Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE VÝROBNÍ PROSTORY PRO VÝROBU DŘEVĚNÝCH SCHODIŠŤ V PODMÍNKÁCH DROBNÉ TRUHLÁŘSKÉ FIRMY Příloha: Výkresová část BRNO 2007 / 2008 Pavel Vaněk 1

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Výrobní prostory pro výrobu dřevěných schodišť v podmínkách drobné truhlářské firmy zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:

3 Poděkování Chtěl bych touto cestou poděkovat Ing. Jitce Čechové za odborné vedení a její cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Zároveň mé poděkování patří doc. Dr. Ing. Pavlu Královi za poskytnutí studijních materiálů. 3

4 Abstrakt Autor: Název práce: Pavel Vaněk Výrobní prostory pro výrobu dřevěných schodišť v podmínkách drobné truhlářské firmy Předmětem bakalářské práce jsou konstrukce a výroba dřevěných schodišť. Úvodní kapitoly jsou věnovány obecným požadavkům kladeným na schodiště a jejich rozdělení. Dále jsou zde vysvětleny základní pojmy a rozměry schodišťového prostoru. V druhé části práce jsou řešeny výrobní prostory a strojní vybavení pro výrobu dřevěných schodišť. V této části je popsáno výrobní zařízení a požadavky spojené s jeho umístěním v prostoru objektu při respektování základních ergonomických, hygienických a bezpečnostních požadavků pro pracovníky v provozu truhlářské dílny. Výstupem práce je výkresová část s návrhy rozmístění technologického vybavení a zlepšení sociálního zázemí. Klíčová slova: Dřevěná schodiště Truhlářská dílna Strojní vybavení Ergonomie Pásová bruska Spodní frézka 4

5 Abstract: Author: Titel: Pavel Vaněk The Manufacturer s Area and Machinery for the Production of Woden Staircases in a Small Carpentry Workshop. The topic of this Bachelor thesis is the construction and production of wooden staircases. The introductory chapters are devoted to general requirement imposed on staircases and their division. The second part deals with the manufactorer s area and machinery for the production of wooden staircases. This part handels the manufacturing equipment and the requirements connected with its emplacement in a workshop respecting the basic ergonomical, hygienic and safety requirements for the workers in a carpentry workshop. The output of the thesis is the part with drawings of proposals for the emplacement of the technological equipment and the improvement of social background. Key words: wooden staircases carpentry workshop machinery ergonomice belt sander spindle shaper 5

6 1. ÚVOD CÍL PRÁCE METODIKA PRÁCE FUNKCE SCHODIŠTĚ OBECNÉ POŽADAVKY KLADENÉ NA SCHODIŠTĚ Bezpečnost Požární odolnost Pohodlí Osvětlení Estetika KONSTRUKČNÍ POŽADAVKY NA SCHODIŠTĚ DĚLENÍ KONSTRUKCÍ DŘEVĚNÝCH SCHODIŠŤ PODLE FUNKCE A VÝZNAMU PODLE UMÍSTĚNÍ VZHLEDEM K BUDOVĚ PODLE TVARU VÝSTUPNÍ ČÁRY PODLE SMYSLU VÝSTUPNÍ ČÁRY PODLE MATERIÁLU NOSNÝCH PRVKŮ PODLE KONSTRUKČNÍHO TYPU PODLE SKLONU SCHODIŠŤOVÝCH RAMEN PODLE POČTU SCHODIŠŤOVÝCH RAMEN PODLE ODOLNOSTI PROTI OHNI ROZDĚLENÍ DŘEVĚNÝCH SCHODIŠŤ SCHODNICOVÉ SCHODIŠTĚ SEDLOVÉ SCHODIŠTĚ ZAVĚŠENÉ SCHODIŠTĚ SPECIÁLNÍ SCHODIŠTĚ TOČITÉ VŘETENOVÉ SCHODIŠTĚ ŽEBŘÍKOVÉ SCHODIŠTĚ MATERIÁL POVRCHOVÁ ÚPRAVA NÁZVOSLOVÍ KONSTRUKCÍ SCHODIŠŤ SCHODIŠŤOVÝ PROSTOR

7 9.2. SCHODIŠŤOVÉ RAMENO PODESTA SCHODIŠŤOVÝ STUPEŇ VÝSTUPNÍ ČÁRA ZRCADLO ZÁBRADLÍ ROZMĚRY JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ SCHODIŠTĚ SKLON SCHODIŠŤOVÝCH RAMEN PRŮCHODNÁ ŠÍŘKA SCHODIŠŤOVÉHO RAMENE PODCHODNÁ VÝŠKA SCHODIŠŤOVÉHO RAMENA PRŮCHODNÁ VÝŠKA SCHODIŠŤOVÉHO RAMENA PŘÍČNÉ ROZMĚRY STUPŇŮ A STOUPÁNÍ SCHODIŠŤOVÝCH RAMEN Výška stupně Šířka stupně ROZMĚRY A KONSTRUKCE ZÁBRADLÍ BEZBARIÉROVÉ ŘEŠENÍ SCHODIŠTĚ KATEGORIE POSTIŽENÝCH OSOB VYHLÁŠKA SE VZTAHUJE NA NÁSLEDUJÍCÍ STAVBY: ŘEŠENÍ SCHODIŠTĚ PRO ZDRAVOTNĚ A TĚLESNĚ POSTIŽENÉ Šikmá rampa Schodišťová posuvná plošina Výtahy CHARAKTERISTIKA VÝROBNÍHO OBJEKTU POŽADAVKY NA PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ Osvětlení Hluk Záření Vibrace Klimatické podmínky Barevnost Hygiena STROJNÍ VYBAVENÍ TRUHLÁŘSKÉ DÍLNY Sklopná zkracovací pila JAVES 1 Výrobce Veselý Formátovací pila MFP NP 1850 výrobce ONDŘEJ MARŠALSKÝ Srovnávačka se spodním protahem, typ KDR 410 ST Svislá spodní frézka s čepovacím vozíkem MVF 5P Vrtací dlabačka KDR 30 VD

8 Pásová pila ROJEK PP 800 M Pásová bruska ROJEK PBD Čelní kotoučová bruska ROJEK ČB 600 / Mobilní odsávací zařízení URBAN U PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ TRUHLÁŘSKÉ DÍLNY ROZMÍSTĚNÍ STROJŮ ŠÍŘKY CEST A ULIČEK VE VÝROBĚ PARAMETRY PROSTOR VÝROBY SCHODIŠTĚ POPIS STÁVAJÍCÍ BUDOVY DÍLNY DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

9 1. ÚVOD Od dob, kdy začal člověk obývat jeskyně, tak počal využívat výhody obydlí, které je situováno nad okolním terénem. Současně s touto výhodou se objevil i jeden problém: Jak se do tohoto obydlí dostat? A vzhledem k tomu, že je člověk myslící tvor, přišel brzy na řešení. První prostředkem k překonávání výškových rozdílů byl kmen s ponechanými větvemi, další v podobě lávky. Jednoho dne si všiml, že když udělá do meze, do které chodí zářezy, bude se mu chodit lépe. Aby se hlína nebortila pod nohama, zpevnil tyto zářezy kamenem. A první schodiště bylo na světě. Tímto objevem začala dlouhá éra vývoje, na jejímž konci stojí schodiště v nám známé podobě Postupem času přestaly být kameny náhodně pokládané. Hliněnou mez vystřídaly pevné základy, které nakonec nahradila důmyslná dřevěná konstrukce. Vedle ní se nakonec objevil beton, ocel, ale i sklo. Dřevo však vše přežilo a dodnes patří mezi hlavní materiály používané na výrobu schodů hlavně v interiéru. Ani rozměry jednotlivých schodů už nebyly zhotoveny podle toho, jak staviteli vyšly míry. Začaly se odvíjet od určitých ergonometrických parametrů člověka. Dnešní výrobce dřevěných schodišť nemá na trhu snadnou úlohu. Mají-li schody správným způsobem plnit svoji úlohu, musí dodržet mnoho bezpečnostních a konstrukčních parametrů. K tomu ještě oslovit zákazníka nezvyklým desénovým zpracováním. Aby výrobce vše dodržel a byl zároveň úspěšný, je třeba výrobě schodů přizpůsobit technologii, strojní zařízení a jeho rozmístnění v provozovně. Nákupem nevhodných strojů se může hodně omezit různorodost výrobků. Špatným rozmístněním nebo nevhodně navrženým výrobním prostorem může zase při výrobě dojít ke zbytečným komplikacím. Proto je velmi důležité, aby výrobce znal nejen všechny předpisy související s výrobou dřevěných schodů, ale aby dbal i na jejich dodržování. 9

10 2. CÍL PRÁCE Cílem práce je definovat problematiku výroby dřevěného schodiště v daném výrobním prostoru truhlářské dílny. Dále potom definovat základní pojmy schodiště i schodišťového prostoru a uvést jednotlivé typy konstrukcí. Do půdorysu dílny je třeba rozmístit jednotlivé výrobní zařízení pro výrobu vybraných konstrukcí schodišť dle předpokládaného objemu výroby v souladu s platnou legislativou. Nedílnou součástí bude popis jednotlivých výrobních strojů s uvedením jejich hlavních parametrů. Charakterizovat požadavky na pracovní prostředí ve výrobních prostorech. Výstupem práce jsou opatření směřující ke zlepšení výrobních a pracovních podmínek pro pracovníky ve výrobě v textové i výkresové části. 10

11 3. METODIKA PRÁCE Studium literatury k danému tématu. Studium stávající platné legislativy, která se týká výstavby výrobních průmyslových budov zejména vyhlášky 137/1998 Sb. Obecné technické požadavky na výstavbu. Úvod se stručným vysvětlením problematiky schodišťového prostoru a popis jednotlivých částí schodiště. Pro lepší orientaci je vhodné zmapovat jednotlivé druhy dřevěných schodišť a vysvětlit názvosloví jednotlivých typů, které je třeba znát pro lepší orientaci ve výrobě. Nedílnou součástí je znalost ergonomie člověka a použití těchto vědomostí ve výrobní praxi. Dle ČSN /93 + Z 1/96: Výrobní a průmyslové budovy bude charakterizován výrobní objekt. Podrobné zmapování technologického vybavení truhlářské dílny a popis jednotlivých strojů a jejich parametrů. Dle předpokládaného objemu výroby je zapotřebí vybavit výrobní prostor takovým technologickým vybavením, které je v souladu s požadavky majitele a zároveň odpovídá platné legislativě v ČR. Zaměření výrobního objektu a vypracování výkresové dokumentace při použití normy ČSN /93: Šířky a výšky cest a uliček. Do přízemí stávajícího objektu bude navrženo rozmístění výrobního zařízení, aby zde mohla probíhat plánovaná výroba. Dále bude ve výkresové dokumentaci upraven prostor podkroví se sociálním zázemím pro zaměstnance dílny. Návrhy opatření pro zlepšení pracovních a sociálních podmínek pro pracující v objektu truhlářské dílny. Nastínění návrhů pro stávající provozovnu, které by mohly vést k větší efektivnosti výroby a zlepšení podmínek pracovníků ve výrobě. Vyhodnocení a závěr. 11

12 4. FUNKCE SCHODIŠTĚ Lidé se již od pradávna potýkali s překonáváním výškových rozdílů. Nejdříve v přírodě, posléze při budování patrových domů. Zpočátku používali jakýkoliv k tomuto účelu vhodný prostředek. Potom začali uměle budovat přístupové cesty do výše položených míst. V přírodě to byly různé cesty, u nich v domovech to mimo jiné byly schodiště. Schodiště je konstrukce k překonávání výškových rozdílů určené pro chůzi. Z této definice jednoznačně pochopíme, co schodiště je, a co od něho očekáváme. A k tomu, aby schodiště naplnilo naše očekávání, musí splňovat určité požadavky, které vznikly během staletí zkušeností našich otců. Mezi základní funkce schodiště v rodinném domě patří zajištění bezpečného a pohodlného pohybu osob mezi jednotlivými podlažími. Svým provedením a umístěním však může být schodiště také výrazným architektonickým prvkem v interiéru. Prvořadým předpokladem bezpečnosti a spolehlivosti schodiště je jeho dostatečná únosnost. Únosnost přitom musí být taková, aby konstrukce snesla zatížení nejen více osob, ale i předmětů po nich přepravovaných Obecné požadavky kladené na schodiště Mezi obecné požadavky kladené na schodiště patří: Bezpečnost, požární odolnost, pohodlí, osvětlení, estetika Bezpečnost Nejdůležitějším požadavkem, kladeným na schodiště je jeho bezpečnost, tedy bezpečný výstup a sestup osob a transport předmětů. Jedním ze základních pravidel nutných dodržet je stejná výška všech schodišťových stupňů. Je-li ve schodišťovém rameni stupeň s rozdílnou výškou, hrozí nebezpečí zranění. Pokud se při scházení ze schodů narazí na vyšší stupeň, může mít člověk pocit, že se propadá. V tomto případě hrozí nebezpečí pádu a úrazu. V opačném případě, je-li schodišťový stupeň vyšší, může 12

13 člověk zakopnout o jeho hranu. Pokaždé totiž zvedá svoji nohu stejně vysoko. Toto nebezpeční hrozí hlavně při výstupu. Bezpečnost provozu na schodišti závisí také na kluznosti povrchu schodišťových stupňů a podest. Kluznost povrchu je dána normou ČSN odolnost proti skluznosti povrchu podlah. Tato norma vyjadřuje hodnotu součinitele smykového tření, který se vyjadřuje pomocí řeckého písmene µ. Samozřejmě nelze zapomenout na konstrukční provedení celého schodiště. Zvolí-li výrobce nevhodné konstrukční spoje nebo spoje špatně provedené, hrozí jejich uvolnění a zřícení celé konstrukce. S tímto souvisí i druh a dimenze použitého materiálu Požární odolnost K dalším důležitým požadavkům na schody patří i zajištění jejich požární bezpečnosti, tj. ochrany před ničivými projevy možného požáru. Požární bezpečností rozumíme opatření směřující k zajištění stability budov, k zamezení šíření požáru uvnitř i vně objektů, k vytvoření podmínek pro zasahující jednotky a samozřejmě k zajištění rychlé evakuace lidí po únikových cestách. Únikové cesty musí vyhovovat svým umístěním, konstrukčním a materiálovým řešením, svými rozměry, osvětlením, větráním a dalšími parametry. Konstrukce schodišť v rodinných domech musí vykázat požární odolnost alespoň 15 minut a schodiště může být provedeno i ze dřeva. V mezonetových bytech jsou požadavky přísnější. Odvozují se ze stupně požární bezpečnosti bytu v závislosti na požárním riziku, požární výšce objektu s přihlédnutím k použití hořlavých hmot v nosných stavebních konstrukcích objektů. Má-li schodiště splňovat požární bezpečnost, musí minimálně po dobu 30 minut odolávat přímému ohni. Únikové cesty musí být dostatečně osvětleny denním nebo umělým světlem Pohodlí Výstup a sestup po schodišti by měl být hlavně pohodlný. Pohodlný pohyb ovlivňuje spousta faktorů. Důležitý je tvar, délka a počet jednotlivých ramen. Samozřejmě má i vliv celková konstrukce a její architektonické zabudování do stavby. 13

14 Osvětlení Bezpečnost chůze po schodišti ovlivňuje také jeho osvětlení. Je důležité prostor vhodně osvětlit, aby naše celkové vnímání prostoru přesně odlišilo jednotlivé stupně. Nemělo by také docházet k přechodům s hodně osvětleného místa na méně osvětlené (např. z hodně osvětlené místnosti na tmavé schodiště nebo naopak), aby nedošlo k oslnění. V některých případech je nutné barevné označení schodů. Zejména u vyrovnávacích schodů a v místech se zvýšeným pohybem osob s vadami zraku. Obr. 1 Denní osvětlení schodiště U osvětlení schodišť rozeznáváme tři základní druhy osvětlení: denní osvětlení, umělé osvětlení, kombinované osvětlení. Denní osvětlení Denní osvětlení (Obr. 1) je upřednostňováno před umělým, které se volí jen v prostorech, kde nelze použít osvětlení denní. Osvětlovací otvory by měly být umístěné tak, aby na schodiště dopadalo dostatečné množství denního světla pro rozlišení jednotlivých stupňů. Osvětlení denním světlem je ovlivněno slunečním světlem, oblohovým světlem a odraženým světlem od vnějších nebo vnitřních zdrojů. Podmínky důležité pro správné denní osvětlení : poloha okna vzhledem k jednotlivým stupňům schodiště, plocha osvětlovacích otvorů, poloha schodišťového prostoru vůči budově, orientace osvětlovacích otvorů vůči světovým stranám, 14

15 koeficienty odrazu vnitřních povrchů. Umělé osvětlení Umělé osvětlení (Obr. 2) se používá u schodišť, kde není možné osvětlit prostor schodiště denním světlem. Pro kvalitní umělé osvětlení je důležitá intenzita osvětlení a místo umístění zdroje osvětlení. Toto osvětlení nesmí oslňovat chodce vystupujícího nebo sestupujícího po schodišti a musí zajistit možné světelné kontrasty mezi jednotlivými výškovými úrovněmi. Nejčastější poloha světelného média je střed stropu podesty nebo mezipodesty. Toto místo však není nejvhodnější, protože sestupující osoba se dostává do místa, ve kterém je přímo oslněna ve svém zorném úhlu. Při této poloze není dosaženo největšího možného kontrastu mezi jednotlivými stupni. Proto je vhodnější umístění světelného média na strop podesty nad poslední stupeň výstupního ramene. Tímto se zabrání oslnění sestupujících osob. Umělé osvětlení může osvětlovat přímo plochu stupně. Toho dosáhneme světly zabudovanými do stěny v malé výšce nad schody. Světlo lze také zabudovat přímo do podstupnice tak, aby osvětlovalo nižší stupeň. Vhodné je stálé noční osvětlení zdrojem s nízkým odběrem elektrické energie. Obr. 2 Umělé osvětlení schodiště Estetika Ve většině případů je schodiště v bytě, rodinném domě nebo například na chalupě dominantním prvkem interiéru. Schodiště je většinou vystaveno na očích obyvatelů i návštěvníků. Proto bychom si měli dát na vzhledu schodiště záležet a věnovat mu zvýšenou pozornost. Při volbě schodiště je potřeba přihlédnout k tomu, aby svým tvarem korespondovalo s celkovým řešením obydleného prostoru. Vzhled schodiště se odvíjí i od jeho umístění, tvaru, barvy a zejména pak použitých materiálů. 15

16 Obr. 3 Moderní kombinované schodiště Konstrukční požadavky na schodiště Konstrukce schodišť musí umožňovat snadnou údržbu. Jeho poloha v budově musí odpovídat praktickému využívání budovy a nesmí negativně ovlivňovat členění prostoru. Schodiště musí být zhotoveno odborně a mělo by vypadat esteticky. Ve veřejných budovách se dřevěná schodiště nepoužívají vzhledem k jejich nízké požární bezpečnosti. V rodinných domech je použití dřevěného schodiště povoleno, ale musí být vyrobeno dle platných předpisů a norem. Schodiště nesmí být kluzké, hrany nesmějí být ostré. Hluk přenášený ze schodiště nesmí překračovat hodnoty příslušné normy a musí splňovat požadavky stavební akustiky. Tyto hodnoty má zpravidla dodavatel ve svých podkladech a jsou ověřeny zkušebním zatížením konstrukcí. Z bezpečnostních prvků má pro výsledný vzhled schodiště největší význam zábradlí, které musí odolávat zatížení shora i ze stran. V bytových domech musí být zábradlí plné nebo s výplní tabulovou, sloupkovou či mřížovou. Schodiště je velmi důležitý komunikační prostředek. Má-li svoji funkci plnit správně, musí splňovat mnoho požadavků, týkajících se hlavně jeho bezpečnosti. Samozřejmě, nelze opomenout ani jeho estetické parametry. 16

17 5. DĚLENÍ KONSTRUKCÍ DŘEVĚNÝCH SCHODIŠŤ Existuje značné množství druhů schodišť, které se dělí podle různých kategorií, do kterých spadají. Dělíme je podle následujících kritérií: 5.1. Podle funkce a významu Hlavní většinou navazuje bezprostředně na vstup, při návrhu schodiště musí být respektována funkce a význam budovy. Vedlejší je doplněk hlavního schodiště, usnadňuje pohyb po budově a evakuaci, musí být projektováno dle provozních, požárních a bezpečnostních požadavků. Vyrovnávací spojuje výškové rozdíly v rámci jednoho podlaží, nejčastěji ve vstupních prostorách. Požární může být vně budovy, slouží pro evakuaci při nebezpečí Podle umístění vzhledem k budově Vnější vně budovy v přímé návaznosti (Obr. 4). Vnitřní uvnitř budovy. Terénní samostatně mimo budovu, slouží k překonání výškových rozdílů terénu (zahradní). Obr.4 Vnější schodiště 5.3. Podle tvaru výstupní čáry Přímé (přímočaré), ramena jsou přímá, výstupní čára je přímka, jednotlivé stupně mají po celé délce schodiště stejnou šířku. Zakřivené (křivočaré), ramena jsou křivá nebo točitá, výstupní čára je křivka, jednotlivé stupně mají různé šířky. Smíšené (smíšenočaré), výstupní čára je složená z přímek a křivek, schodišťové stupně mají po délce schodiště stejné i proměnné šířky. 17

18 Obr. 5 Přímé schodiště Obr. 6 Pravotočivé schodiště 5.4. Podle smyslu výstupní čáry Přímá (Obr. 5), levotočivá, pravotočivá (Obr. 6) Podle materiálu nosných prvků Dřevěná, kovová, kamenná, cihelná, skleněná, kombinovaná Podle konstrukčního typu S plně podporovanými stupni, s oboustranně podporovanými stupni, se stupni konzolovitě vetknutými, s vysutými stupni, zavěšené, kombinované Podle sklonu schodišťových ramen Rampová sklon od 10 do 20, výšky stupňů mm, mírná sklon od 20 do 25, výšky stupňů mm, 18

19 běžná sklon od 25 do 30, výšky stupňů mm, strmá sklon od 35 do 45, výšky stupňů mm, žebříková sklon od 45 do 60 (viz Obr. 7). Obr. 7 Rozdělení podle sklonu ( Podle počtu schodišťových ramen Jednoramenné, dvojramenné, víceramenné trojramenné, čtyřramenné, větvené Podle odolnosti proti ohni Spalná (dřevěná), Polospalná (dřevěná s omítnutým podhledem), nespalná (ocelová, kamenná), ohnivzdorná (betonová, železobetonová). 19

20 6. ROZDĚLENÍ DŘEVĚNÝCH SCHODIŠŤ Podle typu konstrukce rozdělujeme dřevěná schodiště na schodnicové, sedlové, zavěšené a speciální Schodnicové schodiště Tento typ konstrukce (Obr. 8) je nejpoužívanější. Základním nosným prvkem jsou ploché dřevěné schodnice, v nichž jsou vyfrézovány drážky. Podle tvaru drážek vyfrézovaných ve schodnicích rozlišujeme: Schodiště se zaříznutými stupnicemi, schodiště se zasunutými stupnicemi, schodiště se zadlabanými stupnicemi, schodiště se zadlabanými stupnicemi i podstupnicemi. Jako upevňovací prvek potřebný k zajištění stupňů se schodnicemi jsou u tohoto typu schodiště použity kovové upínací šrouby, též nazývané schodišťové šrouby. Každé schodnicové rameno je třeba zajistit třemi až čtyřmi schodišťovými šrouby. Pro nosnost schodiště je rozhodující především výška schodnice a tloušťka stupně. Obr. 8 Schodnicové schodiště Obr. 9 Sedlové schodiště 20

21 6.2. Sedlové schodiště Základním nosným prvkem sedlového schodiště (obr. 9) je schodnice, která je stupňovitě vyřezaná podle rozměrů stupnic a podstupnic. Stupně jsou připevněny ke schodnici pomocí kolíků, vrutů, svlaků nebo pomocí lišt z tvrdého dřeva zespodu přišroubovaných. Stupnice přesahují na obou koncích přes nosné schodnice. Otvory po vrutech se překrývají dřevěnými zátkami. Tento typ schodiště může být navržen také pouze s jednou schodnicí uprostřed. U této konstrukce je nutné dbát na kvalitní uchycení stupňů ke schodnici. Sedlová schodiště můžou být konstruována jako přímé nebo zakřivené Zavěšené schodiště Schodiště zavěšená (Obr. 11) mají obvykle stupně tvořené pouze stupnicí. Jednotlivé stupnice jsou zavěšeny na ocelových táhlech kotvených do stropní konstrukce. Táhla mohou být vedena dvěma nad sebou ležícími stupni, aby zároveň sloužila jako tyč zábradlí. Schodiště, která se zavěšují na madla, jsou konstruována obdobně jako schodiště zavěšená ze střechy nebo ze stropu. Síly se přenášejí přes táhla do madla a odtud jsou dále odváděny do stropu nebo do podlahy. Madlo zde přebírá funkci nosného ramene. Podle upevnění stupňů rozlišujeme: Stupně na jedné straně zazděné a na druhé zavěšené na ocelových táhlech, na jedné straně osazené na schodnici a na druhé zavěšené na ocelových táhlech, zavěšené na obou stranách u této konstrukce se musí zajistit schodiště proti vodorovnému posunutí zakotvením spodních konců několika ocelových táhel do stropní konstrukce nižšího podlaží. Schodiště se zavěšenými stupni mohou být: Přímá, křivočará, smíšenočará. 21

22 Obr. 10 Speciální mlynářské schodiště Obr. 11 Zavěšené schodiště 6.4. Speciální schodiště Mezi speciální schodiště patří schodiště nenáročná na prostor, nazývaná také strmá schodiště. Speciálním schodištěm může být také mlynářské schodiště (Obr. 10). U tohoto typu je vysoké riziko nebezpečí úrazu. Není proto dovoleno je používat jako jediný možný přístup i do zřídka používaných obytných prostor. Toto schodiště má speciální tvar stupňů. Tento druh schodišť jako jediné mají povolen úhel stoupání 60. Mohou se použít např. do malých chat pro zajištění výstupu do podstřešního prostoru. Speciální schodiště musí mít zábradlí na obou stranách. 22

23 6.5. Točité vřetenové schodiště Toto schodiště má nosné vřeteno ve středu konstrukce a nese jednotlivé stupně (Obr. 12). Vřeteno prochází přes celou výšku podlaží a většinou má kruhový průřez. Jednotlivé stupně jsou k vřetenu připevněny jako konzoly nebo můžou být na vnější straně podepřeny schodnicí, popřípadě jednotlivě připojeny k nosnému zdivu. Výškově je vzájemná poloha stupňů zajištěna distančními kroužky. Tato schodiště bývají často provedena v kombinaci dřeva s ocelí. Kdy vřeteno je vyrobeno z oceli a na něm jsou navařeny jednotlivé konzoly, které podporují jednotlivé stupně. Nedostatek tohoto schodiště je malá šířka stupnic u vřetena. Tato schodiště jsou nejméně náročná na půdorysný prostor, ale málo pohodlná na výstup a přenášení předmětů. Proto se používají jen tehdy, nedovolí nám prostorové možnosti volbu jiné konstrukce. Obr. 12 Točité vřetenové schodiště 23

24 6.6. Žebříkové schodiště Žebříky a žebříková schodiště se používá pouze pro výstup omezeného počtu osob a pouze občasně. Například výstup do instalačních šachet, kotelen, do strojoven, kabelových kanálů, na nepochůzné ploché střechy apod. Žebříky mohou být pevné, sklápěcí nebo výsuvné. Dělení žebříků dle sklonu: žebříky šikmé (sklon ), žebříky svislé (sklon ). Nejmenší dovolená průchodná šířka ramene žebříkového schodiště je 550 mm, tato šířka nesmí být už ničím zúžena. Nejmenší dovolená podchodná výška žebříkového schodiště do sklonu ramene 50 je 2100 mm, při sklonu větším než 50 je výška 2300 mm. Žebříkové schodiště nesmí mít podstupnice. Toto schodiště musí být oboustranně vybaveno madly. Nejmenší dovolená šířka schodišťového stupně je 150 mm. 24

25 7. MATERIÁL Na schodiště se používá materiál vlhkosti 8 12 %. Dřevo musí být kvalitně vysušené a bez vad, které by mohly ovlivnit jeho pevnost. Nejčastěji používané jsou tvrdé dřeviny, méně často se používají dřeviny měkké. Z tvrdých dřevin se nejvíce používá buk, dub, jasan javor, třešeň, ořech. Z měkkých dřevin se nečastěji používá borovice a modřín. U schodišť, kde se předpokládá zvýšený pohyb osob, je vhodné použít tvrdé dřevo dubu (Obr. 13) pro jeho fyzikální a mechanické vlastnosti. Toto dřevo je více odolné proti opotřebení. Nevýhodou tvrdých dřevin je jejich vyšší cena. Z měkkých dřevin je nejvhodnější použití dřeva modřínu. Tato dřevina má oproti jiným měkkým dřevinám větší tuhost a lepší mechanické a fyzikální vlastnosti. Proto toto dřevo lépe odolává opotřebení, které je způsobeno užíváním schodiště. Obr. 13 Dubové masivní schodiště 25

26 8. POVRCHOVÁ ÚPRAVA Hlavním úkolem povrchové úpravy je vylepšení estetických, mechanických a fyzikálních vlastností materiálu. Dřevo musí být chráněno před nečistotami a měla by být snadnější jeho údržba. Dalším úkolem povrchové úpravy je zabránění pronikání vlhkosti do dřeva. Platí to zejména pro části schodišť, které přiléhají ke zdivu. Schodiště musí být před montáží opatřeno alespoň základním nátěrem, aby dřevo nemohlo až do nanesení vrchního nátěru přijímat vlhkost. Schodišťové stupnice by měly mít povrch neklouzavý a vysoce odolný proti opotřebení. Pro povrchové úpravy schodišť se používají nejčastěji dvousložkové polyuretanové laky nebo vodou ředitelné laky (obr. 14), které musí být nanášeny minimálně ve třech vrstvách. Nátěrové hmoty používané pro povrchovou úpravu schodišť musí být dostatečně tvrdé, aby se zabránilo případnému oděru. Povrchové nátěry mohou být i krycí, pro které jsou kladeny nižší nároky na vzhledové vlastnosti dřeva. Povrchová úprava se hodnotí na vzhledové požadavky jako ostatní vnější plochy. Tloušťka nátěru všech vrstev laku nanesených na nosnou plochu musí být 80 µm ( 1µm = 1 / 1000 mm). Obr. 14 Povrchová úprava vodou ředitelným lakem 26

27 9. NÁZVOSLOVÍ KONSTRUKCÍ SCHODIŠŤ 9.1. Schodišťový prostor Je to komunikační prostor, do kterého se umísťuje schodiště. Je zpravidla po stranách ohraničen schodišťovými zdmi. V rodinných domcích bývá schodišťový prostor spojen s chodbou nebo je umístěn v hale. V bytových domech musí být ohnivzdorný a ve zvlášť vyčleněných prostorech. Bývá spojen s veřejným prostranstvím pro zajištění rychlé evakuace při případném požáru Schodišťové rameno Schodišťové rameno je určeno pro překonávání výškových rozdílů mezi jednotlivými podlažími, nebo ke spojování prostorů s různou výškovou úrovní ve stejném podlaží. Je tvořeno minimálně třemi schodišťovými stupni (řazenými za sebou) a maximálně 16 schodišťovými stupni. V rodinných domech je povoleno 18 schodišťových stupňů. Při větším počtu stupnic musí být rozděleno podestou. Rozdělení se používá kvůli pohodlnému výstupu nebo sestupu po schodišti. První rameno v každém podlaží je nazýváno ramenem nástupním, poslední ramenem výstupním. Ostatní ramena jsou mezilehlá. Délkou schodišťového ramene je vodorovná vzdálenost hran prvního a posledního stupně v rameni. Je to v podstatě součet všech šířek výstupních stupňů v rameni Podesta Podesta je vodorovná plošná konstrukce, kterou schodišťové rameno navazuje na příslušnou výškovou úroveň nebo na výškovou úroveň dvou na sebe navazujících schodišťových ramen. Podesta slouží pro přechod nebo odpočinek osob pohybujících se po schodišti. Šířka podesty nesmí být nikdy menší než šířka schodišťového ramene. Rozlišujeme podesty podlažní a mezipodlažní. Podlažní podesta, neboli hlavní, se nachází v úrovni konstrukce podlaží. Mezipodlažní, neboli vedlejší podesty, jsou umístěny mezi jednotlivými podlažími, a to v různých výškových úrovních podle typu schodiště. Podlažní podesty se doporučují dělat nejméně o 100 až 200 mm širší, než je průchodná šířka přilehlých schodišťových ramen. 27

28 Mezipodlažní podesty, na kterých nedochází ke změně směru pohybu z jednoho schodišťového ramene ke druhému, musí mít délku nejméně 630 mm zvětšenou o jednu šířku schodišťového stupně. Dveřní křídla, která jsou na podestách schodišť, kromě schodišť v podzemních podlažích a schodišť pomocných, otevírané do prostoru podesty, musí být vzdálené od hrany nejbližšího schodišťového stupně nebo zrcadla tolik, aby dveřní křídlo v žádné poloze nezužovalo průchodnou šířku podesty. Dveře otevírané mimo prostor podesty, kromě schodišť v rodinných domcích a pomocných schodišť, mají mít vzdálenost vnitřní hrany zárubně od hrany nejbližšího schodišťového stupně minimálně 300 mm. U pomocných schodišť musí být odstup mezi dveřním otvorem a hranou nástupního stupně nejméně 300 mm. U dveří otevíraných od schodišťového ramene musí být odstup větší nejméně o 50 mm od dráhy otevírání křídla Schodišťový stupeň Horní vodorovná nášlapná plocha se nazývá stupnice. Svislá část stupně, se nazývá podstupnice. U dřevěných schodů se často používá jen stupnice. Šířka schodišťového stupně se měří jako vodorovná vzdálenost půdorysných průmětů předních hran dvou po sobě následujících stupňů na výstupní čáře. Zatímco šířka stupnice je skutečný rozměr stupnice. Všechny schodišťové stupně v jednom schodišťovém rameni mají být stejně vysoké. Výška schodišťového stupně se měří jako svislá vzdálenost dvou stupnic po sobě následujících stupňů. Všechny schodišťové stupně v jednom schodišťovém rameni kromě stupňů jalových a výstupních, musí mít stejnou šířku. Schodišťová ramena téhož schodiště mají mít stejně široké stupně. Kosé a zvláštní stupně musí mít kromě toho ve svém nejužším místě šířku nejméně 130 mm. Nejmenší dovolená šířka schodišťového stupně je 210 mm a nejmenší dovolená šířka stupnice je 250 mm. Stupně u dřevěných schodišť jsou nejčastěji vyrobeny z masivního lepeného materiálu. Jako alternativní materiál je možné použít rovněž stavební překližku. Používají se i jiné materiály např. ocel, žula, ale i speciální tvrzené sklo. Zaoblení předních hran stupnic má být s největším poloměrem 10 mm, největším dovoleným rozměrem zkosení je 5 25 mm. Stupnice z masivního dřeva jsou slepeny jako spárovka, aby se předešlo jejich zborcení a deformacím. Tloušťka stupnice podle druhu dřeviny a vzdálenosti podpěr činí 45 až 50 mm. U stupnic z dýhovaných 28

29 stavebních překližek musí být nášlapná dýha v minimální tloušťce 2,5 mm u tvrdého dřeva a 5 mm u dřeva měkkého. Povrch schodišťových stupňů má být odolný proti mechanickému namáhání. Podle půdorysného tvaru se stupně dělí na: Rovné přední hrany schodišťových stupňů jsou přímé a navzájem rovnoběžné, stupnice má tvar obdelníku Kosé přední hrany schodišťových stupňů jsou přímé a nejsou rovnoběžné, stupnice má tvar lichoběžníku. Nepravidelné přední hrany schodišťových stupňů jsou zaoblené nebo jinak tvarované Výstupní čára Výstupní čára schodů je myšlená čára, v jejímž místě se na schodišťových ramenech nejčastěji chodí, tj. sestupuje nebo vystupuje. Na této čáře mají všechny stupně v rameni stejnou šířku. V technické dokumentaci se výstupní čára se kreslí do půdorysu schodiště, začíná na nástupním stupni kroužkem a končí na ukončujícím stupni šipkou. U přímých schodišťových ramen se kreslí v ose ramene. U zakřivených a točitých schodišťových ramen může být výstupní čára mimo osu. Mají-li ramena schodiště v zakreslovaném podlaží a v podlaží nižším rozdílnou šířku, musí se pro každé podlaží kreslit samostatná výstupní čára. Kreslí se tenkou plnou čarou po celé délce, tedy i v části nad rovinou řezu Zrcadlo Zrcadlo je prostor, který vznikne mezi schodišťovými rameny, která neleží těsně vedle sebe (nevzniká, jsou-li ramena přimknutá k sobě). Ve vícepodlažních budovách bývá většinou v prostoru zrcadla umístěn výtah Zábradlí Schodišťová ramena musí mít na svých volných stranách zábradlí. Schodišťová zábradlí mají za úkol zabezpečovat osoby proti pádu a zajistit jim pomoc při chůzi po schodech. V některých případech nese schodišťové zábradlí schodišťové stupně. Kromě 29

30 toho plní zábradlí funkci konstrukčně-estetickou. Pevnost zábradlí závisí od použitého materiálu. Bezpečné zábradlí musí mít dostatečnou výšku a musí zajišťovat ochranu proti propadnutí mezi jednotlivými prvky nebo výplněmi. Výška zábradlí se měří od hrany kteréhokoli stupně daného ramene svisle k horní úrovni madla. Mezery mezi jednotlivými zábradlovými tyčemi nesmí přesáhnout 120 mm. V prostorech, kde se předpokládá samostatný pohyb dětí a ve veřejných prostorech, nesmí zábradlí mít vodorovné zábradlové tyče, které by umožnily dětem zábradlí přelézt. Tato předepsaná opatření se snaží zabránit zejména úrazům dětí. Pro děti do 12 let je také užitečné zřídit dětské madlo ve výšce 40 až 70 cm. Madla nesmějí mít žádné ostré hrany ani výstupky. Madla by měla být dobře uchopitelná rukou a pokud možno průběžná, tedy nepřerušená po celé délce schodiště. 30

31 10. ROZMĚRY JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ SCHODIŠTĚ Má-li schodiště správným způsobem sloužit svým uživatelům je zapotřebí, aby jeho jednotlivé části splňovaly normou předepsané rozměrové tolerance. Tyto rozměry vznikly během mnoha vědeckých studií pohybu člověka po schodišti v závislosti na jeho ergonometrických rozměrech, ale i na základě zkušeností a poznatků našich předků, kteří se výrobou schodišť zabývali. Všechny rozměry mají takové hodnoty, aby lidem umožňovaly pohodlnou a bezpečnou chůzi Sklon schodišťových ramen Sklon schodišťových ramen ve všech bytových domech s výtahem a v bytech nesmí být menší než 35. Ve všech bytových domech bez výtahu nesmí být větší než 33. U schodišť uvnitř bytů s konstrukční výškou menší než 3000 mm a u schodišť do podzemních podlaží a na půdu je možno sklon schodišťových ramen zvýšit na Průchodná šířka schodišťového ramene Průchodná šířka schodišťového ramene je vodorovná vzdálenost mezi stavebními konstrukcemi nebo zařízením, které omezuje průchod ramenem. Při návrhu průchodné šířky schodiště vycházíme z násobku průchozího proudu, což je šířka potřebná pro pohodlný průchod dospělého člověka a rovná se minimálně 550 mm, doporučuje se 600 mm. Z důvodu přenášení různých předmětů po schodišti se šířka schodišťového ramena zvyšuje o 300 mm, z toho vyplývají šířky ramen 900, 1200, 1500, 1800, 2100 mm až do maximální šířky 2400 mm. U šířek schodišťových ramen vyšších než 2400 mm se musí schodiště rozdělit zábradlím na užší pruhy. U rodinných domů a mezonetů je šířka jednosměrných schodišťových ramen mm. V bytových domech se navrhují dvouproudová schodiště s nejmenší průchodnou šířkou 1100 mm. V těchto budovách musí mít také požární nebo úniková schodiště minimální šířku 1100 mm. Pomocná schodiště průmyslových objektů můžou mít šířku jen 900 mm Podchodná výška schodišťového ramena Podchodnou výškou (Obr. 15) se rozumí vzdálenost mezi dvěma rameny probíhající nad sebou nebo mezi ramenem a rovnoběžnou konstrukcí. Měří se jako 31

32 svislá vzdálenost mezi přední hranou schodišťového stupně na výstupní čáře v rameni a konstrukcí (podhledem) nad touto hranou. Nejmenší dovolená podchodná výška schodišťového ramena se určí v závislosti na sklonu schodišťového ramene a vypočte se ze vzorce: α sklon schodišťového ramene H 1 = / cos α Průchodná výška schodišťového ramena Průchodná výška (Obr. 15) se měří jako kolmá vzdálenost mezi výstupní čárou a konstrukcí na výstupní čárou (podhledem). Průchodná výška se vypočte ze vzorce: α sklon schodišťového ramene H 2 = cos α Průchodná výška nesmí být menší než 1900 mm kromě schodišť do podkroví, kde míra 1900 mm je doporučenou hodnotou. U výrobních a provozních budov nesmí být průchodná výška snížena pod hodnotu vyplývající z rozměrů předmětů přepravovaných po schodišti. Průchodná výška nesmí u obytných a administrativních budov klesnout pod 2100 mm. 32

33 Obr. 15 Podchodná a průchodná výška schodiště (ČSN Schodiště a šikmé rampy) Příčné rozměry stupňů a stoupání schodišťových ramen Při návrhu rozměrů schodišťových stupňů se vychází z pohodlné chůze po rovině a z množství energie potřebné k překonání výškových rozdílů při různých poměrech stoupání. Při chůzi po rovině se posouvá těžiště lidského těla vodorovným směrem. Při této činnosti spotřebuje lidské tělo určité množství energie. Vystupuje-li člověk do schodů, spotřebuje tělo průměrně dvakrát tolik energie než při chůzi po rovině. Bezpečnost a namáhavost chůze po schodištích závisí na poměru výšky stupně k jeho šířce. Při chůzi na rovné ploše se považuje za průměr krok dlouhý 630 mm, což je normální krok osoby středního vzrůstu. Při stoupání ve svislém směru, například při výstupu po strmém žebříku se krok ve vertikálním směru zkracuje. Čím větší je stoupání schodišťového ramene, tím víc se krok vystupující osoby zkracuje. Vzájemná závislost šířky a výšky stupňů schodišťového ramena k délce kroku se vyjadřuje v praxi Lehmanovým vzorcem: h výška stupně b šířka stupně 2 h + b = 630 mm 33

34 630 mm střední délka normálního kroku vzrostlého člověka Propočtem podle uvedeného vzorce vyhovuje určité šířce stupně přibližná výška stupně. Tato zaručuje, že chůze po schodišti nebude příliš namáhavá a nepohodlná. Proto se navrhují průřezové rozměry stupňů schodišť se zřetelem k jejich dobré schůdnosti. Tento vzorec však jednoznačně neurčuje ani nejvhodnější úhel sklonu schodišťových ramen, ani nejlepší poměr výšky k šířce stupně. Pomocí tohoto vzorce je možné určit přibližnou výšku a šířku stupňů jen pro schodiště se středním a zvětšeným sklonem schodišťových ramen. Výpočtem při velkém stoupání vznikají poměrně vysoké a málo široké stupně. Šířka stupnic schodů je vázána na délku chodidla průměrného člověka, která se pohybuje od 26 do 32 cm. Proto stupnice užší než 26 cm nebo širší než 32 cm jsou neúčelné Výška stupně Výška schodišťových stupňů v jednom rameni i v celém schodišti musí být vždy stejná, aby člověk vystupující nebo sestupující po schodišti nemusel měnit rytmus chůze. Výška stupňů je dána svislou vzdáleností předních hran stupnic dvou po sobě následujících stupňů. Je-li výška jednotlivých podlaží rozdílná, vyrovnávají se rozdíly výšek změnou počtu stupňů ve schodišťových ramenech, v žádném případě však změnou výšek stupňů. Kde je nezbytně nutné, aby v důsledku různé konstrukční výšky jednotlivých provozních podlaží budovy měla schodišťová ramena stupně jiné výšky než schodišťová ramena ostatních podlaží, nesmí rozdíl výšky stupňů těchto ramen přesahovat 5 mm proti stupňům normálním Šířka stupně Šířka stupně je vzdálenost předních hran dvou následujících stupňů a musí být stejně jako výška schodišťového stupně v schodišťovém rameni stejná. U točitých a kombinovaných schodišť je rozhodující šířka stupně na výstupní čáře. 34

35 Obr. 16 Názvosloví schodišťových stupňů (Nutsch 2002) Rozměry a konstrukce zábradlí Rozhodující pro bezpečnost při chůzi po schodech je výška schodišťového zábradlí. Zábradlí musí být měřeno na svislici od přední hrany stupně. Nejmenší dovolené výšky zábradlí: Snížená výška 900 mm (je-li hloubka volného prostoru nejvýše 3,0 m), základní výška 1000mm, zvýšená výška 110 mm ( je-li hloubka volného prostoru větší než 12,0 m), zvláštní výška 1200 mm ( je-li hloubka volného prostoru větší než 30,0 m). V budovách, kde se předpokládá přítomnost dětí, se musí zábradlí konstruovat tak, aby nedocházelo ke zranění. V těchto budovách nesmí mít zábradlí vodorovné členění nebo plnou výplň v prostoru mezi sloupky. U těchto schodišťových zábradlí musí vzdálenost sloupků zábradlí mezi sebou a vzdálenost zábradlí k vodorovné ploše podesty činit nejméně 120 mm. Vzdálenost stupnic od spodní hrany zábradlí musí být taková, aby nebylo možné pod zábradlím podsunout krychli o délce hrany 150 mm. Schodišťová ramena, která jsou oboustranně obezděna, mají mít alespoň na jedné straně madlo ve stejné výšce jako madlo zábradlí. Schodišťová ramena širší než 35

36 1800 mm mají mít madlo na obou stranách. Mezera mezi madlem a stěnou musí být minimálně 40 mm, aby byl mezi zdí a madlem dostatečný prostor pro vedení ruky. Povrch madla zábradlí může být opatřen zarážkami, které zabraňují sjíždění. Materiál madel je nejčastěji dřevo, ocel nebo plast. Tvar a povrch madla musí zaručovat bezpečné zachycení a klouzání ruky. Zábradlí musí být dostatečně stabilní a pevně přichycené k nosné konstrukci. 36

37 11. BEZBARIÉROVÉ ŘEŠENÍ SCHODIŠTĚ Při navrhování schodiště je nutno myslet i na těžce se pohybující osoby a osoby tělesně postižené, pro které je výstup a sestup po schodech namáhavý. Jedná se o řešení schodišťového prostoru v bytových domech nebo bytech. Pro handicapované osoby je zapotřebí zvláštního způsobu překonávání výškového rozdílu. Zdravotně nebo tělesně postižení musí řešit mnoho problémů, které si zdravý člověk vůbec neuvědomuje, a nejde samozřejmě jen o pohybové bariéry. Problematikou bezbariérového řešení schodiště se zabývá vyhláška 369 / 2001 O obecných požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace Kategorie postižených osob 1. Kategorie lidé s lehčím postižením (pohyb pomocí hole nebo francouzských holí), 2. kategorie lidé s těžším postižením (pohyb pomocí francouzských holí, nebo pomocí jiných ortopedických pomůcek), 3. kategorie vozíčkáři, 4. kategorie lidé s progresivním charakterem nemoci, tj. postupně procházejí jednotlivými stádii. Dle vyhlášky č. 369/ 2001 o požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobám s omezenou schopností pohybu a orientace se za osoby s omezenou schopností pohybu a orientace považují osoby postižení pohybově, zrakově a sluchově, osoby pokročilého věku, těhotné ženy a rodič s dětmi do 3 let. Vyhláška se vztahuje na následující stavby: Bytové domy s více než 3 bytovými jednotkami, stavby občanského vybavení, stavby s předpokladem zaměstnání více než 20 osob, stavby s předpokladem zaměstnání osob s těžkým zdravotním postižením, školy, 37

38 stavby pro sociální péči (domy s byty zvláštního určení a zařízení ústavního charakteru určené pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace) Řešení schodiště pro zdravotně a tělesně postižené Šikmé rampy, posuvné schodišťové plošiny, výtahy Šikmá rampa Rampa je základní, nejbezpečnější a nejpraktičtější možností k překonávání výškových rozdílů bez použití schodiště a je pro handicapované osoby nejvhodnější. Je to část komunikace nebo samostatná konstrukce umožňující přístup do stavby nebo překonávání výškového rozdílu mezi částmi stavby, přičemž jde o ohraničenou šikmou rovinu převyšující okolní plochu o více než 20 mm (Obr. 17). Nejmenší šířka rampy nesmí klesnout pod 1300 mm. Podélný sklon šikmé rampy smí být nejvýše v poměru 1:12 (8,33 %). U krátké šikmé rampy, s délkou nepřevyšující 3000 mm, je nejvyšší povolený sklon v poměru 1:8 (12,5 %). Rampa delší než 9000 mm je přerušena podestou v délce nejméně 1500 mm. Šikmé rampy musí být po obou stranách opatřeny madly ve výši 900 mm, přesahující 150 mm začátek i konec šikmé rampy. Po obou stranách rampy se umístí vodicí tyč ve výši 250 mm. Dále musí být v exteriéru upraveny tak, aby bylo zabráněno vstupu zrakově postižených osob do prostoru s nižší výškou než 2200 mm 38

39 Obr. 17 Šikmá rampa Povrch šikmých ramp Jeden ze základních předpokladů pro bezpečné používání šikmé rampy je úprava jejího povrchu. Povrch šikmých ramp musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu. Hodnota součinitele smykového tření musí být nejméně 0,6 a u šikmých ramp pak 0,6 + tg α, kde α je úhel sklonu rampy. Protiskluzová úprava povrchu je důležitá hlavně u ramp vnějších, vystavených působení deště a námrazy. Rampy pro pěší provoz Používají se např. v hledištích divadel, koncertních sálů, biografů, ve zdravotních zařízeních a v zařízeních pro osoby se sníženou schopností pohybu. Rampy pro pěší provoz mohou mít sklon 1:6 až 1:10. Pro invalidní vozíky nesmí být sklon větší než 1:12. Rampy, jež nejsou uzavřeny stěnami, se opatřují zábradlím, pro které platí stejné předpisy jako zábradlí schodišťová. Pro provoz invalidních vozíků musí být zábradlí opatřeno vodící tyčí ve výšce 300 mm nad podlahou. Rampy pro vozidla Používají se v garážích, skladovacích prostorách, v průmyslových objektech apod. Mohou mít přímý nebo zakřivený půdorys. Rampy přímé mají minimální šířku 39

40 2500 mm. Dvouproudé a víceproudé rampy pro vozidla se dimenzují dle druhu provozu a druhu vozidel, pro které jsou určena. Má-li být rampa obousměrná, musí obsahovat dva jízdní pruhy. Šířka této rampy je dvojnásobek šířky vozidla zvětšená o cca 1500 mm široký bezpečnostní pruh. Dále je zapotřebí počítat se středním dělícím obrubníkem širokým minimálně 300 mm. U všech ramp pro vozidla musí být při okraji bezpečnostní pruh široký 0,8 1,0 m. U ramp pro vozidla je nutné respektovat potřebný úhel přechodu z vodorovné do šikmé plochy (dle typu vozidla). Max. sklon rampy: vnitřní: přímé 14% zakřivené 13% vyrovnávací 17% vnější: vyrovnávací 17% ostatní 10% Obr. 18 Roštová rampa 40

41 Schodišťová posuvná plošina Schodišťové plošiny umožňují imobilním osobám překonávat jednoduchá, víceramenná, ale i točitá schodiště a to jak uvnitř objektů, tak i ve venkovním prostředí. Jejich jednoduchou montáž lze provést v hotovém interiéru s minimálními nároky na stavební úpravy. Tyto plošiny se upevňují do zdi nebo na samostatné sloupky. Plošiny používáme u rovných, lomených i točitých schodišť a nahrazují funkci klasického výtahu. Rozdělení schodišťových plošin: šikmé plošiny, svislé plošiny. Šikmé plošiny Plošiny šikmé jsou určené pro překonávání architektonických bariér schodišť, stupňů a ramp (Obr. 19). Imobilní osoba se na plošině přepravuje na vozíku nebo na sedačce. Překonat lze stoupání 45. Plošiny se pohybují i po ostrých zatáčkách schodišť a jejich dráha může měnit stoupání. V parkovací poloze je plošina sklopená a zabírá jen málo místa (290 až 400 mm z šířky schodiště). Sklápění plošiny může být ruční nebo elektrické. Dráha má tvar zábradlí, lehce se instaluje a nevyžaduje statické úpravy. Plošinu je možné namontovat na schodiště libovolné délky, s libovolným počtem stanic a zatáček a s minimální šířkou schodišťového ramena (1 až 1,2 m). Ovládání je podobné jako u výtahu. Obsahuje navíc několik prvků zvyšujících bezpečnost. Díky své ergonomii je plošina pro imobilní osoby lehce ovladatelná. Svislé plošiny Plošiny svislé jsou určené pro překonávání architektonických bariér schodišť, stupňů a ramp do výšky 4 m (Obr. 20). S výhodou se používají tam, kde je instalace výtahu neekonomická, nebo technicky nemožná. Imobilní osoba se na plošině přepravuje na vozíku. Svislá plošina se lehce instaluje a nevyžaduje stavební úpravy. Ovládání je podobné jako u výtahu, upraveného pro imobilní osoby. Obsahuje navíc několik prvků zvyšujících bezpečnost. Svislá plošina může být opláštěná a může mít vstupní dveře. 41

42 Obr. 19 Šikmá schodišťová plošina ( Obr. 20 Svislá schodišťová plošina Výtahy U staveb se třemi a více podlažími musí být zabezpečen přístup do podlaží určených pro užívání veřejností nejméně jedním osobním výtahem nebo výtahem nákladním. Tento nákladní výtah má i úpravu pro přepravu osob. U staveb s výtahem musí být odpovídajícím způsobem upraven přístup do všech podlaží. Dnešní bezpečností předpisy nedovolují kabinu s ručním otvíráním dveří. Zvuková výstraha je u součastných výtahů již samozřejmostí. Aby mohli výtah ovládat i osoby na vozíku nebo malého vzrůstu, je ovládací panel umístněn 1000 až 1200 mm nad podlahou. Dále je výtah vybaven signálním zařízením nebo telefonem případ přivolání pomoci při poruše a sklopným sedátkem v dosahu ovládacího panelu. Vstupní dveře výtahu musí mít šířku nejméně 800 mm a rozměry výtahové kabiny nejméně 900 / 1200 mm. U nově navrhovaných staveb je nejmenší povolená šířka kabiny 1100 mm a nejmenší povolená hloubka 1400 mm. Rozměry prostoru před vstupními dveřmi výtahu nesmí klesnou pod 1400x1400 mm. Lidé s omezenou tělesnou pohyblivostí nemají svůj život snadný. Mnoho architektonických řešení staveb, hlavně z dob minulých, jím ho neusnadňuje. Naštěstí dnes již existuje dostatečná legislativa, která upravuje předpisy pro stavbu nových veřejných prostor, aby se alespoň částečně usnadnil život těmto osobám. Zároveň máme dostatek zařízení a pomůcek, aby se mohli provést dodatečné úpravy u budov již stojících. 42

43 12. CHARAKTERISTIKA VÝROBNÍHO OBJEKTU (ČSN /93 + Z 1/96: Výrobní a průmyslové budovy) uvádí, že: Výrobní průmyslová budova je budova určená pro průmyslovou, řemeslnou a jinou drobnou výrobu, popř. služby, mající charakter výroby. Výrobní prostor je místnost určená pro výrobu, popř. službu mající charakter výroby (dílna, provozovna). Hlavním cílem výrobního prostoru je zabezpečení kvalitních pracovních podmínek pro pracovníky a kvalitního provozu a výroby. Truhlářská výroba je provoz při kterém vzniká větší množství nepříznivých podmínek jako např. hluk, vibrace, prach, plyny a teplo. Proto je nutné tyto provozy umísťovat pokud možno odděleně a v přízemních budovách. Výrobní prostory umístěné pod okolním povrchem je možné zřídit jen se souhlasem hygieny. V místech určených pro trvalý výkon práce má být na jednoho stojícího pracujícího člověka minimálně 15 m 3 vzdušného prostoru a 2 m 2 podlahové plochy. Světlá výška musí být nejméně 3 m. Tato výška je myšlena ke spodní hraně konstrukcí. Při výstavbě nových výrobních prostor se musí používat materiály: Zdravotně nezávadné, požárně odolné, zabraňující šíření hluku, zabraňující šíření chemických, fyzikálních a jiných látek do okolí, tepelně, akusticky a opticky vhodné pro interiér dílny. Důležitým článkem prostoru výroby je kvalita podlahy. Podlaha musí být řešena tak, aby vyhovovala parametrům požární ochrany, hygieny a bezpečnosti práce. Podlahové vrstvy musí být rovné odolné proti mechanickému poškození a proti obroušení. Nosnost podlahy musí odpovídat strojnímu a technologickému vybavení provozu. 43

44 12.1. Požadavky na pracovní prostředí Člověk jako jeden ze základních pilířů výrobního procesu vytváří pomocí svých fyzických a duševních dovedností a vědomostí konečný produkt výroby výrobek. Aby byly schopnosti pracovníka optimálně využity, je nutné pro něj vytvořit takové pracovní podmínky, které mu umožní kvalitní a plynulou produkci. V podstatě se jedná o požadavky na fyzikální, fyzické, chemické a mikroklimatické podmínky. Tyto zabezpečují ochranu zdraví, bezpečnost při práci a zvyšují výkon pracovníka. Požadavky poskytují příslušné technické normy, hygienické předpisy a ergonomické studie. Kvalita pracovního prostředí významně ovlivňuje kvalitu života a zdravotní stav dospělé populace. Od nástupu do zaměstnání až do odchodu do důchodu tráví člověk třetinu dne v pracovním prostředí. V závislosti na profesi, kterou vykonává, a na konkrétních pracovních podmínkách je organismus člověka vystaven různým faktorům pracovního prostředí. Nejvýznamnější faktory ovlivňující pracovního prostředí: Osvětlení Hluk Záření Vibrace Klimatické podmínky Barevnost Hygiena Osvětlení Osvětlení je jedna ze základních podmínek nutných pro kvalitu výrobního prostředí. Pomocí zraku člověk vstřebává % informací. Typ a intenzita osvětlení musí odpovídat vykonávané práci. Čím kvalitnější a preciznější práce je vykonávána, tím musí být intenzita světla vyšší. Správné osvětlení zajišťuje kvalitní, čistou a bezpečnou práci a může a může zlepšit i psychickou pohodu pracovníků. Dle třídy zrakové obtížnosti jsou pracovní činnosti členěny do sedmi kategorií, kterým odpovídá nejmenší průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti (Tab. 1). 44

45 Hodnotami se zabývá norma ČSN z roku Při schvalování projektu bývá tento výpočet požadován orgánem hygienické služby. Tab. 1 Třídy zrakové obtížnosti (Štědrý 1992) Osvětlení může být: Denní (přirozené), Umělé, sdružené (kombinace denního a umělého osvětlení). Denní přirozené osvětlení Výhodou přirozeného osvětlení je úspora energie, protože je zadarmo a ve vhodném spektru, na které je člověk adaptován. Nevýhodou denního osvětlení je kolísání intenzity záření vlivem povětrnostních klimatických a časových podmínek. Ve výrobě se denní osvětlení samostatně nepoužívá. 45

46 Umělé osvětlení Při nedostatečném slunečním svitu je nutné zajistit potřebné světelné podmínky umělým světlem zářivky, žárovky, výbojky. Umělé osvětlení je jediné, které zabezpečí stálou intenzitu záření po celou pracovní dobu. V praxi se většinou kombinuje umělé a přirozené osvětlení. Tento způsob zajišťuje, že při poklesu intenzity slunečního záření se zapnutím umělého osvětlení zachová potřebná intenzita osvětlení. Tab. 2 Požadavky na osvětlení (Chundela 2001) Intenzita osvětlení se měří v luxech (lx) a má podstatný vliv na zrakový vjem. (1 lux je osvětlení bodovým zdrojem 1 kandely z 1 metru). Dle druhu a jemnosti vykonávané práce se určuje potřebná hodnota intenzity. Směr osvětlení volíme tak, aby na místě vykonávané práce nebyly vrženy stíny. Nepřípustné jsou jak stíny od pohybujících se předmětů, tak od těla vykonávajícího pracovníka. Nejvýhodnější směr osvětlení je seshora mírně zleva. Pro větší výskyt leváků se může používat také osvětlení ze středu (Obr. 21). Nedostatečným osvětlením je způsobena zraková únava a snižuje se produktivita a kvalita práce. 46

47 Obr. 21 Nevhodné zóny pro umístění přímých zdrojů osvětlení (Štědrý 1992) Hluk Hluk je jakýkoliv nepříjemný, rušivý nebo pro člověka škodlivý zvuk. Nadměrný hluk negativně ovlivňuje osoby fyzicky i psychicky. Expozice vysokým hladinám hluku bez ochrany sluchu po delší časové období vede ke ztrátě sluchu (nemoc z povolání). Hluk také přispívá ke vzniku pracovních nehod a úrazů (na hlučných pracovištích vzniká více pracovních úrazů). Hluk přispívá i ke vzniku některých stresem podmíněných chronických poruch a chorob. Může také vést ve zvýšené míře k alkoholismu a ke zvýšení chyb ve výrobním procesu, protože má záporný vliv na soustředění pracovníků. Nepříznivé vlivy hluku dle škodlivosti : Obtěžující vliv nemá vliv na produktivitu práce, vyvolává nepříjemné pocity a ztěžuje podmínky práce. Projevuje se narušením pracovní pohody. Obtěžující vliv zjišťujeme průzkumovými metodami (ústně nebo písemně). Rušivý vliv tento druh hluku ovlivňuje činnost pracovníka. Klesá zde jakost a produktivita práce. Škodlivý hluk tento hluk způsobuje trvalé poškození lidského organismu, je zjistitelné lékařským vyšetřením. Výrazně se snižuje výkon pracovníka. Hlavním zdrojem hluku při výrobě jsou výrobní stroje, dalšími jsou dopravní a manipulační prostředky, vzduchotechnika další netechnologické zařízení. Na člověka působí negativně již hluk vyšší než 50dB (tab.3). Zvláště nepříznivé jsou zvuky přerušované, 47

48 ostře nastupující a nepravidelné. Hranice hluku nad 85 db je pro člověka škodlivá. Je li pracovník vystavován nepřetržitě hluku nad 95 db může dojít k poškození sluchu. Při hranici převyšující 130 db jde potom o trvalé poškození sluchu. Hodnocení hluku je stanoveno vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 13 / 1977 Sb. Tab. 3 Pásma hluku (Chundela 2001) Intenzita hluku db Charakteristika pásma kolem 0 do Bezzvukovost která je v přírodě těžko dosažitelná na člověka působí nepříznivě přírodní prostředí, normální hluk vyskytující se v přírodě jako pohyby osob, zvířat, vítr, déšť, listí atp. relativní zvuk jeho vliv na člověka závisí na na subjektivním hodnocení (nepříjemné zvuky) dlouhodobě působí rušivě při psychyckých činnostech absolutní hluk který je škodlivý bez ohledu na individuální postoj člověka působí nervové podráždění, ruší duševní soustředění, snižuje kvalitu práce atp působí nepříznivě na sluchové orgány při dlouhodobé expozici způsobuje hluchnutí je třeba používat osobní ochranné prostředky způsobuje bolesti hlavy, zvyšuje únavu vnímání začíná vzbuzovat bolest, je nutné nosit protihlukové přilby, poškozuje sluch rychlé poškození sluchu vznik závratí a prudkých bolestí nad 150 způsobuje okamžité ohluchnutí při vyšších intenzitách a u slabších jedinců smrt Záření Zdrojem záření na pracovišti mohou být průmyslové generátory pro indukční a dielektrický ohřev, radiolokátory, vysokofrekvenční tepelné zpracování kovů, sušení dřeva, kalení, tavení nebo jiné speciální zařízení. Záření může vyvolávat nepříznivé poškozující účinky na koloidní strukturu buněk nebo funkci nervové soustavy člověka. V pracovním prostředí se vyskytují dva druhy záření ionizující a neionizující. Ionizující toto záření má vliv na biochemické reakce lidského organismu, což se projevuje poklesem krevního tlaku, okysličování krve, poklesem vitamínu C v lidském těle a dalších zdravotních problémů. Neionizující vyskytuje se při používání vysokofrekvenčního ohřevu, vysokofrekvenčního záření a při použití mikrovlnného, infračerveného nebo ultrafialového záření. Může způsobovat lokální popáleniny těla, zvýšení teploty těla a při vyšších koncentracích srdeční arytmii nebo krvácení. 48

49 Ochrana proti záření spočívá: Používání osobních ochranných pomůcek, zastínění zdrojů záření, pravidelné lékařské prohlídky Vibrace Při provozu výrobního zařízení (strojů) vznikají na pracovišti vibrace. Vibrace jsou mechanické chvění, způsobené kmitáním pružného tělesa. Tyto vibrace mohou působit nepříznivě na lidský organismus. Aby nedocházelo k nepříznivým vlivům vibrací na člověka, především k přenosu vibrací o kmitočtech, při kterých tělo nebo jeho části rezonují (4 7 Hz u vertikálních vibrací a méně než 2 Hz pro horizontálních vibrací), je nutno učinit vhodná opatření. Tyto opatření jsou vysoce problematická. Nejlepší je odstranit zdroj vibrací, ale tato metoda je většinou nedá aplikovat. Proto se v praxi většinou snažíme dostat pracovníka co možná nejdále od zdroje vibrací (mechanizace a automatizace ručních prací). Další metodou je použití různých antivibračních technických opatření (tlumiče, tlumící vložky, antivibrační podložky). Další používanou metodou je použití osobních ochranných pomůcek. Není li možné jiné řešení, používá se organizační opatření pracovník může pracovat v poli vibrací pouze omezenou dobu Klimatické podmínky Dalším významným faktorem ovlivňujícím kvalitu pracovního prostředí jsou klimatické podmínky. Pojmem klimatické podmínky označujeme kvalitu ovzduší na pracovišti. Vliv klimatických podmínek na produktivitu práce je velmi významný. Nejsou li na pracovišti správné klimatické podmínky, může to vést k narušení pracovní pohody a ke snížení produktivity práce. V delším časovém horizontu můžou vést špatné klimatické podmínky na pracovišti i k ohrožení zdraví pracovníků. Činitelé ovlivňující klimatické podmínky na pracovišti: Teplota vzduchu Vlhkost vzduchu Rychlost proudění vzduchu Čistota vzduchu 49

50 Tlak vzduchu Ionizace vzduchu Klimatické podmínky na pracovišti je vhodné udržovat v následujících hodnotách: V chladném období by se teplota měla pohybovat v rozmezí 18 C až 24 C a relativní vlhkost vzduchu mezi 30% až 70%. V teplém období jsou hodnoty teploty 20 C až 28 C a relativní vlhkost vzduchu stejná (30% až 70%) Barevnost Barevné řešení výrobního prostoru může mít vliv na výkon a pohodu pracovníků ve výrobním procesu. Správnou kombinací barev se může docílit kulturně estetické úrovně lidské činnosti a zlepšení bezpečnosti na pracovišti (barevné odlišení rizikových míst). Barva jako zrakový vjem je vyznačován třemi znaky: Tónem označuje se jím barevný vjem, který je ovlivněný převládající vlnovou délkou světla. Za sebou následují: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová mezi jednotlivými barvami jsou plynulé přechody. Sytostí je stupeň v jakém se jeví určitý tón. 100 % sytost mají barvy spektra. Bílá, šedá a černá mají nulovou sytost Světlostí je vlastnost barvy odpovídající intenzitě světla, která se zdá být povrchem vyzářena (odražena). Např. bílá barva odráží kolem 90 %. Stupnice světlosti: bílá našedivělá šedá šedočerná černá Hygiena Pracovní prostor musí být vybaven hygienickým a dalším zařízením, které je určeno pro odpočinek a osobní hygienu zaměstnanců. Všechna pracoviště musí být opatřena záchody, umývárnami, sprchami a šatnami. Administrativní pracoviště nemusí mít šatny, pokud nejsou vyřešena jako halové kanceláře. Hygienická zařízení mají být řešena tak, aby pracovník prošel při příchodu na pracoviště nebo odchodu jednotlivými místnostmi rychle a plynule (nejdéle do 30 minut). U menších provozů se rozsah hygienických zařízení může redukovat. U prašných a zdraví nebezpečných provozů je nutné zajistit dislokovaná hygienická zařízení. 50

51 Hygienická zařízení: šatny umývárny a sprchy záchody denní místnosti ohřívárny kuřárny Šatny umísťují se v samostatných místnostech. V malých provozech jsou součástí provozních místností. Jsou rozděleny dle pohlaví. Počet míst odpovídá počtu zaměstnanců plus 10 % rezerva. Jsou vybavené lavicemi a šatními skříňkami. Okna do šaten musí mít neprůhledná skla. Umývárny a sprchy Základní požadavky jsou stejné jako u šaten. Dále zde musí být neklouzavá podlaha. Počet sprch a umývadel se určuje dle počtu lidí a charakteru výroby. U malých provozoven do 20 lidí nemusí být děleny podle pohlaví. Záchody musí být v každém podlaží, kde probíhá trvalá výroba. Vzdálenost od pracoviště nesmí být delší než 120 m. (Chundela 2001) uvádí,že počet záchodů se stanoví dle nejsilnější směny: 1 sedadlo na 10 žen, 2 sedadla na 11 až 30 žen, 3 sedadla na 31 až 50 žen a na každých 30 žen 1 další sedadlo. 1 sedadlo na 10 mužů, 2 sedadla na 11 až 50 mužů a na každých 50 mužů 1 sedadlo. Pisoáry se vybavují žlaby v rozsahu 60 cm délky na 1 sedadlo nebo mušlemi v počtu shodném s počtem záchodových sedadel. Denní místnosti jsou určeny pro oddech pracovníků, kteří jsou vystavení po dobu práce nepříznivému pracovnímu prostředí. Tyto jsou určeny i pro jídlo, pokud je jídelna vzdálena od pracoviště. Denní místnosti jsou vybaveny stoly, sedacím nábytkem, věšáky. Součástí může být i kuchyňka s dřezem, ledničkou a vařičem. 51

52 Ohřívárny jsou zapotřebí tam, kde je pracovník trvale vystavován nepříznivým povětrnostním vlivům. Vzdálenost ohříváren od pracoviště nesmí překročit 500 m. Musí být vytápěné alespoň na 18 C a musí být vybaveny věšáky, stoly a lavicemi. Na 1 pracovníka připadá alespoň 1 m 2 plochy podlahy ohřívárny. Kuřárny jsou předepsané v takových provozovnách, kde není povoleno kouřit z technologických, provozních nebo bezpečnostních důvodů. Tyto prostory je nutno dobře odvětrávat, aby kouř nepronikal do sousedních prostor. Kuřárny musí mít nejmenší světlou výšku 3m a minimální plochu 12 m 2. Zřizují se nejdále 120 m od pracoviště. 52

53 13. STROJNÍ VYBAVENÍ TRUHLÁŘSKÉ DÍLNY Sklopná zkracovací pila JAVES 1 Výrobce Veselý Příčné řezání je proces, při kterém se působením řezného nástroje (pily) odděluje napříč vláken jeho určitá část. Oddělená část materiálu je buď požadovaný polotovar, nebo nežádoucí odpad (Trávník 2005). Pila je používána pro kusovou nebo sériovou výrobu stavebně truhlářských výrobků (Obr. 22). Stroj je vhodný pro příčné krácení masivních materiálů. Je vhodný pro příčné krácení trámků, fošen a prken. Posun materiálu je zajištěn pomocí válečkových dopravníků. Pomocí stavitelných sklopných zarážek je možné zařezávat materiál na více délkových rozměrů. Obr. 22 Sklopná zkracovací pila JAVES Popis stroje Stroj je tvořen ocelovým stolem, na kterém je připevněno rameno zkracovací pily. Motor i vřeteno řezného kotouče jsou uloženy na kyvném ramenu a jsou lehce ovládány pracovní pákou. Základní pracovní deska pily je opatřena otvorem pro propad krátkých dílů. Součástí stolu je 6 válečkových dopravníků, které slouží pro snadnou manipulaci s materiálem. Posuvně uložené sklopné zarážky slouží pro vykrácení různých délek polotovarů. Boční deska krytu nástroje je výklopná, což umožňuje snadnou výměnu řezného kotouče. 53

54 Tab. 4 Parametry sklopné zkracovací pily JAVES Délka stroje Šířka stroje Výška stroje Max. tloušťka řezaného materiálu Max. šířka řezaného materiálu Hmotnost stroje Max. průměr řezného nástroje Otáčky řezného nástroje Výkon elektromotoru 3900 mm 850 mm 985 mm 160 mm 450 mm 480 kg 450 mm 3250 ot / min. 2,2 kw Formátovací pila MFP NP 1850 výrobce ONDŘEJ MARŠALSKÝ Formátovací pila je jeden z nejdůležitějších strojů, bez kterého není možné ve výrobě stavebně truhlářských výrobků a výroby nábytku existovat. Pro výrobu byla pořízena formátovací pila s předřezem (Obr. 23). Tato pila je určena především pro formátování velkoplošných a laminovaných materiálů, ale lze ji bez problémů používat i pro výrobu stavebně truhlářskou jako je výroba oken, dveří a schodišť. Při výrobě schodů se používá především pro hrubé rozmítání prken a fošen. Další použití spočívá v krácení schodnic, stupňů a podstupňů na čistý rozměr. Pila je vybavena předřezem a naklápěcími vřeteny a pojízdným formátovacím stolem pro přesné krácení. 54

55 Obr. 23 Formátovací pila MFP NP 1850 Popis stroje: Pila je stabilní konstrukce z válcovaných profilů s ocelovým broušeným stolem. Základ stroje tvoří svařovaný ocelový rám z uzavřených válcovaných profilů. Uvnitř rámu skříňové konstrukce jsou vloženy poháněcí a ovládací mechanismy. Obě vřetena jsou uložena na zvedací základové desce. Při zdvihu a spouštění pilových listů se pohybují obě vřetena současně. Základová deska se zvedacím mechanismem je uložena v rámu, který umožňuje naklápění pilových listů vůči rovině řezu. Za pilovým listem je umístěn rozvírací klín, který slouží zároveň jako držák krytů pilových listů. Naklápění a zvedání se uskutečňuje ovládacími koly pomocí šroubových a pákových převodů. Horní stůl stroje je vyroben z ocelového broušeného plechu o tloušťce 16 mm. K přední hraně stolu je upevněno příčné vedení podélného pravítka, které umožňuje pomocí měřítka přesné nastavení podélného pravítka. Formátovací vozík je opracovaný svařenec ze silnostěnných ocelových profilů. Tento je tvořen spodním pevným a horním pojízdným vedením s pracovním stolem. Formátovací stůl je pevně spojen s horním vedením. Pravá strana formátovacího stolu, která přiléhá k pilovým kotoučům, je opatřena lištou z nejiskřícího materiálu. Na pracovní ploše je stůl vybaven příčným pravítkem s možností nastavení libovolného úhlu řezu a vačkovým upínacím mechanismem. Tento stroj je vhodný pro práci v malých nebo středních provozech, takže je pro naše podmínky odpovídající. Na této formátovací pile je možno zajistit řezání s požadovanou přesností 0,3 mm na jeden metr řezu. 55

56 Tab.5 Parametry formátovací pily MFP NP 1850 Délka Šířka Výška Otáčky hlavního vřetene Otáčky předřezu Max. průměr hlavního pil.listu Průměr předřezu Max. výška pil. listu nad stolem Dráha pojezdu stolu Délka řezu při použití předřezu Max. šířka řezaného materiálu podél pravítka Výkon hlavního motoru Výkon motoru předřezu mm mm 840 mm (ot /min) 8000 (ot / min) 300 mm 120 mm 90 mm mm mm 800 mm 3 kw 0,55 kw Srovnávačka se spodním protahem, typ KDR 410 ST Tento stroj je vhodný pro malé a střední truhlářské dílny (Obr. 24). Výhodou tohoto stroje je spojení srovnávačky a spodního protahu, protože v dílně se stísněným výrobním prostorem a menším počtem pracovníků je použití jednoho univerzálního stroje účelné pro úsporu místa. Nevýhoda spočívá v tom, že můžeme na stroji provádět pouze jednu operaci. A to buď srovnávání a nebo tloušťkování. Srovnávání je operace, která slouží k odebírání materiálu ze spodní strany opracovávaného obrobku. Srovnávání se používá ke srovnání ploch a hran a dociluje se pravoúhlosti jedné plochy a hrany na ni kolmé. Polotovar, který je opracován na srovnávačce je připraven pro následné tloušťkování. Tloušťkování slouží k úpravě síly opracovávaného dílce. Cílem tloušťkování je opracování dvou protilehlých ploch na požadovanou tloušťku. Obráběcí válec tloušťovačky odebírá třísku nad materiálem a výsledkem této operace je čtyřstranně ohoblovaný dílec. Při výrobě schodiště je srovnávání a tloušťkování nezbytné. Stupnice, podstupnice, schodnice i zábradlí musí být čtyřstranně ohoblovány. 56

57 Obr. 24 Srovnávačka se spodním protahem typ KDR 410 ST Popis stroje: Stroj je kombinované konstrukce. Rám je vyroben z ocelového plechu a stoly z šedé litiny. V horní částí rámu stroje jsou přišroubovány dva stoly přední a zadní. Čtyřnožový hoblovací válec, který je uložen v kuličkových ložiskách zajišťuje kvalitně opracovaný povrch. Posun materiálu zajišťují podávací válečky, které jsou též uloženy v kuličkových ložiskách. V dolní části stroje je uložen litinový držák sloupku, ve kterém se pohybuje sloupek s pevně přišroubovaným stolem protahu. Zvedání stolu protahu se provádí mechanicky ovládacím kolem. Pohon stroje je zajištěn elektromotorem. Tímto motorem je poháněn jak nožový hřídel, tak přes převodovku posuvný mechanismus. Kryt stroje je opatřen materiálem pohlcujícím hluk. Stroj je dále vybaven vodícím pravítkem, které je možno naklápět v úhlu 0 45 stupňů od výchozí kolmé polohy ke stolu. Stroj musí pracovat v suchém zastřešeném prostoru a musí být vyrovnán do roviny s minimální přesností 2 mm / 1 m. Poloha zadního stolu srovnávačky je již nastavena z výroby a nedá se seřizovat. Rovnoběžnost předního stolu srovnávačky se odvozuje od roviny stolu zadního. 57

58 Tab. 5 Parametry srovnávačky se spodním protahem KDR 410 ST Délka Výška Šířka Šířka stolu srovnávačky Délka stolu Šířka stolu tloušťkovačky Délka stolu tloušťkovačky Hmotnost stroje Průměr nožového hřídele Šíře nožového hřídele Hoblovací nůž rozměr Počet nožů Max. otáčky nožového hřídele Max. výška obrobku při tloušťkování Min. výška obrobku při tloušťkování Max. šířka obrobku při tloušťkování Max. úběr třísky při srovnávání Max. úběr třísky při tloušťkování Min. délka tloušťkovaného materiálu Max. úběr třísky při tloušťkování při max. šířce obrobku Rychlost posuvu obrobku při tloušťkování Výkon elektromotoru Otáčky Doba doběhu stroje mm 975 mm 615 mm 420 mm mm 408 mm 920 mm 380 kg 106 mm 410 mm 410 x 35 x 3 mm 4 ks ot./min. 200 mm 4 mm 400 mm 8 mm 8 mm 180 mm 2 mm 6 m / min. 2,9 kw ot. / min. menší než 10 s 58

59 Svislá spodní frézka s čepovacím vozíkem MVF 5P Stroj je vhodný pro práci v malých a sředních provozech truhlářských a stolařských firem. Je vhodný pro frézovací práce, čepování, podélné drážkování na svislém nebo skloněném vřetenu. Vřeteno je možno sklopit pod úhlem od roviny pracovního stolu. Svislá spodní frézka (Obr. 25) je stroj určený k tvarovému frézování dřeva válcovými frézami. Stroj je rovněž vybaven čepovacím vozíkem, pomocí kterého je možno provádět čepování. Při výrobě dřevěného schodiště je stroj používán pro čepování stupnic a podstupnic do schodnice, tvarovému frézování předních hran stupňů, vyfrézování drážek pro podstupně. Při výrobě zábradlí se používá stroj pro výrobu sloupků a madel. Obr. 25 Svislá spodní frézka MVF 5P Popis stroje: Základ stroje tvoří svařovaná skříň z ocelových silnostěnných plechů, která je svařená do tuhé masivní konstrukce. Uvnitř stroje jsou uloženy ovládací a poháněcí mechanismy. Vřeteník stroje je uložen na základové desce spolu s elektromotorem a napínacím mechanismem, které slouží pro napínání klínových řemenů. Základová deska je uložena ve vedení obdélníkového tvaru, které prostřednictvím pákového převodu s ovládacím kolem zabezpečuje výškové nastavení vřetene s přesností 0,1 mm. 59

60 Zvedací mechanismus je uložen na výkyvném rámu, který je možné pomocí ovládacího kola vychylovat v rozmezí Pohon vřetena zajišťuje elektromotor s elektromagnetickou mechanickou doběhovou brzdou. Otáčky stroje lze měnit skokově. Jednotlivé rychlostní stupně se řadí pomocí přestavení řemene na řemenici. Pracovní stůl je vyroben ze šedé slitiny (spodní strana je žebrovaná, horní je hladká). Kryt nástroje s vodícími pravítky tvoří ochranu a zároveň slouží k vedení obráběného dílce. Vodící pravítka jsou vyrobena z tvrdého dřeva a jsou snadno a přesně nastavitelná dle průměru obráběcího nástroje a hloubky odebírané třísky. Mezera, která se vytvoří mezi pravítky je zakryta ochranou, která se přestavuje dle výšky frézovaného dílce. Kryt nástroje zároveň plní funkci odsavače. Součástí spodní frézky je čepovací vozík Stůl vozíku je připevněn k trojúhelníkové konstrukci závěsu, jehož dvě horní kladky se pohybují po dvojitém kruhovém vedení a třetí bod opěrná kladka se pohybuje po spodním vedení. Stůl vozíku je možné výškově seřídit s rovinou hlavního stolu. Stůl čepovacího vozíku je opatřen vodícím pravítkem s možností nastavení úhlu v rozmezí 0 45 a zařízením umožňující upnutí opracovávaného dílce. Pojezd čepovacího vozíku je omezen stavitelnými zarážkami. Tab. 6 Parametry svislé spodní frézky MVF 5P Délka Výška Šířka Rozměry pracovního stolu Otáčky pracovního vřetene Dráha pojezdu čepovacího vozíku 2100 mm 1750 mm 1000 mm mm ot / min 650 mm Naklopení pracovního vřetene -5 až + 45 Výškové přestavení pracovního vřetene Váha stroje Výkon elektromotoru Hlučnost stroje mm 720 kg 505 kw 85 db 60

61 Vrtací dlabačka KDR 30 VD 2 Vrtací dlabačka (Obr. 26) je dřevoobráběcí stroj, který je určen k obrábění (vrtání, dlabání) dřeva a materiálů na bázi dřeva. Dlabání je technologická operace, při které vrtáme do obrobku podélné otvory (dlaby) pomocí speciálních dlabacích vrtáků. Stroj je určen pro malé provozy. Při výrobě schodiště se tento stroj používá pro zhotovení konstrukce zábradlí. Pomocí dlabačky se zhotovují otvory pro příčny zábradlí, které se vrtají buď do samostatné konstrukce, nebo přímo do schodnice. Obr. 26 Vrtací dlabačka KDR 30 VD 2 Popis stroje Stroj se skládá z litinového stojanu, ve kterém je uložen elektromotor. V horní části je přišroubován vřeteník s výsuvným vřetenem a upínací hlavicí, která je chráněna přestavitelným krytem. V zadní části vřetene je připevněn kryt, který slouží k zakrytí vřetena vysunutého do zadní polohy. V přední části stroje je uložen na konzole stůl s upínačem materiálu. Stůl je možno na nosném sloupku posunout až o 100 mm od vřeteníku. Vřeteno je vysouváno pákovým mechanismem uloženým ve stojanu stroje. Vřeteno je poháněno plochým řemenem s možností nastavení tří druhů otáček. Posuv stolu je zajištěn ruční pákou. Nastavení výškové polohy stolu se provádí ručně pomocí ovládacího kola. Stůl lze natáčet na obě strany v rozsahu 80, tj. 40 vpravo i vlevo. 61

62 Dále je možno pracovní stůl stroje naklápět v rozsahu 60, tj. 30 nahoru i dolů. Upínání dlabacích vrtáků se provádí pomocí upínací hlavice vřetene. Rozsah upínacích průměrů stopek je od 6 do 16 mm. Při vysouvání vřetene je možno nastavit hloubku vrtaného otvoru pomocí dorazu. Podélný posuv stolu lze též stavitelným způsobem vymezit dvěma dorazy délky dlabu. Upnutí materiálu ke stolu se provádí excentrem ovládaným pákou. Tab. 7 Parametry vrtací dlabačky KDR 30 VD 2 Rozměry stolu mm Natočení stolu + 40 Naklopení stolu + 30 Výška vřetena nad podlahou Otáčky vřetena Hmotnost stroje Výkon Hlučnost stroje Maximální vrtaný průměr Maximální hloubka dlabu Maximální délky dlabu Max. vzdálenost osy vrtáku od stolu 880 mm 1500, 2500, 3300 ot / min 235 kg 1,1 kw 87 db 30 mm 150 mm 230 mm 180 mm Pásová pila ROJEK PP 800 M Tento stroj je určen pro kusovou i sériovou výrobu. Svou konstrukcí je určen pro náročné kutily a dokončovací práce (Obr. 27). Řezání probíhá pomocí nekonečného pilového pásu, který obíhá po oběžných kolech. Pila je vybavena posuvně uloženým vodícím pravítkem. Na pásové pile můžeme vyrábět pravidelné rovné přířezy pomocí pravítka, ale i různé zaoblené, tvary přířezů. Při výrobě schodiště používáme stroj k vyřezávání nepravidelných tvarů především u schodnic. U speciálních druhů schodišť (mlynářské) i pro zaoblené tvary stupnic. 62

63 Obr. 27 Pásová pila ROJEK PP 800M Popis stroje Stroj se skládá ze stojanu, litinového stolu, převodových a naklápěcích mechanismů a elektrické výzbroje. Stojan stroje kazetové konstrukce je vyroben z ocelových profilů. Do stojanu je uchycen elektromotor, který pohání pomocí klínového řemene oběžná kola. Na stojan je dále připevněn naklápěcí litinový stůl s posuvně uloženým vodícím pravítkem. Stroj je vybaven vrchním i spodním vedením pilového pásu a účinným systémem odsávání. 63

64 Tab. 8 Parametry pásové pily Délka stroje Šířka stroje Výška stroje Průměr kol Hmotnost Délka pracovního stolu Šířka pracovního stolu Max. délka pilového pásu Min. délka pilového pásu Otáčky stroje Max. šířka řezu Max. výška řezu Výkon elektromotoru mm 820 mm mm 740 mm 510 kg 700 mm mm mm mm 715 ot. / min. 710 mm 500 mm 3 kw Pásová bruska ROJEK PBD 2500 Tento stroj je možno použít v malo nebo velkosériové výrobě, v malých nebo větších provozech (Obr. 28). Pásová bruska je stroj určení k broušení dřeva nebo materiálů na bázi dřeva. Pomocí pásové brusky se dociluje jemného zahlazení povrchu dřeva pomocí nekonečného brousícího pásu. Broušení je v podstatě řezání, při němž se brousícím pásem postupně odstraňují nerovnosti povrchu obrobku, aby se vyhladil na požadovaný stupeň hladkosti. (Trávník 2005) Při broušení na pásové brusce rozeznáváme příčné a podélné broušení. Příčné broušení slouží k rychlému odstranění hrubých nerovností a vyrovnání povrchu broušeného dílce. Po tomto broušení zůstávají na povrchu rýhy. Tyto se odstraní pomocí podélného broušení. Úkolem broušení je dosáhnutí co možná nejkvalitnějšího povrchu obrobků po řezání nebo hoblování. Pro příčné broušení používáme zrnitost 80 a 64

65 pro podélné broušení zrnitost Při výrobě schodiště používáme pásovou brusku pro broušení ploch schodnic, stupnic a podstupnic. Obr. 28 Pásová bruska ROJEK PBD 2500 ( Popis stroje Stroj se skládá ze stojanu, pracovního stolu, přítlačného zařízení, pohonných a převodových mechanismů, krytů a elektromotoru. Stojiny stojanu jsou vzájemně spojeny ocelovými profily, které zvyšují tuhost celého stroje. Ve stojinách jsou dále umístěny pohony a převodové mechanismy pro pohyb pracovního stolu. Hnací válec je upevněn na hřídeli elektromotoru, hnaný válec je vybaven naklápěcím a napínacím zařízením umožňující správné nastavení brusného pásu. Pracovní stůl je přestavitelný ve vodorovném i svislém směru. Zvedání stolu je mechanické, vodorovný posuv stolu a přítlak pásu se provádí ručně. Na pracovním stole lze brousit velkoplošné materiály, drobnější kusy lze brousit po odklopení krytu na horní ploše pásu. 65

66 Tab. 9 Parametry pásové brusky Délka stroje Šířka stroje Výška stroje Hmotnost Délka pracovního stolu Šířka pracovního stolu Zdvih Max. délka brusného pásu Min. délka brusného pásu Rychlost pásu Průměr válců Šíře pásu Výkon elektromotoru mm mm mm 500 kg mm 970 mm 750 mm mm mm m/s 230 mm 150 mm 3/3,7 kw (dvou rychlostní) Čelní kotoučová bruska ROJEK ČB 600 /1 Tento stroj je vhodný k broušení dřeva, materiálů na bázi dřeva, hliníkových slitin a všech druhů umělých hmot (Obr. 29). Používá se v malých a větších provozech pro broušení bočních ploch a zaoblených tvarů obrobků. Broušení probíhá posuvem proti otáčejícímu se brusnému kotouči. Kvalita broušeného povrchu závisí na zrnitosti brousícího papíru, na řezné rychlosti, posuvné rychlosti, době broušení a na tlaku mezi nástrojem (brousícím kotoučem) a obrobkem. Při výrobě schodiště se kotoučová bruska používá pro broušení bočních ploch schodnic, stupnic, podstupnic, pro broušení madel a příčen u zábradlí. 66

67 Obr. 29 Čelní kotoučová bruska ( Popis stroje Stroj se skládá ze stojanu, stolu, brusného kotouče a elektrovýbavy. Rám stojanu je svařený z ocelových profilů a je zakrytován plechem. Spodní část kotouče je umístěna v plechovém krytu, který je připojen k odsávání. Výklopný litinový stůl umožňuje snadný přístup ke kotouči při výměně brusného plátna. Stůl je vybaven naklápěcím mechanismem s jemným dolaďováním a úhlovaní stupnicí. Bruska je dále vybavena úhlovým pravítkem připevněným ke stolu stroje. Kotouč je vyroben z hliníkové slitiny a je připevněn přírubou k elektromotoru. Elektrovýzbroj tvoří elektromotor, ochranné, jistící a ovládací prvky zajišťující bezpečnost stroje a potřebná kabeláž. Rychlé zastavení kotouče je zajištěno brzdou. 67

68 Tab. 10 Parametry čelní kotoučové brusky Délka stroje Šířka stroje Hmotnost Rozměry stolu Výška stolu Průměr brusného kotouče Otáčky stroje 1000 mm 1000 mm 140 kg mm 900 mm 600 mm 940 ot. / min. Naklápění stolu - 45 Hlučnost stroje Výkon elektromotoru 78,3 db 1,5 kw Mobilní odsávací zařízení URBAN U 1500 Zařízení je vhodné pro malé a středně velké truhlářské provozy, kde není možné používat centrální odsávací systém (Obr. 30). Odsávání Urban je určeno pro truhlářské dílny s připojením ke strojům určených pro řezání, frézování a další technologické operace, při kterých vzniká drobný dřevní odpad. Stroj je v antistatické úpravě a proto ho lze v menší míře použít i pro odsávání prachů vznikajících při broušení dřeva. Zařízení je třeba umístit uvnitř dřevoobráběcích dílen, aby nedocházelo k únikům teplého vzduchu do venkovního ovzduší. K odsávání U 1500 lze připojit dva stroje současně nebo jeden stroj s velkou produkcí třísek. 68

69 Obr. 30 Mobilní odsávání URBAN Popis stroje Zařízení se skládá z odsávací jednotky s ventilátorem, podvozku, velkoplošného filtru, jímacího vaku a připojovacího potrubí. Jímání třísek zajišťuje vak z PVC, ten je připojený na jímací přírubu pomocí dvou upínacích ocelových pásů s rychlouzávěry. Vak má jednotlivý objem 0,28 m 3. Filtraci znečištěného transportního vzduchu zajišťuje látkový velkoplošný filtr ze speciální netkané textilie, která je určena pro tento účel. Stroj je konstruován jako robusní s použitím masivních konstrukčních prvků pro celodenní používání. Součásti stroje je hadice z PVC, která může být dle potřeby různě dlouhá. Dále je stroj vybaven různými typy rozboček a odboček, v provedení i s hradítky. 69