Obsah Úvod...9 Cíl práce...11 Literární p ehled...12 Teoretická ást...13 Vlastní práce...36

Transkript

1 Obsah 7 Obsah 1 Úvod Cíl práce Literární přehled Teoretická část Nezaměstnanost Definice nezaměstnanosti Metodika a měření nezaměstnanosti Harmonizace vykazování míry nezaměstnanosti s EU Druhy nezaměstnanosti Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost Nezaměstnanost a doporučení pro hospodářskou politiku Pohled firem na volné pracovní síly Pojem časová řada Klasifikace časových řad Jednoduché charakteristiky vývoje Modelování časových řad Analytické vyrovnání Lineární trend Kvadratický trend Mechanické vyrovnání Klouzavé průměry Volba vhodného modelu trendu Identifikace a popis sezónní složky Měření sezónnosti Statistické modely sezónnosti Triviální model sezónnosti Vlastní práce...36

2 Obsah Charakteristika okresu Hodonín Trh práce v okrese Hodonín Charakteristika zdrojových dat Jednoduché charakteristiky vývoje Lineární trend Lineární trend pro celkový počet nezaměstnaných v okrese Hodonín Lineární trend pro počet nezaměstnaných mužů v okrese Hodonín Lineární trend pro počet nezaměstnaných žen v okrese Hodonín Kvadratický trend Kvadratický trend pro počet nezaměstnaných celkem (okres Hodonín) Kvadratický trend pro počet nezaměstnaných mužů (okres Hodonín) Kvadratický trend pro počet nezaměstnaných žen (okres Hodonín) Klouzavé průměry Volba modelu trendu Empirické sezónní indexy Lineární trend Kvadratický trend Srovnání okresu Hodonín s okresem Uherské Hradiště Charakteristika okresu Uherské Hradiště Srovnání počtu nezaměstnaných a pracovní síly Hledání příčin rozdílu v počtu nezaměstnaných Závěr Použitá literatura Seznam příloh...75

3 1 Úvod 9 1 Úvod V životě člověka zaujímá práce postavení, jenž je nezastupitelné. Nepřináší mu pouze materiální prospěch, ale současně mu dává pocit společenské užitečnosti a seberealizace. Práce není jen činnost, prostřednictvím které dochází k výrobě statků nebo k vykonávání služeb, ale vytváří také sociální pole strukturovaných kontaktů s možností potkávat jiné lidi, uzavírat přátelství a vést rozhovory. Jednotlivec může při vykonávání svých pracovních úkolů získat pocit odborné kompetence, ale rovněž objektivizovat své schopnosti. Naopak skupinová práce poskytuje sociální prostředí, v němž se člověk hodnotí a srovnává s ostatními. Z hlediska životní dráhy člověka je práce ohraničující činností, určuje totiž začátek i konec jeho ekonomické aktivity. Prací lidé ukazují platné hodnoty svým dětem. Snaží se jim být osobním příkladem a poskytnout jim možnost ztotožnit se s nimi a napodobovat je. V současné době se pro většinu lidí stává práce časově náročnější, namáhavější a vyčerpávající, ale přesto jim poskytuje možnost osobního rozvoje, pocit uspokojení a především v práci nachází smysl života. Situace na trhu práce je jedním z klíčových problémů ve vývoji ekonomiky jako celku. Makroekonomie proto potřebuje ke svému zkoumání ukazatele, které jsou schopny popsat stav a vývoj tohoto trhu. Jedním ze základních ukazatelů používaných ke sledování trhu práce na makroekonomické úrovni je míra nezaměstnanosti. Některé skupiny lidí čelí většímu riziku ztráty práce a jsou díky řadě charakteristik, které hrají významnou roli při uplatnění člověka na trhu práce (např. pohlaví, zdravotní stav, věk, vzdělání, příslušnost k etnické skupině), již předurčeny k dlouhodobé nezaměstnanosti. V České republice jsou nejvíce ohroženi mladí lidé, starší lidé, ženy s malými dětmi, zdravotně postižení lidé, romské etnikum, lidé s nízkým vzděláním a také přicházející imigranti. Důsledky nezaměstnanosti lze rozdělit do dvou oblastí, a to na důsledky ekonomické a sociální.

4 1 Úvod 10 Ekonomické důsledky jsou představovány ztrátou produkce (tzn. nevytvořením části produktu) v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Mezi sociální dopady nezaměstnanosti patří např. psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností (vyplývající jednak ze ztráty pracovního příjmu, jednak z narušení dosavadních společenských vztahů). S ním může souviset růst nemocnosti, rozpady rodin apod. Dalším sociálním dopadem nezaměstnanosti je destrukce etických hodnot a s ní spojené patologické jevy jako narkomanie, alkoholismus, kriminalita, prostituce apod. Sociální problémy vyvolané nezaměstnaností pak často vedou k radikalizaci postižených skupin, což může mít politické dopady nebo i extrémní následky jako rasově či xenofobně motivované nepokoje. Mezi nejzávažnější problémy na trhu práce ČR patří nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti, prohlubování regionálních odlišností (rozdíly mezi okresy s nejvyšší a nejnižší mírou nezaměstnanosti) a další strukturální problémy (absolventi škol, uchazeči nad 50 let, uchazeči se změněnou pracovní schopností, uchazeči s nízkou kvalifikací). Jako oblast statistického zpracování analýzy počtu nezaměstnaných jsem si zvolila okres Hodonín. Tento region se potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti a dlouhodobě patří z hlediska nezaměstnanosti mezi desítku nejvíce postižených okresů v ČR. Ke srovnání jsem zvolila okres ze Zlínského kraje, okres Uherské Hradiště. Tento okres sousedí s okresem Hodonín na jihozápadě, dlouhodobě patří mezi okresy s nejnižší mírou nezaměstnanosti v České republice a je s okresem Hodonín srovnatelný jak v počtu obyvatel, tak v rozloze i hustotě zalidnění.

5 2 Cíl práce 11 2 Cíl práce Jako obyvatelku města Hodonína mě zajímá, proč okres Hodonín patří mezi okresy s největší nezaměstnaností v České republice. Cílem této diplomové práce je provést analýzu vývoje počtu nezaměstnaných v okrese Hodonín a Uherské Hradiště od začátku roku 1999 do konce roku 2006 a také vypracovat prognózu vývoje počtu nezaměstnaných v okrese Hodonín v následujícím období, konkrétně v roce Součástí bude vyrovnání získaných dat trendovými křivkami. Dalším krokem bude provedení analýzy sezónnosti. V poslední části bude provedeno srovnání počtu nezaměstnaných v okrese Hodonín v jednotlivých čtvrtletích v letech 1999 až 2006 s počtem nezaměstnaných v okrese Uherské Hradiště ve stejném období. Nezaměstnanost je jedna z významných veličin ekonomiky a patří mezi ty, o jejichž příčinách se vedou spory. Nezaměstnanost vzniká, pokud na trhu práce převyšuje nabídka práce zaměstnanců poptávku firem. Nezaměstnanost jako jev umocňuje nevhodná kvalifikační skladba uchazečů o zaměstnání, jejich nízká kvalifikace a jejich slabá adaptabilita. Jedná se o důležitý makroekonomický ukazatel. Podkladové údaje pro tuto diplomovou práci jsem získala na internetových stránkách Úřadu práce v Hodoníně. K 1. lednu 2003 sice došlo ke zrušení okresních úřadů, ale nikoliv ke zrušení okresů jako částí území. Toto je důležité zejména proto, že nezaměstnanost se sice sleduje podle krajů, ale v rámci krajů se stále zjišťují počty nezaměstnaných i v jednotlivých okresech. Diplomová práce je rozdělena do dvou částí, a to do teoretické a praktické části. Základním podkladem pro teoretickou část je odborná literatura, která je uvedena v samotném závěru práce. V praktické části jsou popsány a analyzovány přístupy k tvorbě jednotlivých trendů. Při vypracovávání praktické části jsem použila tabulkový procesor Microsoft Excel.

6 3 Literární přehled 12 3 Literární přehled Tato práce se obsahově dělí do dvou částí, a to na teoretickou část a praktickou část. K vypracování teoretické části bylo nutno prostudovat odbornou literaturu týkající se zpracovávaného tématu. Obsahem této kapitoly je stručný přehled literatury, ze které bylo čerpáno nejvíce. Statistika pro ekonomy (5.) je kniha, která obsahuje ucelený přehled statistiky a statistických metod. Autorem je Prof. Ing. Richard Hindls, CSc. a spoluautory jsou Prof. Ing. Stanislava Hronová, CSc. a Prof. Ing. Jan Seger, CSc. Kniha je zaměřena hlavně teoreticky a jednotlivé statistické metody jsou zde velmi jednoduše popsány a ilustrovány na jednoduchých příkladech. Pro mě byla stěžejní kapitola, která se zabývá problematikou analýzy časových řad a konkrétně identifikace a popis u sezónní složky. Statistika I. Popisná statistika (druhá část) (9.) je učební text určen pro studenty předmětu Statistika I Provozně ekonomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Autorem je Prof. Ing. Bohumil Minařík, CSc. a věnuje se zde zejména měření závislostí, statistickému srovnávání a popisu časových řad. Stěžejní pro mě byla hlavně kapitola týkající se popisu časových řad, ze které jsem využila poznatky o měření sezónnosti. Kniha Metody statistické analýzy pro ekonomy (4.) v podstatě navazuje na publikaci Statistika pro ekonomy. Teorie statistických metod zde není vysvětlována do podrobností. Mnohem větší důraz je kladen na množství již složitějších příkladů. Spoluautorkou Prof. Ing. Richarda Hindlse, CSc. je Prof. Ing. Stanislava Hronová a Prof. Ing. Ilja Novák, CSc. Základy teorie národního hospodářství (14.) je kniha, jejímž autorem je Jan Urban. Tato kniha je zaměřena teoreticky na jednotlivé složky národního hospodářství. Čerpala jsem z kapitoly, která se zabývá nezaměstnaností a autor v ní podrobně popisuje také jednotlivé druhy nezaměstnanosti.

7 4 Teoretická část 13 4 Teoretická část 4.1 Nezaměstnanost Nezaměstnanost je bezpochyby jednou z nejdůležitějších ekonomických veličin a patří k největším problémům vlády v každé zemi. V moderních společnostech je ústředním problémem. Je považována za nejzávažnější důsledek cyklického kolísání ekonomické aktivity a obecně k ní dochází, když se výše mzdy na trhu udržuje na vyšší úrovni, než by odpovídalo rovnovážné úrovni. Mezi hlavní faktory nezaměstnanosti patří působení odborů, zákony o minimální mzdě a také proces hledání pracovního místa. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké. Během takového období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a také rodinný život. Za nezaměstnanost se označuje převis nabídky nad poptávkou na trhu práce. V hospodářské praxi je její rozsah vyjadřován prostřednictvím dvou způsobů, a to: Počtem nezaměstnaných osob. Jedná se o absolutní číslo, jenž bývá uváděno jako tzv. zásobník nezaměstnaných. Mírou nezaměstnanosti (u) vyjadřující počet nezaměstnaných osob (U) jako procento z ekonomicky aktivního obyvatelstva (L = zaměstnaní a nezaměstnaní). U u(%) = 100 L Definice nezaměstnanosti V různých literaturách se můžeme setkat s různými definicemi nezaměstnaných osob. Mach (2001, s. 265) uvádí definici podle Eurostatu, v níž se považují za nezaměstnané všechny osoby 15-ti leté a starší (bez horní věkové hranice), které ve sledovaném období splňovaly souběžně tyto tři podmínky: 1) Byly bez práce, tedy nebyly ani sebezaměstnané ani nebyly v placeném zaměstnání. 2) Aktivně si práci hledaly. Za aktivní hledání práce je považováno např. hledání práce přímo v podnicích, registrace u úřadu práce nebo soukromé zprostředkovatelny práce, využívání inzerce, podnikání kroků pro založení vlastní

8 4 Teoretická část 14 firmy, podání žádosti o pracovní povolení a licence nebo hledání zaměstnání jiným způsobem. 3) Byly připraveny k nástupu do práce, to znamená, byly k dispozici pro výkon placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání buď okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů. Pokud osoby alespoň jednu ze tří uvedených podmínek nesplňují, jsou klasifikovány jako ekonomicky neaktivní nebo zaměstnané Metodika a měření nezaměstnanosti Nezaměstnanost patří k nejsledovanějším ekonomickým veličinám, proto si také můžeme všimnout, že změnám v míře nezaměstnanosti jsou každý měsíc věnovány články v novinách. Údaje o nezaměstnanosti a o práci patří k těm, které jsou nejčastěji a nejpečlivěji konstruovány z ekonomických údajů, které každá země shromažďuje. Vývoj nezaměstnanosti se měří pomocí míry nezaměstnanosti. V zásadě existují 2 metodiky pro měření míry nezaměstnanosti. První z nich používá Český statistický úřad (ČSÚ), jedná se o metodu výběrového šetření pracovních sil (VŠPS). Toto šetření je prováděno v náhodně vybraném vzorku domácností a výsledkem je tzv. obecná míra nezaměstnanosti. Metodika ukazatelů, které jsou zjišťovány VŠPS koresponduje s doporučeními a definicemi Mezinárodní organizace práce (ILO-International Labour Office). Tyto definice a doporučení byly přijaty v říjnu mezinárodní konferencí statistiků práce. Slouží jako základ pro přímou mezinárodní srovnatelnost chararakteristik trhu práce v různých zemích. Populaci lze podle této rezoluce ILO z října 1982 dělit do základních kategorií, které zobrazuje následující schéma. Tab. 1: Rozdělení populace podle ILO populace 0-14 let ekonomicky neaktivní populace celkem populace 15 a více let Pozn. : NH = národní hospodářství CS = civilní sektor Zdroj: ČSÚ ekonomicky aktivní (pracovní síla) zaměstnaní v CS zaměstnaní v NH příslušníci armády nezaměstnaní

9 4 Teoretická část 15 Druhá metodika, využívaná Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV), používá pojem tzv. registrovaná nezaměstnanost. Do počtu nezaměstnaných zahrnuje MPSV pouze osoby, které jsou evidované na úřadech práce. V následující tabulce je zobrazena metodická rozdílnost nezaměstnaných, kteří jsou registrováni na úřadech a nezaměstnaných zjištěných ve VŠPS. Tab. 2: Rozdíl mezi metodikou MPSV a VŠPS Registrovaní uchazeči o zaměstnání nesplňující podmínky ILO pro zařazení mezi nezaměstnané Registrovaní uchazeči o zaměstnání splňující podmínky ILO pro zařazení mezi nezaměstnané Neregistrovaní nezaměstnaní splňující podmínky ILO pro zařazení mezi nezaměstnané Registrovaní na úřadech práce (MPSV) Zdroj: Národní statistický portál Nezaměstnaní podle ILO (VŠPS) Rozdílnost obou výše uvedených metodik nejlépe dokumentuje následující graf, ve kterém je zobrazen vývoj míry registrované nezaměstnanosti a obecné míry nezaměstnanosti v letech 2000 až V roce 2001 došlo ke změně dotazníků VŠPS v podobě změněného pořadí otázek kladených respondentovi, což mělo v prvních letech nového tisíciletí vliv na srovnatelnost ukazatelů. Naopak u míry registrované nezaměstnanosti došlo ke změně v roce 2004, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR přistoupilo k legislativním změnám, a to zejména definice nezaměstnaného. Tyto změny jsou v grafu vyznačeny slabými čárami u obou křivek.

10 4 Teoretická část 16 10,5 10,0 9,5 míra registrované nezaměstnanosti obecná míra nezaměstnanosti 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 I.00 VII.00 I.01 VII.01 I.02 VII.02 I.03 VII.03 I.04 VII.04 I.05 VII.05 I.06 VII.06 Graf č. 1: Vývoj sezónně očištěné registrované a obecné míry nezaměstnanosti (v %) Zdroj: ČSÚ Je třeba vymezit výše uvedené pojmy. Obyvatelstvo v produktivním věku (obvykle jsou to lidé od 15 do 55 až 65 let) se rozděluje podle zařazení na trhu práce, tzv. ekonomický status, do těchto skupin: ekonomicky aktivní (zaměstnané a nezaměstnané) a obyvatelstvo ekonomicky neaktivní. Zaměstnaní jsou to lidé vykonávající jakoukoli placenou práci. Do této skupiny patří také pracovníci zaměstnaní na částečný pracovní úvazek a osoby, které jsou v zaměstnání dočasně nepřítomné, např. na mateřské dovolené nebo nemocní. Nezaměstnaní jedná se o osoby, které zaměstnané nejsou, ale aktivně práci hledají a jsou ochotny nastoupit do zaměstnání během krátké doby. Aktivní úsilí o hledání zaměstnání musí být nezaměstnaný schopen prokázat. To znamená, že je ve styku s úřadem práce, že se skutečně o zaměstnání uchází, že může doložit své odpovědi na inzeráty, jež nevedly k přijetí do práce. Pouze ten, kdo je evidován na úřadu práce je oficiálně považován za nezaměstnaného. Tzv. pracovní síla je tvořena všemi zaměstnanými a nezaměstnanými dané země dohromady a představují ekonomicky aktivní obyvatelstvo.

11 4 Teoretická část 17 Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo sem patří všichni ostatní, kteří zaměstnání nemají a ani si ho nehledají (např. ženy v domácnosti, zdravotně postižení, studenti, penzisté) Harmonizace vykazování míry nezaměstnanosti s EU Od července 2004 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zjišťuje míru nezaměstnanosti v České republice podle kritérií Mezinárodní organizace práce (ILO) a tím se tato nová metodika přiblížila metodice ostatních států. Výsledky za červenec 2004 je tedy možné lépe srovnávat s výsledky členských zemí Evropské unie. Do tohoto období MPSV vykazovalo míru registrované nezaměstnanosti. Metodika byla zavedena k a vycházela z přesného počtu uchazečů o zaměstnání, tj. občanů, jenž jsou v evidencích úřadů práce v okrese jejich bydliště, a z počtu zaměstnaných v národním hospodářství, kteří mají jediný nebo hlavní pracovní poměr. Druhý ukazatel míry nezaměstnanosti, který se používá v ČR, je obecná míra nezaměstnanosti vycházející z metodiky ILO (EUROSTATu). Tato míra je založena na bázi výběrových šetření pracovních sil a dá se použít pro mezinárodní srovnání. Obecná míra nezaměstnanosti je publikována pravidelně Českým statistickým úřadem. Stejná metodika pro výpočet míry nezaměstnanosti je používaná i členskými státy Evropské unie. K výpočtu registrované míry nezaměstnanosti používá MPSV podle nové metodiky tzv. dosažitelné uchazeče o zaměstnání. Jsou to lidé, kteří jsou připraveni bezprostředně k nástupu do zaměstnání. Nebrání jim tedy žádná objektivní překážka v nástupu do nového zaměstnání. Jedná se samozřejmě o evidované uchazeče. Lidé, kteří nejsou ve vazbě, ve výkonu trestu, nevykonávají základní, náhradní nebo civilní službu (pozn. od roku 2005 je česká armáda plně profesionální), nepobírají peněžitou pomoc v mateřství ani hmotné zabezpečení po dobu mateřské dovolené, nejsou zařazeni do rekvalifikačních kurzů, nejsou v pracovní neschopnosti a nevykonávají krátkodobé zaměstnání. Toto vymezení uchazečů o zaměstnání odpovídá definici nezaměstnaných používaných pro výpočet obecné míry nezaměstnanosti podle metodiky ILO lépe.

12 4 Teoretická část 18 Od 1. května 2004 je Česká republika členem Evropské unie a to byl důvod ke změně metodiky a mezi uchazeče o zaměstnání jsou tedy zahrnováni i případní uchazeči o zaměstnání ze zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP). Do pracovní síly je také nutné zahrnovat i občany EHP, kteří na území České republiky pracují Druhy nezaměstnanosti Ekonomie rozlišuje podle Urbana (2003) několik hlavních druhů nezaměstnanosti: Frikční nezaměstnanost. Dočasná, nevyhnutelná nezaměstnanost je označována jako nezaměstnanost frikční. Vždy existují určití lidé, kteří jsou bez práce ze zcela nevyhnutelných, technických příčin. Přechod z jednoho pracovního místa na druhé trvá určitou dobu, zejména je-li, jak je tomu ve vyspělých ekonomikách obvyklé, spojen i se změnou bydliště. Lidé, kteří se nacházejí v této životní fázi, jsou však přesto statistikou zpravidla vykazováni jako nezaměstnaní. Podobně jsou i lidé, kteří vstupují do pracovní síly nově, zpravidla považováni za nezaměstnané, dokud si nenajdou své první místo. Další kategorií pracovníků, kteří tráví část roku formou dobrovolné nezaměstnanosti, jsou sezónní zaměstnanci. Frikční nezaměstnanost tedy vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stadií životního cyklu. Charakteristickým rysem frikční nezaměstnanosti je její krátkodobost. Výši frikční nezaměstnanosti lze do určité míry ovlivnit zlepšováním informovanosti o pracovních příležitostech a opatřeními k usnadnění mobility pracovních sil. Pro českou ekonomiku je v současné době vážným faktorem omezujícím mobilitu pracovních sil nedostatek volných bytů. Strukturální nezaměstnanost. K celkovému růstu nezaměstnanosti přispívají dlouhé změny ve struktuře poptávky po práci a nemožnost či neschopnost okamžitě získat požadovanou pracovní kvalifikaci. Strukturální nezaměstnanost pramení z technologických a dalších změn národního hospodářství vedoucích k nesouladu mezi strukturou pracovní síly a poptávky po práci; její příčinou mohou být i dlouhodobé změny spotřebitelských preferencí, které strukturální nezaměstnanost

13 4 Teoretická část 19 vyvolávají i mezi kvalifikovanými pracovníky. Značnou část strukturální nezaměstnanosti ve vyspělých ekonomikách tvoří absolventi především středních škol. Strukturální nezaměstnanost je sice nežádoucí, současně však většinou v jisté míře i nezbytná: je spojena s vývojem ekonomiky a nutností reakce pracovní síly na změny poptávky po ní. Cyklická nezaměstnanost. Je podmíněna fází ekonomického cyklu a vyskytuje se proto v období hospodářského sestupu a recese, jejichž průvodním znakem je pokles zaměstnanosti. Poptávka po práci klesá v období hospodářského poklesu ve všech či ve většině odvětví a postihuje téměř všechny profese. Lidé, kteří byli propuštěni v určitém odvětví, proto zpravidla nemohou nalézt práci ani v odvětvích jiných. Cyklická nezaměstnanost má dočasný charakter zaniká, dojde-li k opětnému oživení ekonomiky a obnově hospodářského růstu. Za nedobrovolnou (a nežádoucí) nezaměstnanost je proto považována především nezaměstnanost cyklická. Tento typ nezaměstnanosti, podobně jako strukturální nezaměstnanost, má závažné důsledky, a je proto předmětem opatření hospodářské politiky ke snižování nezaměstnanosti. V literatuře se můžeme setkat s různým členěním druhů nezaměstnanosti, např. Vlček a kol. (2005, s. 258) uvádí kromě frikční, strukturální a cyklické nezaměstnanosti jako druh nezaměstnanosti také nezaměstnanost sezónní. Tu definuje jako přirozené kolísání poptávky po práci, které je vyvoláno střídáním ročních období. Běžně se projevuje v cestovním ruchu, stavebnictví, zemědělství apod Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost Ekonomové používají k diagnostice situace na trhu práce vedle uvedených typů nezaměstnanosti také její rozlišení na dobrovolnou a nedobrovolnou. Při dobrovolné nezaměstnanosti hledají nezaměstnaní práci, ale požadují vyšší mzdu, než která převládá na trhu práce. Jsou to lidé preferující volný čas či jiné aktivity (chtějí být doma a pečovat o děti, studium, hledají lépe placené místo, vyplácené podpory v nezaměstnanosti jim stačí k obživě). Pokud by se však rozhodli danou mzdu akceptovat,

14 4 Teoretická část 20 mohli by najít práci, a to z toho důvodu, že při nedobrovolné nezaměstnanosti je počet nezaměstnaných nižší nebo roven počtu volných pracovních míst. Při nezaměstnanosti nedobrovolné jsou sice ochotni nezaměstnaní pracovat za takovou mzdu, která převládá na trhu práce, ale nemohou najít zaměstnavatele. To tedy znamená, že celková nabídka práce je větší než celková poptávka po práci (viz. graf č. 2). Je to způsobeno neexistencí dokonalé konkurence na trhu práce, nepružností mezd směrem dolů a jejich pomalou reakcí na ekonomické šoky (např. útlum těžby uhlí). Graf č. 2: Nedobrovolná a dobrovolná nezaměstnanost Zdroj: Ekonomie a ekonomika (Vlček a kol., 2005) V grafu č. 2 jsou znázorněny křivky nabídky práce (S L ) a poptávky po práci (D L ). Práce je nabízena lidmi a poptávaná organizacemi. Osy jsou popsány velikostí mzdové sazby (W) a práce (L). Pracovní síla dané země je vyjádřena L. Při mzdové sazbě W 1 bude chtít pracovat více pracovníků (bod O), než kolik jsou ochotny firmy zaměstnat (bod N). Existuje nadbytek pracovníků hledajících práci, protože mzda je vyšší než rovnovážná. Rovnovážná mzda odpovídá mzdové sazbě v bodě E, tedy W E. Počet zaměstnaných představuje úsečka MN, počet nedobrovolně nezaměstnaných úsečka NO a dobrovolně nezaměstnaní jsou zobrazeni úsečkou OP. Míra nezaměstnanosti je tedy chápána jako jeden z indikátorů ekonomické situaci v dané zemi. Důsledky této poruchy na trhu jsou negativní a projevují se ve ztrátách v sociální oblasti a také v nižším vyrobeném outputu ekonomiky. Pro život každého jednotlivce i rodiny je nezaměstnanost vždy traumatizující událostí.

15 4 Teoretická část Nezaměstnanost a doporučení pro hospodářskou politiku Vývoji nezaměstnanosti není ponechán volný průběh i přesto, že na trhu práce působí tržní mechanismus. Společností je totiž nezaměstnanost vnímána jako významná porucha, která představuje politický a sociální problém. Buchtová a kol. (2002, s. 71) uvádí, že zejména pod vlivem historických podmínek vývoje trhu práce v 19. století se od počátku 20. století považovalo za nezastupitelné intervenování vlád moderních států do zmírňování sociálních tvrdostí provázejících vývoj na trhu práce. Novodobá hospodářská politika, opírající se o Keynesovu ekonomii, zařadila úroveň zaměstnanosti mezi sledované cíle. Projevovala se kroky směřujícími k vytváření předpokladů pro co nejnižší úroveň ukazatele míry nezaměstnanosti. Aby bylo možno posoudit roli vlády a sledovaných záměrů v oblasti zaměstnanosti, je nutné objasnit pojmy plná zaměstnanost a přirozená míra nezaměstnanosti. Tyto oba pojmy spolu úzce souvisí a odráží shodný stav v ekonomice. Pojem plná zaměstnanost je výchozím pojmem (historicky). Není vždy jednotně užíván, ale vyjadřuje úroveň zaměstnanosti, při níž nedobrovolná nezaměstnanost neexistuje nebo je zanedbatelná. Ve formulaci cílů keynesiánské politiky se proto prosadila orientace na dosažení plné zaměstnanosti. Zaměstnanost je vyjádřením úrovně zapojení práce jako výrobního faktoru. Užití výrobních faktorů pak vyúsťuje do výkonu ekonomiky. Cíl zaměstnanost vyjadřuje také požadavek na úroveň výkonu. Stav, kdy existuje plná zaměstnanost odpovídá úrovni zaměstnanosti, kdy je na trhu práce rovnováha. Ekonomika tedy alokuje takové množství práce, jenž je vzhledem ke kvalitě a rozsahu ostatních výrobních faktorů při dané poptávce po práci a nabídce práce optimální. Politika plné zaměstnanosti odpovídala koncepci stabilizační hospodářské politiky, jenž usilovala o to, aby se výkon ekonomiky stabilizoval a oslabily se cyklické oscilace výkonu a s tím spojené problémy zejména v oblasti politické a sociální. V moderní ekonomii je v posledních desetiletích však spíše preferován pojem přirozená míra nezaměstnanosti. Představuje totiž určitou analogii, protože přirozená míra nezaměstnanosti znamená takovou nezaměstnanost, která odpovídá stavu rovnováhy na trhu práce. Lze ji tedy chápat jako míru nezaměstnanosti, která by vznikla působením

16 4 Teoretická část 22 tržních sil, a proto ji není možné dlouhodobě ovlivňovat nástroji fiskální a monetární politiky. Při interpretaci nezaměstnanosti v kontextu makroekonomickém dnešní ekonomická teorie a také hospodářská politika upřednostňují její vztah k inflaci. Přirozená míra nezaměstnanosti znamená, že úroveň zaměstnanosti je taková, při níž je stabilní míra inflace, tedy neklesá ani neroste. V literatuře Buchtová a kol. (2002, s. 72) je uvedeno, že inflací se rozumí všeobecný vzestup cenové hladiny. K inflaci dochází, pokud tempo růstu peněz v ekonomice (peněžní zásoby) je vyšší než tempo růstu reálného produktu ekonomiky. Inflace znamená, že za daný soubor zboží (reprezentativní koš) musíme zaplatit více peněz než v předchozím období. Klesá kupní síla peněžní jednotky Pohled firem na volné pracovní síly Z mínění organizací a firem vyplývá, že lidé jsou většinou ochotni pracovat za podmínek, jaké jim mohou nabídnout i přesto, že se v průměru kolem 20 % setkávají s odmítnutím. Soukromé firmy, které jsou vlastněné zahraničním kapitálem jsou z tohoto pohledu spokojenější, protože neochotu volné pracovní síly přijmout nabízené zaměstnání deklarovaly jen 4 % z nich. Nasnadě je porovnání zejméha mzdových, ale i jiných podmínek, které nabízí ve srovnání ostatními zaměstnavatelskými subjekty na trhu práce. Častější zkušenost s odmítnutím nabízených podmínek mají totiž menší firmy, a to zejména do 10 zaměstnanců, ale obecně až do 100 zaměstnanců. Velmi zajímavá je tabulka, kterou uvádí Winkler a Žižlavský (2004, s. 105), kde je nejčastějším důvodem to, že se jim mzda zdá nízká. Mezi další důvody patří i to, že se lidem práce zdá namáhavá nebo nevyhovující rozložení pracovní doby či směnnost a nechtějí dojíždět. Neochota přijmout práci na zkrácený úvazek je částečně také důvodem. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná jen o část nabízených pracovních míst, odmítnutí má zde větší váhu než by odpovídalo procentuálnímu podílu. Jako méně frekventované důvody jsou uváděny neochota zvyšovat si či doplňovat kvalifikaci. Vyskytuje se také odmítnutí pro nevyhovující pracovní podmínky, o němž jsou firmy přesvědčeny, že za ním stojí neochota pracovat, podporovaná sociálními dávkami.

17 4 Teoretická část 23 V následující tabulce je znázorněna frekvence důvodů odmítnutí pracovního místa vyjádřená v procentech. Tab. 3: Frekvence důvodů odmítnutí pracovního místa (v %) Často Někdy Výjimečně či vůbec ne Nízká mzda 33,4 29,1 37,5 Namáhavá práce 21,2 22,6 56,2 Nevyhovující rozložení pracovní doby 18,9 21,2 59,9 Neochota dělat přesčasy 13,5 17,4 69,1 Dojíždění 21,8 22,4 55,8 Neochota zvyšovat či doplňovat si kvalifikaci 8,3 15,7 76,0 Neochota pracovat na zkrácený úvazek 14,8 13,0 72,2 Pozn.: Součet řádků tvoří 100 %. Zdroj: Český trh práce a Evropská strategie zaměstnanosti (Winkler a Žižlavský, 2004) 4.2 Pojem časová řada Časová (také dynamická, vývojová nebo chronologická) řada je řada pozorovaných hodnot statistického znaku seřazená zpravidla v přirozené souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti. Z hlediska statistického je časová řada posloupnost (y 1, y 2, y t, y n ) pozorovaných hodnot y t statistického znaku Y, kde index t = 1, 2,, n je index označující příslušný interval nebo okamžik zjišťování a n je délka časové řady. Rozdíl n t pro určitou konkrétní hodnotu řady se nazývá věk pozorování. 4.3 Klasifikace časových řad Základním rozdělením časových řad je jejich rozdělení na časové řady úsekové a okamžikové. Časové řady úsekové (intervalové). Hodnota zkoumaného znaku se vztahuje zásadně k určitému úseku nenulové délky. Pro tyto řady je charakteristická sčitatelnost hodnot znaku a tím tedy i možnost určit hodnotu znaku za delší časový interval sčítáním jeho hodnot za dílčí části tohoto intervalu (tzn. součtem denních

18 4 Teoretická část 24 údajů lze získat týdenní, z nich pak měsíční, čtvrtletní údaje atd.). Srovnatelnost údajů tohoto typu je však podmíněna konstantní délkou časových intervalů, k nimž se vztahují. Díky sčitatelnosti můžeme sestrojit kromě řady běžných hodnot také řady odvozené kumulativní a klouzavé: Součtová (kumulativní) řada. Tato řada vzniká postupným načítáním (kumulací) předchozích hodnot. Klouzavá řada. Je to řada postupných součtů posledních p členů časové řady. Společné grafické znázornění řady běžných, kumulovaných a klouzavých hodnot se nazývá Z -diagram. Časové řady okamžikové. Hodnota znaku se vztahuje k určitému časovému okamžiku, alespoň teoreticky nulové délky. Pro tyto řady je typická nesčitatelnost hodnot pro jednotlivé časové okamžiky. Zde odvozené řady nelze sestrojovat. Vývoj nejrůznějších ukazatelů bývá velmi často znázorněn graficky. S tímto znázorněním pomocí grafů se můžeme velmi často setkat např. v odborných časopisech, ale také v denním tisku. Základním typem grafického znázornění vývoje jsou nejrůznější varianty spojnicového grafu, který je vhodný jak pro okamžikové, tak i úsekové časové řady. Časové řady lze ale také znázorňovat s využitím úsečkových (hůlkových) a sloupcových grafů, které jsou zvlášť vhodné pro časové řady úsekové. U nichž je možné různou šířkou sloupců znázornit i různou délku časových úseků. 4.4 Jednoduché charakteristiky vývoje Jednoduché míry dynamiky časových řad umožňují charakterizovat základní rysy chování časových řad a pro jejich modelování formulovat jistá kritéria. Podle Minaříka (2000) lze určit pro časovou řadu délky n 1 rozměrných absolutních přírůstků (diferencí) d pro t = 2, 3,, n (4.1) t = yt yt 1,

19 4 Teoretická část 25 s nulovou, kladnou nebo zápornou hodnotou. Proces výpočtu diferencí lze vztáhnout i na časovou řadu absolutních přírůstků a výsledkem je řada n 2 druhých diferencí 2 d t. Pro tutéž časovou řadu lze dále určit opět n 1 bezrozměrných řetězových indexů koeficientů růstu y t k t =, pro t = 2, 3,, n. (4.2) y t 1 Kombinací obou výše uvedených přístupů k měření dynamiky je relativní přírůstek koeficient přírůstku = d = y y = y 1= k 1, t t t 1 t δ t t pro t = 2, 3,, n. (4.3) yt 1 yt 1 yt 1 Charakteristiky (4.2) a (4.3) bývají uváděny rovněž v procentech. V tomto případě se charakteristiky 100k t, 100δ t nazývají tempo růstu a tempo přírůstku a existuje mezi nimi analogický vztah 100δ t = 100k t 100. U delších časových řad s větším počtem výše uvedených charakteristik přichází v úvahu výpočet jejich průměrných hodnot. Průměrný absolutní přírůstek je aritmetickým průměrem, který lze ovšem modifikovat do zjednodušené podoby: 1 d = n 1 y y 1 n n dt = t= 2 n 1, (4.4) z níž vyplývá, že hodnota průměrného absolutního přírůstku závisí pouze na obou krajních hodnotách řady. Použití této charakteristiky se z tohoto důvodu doporučuje pouze pro časové řady s monotónním rostoucím nebo klesajícím průběhem. Průměrný koeficient růstu je geometrickým průměrem jednotlivých koeficientů růstu a lze jej opět upravit do zjednodušené podoby y k. (4.5) n = 1 = n n n kt 1 t= 2 y1

20 4 Teoretická část 26 Průměrnou hodnotu zbývajících charakteristik, konkrétně koeficientu a tempa přírůstku a tempa růstu, je možno určit výhradně na bázi průměrného koeficientu růstu. Pokud jde o průměrný koeficient růstu, lze jej opět použít pouze v časových řadách s monotónním vývojem. 4.5 Modelování časových řad Hindls, Hronová, Novák (2000) uvádí, že nejjednodušší koncepcí modelování časové řady reálných hodnot y t (a také koncepcí nejužívanější) je model jednorozměrný ve tvaru některé elementární funkce času, kdy Y t = f(t), t = 1, 2,, n, (4.6) kde Y t je modelová (teoretická) hodnota ukazatele v čase t, a to taková, aby rozdíly y t - Y t, označované zpravidla ε t a nazývané nepravidelnými (náhodnými) poruchami, byly v úhrnu co nejmenší a zahrnovaly působení také ostatních faktorů (vedle faktoru času) na vývoj sledovaného ukazatele. K modelu se přistupuje těmito způsoby: a) pomocí klasického (formálního) modelu, kde jde pouze o popis forem pohybu, b) pomocí Boxovy-Jenkinsonovy metodologie, která považuje za základní prvek konstrukce modelu časové řady náhodnou složku. Tato metodologie však pro svoji složitost nebude v textu dále rozebírána. Podle Segera, Hindlse (1993) se při jednorozměrné analýze časových řad vychází z empiricky odpozorované zkušenosti, že každá časová řada může obsahovat čtyři složky, které vyjadřují různé druhy pohybu. Současná existence všech těchto forem však není nutná a je podmíněna věcným charakterem zkoumaného ukazatele. Časová řada může tedy obsahovat složky: a) trend (T t ), b) sezónní složku (S t ), c) cyklickou složku (C t ), d) náhodnou složku (ε t ).

21 4 Teoretická část 27 Trendem rozumíme hlavní tendenci dlouhodobého vývoje hodnot analyzovaného ukazatele v čase. Trend může být rostoucí (řada údajů o počtu vyrobených chladniček), klesající (podíl vytvořeného národního důchodu na společenském produktu) nebo mohou hodnoty ukazatele dané časové řady v průběhu sledovaného období kolísat kolem určité úrovně, pak se jedná o časovou řadu bez trendu. původní řada se sezónní složkou sezónně očištěné hodnoty Graf č. 3: Zobrazení sezónní složky a sezónně očištěných hodnot Zdroj: Ústav statistiky a operačního výzkumu Sezónní složka je pravidelně se opakující odchylka od trendové složky, vyskytující se u časových řad údajů s periodicitou kratší než jeden rok. Příčiny sezónního kolísání mohou být různé. Dochází k nim buď v důsledku změn jednotlivých ročních období, vlivem různé délky měsíčního nebo pracovního cyklu, nebo též vlivem různých společenských zvyklostí (výplata mezd a nákupy v maloobchodě vždy v určitou dobu, svátky, dovolené atd.) Cyklickou složkou rozumíme kolísání okolo trendu v důsledku dlouhodobého cyklického vývoje s délkou vlny delší než jeden rok. Na rozdíl od ekonomie, kde se pod tímto pojmem rozumí porucha dynamické rovnováhy ekonomiky s jednotlivými fázemi, chápe statistika cyklus jako dlouhodobé kolísání s neznámou periodou, která může mít i jiné příčiny než ekonomický cyklus. V této souvislosti se mluví např. o cyklech demografických, inovačních a plánovacích. Někdy nebývá cyklická složka považována za samostatnou složku časové řady, ale je zahrnována pod složku trendovou jako její část tzv. střednědobý

22 4 Teoretická část 28 trend, tj. střednědobou tendenci vývoje, která má často oscilační charakter s neznámou, zpravidla proměnlivou periodou. Nepravidelná složka je taková, kterou nelze popsat žádnou funkcí času, tj. složka, která zbývá po vyloučení trendu, sezónní a cyklické složky. V ideálním případě lze počítat s tím, že jejím zdrojem jsou drobné a v jednotlivostech nepostižitelné příčiny, které jsou vzájemně nezávislé. V takovém případě jde o náhodnou (stochastickou) složku, jejíž chování lze popsat pravděpodobnostně. Trendová, sezónní a cyklická složka tvoří společně systematickou (deterministickou) složku, kterou značíme Y t. Zpravidla se předpokládá, že složky jsou v aditivním vztahu, takže pozorování časové řady y v časovém okamžiku t můžeme zapsat ve formě y t = Y t + ε t (4.7) nebo rozepsáno y t = T t + S t + C t + ε t. (4.8) časová řada jako výslednice všech tří složek pohybu přímočarý rostoucí trend nepravidelná složka periodická složka Graf č. 4: Rozklad časové řady na jednotlivé složky Zdroj: Ústav statistiky a operačního výzkumu 4.6 Analytické vyrovnání Analytické vyrovnání časové řady spočívá v proložení pozorovaných hodnot řady vhodnou spojitou funkcí času trendovou funkcí. Existuje velké množství trendových funkcí, např.

23 4 Teoretická část 29 lineární trend, parabolický trend, exponenciální trend, modifikovaný (posunutý) exponenciální trend, logistický trend a Gompretzova křivka. Trendové funkce, které jsou nejčastěji používány: s konstantním trendem: T t = a 0 s lineárním trendem: T t = a 0 + a 1 t s kvadratickým trendem: T t = a 0 + a 1 t + a 2 t 2 V této práci však bude věnována pozornost hlavně lineárnímu trendu. Volba trendu se provádí na základě diferencí Lineární trend Podle Segera, Hindlse (1993) je nejčastěji používaným typem trendové funkce. Její značný význam spočívá v tom, že ji můžeme použít vždy, chceme-li alespoň orientačně určit základní směr vývoje analyzované časové řady, a rovněž v tom, že v určitém omezeném časovém intervalu může sloužit jako vhodná aproximace jiných trendových funkcí. Vyjádříme ji ve tvaru T t = a 0 + a 1 t, (4.9) kde a 0, a 1 jsou neznámé parametry a t = 1, 2,, n je časová proměnná. K odhadu parametrů a 0 a a 1 (označíme je symboly â 0 a â 1 ) použijeme vzhledem k tomu, že funkce (4.9) je lineární z hlediska parametrů, metodu nejmenších čtverců, která dává nejlepší nevychýlené odhady. Znamená to tedy v souladu s úvahami o přímkové regresi řešit dvě normální rovnice y t = n â 0 + â 1 t t y t = â 0 t + â 1 t 2 (4.10) Abychom výpočet parametrů trendové funkce přímo ze soustavy normálních rovnic maximálně zefektivnili a zjednodušili zavádíme časovou proměnnou t následujícím způsobem:

24 4 Teoretická část 30 t = 2i n 1 2 (4.11) pro i = 1, 2,, n, přičemž t = 0 a n je počet zjištěných hodnot. Řešením rovnic docházíme k odhadům parametrů a 0 a a 1 ve tvaru y t â 0 =, â n y t t (4.12) t 1 = 2 Parametr a 0 v (4.12) interpretujeme jako aritmetický průměr vyrovnávané řady a parametr a 1 udává jaký přírůstek hodnoty T t odpovídá jednotkovému přírůstku proměnné t Kvadratický trend Jde o poměrně často používaný typ trendové funkce. Rovnice má podobu 2 T = a0 + a1 t + a 2 t, kde b 0, b 1 a b 2 jsou neznámé parametry a t = 1, 2,, n je časová proměnná. Trendová přímka T má soustavu normálních rovnic Parametry rovnice jsou vzorce 2 y t na a t a t 0, = 2 3 y t t a t a t a t 0, = y t t a t a t a t = 0. a a a Σyt Σt Σt Σyt t nσt ( Σt ) 2 =, (4.13) Σyt t 2 Σt =, (4.14) nσyt t 4 nσt 2 Σy ( Σt t 2 Σt 2 ) 2 =. (4.15)

25 4 Teoretická část Mechanické vyrovnání Klouzavé průměry Podstata vyrovnání pomocí klouzavých průměrů spočívá v tom, že nahradíme posloupnost empirických pozorování řadou průměrů vypočítaných z těchto pozorování. Každý z těchto průměrů reprezentuje tedy určitou skupinu pozorování. Název klouzavý průměr vznikl z toho, že při postupném výpočtu průměrů postupujeme (kloužeme) vždy o jedno pozorování kupředu, přičemž zároveň nejstarší (tj. první) pozorování z té skupiny, z níž je průměr počítán, vypouštíme. Velmi důležitou otázkou, kterou je při tomto způsobu vyrovnání nutné řešit, je stanovení počtu pozorování, z nichž jsou pak jednotlivé klouzavé průměry počítány. Tento počet pozorování se nazývá klouzavá část období interpolace a značí se symbolem m=2p+1 pro m<n, kde n je celkový počet pozorování analyzované řady. Pokud k vyrovnání jednotlivých klouzavých částí použijeme lineární trend, potom je vždy příslušná klouzavá část nahrazena jedním číslem průměrem, který se nazývá prostý klouzavý průměr. Počítá se jako podíl klouzavého úhrnu ( y t ) a délky klouzavé části (m): y t = m y t p + y t p m 1 1 y t = y t + p (4.16) běžné hodnoty klouzavé průměry (p = 7) klouzavé průměry (p = 3) Graf č. 5: Zobrazení klouzavých průměrů Zdroj: Ústav statistiky a operačního výzkumu

26 4 Teoretická část Volba vhodného modelu trendu Velmi důležité je to, na základě jakých kritérií bude rozhodnuto pro určitý konkrétní typ trendové funkce. V případě, že neexistuje žádný teoretický předpoklad, nevíme, jaká funkce je vhodná. Výběr trendové funkce (nebo jiného modelu trendu časové řady) provádíme na základě: grafické analýzy, interpolačních kritérií (průměrné charakteristiky reziduí, Durbinova-Watsonova statistika, reziduální autokorelační funkce, index determinace), extrapolačních kritérií (míry přesnosti předpovědí ex post a Theilův koeficient nesouladu). Grafická analýza Na začátku analýzy provádíme předběžný výběr trendové funkce pomocí grafu časové řady nebo pomocí grafické analýzy diferencí a koeficientů růstu daných časových řad. Výběr trendové funkce na základě grafu je subjektivní a v případě složitějších funkcí nebo mají-li časové řady velkou variabilitu nevede k jednoznačným výsledkům. Interpolační kritéria Po odhadu parametrů modelu trendu z časové řady y t, pro t = 1, 2,, n, např. metodou nejmenších čtverců zjišťujeme, jak přesně tento model vystihuje skutečnou časovou řadu, tj. zkoumáme charakter rozdílů skutečných hodnot y t určitého ukazatele a vyrovnaných Y t, tohoto ukazatele v čase t = 1, 2,, n. Rozdílu pozorovaných hodnot a systematické složky, tj. řady. e t = y Y, říkáme reziduum a je odhadem neznámé náhodné složky časové t t V této diplomové práci bude věnována pozornost pouze následujícím charakteristikám reziduí. Střední chyba odhadu = M.E. (Mean Error) ( o) ( yt Tt ) M. E. =. (4.17) n

27 4 Teoretická část 33 Střední čtvercová chyba odhadu = M.S.E. (Mean Squared Error) ( o) 2 ( yt Tt ) M. S. E. =. (4.18) n Střední absolutní chyba odhadu = M.A.E. (Mean Absolute Error) ( o) yt Tt M. A. E. =. (4.19) n Střední absolutní procentní chyba odhadu = M.A.P.E. (Mean Absolute Percentage Error) ( o) yt T t 100 M. A. P. E. =. (4.20) y t n Střední procentní chyby odhadu = M.P.E. (Mean Percentage Error) ( o) yt T t 100 M. P. E. =. y (4.21) t n Zvolená trendová funkce je tím lepší, čím nižší jsou hodnoty uvedených charakteristik. 4.9 Identifikace a popis sezónní složky Hindls, Hronová, Seger (2004) uvádí, že se při analýze časových řad s periodicitou zjišťování kratší než jeden rok (v ekonomické praxi nejčastěji s periodicitou čtvrtletní nebo měsíční) setkáváme téměř vždy s existencí sezónních vlivů, reprezentovaných v modelu časové řady sezónní složkou. Sezónními vlivy rozumíme soubor přímých či nepřímých příčin, které se rok co rok pravidelně opakují v důsledku existence pravidelného koloběhu Země okolo Slunce. Nejčastěji jde o vlivy klimatické (např. zvýšená spotřeba a výroba nápojů vždy v letních měsících opakuje se pak pokaždé po dvanácti měsících) či zprostředkované (společenské standardy a zvyklosti ve stereotypech chování lidí, např. opakující se školní prázdniny, dovolené, víkendy, Vánoce atd. a všechny s tím související ekonomické, dopravní, kulturní aj. důsledky). Výsledkem působení sezónních vlivů na analyzovanou časovou řadu jsou tzv. sezónní výkyvy, tj. pravidelné výkyvy zkoumané řady nahoru a dolů vůči určitému nesezónnímu vývoji řady v průběhu let.

28 4 Teoretická část Měření sezónnosti Statistické modely sezónnosti Minařík (2000) uvádí, že ze statistického hlediska lze sezónnost modelovat jako Proporcionální sezónnost, jejíž velikost kolísání souvisí s trendem. Amplituda sezónního výkyvu se systematicky zvyšuje u řad s rostoucím trendem a snižuje u řad s trendem klesajícím. Pouze u stacionárních časových řad (tj. řad postrádajících trend) je amplituda sezónního výkyvu konstantní. Sezónní výkyv a trendová složka se skládají násobením a charakteristikou sezónnosti je relativní bezrozměrná charakteristika sezónní index. Konstantní sezónnost, jejíž amplituda se nemění v závislosti na směru trendové složky a chová se tedy stejně jako proporcionálně chápaná sezónnost ve zvláštním případě stacionární časové řady. V tomto případě je charakteristikou sezónního kolísání rozměrná absolutní charakteristika sezónní konstanta, která se s trendem skládá sčítáním. U časových řad se sezónní složkou zavádíme dvakrát indexovanou hodnotu znaku y ij, kde index i je index periody (roku) a i = 1, 2,, k, zatímco index j je index dílčího období (měsíce, čtvrtletí) uvnitř periody, přičemž j = 1, 2,, m. Zatímco číslo k je vcelku libovolné, číslo m nabývá zpravidla hodnoty m = 12 (pro měsíční údaje), resp. m = 4 (pro čtvrtletní údaje). Délka časové řady je pak n = k m. Stejně jako se označuje hodnota znaku, označují se i hodnoty časové proměnné t ij Triviální model sezónnosti K popisu sezónnosti bude v této práci využit triviální model sezónnosti, který vychází z proporcionálního pojetí sezónní složky. K jejímu měření používá primitivní charakteristiku empirický sezónní index. Empirický sezónní index je pro j-té dílčí období každé periody číslo I j, j = 1, 2,, m a vyrovnaná hodnota Y ij, která obsahuje sezónnost a trend, je dána jako součin Y ij = T ij I j, kde T ij je trendová složka řady stanovená buď pomocí mechanického nebo analytického vyrovnání, případně jiným vhodným způsobem.

29 4 Teoretická část 35 Empirický sezónní index I j = 1 k k i = 1 y T ij ij (4.22) je definován jako aritmetický průměr podílů pozorovaných a vyrovnaných hodnot příslušného dílčího období za všechny periody řady.

30 5 Vlastní práce 36 5 Vlastní práce 5.1 Charakteristika okresu Hodonín Okres Hodonín se nachází v jihovýchodní části Jihomoravského kraje při hranici se Slovenskou republikou. Svou rozlohou 1099,11 km 2 (stav k ) a počtem obyvatel (stav k ) patří mezi větší okresy. Hustota zalidnění činí 143 obyvatel na 1 km 2. Jeho sídlem je město Hodonín, které mělo k obyvatel a rozlohu 63,49 km 2. Z hlediska administrativního členění po narovnání hranic k tvoří okres Hodonín 82 obcí, z toho celkem 8 obcí má statut města Bzenec, Dubňany, Hodonín, Kyjov, Strážnice, Veselí nad Moravou, Vracov a Ždánice. Obce s rozšířenou působností (ORP) rozdělují okres do tří správních obvodů. Tyto správní obvody jsou tvořeny ORP Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou (obce 3. stupně). Pověřené obecní úřady jsou v obcích Bzenec, Strážnice, Velká nad Veličkou a Ždánice. Četněji je v hodonínském okrese zastoupen těžký průmysl. Jedná se např. o sklárny Kyjov, elektrárnu Hodonín nebo železárny Veselí nad Moravou. Jako zdroj lignitu pro provoz hodonínské elektrárny sloužila celá oblast okolo Hodonína. Také firmy, které se zabývají chemickým průmyslem jsou ve městě Hodoníně zastoupeny. Jsou jimi např. Color Spectrum, Tatrachema CZ, Dacom Pharma. Největším průmyslovým podnikem je Kordárna, a. s. ve Velké nad Veličkou. Dosud také v okrese probíhá těžba zemního plynu a ropy, i když už jen omezeně. Ve vysoké míře nezaměstnanosti se plně projevily zánik nebo také různé transformace velkých průmyslových podniků, jenž v minulosti patřily k hlavním zaměstnavatelům obyvatel okresu Hodonín. Na zlepšení zaměstnanosti poté neměl vliv ani vznik převážně menších podniků, ať už v zemědělské nebo průmyslové sféře. Ke konci roku 2005 dosáhla míra nezaměstnanosti 13,33 % (zdroj ČSÚ), resp. 15,2 % (zdroj MPSV), což je z dlouhodobého hlediska co se týče meziokresního srovnání jednou z nejvyšších v České republice. Také fakt, že výše průměrné mzdy patří k nejnižším v kraji je nelichotivý.

31 5 Vlastní práce Trh práce v okrese Hodonín Hodonín patří do desítky nejvíce postižených okresů ze všech 77 okresů v České republice, bez práce je zde každý šestý práceschopný občan. V devadesátých letech skončily zdejší doly na lignit, propouštělo se i v zemědělství a potravinářském průmyslu. Deprimovaný region nedokázal najít náhradu. V bývalých hornických okresech, mezi něž patří i okres Hodonín, je největší slabinou to, že je v nich mnohem větší procento těch lidí, kteří jsou obtížně zaměstnatelní. Dalším problémem je zneužívání sociálních dávek nezaměstnanými. Je však prakticky nemožné to prokázat. Sociálním odborům pověřených obecních úřadů často stačí, když přinesou měsíčně dvě razítka, že o jejich práci není zájem, případně potvrzení od lékaře, že nabízenou práci nezvládnou. Co ale okres Hodonín také trápí, je obrovský nedostatek pracovních sil v určitých profesích (strojírenství, stavebnictví) a nízká mzdová úroveň. Ta je na Hodonínsku mnohem nižší než v Praze či středních Čechách. 5.3 Charakteristika zdrojových dat Informační zdroje týkající se oblasti trhu práce jsou podle mého názoru na poměrně dobré úrovni z hlediska periodicity údajů. Jako zdrojová data byly použity počty nezaměstnaných v jednotlivých čtvrtletích v okrese Hodonín získané z internetových stránek Integrovaného portálu Ministerstva práce a sociálních věcí. Délka sledovaného období je 8 let, a to od roku 1999 do roku Počet pozorování pro následující analýzu je tedy 32. Tato práce je zaměřena především na využití klasických metod dekompozice časové řady. Data budou postupně prokládána jednotlivými trendovými křivkami. Dále budou tato data využita pro srovnání okresu Hodonín s okresem Uherské Hradiště. Počty nezaměstnaných v okrese Uherské Hradiště byly zjištěny stejným způsobem jako počty nezaměstnaných v okrese Hodonín.