Speciální sociologické teorie. Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

Transkript

1 Speciální sociologické teorie Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

2 Speciální sociologické teorie: anotace Anotace Tento předmět nabízí studentům přehled speciálních sociologických teorií s ohledem na otázky mediálních studií. Studenti získají poznatky z historie a typologie masové komunikace, sociologických přístupů k masové komunikaci, a přehled o hlavních představitelích jednotlivých škol a koncepcí, tématech mediálních studií (např. účinky, globalizace, sociální média, atd.) a také o etice médií a mediálním vzdělávání. Studenti získají zápočet za seminární práci, kterou tvoří písemné podklady příspěvku do společné diskuse, blogu, kolokvia, na jedno z témat pro závěrečné práce (teze pro kolokviální diskusi). Více zde:

3 Speciální sociologické teorie: přehled témat Tematické okruhy: 1. Historie masové komunikace a předchůdci vědy o masové komunikaci (hlavní vývojové trendy masové informace a komunikace, politická a společenská komunikace, Max Weber, Walter Lippmann, John Dewey, Harold Lasswell) DEFLEUR, Melvin l. BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova, KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, 1995.

4 Speciální sociologické teorie: přehled témat Tematické okruhy: 2. Matematická a systémová teorie komunikace (Claude Shannon, Warren Weaver, Ferdinand de Saussure, Roman Jakobson, Niklas Luhman a tři základní sociální systémy: archaický, městský, technickoprůmyslový, Karl Deutsch a vliv kybernetiky na komunikaci) ČERNÝ, Jiří HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), ISBN SHANNON, Claude E. WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA: The University of Illinois Press, s.

5 Speciální sociologické teorie: přehled témat Tematické okruhy: 3. Kritický výzkum a Frankfurtská škola (Theodor Adorno, Max Horkheimer, kultura, masová kultura, kulturní průmysl, komodifikace a komercionalizace kultury) MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007.

6 Speciální sociologické teorie: přehled témat Tematické okruhy: 4. Příjemci a publikum, Birminghamská škola (Stuart Hall, Dennis McQuail, Jürgen Habermas, zakódování a dekódování, recepce a interpretace sdělení, preferované čtení mediálních obsahů, koncepce veřejnosti, masového a mediálního publika, difuzní podoby publika) HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, ISBN HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London California : Sage, 1997 (2003). ISBN MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007.

7 Speciální sociologické teorie: přehled témat Tematické okruhy: 5. Funkcionalismus, symbolický interakcionizmus, sociální konstrukce reality (Talcott Parsons, Robert K. Merton, Herbert Blumer, John B. Thompson, George H. Mead, Charles H. Cooley, Peter Berger, Thomas Luckmann) BERGER, Peter Ludwig LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, ISBN MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of a social behaviorist. Chicago: University of Chicago Press, s. ISBN MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL: Free Press, VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha: Univerzita Karlova, s.

8 Speciální sociologické teorie: přehled témat Tematické okruhy: 6. Postmoderní znaková situace virtualita, mýtus; ideologie vs. postindustriální společnost, globalizace, Torontská škola (Roland Barthes, Jean Baudrillard, Daniel Bell, Marshall McLuhan) BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, s. ISBN X. BAUDRILLARD, Jean POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California: Stanford University Press, s. ISBN McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, s.

9 Speciální sociologické teorie: přehled témat Tematické okruhy: 7. Účinky médií, etické a vzdělávací aspekty působení médií na společnost (PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá reklama, podprahová sdělení, společenská odpovědnost a právní regulace médií, objektivita, mediální výchova) MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, Mediace medializace sociální média (pojetí masové komunikace ve 20. a ve 21. století, technologická a obsahová specifika digitální komunikace, síťová komunikace, konvergence médií, internetová žurnalistika, videožurnalistika, infotainment, seriózní a bulvární média) MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007.

10 Speciální sociologické teorie: doporučená studijní literatura BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, s. ISBN X. BAUDRILLARD, Jean POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California: Stanford University Press, s. ISBN BERGER, Peter Ludwig LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, ISBN ČERNÝ, Jiří HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, DEFLEUR, Melvin l. BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova, HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, ISBN HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London California : Sage, 1997 (2003). ISBN KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), ISBN MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of a social behaviorist. Chicago: University of Chicago Press, s. ISBN MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL: Free Press, McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, s. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, SHANNON, Claude E. WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA: The University of Illinois Press, s. VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha: Univerzita Karlova, s.

11 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 1. Vysvětlete pojem frankfurtská škola a pozice, ze kterých redefinovala pojmy kultura, masová kultura, kulturní průmysl, proces komodifikace a komercionalizace kultury. Jakou úlohu ve společnosti přisuzují masovým médií? V čem je tento přístup dnes překonán? 2. Analyzujte historické kořeny vzniku teorií evolucionismu a neoevolucionismu a příslušným modelům vývoje společnosti s akcentem na kulturní a sociální prvky. Přibližte základní teze těchto teorií. Vysvětlete tvrzení, že prostředky mediální komunikace jsou dnes podstatným nositelem evoluční změny. 3. Vysvětlete podstatu teorie strukturálního funkcionalismu a charakterizujte základní myšlenky Talcotta Parsonse (koncepce AGIL) jako jejího výrazného představitele. Jakou úlohu plní podle tohoto schématu masová média v moderní společnosti?

12 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 4. Vymezte pozice, ze kterých byla kritizována teorie strukturního funkcionalismu a její korekce ze strany Roberta King Mertona, včetně vymezení pojmu teorie středního dosahu. Jakou úlohu v poznávání sociální reality přisuzuje Merton empirickým šetřením? Diskutujte o tom, s jakým možným efektem působí masová média na své publikum. 5. Charakterizujte transformační procesy proměny společnosti moderní ve společnost postmoderní postindustriální na základě základních tezí Daniela Bella, včetně proměny sociální mentality a role masových médií v tomto procesu. 6. Vysvětlete proměny sebepojetí v mediovaném světě, procesy individualizace a institucionalizace ve spojení s problematikou zviditelňování jako všudypřítomného fenoménu, úlohu masových a sítových médií v tomto procesu.

13 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 7. Vysvětlete na příkladech pojem symbolická interakce a v souvislosti s ním pojem mediovaná kvaziinterakce podle Thompsona, charakterizujte zejména postavení televize v tomto procesu. Jaké typy interakce a jejich charakteristické rysy obecně znáte? 8. Vymezte východiska teorie sociální konstrukce reality, význam jazyka a jazykového kontextu jako nástroje konstruování světa. Jak problematická je úloha médií v tomto procesu a posouvání hranic mezi realitou a virtualitou. 9. Objasněte systémovou teorii a její charakteristické znaky, mediální systém jako subsystém sociálního systému. Klíčové otázky způsobu fungování systému a jeho základní funkce. Niklas Luhman jako významný představitel systémové teorie a jeho vymezení tří základních sociálních systémů (archaický, městský, technicko-průmyslový) a jejich dominantních komunikačních postupů.

14 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 10. Vymezte vztah mezi vědou a ideologií a problém ideologizace humanitních a sociálních věd. Vysvětlete pojem ideologie v kontextu studia společnosti. Diskutujte o médiích jako nositelích určitého souboru idejí a jako možných nástrojích prosazování těchto idejí ve společnosti. 11. Co znamená a jaké podoby má konvergence médií? 12. Diskutujte o dnešním pojetí koncepce veřejnosti, masového a mediálního publika, představte pojem difuzní podoby publika. Jak se tyto představy proměňují v návaznosti na nástup internetových médií? 13. Objektivita a pravdivost v médiích v éře globalizace: sen, chiméra, nebo prázdný pojem? Vysvětlete na příkladech.

15 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 14. Technologická a obsahová specifika digitální komunikace, internet jako pracovní nástroj, zdroj a prostředník přenosu informací, webová stránka jako efektivní a účinný komunikační nástroj, ekonomické aspekty internetového vydávání, regulace internetu ano-ne? 15. Specifika internetové žurnalistiky příklady a srovnání s žurnalistikou v tiskových médiích, etika internetové žurnalistiky, specifické internetové žánry, hypertext, interaktivita, práce se čtenáři, Internet jako pracovní nástroj novináře (zdroj informací, jako komunikační nástroj, online konference atd.) 16. Historické postavení médií ve společnosti, hlavní vývojové trendy masové informace a komunikace a jejich vazba na vývojové trendy lidské společnosti, politiky a ekonomiky.

16 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 17. Uveďte některé teorie o dopadu, možném vlivu a míře účinku médií na společnost, společenské instituce a jednotlivce. Jak se tyto představy vyvíjely v čase? Jak se konkrétně projevují snahy o řízení a kontrolu mediálního vlivu? 18. Představte základní myšlenky tzv. torontské školy a historické souvislosti jejího vzniku, zejména úvahy McLuhana o vzájemné determinaci uspořádání společnosti a dominantního komunikačního média. Jak rozumíte jeho výrazům -,,médium je poselstvím a,,globální vesnice. 19. Vysvětlete základní rysy a východiska tzv. birminghamské školy. Definujte základní představy modelu zakódování a dekódování vzhledem k procesu recepce a interpretace sdělení. Vysvětlete představu preferovaného čtení mediálních obsahů.

17 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 20. Analýza mediálních obsahů - mediální obsah jako specifický druh informace. Informace a dezinformace, realita a virtuální realita, společenské instituce, které se podílejí na vytváření a transformaci komunikačního kontextu v masové komunikaci. Komunikační kontext. Metafora v pojmovém a audiovizuálním vyjádření. 21. Média tzv. seriózní a tzv. bulvární, jejich srovnání, rozdílné důvody vzniku a metody fungování. Jak působí tatáž informace v seriózním a v bulvárním tisku, kdo, jak a proč ji vybírá, priorizuje, umísťuje a prezentuje. Infotainment. Příklady. 22. Sociální a ekonomické podmínky vzniku a rozvoje rozhlasového a televizního vysílání, diferenciace rolí rozhlasu a televize. Role audiovizuálních médií v modelování postmoderního světa. Vytváření umělých a virtuálních kontextů, krize hodnot, mediální mytologie.

18 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 23. Základy dramaturgické skladby v auditivních a audiovizuálních médiích. Cesta od nápadu k hotovému dílu. Část a celek v programové skladbě. 24. Politika, komunikace a ideologická kontrola pojem, pojetí a modely politické komunikace, liberální koncepce demokracie a mediální průmysl - tvorba veřejného mínění. "Moc" médií - mýty a realita. Příklady z historie, aktuální srovnání. 25. Význam masových médií v politické komunikaci role médií v politické komunikaci, metody, techniky a zásady manipulace a přesvědčování, politická korektnost, newspeak 26. Etika ve sdělovacích prostředcích Komparace etických kodexů českých médií, dokumenty, normy, zákony ČR a EU

19 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 27. Zásady mediální výchovy pojem, cíle, metody a prostředky, vliv médií na osobnost člověka, funkce postojů a jejich změn 28. Jaký je vzájemný vliv politiky a médií z hlediska teorie masové komunikace, svoboda projevu a svoboda médií z pohledu politických a ekonomických institucí, PR aktivity a komerční sektor a jejich vliv na charakter médií (vlivové a PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá reklama, podprahová sdělení) 29. Jaký je vliv technologického vývoje v médiích na jejich postavení a fungování ve společenském systému; digitalizace, virtuální prvky a interaktivita, regulace elektronických médií z pohledu českých zákonů a evropských směrnic. 30. Vysvětlete základní pojmy Deutschovy sociologie: informace, její hodnoty, systémy a struktury přijímání informací, informační kanál, vliv kybernetiky na komunikaci.

20 Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce 31. Média jako účastník politického procesu z pohledu vývoje: vyložte ve stručnosti hlavní zlomové body vztahu médií k politické komunikaci z hlediska historie, politiky, technologií atd.

21 Joseph Klapper v knize The Effects of Mass Communication zhrnul účinky masových médií takto: masová komunikace není dostačující příčinou účinků na publikum, protože výpověď v masové komunikace se stává účinnou díky intervenujícím (zprostředkujícícím) faktorům; masová komunikace je spíše agensem než příčinou účinků, nejpravděpodobnější jsou účinky u posílení, zachování nebo oslabení původníchn postojů nejmíň pravděpodobný je vliv na změnu postojů; pokud masová komunikace vyvolá změnu názorů a postojů, pak pravděpodobně jsou intervenující faktory neúčinné (masová komunikace působí přímo na přijemce), anebo faktory posílující původný postoj podporují změnu; účinky masové komunikace jsou podmíněny multikauzálně.

22 Denis McQuail vysvětluje, že: média do značné míry konstruují společenskou realitu a hlavní rysy normality pro potřeby veřejného, sdíleného společenského života a rovněž slouží jako rozhodující zdroj standardů, modelů a norem McQuail, D. Úvod do teorie masové komunikace, p. 87. Médiá tedy souvisí: s konstrukcí, přenosem i příjmem symbolického obsahu ve společnosti s kontrolou a normami (jazyk, politika, medializace vs. mediace) se strukturováním společnosti (publikum, novinářigatekeeping, spirála mlčení, masová kultura, atd.)

23 Strukturální funkcionalismus (nebo také sociologický funkcionalismus) je směr teoretické sociologie, který chápe společnost jako složenou ze struktur, které plní dílčí funkce, podobně jako orgány v těle živočicha. Vlastní strukturální funkcionalismus je... spojen s dílem Talcotta Parsonse. Jeho teorie jsou založeny na předpokladu existence dvou složek; složky sociální činnosti a složky sociálního systému. Tyto složky jsou vzájemně propojené. Talcott Parsons ( ), nejvýznamnější díla: Struktura sociálního jednání (1937) Sociální systém (1951)

24 V 50. letech 20. století se pozornost sociologů se soustřeďovala na průběh a sociální důsledky prudkého ekonomického rozvoje (teorie ekonomického růstu, vznik postindustriální společnosti, manažerské revoluce apod.) a na změny v sociální struktuře obyvatelstva (teorie elit, teorie společnosti, masové spotřeby ). Talcott Parsons ( ) v letech 1927 až 1973 působí na Harvardské univerzitě a východiskem jeho učení je konstatování, že každý sociální systém má své systémové potřeby. Přichází s teorií strukturního funkcionalismu, který sleduje, jak do sebe zapadají jednotlivé části struktury a jakou funkci plní ve vztahu k celku. Systém může podle něho fungovat jen tehdy, když mnoho jeho členů vykonává podstatné sociální role s přiměřeným účinkem.

25 Každé sociální jednání je podmíněno různými idejemi a tužbami. Parsons stanovil čtyři systémové roviny: Kulturní systém - je závazný pro členy společnosti a určuje přípustné formy jednání a myšlení. Sociální systém - je souborem sociálních rolí a rolových očekávání. Systém osobnosti - je člověk se svými individuálními potřebami, motivy a postoji. Systém behaviorálního organismu - člověk je biologický tvor, který se pohybuje v určitém fyzickém prostředí.

26 TEORIE JEDNÁNÍ - orientující podmínky jednání Protože centrem Parsonsovy teorie je premisa stability systému, hledá Parsons podmínky, které v tomto směru poskytují orientaci jednajícím osobám; přestože sám označil svou teorii za voluntaristickou, odůvodňuje nutnost a moc normativní orientace ve společnosti a dokazuje, že jednající mají tendenci řešit vztah mezi osobními a společenskými požadavky ve prospěch rovnováhy systému (upřednostním systém, neb se obávám sankce). SYSTÉM, STRUKTURA A FUNKCE V sociologii je pojem systém obvykle nadřazen pojmu struktura, systém má strukturu, je strukturován; systém je chápán jako dynamická, funkční entita; struktuře jako vlastnosti systému je spíše přiřazována statická povaha.

27 Společenská realita jako systém, v jehož rámci jsou jednotlivé jevy a procesy vzájemně spjaty svými funkčními vztahy; (sociálních) systémů je mnoho (interakce 2 jedinců x nejsložitější je společnost jako celek) a každý má svou strukturu, která je obnovována funkcemi jednotlivých elementů systému. Tři základní pojmy strukturního funkcionalismu: systém, struktura a funkce

28 SYSTÉM a jeho pojetí: holistické (celek je neredukovatelný na části); systém je situován v určitém prostředí, v okolním světě (vůči tomuto světu je oddělen hranicemi, které ale nemají neprostupný charakter); systém vykazuje tendenci k sebezachování a sebeudržování, což Parsons vyjadřuje pojmem ekvilibrium, resp. později (pod vlivem kritiky) dynamické ekvilibrium (řeší se problémy, cíl je rovnováha; homeostáze); v systémech vládne tendence ke stabilitě a setrvalosti; ta je udržována vestavěnými mechanismy adaptace a kontroly; významnou vlastností systému je interdependence jeho částí či proměnných; systém je vnitřně diferencovaným a strukturovaným celkem; struktura systému se vyznačuje stabilitou a homogenitou.

29 STRUKTURA: je nástroj analýzy i vlastnost sociální reality; označuje relativně stabilní elementy systému.; síť vztahů mezi aktéry zahrnutými do interakčních procesů; tato síť je utvořena z rolí, institucionalizovaných norem a hodnot; individuální aktéry lze členit podle znaků a dispozic (pohlaví, věk, biologické, osobnostní rysy apod.), kolektivní aktéry představují příbuzenské skupiny, komunity (sídelní společenství), etnické skupiny a třídy; tyto čtyři základní uskupení představují tzv. minimum society; součástí struktury jsou také alokace (rozdělení nedostatkových statků a rolí mezi jednotky struktury); jádrem struktury jsou institucionalizované hodnoty, hodnotové vzory a orientace; klíčovou úlohu zde hraje kulturní systém (zprostředkovává hodnoty pomocí symbolů)

30 FUNKCE: systém je funkční celek; jeho jednotlivé elementy plní určité funkce a tím přispívají k fungování celku; funkcionální hledisko umožňuje zkoumat účinky jednání a procesů na celkový stav systému. Tyto účinky mohou směřovat k zachování struktury nebo vyvolání změny (sjednocení či narušení systému) ; funkcionální metoda spočívá v tom, že se jednotlivé prvky systému zkoumají z hlediska svých příspěvků funkcí k fungování systému jako celku

31 Systém na dosažení sociální rovnováhy musí naplnit potřeby podle AGIL: adaptaci na prostředí (A) dosahování cílů (G goal) zajišťování vnitřní integrace (I) udržování vzorců chování (L ang. latent pattern) V systému jednání odpovídají těmto potřebám jednotlivé výše zmíněné systémy v této podobě: behaviorální systém A, systém osobnosti G, sociální systém I, kulturní systém - L.

32 V sociálních systémech je odpovědí na první z uvedených potřeb ekonomický subsystém, jehož funkcí je přizpůsobení se prostředí a osvojení přírodních zdrojů. Druhou potřebu uspokojuje politický subsystém, který určuje prioritní cíle a mobilizuje zdroje potřebné k jejich dosažení. Při zajišťování vnitřní integrace hraje výraznou úlohu právní subsystém regulující vztahy mezi jednotlivými aktéry či skupinami. Konečně funkcí subsystému náboženského, ale i vzdělávacího či rodinného je udržování hodnotového systému v takovém stavu, aby motivoval aktéry k hraní předepsaných rolí a tímto způsobem garantoval udržování a přenos hodnot dané struktury.

33 Interpretativní paradigma. Soustředí se na každodenní život běžných lidí. Platí, že lidé jednají automaticky, ne příliš racionálně, jak tvrdí předchozí teorie. Interpretativní sociologie netvoří jednotnou školu. Řadíme sem: 1. symbolický interakcionalismus 2. fenomenologickou sociologii 3. obtížně zařaditelné sociology, jejichž díla jsou však silně ovlivněna interpretativními postupy

34 Sociální konstruktivismus je skupina sociologických směrů, které tvrdí, že sociální realita není jedinci objektivně dána jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu sociální interakce a komunikace. Symbolický interakcionismus vychází z předpokladů, že: chování člověka není tak určeno vnějšími nebo vnitřními nekontrolovatelnými faktory, ale spíše subjektivními významy, které lidé aktivně přikládají objektům, osobám a interakcím v situaci. Hendl, Jan. Symbolický interakcionismus a kvalitativní výzkum. In Aktuální otázky kinantropologie, sborník ze semináře sekce pedagogické kinantropologie (eds. Hošek, V., Kovář R.) Praha : Karlova Universita 1998, s Dostupné elektronicky na:

35 Symbolický interakcionismus pojem se připisuje Herbertovi Blumerovi (dav, masa, veřejnost), který rozvíjel myšlenky svého učitele Georga H. Meada ( ) a dalších příslušníků Chicagské školy Wiliam James ( ) v díle The Principles of Psychology (1890) vysvětluje, že reálné je pouze to, co se vztahuje k našemu aktivnímu životu a čemu věnujeme pozornost a reálnou se pro nás stává jen tato nepoměrná část skutečnosti. Jeho žák John Dewey ( ) označil interakci za proces utváření významů, ve kterém mají aktivní úlohu inteligence, percepce a očekávání (zkušenost) Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:

36 Symbolický interakcionismus Charles H. Cooley (1902), který zase pojímal osobnost, jako zrcadlové já, odrážející způsob, jak je jedinec vidí ostatní. Obdobný pohled na sociální skutečnost můžeme nezávisle najít i v díle autora Williama. J. Thomase a jeho teorie, kde označuje za skutečnou takovou skutečnost, jaká je lidmi označená za reálnou, a taková situace se i stává reálnou ve svých důsledcích. Lidé se pak v takové situaci chovají podle toho, jak situaci definují a rozumí ji. Změní-li se definice situace, změní se i chování, které se situací souvisí. Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:

37 Symbolický interakcionismus 1) Lidé myslí a jednají na základě významů, které připisují jevům kolem sebe, i když si nejsou vždy vědomi toho, jak takové významy vznikají. 2) Významy jsou tvořeny prostřednictvím sociální interakce a jsou pochopitelné jen uvnitř osobních a mezilidských kontextů, které je utvářejí. 3) Významy se mění a jsou zpracovávány v interpretačním procesu použitým jedincem ve vztahu (interakci) s předměty, jevy a definicemi skutečnosti druhých. (Blumer 1969) Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:

38 Symbolický interakcionismus Charles Horton Cooley a jeho koncepce tzv. zrcadlového Já domnívá se, že si člověk buduje své mínění o sobě nikoli nezávisle na druhých, nýbrž tak, jak se snaží pohlížet na sebe jejich očima. Podle teorie zrcadlového já si člověk buduje své mínění o sobě nikoliv nezávisle na druhých, nýbrž tak, že pohlíží na sebe i jejich nebo dokonce především jejich očima. Názory druhých (zejména z rodiny, vrstevníků a sousedů) bývají často směrodatné pro budování vlastní identity. Zrcadlové Já to co si o mne myslí jiní. V neznámé situaci je mínění druhých hlavním vodítkem. Druzí lidé slouží jako zrcadlo, ve kterém mohu spatřit sebe. To, co si o sobě myslíme, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí.

39 Symbolický interakcionismus Vidíme se očima těch druhých. Nejzávažnější je pro nás mínění těch nejbližších (rodina). Utváříme sebepojetí na základě mínění druhých osob, které v období socializace s námi tráví nejvíce času matka, otec, babička aj. Někdo nám v té době řekne, že je to špatně -> podle toho pak jednáme celý život. Zrcadlové já se utváří ve 3 fázích: 1. Jedinec si představuje, jak se jeví ostatním 2. Jedinec si představuje mínění ostatních 3. Jedinec si utváří emocionální odezvu na toto mínění proces hodnocení sebe sama pomyslným okem druhých

40 Symbolický interakcionismus Americký sociální psycholog a filozof (pragmatik) George Herbert Mead ( ) jako vlastní zakladatel symbolického interakcionismu měl jako svou ústřední myšlenku pojem sociálního já (Self). Lidé konstruují své představy o světě i o sobě samých v průběhu interakcí s druhými lidmi. Člověka chápal symbolický interakcionismus jako bytost zároveň individuální, činorodou a aktivní a zároveň jako produkt sociálních vztahů (interakcí). Úroveň komunikace mezi lidmi je závislá na diskurzivním univerzu. To je také pojem G. H. Meada. Je to sémantický prostor vlastní takové skupině jednotlivců, kteří přikládají gestům i verbálním symbolům stejné významy.

41 Symbolický interakcionismus Jestliže komunikující nesdílejí totéž diskursivní univerzum, pak to ohrožuje možnost vzájemného porozumění a smysluplné komunikace mezi nimi, protože dochází ke vzniku komunikačních bariér a desinterpretací. Jakoby každý mluvil jiným cizím jazykem. Já vyrůstá ze sociální zkušenosti, a proto je chápáno jako sociální struktura, regulovaná společenskými normami, hodnotami a kulturními vzorci. Klíčovou úlohu ve vývoji já hraje jazyk pomocí nějž si lidé sdělují osobní i sociální významy, je tedy nástrojem internalizace sociálních významů. G. H. Mead bývá označován také za sociálního behavioristu, tedy za představitele sociálně psychologického směru v behaviorismu.

42 Symbolický interakcionismus George Herbert Mead je spolutvůrcem teorie sociálních rolí. Podstata sociální role netkví v tom, co člověk dělá, ale v tom, jak na něj ostatní lidé pohlížejí a co od něho očekávají. Přejímáním rolí na sebe člověk přejímá i vědomí, že od něj budou očekávány jisté výkony. Analyzuje proces, ve kterém se vytváří Self. Tímto procesem je interakce s druhými lidmi. Pro proces socializace má obrovský význam možnost pochopit druhého. Znamená to, že člověk je schopen pohlížet na sebe z pohledu druhého člověka. Meadovo pojetí socializace chápe člověka jako bytost činorodou a zároveň aktivní a také jako produkt sociálních vztahů.

43 Symbolický interakcionismus Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité sociální pozice. Sociální pozice je možno vymezit jako sociální hodnotu místa (postavení), které zaujímá jedinec v nějakém sociálním útvaru ve vztahu k ostatním sociálním pozicím (tj. pozicím jiných jedinců - držitelů jiných sociálních pozic v sociálním útvaru). Sociální pozice se skládá ze sociálního statusu a sociální role.

44 Symbolický interakcionismus G. H. Mead ve své práci (Mind, Self and Society; 1934) analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá existující způsoby řešení druhých lidí. Tím si dítě zároveň osvojuje obecnější zkušenost, a to schopnost považovat očekávání druhých za závazná. Učí se zároveň poohlížet na sebe očima druhých a nasměrovat tak tu svou vlastní činnost s přihlédnutím na reakce očekávaných druhými. Soubor respektovaných očekávání vytváří sociální stránku lidské osobnosti, umožňuje kooperaci v rámci skupiny.

45 Teorie sociální konstrukce reality vychází se spjatosti struktury světa, v němž člověk žije, s procesem jejich dotváření instinktivní vybavení člověka není totiž tak vyvinuté jako u zvířat (lidské pudy například nejsou tak úzce specializované) a člověk tedy nevstupuje do světa jako hotový jedinec, ale dokončuje se v něm. Lidská přirozenost pak existuje ve smyslu antropologických konstant osobnost se vyvíjí i v souvislosti se sociálními procesy, lidé utvářejí své sociální a kulturní prostředí společně. Lidská existence se odvíjí v prostředí řádu sociálního řádu vzájemně provázaných institucí a systémů vytvořených a ovládaných člověkem.

46 Sociální řád se utváří v antropologických konstantách (habituizace, internalizace, institucionalizace, legitimizace a pojmová externalizace). Výsledkem je, že instituce získává vlastní realitu a opodstatnění. Stává se normální a normální bývá nezřídka i normativní. Berger Luckmann. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999.

47 Francouzský sociolog, filozof a sociální psycholog David Emile Durkheim ( ) považoval osobnost za výtvor, výsledek sociogeneze, sociální interakce, společenského života. Osobnost je považována za výsledek zvláštní sociální situace, ve které jedinec žije a na kterou ustavičně reaguje. V interakci s jinými lidmi a skupinami se tvoří sebepojetí: Z Wikipedie, otevřené encyklopedie: Sebepojetí je sociálněpsychologický pojem, který vyjadřuje postoje a očekávání, která jedinec chová vůči sobě samému. Vytváří se po celý život již od prenatálního období v sociálních interakcích, jeho důležitými součástmi jsou sociální srovnání a zpětná vazba. podle Kohoutek, Rudolf a kol. Základy sociální psychologie. Brno: CERM, strana 126.

48 Speciální sociologické teorie Děkuji za pozornost! Studijní podklady v elektronické formě: Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D