zaplatil,) musí splácet od začátku. Tvoří se tak bezvýchodný kruh, který naplňuje všechny znaky definice dlužního otroctví, a jde možná i dál tím, že z něj teoreticky není úniku. O dlužním otroctví však lze mluvit vždy, pokud se prací splácí dluh a není jasné, jak je ohodnocena práce, jejíž hodnota se má uplatnit k likvidaci dluhu, případně hodnota známá je, ale neuplatňuje se k likvidaci dluhu. O dlužní otroctví půjde rovněž v případě, že zadlužený pracovník nemá představu o délce či povaze práce, prostřednictvím které má být dluh splacen. Získané, ale i další dostupné informace naznačují, že lze předpokládat, že při bližší pozornosti věnované této problematice by se zřejmě na území ČR našlo více případů dlužního otroctví. Všechny uvedené formy nátlaku se v reálném světě vyskytují v různých kombinacích nebo samostatně. Ze získaných poznatků, které jsou v souladu s informacemi z vlastní činnosti společnosti La Strada ČR, lze se zjednodušením říct, že v oblasti prostituce se častěji vyskytují omezování osobní svobody a násilí či hrozby násilím. V ostatních sektorech převažuje zadržování mzdy a dokladů, případně vyhrožování udáním příslušným úřadům. Možnosti úniku z prostředí vykořisťování a nucené práce Informace v této části pocházejí z výzkumu a z dalších zdrojů, kterými byly vlastní zkušenosti společnosti La Strada ČR a dalších organizací, a obecně dostupné informace. Z výpovědí dotazovaných osob k tomuto tématu se totiž nepodařilo získat Výstupy z výzkumu 19

20 mnoho informací, což je zřejmě dáno pocity viny či osobního selhání, které vyústilo ve vykořisťování či nucenou práci. Některé osoby v prostředí vykořisťování a nucené práce zůstávají a některé z něj utíkají nebo odcházejí, což je podmíněno konkrétními okolnostmi a do značné míry i osobnostními charakteristikami a předchozími životními zkušenostmi těchto osob. K útěku nebo odchodu se obvykle odhodlají až po vyhrocení nátlaku a moment, kdy nátlak překročí únosnou mez, je u každého člověka jiný. U některých je tímto momentem až použití násilí či enormní pracovní zátěž a vykořisťování, u jiných k tomu stačí první náznaky manipulace a vykořisťování, např. pozdržení mzdy či nevrácení dokladů. Rozhodnutí zůstat v tomto prostředí může mít také mnoho důvodů. Po zvážení výhod a nevýhod svého postavení může cizinec dojít k závěru, že v porovnání s těžkou situaci v zemi původu je pro něj stále přijatelnější vydržet po nějakou dobu i možná velmi vykořisťující pracovní podmínky, než vrátit se domů, kde často nemá žádné možnosti pracovního uplatnění a výdělku. V této souvislosti je důležitou i výše zmiňovaná otázka počátečního dluhu, který může být v takovém rozhodování klíčovým prvkem. V jiných případech se může situace migranta změnit k lepšímu, což podmíní jeho rozhodnutí ve vykořisťujícím prostředí zůstat. Zlepšení může být objektivní anebo pouze subjektivní. K tomu dochází, když se člověku zdají být nové podmínky v pořádku přesto, že ve skutečnosti mohou být nadále vykořisťující, ale v porovnání s minulými zkušenostmi, které mohly být výrazně horší, působí přijatelně. Možnosti požádat o pomoc zvenku nejsou pro osoby v prostředí vykořisťování a nucené práce zvlášť široké. V naprosté většině případů nemají tendenci kontaktovat policii zejména z obavy, že tím bude odhalen jejich často nelegální pobytový status. Navíc si obvykle už z vlastní země přinášejí nedůvěru k policejním složkám, které jsou často zkorumpované a napojené na zločinecké prostředí. Ve stejných představách je utvrzují vykořisťovatelé, kteří jim říkají, že nemá smysl obracet se v ČR na policii, protože je stejně zaplacená. To někdy je a někdy není pravda. Kontakt s pomáhajícími organizacemi je rovněž problematický. Pro pomáhající organizace je velmi náročné dostat informace o možnostech pomoci přímo do prostředí, kde je vykořisťování nejzávažnější, a to hlavně z bezpečnostních důvodů a také kvůli tendenci utajovat existenci těchto objektů před vnějším světem. Navíc vykořisťovaní cizinci pocházejí obvykle ze zemí, kde je nízká informovanost o konceptu neziskových pomáhajících organizací a jejich funkcích. To také ovlivňuje, zda vůbec cizinci mají anebo nemají o pomoc ze strany pomáhající organizace zájem. Tento se často projeví, až když si nemohou pomoci v rámci obvyklých mechanismů fungujících uvnitř komunity, např. po vypršení platnosti víz, po zadržení cizineckou policií apod. Osoby dotazované v rámci tohoto výzkumu se do kontaktu s pomáhajícími organizacemi dostaly buď prostřednictvím institucí (např. zastupitelský úřad země původu nebo policie), nebo prostřednictvím informací o nabídce pomoci dostupných v rámci komunity. V jednom případě si informace zjistily už v zemi původu. Ve vietnamské komunitě je situace ještě o něco komplikovanější, což je dáno její větší uzavřeností a kulturní a jazykovou bariérou, které ztěžují průnik informací zvenku do komunity. Únik z prostředí vykořisťování či nucené práce je obvykle možný po splacení dluhu nebo po vykoupení z dluhu jinou osobou či po zajištění policií. Útěk volí Vietnamci jen zřídka, až když je situace velmi špatná. Možnost ukrýt se ve vietnamské komunitě je pro ně mizivá a stejně tak není vhodnou alternativou ani hledat útočiště mimo komunitu, kde jsou nejenom nápadní, ale navíc trpí izolací. Pokud tady vůbec zvolí útěk, spoléhají hlavně na sebe, případně na pomoc z komunity, ale určitě ne na pomoc zvenku, zejména od policie. Vzhledem k tomu, že neziskové pomáhající organizace jsou ve Vietnamu téměř neznámým pojmem, využívají jejich služeb zřídka. S větší pozorností věnovanou problematice vykořisťování a nucené práci cizinců je nezbytné v budoucnu věnovat velkou pozornost i snaze o vyvinutí bezpečné strategie, jak předat informace o možnostech pomoci přímo k vykořisťovaným osobám. Skladba státních příslušností a gendrové složení v různých sektorech (potenciálně) vykořisťující či nucené práce K otázce o rozložení státních příslušností a zastoupení mužů a žen v sektorech, kde se objevuje vykořisťující či nucená práce, se v rozhovorech vyjadřovali migranti i odborníci. Informace od migrantů se omezovaly na sektory, ve kterých pracovali. U odborníků je informační záběr širší, i když i tam je patrné profesní zaměření. To platilo zejména u respondentů, kteří se specializují na vietnamskou komunitu, a tudíž byli schopni poskytnout hlavně informace týkající se této komunity, případně osob z dalších asijských zemí. Dotazovaní migranti pracovali ve třech sektorech, v zemědělství, službách a stavebnictví. Informace od nich se proto vztahují k těmto oblastem. V zemědělství je podle jejich poznatků práce rozdělena na mužskou a ženskou, zejména podle fyzické náročnosti. Muži tak pracují hlavně v lesnictví a ženy se spíše uplatňují v méně fyzicky namáhavých zemědělských pracích (např. sběr plodin). Jednoznačně převažují Ukrajinky, v menším rozsahu jsou zastoupeny i Moldavanky a Bělorusky. Ve službách Výstupy z výzkumu 20