Plánování dekomprese - NektOnFly (NOF)

Transkript

1 Plánování dekomprese - NektOnFly (NOF) Plná verze pro potápění se vzduchu nitroxem a trimixem Pawel Poreba Úvod Plánování dekomprese z hlavy 'on the fly' - Ratio Deco (RD) bylo vynalezeno v 90. letech a později, v GUE, a zejména, bylo vytvořeno a podporováno Andrew Georgitsisem. (kdysi GUE - Global Underwater Explorers, nyní UTD - United Team of Diving).Přestože NOF je z velké části založená na RD, je několik změn, které se týkají těchto problémů:- V RD se předpokládá, že všechny ponory do hloubky větší než 30 metrů, jsou prováděny na trimixu, NOF umožňuje plánování vzduchových ponorů do hloubky 51 m;- Metoda je celkově založena na koeficientu - součiniteli (ratio) spojující čas dekomprese v zoně 6-0m s časem na dně (v RD se ratio týká jen referenčních hloubek - set pointu. V NOF poměr závisí jak na průměrné hloubce ponorů, tak na užívaných dýchacích směsích; - první zastávka (PZ) - hloubka na které začíname dekompresi - je vypočítaná pomocí realisticky oceněného sycení rychlých tkáni; - hloubkové zastávky jsou dělané podle aritmetického schéma, které dává konstantní přesycení na dalších zastávkách, a ne podle lineárního, ve kterém ve větší hloubce přesycení jsou velmi malé, ale narostou na dalších zastávkách; - dekomprese při ztracení dekompresních láhvi - aritmetické schéma, které dává konstantní přesycení na dalších zastávkách a ne exponenciální, které vede k velmi velkým přesycením na nejhlubších zastávkách; - standardní směsi v RD jsou tak vymýšlené, aby se je dalo získat míchaní helium s Nx32. Tyto směsi nejsou optimální ani pro jejich cenu ani efektivitu dekomprese. Protože u nás zřídka máme láhve s Nx32, mícháme plyny de novo - parciální plnění nebo kontinuální plnění, v NOF není vždy určený takový výběr směsí a sama metoda plánování dopouští manipulaci obsahem helium ve směsi. Pomocí metody NOF získáme dekompresní profily podobné nebo více konservativní než RD (to ovšem neznamená, že vždycky delší). Největší rozdíly jsou viditelné v komplikovaných profilech. NOF, je metoda na plánování dekompresních ponorů s použitím nejméně jedné dekompresní směsi. POZOR! Metody plánování dekomprese z hlavy - on the fly se může používat JENOM tehdy jestli jsou splněny tyto podmínky: - Tréninkové plánování a jeho verifikace jedným z decoplanerů nebo s instruktorem, před tím než se tato dovednost vyzkouší prakticky. - Verifikace svých plánů vždy, když se plánuje nové druhy potápění (np. mnohem hlubší nebo delší než obvykle). - Použití těchto metod k plánování dekomprese pod vodou je možné jen při perfektním ovládání metody a ideální technice potápění, které ručí za klidné a přesné vypočítání plánu. POZOR! Ani ta, ani žádná jiná metoda plánování dekomprese negarantuje 100% bezpečnosti dekomprese. Když používame metody plánování v hlavě, musíme mít vědomost, že žádná s těchto

2 metod není dekompresním modelem. Proto je teoreticky možné, že tato metoda nebude fungovat v některých netypických a netestovaných autorem ponorech. Použití dekoplanera ke kontrole umožní objevení takových případů. Prosím o posílaní takových profilu ve kterých metoda neprošla verifikaci dekoplanerem na mailovou adresu: torilis@wp.pl. POZOR! Metoda NOF umožňuje plánování realistické dekomprese bez zahalených konservatismů, jak tomu je často, jestli plánujeme dekompresi na základě maximální hloubky. Metoda NOF, jako každá jiná metoda na základě RATIO, dává víceméně konstantní konečné přesycení. Pokud chcete být v souladu s neohaldanovskými metody, mělo by se k velmi dlouhým nebo velmi hlubokým ponorům zřizovat další konservatism. Pokud budeme chtít zvýšit naši bezpečnost dekomprese, můžeme prodloužit čas dekomprese na kyslíku (O2T) a / nebo dekompresní čas na nitroxu 50 (Nx50T). Orientačně lze předpokládat, že prodloužení času dekomprese o 10%, sníží konečné přesycení o 0,05 bar. POZOR! Upozorňujeme, že plánování dekomprese je pouze jedním z mnoha faktorů určujících úspěšný ponor. Metoda NOF umožňuje efektivně plánovat dlouhé dekompresní ponory, aby je však bezpečně provádět, nutná je zároveň správná technika potápění a praxe. Bohužel, mnoho ne-li většina školení nezajišťuje řádnou přípravu na takové ponory, takže doporučuji samostatný výcvik a / nebo účast na spolehlivým školení potápění. Základní pojmy: BT: Bottom time, čas na dně, čas od začátku sestupu až k začátku výstupu. Deep stopy: dekompresní zastávky před první změnou plynu. EMD: Ekvivalentní hloubka v horách: P je to tlak v dané hloubce, a P0 - tlak na povrchu. str. 2 EMPD: Ekvivalentní hloubka normalizovaná ke hladině moře kde P je tlak v dané hloubce. Frakce plynu: obsah plynu ve směsi, který se vyjadřuje buď v % nebo jako desetinné číslo. Standardní směsi: standardní plyny používané pro samotný ponor (bottom mixy) jsou tx10/70 (až k 132 m), tx15/55 (84 m), tx18/45 (66 m), tx21/35 (57 m), vzduch (AIR), (51 m), Nx28 (40 m), Nx32 (33 m), Nx36 (28 m), NX40 (25 m). Standardní deco směsi jsou tx15/55, tx23/32, tx35/25, Nx50 a O2. Při plánování dekomprese mohou být chladnější plyny nahrazeny horkými plyny (obsahujícími více kyslíku) a použité ekvivalentní vzduchové hloubky v plánu ponoru. Zejména můžete použit místo vzduchu nitroxu a EAD pro výpočet času dekomprese v pásmu 6-0 m (O2T). Můžete také nahradit směsi používané na dně, které obsahují více hélia, plyny které obsahují stejné množství kyslíku a méně helia, beze změny plánu dekomprese, pokud množství helia nezmenšíme více než dvakrát (ve skutečnosti, čím kratší ponor tím méně hélia může být přidané při nezměněné dekompresi). První dekompresní plyn musí být zvoleny tak, aby měl MOD na jedné z prvních zastávek. Hloubka začátku výstupu D v : hloubka ze které začíname výstup, podmínkou je ale to, že jsme tam strávili minimálně 10% času ponoru nebo více než 4. Této hloubce odpovídá tlak začátku výstupu P v HP: Horské přesunutí, přesunutí, o které měníme hloubky zastávek a zon jestli se potápíme v výšce. 1 10

3 Pozor! Všechny zóny posunujeme hlouběji o HP než jestli bychom se potápěli na hladině moře. O2T: čas dekomprese v zoně 6-0 m, ve které náležitým plynem je O2. Podobně Nx50T atd. Pásmo dekomprese: pásmo od začátku výstupu ke hladině. P0: Tlak na hladině vody. Do výšky 5000 m se může využít aproximaci: 1 10 H je nadmořská výška v kilometrech nad mořem. Přesnější odhad získame ze vzoru: 0.87 Np. ve výšce 2000 m tlak vypočítaný první metodou je 0.8 bar a druhou 0.76 bar. NMHZ: Nejhlubší Možná Hloubka Zastávky - hloubka, ve které tlak ve tkání se zrovná s okolním tlakem. Tady používame NMHZ pro tkaně 5 a označujeme je Pt5Gi. PZ: První dekompresní zastávka. Pt5Go: NMHZ pro tkáně o poločase 5. Odvrácené profily: profily ve kterých hloubka začátku výstupu je větší než průměrná hloubka ponoru. POZOR! Hluboké ponory, ve kterých sestupujeme na maximální hloubku a pak okamžitě začíname výstup jsou taky odvrácenými profily!!! Ratio (koeficient): Klíčový pojem metody NOF, koeficient umožňující vyznačování času dekomprese na základě průměrné hloubky, použitých směsí a času na dně. Ratio spojuje čas dekomprese v kyslíkové zóně O2T s čase na dně, dekompresi v jiných zonech se vyznačuje na základě O2T. Dekompresní zóna: krátka zóna uvnitř dekompresního pásma. V dekompresních zónách jsou určeny doporučované plyny. Dekompresním zónám jsou předepsány doporučené dekompresní plyny. Navrhuji přijmout následující rozdělení na dekompresní zóny: 6m-0m pro O2 21m-9m pro Nx50 36m-24m pro Tx35/20 60m-39m pro Tx23/37 90m-63m pro Tx15/55 120m-90m pro bottom mix (směs pro čas na dně) Toto rozdělení platí také jestli použijeme jiné deco směsí. Průměrná hloubka ponoru : průměr vážený časem, měřený některými počítači a Digital 330. Existuje mnoho způsobu na odhadnutí průměrné hloubky ve hlavě, ale jejích použití je obtížné a mělo to smysl před tím než se tato velikost objevila na monitorech měřících přistrojů. Další kroky plánování Stanovení parametrů potápění: hloubka, čas a směsi. Stanovení hloubky první zastávky. Stanovení doby strávené v zóně 6-0 m - kyslíková dekomprese O2T. Stanovení času dekomprese v dalších zónách. Rozdělení času stráveného v každé zóně na zastávky (schéma S a aritmetické schéma). Vypracování pohotovostních plánu. Přepočet zásob plynu a rezervy. Výpočet CNS a OTU. str. 3

4 Stanovení hloubky první zastávky (PZ) Hloubku První Zastávky (PZ), určíme výpočtem První Možné Hloubky Zastávky (PMHZ), která obvykle vyplýva z nasycení inertním plynem kompartmentu o poločase sycení 5'- rychlejší kompartmenty se budou vysycovat efektivně během výstupu s rychlosti 9-10m/min avšak kompartment 5' je první, který nestačí s vysycováním během tohoto výstupu. Základem pro výpočet je hloubka začátku výstupu. První zastávka (PZ) by se měla dělat mělčeji než PMHZ, tím tolerujeme kritické přesycení (KP [bar]) bar což odpovídá kritickému posunu (KP [m]), zastávky od 6 až k 21 metrů. Kritický posun vybereme podle těchto pravidel: - V nitroxových ponorech použiváme EADv; - Ve vzduchových ponorech (nitroxových) KP vybereme nižší, v trimixových větší; - Na mělkých zastávkách menší na hlubších větší; - Pokud první zastávku můžeme udělat v místě kde měníme plyny, děláme to také když KP bude větší - Pokud hloubka začátku výstupu je podstatně hlubší než je průměrná hloubka, pak se rozhodneme pro větší přesycení, pokud je mnohem mělčí, je možne si zvolit menší. Také jestli je hloubka začátku výstupu mělčí, pak musíme strávit na ní alespoň 10% času na dně (nebo 4-5 minut), jinak bereme průměrnou hloubku. Odhad hloubky první zastávky PZ je přiblížením, tak konstruovaným, aby výpočty byly poměrně snadné. Hloubkou, která vyznačuje první zastávku je hloubka, ze které začíname výstup. Ve skutečnosti v hlubokých trimixových ponorech bude maximální přesycení KP [bar] menší než přijatý námi kritický posun KP [m]. Orientačně lze předpokládat, pro typicky vybrané plyny, že v ponorech, kde NMHZ (Pt5Go) bude kolem 12 metrů, můžeme si dovolit KP 6m, pro NMHZ 12 až 30 m pro KP 6 až 12 m, NMHZ 33-90m pro KP 9 do 18 m, NMHZ 90m -120m pro KP 15-21m. Výpočty: Frakce inertních plynů - všechny kromě kyslíku: Parciální tlak inertních plynů v dýchací směsi: P je tlak v hloubce, ze které začínáme výstup. Tlak plynů rozpuštěných v tkání 5 : t je čas na dně. Pozor: stačí si vybrat časové úseky: BT do 5 sycení (saturace) S5=50% BT do 10 S10=75% BT do 20 S20=90% BT více než 20 S25=100% Pak pro ponory delší než 20 akceptujeme: Však pro ponory kratší: str

5 Jak už bylo řečeno nejhlubší možnou hloubku zastávky vyznačujeme na základě 5 tkáně: 10 Hloubku první zastávky: KP je to kritický posun mezi 6 a 21m. POZOR! V velmi dlouhých a krátkých ponorech rychlost výstupu až k PtnGi (NMHZ) může být větší než 10m/min, avšak je pak doporučene počítat pro n<5 (kolem 2-3 ). POZOR! Pro ponory do 42 m se může akceptovat aproximaci, že hloubka PZ je vždycky v polovině hloubky, ze které začíname výstup. Příklad 1: Ponor do hloubky 46m, průměrná hloubka ponoru 42m, hloubka začátku výstupu 40m, čas na dně 30, dýchací směs: vzduch Určím si KP=9 m, správne pro tuto hloubku a použité plyny. (Faktické přesycení1 pro tento ponor: 1 sestup do 46 m; 7 v 46 m; 17 v 42 m; 5 v 40 m; 2 výstup do 21 m je to 0.8 bar v tkání 5. Tkáně rychlejší se vysytily během výstupu do 21 m, tkáně pomalejší se nestačily nasytit během ponoru). Příklad 2: Ponor do hloubky 67m, průměrná hloubka ponoru 57m, hloubka začátku výstupu 48m, čas na dně 15, dýchací směs: Tx18/ NMHZ KP (Můžeme zaokrouhlit na 21m a akceptovat přesycení 1,3 bar nebo začít dekompresi v 24m.) (Faktické přesycení pro ponor: 1 sestup do 67m; 7 v 67m; 2 výstup do 48m; 5 v 48m; 3 výstup do 21m je to 1,3 bar v 5 tkání. Tkáně rychlejší se vysytily během výstupu do 21 m, nasycení tkání pomalejších o poločasech do 10 je prakticky stejné jako nasycení jako tkání 5, pomalé se nestačily nasytit během ponoru). 1 Všechny simulace byly provedeny pomocí symetrického perfúzní difúzního modelu sycení tkání zahrnujícího 57 kompartmentů o poločasech od 0,1 do '655'. str. 5

6 Příklad 3: Ponor ve výšce 3000m; 30 /40m. Dýchací směs: vzduch. Tlak na hladině: Faktické přesycení na PZ je 0.8 bar. NMHZ str. 6

7 Stanovení času kyslíkove dekomprese O2T O2T stanovíme na základě času na dně Bottom Time (BT) a průměrné hloubky (D). V hlubokých a krátkých ponorech, kde čas výstupu do hloubky, na které měníme plyny je dlouhý ve srovnání s časem na dně, doporučuje se použít čas a průměrnou hloubku ponoru, když dorazíme do hloubky první zastávky, na které měníme plyny! Stejně by se mělo postupovat při odvrácených profilech ponoru (tenkrát je hloubka začátku výstupu větší než průměrná hloubka). (V těchto případech vlastně počítame O2T dvakrát, poprvé pro určení času zastávek k první změně plynu, podruhé pro určení času zastávek na deco směsích). V ostatních případech, zvolíme hodnotu od začátku výstupu. Konečně: POZOR! Použijete-li nitrox, k výpočtu použijte EAD! POZOR! Pro ponory ve výšce k stanovení O2T používame Ekvivalentní hloubky v horách - EMD, avšak k výpočtu času, který strávíme v dalších zonách, používame Ekvivalentní hloubku normalizovanou ke hladině moře EMPD a měníme zóny a hloubky, ve kterých se mění plyny tak, aby výměny směsí byly ve hloubce odpovídající MOD, to znamená, že přesunujeme je hlouběji o GP. Koeficient (Ratio) v závislosti na použitých plynech a v závislosti na hloubce: Vzduchové ponory, stage s O2 do hloubky 12-21m [A0] POZOR! Celá dekomprese ma být udělaná od 6m!. pokud hloubka ponoru je 21m, ratio bude to znamená že pro každé 3m méně než 21m zmenšujeme Ratio o 0.05 Vzduchové ponory, stage s Nx50 do hloubky 24-42m [A1].. Vzduchové ponory, stage s Nx50 a O2 do hloubky 24-51m [A2].. Dýchací směs: tx21/35, stage s Nx50 a O2 do hloubky 39-57m [t21].. Dýchací směs: tx18/45 stage s Nx50 a O2 do hloubky 39-66m [t18].. Dýchací směs: tx15/55 stage s tx23/37 nebo tx35/20; Nx50 i O2 do hloubky 66-90m [t15].. str. 7

8 Dýchací směs: tx10/70 s tx15/55 nebo tx23/37; tx23/37 nebo tx35/20; Nx50 i O2 do hloubky m [t10] (povinné?? jsou čtyři RŮZNÉ deco směsí)... Příklad 1 Ponor se vzduchem 28m 30min, dekompresní směs Nx50. str m je 4m hlouběji než 24m, a tak musíme ještě připočítat dva další intervaly - pro každé začaté 3m: Ratio Ratio Příklad 2 Ponor s tx18/45: 5 sestup do 66m potom 5 v 66m, potom 20 v 60m a 5 v 55m. Průměrná hloubka je: Ratio 1.0 ale tady je 9m mělčeji, tak si odečteme pro každý intervál 3m: Ratio Ratio Příklad 3 Ponor s tx10/70 - dýchací směs, tx23/37; tx35/20; Nx50 a O2 - dekompresní směsí. Sestup do 120m který trvá 6, čas na dně: 24, výstup z této hloubky. Průměrná hloubka tohoto ponoru do času, když začíname výstup je 108m, jestli čas ponoru je 30, pak: Když je ovšem ponor hluboký, a výměna směsí je mnohem mělčeji, tak si to přepočteme: / /37 20 (podívejte se do kapitoly Výpočet času dekomprese v dalších zónách ). To znamená, že od 90 do 63m budeme dělat 1 zastávky, však od 120 do 90m výstup trvá 3. Počítáme tedy průměrnou hloubku ještě jednou: od začátku ponoru až k výměně směsí: Pro ponor 43 /102m: počítame tedy časy dekomprese 101

9 Výpočet času dekomprese v dalších zónách V zóně 21m-9m (Nx50) budeme stejně dlouho jako v zóně kyslíkové - 6m-0m (O2). V každé další zóně zdržujeme se polovinu času stráveného v předchozí zoně. Zda PZ bude uvnitř zóny, pak omezujeme čas strávený v této zoně úměrně číslu vynechaných zastávek. POZOR! Princip O2T=Nx50T neplatí pro potápění v horách! Příklad 1: Ponor 40 /48m se vzduchem, dekompresní směsí: Nx50 i O / (2/5 protože v této zóně která zahrnuje 5 zastávek uděláme jen 2 zastávky: v 27 a 24 m). Příklad 2: Ponor 50 /30m se vzduchem, dekompresní směs: Nx Pozor! Zda použijeme pro dekompresi Nx50, pak první zastávku uděláme na začátku zóny, je to 21m. 12 rozdělíme podle křivky S. Jestliže děláme nouzovou dekompresi, pak 24 rozdělíme podle aritmetického schéma od hloubky PZ, v tomto případu od 15m. Rozdělení času na jednotlivých zastávkách uvnitř zóny. Jsou tady možné dvě situace: první - jestliže děláme zastávky s použitím náležitých plynu pro konkretní zónu, nebo druhá - kdy používame plyny s nižším obsahem kyslíku. Zastávky dělané s použitím náležitých plynu pro konkretní zónu (blízké MOD) Používáme schéma S. Chcete-li získat rozdělení podle tohoto schématu, musíte rozdělit čas, který máte strávit v této zóně do počtu zastávek v této zoně. Takto získaný základní čas zapisujeme pro nejmělčí zastávku v této zóně. Na polovině dalších zastávek strávíme polovinu základního času, zatímco na nejhlubších zastávkách - základní čas plus to, co jsme sebrali s těch předchozích zastávek. str. 9

10 Hodnoty zaokrouhlíme na celá čísla. Jakpak základní čas je zlomek, pak ho můžeme zaokrouhlit na celá čísla (tímto způsobem prodloužíme dokompresi o pár minut, chceme ovšem se tomu vyhnout, odečteme těch pár minut, se středních, mělčích zastávek této zony). Je-li hloubka výměny směsí hlubší, než PZ, pak dekompresi začíname od hloubky, na které měníme plyny! POZOR! Pokud v následní zóně měníme plyny, měli bychom po poslední zastávce v předchozí zoně vyměnit plyn, kterým dýchame na plyn s možně nízkým obsahem kyslíku. A navíc počkat ještě tolik, kolik trvala ta poslední zastávka, ale ne více než 6'. Potom lze vystoupit na příští zastávku a tam vyměnit dekompresní směs. POZOR! V případě mělkých zón lze dále prodloužit hluboké části dekomprese (tou na MOD a právě pod MOD) na úkor zkrácení mělčích zastavek. V tomto případě se musí vzít v úvahu problém toxicity kyslíku, CNS). POZOR! Pro výpočet plynu používáme průměrnou hloubku zóny, která je rovná hloubce nejhlubší zastávky minus 1 m (např. pro Nx50 bude to 20m, pro zónu tx35/25-35 m, atd.). Dává to několika procentní nadbytek plynu (5-10%). POZOR! Pro dlouhé dekomprese prováděné blízko MOD měla by být udělaná zastávka, během které se dýchá plynem s nízkým obsahem kyslíku v cyklu 12 '/ 6', 15 '/ 5' a podobně. Poslední část celého cyklu má být provedena na dekompresní směsi! Příklad 1 V zóně Nx50 (21-9m) máme strávit 20. Rozdělíme 20 na 5 zastávek. Základní čas bude 4. Tedy v hloubce 9m dekomprese bude trvat 4, na dvou dalších zastávkách uděláme polovinu z toho - tedy 2 a na dvou dalších základní čas plus dvě minuty pro každou zastávku, které jsme sebrali s předchozích zastávek, tedy 6 každá zastávka. Konečně dostaneme: 9m 4 Nx BG 12m 2 Nx50 15m 2 Nx50 18m 6 Nx50 21m 6 Nx50 Příklad 2 V zóně Nx50 (21-9m) máme strávit 13. Rozdělíme je na 5 zastávek. Dostaneme 2.6, ale zaokrouhlíme to na 3, což je v tomto případě základní čas. Tedy v 9m uděláme 3, v 12m a 15m polovinu, ale taky ten čas zaokrouhlíme, tedy 2 na každé zastávce, v 18m a 21m základní čas plus to co jsme sebrali s předchozích zastávek: 3 +1, tedy na každé zastávce 4. Dostaneme: 9m 3 Nx50 12m 2 Nx50 15m 2 Nx50 18m 4 Nx50 21m 4 Nx BG Nicméně, tímto způsobem získáme 2' delší dekompresi. Můžeme to tak nechat a získat tím o něco větší konzervatizmus, můžete také něco zkrátit zastávky ve středních hloubkách zóny. A tak dostaneme: str. 10

11 9m 3 Nx50 12m 1 Nx50 15m 1 Nx50 18m 4 Nx50 21m 4 Nx BG Zastávky dělané s použitím jiných plynů než připsaných pro konkretní zónu (daleko od MOD) Používáme aritmetické schéma. Za prvé si rozdělujeme čas, který máme strávit v této zóně na počet zastávek, které máme v této zóně. Tak obdržíme základní čas, který strávíme na prostřední zástavce. Na nejhlubší zastávce strávíme polovinu základního času, na zastávkach mezi nejhlubší a prostřední zastávkou - průměrné hodnoty, zatímco na mělkých zastávkách přidáváme symetrický to, co nám zbylo z hlubších zastávek. Hodnoty zaokrouhlíme na celá čísla. Je-li základní čas základny neúplný, zaokrouhlujeme ho nahoru. Pokud si nepřejete prodloužit dekompresi v tomto případě, můžete odečíst nadbytečné minuty rovnoměrně od středních a hlubších zastávek. POZOR! Pro výpočet rezervy může být považonána jako průměrná hloubka - hloubka prostřední zastávky. To dává přebytek plynu, ne více než několik procent(5%). Příklad 1 Musíme strávit 20' v zóně 21 až 9 m na dýchací směsí používane pro samotný ponor (ztratili jsme Nx50). Pak se rozdělí 20' na 5 zastávek, tak získame základní čas 4'. Tolik minut strávime na prostřední zastávce - v 15m. Ve hloubce 21 m budeme polovinu tohoto času - 2'. V 18 m - 3'. V 12 m - základní čas plus to, co jsme sebrali s 18 m, to je dohromady 5', na 9m základní čas plus to, co jsme sebrali s 21 m - dohromady 6'. Konečně, dostáváme: 9m 6 12m 5 15m 4 18m 3 21m 2 Příklad 2 Na zastávkách od 33 až k 24 m trávíme 10' na dýchací směsí určené pro ponor. Rozdělujeme to na 4 zastávky. Dostaneme 2,5 '. Jelikož počet zastávek je lichý, prostředek je v 28,5 m. Můžeme hlubší zastávku zaokrouhlit dolů, hlubší nahoru, to znamená: v 30 m - 2 ', v 27 m - 3'. Na nejhlubší zastávce děláme polovinu základního času, je to 1 ', na nejmělčí základní čas plus to, co jsme sebrali z nejhlubšího - 4'. A konečně, dostáváme: 24m 4 27m 3 30m 2 33m 1 Nouzová dekomprese V případě ztráty dekompresní směsí, kterou jsme měli používat v určené dekompresní zóně, dekompresi musíme udělat s jiným plynem s možně nejvyšším ppo2 a čas dekomprese zdvojnásobit. str. 11

12 Pozor! K plánování času stráveného na zastávkách musí být použité aritmetické schéma! Po potápění s nouzovou dekompresi dýchame půl hodiny kyslíkem na povrchu nebo prodlužujeme zastávky v mělčích zonech! Opakované ponory Opakované ponory by se nemělo dělat dříve než po hodině povrchového interválu. V tomto případě můžete prodloužit čas nejmělčích zastávek (9 a 6 metrů), ale ne více než třikrát. V případě potápění po interválu kratším než jedná hodina měla by se udělat taková dekomprese jaká by byla nutná pro jeden ponor, kterého čas by byl součtem časů těchto dvou ponorů. Jak toho prakticky využít? Plánování ponoru pod vodou Než začneme ponor, plánujeme pravděpodobný profil potápění na základě našich znalostí o místě, ve kterém se potápíme a toho, jaký je cíl ponoru. Podle tohoto plánu, určujeme dekompresi, vypočítame si kolik máme zapotřebí plynů a rezervy. Jestlipak nás podvodní podmínky přivedou ke změně potápěcího plánu, měli bychom provést tuto změnu tak, aby se naše dekomprese neprodloužila. Pak platí dříve vypočtené zapotřebí plynů a rezervy. Příklad 1: Plánovaný ponor se vzduchem s dekompresními směsí: Nx50 a O2 na palubu vraku v 45m. Plánovaný čas ponoru 40. str / Avšak uvnitř vraku voda je velmi zkalená ode dna až k palubě, proto jsme změnily náš cíl ponoru a potápíme se mělčeji - v 39m, do nástavby. pak můžeme tam být: neměníme vypočítane rezervy a plyny. Samozřejmě v tomto případě vynecháme zastávku v 24m. Stanovení času explorace Pro výpočet dekomprese víceúrovňového ponoru, můžeme vypočítat průměrnou hloubku plánovaného profilu, což je složité, nebo prostě sečíst čas dekomprese pro všechny fragmenty profilu, což je obvykle lehčí udělat pod vodou.

13 Pro výpočet času, který můžeme ještě strávit v daném místě až k plánovanému času dekomprese, musíme vypočítat čas dekomprese, který vyplýva z aktuální průměrné hloubky, a vypočítat rozdíl ve vztahu k plánu a tímto rozdílem dělít ratio pro očekávanou průměrnou hloubku zbytku ponoru Příklad 1: Ponor s tx18/45, dekompresní směsi: Nx50 a O2. V 15 jsme na vraku v hloubce 60m. Od lana je 10. Aktuální průměrná hloubka je 42m (dohromady se sestupem). Začátek výstupu u lana je 60m. Plánovali sme dekompresi s O2T je 40. Kolik času můžeme explorovat toto místo? Aktuálně už máme: Ještě můžeme mít O2T: při průměrné hloubce 60m bude to: Z tohoto času 10 musíme se vracet k lanu a tak zbývá nám: Příklady ponorů: času explorace. Ponor víceúrovňový 10 /66m + 20 /60m +10 /54m s tx18/45, Deco směsí: Nx50 a O m bar 5.2bar 1bar 10 m bar (KP bude 12m, protože je to ponor dost hluboký, použijeme tmx, hloubka začátku výstupu neliší se příliš od průměrné hloubky). A konečně: str /

14 Základní profil Ztráta Nx50 Ztráta O2 6m 36 O2 36 O2 72 tx18/45 9m 7 Nx tx18/45 22 tx18/45 7 Nx50 12m 4 Nx50 19 tx18/45 4 Nx50 15m 4 Nx50 14 tx18/45 4 Nx50 18m 10 Nx50 10 tx18/45 10 Nx50 21m 11 Nx50 7 tx18/45 11 Nx50 24m 6 tx18/45 6 tx18/45 6 tx18/45 27m 4 tx18/45 4 tx18/45 4 tx18/45 30m 1 tx18/45 1 tx18/45 1 tx18/45 Pozor! Jestlipak máme nadbytek kyslíku v případě ztráty Nx50, je dobře prodloužit zastávku v 6m! Pozor!! Když víme, že jsme ztratili kyslík, můžeme vynechat přestávku na 'back gas' před tím než vystupíme do 6 metrů. Pozor!!! V případě ztráty kyslíku, jestlipak máme nadbytek Nx50, udělejme zastávku aspoň částečně s Nx50. Povrchový interval 1hodina Ponor 5 /75m+10 /69m+10 /66m s tx15/55; deco směsí: tx35/25; Nx50; O / / / Protože je to opakovaný ponor po dlouhým dekompresním ponoru a povrchový intervál je velmi krátký, prodloužím si zastávky v 9m a 6m dvaapůlkrát. A tak dostaneme: str. 14

15 Základní profil Ztráta tx35/25 6m 70 O2 70 O2 9m 15 Nx tx15/55 15 Nx tx15/55 12m 2 Nx50 2 Nx50 15m 2 Nx50 2 Nx50 18m 9 Nx50 9 Nx50 21m 9 Nx50 9 Nx50 24m 3 tx35/ tx15/55 9 tx15/55 27m 2 tx35/20 7 tx15/55 30m 1 tx35/20 5 tx15/55 33m 4 tx35/20 4 tx15/55 36m 4 tx35/20 3 tx15/55 39m 1 tx15/55 1 tx15/55 42m 1 tx15/55 1 tx15/55 Nouzová dekomprese, když ztratíme Nx50 (tentokrát je lepší prodloužit zastávku v 6m než v 9m): str. 15

16 Ztráta Nx50 Ztráta O2 6m 84 O2 140 Nx50 nebo tx35/25 nebo tx15/55 9m 17 tx35/20 nebo tx15/55 15 Nx50 12m 14 tx35/20 neob tx15/55 2 Nx50 15m 11 tx35/20 nebo tx15/55 2 Nx50 18m 8 tx35/20 nebo tx15/55 9 Nx50 21m 6 tx35/20 nebo tx15/55 9 Nx50 24m 3 tx35/20 3 tx35/ tx15/55 27m 2 tx35/20 2 tx35/20 30m 1 tx35/20 1 tx35/20 33m 4 tx35/20 4 tx35/20 36m 4 tx35/20 4 tx35/20 39m 1 tx15/55 1 tx15/55 42m 1 tx15/55 1 tx15/55 str. 16

17 Ponor 105m; sestup 10, čas na dně 10 s tx10/70; deco směsi: tx23/37; tx35/20; nx50 a O Pt Go P 10 m m bar bar čas sestupu do 66m 4 průměrná hloubka až k první výměně plynu: , tedy si vezmeme / / / / / str. 17

18 Základní profil 6m 45 O2 9m 9 Nx tx10/70 12m 5 Nx50 15m 5 Nx50 18m 13 Nx50 21m 13 Nx50 24m 5 tx35/ tx10/70 27m 2 tx35/20 30m 2 tx35/20 33m 6 tx35/20 36m 7 tx35/20 39m 2 tx23/37 42m 1 tx23/37 45m 1 tx23/37 48m 1 tx23/37 51m 1 tx23/37 54m 1 tx23/37 57m 1 tx23/37 60m 3 tx23/37 63m 1 tx10/70 66m 1 tx10/70 69m 1 tx10/70 72m 1 tx10/70 str. 18

19 Povrchový intervál 4 hodiny, ponor na jedne hloubce, se vzduchem 40 /42m; dekompresní směsí: Nx50 a O % Gi PGi Gi P 10 m m bar bar Protože povrchový intervál byl dost dlouhý, neprodloužím zastávky v 9m a 6m. Konečně: Základní profil Ztráta Nx50 Ztráta O2 6m 20 O2 20 O2 40 Nx50 lub AIR 9m 4 Nx AIR 12 AIR 4 Nx50 12m 2 Nx50 10 AIR 2 Nx50 15m 2 Nx50 8 AIR 2 Nx50 18m 6 Nx50 6 AIR 6 Nx50 21m 6 Nx50 4 AIR 6 Nx50 Ponor 60 /30m se vzduchem, dekompresní směsí: Nx50 a O2. A tak konečně dostaneme: str. 19

20 Základní profil Ztráta Nx50 Ztráta O2 6m 18 O2 18 O2 36 Nx50 lub AIR 9m 2 Nx AIR 12 AIR 2 Nx50 12m 1 Nx50 8 AIR 1 Nx50 15m 1 Nx50 4 AIR 1 Nx50 18m 3 Nx50 3 Nx50 21m 4 Nx50 4 Nx50 str. 20

21 Ponor 30 /60m s tx18/45 s dekompresními směsí: Nx50 a O2 v horách, ve výšce 6500 m n. m % Gi PGi Gi P / tedy konečně profil bude vypadat takto: Základní profil Ztráta Nx50 Ztráta O2 12m 72 O2 72 O2 144 Nx50 lub tx18/45 15m 5 Nx tx18/45 15 tx18/45 5 Nx50 18m 2 Nx50 13 tx18/45 2 Nx50 21m 2 Nx50 10 tx18/45 2 Nx50 24m 7 Nx50 7 tx18/45 7 Nx50 27m 8 Nx50 5 tx18/45 8 Nx50 30m 4 tx18/45 4 tx18/45 4 tx18/45 33m 2 tx18/45 2 tx18/45 2 tx18/45 36m 1 tx18/45 1 tx18/45 1 tx18/45 Ponor 50 /40m s Nx28 dekompresní směsi: Nx50 a O2: str. 21

22 A tak dostaneme profil: 1 28% Základní profil Ztráta Nx50 Ztráta O2 6m 20 O2 20 O2 40 Nx50 lub Nx28 9m 3 Nx Nx28 12 Nx28 3 Nx50 12m 2 Nx50 10 Nx28 2 Nx50 15m 2 Nx50 6 Nx28 2 Nx50 18m 4 Nx50 4 Nx28 4 Nx50 21m 5 Nx50 5 Nx50 str. 22