Prevence agresivity jedinců s mentálním postižením v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Mgr. Eliška Vymazalová

Transkript

1 Prevence agresivity jedinců s mentálním postižením v domovech pro osoby se zdravotním postižením Mgr. Eliška Vymazalová Anotace: Příspěvek, pojednávající o prevenci agresivity osob s mentálním postižením, popisuje etiologii vzniku agresivity, výsledky výzkumu týkající se četnosti výskytu agresivity v domovech pro osoby se zdravotním postižením a v neposlední řadě pak preventivními opatření, jenž by měla předcházet vzniku agresivního chování. Dříve, než se začneme zabývat samotnou prevencí agresivity jedinců s mentálním postižením, zaměříme se na pojem agresivita, její etiologii, a to z pohledu psychologického. Vágnerová (1999, s. 266) definuje agresivitu jako porušení sociálních norem omezující práva a narušující integritu živých bytostí i neživých objektů. Jde o symbolické nebo reálné omezování, poškozování a ničení. Hartl a Hartlová (2000, s. 23) vymezují agresivitu jako reakci na pocit osobního ohrožení, trvalejší osobnostní rys nebo symptom duševní poruchy, popřípadě choroby. Reciproční vztah agresivity a naplňováním potřeb V naší práci vycházíme ze skutečnosti, že neuspokojení potřeb vede k frustraci, deprivaci a v závažnějších případech může dojít k agresivnímu nebo autoagresivnímu chování. Podle Čermákové a Johnové (2002) platí úměra, která říká, že čím více jsou základní potřeby člověka naplňovány, tím více také klesá pravděpodobnost vzniku a výskytu problémového chování. Pro ilustraci předkládáme Maslowovu hierarchii potřeb. Můžeme se tak hlouběji zamyslet nad tím, které potřeby a do jaké míry mohou být naplňovány u jedinců dlouhodobě žijících v domovech pro osoby se zdravotním postižením.

2 Obr. 1: Hierarchie potřeb podle Maslowa (Atkinson, 2003, s.472) Podle Vágnerové (2003, s. 32) uspokojení všech potřeb v dostatečné míře a pro ně přijatelným způsobem bývá v případě mentálně postižených leckdy obtížné. Důvodem bývá překážka v komunikaci, resp. porozumění, neboť osoby se zdravotním postižením mají problém vyjádřit své aktuální pocity. Okolí někdy nerozumí jejich projevu a občas ani nebývá dostatečně vnímavé, popřípadě ani nemá zájem naslouchat potřebám těchto osob. Neuspokojení jakékoliv potřeby pak může představovat zátěžovou situaci, která může nastartovat obranné mechanismy, v podobě agresivity (Vágnerová, 2003). Výskyt agresivity v domovech pro osoby se zdravotním postižením v Jihomoravském kraji V roce 2008 jsme provedli výzkum v pěti domovech pro osoby se zdravotním postižením v Jihomoravském kraji. Dotazníky vyplňovalo celkem 56 zaměstnanců 4 heterogenních zařízeních a jednoho homogenního. Některé výzkumy uvádějí, že výskyt agresivity v institucích, které ještě nebyly koedukovány je o něco vyšší. V našem výzkumu šlo však o reflexi různých typů agresivity, jako je agresivita verbální, sebepoškozování, používání vulgarismů a ubližování ostatním osobám. Graf 1 Sklony k agresivnímu chování

3 6 58% 5 4 ano, u většiny ano, ale jen u některých spíše ne, jen výjimečně ne, víceméně se s ním nesetkávám Komentář 1 58% respondentů připouští, že se u některých uživatelů setkává s agresivitou. 33% odpovědělo, že se s agresivním chováním setkává jen výjimečně a dotazovaných uvedlo, že se s agresivitou víceméně nesetkává. Hodnotu dosáhla i odpověď ano, u většiny uživatelů se s agresivitou setkávám. Z uvedených hodnot lze usuzovat, že většina zaměstnanců se setkává s agresivitou. Můžeme se domnívat, že agresivita může být důsledkem neuspokojení některých potřeb. Zahraniční výzkumy ukazují, že riziko výskytu psychických poruch či onemocnění u lidí s mentální retardací a s tím spojená možnost vzniku agresivního chování je dokonce 3-4krát vyšší, než u intaktní populace (Deb, Weston, 2000 in Čadilová, Jůn, Thorová, 2007). Graf 2 Používání vulgarismů 4 39% 3 27% 2 1 3% 11% Komentář 2 Další otázky se zaměřují na konkretizaci projevů agresivity. 3% respondentů se s používáním vulgarismů u uživatelů nesetkala. 11% vychovatelů se vyjádřilo k výjimečnému používání vulgarismů. Největší nárůst můžeme sledovat u odpovědi někdy, 27% respondentů se s vulgarismy setkává celkem, a se nevyjádřila.

4 Používání hrubých výrazů je dané především prostředím, ve kterém se uživatelé pohybují. Jestliže uživatelé jezdí domů, můžeme usuzovat, že jejich mluva je odrazem rodinného slovníku. Jak si ale vysvětlit, že uživatel, který v minimální míře opouští brány zařízení, nejezdí domů, ani nesleduje televizi, takto hovoří? V tomto případě se lze domnívat, že původcem těchto slov je personál, což pak vypovídá o jeho kvalitě (Ondříšková, 2009). Graf 3- Výskyt sebepoškozování 3 31% % 1 1 7% 1% Komentář 3 Výskyt sebepoškozování u uživatelů je poměrně vysoký. 19% vychovatelů se nesetkalo se sebepoškozováním. 31% respondentů se s ním setkává výjimečně, 2 někdy, 1 poměrně a 7% dotazovaných se s ním setkává. 78% vychovatelů se setkalo se sebepoškozováním uživatelů, což je vysoké číslo. Opět se můžeme domnívat, že potřeby uživatelů jsou nedostatečně saturovány vzhledem k četnosti výskytu sebepoškozování. Sebepoškozování uživatelů může mít různé příčiny. Někdy je jejich původ zřejmý, neboť to může být reakce na momentální situaci, např. agresi některého uživatele. Častou příčinou je také frustrace. Ne vždy je totiž atmosféra v domovech uživateli příjemná, můžeme se zde setkat s averzí uživatele vůči pracovníkovi (Ondříšková, 2009). U osob s těžším stupněm postižení, jež nedokážou vyjádřit svůj postoj, může být sebepoškozování způsobeno nucením do činnosti, která mu není příjemná. Opačnou příčinou sebepoškozování může být nedostatek aktivit vykonávaných během dne, tudíž nedostatečné zabavení uživatele. Graf 4 Výskyt slovních útoků

5 4 36% % Komentář 4 Slovní útoky k ostatním se poměrně nebo vyskytují podle 5 dotazovaných. 36% pak uvedlo, že se s nimi někdy setkává. Výjimečný výskyt slovních ataků uvedlo 11% respondentů a se vyjádřila, že se s nimi nesetkává. Zbylá vychovatelů se nevyjádřila. V relaci někdy až se setkáváme s 86% odpovědí. Důvodem výskytu slovních útoků směřované k uživatelům může být takzvaná ponorková nemoc, jež je způsobena neustálým střetáváním se s týmiž osobami. Svou roli hraje samozřejmě i personál, neboť uživatelé napodobují jejich vzorce chování, které se odráží i v mluvě (Ondříšková, 2009). Graf 5 Ubližování ostatním osobám

6 % 1 9% 14% 6% Komentář 5 V otázce č. 5 se zaměřujeme na ubližování ostatním uživatelům, popř. vychovatelům. Součet odpovědí přináší poměrně zarážející hodnoty. 4 pracovníků se někdy setkává s ubližováním ostatním. 24% dotazovaných odpovědělo, že se s ním setkává výjimečně a 9% se s ním vůbec nesetkává. 17% respondentů pak uvedlo, že se s ním setkává poměrně, 6% dokonce a neodpověděla. Z daných výsledků vyplývá, že agresivita uživatelů není výjimečným jevem, ale většina dotazovaných se s ní setkává. V tomto případě hraje opět roli kvalita personálu a celková atmosféra domova, tzn. chování personálu k uživatelům, možnosti naplňování jejich potřeb, především seberealizace, atp. Prevence agresivního chování Sobek (2007) uvádí, že by měla být v první řadě analyzována příčina agresivního chování, které může pramenit například z nevyhovujícího prostředí 1, jakým může být ložnice s větším počtem uživatelů, nevhodná budova plná dlouhých tmavých chodeb, které nepřipomínají prostředí domova nebo architektonické bariéry znesnadňující volný pohyb uživatel. Dále jsou to problémy v komunikaci, které mohou být způsobeny, jak neochotou personálu vyslechnout uživatele, tak absencí funkční komunikace některých uživatelů. Mezi další příčiny vzniku agresivního chování můžeme zařadit snahu o soustředění pozornosti na osobu agresora nebo může být vyvoláno pocitem nerespektování uživatele v podobě narušování jeho osobních hranic, popřípadě manipulací. V případě, že je příčina agresivního chování analyzována, můžeme přistoupit k preventivním opatřením prostřednictvím použití moderních metod sociální práce, které vedou k odstranění nebo zmírnění těchto projevů (Sobek, 2007). Sobek (2007), stejně jako Hynek (2007) vidí východisko ve snižování množství uživatelů a zvyšování počtu personálu, které by mělo vést k posílení individuálního přístupu. 1 Podle Vágnerové (1999) zvyšuje riziko agresivity omezení osobního teritoria, a to jak prostorového, tak časového, kdy jedinec není nikým rušen.

7 Dále je to modifikace myšlení personálu 2, jenž by se mělo odpoutat od přežitků z minulosti, jakým je především segregace osob s mentálním postižením. V případě, že preventivní opatření nejsou dostatečně účinná je nutné mít podle Sobka (2007) plán pro zvládnutí agresivního chování, a to prostřednictvím zmírnění nebo odstranění bezprostředních příčin napětí, dále odvrácení pozornosti např. klidným hovorem, popřípadě změna prostředí. Jsou-li předchozí opatření neúčinná, je nutné přistoupit k opatřením, která omezují pohyb osob, jako jsou fyzické úchopy, aplikace farmakoterapie nebo umístění do speciální místnosti určené k bezpečnému pobytu. Opatření omezující pohyb osob musí být v souladu se zákonem, musí být vyčerpány všechny předchozí možnosti a mohou být použita pouze na dobu trvání přímého ohrožení (Sobek, 2007, s. 38). Preventivní opatření vzniku agresivity shledáváme především ve změně celého systému pobytových sociálních služeb, jakým by měla být transformace, jenž spočívá v tzv. rozmělnění (MPSV, 2007) ústavních zařízení v chráněné až podporované bydlení, které by mělo přispět k větší samostatnosti jedinců s mentálním postižením, individualizaci přístupu a s tím související větší míra saturace psychologických potřeb, jež by pak měla předcházet vzniku agresivního chování. Použitá literatura: ATKINSON, L., R. a kol. Psychologie. Praha: Portál, ISBN ČADILOVÁ, V., JŮN, H., THOROVÁ, K. Agrese u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál, ISBN HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, ISBN X. ONDŘÍŠKOVÁ, V. Rozhovor na témata obsažena ve výzkumu. Kyjov, (nepublikovaný rozhovor) SOBEK, J., et al. Práva lidí s mentálním postižením. Praha: Portus, 2007, ISBN: VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, ISBN: VÁGNEROVÁ, M. Úvod do vývojové psychopatologie III.: Vzdělávací handicap - postižení schopností nezbytných k učení. Liberec: Technická univerzita v Liberci, ISBN MPSV Koncepce plánování podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti [online]. 2007, [cit ] Dostupné na World Wide Web: < 2 Tímto tvrzením se nechceme dopustit labelingu, situace se dlouhodobě zlepšuje, ale bohužel se v některých případech i nadále můžeme setkat s přetrvávajícími zastaralými názory, týkající se osob se zdravotním postižením.