Sazba tabulek L A TEXem

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MATEMATICKÉ ANALÝZY A APLIKACÍ MATEMATIKY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Sazba tabulek L A TEXem Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Miloslav Závodný Rok odevzdání: 2013 Vypracovala: Lucie Kocourková ME, III. ročník

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením pana RNDr. Miloslava Závodného s použitím uvedené literatury. V Olomouci dne 14. listopadu 2013

3 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu RNDr. Miloslavu Závodnému za spolupráci i za čas, který mi věnoval při konzultacích. Dále děkuji svým rodičům za podporu při studiu na vysoké škole.

4 Obsah Úvod 4 1 TEX Tvůrce TEXu Donald Ervin Knuth TEX PlainTEX L A TEX Tabulky Tabulky v plaintexu Tabulky pomocí \settabs Tabulky pomocí \halign Tabulky v L A TEXu Prostředí tabbing Prostředí tabular Prostředí array Prostředí eqnarray Knihovny rozšiřující práci s tabulkami Knihovna array Knihovna tabularx Knihovna longtable Knihovna hhline Knihovna dcolumn Knihovna multirow Knihovna delarray Knihovna colortbl Knihovna arydshln Další knihovny Speciality v tabulkách Tabulka v tabulce Poznámky pod čarou v tabulkách Knihovna minipage Knihovna threeparttable Příkaz rotatebox Prostředí picture 58 Závěr 61 Literatura 62 Přílohy 64

5 Úvod Tématem mé bakalářské práce je Sazba tabulek L A TEXem. Toto téma jsem si vybrala, protože mě zaujalo, jak lze jednoduše tímto programem vytvořit krásnou a přehlednou tabulku. Rozhodla jsem se TEX, resp. L A TEX, vyzkoušet. Zpočátku jsem měla problém vytvořit i jednoduchou tabulku, ale jakmile jsem se s TEXem lépe seznámila, šla mi práce rázem mnohem lépe. Hlavním cílem této práce je hlubší prozkoumání možností, které pro sazbu tabulek nabízí L A TEX a jeho knihovny. Dalším cílem této práce je ukázat tvorbu tabulek na jednotlivých příkladech tak, aby její vytvoření bylo srozumitelné i uživateli začínajícímu L A TEX používat. Práci jsem rozčlenila do několika částí. V první části je stručně představen program TEX. Jak vznikl, proč byl vytvořen, kdo ho stvořil atd. Druhou část jsem věnovala prostředím, pomocí kterých lze vytvořit tabulku v L A TEXovském dokumentu. Ve třetí části jsou ukázány knihovny, které rozšiřují možnosti práce s tabulkami. Čtvrtou kapitolu jsem zaměřila na speciality, které se objevují v tabulkách jen zřídka. A nakonec, v poslední kapitole, je představeno prostředí, původně zamýšlené k vytváření diagramů, ale vhodné i pro tvorbu nestandardních tabulek. Doufám, že má práce pomůže těm, kteří se rozhodli pracovat s L A TEXem a budou muset v něm vytvářet tabulky. 4

6 1. TEX TEX je volně šiřitelný program určený především pro tvorbu hezkých knih a obzvlášť knih obsahujících spoustu matematiky. Tento program vytvořil Donald Ervin Knuth ( velký čaroděj (grand wizzard), či prostě DEK). Vytvořil ho z důvodu své nespokojenosti s tím, jak byly počítačově vysázeny jeho knihy. Své dílo dal zdarma k dispozici všem, kdo o ně projeví zájem. Od té doby je TEX nepostradatelným pomocníkem pro matematiky, fyziky a informatiky. TEX je považován za nejlepší nástroj pro sazbu matematických textů či vzorců. Přesto byla první knihou, jež byla TEXem vysázena, Bible (stejně jako u Guttenberga, pomineme-li sazbu odpustků) Tvůrce TEXu Donald Ervin Knuth Donald Ervin Knuth se narodil na počátku roku 1938 v Milwaukee ve státě Wisconsin. Jeho otec byl účetní, provozoval vlastní tiskárnu a pracoval i jako varhaník v kostele. Otec naučil Donalda problematice tisku knih, ale také ho naučil hrát na klavír. Později se naučil hrát na trubku a saxofon. Donald vynikal nejen v hudbě, ale také v matematice a přírodních vědách. Jako student základní školy se zúčastnil potravinové soutěže firmy Ziegler. Úkolem bylo sestavit co nejvíce slov z písmen, které odpovídají názvu tyčinky Ziegler s Giant Bar. Donald sestavil těchto slov čtyři a půl tisíce. Napomohla mu speciální metoda, kterou si vytvořil sám pouze pro účely této soutěže, což mu přineslo vítězství. Donald se díky této soutěži stal nepřehlédnutelným matematickým talentem již ve třinácti letech. Jeho talent se projevil i na střední škole, o čemž vypráví jedna historka: Jednoho dne měla jet třída na koncert se školní kapelou. Donaldovi ujel autobus a čekání na další autobus si krátil řešením úkolu do matematiky. Vyřešením úkolu si zajistil nejlepší známku. Jeho profesora matematiky a fyziky nejvíce zaujal originální postup řešení. Vliv profesora přispěl k tomu, že Donald začal studovat 5

7 fyziku na clevelandském Case Institue of Technology. O tom, že se bude věnovat počítačům definitivně rozhodlo, když byl vybrán, jako jeden z mála, Clevelandským institutem do skupinky dětí, které měly v rámci letního semestru zpracovat statistická data o škole. Nejenom, že se podílel na zpracování těchto dat, ale po večerech si studoval manuál k počítači, aby se s ním dokonale seznámil. Do konce letního semestru stihl přepsat překladač v počítači, protože byl přesvědčený, že dokáže napsat program lépe. Jeho novou vášní se stalo programování. Následující rok vytvořil program pro účely basketbalového týmu. Program analyzoval výkonnost univerzitního basketbalového týmu. Trenéři tento program začali používat a v roce 1960 za něj získal pohár. Škola mu za práci i vytvoření programu udělila jak bakalářský titul tak magisterský titul. Zároveň mohl absolvovat doktorské studium na prestižní škole Caltechu (California Institute of Technology). Donald E. Knuth napsal několikasvazkové dílo Umění programování, které začal psát v roce V roce 2015 by měl vyjít pátý díl tohoto svazku. Donald E. Knuth získal velké množství čestných doktorátů, mj. také čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně. [1] 1.2. TEX Formátování textu za použití programu TEX probíhá ve třech fází: 1. Napsání a uložení příslušného textu (tzv. dokumentu) do paměti počítače, aby se dal později upravovat, doplňovat a rozšiřovat. 2. Formátování dokumentu podle daného sazebního předpisu programem TEX výstupem je abstraktní popis stránek dle DEK, tzv. dvi (device independent) soubor. TEX je formátovací systém, jeho činnost se týká pouze druhé fáze. 3. Zobrazení výsledné sazby, resp. její tisk, tj. de facto převod dvi souboru do vhodného typu zpracovatelného daným výstupním zařízením, obvykle do ps nebo pdf. Dokument vytvořený pro TEX obsahuje speciální značky (řídící sekvence, tzv. příkazy), které se vpisují přímo do textu (nejsou skryté) a řídí činnost TEXu. 6

8 V dokumentu tedy používáme jistý značkovací jazyk, kterým říkáme, kde má začít odstavec, kapitola, sekce apod. Text není ihned formátován, jako je tomu např. u Wordu, ale až při zpracování dokumentu programem TEX. TEX je značkovací (mark-up) systém, na rozdíl od WYSIWYG systémů typu Word. Značky použité v dokumentu však musí vycházet ze zvoleného formátu systému TEX, tj. primární knihovny značek, kterou v binární podobě při svém spuštění TEX musí načíst. Poslední fází sazby textu je odeslání výsledného textu na obrazovku, tiskárnu nebo do souboru. Programům zajišťujícím tuto činnost říkáme ovladače. Soubor pro vlastní tisk se dnes připravuje ve formátu pdf destilovaném z postskriptového formátu (ps). PostScript je univerzální popis stránek vyvinutý firmou Adobe, jemuž rozumí všechny lepší tiskárny 1, či osvitové jednotky. Pdf (Portable Document Format) od téže firmy je standardem pro elektronickou výměnu dokumentů. Program TEX má alternativní přímý výstup i do tohoto formátu (pdftex). TEX je ovšem také výkonný programovací jazyk, který využívají zkušení uživatelé pro psaní kódů různých příkazů (maker), tj. pro programování formátovacích příkazů. Samotný TEX obsahuje ve svém jádru přibližně 300 základních příkazů, tzv. primitivních funkcí, primitivů. Tyto primitivní funkce umožňují naprogramovat všechny značky (příkazy) potřebné pro sazbu jakéhokoliv textu. Příkazy TEXu jsou zapisovány přímo do zdrojového textu, obvykle jsou uvozené zpětným lomítkem (tzv. únikový znak, lze ho ale předefinovat). [2] Filosofie TEXu vyžaduje, aby při zpracování dokumentu TEX při svém startu načetl binární knihovnu formátovacích značek sestavených z primitivů, tzv. formát. První formát vytvořil Donald Knuth a nazval ho plain. TEX spuštěný s tímto formátem se nazývá plaintex. Významným propagátorem TEXu, resp. formátu plaintex, je u nás zejména Petr Olšák, který je např. autorem knihy TeXbook naruby a spousty článků i programů pro TEX, jeho program vlna je součástí distribuce TEXLive, rovněž tak enctex umožňující měnit vstupní kódování, OFS pro manipulaci s fonty aj. 1 Jestliže ne, existují volně šiřitelné interprety postskriptu, např. GhostScript s preprocesorem GhostView, nebo PSView, které je součástí instalace TEXLive. 7

9 1.3. PlainTEX Formát plaintex je někdy zaměňován s TEXem, neboť Knuthův plaintex se z příkazové řádky volal povelem tex jméno_dokumentu. Napomáhá tomu také fakt, že plaintex tvoří základ pro některé další formáty. PlainTEX je však vhodný spíše pro programátory, není příliš uživatelsky přítulný. Pro běžného uživatele je příliš náročný, vyžaduje zkušenosti s programováním L A TEX Jiným formátem je L A TEX. L A TEX byl vytvořen americkým počítačovým specialistou Leslie Lamportem v roce Sazba v L A TEXu je pro běžné uživatele, oproti formátu plaintex, jednodušší a příjemnější. Proto je dnes L A TEX ze všech existujících formátů používaný nejvíce. Obsahuje příkazy pro členění textu, snadnou změnu atributů písma (NFSS), tvorbu obsahu a rejstříku, živého záhlaví, číslování rovnic, křížových odkazů, citací, obrázků a plovoucích tabulek atd, které může uživatel využít. V souborech tříd a stylů jsou uloženy značky, umožňující snadnou změnu vzhledu sazby. Nevýhodou tohoto formátu je ale to, že uživatelé mohou, při přesvědčení že jsou dobrými sazeči, vytvářet sazbu bídné kvality. Značky L A TEXu sice umožňují daný problém řešit, nemusí to ale být řešení dobré. Dobrý sazeč o své sazbě občas zapochybuje a v tom případě se poohlédne po analogické sazbě v knihách sázených klasickou horkou sazbou, nejlépe z 50. a 60. let. (Uživatel plaintexu musí o vzhledu sazby přemýšlet již při programování svých maker.) [3] L A TEX je od svého zavedení stále aktualizován. Původní verze, dnes téměř nepoužívaná, nese název L A TEX Každý půlrok je tento formát doplňován o nové knihovny, někdy mění i adresářovou strukturu. Současný název tohoto formátu je L A TEX 2ε, konečným cílem je verze L A TEX 3. 8

10 2. Tabulky Tabulky slouží k vytváření přehledů informací, je to nejrozšířenější způsob zobrazování dat. Do tabulek zapisujeme výsledky soutěží, přehledy kurzů, máme statistické tabulky, různé matematické nebo fyzikální tabulky apod. Ty používá nebo používal každý z nás. S tabulkami se setkáváme každý den, aniž bychom si to uvědomovali Tabulky v plaintexu Přestože se tato práce zabývá především tabulkami v L A TEXu, do latexovského dokumentu lze vložit i tabulky určené pro formát plaintex. V něm máme k dispozici konstrukce \settabs a \halign. Obě však vyžadují menší programátorské úsilí Tabulky pomocí \settabs Jsou dva různé způsoby použití příkazu \settabs. Používáme-li L A TEX, musíme v obou těchto případech načíst příslušná plaintexová makra, neboť formát L A TEX je neobsahuje. Znamená to, že před tím než vytvoříme první tabulku pomocí \settabs musíme do dokumentu načíst tyto značky \makeatletter \newif\ifus@ \newif\if@cr \newbox\tabs \newbox\tabsyet \newbox\tabsdone \def\cleartabs{\global\setbox\tabsyet\null \setbox\tabs\null} \def\settabs{\setbox\tabs\null \futurelet\next\sett@b} \let\+=\relax % in case this file is being read in twice \def\sett@b{\ifx\next\+\def\nxt{\afterassignment\s@tt@b\let\nxt}% \else\let\nxt\s@tcols\fi \let\next\relax \nxt} \def\s@tt@b{\let\nxt\relax \us@false\m@ketabbox} \def\tabalign{\us@true\m@ketabbox} % non-\outer version of \+ \outer\def\+{\tabalign} \def\s@tcols#1\columns{\count@#1\dimen@\hsize \loop\ifnum\count@>\z@ \@nother \repeat} \def\@nother{\dimen@ii\dimen@ \divide\dimen@ii\count@ \setbox\tabs\hbox{\hbox to\dimen@ii{}\unhbox\tabs}% \advance\dimen@-\dimen@ii \advance\count@\m@ne} 9

11 \global\setbox\tabsyet\copy\tabs \global\setbox\tabsdone\null \setbox\tabs\hbox{\unhbox\tabsyet\unhbox\tabsdone}}% % now \box\z@ holds the column \else\hss\egroup \global\setbox\tabsyet\hbox{\unhbox\tabsyet \global\setbox\@ne\lastbox}% now \box\@ne holds its size \ifvoid\@ne\global\setbox\@ne\hbox to\wd\z@{}% \else\setbox\z@\hbox to\wd\@ne{\unhbox\z@}\fi \global\setbox\tabsdone\hbox{\box\@ne\unhbox\tabsdone}\fi \box\z@} \makeatother Uložíme je např. do souboru plaintabs.sty. Ten načteme ve skupině, v níž budeme tabulku sázet {\input plaintabs.sty... TABULKA... }. Při prvním způsobu použití příkazu \settabs nastavíme počet sloupců pomocí údaje o jejich počtu, uvedeném v úvodním řádku tabulky. Každý řádek tabulky pak, kromě úvodního, zakončíme příkazem \cr. Uvnitř řádku jednotlivé sloupce oddělujeme znakem &. Zdrojový kód: \settabs 3 \columns \+ Úkol & Tým 1 & Tým 2 \cr \+ 1. & 5 b. & 6 b. \cr Výsledek: Úkol Tým 1 Tým b. 6 b. Druhý způsob vyžaduje nastavení tabelátorů hned ve vzorovém řádku. Ve vzorovém řádku nastavíme jak daleko mají být jednotlivé sloupce tabulky od sebe. Nový řádek začínáme vždy znakem \+. A jednotlivé sloupce oddělujeme &. 10

12 Příklad: \settabs \+ \hskip 2 in & \hskip.75in & \hskip 1cm& \cr \+ &Švestky &\hfill 8&,00 Kč \cr \+ &Káva &\hfill 12&,00 Kč\cr \+ &Houby &\hfill 16&,50 Kč\cr \+ &Utopenec &\hfill 12&,00 Kč\cr \+ &Celkem &\hfill 298&,80 Kč\cr Švestky Káva Houby Utopenec Celkem 8,00 Kč 12,00 Kč 16,50 Kč 12,00 Kč 298,80 Kč K zarovnání jednotlivých buněk tabulky můžeme použít příkazy \hfil nebo \hfill. Jejich použití vede k rozdílu ve velikosti mezery. Pokud se \hfil objeví před textem v buňce, zarovná se buňka do 3/4 své velikosti. Pokud se \hfil za textem v buňce, zarovná se do 1/4 velikosti buňky. Jakmile se \hfil objeví jak za textem tak před textem, buňka se nám zarovná na střed. Obdobné je i použití příkazu \hfill. Pokud se příkaz \hfill napíše před text buňka se zarovná se doprava. A naopak pokud se text objeví před \hfill buňka se zarovná doleva. Důvodem je to, že celková délka mezer obsažených v boxu se vydělí počtem \hfilů a na místo každého \hfilu se ve výsledku vloží mezera odpovídající délky. Použije-li se \hfill je algoritmus stejný, ovšem příkazy \hfil jsou ignorovány. Z uvedeného je zřejmé, že buňky obsahují \hfil před i za vlastním obsahem. Příklad: \settabs 3\columns \+ \hfil Úkol \hfil & \hfil Tým 1 \hfil & \hfil Tým 2 \hfil \cr \+ \hfil 1. & 5 b. \hfil & \hfil 6 b. \cr \+ 2. \hfil & \hfil 4 b. & \hfil 3 b.\hfil \cr \+ \hfil 3. \hfil & 6 b. \hfil & \hfil 4 b. \cr \+ 4. & 5 b. & 2 b. \cr Úkol Tým 1 Tým b. 6 b b. 3 b. 11

13 3. 6 b. 4 b b. 2 b. Pokud chceme, aby se nějaká buňka vysázela tučně můžeme použít příkaz \bf, který ovšem předefinuje všechny atributy aktuálního fontu. Lépe je použít přepínač \bfseries podle NFSS (new font selection scheme), který předefinuje pouze atribut duktus (tučnost). Příklad: \settabs 3\columns \+ \hfil \bfseries Úkol & \hfill \bfseries Tým 1 & \hfill \bfseries Tým 2 \cr \+ \hfil 1. & \hfill 5 b. & \hfill 6 b. \cr \+ \hfil 2. & \hfill 4 b. & \hfill 3 b. \cr Úkol Tým 1 Tým b. 6 b b. 3 b. Lze též použít příkaz horizontální mezery, který např. posune celou buňku doprava např. příkaz \hskip0.1in, ten posune text v buňce o 0,1 palce doprava. Příklad: \settabs 3\columns \+ \hfil \bfseries Úkol & \hskip0.1in \bfseries Tým 1 & \hfill \bfseries Tým 2 \cr \+ \hfil 1. & \hskip0.1in 5 b. & \hfill 6 b. \cr \+ \hfil 2. & \hskip0.1in 4 b. & \hfill 3 b. \cr Úkol Tým 1 Tým b. 6 b b. 3 b. 12

14 Dále můžeme buňku tabulky vyplnit výplňovým vzorem (např. tečkami nebo čárou), který je stejně dlouhý jako je šířka daného sloupce. (Tečky vytvoříme pomocí příkazu \dotfill a čáru vytvoříme příkazem \hrulefill). Příklad: \settabs 3\columns \+ \hfil \bfseries Úkol & \hskip0.1in \bfseries Tým 1 & \hfil \bfseries Tým 2 \cr \+ \hfil 1. & \hskip0.1in 5 b. & \hfil 6 b. \cr \+ \hfil 2. & \hskip0.5in 4 b. & \hfil 3 b. \cr \+ \hrulefill & \dotfill & 3 b. \cr Úkol Tým 1 Tým b. 6 b b. 3 b b. Tvorba tabulek pomocí \settabs je jednoduchá. Takto sázená tabulka podléhá stránkovému zlomu, pokud se nemá lámat, musí být sázena v omezeném vertikálním módu \vbox{...}. [4] Tabulky pomocí \halign Na začátku si uvedeme jednoduchý vzor, podle kterého se budeme řídit. \halign má následující strukturu: \halign { < vzorový řádek > \cr < první řádek tabulky > \cr < druhý řádek tabulky > \cr... < poslední řádek tabulky > \cr } Ve vzorovém řádku se objeví znak &, který odděluje jednotlivé sloupce. Dále ve vzorovém řádku nesmí chybět znak #. Na místě, kde leží znak #, bude v dalších řádcích text. Může to vypadat následovně: 13

15 \halign{ # & # & # & # \cr Typ & 1 & 2 & 3 \cr počet kusů & 1256 & 1254 & 1452 \cr Počet zaměstnaných & 20 & 25 & 30 \cr} Typ počet kusů Počet zaměstnaných Je vidět, že tabulka nevypadá pěkně, proto se do vzorového řádku často uvádí zarovnání sloupce. Můžeme použít příkaz pro mezeru, např. čtverčík \quad, nebo příkaz \hfil. Záleží, kde příkaz napíšeme, jestli před značku # nebo za znak #. Pokud použijeme příkaz \hfil před symbolem #, zarovná se sloupec tabulky vpravo. Pokud \hfil napíšeme za symbol #, zarovná se sloupec nalevo. Pokud příkaz \hfil napíšeme z obou dvou stran, zarovná se sloupec na střed. Příkaz \quad znamená, že přidáváme mezeru mezi sloupce. Mezera se vytvoří vždy mezi dvěma sousedními sloupci, ale sloupce zůstanou zarovnány pořád stejně. Mezera velikosti \quad je rovna šířce písmene m. Tabulka může vypadat následovně: \halign{ # \hfil & # \hfil & \hfil # \hfil & \hfil # \cr Typ & 1 & 2 & 3 \cr Počet kusů & 1256 & 1254 & 1452 \cr Počet zaměstnaných & 20 & 25 & 30 \cr} Typ Počet kusů Počet zaměstnaných V uvedeném příkladu jsme použili pouze příkaz \hfil, přidáme-li horizontální mezerou \quad, dostaneme \halign{ # \hfil & \quad # \hfil \quad & \quad \hfil # \hfil & \hfil # \cr 14

16 Typ & 1 & 2 & 3 \cr Počet kusů & 1256 & 1254 & 1452 \cr Počet zaměstnaných & 20 & 25 & 30 \cr} Typ Počet kusů Počet zaměstnaných Do tabulky budeme nyní přidávat další značky. Začneme příkazem \hskip nebo \hspace, za kterými následuje číslo udávající velikost mezery (v případě \hspace ve složených závorkách), např. \hskip10mm nebo \hspace{10mm}. To posune celou tabulku o 10 mm doprava od levého okraje. Příklad: \halign{ \hskip 20mm \hfil # \hfil \quad & \hfil # \hfil & \quad \hfil # \hfil \cr Velikost & Věk & Výška (cm) \cr Velikost Věk Výška (cm) 50 & 0--1 měsíc & do 50 \cr měsíc do & 1--2 měsíce & \cr měsíce & 2--3 měsíce & \cr měsíce & 4--6 měsíců & \cr měsíců & 6--9 měsíců & \cr měsíců & měsíců & \cr} měsíců Samozřejmě můžeme tabulku rozdělit čárami. Ty přidáváme pomocí příkazu \hrule a \vrule. Příkaz \vrule dává svislé čáry, píšeme ho do vzorového řádku mezi sloupce, které chceme čárou oddělit. Pokud napíšeme \vrule n-krát za sebou, čára bude n-krát tlustší. Příkaz \hrule produkuje linky vodorovné. Tento příkaz musíme používat společně s řídícím slovem \noalign. Pokud napíšeme \noalign{\hrule} dvakrát po sobě, budeme mít opět tlustší čáru (v tomto případě dvě čáry těsně pod sebou). Uvedeme následující příklad: 15

17 \halign{ \hskip 20mm \vrule \hfil # \hfil \quad & \vrule \hfil # \hfil & \vrule\quad \hfil # \hfil \vrule \cr \noalign{\hrule} \noalign{\hrule} Velikost & Věk & Výška (cm) \cr \noalign{\hrule} 50 & 0--1 měsíc & do 50 \cr \noalign{\hrule} 56 & 1--2 měsíce & \cr \noalign{\hrule} 62 & 2--3 měsíce & \cr \noalign{\hrule} 68 & 4--6 měsíců & \cr \noalign{\hrule} 74 & 6--9 měsíců & \cr \noalign{\hrule} 80 & měsíců & \cr \noalign{\hrule}\noalign{\hrule}} Výsledkem je: Velikost Věk Výška (cm) měsíc do měsíce měsíce měsíců měsíců měsíců Vodorovné linky přesahují levý okraj tabulky (berou v úvahu \hskip 20mm) a navíc jsou řádky příliš zmáčklé. Abychom řádky zvětšili vložíme do vzorového řádku opěru standardní příkaz \strut nebo černý box nulové šířky (aby nebyl vidět) a vhodné výšky a hloubky (podle našich požadavků na velikost řádky), např. \vrule width0pt height12pt depth2pt. Ještě se zbavíme čar před tabulkou. Celou tabulku tedy vložíme do \vbox. Pokud chceme tabulku zarovnat více doprava můžeme přidat příkaz \moveright, za 16

18 kterým následuje číslo s jednotkami. Například \moveright 20mm, tento posune celou tabulku o 20mm doprava. [4] Příklad vypadá následovně: \moveright 20mm \vbox{ \halign{ \strut \vrule\vrule \quad \hfil # \hfil \quad & \vrule \quad \hfil # \hfil \quad & \vrule \quad \hfil # \hfil \quad \vrule\vrule \cr \noalign{\hrule}\noalign{\hrule} Velikost & Věk & Výška (cm) \cr \noalign{\hrule} 50 & 0--1 měsíc & do 50 \cr \noalign{\hrule} 56 & 1--2 měsíce & \cr \noalign{\hrule} 62 & 2--3 měsíce & \cr \noalign{\hrule} 68 & 4--6 měsíců & \cr \noalign{\hrule} 74 & 6--9 měsíců & \cr \noalign{\hrule} 80 & měsíců & \cr \noalign{\hrule}\noalign{\hrule} }} Velikost Věk Výška (cm) měsíc do měsíce měsíce měsíců měsíců měsíců

19 Kód tabulky vytvořený programátorem může obsahovat definice lokálních značek i primitivní příkazy výplní a potlačení mezer, např.: \vbox{\catcode \@\active \def@{\phantom0} \let\it\relax \halign to\hsize{\hfil#\unskip\tabskip 0pt plus\hsize&\ & \hbox to.4\hsize{#\hss} & #\unskip&\ #\unskip\ & \ #\ \tabskip 0pt\cr &\omit\hss\bf Body za úlohu\hss & \bf Body & \bf Cena \cr \bf Umístění\hidewidth \cr \noalign{\vskip3pt\hrule\vskip3pt} \multispan5\hrulefill\cr &Michal @0 &20&B\cr &Martin @0 &16&B\cr &Filip @0 &11&HM\cr &Jakub @0 &11&HM\cr @0 &@7&\cr \noalign{\vskip3pt\hrule\vskip3pt} &\omit\hfil Celkem\quad &31 11 &65&\cr }} Body za úlohu Body Cena Umístění Michal Hégr B Martin Novák B Filip Sládek HM Jakub Uher HM Eduard Kolben Celkem Takto by však běžný uživatel zřejmě nepostupoval. Spíše by se poohlédl po formátu, který mu analogickou možnost poskytne bez programátorského úsilí. Tuto možnost mu nabízí formát L A TEX. 18

20 2.2. Tabulky v L A TEXu K vytvoření tabulky v L A TEXu máme již od verze 2.09 tři základní prostředí. Jsou to prostředí tabbing, tabular a array. S vývojem L A TEXu jsou k dispozici prostředí další, obohacující možnosti pro vzhled tabulky Prostředí tabbing V prostředí tabbing zarovnáváme text do sloupců pomocí zarážky tabulátoru. Tím sazba připomíná psaní na psacím stroji. Jednotlivé zarážky jsou nastaveny příkazem \=, příkaz \> přesunuje sazbu na další tabulátor. Řádky jsou oddělovány příkazem \\. [5] Příklad s chybným použitím značek \= a \> \begin{tabbing} Ovoce \= 45 Ks \\ Zelenina \> 30 Ks \\ \end{tabbing} Ovoce 45 Ks Zelenina30 Ks Je vidět, že ve druhém řádku tabulky je špatně usazeno slovo zelenina. Musíme tedy upravit tabulační zarážku. Vytvoříme pomocný řádek, který bude obsahovat nejdelší texty vyskytující se ve sloupcích tabulky. Použitím příkazu \kill pak zajistíme, že tento řádek nebude vysázen. [6] Opravená tabulka a její sazba vypadá takto: \begin{tabbing} Zelenina \ \= 30 Ks \kill Ovoce \= 45 Ks \\ Zelenina \> 30 Ks \end{tabbing} Ovoce 45 Ks Zelenina 30 Ks K dispozici jsou i další příkazy, ovlivňující umístění sázeného textu. Příkazem \pushtabs po skončení řádku lze navíc tabelátory uložit a nastavit si nové, příkazem \poptabs pak opět obnovit tabelátory uložené. [7] 19

21 Příklad: \begin{tabbing} Řádek 1 Sloupec 1\hspace{1cm}\= Řádek 1 Sloupec 2\\ \> Řádek 2 Sloupec 2\hspace{1cm}\= Řádek 2 Sloupec 3\+\+\\ Řádek 3 Sloupec 3\-\\ Řádek 4 Sloupec 2 \> Řádek 4 Sloupec 3\\ \< Řádek 5 Sloupec 1 \> Řádek 5 Sloupec 2 \> Řádek 5 Sloupec 3\\ Řádek 6 Sloupec 2 \> Řádek 6 Sloupec 3\-\\ Řádek 7 Sloupec 1 \> Řádek 7 Sloupec 2 \> Řádek 7 Sloupec 3\\ Řádek 8 Sloupec 1 \ Vpravo\\ Řádek 9 Sloupec 1 \> a\ Řádek 9 Sloupec 2\\ \pushtabs \qquad\= Řádek 10 Nový sloupec 1 \hspace{1.5cm} \= Řádek 10 Nový sloupec 2\\ \> Řádek 11 Nový sloupec 1 \> Řádek 11 Nový sloupec 2\\ \poptabs Řádek 12 Sloupec 1 \> Řádek 12 Sloupec 2 \> Řádek 12 Sloupec 3 \end{tabbing} Řádek 1 Sloupec 1 Řádek 1 Sloupec 2 Řádek 2 Sloupec 2 Řádek 2 Sloupec 3 Řádek 3 Sloupec 3 Řádek 4 Sloupec 2 Řádek 4 Sloupec 3 Řádek 5 Sloupec 1 Řádek 5 Sloupec 2 Řádek 5 Sloupec 3 Řádek 6 Sloupec 2 Řádek 6 Sloupec 3 Řádek 7 Sloupec 1 Řádek 7 Sloupec 2 Řádek 7 Sloupec 3 Řádek 8 Sloupec 1 Řádek 9 Sloupec 1 a Řádek 9 Sloupec 2 Řádek 10 Nový sloupec 1 Řádek 10 Nový sloupec 2 Řádek 11 Nový sloupec 1 Řádek 11 Nový sloupec 2 Řádek 12 Sloupec 1 Řádek 12 Sloupec 2 Řádek 12 Sloupec 3 Vpravo 20

22 Příkaz \+ dočasně potlačí první tabelační zarážku zleva, \+\+ dočasně potlačí první dvě tabelační zarážky zleva. Příkaz \- postupně aktivuje potlačené zarážky. Dočasná aktivace potlačených zarážek na jednom řádku se provede příkazem \<. Příkaz \ má tento význam text_vlevo\ text_vpravo od příslušné tabelační zarážky, příkaz \ umístí následující text na pravý okraj stránky. [8] Prostředí tabular Prostředí tabular je vhodné pro sazbu tabulek v textovém režimu (horizontálním módu). Umožňuje vytváření tabulek, kdy pro každý sloupec tabulky je použit jiný způsob svislého zarovnání jeho jednotlivých položek. Tabulka se chová jako vertikální box, uprostřed tabulky tedy nelze automaticky zalomit stránku. Prostředí tabular má i variantu hvězdičkovou tabular*. V základní variantě tabular je šířka každého sloupce určena nejširší položkou, která se v něm vyskytuje. Varianta s hvězdičkou se od základní varianty odlišuje tím, že její další povinný parametr udává celkovou šířku tabulky, tu si tak můžeme zvolit sami. Zápis tabulky pomocí prostředí tabular: Základní: S hvězdičkou: \begin{tabular}[p]{sloupce} \begin{tabular*}[p]{šířka}{sloupce} řádek tabulky \\ řádky tabulky \\ \end{tabular*} Písmeno p udává způsob připojení tabulky k okolnímu textu: t připojení tabulky horním okrajem (top), b připojení tabulky dolním okrajem (bottom). Pokud není parametr p uveden, tabulka se připojí k textu (účaří) středem. Definování počtu sloupců tabulky a způsobu zarovnání jednotlivých sloupců se provádí prostřednictvím formátovacího parametru sloupce. Zarovnání se nastavuje pomocí daných písmen. Používají se písmena: l zarovnání k levému okraji (left), r zarovnání k pravému okraji (right), 21

23 c zarovnání textu na střed (center), p zarovnání do bloku šířky sloupce, která je zadaná parametrem p, za kterým následuje šířka sloupce ve složených závorkách. Do formátovacího parametru lze vložit i další znaky, ovlivňující vzhled tabulky. Čáry, které oddělují jednotlivé sloupce vytvoříme přidáním znaku svislé čáry, tzv. pipe. Jednotlivé sloupce v tabulce oddělujeme znakem &. Každý řádek tabulky musí být zakončen \\. Počet sloupců v každém řádku musí být stejný jako počet zarovnaných písmen v hlavičce tabulky. Vodorovné čáry v tabulce vytvoříme pomocí příkazu. Pokud nechceme čáru přes celou šířku vytvořené tabulky, nebudeme používat příkaz, ale použijeme příkaz \cline{x-y}. Kde písmeno x udává číslo sloupce, od jehož začátku má vodorovná čára vést a y číslo sloupce na jehož konci čára končí. Znak - v příkazu \cline{x-y} ovšem některá makra, a to i standardní, předefinovávají, např. ta, definovaná ve stylu split knihovny czech, nebo v knihovně opakuj.tex, určené k opakování matematických operací a relací v české sazbě při řádkovém zlomu. [8] Příklad tabulky \begin{tabular}{ l r c } \bfseries Typ vlny& \bfseries Číslo vlny& \bfseries Cena vlny\\ Teddy & 01 & 48 Kč \\ Teddy & 02 & 48 Kč \\ Teddy & 03 & 48 Kč \\ Kamelie & 404 & 57 Kč \\ Kamelie & 406 & 57 Kč \\ Kamelie & 402 & 57 Kč \\ Typ vlny Číslo vlny Cena vlny Teddy Kč Teddy Kč Teddy Kč Kamelie Kč Kamelie Kč Kamelie Kč 22

24 Příklad použití zarovnání do bloku \begin{tabular}{ l c r p{3cm} } \bfseries Jméno & \bfseries Příjmení & \bfseries Věk & \bfseries Zařazení \\ Jan & Novák & 25 & řidič \\ Karel & Veselý & 65 & vrátný \\ Lukáš & Karel & 40 & vedoucí provozu lokomotiv \\ Richard & Nový & 35 & programátor NC strojů \\ Ivo & Hájek & 55 & revizní technik elektrokotlů \\ Marek & Složil & 33 & ostraha objektu \\ Jméno Příjmení Věk Zařazení Jan Novák 25 řidič Karel Veselý 65 vrátný Lukáš Karel 40 vedoucí provozu lokomotiv Richard Nový 35 programátor NC strojů Ivo Hájek 55 revizní technik elektrokotlů Marek Složil 33 ostraha objektu V 6. řádku tabulky je mezi slovy revizní a technik příliš velká mezera vzniklá dotažením řádku do konce sloupce. Chceme-li ji odstranit, musíme vynutit přechod na další řádek odstavce příkazem \newline. \begin{tabular}{ l c r p{3cm} } \bfseries Jméno & \bfseries Příjmení & \bfseries Věk & \bfseries Zařazení \\ Jan & Novák & 25 & řidič \\ Karel & Veselý & 65 & vrátný \\ Lukáš & Karel & 40 & vedoucí provozu lokomotiv \\ Richard & Nový & 35 & programátor NC strojů \\ 23

25 Ivo & Hájek & 55 & revizní technik\newline elektrokotlů \\ Marek & Složil & 33 & ostraha objektu \\ Jméno Příjmení Věk Zařazení Jan Novák 25 řidič Karel Veselý 65 vrátný Lukáš Karel 40 vedoucí provozu lokomotiv Richard Nový 35 programátor NC strojů Ivo Hájek 55 revizní technik elektrokotlů Marek Složil 33 ostraha objektu Někdy potřebujeme vysázet text přes více sloupců. Tento problém řeší příkaz \multicolumn. Příkaz má formu \multicolumn{počet}{zarovnání}{text}, kde počet udává počet sloupců, přes něž bude text umístěn. Tento příkaz samozřejmě potlačuje sazbu svislých čar, proto je musíme v jeho formátovacím parametru zopakovat: \begin{tabular}{ l c c } \multicolumn{3}{ c }{\bfseries Zaměstnanec}\\ \bfseries Jméno & \bfseries Příjmení & \bfseries Oddělení \\ Karel & Nový & 25 \\ Jana & Koutná & 13 \\ Martin & Hrubý & 64 \\ Zaměstnanec Jméno Příjmení Oddělení Karel Nový 25 Jana Koutná 13 Martin Hrubý 64 Opakují-li se nám v tabulce sloupce vícekrát, uvedeme v hlavičce této tabulky *{5}. Tím sdělíme L A TEXu, kolikrát se sloupce mohou opakovat, může jich ale být i méně, než je uvedeno. 24

26 \begin{tabular}{l*{5}c} ale & ala & alea & ela & lea & Laa \\ ale ale & alla & ella & Labe ale ala alea ela lea LAA ale ale alla ella bela Zajímavou možností je použití plaintexovského makra \noalign{akce}, pomocí něhož lze vykonat požadovanou akci mezi řádky tabulky. \begin{tabular}{ \mbox{krát}\ \mbox{je}\ }l } \multicolumn{3}{ c }{\bfseries Násobení}\\ \noalign{\hrule depth 4pt} 1 & 2 & 2 \\ 2 & 2 & 4 \\ \noalign{\hrule\vskip2pt\hrule} 4 & 2 & 8 \\ 5 & 2 & 10 \\ 6 & 2 & 12 \\ \noalign{a tak dále} Násobení 1 krát 2 je 2 2 krát 2 je 4 4 krát 2 je 8 5 krát 2 je 10 6 krát 2 je 12 a tak dále Samozřejmě existuje i možnost napsat text přes více řádků. K tomu použijeme příkaz \multirow. Zápis je obdobný jako u příkazu \multicolumn, tedy \multirow{počet}{šířka}{text}. Parametr počet udává, přes kolik řádků bude text napsán, šířka se ponechává většinou automatická (do příslušné závorky napíšeme ). Tato možnost není standardní, přináší ji knihovna multirow. Tu je nutné načíst v preambuli dokumentu: \usepackage{multirow}. Příklad: \begin{tabular}{ c c c c c c } \multirow{3}{*}{ovoce} & Jablka & 35 & \multirow{3}{*}{zelenina} & Mrkev & 15 \\ 25

27 & Hrušky & 12 & & Petržel & 26 \\ & Švestky & 63 & & Rajčata & 9 \\ \cline{2-3} \cline{5-6} & Celkem & 110 & & Celkem & 50 \\ Ovoce Jablka 35 Mrkev 15 Hrušky 12 Zelenina Petržel 26 Švestky 63 Rajčata 9 Celkem 110 Celkem 50 Nemusím oddělovat jednotlivé sloupce pouze mezerou, můžeme místo mezery použít jakýkoliv znak. Slouží k tomu specifický řídící Tento znak má jeden povinný parametr, určující, co bude vloženo mezi dva sousedící sloupce. znamená, že se mezi dva sloupce místo mezery napíše znak +. Vedlejším efektem tohoto příkazu je ale potlačení mezery \tabcolskip mezi sloupci, tu si musíme nastavit sami. [4] Příklad: \begin{tabular}{ c@{\ \mbox{krát}\ }c@{\ \mbox{je}\ }l } \multicolumn{3}{ c }{\bfseries Násobení}\\ 1 & 2 & 2 \\ 2 & 2 & 4 \\ 3 & 2 & 6 \\ 4 & 2 & 8 \\ 5 & 2 & 10 \\ 6 & 2 & 12 \\ Násobení 1 krát 2 je 2 2 krát 2 je 4 3 krát 2 je 6 4 krát 2 je 8 5 krát 2 je 10 6 krát 2 je 12 26

28 Vzdálenost mezi pravým a levým okrajem sousedících sloupců lze tedy změnit nastavením dimenze \tabcolsep, samozřejmě před vlastní sazbou tabulky: \tabcolsep=3pt \begin{tabular}{ c c c } 1 & 2 & 3 \\ 4 & 5 & 6 \\ 7 & 8 & 9 \\ \tabcolsep=5pt \begin{tabular}{ c c c } 1 & 2 & 3 \\ 4 & 5 & 6 \\ 7 & 8 & 9 \\ Výšku řádků tabulky lze upravovat příkazem \arraystretch, jehož parametrem je koeficient, kterým se násobí vzdálenost mezi řádky. Koeficient má standardně velikost 1. Potřebujeme-li zvětšit velikost mezi řádky 1,5krát, napíšeme \renewcommand{\arraystretch}{1.5}. Předdefinovaná hodnota tohoto příkazu je \renewcommand{\arraystretch}{1}. Zvětšení prokladu 1,5krát: \renewcommand{\arraystretch}{1.5} \begin{tabular}{ c c c } 1 & 2 & 3 \\ 4 & 5 & 6 \\ 7 & 8 & 9 \\

29 Zvětšení prokladu 3krát: \renewcommand{\arraystretch}{3} \begin{tabular}{ c c c } 1 & 2 & 3 \\ 4 & 5 & 6 \\ 7 & 8 & 9 \\ Další možností je přidání mezery na konci řádku za příkazem \\[dimenze], kde dimenze je číslice s jednotkou (12pt, -1mm, 1in), nebo značka analogického významu (0.2\baselineskip). [6] Příklad \begin{tabular}{ c c c } 1 & 2 & 3 \\[1mm] 4 & 5 & 6 \\[8mm] 7 & 8 & 9 \\[3mm] Prostředí array Dalším typem prostředí pro tvorbu tabulek je prostředí array. Prostředí array je analogií prostředí tabular pro matematický režim (matematický mód). Musíme ho tedy používat v matematickém módu, a v tomto módu je sázen obsah jednotlivých buněk tabulky. [4] Chceme-li sázet matematiku v buňce prostředí tabular, musíme v ní přejít do matematického módu užitím např. znaku $. Chceme-li sázet text v buňce prostředí array, musíme v ní přejít do textového módu užitím např. příkazu \mbox{} nebo \textrm{} apod. 28

30 Jinak platí pro prostředí array totéž, co pro tabular, až na příkaz nastavení mezery mezi sloupci, kterým je v tomto případě \arraycolsep. Pokud používáme předdefinované prostředí \eqnarray, je rozumné \arraycolsep nastavit na 2pt, tj. \arraycolsep2pt, jinak jsou mezery mezi jeho sloupci (a obvykle tedy kolem značek relací) příliš velké oproti standardu matematického módu. [9] Příklady: \begin{array}{ c c c } y = x + 1 & x = 3 & y = 4\\ y = x^2 & x = 2 & y = 4 \\ \end{array} y = x + 1 x = 3 y = 4 y = x 2 x = 2 y = 4 Pro sazbu matic potřebujeme napsat velkou závorku před a za tabulku. Např.: \left( \begin{array}{cccc} a & b & c & d \\ 2a & 13b & c & 15d \\ a & 6b & 15c & 3d \\ 4a & 12b & c & d \\ \end{array} \right) a b c d 2a 13b c 15d a 6b 15c 3d 4a 12b c d Všimněte si ve zdrojovém textu následující tabulky použití hskip k posunutí jejích sloupců: \[ \arraycolsep 3pt \begin{array}{rclcl} \multicolumn{5}{c}{\kern3pt \max\, \{ \ x_1-x_2+x_3\ \} \kern3pt } \\ \hskip18pt x_1 & - & x_2 &= & 0 \\ & & x_2 & \leq & 1 \\ \end{array} \] & & x_3 & \geq & 0 max { x 1 x 2 + x 3 } x 1 x 2 = 0 x 2 1 x

31 Prostředí eqnarray Jde o tabulku s předdefinovaným formátovacím parametrem {rcl}. Toto prostředí je určené především pro sazbu soustav rovnic, lze ho ale použít i k sazbě víceřádkových formulí. V prostředí eqnarray je standardně každý řádek očíslována čítačem equation, není-li tomu zabráněno pomocí symbolu přidaného za název prostředí, tj. píšeme \begin{eqnarray*} a \end{eqnarray*}. Lokálně zablokujeme číslování příkazem \nonumber uvedeným na příslušném řádku. Navíc, zatímco array přepne sazbu buněk tabulky do textového matematického módu, přepne \eqnarray buňky v prvním a třetím sloupci do \displaymath, v prostředním sloupci do \textmath (předpokládá se v něm sazba značky relace). [10] \begin{eqnarray} x_1 - x_2 &= & 0 \\ x_2 & \leq & 1 \\ x_3 & \geq & 0 \end{eqnarray} x 1 x 2 = 0 (1) x 2 1 (2) x 3 0 (3) \begin{eqnarray} \mathop\mathrm{var}\big[\widehat{{\mbox{\boldmath$\gamma$}}}_1 ({\bf Y}_1,{\bf Y}_2)\big]&=& {\bf W}_1 -{\bf C} _1{\bf V}_1^{-1}{\bf C}_1+{\bf C} _1{\bf V}_1^{-1} ({\bf V}_1^{-1}+{\bf V}_2^{-1})^{-1}{\bf V}_1^{-1}{\bf C}_1 \nonumber \\ & & \leq_l{\bf W}_1=\mathop\mathrm{Var}\big[\widehat {{\mbox{\boldmath$\gamma$}}}_1({\bf Y}_1)\big],\\ \mathop\mathrm{var}\big[\widehat{{\mbox{\boldmath$\gamma$}}}_2 ({\bf Y}_1,{\bf Y}_2)\big]&=&{\bf W}_2 -{\bf C} _2{\bf V}_2^{-1}{\bf C}_2+{\bf C} _2{\bf V}_2^{-1} ({\bf V}_1^{-1}+{\bf V}_2^{-1})^{-1}{\bf V}_2^{-1}{\bf C}_2 \nonumber \\ & & \leq_l{\bf W}_2=\mathop\mathrm{Var}\big[\widehat{ {\mbox{\boldmath$\gamma$}}}_2({\bf Y}_2)\big], \end{eqnarray} 30

32 Právě uvedený kód vede k tomuto výsledku: Var [ γ 1 (Y 1, Y 2 )] = W 1 C 1V 1 1 C 1 + C 1V 1 1 (V V 1 2 ) 1 V 1 1 C 1 L W 1 = Var [ γ 1 (Y 1 )], (4) Var [ γ 2 (Y 1, Y 2 )] = W 2 C 2V 1 2 C 2 + C 2V 1 2 (V V 1 2 ) 1 V 1 2 C 2 L W 2 = Var [ γ 2 (Y 2 )], (5) Všimněte si nepěkných mezer kolem značek relace = a srovnejte je se standardem, např. x 2 = 1. Změna velikosti mezery mezi sloupci pomocí \arraycolsep=2pt (znak = lze vynechat) je žádoucí. 31

33 3. Knihovny rozšiřující práci s tabulkami Uvedená prostředí nevyčerpávají zdaleka potřeby, které se při sazbě tabulek mohou objevit. Proto byly naprogramovány další balíčky značek, řešící tyto potřeby. Na začátku dokumentu je samozřejmě nutné načíst potřebné balíčky značek pomocí příkazu \usepackage[pripadne_parmetry]{nazev_balicku} Knihovna array Balíček array přináší další možnosti pro formátování jednotlivých sloupců v prostředích array, tabular a tabular*. Původní možnosti l Zarovnání sloupce vlevo c Zarovnání sloupce na střed r Zarovnání sloupce vpravo p{šířka} Zarovnání textu s horním Mezi sloupce bude vložena specifikace Nové možnosti m{šířka} Vertikální zarovnání na střed b{šířka} Zarovnání textu dolů s posledním řádkem!{specifikace} Mezi sloupce bude vložena specifikace Vertikální čára mezi sloupci Specifikací zde rozumíme konstrukci vytvořenou ze značek a textu. Ve formátovacím parametru lze použít dvě nové značky. Jsou to: > - vkládá se před sloupec < - vkládá se za sloupec (kromě posledního). Například chceme-li, aby jeden ze sloupců byl sázen tučně, použijeme ve specifikaci >{\bfseries}<. Pak nemusíme psát \bfseries v každém řádku daného sloupce. [6] Nové značky můžeme použít přímo v hlavičce tabulky: 32

34 \begin{tabular}{>{\bfseries}lr} Rohlík & 2,90 \\ Chleba & 21,90 \\ Fidorka & 7,90 \\ Rohlík 2,90 Chleba 21,90 Fidorka 7,90 Lze ale také definovat jednopísmennou proměnnou a přiřadit jí formátovací parametr. Definice vypadá následovně: \newcolumntype{p}{specifikace}. Kde p je zvolené písmeno, které ještě nebylo použito, specifikace definuje formátovací parametr. Písmeno použijeme v hlavičce tabulky. \newcolumntype{r}{>{\bfseries}r} \begin{tabular}{lr} Rohlík & 2,90 \\ Chleba & 21,90 \\ Fidorka & 7,90 \\ Rohlík 2,90 Chleba 21,90 Fidorka 7,90 Je rovněž vylepšená činnost příkazu. \begin{tabular}[t]{l} bez použití \\ příkazu \\ \verb. Tabulka bez použití příkazu. \begin{tabular}[t]{ l } s~použití \\ příkazu \\ Tabulka s použití příkazu. \verb. 33

35 Pro dokonalejší vzhled tabulky máme k dispozici příkazy \firsthline a \lasthline. Tabulka \begin{tabular}[t]{l} bez použití \\ příkazu \\ Tabulka bez použití příkazu. \verb. Tabulka \begin{tabular}[t]{ l } \firsthline s~použití \\ příkazu \\ \lasthline Tabulka s použití příkazu. \verb. Místo, přidané v horní a spodní část tohoto prostředí, řídí parametr \extratabsurround. Je užitečné o něm vědět, pokud vytváříme vnořené tabulky. [9] Pomocí značky \arrayrulewidth lze nastavit tloušťku čáry. Za tímto příkazem následuje složená závorka, která obsahuje dimenzi udávající tučnost čáry. [11] Příklad: \begin{verbatim} \setlength{\arrayrulewidth}{5pt} \begin{tabular}{ l } T \\ T 34

36 3.2. Knihovna tabularx Balíček tabularx se používá při tvorbě tabulek požadované šířky. Umožňuje dále použít speciální parametr X, který zarovnává sloupec do bloku, jehož šířku je vypočítána automaticky podle v záhlaví tabulky uvedené její délky. [12] \begin{tabularx}{8cm}{ l c r X } \bfseries Jméno & \bfseries Příjmení & \bfseries Věk & \bfseries Zařazení \\ Jan & Novák & 25 & řidič kamiónu\\ Karel & Veselý & 65 & vrátný nočního klubu\\ Lukáš & Karel & 40 & vedoucí provozu lokomotiv \\ Richard & Nový & 35 & programátor NC strojů \\ Ivo & Hájek & 55 & revizní technik elektrokotlů \\ Marek & Složil & 33 & ostraha objektu \\ \end{tabularx} Jméno Příjmení Věk Zařazení Jan Novák 25 řidič kamiónu Karel Veselý 65 vrátný nočního klubu Lukáš Karel 40 vedoucí provozu lokomotiv Richard Nový 35 programátor NC strojů Ivo Hájek 55 revizní technik elektrokotlů Marek Složil 33 ostraha objektu V příkladu vidíme, že tabulka bude mít 8 cm a poslední sloupec bude zarovnaný do bloku. [13] 35

37 3.3. Knihovna longtable Balíček longtable se používá při sazbě vícestránkových tabulek. Jednotlivé sloupce se mohou zarovnávat vpravo, vlevo nebo na střed, ale celá tabulka se zarovnává automaticky na střed. Celou tabulku lze také zarovnat vpravo i vlevo. Umožňuje to nepovinný parametr uvedený v hranatých závorkách. Uvedeme-li c, zarovná se celá tabulka na střed, napíšeme-li l nebo r, celá tabulka se zarovná nalevo nebo napravo. Tabulka může (ale nemusí) obsahovat název, hlavičku i patu (zakončení). Hlavička tabulky se objevuje na všech stránkách a může se lišit na první stránce a na ostatních stránkách tabulky. Chceme-li, aby se hlavička lišila, použijeme pro definování záhlaví první stránky příkaz \endfirsthead, pro další stránky použijeme příkaz\endhead. Pokud chceme stejné hlavičky tabulky použijeme pouze příkaz \endhead. [6] Také pata tabulky může být různá pro poslední a ostatní stránky. Pro běžné stránky použijeme příkaz \endfoot. Pokud chceme odlišnou poslední patu tabulky použijeme příkaz \endlastfoot. Záhlaví a pata tabulky jsou tvořeny řádky, které předchází zmíněným příkazům \endfirsthead, \endhead, \endfoot, \endlastfoot. V tomto prostředí se mohou vyskytnout znaky \\* nebo \kill. Příkaz \\* funguje stejně jako příkaz \\ s výjimkou toho, že řádek končící příkazem \\* neumožňuje zlom tabulky v daném řádku. Příkaz \kill se také vyskytuje na konci řádku. Řádek s příkazem \kill se nevysází, ale šířka toho řádku se započítává do výpočtu šířky sloupců tabulky. [11] Je nutné upozornit na to, že překlad dokumentu musí proběhnout dvakrát. První překlad zjistí šířky jednotlivých sloupců, nadpis, hlavičku a patu tabulky, které uloží do pomocného souboru *.aux. Při druhém překladu zjištěné hodnoty použije. Pokud chceme uvést název tabulky použijeme příkaz \caption. Za tímto příkazem následuje ve složených závorkách název k příslušné tabulce. Příkaz \caption se může objevit pouze v prostředí table, figure a longtable. [14] 36

38 Dále v longtable používáme: \LTleft levý okraj sazby tabulky, udávaný pružnou délkou (implicitně se používá \fill) \LTright pravý okraj sazby tabulky, udávaný pružnou délkou (implicitně je používáno \fill) \LTpre vertikální mezera před tabulkou (implicitně \bigskipamount) \LTpost vertikální mezera pod tabulkou (implicitně \bigskipamount) \LTchunksize počet řádků tabulky, které jsou zpracovávány najednou (standardně je to 20) \LTcapwidth šířka popisku (standardně 4 in) Lépe je použití těchto příkazů vidět na příkladu: \begin{longtable}[c]{*2{ l} c c } \caption{výlet do Rakouska}\\ \multicolumn{4}{ c }{\bfseries Seznam účastníků}\\ \bfseries Jméno & \bfseries Příjmení & \bfseries Počet & \bfseries Nástupní místo\\ \endfirsthead \multicolumn{4}{ r }{\footnotesize \textit{pokračování seznamu účastníků}}\\ \bfseries Jméno & \bfseries Příjmení & \bfseries Počet & \bfseries Nástupní místo\\ \endhead 37

39 \multicolumn{4}{ r }{\footnotesize \textit{pokračování na následující stránce}}\\ \endfoot \multicolumn{4}{ r }{\footnotesize \textit{konec seznamu}}\\ \endlastfoot Andrea & Němcová & 2 & Přerov\\ Karel & Pospíšil & 3 & Přerov\\ Alena & Františková & 4 & Olomouc\\ Václav & Fila & 2 & Olomouc\\... David & Šťoucha & 2 & Olomouc\\ \end{longtable} Tabulka 1: Výlet do Rakouska Seznam účastníků Jméno Příjmení Počet Nástupní místo Andrea Němcová 2 Přerov Karel Pospíšil 3 Přerov Alena Františková 4 Olomouc Václav Fila 2 Olomouc Jana Kubová 3 Brno Jan Harych 2 Přerov Adam Karel 4 Brno Lukáš Šebesta 3 Přerov Blanka Kubátová 2 Olomouc Ludmila Kořistková 4 Přerov Stanislav Stašek 3 Olomouc Ivana Rendlová 3 Olomouc Simona Kubičková 2 Přerov Antonín Bříza 2 Brno pokračování na následující stránce 38

40 pokračování seznamu účastníků Jméno Příjmení Počet Nástupní místo Věra Vojnarová 3 Brno Ivo Machala 2 Brno Katka Němcová 3 Olomouc Hana Němčáková 2 Olomouc Jakub Kubica 2 Přerov Alena Rázná 3 Brno Ondra Vašek 2 Přerov Karel Svoboda 3 Olomouc Pavel Poskočil 2 Brno Petra Pavlíková 3 Olomouc Patrik Kajnar 2 Přerov Martin Kašnar 2 Přerov Václav Vyhodil 3 Brno Josef Pepa 3 Přerov Lucie Hašková 4 Brno Lenka Řeháková 2 Olomouc Zuzana Ryšavá 3 Přerov Luboš Martin 2 Olomouc Milan Vyoral 2 Přerov Lukáš Hynek 3 Brno Radek Ulička 2 Brno František Páral 2 Brno Filip Němí 2 Brno Ondřej Soukal 2 Přerov Oto Bílek 3 Olomouc Konec seznamu 3.4. Knihovna hhline Balík hhline umožňuje sázet jednoduchou nebo dvojitou horizontální čáru. Používá se v prostředích tabular nebo array. Rozdíl oproti příkazu je v křížení jednotlivých linek. Křížení dvojitých čar je propracovanější a výsledek efektnější. Je ale třeba, aby si na tento způsob zápisu uživatel zvykl, [12]. Za příkazem \hhline je uveden ve složených závorkách speciální symbol, který definuje, o jakou linku půjde a jak bude křížená. [5] 39

41 Speciální symboly: = Dvojitá vodorovná čára, která má šířku sloupce. Jednoduchá vodorovná čára, která má šířku sloupce. Sloupce jsou bez vodorovné čáry. Svislá čára přetínající vodorovnou čáru. : Svislá čára, která je přerušena dvojitou čárou. # Vodorovná dvojitá čára mezi dvěma svislými čárami. t b Horní polovina části vodorovné dvojité čáry. Dolní polovina části dvojité vodorovné čáry. * Opakování. *{2}{==#} je stejné jako ==#==# Pokud máme dvojtou svislou čáru ( nebo ::), vodorovné čáry vytvořené pomocí příkazu \hhline, jsou přerušené. Znak # naopak způsobí přerušení dvojitých svislých čar. Symboly t a b je možné použít mezi dvěma vertikálními čárami, ale výhodnější použití je při sestavování rohu tabulky. [15] Příklad: \begin{tabular}{ c c c c } \multicolumn{4}{ c }{Křížení linek}\\ \hhline{====} A~& B & C & D\\ \hhline{ } A~& B & C & D\\ \hhline{====} A~& B & C & D\\ Křížení linek A B C D A B C D A B C D A B C D \hhline{-~~-} A~& B & C & D\\ \hhline{----} 40

42 Příklad: \begin{tabular}{ cc c c } \hhline{ t:==:t:== } A & B & C & D\\ A B C D \hhline{ :==: ~ ~ } A B C D A & B & C & D\\ A B C D \hhline{#==#=#~ } A & B & C & D\\ \hhline{ t:==:t:=:t ~ } A B C D A & B & C & D\\ \hhline{ b:==:b:=:b:= } 3.5. Knihovna dcolumn Balíček dcolumn se používá v matematickém režimu, umožňuje zarovnání čísel podle desetinné čárky (tečky). Balíček definuje sloupec názvu D se třemi parametry, např. D{.}{,}{2}. Prvním parametrem je znak, který představuje desetinnou čárku ve zdrojovém souboru, druhým znak představující desetinou čárku uvedenou ve výstupním souboru, poslední parametr definuje maximální počet desetinných míst. Pokud je třetí parametr záporný, lze použít libovolný počet desetinných míst. [5], [16] \newcolumntype{d}{d{.}{,}{2}} \begin{tabular}{ cd } \bfseries Měření & \multicolumn{1}{c }{\bfseries Hodnota} \\ 1. & 1.23 \\ 2. & 1.25 \\ 3. & 1.22 \\ 4. & 1.26 \\ 5. & 11.3 \\ Měření Hodnota 1. 1, , , , ,3 41

43 3.6. Knihovna multirow Balíček multirow umožňuje sazbu přes daný počet řádků [11]. V balíčku definovaný příkaz multirow má tři parametry. Prvním parametrem je číslo uvedené ve složených závorkách, udávající počet řádků, přes které má být daný text vysázen. Pokud je číslo kladné hodnoty, je směr sazby od aktuálního řádku dolů. Pokud má zápornou hodnotu, sází se od aktuálního řádku nahoru. Druhým parametrem je šířka sloupce s řádky. Šířka může být zadána délkou nebo znakem *. Znak * znamená, že bude šířka vypočtena automaticky. Posledním parametrem je pak vlastní text, uvedený ve složených závorkách. Text je zarovnán na střed daného pole. [17] \begin{tabular}{ c l } \multicolumn{2}{ c }{\bfseries Složky mzdy}\\ \multirow{3}*{základní} & časová mzda \\ \cline{2-2} & úroková mzda \\ \cline{2-2} & kombinovaná mzda \\ \cline{2-2} & stálý měsíční plat \\ \cline{2-2} & naturální mzda \\ \cline{2-2} & podílová mzda \\ \cline{2-2} & provize \\ \cline{2-2} \multirow{2}*{pohyblivá}& zákonné příplatky \\ \cline{2-2} & osobní příplatek \\ \cline{2-2} & příplatek za vedení \\ \cline{2-2} & prémie \\ \cline{2-2} & odměny \\ \cline{2-2} & podíly na hosp. výsledcích \\ \cline{2-2} & nepeněžní požitky \\ \cline{2-2} 42